Příroda ve čtvrtohorách
Michal Horsák & Jan Roleček
UBZ PřF MU, Brno
Syllabus přednášky
1) Historie výzkumu kvartéru, stručně kvartérní sedimenty a základní paleoekologické metody (M.
Horsák)
2) Změny klimatu v historii Země: podrobné změny od mladších třetihor a jejich příčiny, členění
kvartéru, geologické procesy (M. Horsák)
3) Kvartérní klimatický cyklus, geografické rozdíly v zalednění, příroda posledního interglaciálu v
Evropě (M. Horsák)
4) Příroda posledního glaciálního maxima v Evropě a její moderní analogie (M. Horsák)
5) Glaciální refugia rostlin a živočichů: jižní vs. severní kryptická (M. Horsák)
6) Pozdní glaciál a přechod k holocénu: klimatické změny a vymírání na konci pleistocénu (M.
Horsák)
7) Stratigrafické členění holocénu, regionální klimatický vývoj holocénu (J. Roleček)
8) Holocenní dynamika rozšíření druhů v Evropě a ČR, s důrazem na dřeviny (J. Roleček)
9) Starší holocén ve střední Evropě: přírodní podmínky a kulturní vývoj (J. Roleček)
10) Střední holocén ve střední Evropě: přírodní podmínky a kulturní vývoj; stepní otázka (J.
Roleček)
11 a 12) Mladší holocén ve střední Evropě: přírodní podmínky a kulturní vývoj; (post)moderní vývoj
krajiny; globální změna (J. Roleček)
Ložek V. (2007): Zrcadlo minulosti. Česká a
slovenská krajina v kvartéru. Dokořán, Praha.
Ložek V. (2011): Po stopách pravěkých dějů. O silách,
které vytvářely naši krajinu. Dokořán, Praha.
Studijní literatura:
Sádlo J., Pokorný P., Hájek P., Dreslerová D., Cílek V. (2008):
Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny
Českých zemí. 3. upravené vydání. Malá Skála, Praha.
Pokorný P. (2011): Neklidné časy. Kapitoly ze
společných dějin přírody a lidí. Dokořán, Praha.
Ložek, V. 1973: Příroda ve čtvrtohorách.
Academia, Praha.
Lang G. (1994): Quartäre Vegetationsgeschichte
Europas. G. Fischer Verl. Jena, Stuttgart.
Elias S.A., Mock C.J. (2013): Encyclopedia of Quaternary
Science, 2nd Edition. Elsevier, Amsterdam.
I. přednáška – obsah, literatura
Historie výzkumu kvartéru, stručně kvartérní sedimenty a základní
paleoekologické metody
(historie viz články Petra Pokorného ve Vesmíru /2010, 3 a 4/ nebo jeho kniha Neklidné časy)
Co jsou čtvrtohory (= kvartér) a proč nás zajímají?
 nejmladší geologické období,
posledních ca 2,6 (2,588 ± 0,005)
mil. let, stratotyp Luochuan
 zásadní vliv na utváření živé i neživé
přírody, většina současné bioty je
kvartérního stáří!
 bouřlivé změny během glaciálního
cyklu, poslední stadiál (LGM) – „bod
nula“ pro mnohé regiony
 typické střídání chladných (glaciály)
a teplých (interglaciály) období –
zaznamenáno 52 glaciálů
 glaciály delší (ca 40-100 tis. let),
interglaciály kratší (10-15 tis. let)
 v rámci glaciálu jemnější oscilace:
chladnější stadiály a teplejší
interstadiály
 evoluce Homo sapiens
(Vesmír, 2010/3)
Trvaní kvartéru v dějinách stáří Země
Počátky výzkumu kvartéru – jak to začalo?
