10.5.2019 1 Víra a zbožnost Základní náboženský vývoj v Českých zemích v raném novověku České země na počátku novověku – rarita z náboženského hlediska. Následky Husitské revoluce z 15. století vznik utrakvistického (kališnického) náboženství – uznané i papežem – Bazilejská kompaktáta 1436. Upálení Jana Husa – Jenský kodex České poselstvo na Bazilejském koncilu. 10.5.2019 2 Utrakvismus – první evropská reformovaná církev – nevyžadoval celibát kněží, umožňoval přijímání podobojí, čeština jako bohoslužebný jazyk, malé děti se mohou účastnit mše. Katolické církvi byla během husitské revoluce odejmuta politická moc – v Čechách více než 200 let netvořila stav na zemském sněmu. Na Moravě situace jiná – Olomoucké biskupství nebylo zrušeno. Zasedání zemského sněmu v Čáslavi roku 1421. 10.5.2019 3 Po četných třenicích byla od konce 15. století nastolena náboženská rovnováha, kdy v českých zemích žili vedle sebe v míru katolíci i utrakvisté. Proměna této rovnováhy – vypuknutí reformace v německých oblastech ve 20. letech 16. století. Vliv luteránství – rozštěpení českých utrakvistů na staroutrakvisty (původní kališnické ideály, blízkost katolické církvi) a novoutrakvisty (větší příklon k reformovanému učení Martina Luthera). Posílení vlivu Jednoty bratrské. Ve druhé polovině 16. postupný rozmach reformačních církví a různých sekt – u nás např. novokřtěnci. Kolem roku 1600 pouze 10-15% obyvatel Čech byli katolíci. V roce 1609 přijat tzv. Rudolfův majestát, který umožňoval volbu náboženství nejen vrchnostem, ale i jejich poddaným. Tento liberální náboženský zákon v praxi fungoval pouze do bitvy na Bíle hoře 1620. Originál tzv. Rudolfova majestátu vystavený v rámci 400 letého výročí jeho podpisu v roce 2009. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 jej zrušil císař Ferdinand II. Nechal jej rozstřihnout a spálit jeho pečeť. 10.5.2019 4 Po roce 1620 plošná rekatolizace – nejdříve vypovězeni nekatoličtí kněží a sekty, univerzita v Praze odebrána utrakvistům. Rekatolizace královských měst a později i šlechty – dostali na výběr – konvertovat nebo opustit zemi. Nové náboženské pořádky zakotveny zákonně Obnovené zřízení zemské (1627, 1628). Po jedné generaci byla většina obyvatel českých zemí katolíci. V letech 1650-1750 obrovský rozmach katolické zbožnosti ve všech formách (náboženská bratrstva, poutě, náboženské řády, mariánský kult atd.) 10.5.2019 5 Od 60. let 18. století častější snaha státu zasahovat do náboženských poměrů. (redukce svátků a poutí, omezení zakládání nových klášterů a bratrstev, zrušeny některé kláštery, které nebyly společensky prospěšné). 1781 toleranční patent – určitá tolerance luteránství, kalvinismu a pravoslaví. Zrovnoprávnění ostatních nekatolických náboženství s katolictvím až ve druhé polovině 19. století. Církevní správa v Českých zemích Nejdůležitějším zdrojem náboženských poznatků pro prosté obyvatelstvo byli duchovní správci jednotlivých farností. Pro vyznání prostého obyvatelstva důležitější náboženství jejich faráře, než náboženství a teologické poučky vrchnosti. Farní organizace byla už od středověku nejdůležitějším nástrojem christianizace. Před rokem 1420 se v českých zemích (pražská, litomyšlská a olomoucká diecéze) nacházelo přibližně 2800 farností. Na každou z nich připadalo asi čtyři až pět vsí a kolem 850 farníků – tento poměr umožňoval dobrý kontakt mezi duchovním a věřícími. Po roce 1420 se farní organizace rozpadla – situace byla komplikovaná a v 16. století přibyl sílící vliv luteránství a novoutrakvismu. 