Dějiny biologie Petr Bureš Kořeny vědy u paleolitických lidí Primitivní člověk - součást přírody - s rostlinami a zvířaty v neustálém přímém kontaktu. - byl na nich existenčně přímo závislý také koření, léky, narkotika, jedy Zdroj potravy Suroviny: Dřevo, kosti a rostlinná vlákna stavba obydlí, výroba nástrojů a oblečení. (1) určení jedlých rostlin, hub (? zvířat) (2) způsob a doba sběru a lovu (3) rozpoznání léčivých vlastností nutnost předávat tyto poznatky = první intuitivní základy biologických věd doklady znalostí zvířat - kultovní malby paleolitických lidí v jeskyních franko-kantaberské oblasti (30-20 tis. let BP) Původní představa = součást lovecké magie, iniciačních rituálů od 60. let nahrazena představou, že je na nich znázorněna symbolicky struktura samotné lidské společnosti. Altamira objeveny 1879 hrabětem Sautuolou resp. jeho devítiletou dcerou Marií. První objev skalních maleb – jejich původ coby výtvor prehistorického člověka zpočátku přijímán s krajní nedůvěrou Marcelino Sanz de Sautuola španělský právník a amatérský archeolog Sautuolova dcera Marie Lascaux polychromní obrazy, vytvořené minerálními pigmenty oxidy kovů - čistých, nebo rozmíchaných s vodou či zvířecím tukem nanášené rukou nebo kostěným štětcem, zakončeným chomáčem zvířecí srsti. Rouffignac kresby vytvořené "tužkou" z oxidu manganu mamut srstnatý (Mammuthus primigenius) v Sev. Am. vyhynul 2000 BC., v Evropě 12 tis. BC, na Sibiři některé formy dokonce 1500 BC srstnatý nosorožec (Coelodonta antiquitatis) Pleistocénní stepi Eurasie Vyhynul kolem 8000 B.C. na území dnešní Sibiře zubr (bizon) evropský (Bison bonasus) Pleistocénní stepi Eurasie Přežil do současnosti na V Polska (vyhynul v Transilvánii a na Kavkaze) pratur (Bos primigenius) Poslední kus uhynul roku 1627 v u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy. pratur (Bos primigenius) dnešní tur domácí (Bos primigenius f. taurus ) Vedle figurálních kreseb i „rentgenový“ způsob zobrazování = znázorňuje i vnitřní orgány zvířete. ? Rostliny neandrtálců v pohřebním ritu: nálezy pylu v jeskyních v údolí Shanidar v severním Iráku ca 50 tis. let BC ? Léčivé rostliny neandrtálců: nálezy pylu v jeskyních v údolí Shanidar v severním Iráku ca 50 tis. let BC Achillea sp. Althaea sp. Ephedra cf. distachya Centaurea sp. Muscari sp. Senecio sp. Zoofarmakognozie u lidoopů odčervovací rostliny používané lidoopy Aspilia mosambicensis (Asteraceae) listy odčervování Vernonia amygdalina (Asteraceae) stonky odčervování Ficus urceolaris (Moraceae) listy odčervování Ficus exasperata (Moraceae) nezralé plody odčervování, snižování kyselosti žaludku Zoofarmakognozie u lidoopů antimalarika a přírodní antibiotika Cordia abyssinica (Boraginaceae) dřeň antimalarikum, antibakteriální účinky Ficus capensis (Moraceae) listy antibakteriální účinky Lepisantes senegalensis (Sapindaceae) listy antimalarikum Psychotria mahonii (Rubiaceae) kořeny antimalarikum Znalosti biologických objektů u přírodních národů Ašanti = přírodní národ žijící v severní Ghaně Přírodní národy – Křováci (savany J Afriky), Ašanti (pralesy Z Afriky) znají běžně několik set druhů stromů a bylin Specializovaní herbalisté, stromohledači, či medicinmani