 Giovanni Arduino (1714–1795): benátský důlní inženýr,
zkoumal sedimenty od Alp po Pád
- horniny a fosilie rozdělil do čtyř skupin – „řádů“: primární,
sekundární, terciérní a kvartérní
 kvartér (1730) – nejmladší vrstvy s fosíliemi současné bioty
- Charles Lyell – podobné kritérium, ale nejmladší vrstvy nazýval
pleistocene, (dnes = kvartér bez holocénu /= postglaciálu, poledové doby/)
 18. st.: bludné balvany (eratika) v S Německu – skandinávský
původ, důsledek světové potopy (proudy vody a bahna se
valí světem)
 Georges Cuvier (1769–1832): vysoce postavený francouzský
zoolog a paleontolog
- teorie kataklysmat: Země prochází sérií obřích katastrof
(biblická potopa)
Počátky výzkumu kvartéru – driftová teorie
 William Buckland (1784–1856): profesor geologie na univerzitě
v Oxfordu
- diluvium (období nejmladší Země) a aluvium (geologická
současnost), termíny se dlouho drží
 pol. 19. st.: nálezy pravěkých artefaktů s kostrami pleistocenních
savců („diluviálních zvířat), nález čelisti neandrtálce (r. 1856)
 Charles Lyell (1797–1875): slavný skotský geolog, třídílný
spis „Principles of Geology“ významně ovlivnil i Ch. Darwina
- princip aktualismu (uniformismus): geologické procesy
jsou neměnné (zpochybnil všechny katastrofické teorie –
jedná se o důsledek pomalých procesů)
- driftová teorie: vysvětlení existence eratik – přineseny na
ledovcových krách, když byl povrch zatopen mořem
 klíčová role švýcarských Alp – morény a glaciální rýhy, více
badatelů – uvažovali pouze horské zalednění, existující
názory severského zalednění neakceptovány
Počátky výzkumu kvartéru – průlom v myšlení
 Louis Agassiz (1807–1873): Švýcar, původem zoolog, asistent
G. Cuviera - ovlivněn „katastrofickým“ uvažováním
- po r. 1840: rozsáhlé zalednění S polokoule až po Alpy –
světová katastrofa, (Alpy vznikly až po odlednění)
- pod tlakem kritiky zmírnil – tři izolované kontinentální
ledovce a horský ledovec v Alpách
 Eiszeit (Ice Age, doba ledová): botanik Karl Schimper, přítel Agassize
 Otto Torell (1828–1900): švédský geolog
- Skandinávii pokrýval souvislý ledovec
- 1875: vystoupení v Berlíně, přijetí myšlenky zalednění od
severu až k Berlinu
 představa jediné doby ledové – monoglacialismus (zdecimování tropické
fauny na Zemi – pleistocenní zvířata považována za tropickou faunu)
 okolo 1850: představa min. 2, možná 4-5 glaciálů
 konec 19. st.: ustálení konceptu 4 dob ledových – kvadriglacialismus
Počátky výzkumu kvartéru – glaciálů přibývá!
 Albrecht Penck (1858–1945) a Eduard Brückner (1862–1927)
- 1901–1909: trojdílná kniha „Die Alpen im Eiszeitalter“
- studium říčních teras v Alpách – 4 odlišné výškové stupně
= 4 ledové doby, označeny jmény alpských přítoků Dunaje:
günz, mindel, riss a würm
- mylně usuzovali na délku a intenzitu podle výškového
rozpětí usazenin – potom ledové doby krátké, meziledové
velmi dlouhé
Počátky výzkumu kvartéru – polyglacialismus, nakonec
 Quido Záruba (1899–1993), český geolog
- 1943: monografie o terasovén systému Vltavy
(Záruba-Pfeffermann
1943)
 studium sprašových uloženin – typicky
glaciální sediment, mezi nimi interglaciální půdy
(Soreghan et al. 2008)
světové rozšíření spraší plio-pleistocenního stáří
Počátky výzkumu kvartéru – koncepce polyglacialistická
 Jiří Kukla (*1930) a Vojen Ložek (*1925), čeští badatelé
- 1961: kongres INQUA (International Union for Quaternary
Research), představili poznatky ze studia spraší, založení
sprašové komise
- závěr: cyklus střídání chladných a teplých obdobích se
mnohonásobně opakuje
(Ložek 1973)
Počátky výzkumu kvartéru – příčiny glaciálních cyklů
 zapomenuté teorie: již koncem 19. st. – vliv kolísání koncentrace
atmosférického CO2 (švédský fyzik Arrhenius) a představa astronomických
příčin ledových dob (francouzský matematik Adhemar)
 Milutin Milanković (1879–1958), stavební inženýr a matematik
- 1941: kniha „Kanon der Erdbestrahlung und seine
Anwendung auf das Eiszeitenproblem“ (Kánon oslunění
Země a jeho aplikace na problém ledových dob)
- vysvětlení klimatických změn pomocí čtyř nezávislých
orbitálních parametrů – Milankovićovy parametry
- pouze okrajový zájem, nehodilo se do převažující
kvadriglacialistické představy
 James Croll (1821–1890), skotský hoteliér, později geolog
- cyklické změny zemské orbity, klíčová excentricita: čím
eliptičtější, tím větší rozdíly mezi létem a zimou –
nahromadění sněhu – zvýšení albeda – pozitivní zpětná
vazba – nástup glaciálu
- jeho i Adhemarovy výpočty nepřesné – ukázaly cestu
Počátky výzkumu kvartéru – jaké je stáří Země?
