iJStoIogte b obbobt baroka
a oábtcenôtbt
1
kolství základní
v evropských zemích povinná školní docházka
V Rakousku a tedy i u nás, 6. XII. 1774
Neexistovaly učitelské ústavy, takže na vsích běžně děl kantory vysloužilí vojáci, kteří sotva uměli číst a psát; pokud dovedli násobit a dělit, byli již považováni za vysoce kvalifikované.
V mnoha státech však postupně přechází základní školství ze správy obcí pod správu státu.
Jako příklad struktury základního školství doby osvícenské může sloužit školství rakouské, zahrnující 3 typy základních škol: triviální, hlavní a normální.
Školy triviální (1 nebo 2 třídní obvykle s jedním učitelem): zřízené všude, kde v dosahu žilo 80-100 dětí, tedy v městečkách, při vesnických farách i filiálních kostelích.
mmmi
ía&iftttl
7?ábe}tnfttrj 3aíáffo»ť: JtfnrpmjfeS iriciaiSitfofcnrtjBluDiWttfciDagj. J
Si
»(ír»mU»i|tfíf»imW/
tDygMi»a>jMr> |<t*&HMf: rvinim rflrotn babffé/
% ttt Bil* Pl UWT KOgMi.
en«ymile(fiaiřgflíviiin«kfcan|m 9 _9: Mg C<ř_.
fl •n)rt,flilno n> čnOFml/D tr>«lan><2 ftNMp /Jtif<ii7«4.
Povinná školní docházka od 6 do 12 let byla doporučována, ale její porušování nebylo zprvu nijak sankcionováno. Chlapci a dívky se měli učit odděleně a u dívek měly vyučovat pouze učitelky.
Děti se učily (i) psaní, (ii) čtení a (iii) počítání, zahrnující čtyři základní početní úkony a jednoduchou trojčlenku. Tyto tři obory byly označovány jako trivium. Navíc se učily také pracovní a hospodářské znalosti přizpůsobené povaze bydliště. Důležtým předmětem bylo také náboženství.
Školy hlavní (Hauptschule):
Byly v krajských městech, nejprve trojtndni, později ctyrtndni.
Jejich pedagogický sbor už tvořil ředitel, katecheta a tři nebo čtyři další učitelé.
Vyučovalo se kromě trivia navíc latině, zeměpisu, dějepisu, přírodovědě, slohu, kreslení, geometrii a základům industriálního vzdělání.
Zatímco o triviální školy musely pod státním dozorem pečovat obce a vrchnosti, hlavní školy byly financovány ze zemského školního fondu.
Obecné' i měšťanské školy v Protivíne
Všeobecné střední školy = vyšší školy latinské (klasická gymnázia),
dříve koleje hlavně v rukou jezuitů (do r. 1773) a piaristů.
Gymnaziální studia v Rakousku zahrnovala 3 třídy gramatické a 2 humanitní. Na ty navazovaly 2 roky filosofické přípravy -tím tvořila přechod k universitnímu studiu.
U nás pouze v Praze a v Litomyšli
Němčina vedle latiny vyučovacím jazykem v prvních dvou ročnících, v dalších se pak učilo pouze latinsky.
Poprvé zaveden systém třídních učitelů. Na konci roku se konaly výroční zkoušky a veřejná slavnost, při níž premianti dostávali odměnou knihy a na krk jim byly věšeny medaile s vyobrazením císařovny.
Profesní střední školy - Reálky
Nejstarší založil r. 1708 Christoph Semler v Halle Mathematische und mechanische Realschule žáci v ní získávali mj. i polytechnické vzdělání.
Berlíně 1747 pod názvem Oekonomisch-mathematische Realschule.
Zakladatelem a prvním ředitelem Johann Julius Hecker (1707-1768).
Vedle vzdělání všeobecného: náboženství, latina, němčina, francouzština, krasopis, matemataika, kreslení, dějepis, zeměpis, geometrie, mechanika a architektura poskytovala také dovednosti a vědomosti profesní, jež byly základem pro technická, kupecká, hospodářská, úřednická či jiná povolání.
Obdobné školy pak vznikají po celém Německu.
V Rakousku první reálka ve Vídni 1771 Realhandlungsakademie
na Moravě - Brno 1811,
v Čechách - Rakovník 1833, Liberec 1836
edle reálek samotných začaly být později, v průběhu 19. století, zakládána reálná gymnasia, jež stála uprostřed mezi gymnasiem klasickým a reálkou.
Vysoké školství
Produktem osvícenského myšlení je technicky orientovaná vysoká škola
École polytechnique v roce 1794, první vysoké učení technické v dnešním smyslu slova.
Další techniky byly zřizovány dle pařížského vzoru 1806 v Praze, 1815 ve Vídni, 1825-1850 v řadě měst německých a rakouských
Technika a průmysl v 17. a 18. století
Druhá polovina 18. století přináší první masové nasazení strojů do výroby, výrobu strojů stroji, uplatnění mnoha vynálezů v praxi - průmyslovou
CWSSS^ĚĚ revoluci.
Novinky ve výrobě a uchovávání potravin
Brambory jako polní kultura se začínají intenzivně v celé Evropě pěstovat kolem roku 1750 (v zahradách byly pěstovány od 16. století). Radikálně změnily výživu chudých vrstev obyvatelstva. V roce 1792 se v Anglii začínají používat první ledničky (plechové obložení mezistěn, kam se vkládaly kostky ledu).
V roce 1795 vynalézá Francouz Nicolas Appert konzervaci potravin tepelnou sterilizací (pro potřeby franc. vojsk, intenzívní rozvoj konzervárenského průmyslu nastává až v druhé polovině 19. stol.)
i
11]
Některé novinky ve stavitelství
1642 poprvé v Anglii zavedeno parní topení - pro vytápění skleníků.
1716 se v Anglii začíná používat ústřední topení horkou vodou
1660 se ve Francii objevují první splachovací záchody
70. léta 17. stol. postavil Němec Erhard Weigel v Jeně jeden z prvních výtahů v obytném domě.
Jednotky, experimentální, pozorovací a měřící technika
1603 demonstruje Galileo Galilei první typ kapalinového teploměru - bez vakua s otevřenou trubicí bez stupnice. V rámci společnosti Accademia del C i m e n to ve Florencii, jíž byl
4J| A
Galilei členem byly v padesátých letech 17. století zkonstruovány první teploměry s lihovou náplní a se stupnicí.
V roce 1641 navrhuje Galileo Galilei na základě svých výzkumů kyvadlového pohybu kyvadlové hodiny.
Jejich konstrukci vylepšuje %1 Christian Huygens použitím mechanického oscilátoru r. 1657. Rok poté Ch. Huygens
spolu s Robertem Hoookem použili Archimedovu spirálu z ocelového vlasu ^^h^h
ve spojení se Wv^^^
setrvačníkovým W kolem (nepokoj). BL
V roce 1747 je díky teoretickým výpočtům Leonarda Eulera zkonstruován dvoučočkový objektiv pro mikroskop, který omezuje chromatickou aberaci, jež byla jedním z největších vad jednočočkových objektivů.
k
Nová vědecká metoda - měření
Experimentální a pozorovací technika má vedle dalekohledu a mikroskopu k dispozici nové přístroje: kyvadlové hodiny, barometr, teploměr, které umožňují zjištěné vlastnosti kvantifikovat.
Vedle pozorování a pokusu tak nachází širokého uplatnění další empirická metoda vědeckého poznání - měření
Je poprvé změřena např. rychlost zvuku - 1738 J. Cassini, G. Maraldi a N. Lacaille 337 m/s, zploštění Země na pólech, prováděno triangulační měření
átd.
mm
sob
1( liWr
Standardizace měrných jednotek
Pro standardizaci měření má velký význam zavedení některých nových jednotek.
29. listopadu 1800 po geodetických měřeních, která roku 1792 prováděli Francouzští geodeti Pierre Francois André Machain a Jean Babtiste Joseph Delambre na poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou, zavedla komise vedená Pierrem Simonem Laplacem úřední definici nové délkové jednotky - metru.
22. června 1799 uložil Étienne Lenoir platino-iridionou tyč do trezoru státního archivu v Paříži a také prototyp závaží 1 kg.. První jednotná metrická soustava (metr a kilogram) je tedy poprvé zavedena ve Francii v roce 1800, teprve později se k ní připojily jiné země.
Teploměry
Kvantitativní měření teplot rozvíjí Gabriel Daniel Fahrenheit v roce 1714 svou kostrukcí rtuťového teploměru s 212 stupni, jež se dodnes užívá v Americe.
V roce 1730 navrhuje René Antoine Réaumur teploměr s 80 dílnou stupnicí.
Konečně roku 1742 navrhuje svůj stodílný teploměr Anders Celsius (původně obrácené uspořádání otočil do dnešní podoby jeho nadaný žák Carl Linné). Měření elektřiny rozvíjí Charles Augustin Coulomb.