rozlišují i několik tisíc druhů, prakticky všechny, které se v okruhu jejich působnosti vyskytují. Albert Adai Enti (* 1921) byl původně ašantský stromohledač a herbalista, po získání lesnického vzdělání a zaškolení v Royal Botanic Gardens v Kew se stal kustodem herbářových sbírek na univerzitě v Akkře. Neolit - Od původního sběru a lovu přešel neolitický člověk v období 10 tísíc až 3 tisíce let př. Kr. k pěstování rostlin a chovu zvířat. „Úrodný půlměsíc“ http://kfrserver.natur.cuni.cz/lide/lipavska/rozkvetapad/prednaska2.pdf http://kfrserver.natur.cuni.cz/lide/lipavska/rozkvetapad/prednaska2.pdf Triticum monococcum subsp. thaoudar 2n=14 Triticum ca. 20 planých druhů + řada šlechtěných odrůd v evoluci pšenic i v jejich šlechtění hrála základní roli mezidruhová hybridizace a následná polyploidizace Triticum dicoccoides Aegilops tauschii 2n = 28 Triticum turgidum 2n=28 Při šlechtění eliminovány nežádoucí vlastnosti : 1. okoralost obilek (plucha pluška srůstají s obilkou) 2. lámavost vřetene 3. rozpad klasů Triticum spelta (2n = 6x = 42)Vzniká zemědělství a člověk poprvé přetváří své životní prostředí, usazuje se v prvních trvalých sídlech - vesnicích. Divergence Triticum a Aegilops před ca. 4 miliony let. Triticum monococcum x Aegilops speltoides počátek neolitu ca. 300 000 BC. x Aegilops tauschii ca 6 000 BC. --- hexaploidní Triticum aestivum Nejprve jen sběr, konzumace a skladování obilek, nikoli pěstování Nejstarší archeobotanické doklady z naleziště Ohalo II na březích Galilejského jezera v severním Izraeli (již 17 000 BC. pšenice i ječmen) Hordeum spontaneum 2n=14 Hordeum vulgare 2n=14 Secale montanum 2n=14 Secale cereale 2n=14 hrách (Pisum sativum) Fabaceae čočka (Lens culinaris) Fabaceae cizrna beraní (Cicer arietinum) Fabaceae sezam (Sesamum indicum) Pedaliaceae (Lamiales) africký čirok (Sorghum bicolor) severní Afrika, Egypt, později do Evropy prostřednictvím Arabů První domestikace zvířat před 16 tis. lety, člověk využívá k lovu psa ojediněle již před 30-35 tis. ovce a kozy domestikací muflonů a kozorožců rolníci v Anatolii a Mezopotámii před 10–11 tis. lety Nejstarší doklady na lokalitě Zawi Chemi v pohoří Zagros Skot domestikován v Anatolii a v údolí Indu kolem roku před ca 10 tis. lety K domestikaci prasat došlo rovněž v Anatolii rovněž před ca 10 tis. lety K domestikaci koní došlo ve stř. Asii před 4-6 tis. lety Replica of a horse painting from a cave in Lascaux Za nejstarší město považováno palestinské Jericho v údolí Jordánu, začátkem 8. tisíciletí př. Kr. mělo hradby a 2-3 tisíce obyvatel. Göbekli Tepe až 11,5 tisíce let staré megalitické stavby s reliéfy a nejstaršími piktogramy Oblast Mezopotámie je rozmanitá - od severu přechází z hor Arménie a Kurdistánu pozvolna v nížinu ohraničenou na západě pouštěmi Syrskou a Arabskou a na východě pohořím Zagros. Jih země při Perském zálivu je močálovitý s početnými jezery. Blízký Východ první města Vládci měst = zpravidla nejvyšší kněží Nejvyšší správní a hospodářskou institucí byl v těchto městech chrám - zikkurat. Zikkurat ve městě Ur (dnešní Irák) Vynález nejstaršího písma Archaické obrázkové piktografické písmo je poprvé doloženo ze sklonku 4. tisíciletí př. Kr. z oblasti