 představa tisíců, max. desetitisíců, biblické stáří je 6000 let
 Lyellův uniformismus – velmi dlouhá geologická minulost – jak ji měřit?
 hledání archivů: letokruhy stromů – krátký čas, jezerní sedimenty (laminy s
roční periodicitou) – velmi vzácné
 průlom s objevem radioaktivity
Počátky výzkumu kvartéru – radioaktivní datování
 1906: E. Rutherford – radioaktivní rozpad uranu, stáří Země několik miliard!
 30. léta: princip radioaktivních hodin – rozpad řady uranu a thoria, různě
dlouhé poločasy rozpadu (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Radiometric_dating)
 1940: M. Kamen a S. Ruben – objev radioaktivního 14C
 M. Kamen – objasnění jeho vzniku v atmosféře z hojného 14N působením
kosmického záření, laboratorní stanovení poločasu rozpadu 14C
 Willard F. Libby (1908-1980), americký chemik – objev
radiokarbonových hodin:
- poměr nestabilního 14C ku stabilním 12C a 13C je v
atmosféře konstantní (ca 1:1 bilionu)
- tento poměr se ukládá do živých tkání (producenti asimilují,
konzumenti konzumují producenty)
- po smrti (spuštění hodin) se nestabilní 14C rozpadá na 14N
– za 5568±30 let je koncentrace poloviční
- omezení na 50,000 let, 10 poločasů rozpadu
– ještě měřitelná koncentrace 14C
(nově ciltivější stanovení, větší rozsah)
(viz http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/hbase/nuclear/cardat.html)
Radiokarbonové datování – absolutní stáří
 obsah 14C v atmosféře není konstantní (proměnlivá sluneční aktivita, oceánická
cirkulace) – zjištěný (nekalibrovaný) věk není absolutní, nutná kalibrace
˗ nekalibrovaná 14C data jsou vždy znatelně mladší než absolutní
 dendrologie – kalibrační křivky, datování letokruhů – první pomocí borovic
(Pinus aristata a P. longaeva) rostoucích na jih.-záp. USA, stáří až 5000 let
- napojením na fosilní kmeny, krápníky a korály – posledních ca 50 tis. let
- dnes větší počet kalibrací, regionální význam
 pozn.: BP (before present) znamená před rokem 1950
˗ další zkratky: BC = před Kristem, AD = našeho letopočtu
živý strom
mrtvý strom
kláda z
vykopávek
Počátky výzkumu kvartéru – hlubokomořské vrty
 nepravidelné ukládání mořských sedimentů: dnes 2 cm za 1000 let, v
glaciálu přibližně dvojnásobek
 souvislý záznam až do třetihor! – různé geochemické a biologické metody
 Cesare Emiliani (1922–1995), zakladatel paleooceánografie
- změny relativního podílu těžkého izotopu kyslíku (δ18O),
poměr 18O : 16O kolísá s teplotou
- nápad, zjistit tento poměr z fosilních schránek
planktonních dírkonošců (Foraminifera)
- zjištění 7 až 15 cyklů – konec kvadriglacialismu
 1976: Hays, Imbrie a Shackelton – atlantický vrt přes posledních 450 tis. let
- periodicita klimatických oscilací s amplitudou cca 23, 40 a 100 tis. let
- tím potvrzení Milankovićových výpočtů, ale i polyglacialistického modelu
 během kvartéru (tj. za posledních 2,6 miliónu let) více než 50 cyklů
Výzkum kvartéru – stratigrafické metody
stratotypy
 vrty hlubokomořskými sedimenty
 mocnými sprašovými sedimenty
 vrty pevninskými ledovci (grónským
a antarktickým)
(Vesmír, 2010/3)
Vrt antarktickým ledovcem do hloubky přes 3 km,
analýza „paleovzduchu“ z bublinek v ledu
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 eratika a ledovcové rýhy – něco tu nesedí
 říční sedimenty – význam alpského prostoru
 cyklické změny klimatu se silně projevují i v sedimentech
 sedimenty glaciální (vzniklé během glaciálů) a glacigenní