10.5.2019 6 V roce 1585 existovalo v Čechách pouze přibližně 1360 obsazených far a z toho více než 70% bylo v rukou novoutrakvistů. Redukce znamenala zvětšení teritoriálního rozsahu farností a tak ztížení podmínek pro pastorační činnosti duchovních. Nemalá část takto obsazených far byla navíc v držení osob bez patřičného vzdělání a mnohdy i svěcení a mravní způsobilosti. Po roce 1620 se rozpadla síť utrakvistických far a situace se dále zhoršila. V roce 1641 bylo uváděno pouze kolem 1000 farních kostelů a polovina jich nebyla obsazena. Teprve na počátku 18. století se situace stabilizovala a postupně zlepšovala. Náboženské řády v Českých zemích Hrály významnou úlohu jak v náboženském životě vyšších vrstev, tak i prostých lidí. Některé katolické řády byly v českých zemích přítomny již od středověku (benediktini, cisterciáci, premonstráti). Před rokem 1420 působilo v Čechách a na Moravě asi 230 klášterů různých řádů. Bývalý benediktinský klášter v Kladrubech zrušený roku 1785 Josefem II. 10.5.2019 7 V průběhu husitských bouří a následujícího nestabilního období byly mnohé kláštery oslabeny nebo zničeny. Část z nich postupně obnovena, ale na počátku 16. století pouze asi 140 klášterů, z nichž polovina byla v hospodářské i personální krizi a spíše jen přežívala. V průběhu první poloviny 16. století zejména v souvislosti s vypuknutím reformace docházelo k dalšímu omezení jejich činnosti. Ruiny premonstrátkého kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích Reformované církve neviděly v řádech žádný smysl a tak především nekatoličtí zeměpáni často řádové kláštery sekularizovali, aby mohli nakládat s jejich majetkem. Mnohé kláštery zanikaly postupně samy bez podpory donátorů a pro nedostatek členů. Ve druhé polovině 16. století po Tridentském koncilu se začíná situace pomalu zlepšovat. Zasedání Tridentského koncilu 1545-1549, 1551-1552, 1562-1563 Tridentský koncil byl reakcí katolické církve na vlnu protestantství první poloviny 16. století. Schválení 16 dogmatických dekretů představovalo pro katolíky nový impuls k upevnění a šíření katolické víry. 10.5.2019 8 Po porážce stavovského povstání v roce 1620 nastává období rozkvětu katolických řádů u nás. Jen v Čechách bylo v 17. až 18. založeno přes 200 klášterů starých i nově vznikajících řádů, které změnily charakter české krajiny. Strahovský klášter Klášter Teplá Zbraslavský klášter Klášter Hradisko Řeholní domy na jihu Čech v letech 1620–1773 10.5.2019 9 Období rozmachu náboženských řádů trvá až do druhé poloviny 18. století, kdy zejména za vlády Josefa II. dochází k mnoha omezením či rušení klášterů. Kláštery, které chtěly přežít, musely změnit způsob života řeholníků, ač měly původně jiné poslání a spiritualitu. Byla zakázána klauzura, chudoba, řeholní oděv, chórová modlitba, procesí a bohoslužby mimo kostely, či zrušena řada svátků. Řeholníci museli přijmout buď duchovní správu ve farnostech či u armády, vyučování ve škole nebo pečovatelskou službu v nemocnicích a starobincích. V důsledku Josefinkých reforem pokleslo církevní vlastnictví pozemkového fondu, a to z 10 % na asi 3 %. 