města Uruku. Uruk (dnešní Varka v Iráku) Sumerové toto písmo přetvořili do podoby klínového. Stalo se tak v době kolem roku 3000 př. Kr. Znaky vtlačovány šikmo seříznutým stéblem rákosu. Tak vznikaly otisky v podobě klínů. Popsaná tabulka se pro získání trvanlivosti obvykle vysušila na slunci. Informační médium mezopotámské éry = jemná náplavová hlína říčních niv. Tabulku si písař připravil snadno uhnětením drobné placky, na kterou mohl ihned psát. Tvar byl čtvercový nebo obdélníkový s rozměry stran od 3 do 8 cm. Větší formát měly tabulky se zvlášť obsáhlým textem, např. literární skladby, soudní protokoly Základem písma byly: svislý, vodorovný a dvojice sdružených šikmých klínů - úhel. Různým kombinováním a sdružováním těchto základních druhů klínů vznikla soustava o několika stech klínových znacích. Znaky klínového písma Přímým důsledkem vynálezu a rozvoje písma byl i vznik školství. Vykopávky ve městě Šuruppak (dnešní Fára v Iráku) 1902-1903 objeveno množství tabulek - školních učebnic (ca 2500 B.C.) a cvičebnic = "sešitů" s úkoly řešenými žáky výcvik písařů pro vedení hospodářské administrativy vládců a kněžích kromě psaní také: matematika, astronomie, základy kreslení a geometrie, základní zeměpis, botanika, zoologie, mineralogie Sumerská škola škola = dům tabulek (é-dub-ba) řídící učitel = otec domu tabulek (um- mia) žák = syn domu tabulek pomocný učitel = velký bratr psal nové tabulky k opisování, kontroloval opisy žáků a přezkušoval zda zpaměti znají své úkoly. Dalším členem pedagogického sboru byl dozorce nad kázní a docházkou = pověřenec s bičem chrámová knihovna 80 místností na ploše 2,5 ha. 60.000 tabulek s klínopisnými texty mj. specializované soubory lékařské, matematické, astronomické, dokonce mapy aj. První knihovna Nippur - 2000 př. Kr. Hliněná destička neznámého autora obsahuje sbírku lékařských receptů. Mezi komponenty receptů je také asi 25 rostlin, dílem domácích, dílem dovážených z Dálného východu. Užívaly se semena, kůra, větvičky, kořen, dřevo, olej a pryskyřice. Nejstarší lékopis doložen z období kolem 2100 př. Kr. Nalezen ve vykopávkách sumerského města Nippuru. Lékopisné receptáře Častou součástí léků byla kasie (Cassia senna, Fabaceae) nízký keř rostoucí v tropické Africe, Indii a Arábii, lusky pod názvem sennový list nebo sennové lusky jsou přírodním projímadlo myrta (Myrtus communis, Myrtaceae ) éterický olej myrtol, který se z myrty uvolňuje, je prostředkem k pročištění dýchacích cest. asant čili čertovo lejno (podle pryskyřice vytékající z poraněného kořene) neboli ločidlo (Ferula assa-foetida, Apiaceae) Proti bolestem hlavy a při nervových chorobách také proti nadýmání (oblíbený v indické a vegeteriánské kuchyni). tymián (Thymus vulgaris, Lamiaceae) nachlazení, záněty zažívacího traktu fíkovník (Ficus carica, Moraceae) Asyrský herbář - 10. stol. BC. Uspořádán do 3 sloupců: 1. jméno rostliny, 2. nemoc, 3. způsob přípravy léku a jeho užívání (např. kořen sladkého dřeva - prostředek proti kašli - rozetři a vypij s olejem a pivem). Obsahuje asi 250 rostlin, 120 nerostných látek a asi 180 zvířecích a jiných léků, které se dosud nepodařilo rozluštit. rosnatka (Drosera, Droseraceae)sporýš lékařský (Verbena