(vzniklé činností ledovců); další dělení podle Ložka (1973)
 glacigenní vzniklé činností pevninského ledovce
- till – sediment morén (čelní a bazální)
- souvkové hlíny – hlinitý materiál nakupený pohybem
ledu s kusy horniny (souvky)
- varvit – páskovaný jíl složený z varv (tenkých
vrstviček jílu usazujícího se v jezerech napájených při tání
ledovce, 1 varva = 1 rok)
čelní
moréna
kam
sandr
solly
- sandry – výplavové kužele
a plošiny v okolí ledovců
- kamy – pahorky, vzniklé jako výplně
kotlin mezi bloky ledu
- solly – zatopené deprese, vniklé
zatlačením odtržených kusů ledu do
sedimentů bazální morény
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 projevy horského zalednění (odlišnosti):
- kary – ledovcové kotle a horská plesa
- trogy – údolí průřezu písmene "U"
- čelní morény tvoří v údolích nápadné valy,
hradí jezera
 zaledněná území u nás
- malé plochy, pouze starší zalednění (elsterské=mindel a sálské=riss), v
Čechách elsterské až k Ploučnici a na Moravě až k Bečvě
- horské hlavně v Krkonoších, méně Šumava a Hrubý Jeseník
(Wikipedia)
würm
mindel
riss
ledovcem modelované
horské údolí
Poznání kvartéru – periglaciální jevy
 periglaciální jevy jsou typické pro střídání klimatických podmínek v oblasti
blízké glaciálnímu zalednění, tzv. periglaciální zóny (i u nás)
 postihují jak horniny skalního podloží, tak i různé typy kvartérních sedimentů
 jedná se především o:
- mrazové klíny a hrnce
- zvířené a načechrané půdy
 příčinou jejich vzniku jsou především objemové
změny při tuhnutí vody (např. kryoturbace)
fosilní mrazový klín (www.uni-marburg.de)
(www.uni-marburg.de)
výsledek kryoturbace půdy
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 vodní:
- mořské – hlavně v litorálech (plážové stupně, odpovídají kolísání
hladiny (regrese a transgrese pokles během glaciálů až o 140 m (voda
v ledovcích, ale i tlak ledu na zemskou kůru)
- sladkovodní: fluviální, limnické a pramenné
 glaciální rozlišujeme na vodní a suchozemské
- říční sedimenty
- skalní podloží
Vltava před 700 000 lety
Vltava na konci třetihor
(Ložek 1972 in Chlupáč et al. 2002)
terasy Labe
pod Štětím
spraše a odpovídající
půdní komplexy PK I-V
fluviální (naplaveniny):
- sedimentace v řečišti (boční eroze) a na ploše nivy při povodních
- hrubší štěrkopísky (glaciály) a nivní hlíny (interglaciály),
stratigrafický význam (členění pozdního glaciálu, holocénu)
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 vodní, sladkovodní, limnické:
- terigenní – přemístění materiálu z okolí (splachem, větrem, soliflukcí)
- chemické – nejčastěji CaCO3 původem ze schránek (měkkýši a
lasturnatky), hromadí se na dně jako jezerní křída (čistý) nebo jezerní
slín (s příměsí jílu)
- organické – silný podíl odumřelých organismů (např. gyttja, sapropel)
- bažinné (palustrické) – almy (bažinné vápence) a rašelinné sedimenty
(velký význam pro paleoekologii a stratigrafii, zejména holocénu)
 vodní, sladkovodní, pramenné:
- křemité – SiO2 vysrážený z horkých vřídel
- vápenaté – pramenné vápence (pěnovce a travertiny), srážení
ovlivněno chemismem i podnebím (vlhko a teplo)
Rozpad travertinového ložiska Dreveník na Spiši (Slovensko)
(Ložek 1973)
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 glaciální suchozemské rozlišujeme na eolické, svahové a jeskynní
 eolické (naváté) – jejich materiál je přenášen větrem
- liší se velikostí zrna: spraše a váté písky,
spraš – typický glaciální sediment nižších poloh (do 400 m n. m.)