Objev posledního světadílu - Austrálie - 1605 přistál Holanďan Willem Janszoon jako první Evropan u severoaustralských břehů,
£   Expedition von Willem Jansz 1605-16
Wmt h
Degamfcbe Hiftorie ,fo wlhaer "Mderlxarett, als degbckgtnt-bejt der Landen ende des VeLk$,f» in vetrden ols tn Ftfitrtn 'Uátr^elleílwtrdtf
25 p fíefei Gerritfi CritK I*tA řittcrfz Wubttr.
1616 Holanďan Dirk Hartog přistál u západoaustralského pobřeží ve Žraloci zátoce.
Austrálie tehdy dostala jméno Nové Holandsko
1642 přistál holandský moreplavec Abel Tasman poprvé u břehů Nového Zélandu a Tasmánie, poté objevil též ostrovy Tonga a Fidži.
1643 Jenisejký kozáčky důstojník Kurbat Anafasijevič Ivanov objevil jezero Bajkal.
1643 objevil Holanďan Martin Gerritz de Vries ostrov Sachalin a některé Kurilské ostrovy.
1647 objevil ruský lovec a kupec Fjodot Alexejev Popov Kamčatku.
1741 objevil dánský námořní důstojník Vitus Jonassen Bering úžinu mezi Asií a Amerikou a Aljašku (předtím již Semjon Ivanovic Děžňov a Fjodot Alexejev Popov propluli v roce 1648 touto úžinou - americký kontinent však nespatřili).
Vědecké společnosti - Akademie v 17. a 18. století
1652 Schweinfurt soukromá společnost pro pěstování přírodních věd - Academia naturae curiosorum (Akademie badatelů přírody). Založil ji svinibrodský městský lékař Johann Lorenz Bausch.
Členy byli později např. Němci Matthias Jacob Schleiden, Lorenz Oken, Georges Cuvier, Carl Linne, Johann Wolfgang
Goethe, Adalbert von Chamisso, Lazzaro _
Spallanzani. Existuje dodnes a nazývá se
Deutsche Akademie der Wissenschaften : lrV&
Leopoldina. III
1657 Florencie Academia del Cimento
(Akademie experimentu, existovala jen do r. 1667). Experimenty, vědecké diskuse, konstrukce přístrojů, standardizace měření, opakovatelnost experimentů členy byli např.:
matematik a fyziológ Giovani Alfonso Borelli (1608-1679)
lékař, básník a entomolog studující ontogenezi hmyzu Francesco Redi (1626-1697)
s  A  G  G i Dl NATVRALI
ESPERIEN Z E
FATTE NELL'ACCADEMIA
DEL CIMENTO SOTTO LA PR.OTEZIONE DEL SERENISSIMO PRINCIPE
LEOPOLDO Dl TOSCANA
£ D£SCIITT£ DAL SEGUETAtJO Dl C3SA ACCADEMIA.
Per Giufcppc Cocchini alNnfcgra dclk Stella. MDCLXVI.
rfxcadsfTua Curunto/íarita tn ^Ttrejx^jotív la /nrjteztonč cttiUa Jxcal Ca/a r/r*,,/ftecíicinei\Zčc&io iv//^,. .
1660 Royal Society v Londýně
(celým názvem Royal Society of London for Promotion of Natural Knowledge (přídomek "Královská" až od r. 1663);
členy např. Francis Bacon, Thomas Hobbes, Robert Boyle, Isaac Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz). Zakládací listinu podepsal král Karel II. krátce po návratu z exilu.
ft
Existuje dodnes
1666 pařížská Academie des Sciences vznikla z podnětu ministra Colberta. Tato akademie poprvé poskytovala vědcům i finanční podporu
9/
t <
■r" 1/      M'míu-^ 1ntví; 5-
V roce 1700 je založena Königlich Preussische Akademie der Wissenschaften v Berlíně
Ulil
\\
f
Gottfried Wilhel
1724 car Petr I. v Petrohradě Rossijskaja akaděmija nauk. Pocci/iíícKafl AKafleMi/m HayK
öks ši
'■■I lit
1742 Kodaň, Dánská akademie věd Kongelige Dánske Videnskabernes Selskab
Právník a královský historiograf Hans Gram (1685-1748)
První mimoevropské akademie vznikají v Americe - v r. 1743 byla na podnět Benjamina Franklina ve Philadelphii založena Philosophical Society, později v roce 1780 vzniká v Bostonu American Academy ofArts and Sciences.
1759 Churfürstlich-Bayerischen Akademie der Wissenschaften
Goebel (1855-1932).
ejím presidentem byl v letech 859-1873 chemik a fyziolog ustus von Liebig (1803-1873),
hný morfolog a organolog Karl
1769 Praha
Česká soukromá učená společnost,
Nejprve skupina učenců kolem mineraloga Ignáce Borna v letech 1769-70
1784 Josef II. dekretem přiznává statut soukromé učené společnosti.
1791 dekretem Leopolda získává název Královská česká společnost nauk
- mm
r 1
Bť1
lflZ>CCLXXXI;7 v_ ««* n. tJtrr
:  u j •
X. .v f
První učená společnost v
Rakousku
1747: Societas eruditorum incognitorum in terris austriacis (Společnost neznámých učenců v zemi
rakouské)
! fi r
básník a spisovatel Josef Petrasch, cestovatel, jenž byl během vojenské služby adjutantem proslulého francouzského válečníka v rakouských službách Evžena Savojského.
Petrášuv palác v Olomouci
Společnost vydávala časopis Monatliche Auszüge alt- und neuer gelehrter Sachen (Měsíční výtahy starších a novějších učeností).
Vycházely jeden a půl roku nejprve v Olomouci, poté ve Frankfurtu nad Mohanem a v Lipsku, přičemž jedno číslo mělo kolem 80 stran.
Společnost zanikla po 4 letech v roce 1751.
Bonaftyk$e -
Stfť/ mt& mmt
Herfen S<\$m.
Ctňgfíiri, erlaubnHe, 1747.
Vědecké časopisy v 17. a 18. století
Jednou z hlavních programových náplní nově se formujících akademií byla činnost publikační. Vznikají tak první vědecké časopisy:
Journal de Scavans r. 1665 v Paříži, vydáván společností Academie des Sciences.
L E
IOVRNAL
SGAVANS
ju Lundy V. Janvier M. DC. L X V. Par le Sieur DE HEDOVVILLE.
A PARIS.
Cher I e ak Cvsson , rue S. lacques, i 1'lma-ge de S. lean Baptifte.
M.    DC. LXV. A V EC   PRIVILEGE  DV Ror.
V-
zj6 Journal Dtmsnßratkn touebtnt U meuvtmtni dt
lumiert trtuve far M. Römer del' Acaic-
tnit Royale dtt Sciences.
jLy a long-tcmps que IcjRiilofophe* font cn peine de decider par quelque experience, Ii i'action de 1j luraiercfeporrcdansuo in-flaut aquelque diftance que cc foic, ou (1 eile demande du temps. Mr. Römer de l'Acadc-mie Royale des Sciences s'cft avife1 d'un moyen tire* des obfervations du premier satellite de Jupiter , par lcquclilde'montreque
{•our unediftaocc d'cnviron jooolicucs,tcl-equ'cft -i peu pre* la grandeur du diametre de la terre ,1a lumierc n*a pasbefoin d'une fe-condede temps.
Soit A Ic Solei!, B Jupiter, C Je premier Satellite qui entre dans l'ombredcjupitcr pour cn fortir cn D, Sc foit EFGHKL la Terre placec a diverfcs diftan-c« de Jupiter.
Or fuppofe que la terre cßantenL vers la feconde Quadrature de Jupiter, ait reu Ie premier Satellitc, lors de fon cn'erlionou fbrtie «Je l'ombre cn D; & qu*en fuitc environ 41. heurcs & demic apici, fearoir apres une iCTOlutioa de cc Satellite, la terre fc irouiranc
KB
Philosophical Transactions také v roce 1665 v Londýně, jako tiskový orgán Royal Society
THILOSO f H1CAL
TRANS ACTION S-
•   GIVING SOMB
A C C G M P T
O r   I M 11 PRESENT
Undertakings , Studies, and Labours or t ii li
INGENIOUS
in many
CONSI D It II A B L R   P A 11 T S OF Til K
WORLD-
Vol I
For Anno \66^y and \666\
In the SAVOr,
hinted by 'i. N. for John Mmyn at the Bel), a little without T(t»}U'Btr , and -fames Alltfliy In Duck-Lint / Piinteis to the Acytl Soda*/,.
Miscellanea curiosa medico-physica od r. 1670 v Halle,
= časopis vědecké společnosti Academia Naturae Curiosorum.
Vycházejí v různých obměnách kontinuálně do současnosti.
MISCELLANEA CURIOSA'
MEDICO-PHYSICA
ACADEMIC
NATURE CURIOSORUM
EPHEMERIDUM MEDICO-
PHYS1CARUM GERMANICARUM
CURIOSARUM
ANNUS PRIMUS
Annl fdiket M. DC. LXX-». mmMmw
CclebcrrioiorumMedicomm in & extra Gcr«
maniam OblcrvattoncsMcdicas&rhvikas, vcl Anatomic*, vcl Bwank.is.vd Pathological vdCiiimrgicas.vcI Therapeutical, vd Chvmicas.