10.5.2019 10 Obnova a rozkvět starých středověkých řádů – mezi nejvýznamnější v českých zemích patřili benediktini, cisterciáci, premonstráti či františkáni. Příchod nově vznikajících novověkých řádů – jezuité, kapucíni, karmelitáni, piaristé, voršilky, alžbětínky. Zejména nové řády byly hlavními nositeli a propagátory myšlenek tridentského koncilu a staly se v českých zemích významnými činiteli politického a kulturního vývoje. Významná úloha v procesu rekatolizace – misionářská činnost, dočasná správa farních beneficií. Významné řády v pobělohorské době Františkáni (Observanté) – jeden z nejúspěšnějších řádů v českých zemích Předchůdce řádu založen ve 13. století - v základu stejná řehole (sv. Františka) jako minorité a kapucíni – oddělení od minoritů v roce 1517. Jedná se o žebravý řád - mají žít co nejvěrněji podle evangelia a mají zachovávat chudobu a poslušnost. Nesmějí mít majetek a dotýkat se peněz. Sv. František káže před papežem Honoriem III. Sv. František káže ptákům. 10.5.2019 11 První kláštery vznikaly v Čechách a na Moravě po polovině 15. století. V roce 1517 bylo u nás 27 františkánských domů. V souvislosti s reformací dochází poté k velkému úpadku. V roce 1571 existovalo v českých zemích pouze 17 řeholníků v 5 domech (srovnej dnes 43 členů v 7 domech). Rozkvět nastává v 17. a první polovině 18. století v souvislosti s rekatolizací. Jsou obnovovány staré kláštery a zakládány nové. V roce 1704 je u nás 31 domů s 1000 řeholníků. Františkánský klášter v Uherském Hradišti. Za josefinských reforem zrušeno pouze 5 františkánských klášterů – v roce 1790 existovalo 19 domů s 300 řeholníků (dnes 43 řeholníků v 7 domech). Proč byli tak populární a úspěšní? Nespecializovali se na určitou činnost – všestranné využití (misie, kázání, duchovní správa, nemocnice, vězení atd.). Výhody pro fundátory – zádušní mše, umístění hrobky do kostela při klášteru, výuka potomků, správa poutních míst – poměrně levný provoz konventů. Františkánský klášter v Hájku 17 km od Prahy založen 1659. Františkáni z provincie sv. Václava. 10.5.2019 12 Jezuité (Societas Iesu Tovaryšstvo Ježíšovo) Jeden z nových řádů založený až 16. století. Španělský šlechtic Inigo Lopéz - později Ignác z Loyoly - založil tovaryšstvo Ježíšovo v roce 1534. Do Čech se dostali poprvé 1556 do Prahy. Jedná se o nejznámější a nejrozšířenější řád z období baroka. Freska Potvrzení regulí jezuitského řádu v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci. Představuje Ignáce z Loyoly, jak v roce 1540 přijímá z rukou papeže Pavla III. bulu, jež stvrdila existenci jezuitů jako řádu. Jedná se o řád řeholních kleriků, který má zejména misijní, pastorační (mše, kázání, udílení svátostí) a vzdělávací poslání. Řád vhodný k obrodě katolické církve v období rekatolizace – ze své podstaty stvořen k šíření katolické víry všemi možnými způsoby a k upevňování katolické zbožnosti. Jezuitská kolej v Kutné Hoře Předávání klíčů kaple v Příbrami Jezuitům z Březnice 1647 10.5.2019 13 Prosluli jako výborní pedagogové. Zajišťovali chod celé sítě škol od gymnázií po vysoké školy (1562 Jezuitská univerzita Praha, 1573 Olomouc). Původně do škol přijímali i nekatolíky. Třístupňová výuka – nižší studium 5 let (gymnázium) 3 roky filozofická fakulta 4 roky teologická fakulta. Od roku 1622 převzali dříve utrakvistickou Karlovu univerzitu. Pražské Klementinum kolem roku 1740 Jezuitská kolej v Olomouci roku 1724 Prosluli také výraznou misijní činností. V letech 1678 až 1773 odjelo na daleké misijní cesty 145 osob české větve jezuitského řádu. Nejvíce jezuitských misionářů pocházejících z Čech bylo v Mexiku (30), na Filipínách (20), v Paraguayi (30), v Quitu (15) a v Peru a Chile (12), méně v Indii a Číně (9). Jezuitští misionáři v Číně. Krutý osud jezuitských misionářů na misiích mezi americkými indiány. Alegorická mapa misijní činnosti jezuitského řádu z roku 1704. 