- převažují prachové částice (0,02–0,06 mm), bez hrubších částic
- ukládal se ve stepích, tráva prachové vrstvičky prorůstá
- vysoký obsah rozptýleného CaCO3 (10–20 %), porézní a pevné
- železité sloučeniny podmiňují okrově hnědou až sedavě žlutou barvu
- silně bazické, ale tvoří se zvětráváním i kyselých hornin (sucho)
Červený kopec v Brně – mocné vrstvy spraše
zachycují vývoj v posledních 10 glaciálních cyklech
Typické sprašové stepi (A) a jejich ekvivalenty (B) v
Evropě během posledního glaciálu, G – zalednění
G
A
A
B
B
Tatry
(Ložek 2010a)
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 spraše mají mimořádný význam pro stratigrafii (stratotypy), obsahují
množství fosilií (obratlovci, měkkýši, rostliny – hlavně makrozbytky)
- sprašové série – místa s nakupením spraší z více chladných výkyvů
- vznik: transportem-usazováním a zesprašněním (= loessifikace,
půdotvorný proces, určuje její vlastnosti – obalení křemitých zrn CaCO3
a jejich propojení můstky karbonátu), bez těchto podmínek by došlo k
odvápnění nebo zhlinění a vzniku prachovice či (červených) sprašových hlín
- více o spraších viz Ložek (2000a, b)
(Chlupáč et al. 2002)
spraš risského glaciálu W1-3:
polohy spraší würmského
glaciálu
PK III: půda eemského interglaciálu PK
II a I: půdy interstadiálů
würmského glaciálu
Sprašový profil v Dolních Věstonicích, v poloze
PK I nálezy lovců mamutů
 váté písky (uvnitř pevniny, neuvažujeme pobřežní a pouštní)
- podmínkou vzniku jsou rozsáhlé holé plochy (jako u
spraší)
- hlavně nezarostlé plochy říčních teras a předpolí
kontinentálního ledovce (stejně jako hrance)
- současné převážně z konce posledního zalednění
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
hranec – větrem
opracovaný kámen
Písečný přesyp u Vlkova – váté písky nivy Lužnice Osypané břehy – váté písky nivy dolní Moravy
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 svahové – hybnou silou je gravitace, materiál = snos
- pohyb velkých mas = řícení
- často v součinnosti s vodou (ron – deštěm, splach – proudem)
- nejúčinnější je soliflukce (půdotok) – pomalé stékání rozbředlých zemin
po zmrzlém podloží
- podobně jako spraše tvoří vrstevnaté sledy stratigrafického významu:
časný glaciál – tvorba sutí, vrcholný glaciál – soliflukce, sprašové
období – mrazové drtě, interglaciály – hrubé sutě, skalní řícení a tvorba
půdních sedimentů
- sesuvy – posuny po plastickém podloží (např. sesuvy na flyši a droliny
Českého středohoří /řícení neovulkanitů na křídových slínech/)
podloží
zmrzlá zóna
rozmrzlá vrstva
Poznání kvartéru – kvartérní uloženiny
 jeskynní – výplně podzemních dutin
- význam jako úložiště fosilií a archeologických památek, bohatý záznam
obratlovčí fauny (napadaných či přinesených predátory)
- významné v nevápnitých územích a kde na povrchu převládá odnos
- výplně jsou autochtonní a alochtonní (pocházející z povrchu)
- při silném zamokření tvorba pěnitce (sypký jemný sintr) – indikace vlhké
počáteční fáze klimatického optima holocénu
Jeskyně Šipka u
Štramberka, zde byla
nalezena čelist neandrtálce
(za války originál shořel)
Rozmístění kvartérních uloženin v ČR
Rozšíření kvartérních uloženin na území ČR (podle Commission 1994 upraveno in Kachlík 2003): 1 - kvartér
denudačních oblastí; kvartér akumulačních oblastí: 2 - kontinentálního zalednění (2a - severočeská oblast, 2b oderská
oblast) a extraglaciálních oblastí: 3 - Polabí, 4 - oblast Pražské plošiny, 5 - oblast Českého středohoří, 6 oblast
podkrušnohorských pánví, 7 - oblast Plzeňské pánve, 8 - oblast moravských úvalů.
