Biogeografická a podobná členění ČR MGR. MARTINA SYCHROVÁ S VYUŽITÍM PREZENTACE MGR. PETRA VYBRALA • 1. biogeografické členění Biogeografické členění ČR Biogeografické členění ČR •CULEK, M. a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky •CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky II •CULEK, M. a kol. (2013): Biogeografické regiony České republiky (aktualizované vydání z roku 1996) Výsledek obrázku pro bioregiony culek Výsledek obrázku pro bioregiony culek podprov.jpg Výsledek obrázku pro bioregiony Biochory •čtyřmístný kód (znaménko, číslice a dvě písmena) •označuje vegetační stupeň, reliéf a substrát • - 2 I A Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. v.s. Převažující vegetační stupeň v biochoře (2. v. s. – viz Geobiocenologie) Označuje srážkově relativně suchou oblast Georeliéf (Izolované vrchy) Půdní substrát a jeho vlhkost (vápence) -2IA (Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. VS) 8Rv (Podmáčené plošiny s vrchovišti 8. VS) 3US (Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 3. VS) BiochoryCR_0 Biochory vyrez vetsi.jpg VS Biochory - Culek.jpg https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/book/biochory_detail.jpg Využití biochor a bioregionů •projekční praxe – např. ÚSES •povinný územně analytický podklad pro ÚP •podklad pro vymezování oblastí a míst krajinného rázu •výuka • Geobiocenologie – STG •ekologická definice stanoviště – možnost stanovení potenciální přirozené vegetace •vznik rozšířením lesnické typologie na celou krajinu – Zlatník (1956, 1970, 1975) •STG (skupiny typu geobiocénů) nejsou zpracovány pro celou ČR •vytváří se převodem z lesních typů a z BPEJ •Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie. I. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 63 s. •Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie. II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 240 s. • •multimediální příručka biogeografie (2. vydání) • • Geobiocenologie – STG •trojmístný kód STG: •vegetační stupeň (1.-8.) •trofická řada (A, AB, B, BC, C, BD, D) •hydrická řada (1-6; a, b, v, x) •latinský i český název 5 B 3 – typické jedlové bučiny (Abieti-fageta typica) – Aft 1 BD 3 – doubravy s ptačím zobem (Ligustri-querceta) – LiQ 1-5 C 3 – bez černý (Sambucus nigra) • Vegetační stupně – STG 1.dubový VS 2.bukodubový VS 3.dubobukový VS 4.bukový VS 5.jedlobukový VS 6.smrkojedlobukový VS 7.smrkový VS 8.klečový VS 9.(alpínský VS) https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps13/biogeogr_2/web/pages/communities/VS.jpg Trofické řady – STG A.oligotrofní TŘ – kyselá a chudá B.mezotrofní TŘ – středně bohatá C.nitrofilní TŘ – obohacená dusíkem D.bázická TŘ – bohatá na živiny, bazické horniny (zejména vápence) E. •AB (oligotrofně-mezotrofní) •BC (mezotrofně-nitrofilní) •BD (mezotrofně-bázická) •CD (nitrofilně-bázická) Hydrické řady – STG 1.suchá 2.omezená 3.normální 4.zamokřená 5.mokrá 6.rašelinná Fpa – smrkojedlové bučiny (5 A 3) Aft – typické jedlové bučiny (5 B 3) FrAl sup – jasanové olšiny vyššího stupně (5 BC-C 4-5a) Využití STG •návrhy ÚSES místního významu •ochrana přírody – výběr VKP, MZCHÚ •Slovensko – lesnická typologie •výuka • • • 2. lesnické členění Lesnická typologie (ÚHÚL) •lesnická klasifikace ekologických podmínek prostředí à podklady pro vhodné lesnické hospodaření •základní mapovací jednotka à lesní typ •vyšší jednotka à soubor lesních typů •mapování v měřítku 1:10 000, zmapovány všechny lesy v ČR (cca 34 % území) • ◦ Lesnická typologie •Trojmístný kód LT: •lesní vegetační stupeň (0. – 9.) •edafická kategorie – trofická + hydrická řada (geobiocenologie) •dominantní bylina podrostu (většinou) 4 F 1 – svahová bučina kapradinová 2 X 2 – dřínová buková doubrava na rendzině • • soubor lesních typů Lesní vegetační stupně Edafické řady hydrická + trofická řada => edafická kategorie 2B1 – bohatá buková doubrava (lipnicový LT) 2S6 – svěží buková doubrava (ochuzený LT) 3D7 – obohacená dubová bučina (kapradinový LT) • 3. botanická členění Fytogeografie •vědní obor zkoumající rozšíření rostlin na Zemi v závislosti na vnějších podmínkách •3 fytogeografické oblasti: •termofytikum •mezofytikum •oreofytikum •vegetační stupně: •planární •kolinní •suprakolinní •submontánní •montánní •supramontánní •alpínský • • Fytocenologie (geobotanika) •nauka o rostlinných společenstvech a jejich vztazích k vnějšími prostředí •botanická klasifikace •vychází ze skladby a výskytu rostlin (hojnost, plodnost…) à stav rostlinných společenstev, abiotické faktory prostředí se zde téměř neřeší •využití mimo akademickou sféru téměř výhradně pro účely ochrany přírody • •mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová et al., 2008) Fytocenologie rank koncovka příklad asociace –etum Melampyro nemorosi-Carpinetum (hercynské dubohabřiny) svaz –ion Carpinion (dubohabrové a dubolipové háje) řád –etalia Fagetalia sylvaticae třída –etea Querco-Fagetea (mezofilní až hygrofilní opadavé listnaté lesy) Geobot_ mapa_stará_Čes_Bud Fytocenologie •Vegetace ČR – prof. Milan Chytrý (editor) •čtyřdílná monografie: •1. díl – Travinná a keříčková vegetace (2007, druhé vydání 2010) •2. díl – Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace (2009) •3. díl – Vodní a mokřadní vegetace (2011) •4. díl – Lesní a křovinná vegetace (2014) •shrnutí diverzity vegetačních typů ČR – 39 tříd, 138 svazů a 496 asociací •vytvořeno na základě fytocenologických snímků z České fytocenologické databáze • http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/vegetace_cr.jpg http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/vegetace_cr2.jpg http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/vegetace_cr3.jpg http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/vegetace_cr4.jpg • Acidofilní teplomilné doubravy na mělkých půdách LCC01 Biotopy Zdroje •Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie. I. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 63 s. •Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie. II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 240 s.. •Culek, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 347 s. •Culek, M. [ed.] (2005): Biogeografické členění České republiky II. Praha: EkoCentrum a AOPK Praha, 347 s. •Culek, M. [ed.] (2013): Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 447 s. •Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. a kol. (2001): Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 308 s. •NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1: 500 000. Vyd. 1. Academia, Praha. •Mapový server AOPK ČR [on-line]. AOPK ČR, 2012. Dostupné z •Ústav pro hospodářskou úpravu lesů [on-line]. ÚHÚL, 2003-2012. Dostupné z http://www.uhul.cz •Studijní materiály RNDr. Martina Culka, Ph.D. •Studijní materiály Mgr. Petra Vybrala • Děkuji za pozornost. •