10.5.2019 14 Významné postavení udrželi do poloviny 18. století. Poté sílí opozice proti řádu – kritika přílišné kumulace majetku, vzdělávacího monopolu a jejich úsilí o politickou moc. Tlak moderních byrokratických států na řád (nepodléhali panovníkovi, ale ústředí v Římě). Řád byl v roce 1773 po nátlaku evropských panovníků zrušen papežem Klementem XIV. Honosná barokní knihovna v pražském Klementinu. Na počátku 19. století řád obnoven ve skromnější podobě – v české historiografii přelomu 19. a 20. století poté interpretováni jako tmáři a nevlastenci a symbol pobělohorského temna. Dnes mají v ČR 57 členů v 7 domech. Místa působení jezuitů v České republice v současnosti. Poutní místo Velehrad je od roku 1990 pod správou Jezuitů. Poutní místo Hostýn pod správou Jezuitů. 10.5.2019 15 Barokní kulty svatých Nekatolická reformovaná náboženství zaměřila své uctívání pouze na Boha a jeho lidské vtělení Krista. Své prosby směřovali přímo k Bohu. Odmítli přímluvnou úlohu Panny Marie a svatých a jejich kultovní uctívání. Na rozdíl od katolické církve bylo pro ně nepřijatelné jejich uctívání skrze sochy a obrazy. Proto se v českých zemích, které byly většinově protestantské, prosazoval zvýšený zájem o svaté a jejich kulty až koncem 16. století. V nekatolickém prostředí byly do jisté míry tolerovány pouze kulty zaměřující se přímo na Boha či Krista. Jednalo se např. o kult Nejsvětější trojice či kult Proměnění páně zaměřený na Kristovo božství. Rozvoj veřejného uctívání svatých u katolíků podpořil zejména dekret z tridentského koncilu, ve kterém je doporučováno biskupům a kněžím poučovat věřící o přímluvách světců v jejich posmrtném životě a o důležitosti jejich vzývání. Propagovat se má úcta k relikviím a řádné zacházení s milostnými obrazy. Soudobí učenci je považovali za nástroj boží všemohoucnosti – skrze ně mohl Bůh vykonávat zázraky. Za zázračné byly považovány i kopie – pokud se dotkly originálu. Za předměty veřejného kultu uznány jen prozkoumané obrazy, které dělaly objektivně zázraky (schválené po návrhu zvláštní komise biskupem). Byl zdůrazněn jejich didaktický význam – měly vzdělávat lid ve víře a přimět jej napodobovat životy svatých. Barokní kulty svatých 10.5.2019 16 V českých zemích se nejprve do povědomí většiny obyvatel dostávaly kulty zemských patronů. Nejvíce uctívaný byl sv. Václav (nejvýznamnější místa kultu v augustiniánském klášteře na Zderaze a ve Staré Boleslavi). Areál kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Sv. Vojtěch – známé je také jeho biřmovací jméno Adalbert (nejvýznamnější místa kultu katedrála sv. Víta, kláštery v Břevnově a Broumově). Od 11. století byl svatý Vojtěch pokládán za druhého patrona české země po svatém Václavovi, stal se také hlavním patronem polské církve a Uher Areál Břevnovského kláštera Sv. Vojtěch na Václavském náměstí Areál Broumovského kláštera 10.5.2019 17 Sv. Prokop – poustevník, posléze první opat Sázavského kláštera (nejvýznamnější místa kultu – kostel Všech Svatých na Pražském hradě, Sázava) Interiér kostela Všech Svatých v areálu Pražského hradu. Roku 1588 sem byly přeneseny ostatky svatého Prokopa ze Sázavy. Méně známí či pouze regionálně uctívaní byli např. sv. Cyril a Metoděj, sv. Ludmila, sv. Ivan, sv. Vintíř, bl. Hroznata, bl. Zdislava a další. Socha věrozvěstů Cyrila a Metoděje na hoře Radhošť. 