Porubský bludný balvan
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 pylová analýza
- 1916: Lennart von Post zavedl ve Švédsku pylovou analýzu (lokální
stratigrafie vrstev rašeliny umožňující jejich vzájemné přiřazení)
- využita jako běžná metoda pro studium sukcese vegetace
- na základě sledů rekonstruované vegetace stanoveny klimatické fáze
holocénu: preboreál – boreál – atlantik – subboreál – subatlantik (později
upřesněno radiokarbonově)
- rašelinné a limnické sedimenty, hlavně ve vlhkých a chladných územích,
ve spraších a v suchých krasových oblastech špatné zachování
- ukazuje spíše regionální kontext, vegetace v širším okolí nalezišť
- různý dolet a množství u jednotlivých pylů, determinace není často do
druhů (pylové typy nejsou druhy), stanovuje se poměr pylu dřevin a bylin
(AP/NAP)
pylové zrno borovice s velkými vzdušnými vaky
má velký dolet, zrna v sedimentu mohou
pocházet z velmi vzdáleného zdroje
pylové zrno modřínu se špatně zachovává,
modřín produkuje pyl s minimálním doletem,
proto i několik zachovaných pylových zrn může
indikovat modřínový les
(Pokorný 2011)
pleistocénholocén
 pyloanalytická prozkoumanost ČR a
"průměrný" pylový diagram českých
profilů (databáze PALYCZ, 2009)
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 makrozbytky rostlin
- zachovávají se ve vlhkých přírodních (rašelinné, slatinné, limnické) a
antropogenních sedimentech (odpadní jámy, hlinité výplně zbytků budov)
- typy makrozbytků: generativní (semena a plody, oogonia Characeae) a
vegetativní části (dřevo a uhlíky – antrakologie, mechorosty, pletiva
cévnatých rostlin, jehlice, šišky)
- identifikace možná často do druhu
- ukazují spíše lokální kontext, např. umožňují ověření sukcesních sérií
popsaných původně na základě recentní vegetace (sukcesní stádia při
zazemňování jezer byla původně popsána na základě recentní zonace)
- lokální charakter je výhodou např. při dokládání refugií druhů (dřevo
versus pyl)
Potamogeton pusilus
(rdest maličký) je zástupcem
vodních makrofyt rostoucích
např. v pozdně-glaciálních
jezerech a tůních
Schoenoplectus lacustris (skřípinec jezerní) roste v
litorálech stojatých a pomalu tekoucích vod
Carex limosa (ostřice
bažinná) je zástupcem
terestrické sukcesní fáze,
roste na vápnitých i kyselých rašeliništích
nažka
mošnička
sukcesní série zazemňování jezer
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 http://www.sci.muni.cz/botany/mirecol/paleo/
 ca 200 lokalit, > 3000 vzorků obsahujících > 600 druhů rostlin
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 schránky měkkýšů
- zachování vyžaduje vysoký obsah karbonátů v sedimentech
- ve vysokých počtech ve spraších, pěnovcích a vápencových sutích
- spolehlivé a relativně snadné určování do druhové úrovně
- možnost počítání jedinců – odhad abundancí
- ukazují lokální podmínky a sukcesní stádium stanoviště
- nálezy z širokého spektra nadmořských výšek (od nivních hlín až po horské
jeskyně ve vápencových pohořích)
- autekologie, historie šíření a současné rozšíření středoevropských druhů
je dobře známé, malé fylogenetické změny (ve srovnání s obratlovci)
- detailně rozpracované využití v kvartérní ekologii – rekonstrukce vývoje
přírody (také např. rekonstrukce paleoteploty)
Výplav sedimentu
pěnovcového mokřadu
Pupilla loessica (zrnovka sprašová) –
jeden z vůdčích druhů sprašových
malakofaun, přežila ve stepích jižní Sibiře
(Horáčková et al. 2015)
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 pozice 330 holocenních profilů na území ČR a SR (naprostá většina
zpracována V. Ložkem); aktuálně evidováno 370 profilů
(Horáčková et al. in prep.)