EPISTOLA^VITATORIA
ad Cdcbcrrimos Medicos
_EUROP/fr. _
L~l f S I .€ "
Jumft.VlTI JACOB! TK ESC HER I
BMopcL VrtwUv. Tjjfc jOHANNIS BAUEKI
ak»9 lift.
Acta eruditorum v roce 1682 v Lipsku
Matematické práce Bernoulliovy, Laplaceovy, Leibnizovy, Eulerovy,
w
Ur
■
WjttnMungcn
£ b u r f Ä t ft: 1 i <t)   a I c r i f d) e n
SUa b e m t c
«et
$>tííenf*aftcn
erftft SSanfc.
Churfürstlich-Bayerischen Akademie der Wissenschaften
ffl í n 4 t h,
mit flFo&ciiin"(l)ťii v? d) Ufte m.
1763.
'.Yviniiili'-iu'Jt >>I,;I|Mi,íííi     jl- :"•
S3DÍ)mifd;cn ©efcllfc&aft Dcv ^tffcnfd)aftcn,
Sitbr 17 86.
SJIic jtupftrn.
3n ttr 2SaIľS>«lf<&fii í*|lu<t$i«*Dinj.
Královská česká společnost nauk
Koncem 18. století začínají vznikat první oborově specializované vědecké časopisy
A N N A L E S DE CHIMIE,
o u
RECUEIL DE MÉMOIRES
Concern ant la Chimie f.t les Arts ou! en dependent.
Par MM. de Mokibav , Lavoisier , Monge, Beithollet, de FovŘCtor, U Baron de Dieiuch , Hassesfratz ír ADiTt
TOME PREMIER.
A PAH/S, RUE  ET  MOTEL SUPCKTE. Et fc wave ä L ONOftit, Clo Jotiri; oi Born. UbmK, Ccrud-Strecr, N». 7 Solo.
M.  I> C C. SC.
Archiv
f ü r die
Phyfiologie
D.  Job.  C h r i ft. Reil,
Profaffot i n Halle.
Erfien Sandes Erííes Heft.
Halle,
in det Curtfchen Buchhandlung
- napr. Chemische Annalen (1784 -Chemie), Annales de Chimie (1789 -Chemie); Archiv für Physiologie (1795 -fyziologie)
■s
? J
I
I  1 o ľ a
•i d »• i
Botanisch^ Zeitung
vilt h •
11 -   i . i -i .     'i.m. ... Ihm    i . Auftaue, fti'uigiícitĽii uud ÍSiiclirichtcn,
lUimiL   b » • r t-11 k. -b .I. cutL.lr.
lUrni^ťtlvlicu
in   11 t n r n i b u r (
1 i Ii t {  i  n g.
•■' n c . i < t Band.
urf t KapfotuM. i
Hrgensburg,   1 U2 S.
První botanický časopis Flora oder Allgemeine botanische Zeitung
Vydávala Královská bavorská botanická společnost Publikoval zde např. evang. kazatel a botanik v Brně Ferdinand Hochstetter (1787-1860) rostliny ze slanisk u Čejčského a Ménínského jezera
Astronomicko - meteorologické observatoře v 17. a 18. století
Snaha o rozšíření a systematizaci výsledků pozorování a měření vyúsťuje v zakládání astronomicko - meteorologických observatoří:
Paříž (1667) Greenwiche (1675) Moskva (1701) Petrohrad (1726)
Praha,
Klementinum (1751)
Vilnius (1753) Kraków(1791)
První musea v 18. století
Začínají vznikat první velká přírodovědecká musea -největší British Museum of the Natural History v Londýně vzniklo r. 1753
Pařížské Musée national d'Historie naturelle vzniká přetvořením Jardin du Roiv roce 1794.
U mnu
■ — ,
\-YjirY
w%3Ľ>'£ V roce 1595 vzniká z královské knihovny
iC-s -SE-Rtísíiii   v Paríži Národní knihovna.
1661 vzniká Státní pruská knihovna v Berlíně
1714 Akademická knihovna v Petěrburgu 1753 Knihovna Britského musea
první v pol. 18. stol. Johann Heinrich Zedier: Grosses vollständiges Universallexikon aller Wissenschaften und Künste
64 sv. + 4 dodatky (1731-1750) 63 tis. stran
®roflr*i»fljMnNgf3
SSOer ^MofftR uni) Inntie,
frfunbm unb torfc i?rrt nwbnt. Äaoürrtfviinuni Krn wn*rn Niir(řrntbiimtrn 3ín?uHiqiiřn frwit£frr<|
Kräiru'Wfm. mt*im.»m«, e^.^n^       wir««*!«; íímitnriiJrtrtAaifttbunNu^jl Mo hiMt in "S.Tji, na* 4« MmTZÜ« . Xtlll f<»l«". uMMtoi ■tfcrtifenCtnas.iwlafca
Iii.......i liMiHnMiiii». TIMM rfiiiiia Uffim« TlirTn f" ~
e^^ir. urtí hranol x
SIK    cmc anifi»cli*c 5>ií« ito&KtiMifi* '7iixtri.it Min kn £>st(}U«|tt
unb Jitrům, arpfícc £dbfn, Staats SSiniitn:, SrmjfrOforffrn ju
SiOaOrtoi K.
, W 2<Mi*f» u»» biuMiAm Stmbrt, brr A4íftminní*oň,£cnbtítt rsn^n,
			MM	(n b«tQba		1	
Botut ■ftírtnoi, mnu* 5^ianfc€tiiK*oi.C>rNn.28jBfj»o,Ti, I							
».«} 'P>r.(i|*-iiw.
Am
í>aůf unb žnpjiá,
§3crlcöt5 ulomím gcinrict> ic&Ier.
Anno 173».
Diderot & d'Alambert [reds.]: Encyclopédie ou Dictinnaire raisonné des Sciences, des Arts et des Metiers (Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel - 36 sv. Paris 1751 - 1780)
ENCYCLOPÉDIE,
o u
DICTIONNAIRE RAISONNÉ
DES SCIENCES,
DES  ARTS  ET DES MÉTIERS,
PAR VNE SOCIETĚ DE GENS DE LETTRES.
Mnm.wIrcíípoblKpifM. /)//)/■ «f>7-.<lr lAtadcmi* Rot* dít UmM & «0 Brik* LcumdtPn*; &qvM> li Puyir Munp «.nni r. ftt M. DALEMBBRT. it I ViH,m,.- Roj* in Stisa it fW .dtctOcic Prvfc. & <fc b SoCKK Koyile
di 1.' -'li;-.
Tmtxm fmti 'jvwSvrtqm ptlUi. ■n .'f lífij /.m/tii áictill fauni .' Hor AT.
n t v 1 d w, -1- ;«^-, * i*«—
LI UtrOH, l-f.ar «4iéi 4» ifay. — DUH AND,  — i— /«f~*, ' í— i-*? ■ * •
( »■ £ c j p p * o a *
H, SCC Li
/OfV   i I   P HI Y I LIG í.   DV KU
Encyclopaedia Britannica (London 1771);
Německo
Brockhaus: Konversations-Lexicon (6 sv. 1796 - 1808)
Meyers Lexicon: „Grosse Conversations-Lexikon für die gebildeten Stände (Velká encyklopedie pro vzdělaném
třídy) vyšla poprvé 1839
mit
o«r}ůgli4tr ÍXii<ffl<4» • • f
tiť gegenwärtigen
I « ' 9 » I 9, %<i ttiríric* X»S'ř (cípolt,
I 7 » 4.
Riegrův slovník naučný první česká obecná encyklopedie.
vycházela v letech 1860-1874, má jedenáct svazků a svazek doplňků, má kolem 80 000 hesel
Ottův slovník naučný z let 1888-1909
140 000 až 186 000 hesel; 27 789 stran, 4 888 ilustrací + 479 zvláštních příloh. Redakce slovníku = 56 lidí + dalších 1 086 odborných spolupracovníků. Jmenuje se podle nakladatele a knihovníka (Jan Otto)
První zoologické zahrady v 18. století
První založil Etienne Geoffroy Saint -Hilaire v Paříži.
Nejvýznamnější botanické zahrady v 17. a 18. století
L. p. 1626 založena Jardin du Roi celým názvem Jardin royale des herbes médicinales v Paříži, jež se stala po celé 17. a 18. století hlavním centrem botanického výzkumu ve Francii.
Další botanické zahrady vznikají:
1617 v Giessenu
1622 v Regensburgu a v
Ulmu
1629 v Jeně
*1689 v Norimberku (Nürnberg)
Přírodovědecké expedice v 17. a 18. století a zájem o exotickou flóru
S objevitelskými cestami jsou spojeny i přírodovědecké expedice do mimoevropských oblastí. Jejich výsledkem první popisy mimoevropské fauny a flóry ve druhé polovině 17. století. Celá plejáda expedic následovala v 18. století.