officinalis, Verbenaceae), mandragora (Mandragora officinalis, Solanaceae) indické konopí (Cannabis indica, Cannabaceae), svatojánský chléb (Ceratonia siliqua, Fabaceae) Pryskyřice – cedr (Cedrus libani) Pryskyřice –ambroň (Liquidambar orientalis, Hammamelidaceae) – z ní se získával styrax čili storax myrha (Commiphora abyssinica, Burseraceae) kadidlovník Boswelia sacra, (Burseraceae) V asyrských jménech nalezneme fonetické kořeny i některých dnešních vědeckých latinských jmen: Armaenu = Armeniaca An - Bar = Liquidambar Karšu = Cerasus (něm. Kirsche) Murru = Commiphora myrrha Pa - Pa = Papaver Šamašammu= Sesamum Hieroglyfy se na papyrus píší ve sloupcích zprava doleva. Způsob psaní ve starověkém Egyptě Technika výroby papyru byla zvládnuta údajně již kolem roku 3500 př. Kr. Juncus acutus Accacia senegal Egyptské školy a písaři Nižší stupeň - od 7 let - chlapci i dívky – z majetných rodin - psaní, čtení, počítání, náboženství, základy morálky, praktické dovednosti (výchova k mateřství, šití, vaření u dívek spíš od matek v rodině), tělesné aktivity, tanec, zpěv, hra na harfu. Neúčast na výuce, prohřešky proti kázni i nepozornost tělesně trestány. Vyšší stupeň - etika, profesně orientovaná výuka - mohli se stát písaři, úředníky, lékaři. Předpokládá se, že takové školy existovaly v Egyptě už 3000 př. Kr. – přímé archeologické důkazy chybí. 1900 př. Kr. Kahunské papyry nazvané podle místa nálezu faraónského paláce Kahun ve Fajúmské oblasti – jsou to fragmenty „gynekologický“ 34 paragrafů – v každém symptomy, otázky k stanovení diagnózy, léčení – ženské lékařství a porodnictví (léčebné prostředky např. med, krokodýlí trus) „zvěrolékařský“ Objevil je v r. 1898 Angličan William Mathew Flinders Petrie 1550 př. Kr. Smithův papyrus = egyptská učebnice chirurgie 48 případových studií: zranění různých zlomenin (vč. proražení lebky, nebo poškození vnitřních nosních dutin, ...), nádorů, … 4,68 m dlouhý, oboustranný Vztahy mezi zraněními mozku a poruchami jiných částí těla - např. dolních končetin. Popis krevního oběhu Nalezen 1862 anglickým archeologem Edwinem Smithem Objevený rovněž v Thébách 1872 lipským egyptologem Georgem Ebersem (1837-1898). V téže době 1500 BC. také Ebersův papyrus, nejrozsáhlejší staroegyptský lékařský spis: 700 lékařských předpisů, 20 m dlouhý / 30 cm šir. Obsahuje ranhojičské předpisy a zaříkávání náznaky přírodovědeckých pozorování a znalostí (např. ontogenezi skarabea z vajíčka, masařky z larvy, žáby z pulce apod.). kardamom (Elettaria cardamomum; Zingiberacae) jalovec (Juniperis phonecia; Juniperus drupacea) kopr (Anethum graveolens) česnek (Allium sativum) henna (Lawsonia inermis, Lythraceae) máta peprná (Mentha piperita) mák setý (Papaver somniferum) a další – senna, korianr, šafrán, vavřín První zahrady V Egyptě chrámové zahrady zřejmě již v době vlády faraona Mentuhotepa II (2046– 1995 BC) při jeho chrámu poblíž Luxoru (Théb) Systém teras na kamenných sloupech, popsaný v mnoha písemných dokladech. Archeologický důkaz její existence podal britský archeolog Robert Koldewey (1855-1925). První zahrady Pravděpodobně kolem r. 570 př. Kr. zbudovány visuté zahrady královny Semiramis na severovýchodním okraji města Babylon.