10.5.2019 18 Po porážce stavovského povstání a následné rekatolizaci nastává velký rozmach uctívání kultů svatých. Populární se stávají nejen domácí patroni a svatí, ale celá škála světců a světic z nejrůznějších období vývoje křesťanství. Svatí představovali v katolické církvi pojítko mezi lidmi a Bohem. Věřící se na ně obraceli jako na prostředníky, kteří svou přímluvou podpoří jejich prosby Bohu. Každý člověk měl svého osobního křestního patrona, k němuž se obracel s každodenními starostmi a zejména ve vypjatých životních situacích. Světci a světice disponovali různými ochrannými funkcemi v různých specifických oblastech. Ty často vycházely z jejich legendy a mohly se časově a regionálně měnit. Věřící se na ně obraceli s prosbami v oblasti jejich „kompetence“. Sv. Roch – ochránce před morem. Sv. Apolonia – ochránkyně před bolestmi zubů. Sv. Vavřinec – patron kuchařů, knihovníků a koželuhů. Sv. Antonín Paduánský – patron pro znovunalezení ztracených věcí. Sv. Isidor – ochránce zemědělců. 10.5.2019 19 Mariánský kult Patrně nejrozšířenější barokní kult v českých zemích. Důvody rozšíření byly různorodé. Panna Marie Neposkvrněného početí (Immaculata) patřila k tradičním složkám habsburské rodové zbožnosti. Úctu k P. Marii šířily nové i staré řeholní řády (Jezuité, Servité). Mnoho šlechticů a měšťanů navštívilo slavná mariánská poutní místa a přiváželi kopie milostných obrazů a sošek. Populární byla i mezi prostým obyvatelstvem – představovala ženský prvek ve výrazně mužsky koncipovaném křesťanství. Populární u žen i z hlediska její mateřské role. Obecně se věřilo, že její mateřství posiluje přímluvnou roli u Krista, která je daleko větší, než u ostatních svatých. K rozšíření přispívalo i to, že mariánský kult měl mnoho podob a Panna Maria byla uctívána i prostřednictvím mnoha svátků v průběhu roku. Kult se šířil i prostřednictvím církevních bratrstev a také četných církevně uznaných vyobrazení Panny Marie. Zázračný obraz Panny Marie Pomocné z roku 1717 z poutního kostela ze Skoků na karlovarsku. Nyní umístěn v klášteře v Teplé. Na základě tohoto obrazu, který způsobuje záhračná uzdravení vzniklo známé úsloví „Panenko skákavá”. 10.5.2019 20 Palladium země české - milostný obraz, kterému čeští katolíci tradičně připisují zvláštní ochrannou moc nad Českými zeměmi. Jedná se o kovový reliéf Madony s dítětem (19x13,5 cm) chovaný ve staroboleslavském poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Ohňostroj provedený při oslavách korunovace milostného obrazu P. Marie Svatotomské v Brně, 1736 Stříbrný oltář s obrazem P. Marie v kostele sv. Tomáše v Brně Stříbrný oltář s obrazem v bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Na toto místo byl přenesen v r. 1783 z kaple kostela sv. Tomáše. V roce 2010 byla dokončena restaurace oltáře Panna Maria Svatotomská Palladium města Brna 10.5.2019 21 Náboženská bratrstva Období jejich rozmachu souvisí se vzestupem úcty ke svatým a zvýšenou pozorností věnovanou přípravám člověka na smrt a spasení. Byla složena převážně z laiků, ale mezi členy mohli být i duchovní. Existovala už od středověku. V období 15. a první poloviny 16. století dochází k jejich útlumu souvisejícímu s reformací, ale poté nastává období jejich největšího rozmachu v baroku. Literátské bratrstvo v