První popisy přírodních poměrů exotických krajů se začínají objevovat již v druhé polovině 16. století i díky jednotlivcům, jež krátkodobě, či delší dobu, buď jako státní úředníci, obchodníci, misionáři nebo lékaři, žili a pracovali v Africe, Asii, Americe či Austrálii a kterým vedle jejich pracovních povinností zbyl i čas na zálibu ve zkoumání poměrů přírodních.
Konečně nelze zapomenout ani na často individuální cesty jednotlivých badatelů do málo známých oblastí severní a jihovýchodní Evropy, Blízkého Východu, či severní Afriky, jež rovněž přinesly mnoho poznatků o rostlinách a živočiších, do té doby evropským přírodovědcům neznámých.
Průzkum severní Evropy
V roce 1695 uskutečnil výzkum cestu po Laponskú uppsalský botanik, pozdější Linnéův učitel Olaf Rudbeck jun. Výsledky publikoval v díle Nora Samoland, sive Laponia illustrata Upsalae 1701.
Ruská sibiřská akademická expedice 1720-1727
geografický, přírodní a archeologický průzkum Sibiře, zúčastnil sejí m. j. německý lékař a přírodovědec Daniel Gottlieb Messerschmidt.
Objevil během expedice mj. i kostru mamuta; výsledky publikoval v díle Forschungs Fteise durch Siberien = bohaté botanické, zoologické, mineralogické, etnografické ... poznatky.
Kamčatské expedice ruské akademie věd
1725-30 a 1733-43
Oběma velel dánský námořní důstojník Vitus Jonassen Bering.
Druhé se účastnil německý přírodovědec působící v Rusku - Johann Georg Gmelin (prof. medicíny, botaniky a chemie na Univ. v Tübingen),
J. G. Gmelin uveřejnil botanické výsledky
v díle Flora Sibirica, sive História plantarum Sibiriae. (Petropoli 1747-69), v němž popisuje 1178 druhů, z toho více než 500 pro vědu nových
Účastník druhé kamčatské expedice, německý přírodovědec žijící v Rusku Georg Wilhelm Steller popsal tuto expedici v díle Beschreibung von dem Lande Kamtschatka, dessen Einwohnern, deren Sitten, Namen, Lebensart und verscheidnen Gewohnheiten (Frankfurt und Leipzig 1774)
Uralsko-sibiřská expedice
1768-74
JV částí Ruska, Ural a Sibiř
Rus německého původu Peter Simon Pallas -přírodovědec a cestovatel. Zoologické a botanické výsledky publikoval v řadě prací = syntézami jeho děl jsou práce
Zoographia rosso-asiatica, (Petropoli 1811-1835)
Flora Rossica (Petropoli 1784-1788)
První zmínky o přírodě Indie
Flóry Indie popisuje holandský lékař Jacob Bontius v díle
De medicína Indorum libri IV Lugduni Batavorum 1642.
V Japonsku a Persii botanizoval v druhé polovině 17. stol. švédský přírodovědec, lékař a cestovatel Engelbert Kaempfer. Byl prvním Evropanem, který viděl Ginkgo biloba r. 1690 v
m_____i ■   \ /____/i ~7on .~ ___i
iNcigcibciM. v ruue i /ou přivez..
Kaempfer tento strom do milánské bot. zahrady. Svá pozorování publikoval v díle Amoenitatum ...
AMCENITATUM
EXOTIOARUM
polit ico - phtsico-
MEDICARUM
FASCICJULI V,
VARLE REL/\n6>ÍES, OBSERVATIONES
& üfcSC: IPTIONES
RERUM PERSICARUM ULTERIORIS ASliE.
mil ninum, i. firtpiimiKitliu ftr nmtji.í>rn(ni,i<*(lř,
AlCTlII
engelbf.rto K/empfero.D.
Quelle. LZ 02.07.T9S3
L l M C 0 VIM,
Flóra Filipín
Na přelomu 17. a 18. století působil jako jezuitský misionář v Manille na ostrově Luzon Moravan, brněnský lékárník Georgius Josephus Camel
(Camelus, Camelius, Kommel) (* 1661 Brno -1706 Manilla).
Zprávy o flóře a přírodních poměrech Luzonu zasílal anglické Royal Society - v kontaktu byl hlavně s Johnem Rayem a Jamesem Petiverem. Na jeho počest nazval Linné rod Camelia, kterou však Camel ani neobjevil ani nemohl znát, neboť na Filipínách neroste a do Evropy byla prvně přivezena až roku 1739. Ray použil Camelovy údaje hlavně do díla Stirpium orientalium rariorum catalogi tres (London 1693). Samostatnou ilustrovanou publikací o flóře Luzonu je Camelova práce Herbářům aliarumque stirpium in insula Luzone Philippinarum, jež byla součástí třetího dílu Rayovy História plantarum.
i. u
A P P E N D I X.
H E R B A R U M
AIl        j ti.
STIRPIUM
Infula /. U / 0 N J. Wiilippinarum
A Rev4* Pni. G*o t uio Ju* i f ho C i u 111 <i, ý j.
< )liŕcr\ Jt-uum & IXcfcnfHanini
S y l l a b U S
AJ J U A V K B M   K A I V M UiaĹtdU;
A*liitn omm fkmlamm* t In, ak Au m »ii|iu nunu mirtrwn •Iclinrini . qu. aŕ> lumpm m CW^i^fci mpntmwn debilům «p|M«niurani cMCim no Eraii.
4 |3 í^mm, Umm >jl        I>l i |ii Hl  I. k »»HiVi« —r~
t. Im.Jm, Iot  .n i t U>»<llil fc II  il| m i I 111 Um,
U/..*.mm»|l ii r»«wm*m*t uliifc u in I, M <4. k MiaAl«A«*iMliM<«^P^>M.i cim-
.11 i.l 1»..»». «*-fcli>H   Hl.i> i   li i, -V-—*
m, vrfr»«—ť.ttMM' im».....■ i^fli. in i mt lw.rf. mm**
#»» 4..   i ll ■ iii   i .> - /i/ ř.....I iliwl m
i it^.!,**" t« ii»i» >«J^»»iiiii. «k»t."^;> «•»
■~. w i..... I i i
f   .J- .-T
ijŕi...... -<ri|   --   •   1    l'      "n---" ,*,f*
O severoamerické flóře pojednává také dílo, jehož autorem je německý cestovatel, Johann Reinhold Forster Florae Americae septentrionalis or a catalogue of the plants of North-America London 1771.
Příroda Jižní Ameriky
Jednu z prvních expedic do Nového Světa podnikli Holanďané - v letech 1630 1644 do Pernambuca v Brazíl Této expedice se účastnili i německý lékař a přírodovědě Georg Merkgraf (1610 - 1644 zemřel na zpáteční cestě v Luandě) a holandský cestovatel Willem Pison (1611 - 1678). Z pera těchto badatelů pochází jeden z prvních popisů jihoamerické flóry a fauny Historia naturalis Brasiliae Lugduni Batavorum et Amstelodami 1648.
B R A S ILI
Aulpicm i-i Béucfició „
"•v.^t^* Kr.*.K*j*Jx::u .í;»J/í'••'•'•y,,,'•1'
tajin,,,, Plamx-crAmiiwlia ičd '"   '«wuriiiH ni..rlu. inj-ctu» c< MMW A*rJ» *
Švýcarka Maria Sibilla Merian napsala a ilustrovala dílo o metamorfóze hmyzu surinamského
vytvořila ho během pobytu v Surinamu De generatione et metamorphosi insectorum
Surinamensium Amstelodami 1705. V díle jsou i četné zmínky o rostlinách a jejich ilustrace
lili
V letech 1789 - 1803 podnikli Španělé další expedici, jejímž cílem byla Jižní Amerika a Tichomoří. Velitelem byl italský moreplavec Alessandro Malaspina di Mulazzo. (Jižní Amerika a Tichomoří). Expedice se zúčastnil i český botanik   I I Tadeáš Haenkel       jtĚĚk I zChřibské,      I      ,|B I
jehož sbírky se staly jedním ze základů herbáře Národního musea - později zpracovány K. B. Preslem v díle Reliquiae Haenkeanae, seu descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke Pragae 1830-36.