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 pozice pleistocenních profilů na území ČR a SR (naprostá většina
zpracována V. Ložkem); aktuálně evidováno 410 profilů
Poznání kvartéru – metody paleoekologie
 kosti obratlovců
- nálezy jsou většinou řídké, neumožňují detailnější statistické zhodnocení
- vyšší koncentrace v krasových oblastech: zejména v jeskyních, u pat
skalních stěn, méně v pramenech bohatých na CO2, hojně ve spraších
- determinace možná do druhové úrovně, výhodou je vysoká různorodost
- tři skupiny (Horáček & Ložek 1988): (i) velcí savci – hodně pohybliví,
spíše jednotlivé nálezy, (ii) netopýři – pouze v hlubších jeskyních, ale
více stenovalentních a indikačně důležité druhy, (iii) drobní zemní
obratlovci – nejdůležitější, vysoká diverzifikace i během kvartéru,
paleobiogeografický a chronostratigrafický význam
- v porovnání s měkkýši jsou spíše eurytopní a více pohybliví – odráží
podmínky v širším okolí naleziště
Microtus gregalis (hraboš úzkolebý) –
vůdčí druh glaciální fauny, dnes žije v
tundře a stepo-tundře severu a středu Asie
Glis glis (plch velký) – typický druh
interglaciálních faun, složených převážně z
lesních teplomilných druhů
Poznání kvartéru – metody paleoekologie, přehled a principy
 princip aktualismu: nároky druhů jsou v čase neměnné – znalosti
autekologie současných populací využíváme k paleorekonstrukci – vetšina
kvartérní bioty stále někde přežívá (extinkce hlavně u velkých obratlovců)
- odlišnosti existují: časová a často prostorová odlišnost, rozdílné biotické
interakce atd.
 vhodná je kombinace více taxonomických skupin
- různé fosilizační nároky = výpovědi o různých stanovištích/podmínkách
(rostliny, měkkýši, obratlovci, krytenky, pakomáři, lasturnatky, perloočky)
- makrozbytky rostlin a pylová zrna hlavně z rašelinných sedimentů –
vlhké a kyselé prostředí vyšších poloh
- měkkýši a obratlovci – vápnité oblasti a sedimenty (svahoviny,
naplaveniny, výplně jeskyní, pramenné vápence), vyšší spektrum reliéfu
a nadmořských výšek
- měkkýši a makrozbytky – lokální vs. pyl a obratlovci – regionální kontext
- měkkýši indikují sukcesní stádium lesní vegetace vs. makrozbytky
ukazující druhové spektrum vegetace
 přímá indikace – půdy a sedimenty tvořící se jen za určitých klimatických
podmínek (např. pěnitce), biota poskytuje nepřímou indikaci – reaguje
zpožděně
Literatura
Horáček I. & Ložek V. (1988): Palaeozoology and the Mid-European Quaternary past: scope of the
approach and selected results. Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 98: 1–106.
Horáčková J., Ložek V. & Juřičková L. (2015): List of malacologically treated Holocene sites with
brief review of palaeomalacological research in the Czech and Slovak Republics. Quaternary
International, 357: 207–211.
Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.
Academia, 436 pp.
Ložek V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha, 372 pp.
Ložek V. (2010a): Spraš a sprašová step – přehlížený biom ledových dob I. Spraš – zemina dvou
tváří. Živa, 58/3: 98–101.
Ložek V. (2010b): Spraš a sprašová step – přehlížený biom ledových dob II. Spraš – významný
prvek glaciální krajiny. Živa, 58/4: 146–149.
Pokorný P. (2010a): O čtvrtém řádu a o tom, jak se nakonec, neřád, zkomplikoval. I. Vznik kvartérní
vědy. Vesmír, 89/3: 164–173.
Pokorný P. (2010b): O čtvrtém řádu a o tom, jak se nakonec, neřád, zkomplikoval. II. Exploze věd o
kvartéru ve 20. století. Vesmír, 89/4: 242–249.
Pokorný P. (2011): Neklidné časy. Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Dokořán, Praha.
Soreghan G.S., Soreghan M.J. & Hamilton M.A. (2008): Origin and significance of loess in late
Paleozoic western Pangaea: A record of tropical cold? Palaeogeography, Palaeoclimatology,
Palaeoecology, 268: 234–259.
Záruba-Pfeffermann Q. (1943): Podélný profil vltavskými terasami mezi Kamýkem a Veltrusy.
Rozpr. II. Tř. Čes. Akad., 52, 9, Praha, 39 pp.