Prachaticích. Bratrstva vznikala většinou na popud vrchnosti, která bratrstvo fundovala. Asi dvě třetiny jich vzniklo při farách a jedna třetina při klášterech. V českých zemích je doložena existence více než 1400 různých bratrstev. Většina z nich byla zasvěcena Panně Marii (43%), potom různým světcům (31%), Kristovi (19%) a různým smíšeným kultům (7%). List z knihy bratrstva Nejsvětějšího růžence Panny Marie z Frýdku Kování knihy bratrsva sv. Jana Nepomuckého v Hrabyni 1736 10.5.2019 22 Členství v bratrstvech bylo dobrovolné a většinou byla určena pro obě pohlaví. Členové se scházeli pod vedením kněze v konkrétním kostele a svou náboženskou činnost zaměřovali zpravidla na nějaký katolický kult, jehož jméno mělo bratrstvo v názvu. Důvody vstupu do bratrstev byly jak náboženské (vlastní spasení), tak světské (prestiž, společenské kontakty). Hlavním motivem bylo ulehčení boje o spásu duše – podpora modliteb všech členů bratrstva, zádušní mše, 5x ročně odpustky od papeže, řádný pohřeb členů bratrstva. Kniha škapulířového bratrstva z Ostravy 1689 Jednou z hlavních složek činnosti bratrstev představovala příprava jejich členů na smrt a posmrtný život. Členové bratrstev měli četné povinnosti – modlitby za mrtvé, účast na pobožnostech, poutích, procesích a svátcích bratrstva. Účast na pohřbu členů. Každý člověk mohl být členem více bratrstev – více povinností s tím souvisejících. 10.5.2019 23 Počet bratrstev olomoucké diecéze v období jejich zrušení v roce 1783 (podle Maňas 2005). Náboženská bratrstva byla zrušena dvorským dekretem Josefa II. z roku 1783. Osvícenství se snažilo racionalizovat vírů a očistit ji od zbytečné pompy. Obrat především k charitě a ne ke smrti – dobročinnost barokní bratrstva nepěstovala. Lidová zbožnost Vedle oficiální zbožnosti – zbožnosti panovníka, vrchnosti a kléru – se rozvíjela lidová zbožnost, ve které se snoubily oficiální prvky s různými, zpravidla ještě předkřesťanskými, zvyky a tradicemi. Nejpočetnější chudé venkovské obyvatelstvo bylo zároveň nejméně poučenou skupinou věřících. Na venkově se udržovaly četné magické a pohanské praktiky. Snahou katolické církve bylo je vymýtit (což se jí nikdy zcela nepodařilo), či v přijatelné podobě folklorizovat a zahrnout je do katolické barokní zbožnosti. Navzdory této snaze si duchovní i v 18. století neustále stěžovali na neschopnost mnohých věřících rozlišovat mezi pohanstvím a křesťanstvím. 10.5.2019 24 Uctívané předměty Celá řada hmotných předmětů zaujímala v barokní zbožnosti významné postavení. Některé byly objektem uctívání věřících, jiné byly posvěcené a používaly se v každodenním životě nebo při pobožnostech. Velmi výrazně se uplatňovaly svaté relikvie. Jednalo se o ostatky svatých, či předměty spojované se životem Krista, Panny Marie a svatých. V českých zemích se vycházelo ze středověké tradice, zejména z období vlády Karla IV., který byl věhlasným sběratelem relikvií. V pobělohorské době byla zdůrazňována kontinuita katolické zbožnosti v českých zemích, která měla ospravedlnit rekatolizaci. Ostatkový (korunovační kříž) – nechal zhotovit Karel IV. roku 1354. Obsahuje celou řadu vzácných relikvií -kousek provazu, jímž byl Kristus spoután při bičování, úlomky z jeho trnové koruny, kusy dřeva kříže, část jednoho z hřebů, jimiž byl přibit na kříž, fragmenty houby, kterou byl na kříži naposledy napojen – tato kolekce relikvií Kristova utrpení, jedna z nejvýznamnějších na světě, je v