Vletech 1799-1804 podnikli výzkumnou cestu na Kanárské o., do Jižní a Střední Ameriky a na o. Karibského moře francouzský botanik Aimé Bonpland a německý přírodovědě Alexander von Humboldt - díla
Plantae aequinoctiales, nížině na úPatí Chimborazo per regnum Mexici in provinciis Caracarum et Novae Andalusiae, in Peruvianorum Quitensium, Novae Granatae Andibus, ad Orenoci, Fluvii nigři, fluminis Amazonum ripas nascentes Parisiis 1805-18; Nova genera et species plantarum quas in peregrinatione orbis novi Lutetiae Parisiorum 1815-25.
imboldt a Aime
Eduard Ender: Alexander von Humboldt a Aimé Bonpland u chatrče v džungli, 1850, olej na plátně
Austrálie a Oceánie První zmínky o přírodních poměrech Austrálie najdeme v díle anglického dobrodruha, korzára a mořeplavce jménem William Dampier (1651 - 1715 zabit piráty při dělení kořisti). Byl mj. také oním kapitánem, který při			1   ^fiv ^ m'    Jr ' m	
		plavbě do holandské Východní Indie roku 1703 vysadil na ostrov Juan Fernandes námořníka Alexandra Selkirka, jehož příhody se staly prototypem Defoova "Robinsona Crusoe". Na svých četných cestách sbíral tento "pirát -učenec" různé přírodniny shromažďoval poznatky zoologické, botanické, mineralogické a ethnografické. Mezi jeho díla patří A new voyage round the world London 1697 - 1729 a A voyage to New Holland London 1707.		
	tm			
Anglickým námořním expedicím v letech 1768-79 velel anglický námořní důstojník James Cook (Tahiti, Nový Zéland, Austrálie, Nová Guinea, hledal novou pevninu Terra australis za jižním polárním kruhem, Nové Hebridy, Nová Kaledonie, Norfolk).
QPrvní z expedic zúčastnili anglický přírodovědec sir Joseph Banks a Linnéův žák Daniel Carl Solander, jež z ní přivezli mnoho rostlin do bot. zahrady v Kew.
Pojem a definice druhu (1686)
John Ray
1627 - 1705
JOANNIS R.ÄI.I,
Societatis Regix Socii,
Hi&orisB Pla^urum
TO MÜS TERT^tlií
Qui est     """Iv*:-"-•■V
SUPPLEME N'M|^|
Duorum precedent, um:
Species omneš vel omiflas, vel poft Volumina illa evuleata editas, prxterl
"abychom mohli začít rostliny inventarizovat a správně
klasifikovat, musíme se snažit zjistit některá kriteria na rozlišení tzv. druhů. Po dlouhém ausilovném výzkumu jsem nezjistil jiné kriterium na rozlišení druhů než jsou diferenční znaky, zachovávající si při rozmnožování semeny svoji stálost."
Druh je podle Raye skupinou jedinců, kteří jsou v rámci své variability geneticky stálí. (História generalis plantarum, Londini 1686-1704)
John Ray: Methodus plantarum nova, 1682, úvod k rodu Valeriana
a b.
XIV.
Herb* floře perfetloyfeminibus nudu folitarusyhoc efly adfmgulos flora ftngulisjunt Vel femrúbus
í rsfft itntfctKU élstů, floículli io fbmmii cauli* J cxiguis vdut in umíicllj. caulc ccrcrl u i mé, ) fblifí per ioterraUa biem *cflito, Vale man*, C p*ff» Cártutiht, fdiis
/- lusitkliťt umbellaurum in modům,floribo \ ftaminofts/cmiaibufflriam, TNAticmoi. )/iur & trnům áifftOb, glauc i», floribus ti "S pjpiliooaceot accedentibu*, in fpu'u cca>
/ gctllV , Fu maria.
C SimflicHhm aut pinnati), ~M»ritlmjr> caulibus Z Smím, Hoículii io fummirare pluribn, s folij Ulij i Limoh ium vtl/irt. ' Ftliii ctirit ádvvfit vtflilii, Hofculíjt fembibui io foliorum ali» fdfilibaii humilior 8c repenj, Gíaux txifft miritims* \7in*fini, ctuk
Viih»i$m»l feu in binotramo* dirirlcM tc utro^uc ratno io aliot bloc*, eK
lactuc a *£MÍM4,VáJtrÍMM$tÍM.
Simlid, refl a aiTurgeote, rcl ooo rtmok rc\ ramoj i Utcnbus emitteorc, flor)-
str. 56 John Ray: Methodus plantarum nova (1682), začátek klíče nedřevnatých rostlin (bylin)
S E C T. IIL
De Herbis. Her bar um Tabula generalis. Herb*funt Vcl
Imftrftßf, qu* partibot prxripuU, florefei & (tw\ nc.fed pr*cipuc (emine rarenr, aur altera car« videntur, adr6q«c orrum habere (pom»acum,i | F»*£i, Ali*, &c. vldr Tab. I. 'Pirjt(ti»iis. qu* Höre tt temine doaaotur,aur i'altal icrnlnr. Ha vtl ium feminc Mhaii'Vnt» Sc oudit oouii» iivonfpicuo, ur ean« pJcra^ur ante Invcfwuoi     roifcopinil. J n» nullit migni et um nominti Eotanict» Aeriln habirx fint,ur Fiiix, w f/j<.•*.->. ». Tib. II & III .«/-•/>'r qujr nl Inn: loliit kminahbu» giV, hoc dt,qua* fcnvne faix hinii foliit c tri* rj tveurr, j»; ulrf m lern tue (um JUtfp Hr ?el funt ffore r mu\ul« feu Itamineo, perali» feu folis ) illt» fugaci «in cobrari» carente: v. Tai < IV. V. Vf.
JPr>//rVa, ftu petalodeaur braftearo. Hi
l    »el funt eo Ir :n
\»mf»ßt», feu ex pluribut flofeulitaggre-garo, vcl fPli*if$li0, ruturJ pleno , liäcfa* I rc* .• w. Tab. VII. Difoidt, feu
■
Profesor botaniky, fysiologie a chemie na univerzitě v Lipsku poprvé publikoval princip binomického názvosloví druhů - v díle Introductio generalis in rem herbariam (Lipsko 1690) (Všeobecný úvod do rostlinopisu). To znamená, že jméno druhu sestává ze dvou slov: první je jméno rodové nomen genericum, za ním pak následuje přívlastek druhový epitheton specificum.
Bachmanova binomická nomenklatura se v jeho době neuplatnila, našla však uplatnění o necelých 100 let později.
Binomick
JacuttatMeJňa.2>tíunuf. Thtrapei 'h cti
Jpj-pý.Tiiíf. etJ&fHt Stcielatú Angína
August Bachmann
(Rivinus) 1652 - 1725
Základem pro Bachmanův umělý systém je struktura koruny. Provádí tedy rozdělení kvetoucích rostlin na rostliny s květem jednoduchým (v jeho pojetí všechny kromě Asteraceae) a složeným (Asteraceae). Rostliny s květem jednoduchým pak dělí podle souměrnosti a počtu petalů:
1. Regulares (s květy aktinomorfními, excl. Compositaé) Monopetali
Dipetali
Tripetali
Tetrapetali
Pentapetali
Hexapetali
Polypetali
2. Ir regulares (s květy zygomorfními, excl. Compositaé) Monopetali
Dipetali
Tripetali
Tetrapetali
Pentapetali
Hexapetali
Polypetali
3. Compositi {Compositaé Asteraceae) Regularibus
Re- et Irregularibus Irregularibus
4. Incompleti Imperfecti
Hierarchie taxonomických kategorií (1694)
Joseph Pitton de Tournefort
1656 - 1708
Francouzský cestovatel a profesor botaniky na Collége de France, který v díle Elémens de botani-que (Paris 1694) (Základy botaniky) definoval hierarchii taxonomických jednotek. Používal 4 úrovně:
Sectio ŕv dnešní šíři odoovídá zhruba řádu nebo čeledi)
genus
species
Carl Linné - vrchol umělé klasifikace (pol. 18. stol.)
Za vrchol umělých systémů je považováno ílo Švéda Karla Linnéa. Ten synteticky navázal na vše progresivní co zjistili nebo avedli jeho předchůdci:
Od Johna Raye převzal princip definice druhu Od Augusta Bachmana převzal princip
důsledné binomické nomenklatury. Od Joachima Junga a dalších morfologickou
terminologii. Od Josepha Pittona de Tourneforta
hierarchické členění taxonomických jednotek.
1707-1778       •Od Gasparda Bauhina krátký a přesný způsob
popisů - diagnóz.
Po absolvování gymnázia ve Växjó měl na přání otce studovat theologii. Na přímluvu gymnaziálního učitele přírodovědy Johanna Rothmana, který záhy postřehl chlapcovo nadání, bylo mu dovoleno studovat medicínu. Studia započal v Lundu r. 1728, kde byl jeho učitelem Kilián Stobaeus.
Záhy však přechází na universitu v Uppsale. Universita Uppsalská, nejstarší ve Skandinávii byla založena 1477. Již počátkem 17. století zavádí zde prof. hebrejštiny a tehdejší rektor Johann Rudbeck terénní exkurse botanické. Jeho potomek Olaf
Rubeck sen., profesor lékařství zde zakládá botanickou
zahradu. £
Linné po příchodu do Uppsaly zde nachází vedle botanické zahrady bohatou knihovnu, herbáře Joachima Bursera, vydatnou podporu v učiteli - Olafu Rudbeckovi jun. a nerozlučné přátelství se studentem, nadaným zoologem Petrem Artedim. Finančně byl podporován theologem Olafem Celsiem, kterému pomáhal s jeho prací o biblických rostlinách.
