Analyticko-didaktické praktikum
6
Teorie
Hodnocení a jeho funkce
• Pedagogické hodnocení (evaluace) je systematický
proces, který vede k určení kvality výkonů žáka
nebo skupiny žáků.
• Porovnává se skutečný stav kompetencí žáka
(vědomosti, dovednosti a postoje) se stavem
očekávaným podle stanovených cílů výuky.
Fáze hodnocení
• Rozhodnutí o cíli a metodě hodnocení.
• Zjišťování informací o skutečném stavu
kompetence (o žákově výkonu).
• Formulování hodnotícího závěru.
Funkce hodnocení:
• Hodnocení má být pro učitele i žáka zpětnou
vazbou o jejich práci.
• Hodnocení má žáky motivovat.
• Má sloužit jako podklad pro vedení záznamů o
prospěchu a dosažené úrovni žáka (průběžné i
závěrečné .
• Umožňuje posoudit připravenost žáka pro další
učení.
Typy hodnocení
• Formativní hodnocení – má umožnit cílenou radu,
vedení a poučení zaměřené na zlepšení výkonů, na
odstranění chyb a nedostatků v práci žáka.
• Finální (sumativní) hodnocení – slouží jako
podklad pro oficiální vyjádření o žákově výkonu,
určené často i pro někoho mimo školu.
Typy hodnocení
• Normativní hodnocení – je hodnocením výkonu
jednotlivých žáků ve vztahu k výkonům ostatních.
• Kriteriální hodnocení (absolutního výkonu) –
zjišťuje splnění či nesplnění konkrétního výkonu
(kritéria).
Typy hodnocení
Diagnostické hodnocení – se speciálně zaměřuje na
odhalení učebních obtíží žáků a zjištění zvláštních
vzdělávacích potřeb.
Interní (vnitřní) hodnocení – je prováděno učitelem.
Externí (vnější) hodnocení – je navrhováno a
většinou prováděno osobami mimo školu.
Typy hodnocení
• Neformální hodnocení – pozorování výkonů během běžné
práce ve třídě.
• Formální hodnocení – žáci jsou předem upozorněni a mohou
se připravit.
• Průběžné hodnocení – učitel získá zhodnocení žákovi úrovně
v průběhu delšího časového období.
• Závěrečné hodnocení – provedeno na konci výuky předmětu
nebo uceleného pracovního programu.
Slovní hodnocení nebo známka
• Tradiční hodnocení (známkou) poskytuje srovnávání
výkonu žáků, jde hlavně o posouzení znalostí,
vědomostí. Samotná známka nevysvětluje příčiny
neúspěchu, nenabízí prostředky k řešení problémů.
• Slovní hodnocení je považováno za kvalitativní,
formativní, diagnostické. Umožňuje posouzení
osobnosti žáka, jeho tvořivosti, dovedností a postojů.
Hledá příčiny a naznačuje strategie ke zlepšení.
Kvalita hodnocení
Školní hodnocení by mělo být platné, spolehlivé a co
nejobjektivnější.
Je tedy třeba znát zdroje subjektivního zkreslení při
hodnocení a snažit se mu vyhýbat.
Chyby v hodnocení
Haló efekt(sympatie, snaha, slušné chování, oblečení,
pověst,…)
Perseverační tendence (neměnící se názor)
Efekt řady a kontrastu
Posuzovací tendence (mírnost, střed, přísnost)
Projekční a kontrastní chyby
Chyby způsobené vědomím následků
Omezení chyb v hodnocení
Uvědomění si subjektivity vlastního posudku a
ochota k revizi.
Hodnocení by mělo stát teprve na konci procesu
systematického pozorování výkonu.
Opatrnost vůči informacím o žácích získaných
zprostředkovaně.
Písemné korektury by měly probíhat bez znalosti
žákova jména. Ve sporném případě je vhodné
požádat kolegu o jeho názor nebo případnou
korekturu.
Doporučení
Pracovat s výukovými cíli a učebními úlohami.
Pracovat s klasifikačním řádem.
Kombinovat slovní hodnocení s klasifikací.
Výukové metody názorně demonstrační
= předvádění reálných předmětů a jevů, realistické
zobrazování skutečných předmětů a jevů, jejich záměrně
pozměněné zobrazování a postihování reality
prostřednictvím schémat, grafů, znaků, symbolů,
abstraktních modelů apod.
Instruktáž – výuková metoda, která zprostředkovává žákům
vizuální, auditivní, audiovizuální, hmatové a podobné podněty k jejich
praktické činnosti.
Výukové metody dovednostně praktické
= výuka zaměřená na posílení praktických aktivit žáků.
Laborování – uplatňuje se zejména ve fyzice, v chemii a
přírodovědných předmětech, které umožňují provádět jednoduché
pokusy, při nichž žáci ověřují poučky nebo zdůvodňují svá pozorování.
Probíhá ve skupinách žáků.