něm umístěna tak, aby byla přístupna pohledu věřících. Pro věřící mělo uctívání relikvií velký význam. Byly pro ně hmatatelným důkazem existence konkrétních svatých osob a jejich přítomnost zvyšovala náboženské zaujetí. Současně věřili v jejich zázračné vlastnosti. Ostatky sv. Kalixta v kapli sv. Jiří v Českém Krumlově 1663 Relikvie sv. Víta, sv.Mořice a sv- Štěpána uložené v kostele sv. Mořice v Kroměříži 10.5.2019 25 Každodenní život doprovázely posvěcené předměty (devocionálie). Jednalo se o nejrůznější medailky, křížky, svátostky, požehnané růžence, škapulíře, posvěcený vosk a celou řadu dalších předmětů. Medailka sv. Jan Nepomucký Svatá Hora u Příbrami - svátostka ve tvaru srdce kolem roku 1700 Posvěcený vosk tzv. Agnusek Růženec a škapulíř Jesličky (betlémy) – rozšířily a na přelomu 17. a 18. století – stavěly se o vánocích v kostelích. Za josefínských reforem bylo stavění jesliček v kostelích zakázáno – rozšířila se tak tradice tzv. lidových betlémů, která pokračuje dodnes. Dřevěný betlém z Mohelnice 10.5.2019 26 Kaple Božího hrobu – napodobeniny ústřední části baziliky Božího hrobu v Jeruzalémě (přestavba z roku 1555 se aplikovala nejčastěji). Počátek jejich šíření v Českých zemích v 30. letech 17. století. Bylo postaveno kolem 30 těchto staveb. Kaple vznikaly zvláště z důvodu posilování snah o šíření katolické víry v jednotlivých oblastech, kde nabývaly významu poutních míst. Za tímto účelem byly často stavěny v blízkosti zemských cest, aby byly dosažitelné co největšímu počtu věřících. Kaple Božího hrobu u Slaného postavena v roce 1665. Kaple Božího hrobu v Brně u dominikánského kostela svatého Michaela archanděla v Dominikánské ulici Architektonické prvky spojené s náboženskými rituály Přenesení kaple Božího hrobu jako nejsvětější křesťanské svatyně v Jeruzalémě do Evropy bylo vnímáno také jako osvobození kaple z možného nebezpečí, které představovala přítomnost osmanské nadvlády v Jeruzalémě. Hrob se multiplikací osvobodil od nevěřících, a dostal pod kontrolu katolické církve. Kaple stavěla většinou šlechta ve spolupráci s řeholními řády. Kaple Božího hrobu stavěné v Evropě věřícím nahrazovaly jejich pouť do Svaté země. Kaple Božího hrobu v Mikulově. 10.5.2019 27 Oslavu Mariánského kultu představoval stavební typ tzv. Loretánské kaple. Úcta byla vyjadřována prostřednictvím tzv. „svaté chýše“ jež je v Loretu uctívána jako původní dům Panny Marie přenesený z Nazaretu. V 17. a 18. století vzniklo v českých zemích přes 50 těchto loretánských kaplí. Loretánská kaple v Rumburku Loretánská kaple v Brně je součástí minoritského klášterního komplexu. Vlastní „svatá chýše“ byla zaklenuta v roce 1723 a dnes se tak nachází v interiéru budovy. Svaté schody - symbolizují schodiště v paláci římského místodržitele Piláta Pontského v Jeruzalémě, po kterém opakovaně stoupal Ježíš pro rozsudek smrti. Původní mramorové schody byly podle pověsti ve 4. století přivezeny do Evropy. V roce 1585 je nechal papež Sixtus V. přemístit do samostatně stojící kaple poblíž baziliky sv. Janů na Lateráně v Římě. V průběhu 18. století se začaly v Českých zemích šířit jejich kopie. Svaté schody v Rumburku 1767. Svaté schody v klášteře v Králíkách 1710. 10.5.2019 28 Měly přesně stanovený počet stupňů (28) a věřící po nich na znamení úcty a pokání vystupovali pouze klečmo. K sestupu sloužila boční schodiště. Časté bylo vkládání relikvií do schodiště. Svaté schody v areálu minoritského kláštera v Brně 1723. V 1. schodu jsou ostatky jesliček, v 11. ostatky z Božího hrobu, ve 28. ostatek ze Sv. kříže. Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou 1759-1764. Mezi další architektonické prvky barokní zbožnosti patřily křížové cesty a další drobné sakrální stavby (kapličky, sochy svatých, kříže, boží muka). Kaplička u obce Onšovice v jižních Čechách. Boží muka u obce Hradišťko.Barokní kamenný kříž v obci Lidéčko - 1756. Socha sv. Antonína u Olešné. 10.5.2019 29 Poutě a poutníci Ve středověku poutníci navštěvovali s oblibou především svatyně s ostatky svatých a relikviemi, které byly spojeny s jejich životem. Oblíbená místa poutí byla ve Svaté zemi. V raném novověku se obrátila pozornost i k zázračným obrazům a sochám. V českých zemích byly poutě utlumeny husitstvím a následnou složitou náboženskou situací. Pozvolné zlepšování situace ve druhé polovině 16. století po Tridentském koncilu – okázalá demonstrace příslušnosti ke katolické církvi. Po porážce stavovského povstání se staly jedním s nenásilných prostředků rekatolizace. Zbožné procesí směřuje na mariánské poutní místo Kájov -1660. Obliba poutí vzrůstala nejen kvůli podpoře shora v rámci rekatolizace, ale také vzhledem k nejisté době během a po skončení třicetileté války. Lidé měli pocit neustálého nebezpečí, nejistoty a beznaděje. Na poutích se lidé oprošťovali od každodenního stresu skrze víru v zázraky. Možnost zásahu shůry poskytovala potřebný pocit naděje. Zvyšovala tak psychickou odolnost lidí vůči nepříznivým životním situacím. 10.5.2019 30 Mapa s rozmístěním významnějších katolických poutních míst v ČR. Motivy k návštěvě poutních míst byly různorodé a navzájem se prolínaly. Jednalo se o touhu po vyslyšení konkrétní žádosti, možnost prohloubit osobní zbožnost, získat odpustky za hříchy, či o touhu po nových, výjimečných zážitcích. Roli hrály i místní zvyklosti a ohled na veřejné mínění. Na rozdíl od středověku byl pouze velmi omezen motiv tzv. trestných poutí. Motivy k účasti na poutích nebyly vždy je bohulibé. Poutní místa byla také vždy tradičním cílem zlodějů, žebráků a prostitutek. Farář Valentin Jestřábský ve spisu „Vidění rozličné sedláčka sprostého“ z roku 1719 napsal: „Ďábel hledí pobožnost lidskou rušiti, a lidi k tomu nabízí, aby někteří šli na pouť z všetečnosti; jiní aby tam dobře pili, jiní aby tam mohli něco ukrásti, neb peníze někomu z kapsy vytáhnouti; někteří snad aby tam příležitost k smilnění neb cizoložství našli. A tak ne jeden z pouti větší břemeno hříchův domů nese, než na pouť nesl.“ 10.5.2019 31 Nekatolíci v českých zemích v pobělohorském období Během první fáze rekatolizace opustilo české země velké množství obyvatel všech sociálních vrstev – podle odhadů až 30%. Během následujícího období třicetileté války mnozí náboženští exulanti stále doufali ve změnu poměrů a krátkodobě se do českých zemí vraceli. Po roce 1648 již nebyla změna situace reálná a tak se větší část z nich natrvalo usadila v různých evropských zemích a menší část se vrátila a konvertovala na katolickou víru. Zbytky nekatolíků se však v českých zemích udržely po celé období 18. století, zejména mezi venkovskými poddanými. Těchto tajných nekatolíků však postupně ubývalo jak ztráceli kontakt se svou původní vírou (bez přítomnosti kněží a později i náboženských knih). Mnohde tak vznikaly lokální věrouky, které se soustřeďovaly kolem vykladačů víry a měly specifické prvky.