&amfwium.
l/n avdhf
První botanickou práci napsal v 22 letech v r. 1729 Praeludia sponsaliorum plantarum (Představy o zásnubách rostlin), tím upozornil na sebe profesora lékařství a botaniky Olafa Rudbecka ml., který jej ustavil domácím učitelem svých synů a od r. 1730 demonstrátorem v
botanické zahradě; roku následujícího pověřuje jej již přednáškou z botaniky.
Linné se v této době začíná zabývat kromě botaniky také entomologií.
Roku 1732 podnícen vyprávěním Rudbeckovým, který cestoval r. 1695 po Laponskú, vydává se na cestu tamtéž. Maje toliko nejpotřebnější věci vyrazil mladý Karel ám pěšky, koňmo, nebo ve člunu, na sever roti proudu řeky Umeä a došel až za olární kruh.
Cesta byla velmi obtížná a Linné se několikrát ocitl na pokraji smrti hladem. Přesto se mu podařilo dostat se dále na sever až k norským hranicím, odsud pak obchází Botnický záliv přes Finsko a vrací se do Uppsaly.
Během cesty objevil a později popsal rostlinu Campanula borealis\\ž později Gronovius jménem Linnaea borealis opatřil. S touto rostlinou, byl Linné často portrétován. Výsledkem cesty po Laponskú je Linného Lapponica Florula.
VIKO WDBILISSIMO   11 CONSULTISSIMO I) bXORCIO   i'IIIKOHTlO .i.v;i>.
CAROLI  LINNES I
Wort. Med. ® Acad. Imp. Nat. Cur. SoC
FLORA
LAPPONICA
Exhibens
PL Ä NT A S
- • Per
L A P PO NI AM
Crefcentes, fecundum Syßema Sexuale Colleclas in lttnere
Impenfis
sec. reg. litter. ev sciR>rr:s?fcz/8
A. CIDDCCXXXrt» Inßituto. Addicis
SynonymiS) & Locis Natalibus Omnium, Ddmptionibus & Figuris Rariorum, Viribus Mcdicaris & Occonomicis Plurimarum.
AMStELJßDAMIx
Apud 3ALOMONEM SCHOUT&N, CID 13 CG XXXVII,
Po návratu z cesty pokračuje dva roky ve studiu. R. 1734 navštěvuje Falun, aby zde přednášel o zkoušení nerostů. Seznamuje a posléze i zasnubuje se zde s dívkou jménem Sara Lisa Moraea, dcerou zámožného městského lékaře. Hmotně zabezpečen majetným budoucím tchánem vydává se Linné r. 1735 pokračovat ve studiích do holandského Harderwijku.
Johannes Moraeus
(1672-1742), Linnéův
pozdější tchán
Tato universita existovala v letech 1648-1811 a jejím absolventem byl také přírosovědec Herman Boerhaave (v
r. 1693)
V Harderwijku je téhož roku 1735 WSEi Karel promován doktorem medicíny (jeho disertační prací byla studie o vzniku horečky Hypothesis nova de febrium
intermittentium causa). I#
■ i
íl
25 let vyšlo 10 vydání, celkem asi 40 vydání). 10. vydání z roku 1758 je starting point pro zoologickou nomenklaturu.
Amsterdamu, naturae (1735) třináctém tranách
CAROLI LINN^I
Nature Curiofbrum  Ditjttridn StcmnJi
SYSTEMA
NATURE
IN QJIO
NATURiE REGNA TRIA,
SECUNDUM. CLASSES,   OR DIKES,   CENEtA, SrECIES, SYSTEMATIC! fKOPONUNTUK.
■
Ediuo Secunda, Aučhor..
STOCKHOL M 1 jB Apud Q O TTFR. KIESE WETTER. 174».
R. 1738 se vrací do Švédska, po cestě navštěvuje ještě Paříž, kde se poznává s Bernardem a Antoinem de Jussieu. Ještě před návratem však stačí vydat v Leydenu Classes plantarum.
Po celé 3 roky Linnéova holandského pobytu mu Sara Lisa zůstala věrná a Linné se po svém návratu se svojí "monandrian lily" v červnu roku 1739 ve Falunu oženil. V roce 1741 se jim narodilo první dítě - syn Carl.
Linné vykonával zpočátku lékařskou praxi ve Stockholmu. Díky úspěchům při léčení plicních chorob se stává osobním lékařem švédské královny Ulriky Eleonory.
R. 1741 v 34 letech se mu vyplnilo jeho přání a je jmenován profesorem botaniky a lékařství na universitě v Uppsale. Koncem téhož roku si pak vyměňuje stolici s Roseném a stává se profesorem botaniky a přírodopisu
S™M.'-M-\9iuciuř*Arclulttči\. ^Gác. etíŮotaivJrofes). l/psu/: orjin, 'KcrtL/íi\tdtm.Sftrizfeíliis, HtC non.
StocjJi.^Se^x^^iGn/p.etSítn/': Soo.-
CAROLl LINNjEI
Archiatr. Reg. Medic, et Botan. Profess. Upsal. Ac ad. Imperial. Monspel. Beroi.. Tolos. Upsal. Stockh.Soc. et Paris. Corresp,
PHILOSOPHIA BOTANICA
IN QVA EXPLICANTUR
FUNDAMENTA BOTANICA
DEFINITI0N1BUS PARTWM, EXE MP US TERMINORUM, OBSER VATI0N1BUS RAR10RUM,
AnjFCTIS
FIGURIS jÍNEIS.
Cum Privilegio.
STOCK HOLMIjE, Apud GODOFR. KIESEWETTER I7J i.
Species plantarum (1753)
1. 5-1753 je podle tohoto díla starting point nomenklatury cévnatých rostlin, játrovek a rašeliníků.
Linnéův systém zahrnuje 24 tříd dle počtu, délky, srůstu tyčinek a pestíků, tedy pohlavních orgánů je proto nazýván systém sexuální.
Don : i,i\.\,f;i
METIIODUS   pbmirtm SEXUAL IS m VYNTKMA ri: NATrR.i:
cfcfcripta
Y
» \ »
vl
i
l I
H
lit*
VII
T
M
JJ
u si
l.upd bií.
The Linnaeun System, based on sex-
Linnéův systém
Prvních 13 tříd tvoří rostliny monoklinickými květy s volnými (nesrostlými), stejně dlouhými (jednomocnými) tyčikami, podle jejichž počtu vymezuje jednotlivé třídy:
1. Monandria
2. Diandria
3. Triandria
4. Tetrandria
5. Pentandria
6. Hexandria
7. Heptandria
8. Octandria
9. Enneandria
10. Decandria
11. Dodecandria
12. Icosandria
;13. Polyandria (tyčinek víc jak 12) Třídy 14. a 15. tvoří rostliny s tyčinkami volnými, nestejně dlouhými:
14. Didynamia - rostliny s dvoumocnými tyčinkami (2 delší než ostatní - např. Lamiaceae, Scrophulariaceae) •
15. Tetradynamia - rostliny se čtyřmocnými tyčinkami (např. Brassicaceae)
Třídy 16. až 20. tvoří rostliny se srostlými tyčinkami:
16. Monodelphia - rostliny s tyčinkami jednobratrými (v jednom svazečku - např. Malva)
17. Diadelphia - rostliny s tyčinkami dvoubratrými (např. Viciaceaé)
18. Polyadelphia - rostliny s tyčinkami více-než dvoubratrými (trojbratré např. Hypericum, pětibratré např. Tilia)
19. Syngenesia - rostliny s tyčinkami srostlými v prašníkovou trubičku (Asteraceae)
20. Gynandria - rostliny s tyčinkami, jejichž nitky přirůstají ke čnělce pestíku.
Třídy 21. až 23. zahrnují rostliny s květy diklinickými (jednopohlavnými):
21. Monoecia - jednodomé (např. Coryllus, Betula, Zea)
22. Dioecia - dvoudomé (např. Humulus,
palix)
23. Polygamiae - mnohomanželné (vedle diklinických na jednom jedinci i monoklinické květy - např. Fraxinus)
24. Cryptogamae - rostliny nekvetoucí
Linnéův systém je umělý - absolutizující na jedné úrovni jediný znak (viz pozn. o relativitě znaků)
Linné vychoval mnoho nadaných žáků, kteří působili v mnoha částech světa. Tito botanikové posílali řa-du svých cenných nálezů Linnéovi a tak se začaly v Uppsale hromadit cenné sbírky botanické z nejrůznějších konců světa.
