4. Klimatologie období přístrojových pozorování 4.1 Počátky meteorologických pozorování • Galileo Galilei (1564-1642) a jeho žáci – první meteorologické přístroje • Rete Medicea – první mezinárodní meteorologická síť (10 stanic) – začátek 1653-1654 – zaniká v roce 1667 • od roku 1659 začíná teplotní řada Střední Anglie, pokračující do současnosti; srážky od roku 1697 – Kew, Londýn • další dílčí pozorovací aktivity – např. Louis Morin, lékař v Paříži, pozoroval v letech 1665-1713 • středoevropská síť wroclawského lékaře Johanna Kanolda v letech 1717-1726, pokračující v letech 1727-1730 pod vedením Andrease Büchnera, lékaře z Erfurtu (neo-hippokratovská teorie o zdraví člověka ve vztahu k přírodnímu prostředí) – kompletní publikování výsledků po jednotlivých čtvrtletích – první známá přístrojová meteorologická pozorování ze Zákup v severozápadních Čechách Societas Meteorologica Palatina – 39 stanic s publikováním výsledků v letech 1780-1792 – sjednocení přístrojů a termínů pozorování – zahrnuta stanice Praha-Klementinum 4.2 Teplota vzduchu • měření v 1,25 - 2 metrech nad zemí • výpočet denního průměru teploty vzduchu z termínů 7, 14 a 21 h SMČ – Kämtzův vzorec Problémy starších měření • dostupnost měření • nestandardní umístění • typ přístroje • pozorovací termíny 4.2.1 Tepelný ostrov města Zesilování tepelného ostrova města Regresní závislost průměrné roční teploty vzduchu na nadmořské výšce – střední Čechy (Praha: Kl – Klementinum, Ka – Karlov) 4.2.2 Globální teplotní řady Climatic Research Unit (CRU) – University East Anglia – P. Jones et al. Problémy výpočtu globálních řad: • prostorové a časové pokrytí • homogenizace řad • intenzifikace tepelného ostrova • propojení teplot vzduchu s SST − globální teplotní řada na Zemi počítaná od roku 1856 na základě existujících teplotních měření − globální oteplování s lineárním trendem 0,6 ºC/100 let − extrémně teplá 90. léta 20. století, nejteplejší rok 1998 4.3 Srážky Systematické chyby při měření srážek (Sevruk, 1985) • aerodynamický efekt srážkoměru (2-10 % déšť, 10-50 % sníh) • smáčení srážkoměru (2-10 %) • výpar vody ze srážkoměru (0-4 %) • rozstřik dopadajících srážek do (ven ze) srážkoměru (1-2 %) • akumulace navívaného a unášeného sněhu Naměřené úhrny srážek představují podhodnocené odhady jejich skutečného množství. Sevruk, Klemm (1989): ve 136 zemích světa se užívalo • 54 typů srážkoměrů • záchytná plocha 7-1000 cm2 • výška 0,2-2 m nad zemí - nehomogenity v měření srážek - prostorové průměry - upuštěno od výpočtu globálních srážkových řad 4.4 Ostatní meteorologické prvky a jevy Sluneční svit (heliograf) Doporučená literatura: Brázdil, R., Štekl, J. a kol. (1999): Klimatické poměry Milešovky. Academia, Praha, 433 s. Brázdil, R., Valášek, H., Macková, J. (2005): Meteorologická pozorování v Brně v 1. polovině 19. století (Historie počasí a hydrometeorologických extrémů). Archiv města Brna, Brno, 452 s. Camuffo, D., Jones, P., eds. (2002): Improved understanding of Past Climatic Variability from Early Daily European Instrumental Sources. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, Boston, London, 392 s. Houghton, J. T., Ding, Y., Griggs, D. J., Noguer, M., van der Linden, P. J., Xiaosu, D., eds. (2001): Climate Change 2001: The Scientific Basis. Cambridge University Press, Cambridge, s. 99-181. Schönwiese, C.-D., Rapp, J. (1997): Climate Trend Atlas of Europe Based on Observations 1891-1990. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, Boston, London, 228 s.