THE LINNAEUS APOSTLES
EUROPE, ARCTIC & ASIA
Anton Rolandsson Martin (1729-1785)
Johan Peter Falck (1732-1774)
EUROPE, NORTH- & SOUTH AMERICA
Pehr Kalm (1716-1779) Pehr Lofling (1729-1756) Daniel Rolander (1725-1793)
EUROPE, MIDDLE EAST, NORTHEAST & WEST AFRICA
GOran Rothman (1739-1778) Fredrik Hasselquist (1722-1752)
Peter Forsskll (1732-1763) Andreas Berlin (1746-1773) Adam Afeelius (1750-1837)
EUROPE, SOUTHERN AFRICA, EAST-, SOUTHERN- & SOUTHEAST ASIA
Carl Peter Thunberg (1743-1828)
EUROPE, SOUTHERN
AFRICA, OCEANIA,
SOUTH AMERICA, EAST-,
SOUTHERN-
& SOUTHEAST ASIA
Pehr Osbeck (1723-1805)
Olof Toren (1718-1753)
Carl Fredrik Adler (1720-1761)
Christopher TarnstrOm (1711-
1746)
Daniel Solander (1733-1782)
SOUTHERN AFRICA, OCEANIA ANTARCTICA & SOUTH AMERICA
for more information visit;
Anders Sparrman (1748-1820) wwwunnaeus.info
IPSP
mřM
Organizační schopnosti Linnéovy se projevily nejen vybudováním rozsáhlých musejních sbírek uppsalských, ale i rekonstrukcí zchátralé botanické zahrady, zbudováním přírodovědného musea v jeho letním sídle Hammarby u Uppsaly. Stál též u zrodu Stockholmské akademie věd, jejímž prvním předsedou se stal.
Linné byl člověkem pracovitým, sám prozkoumal na 8000 květů. Jeho práce, jež napsal mnohdy ještě v mladém věku, působily revolučně. Těšil se i velké oblibě švédského dvora, který jej poctil šlechtickým titulem (1762). n .
Mel vsak i cetne odpůrce -např. církev považovala jeho nauku o pohlavnosti rostlin za nemravnou a navrhovala, aby byl za její hlásání souzen; dosáhla však pouze částečného vítězství, když po desetiletích bojů švédský parlament odhlasoval, že Linnéova myšlenka je nesprávná.
UlcrG>2010
Lisa Stina Sara Stina
^^^^^^
Linneův syn Carl Linne junior
Lovisa Sophia Linnéovy dcery
Linnéovo letní sídlo v Hammarby
R. 1
R. 1776 byl 2x raněn mrtvicí. Pote již bezmocný a musel být ošetřován, zemřel I. p. 1778 ve věku 71 let, pochován je v uppsalské katedrále. Jeho bohaté soukromé sbírky botanické, entomologické, malako-zoologické a mineralogické, jakožto i bohatou knihovnu zdědil jeho syn Karel. Ten však předčasně zemřel, načež je za 900 zlatých guinií koupil londýnský lékař James Smith. Po jeho smrti přešly do majetku Linnean Society v Londýně, která je s úctou a pečlivě opatruje
Sof
■
m
Linné je jedním ze dvou botaniků zobrazených na bankovkách
FONFZIG SCH1LLING
Lim
Linnéovy názory na variabilitu rostlin
Linnéův názor na stálost druhů prošel během jeho života postupným vývojem. Zpočátku považoval Linné druhy za nemněnné bohem stvořené.
Stvoření si Linné představoval tak, že všechno bylo stvořeno na velikém ostrově, uprostřed něhož se tyčila vysoká hora. Na nejvyšší části hory bylo podnebí dnes odpovídající polárnímu klimatu, níže podnebí mírného, rubtropického a tropického rázu.
V jednotlivých stupních byla stvořena jim odpovídající fauna a flóra - vždy jeden pár od každého druhu. Když byl dokončen akt stvoření, počalo moře ustupovat a ostrov se spojil se souší. Rostliny a zvířata pak osídlily území, která jim charakterem a teplotou odpovídala.
Měl značné zkušenosti se zahradními odrůdami, které nabyl zejména během pobytu v Holandsku. Tyto jej vedly k přesvědčení, že považuje všechny kultivary toliko za dílo zahradníků. Existence těchto kultivarů pak trvá pouze tak dlouho, dokud jim jejich tvůrci přinášejí každodenní oběti - tedy je omezena, stejně, jako je omezena doba života těch, kteří je stvořili, zatímco skutečné druhy mají existenci nekonečnou stejně jako je nekonečná existence jejich   Wri^ > ^^Stedfr^z w
stvořitele. Většinu odchylek ^^^^ pokládá za monstrozity způ-sobené především změnou ekologických podmínek pod vlivem pěstitele nebo za hří čky přírody a tudíž jejich tr-   ^ -vání považuje na rozdíl od stálých druhů toliko za ^ přechodné
#
i •JU.
:
r
Při studiu taxonomicky komplikovaných skupin jako např. rod. Rosa nebo Achillea millefolium naráží na těžkosti. Zmiňuje se o nich a mj. píše, že se mu zdá, "jako by příroda z jednoho druhu vytvořila mnoho dalších, těžko rozlišitelných".
Jedl
Jednou mu jeden z jeho studentu Daniel Rudberg přinesl rostlinu Linaria vulgaris s terminálním aktinomorfním květem s pěti ostruhami. Linné ji pěstoval a poté, co shledal, že dává stálé potomstvo, nazval ji novým druhem Peloria, přičemž v práci Disertatio botanica de Peloria (z r. 1744) píše přímo, že tento druh vznikl z druhu Linaria vulgaris.
V díle Plantae hybridae (1751) registruje na 100 hybridu (zejména u rodů Veronica, Delphinium, Saponaria). Hybridizaci považuje za hlavní způsob vzniku nových druhů. Experimentálně vypěstoval křížence mezi Tragopogon pratensis a T. porrifolius - což byl první uměle získaný a popsaný hybrid vůbec. Popsal výsledek pokusu do soutěže v Petrohradě kde byl r. 1760 oceněn
I 4
■ 4
Cirsium acaule Cirsium heterophyllum
Cirsium palustre
Cirsium heterophyllum
Cirsium heterophyllum x C. palustre = C. x wankelii
Cirsium oleraceum . Cirsium heterophyllum
Objev a zobecnění rodozměny (18/19. stol)
1784 - mechorosty
- první zobrazení spor a jejich klíčení
- první zobrazení archegonií a antheridií
Johann Hedwig (1730-1799)
6.
Objev a zobecnění rodozměny (1. pol. 19. stol)
1796 - první zobrazení klíčení spor kapradin a vznik sporofytu na gametofytu - John Lindsay (britský chirurg působící na Jamaice)
1851 - rodozměna = životní cyklus všech výtrusných vyšších rostlin - Wilhelm Hoffmeister (1824-1877)
genetická podstata haploidní a diploidní fáze byla poznána až počátkem 20. století.
Objev principu opylení rostlin (1. pol. 19. stol)
Giovanni Battista Amici (1786-1863) prof, fyziky v Mondeně
1823 objevuje pylovou láčku, jež proroste skrz čnělku do semenníku.
Osservazioni microscopiche sopra varie piante (Mondena 1823)
Giovanni Amici (1786-1863)
>
sperms
Carl Wilhelm von Naegeli (1817-1891) prof. botaniky na univ. v Zürichu
1842 studuje dělení buněk uvnitř vznikajícího pylového zrna
Zur Entwicklungs-geschichte des Pollens bei den Phanerogamen. (Zürich 1842).
Objev principu oplození rostlin (2. pol. 19. stol)
1877 popis dělení a diferenciace buněk uvnitř zárodečného vaku
► Über Befruchtung und Zelltheilung (Jena 1877)
Eduard Strassburger, 1844-1912, prof. botaniky univ. v Jene
1898 objev dvojího oplození u rostlin
Novyje nabljuděnija nad oplodotvorenijem u Fritillaria tenella i Lilium martagon, které vyšlo jako součást sborníku Dněvnik X. sjezda russkich estěstvoispytatělej i vracej v Kijevě.
Sergej Gavrilovič Navašin, 1857-1930, prof. botaniky na univ v Moskvě
První přirozené systémy (2. pol. 18. stol.)
Michel Adanson
1727 - 1805
Narodil se 7. dubna 1727 v Aix de Provence. Studoval v Paříži, kde byli jeho učiteli entomolog René-Antoine Réaumur a Bernard de Jussieu. V letech 1749 - 54 cestoval jako úředník Compagnie ďAfrique po Senegalu (dílo Histoire naturelle du Senegal 1757 - původně mělo být osmidílné, ale vyšel jen jeden díl). Poté působil jako soukromý učitel v Paříži.
FAMILLE S
M. Adanson v díle Familles naturelles des plantes (1763) uvádí 58 čeledí, přičemž termín čeleď zavedl do systematiky jako první. Za základ třídění bere větší komplex morfologických znaků (včetně znaků vegetativních), přičemž úroveň, kterou přičítá těmto znakům při třídění má u něho ve všech případech stejnou hodnotu.
Whit des Sciences
jJaJSociété RpiaU de Lqndrcs ,. Ccnfeur Rátaly 1 * ■ f umane &±?>Joco/ 4f/atM9       ^Jtií^u^^, p »uua.ec
Confénant une Preface Iftorike Tur ľéraťanaen & a<fhiel de li Botanike, & une Teorie, de cejte Science.
Tot fittitribtW^iaŤun, atiUiatlbui f:j:.fm*^r. ju: volitptalibut grnttíi^ ■ nccnfitti , quanta plär+^ejhmt, quantb aue mirHiJiora inytau I V
f^sss^ /^t^ v&ÄSkt
Chez Vincent, Imprimeur-Libraire dc Mľ le Comte de Provence , rue S. Severin.
M   D C C   L X U I.
Al'EC APPROBATION, £T PRIl'ILEGE DV ROi.
Stejně jako jeho strýc a učitel Bernard de J. narodil se i on v Lyonu. Studoval medicínu v Paříži. Demonstrátor a později
___ r___.. i__x___:i. . .   i____i:._ _i. . r->   ■ _____i ~ :: i. ' ~___r___..
profesor botaniky v Jardin du Roi, později též profesor
farmacie na Sorbonně. Po revoluci reorganisuje Jardin du I '^B[ I
Roi na Jardin des Plantes, při čemž zakládá rozsáhlé sbírky I I
a knihovnu, jejíž mnohé fondy získal také z konfiskací ■ I
zrušených klášterů. V Jardin des Plantes působil v od roku I F I
1770 až do roku 1826, kdy ji předal svému synovi Adriánovi Lm-^^^^J
Jussieovi (1798-1853), který se proslavil hlavně svým Traité UUiai^^^H
élémentaire de Botanique - skvělým a přesným výkladem Antoine Laurent
__nnm_____uaianmmmmBma__ souhrnu tehdejšícch botanických     de Jussieu
BWj&l^ vědomostí, který dosáhl mnoha vydání.      1748 - 1836
^^^^^^wWÍPI V díle Genera plantarum secundum ordines naturales
■NiNn disposita (1789) teoreticky rozpracoval A. L. Jussieu systém
HjjlH^^^^H strýce Bernarda. 20.000 druhů zde rozděluje do 100 čeledí
^M^^^S^M a 15 tříd. Jako první vypracoval diagnózy čeledí (nazývá je
^^H^flHH však Ordo - stejně jako Linné). Na konci diagnóz poukazuje
^^^■fciM^^I na vztahy k sousedním čeledím. Ve vymezení tříd se
H^^IffiflH přidržuje v mnohém umělého vymezení na základě stavby
KS^S^SBffl květu, čeledi jsou však již blízké přirozenému systému - jak
Citiť",',!^ uspořádáním, tak i šířkou pojetí.
Antoine Laurent de Jussieu
1748 - 1836
Objektivizace a racionalizace taxono-mických dat = Biostatistika (20. století)
Biometrika rostlin - přelom 19/20. stol. britský matematik Charles Pearson
definoval základní pojmy popisné statistiky - např. koeficient variance; pracoval většinou se znaky s normální gausovskou distribucí - sledoval např. počty ostnů na listech llex aquifolium
obert Sokal
(1926-2012) entomolog ,
Charles Pearson
(1857-1936)
Fenetika = „každý znak má a priori stejnou váhu"
1963 Američané Robert Sokal a Peter Sneath numerická taxonomie - využívá shlukové analýzy, diskriminační analýzy, analýzy hlavních' komponent a mnoha dalších,
Uplatnění podmíněno rozvojem výpočetní techniky
Peter Sneath
(1923-2011) mikrobiológ
Znaky kvantitativní a kvalitativní - biometrika
Variabilita   živých organismů vynucuje použití metod biostatisti Nejčastějšími   výstupy numeric taxonomických metod jsou:
dendrogram (v případě met klasifikačních jako je např. clustro analýza) nebo
ordinační diagram (vyjádřený obvykle ve formě scatter plotu, v případě metod ordinačních jako je např. analýza hlavních komponent PCA = principál component analysis, a. hlavních koordinát PCoA, či analýza DCA).
Hypers all n e Anoxic marine Anoxic fneEhwater Marine sediments H arj n e ft ater * of u m n Freshwater sediments
99999994
Evoluční teorie (2. pol. 19. stol.)
On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life. (O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život) (1859).
1866, Němec Ernst Haeckel (1834-1919) vyslovuje zákon rekapitulace = biogenetický zákon: ontogeneze = zkrácená fylogeneze (v temže roce zavádí pojem ekologie jakožto | vztah organismu a prostředí).
m i
1846 Angličan Richard Owen (1804-1892) definoval homologie a analogie / později obdoba v Hennigových apomorfiích a homoplasiích
Report on the archetype and homologies of vertebrate skeleton
Kladistika
I Gymno3perms
I Conifers, cycads
| First plants to reproduce with seeds, located inside of a cone, inside spores
Willi Hennig
(1913-1976)
1950 něm. entomolog Willi Hennig
Rekonstrukce fylogeneze = spojování skupin se společnými předky, na základě sdílení nově se v evoluci objevivších (odvozených) znaků = apomorfií
Dlcots: Tomatoes, Cacti, & most tree species
Second and larger class of flowering plants
r
Kladogram vychází z apomorfií při maximální úspornosti (= minimálního počtu změn) „maximum parsimony tree".
Každý znak byl někdy v evoluci nový - např.: genetický kód = apomorfie všech živých organizmů,
r^és\/ní o\/o-7\s\ 1 — orinmnrfits \;\;řěí^h r/^vofIir\ \yrnmo rr»Ká*\rá*\oti°i
potato & eggplant
Bellpeppers
Flower parts in multiples of 4or 5
I M033 & livervorts
I Basal plants
ANGIOSPERMS: Flowering plants
carpels in flowers & insect pollination
- — -Embryos in protective seed & secondary growth, two cotyledons Developed vascular system & sporophyte dominant
— — -Terrestrial & domi nant gametophyte Chlorophyta: & unbranched dependent sporophyte
jreen algae
(photosynthesis, reproduction via spores 1 ul a r 0 r fi 1 a me nto us bod y)
Taxon 3 (paraphyletic)
D    E       G H
V V
vím ovaí.r\y      ctpwi 1 iui iit^ vyooiou 1 uon 111 rxiuiiic 11 i^v^i iwi uoiu, |W||^^^^^sí^^^^^^^s^^s
konduplikátně svinutý plodolist = apomorfie krytosemenných. Může ale vzniknout i nezávisle vícekrát, evoluce může vést vlivem selekce i ke konvergenci znaků.
Sv
Syntetická teorie evoluce   (1. pol. 20. stol
t.
Harold Hardy
1877-1947 britský genetik
Wilhelm Weinberg    Theodosius Dobzhansky  George Ledyard Stebbins
1862-1937 1900-1975 1906-2000
německý genetik       amer. populační genetik americký botanik
1937 zákon o frekvenci alel v panmiktické populaci = Hardy-Weinbergova lovnováha.
Darwinismus + genetika = syntetická teorie evoluce
Ne jedinec, ale populace je základní jednotkou evoluce. Evoluce = změna frekvence alel v populaci - selekce,... drift, ... drive(s)
Theodosius Dobzhansky (Genetics and the origin of species 1937). G. Ledyard Stebbins (Variation and Evolution of Plants 1950).
Iso
Isoenzymy - markery populační genetiky 20. stol
Gelová elektroforéza zviditelní rozdíly v prostorovém uspořádání, hmotnosti a síle elektrického náboje enzymů, bílkovin, nukl. kyselin
Elektroforézu vynalezl 1937 švédský biochemik Arne Wilhelm Kaurin Tiselius (1902-1971) (Nob. cena 1948)
systematice od 80 let - hybridní původ druhů, breeding systémy: selfing vers, outcrossing, populační genetika
Studium DNA 90. léta 20. stol.
(1) postupy založené na polymerázové řetězcové reakci (PCR) v programovatelném zařízení, zvaném termocykler.
(2) Pro čtení sekvence nukleotidů - sekven(c)ování s využívá automatický sekvenátor. Výhodou metod je, že stačí jen malé množství materiálu umožňující přežití zkoumaného jedince. ( —
■
The Nobel Prize in Chemistry 1980
Paul
/alter Gilbert
Sanger
1926-
1932-
automatický sekvenátor
i
Kary B. Mullis 1944-
The Nobel Prize in Chemistry 1993
1970 - objev restrikčních endonukleáz
Werner Arber, Hamilton Smith a Daniel Nathans obdrželi Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Reštrikční enzymy jsou produkovány bakteriemi, které jich užívají k obraně proti virové RNA nebo DNA.
Každý takový enzym rozpoznává a štěpí konkrétní krátkou nukleotidovou sekvenci, která v bakteriální DNA chybí.
Například enzym EcoRI štěpí nukleotidové sekvence GAATTC.
Werner Arber (1929)
Hamilton Smith (1931)
Daniel Nathans (1928-1999)
Bar-coding
identifikace rostlin pomocí sekvence DNA
National Center for Biotechnology Information
National Library of Medicine National Institutes of Health
PubMed     All Databases			BLAST		OMIM	Books			TaxBrowser	Structure
Search	All Databases	V	for					Go		
► What does NCBI do?
Hot Spots
Established in 1983 as a national resource for * Clusters of
molecular biology information, NCBI creates public databases, conducts research in computational biology, develops software tools for analyzing genome data, and disseminates biomedical information - all for the better understanding of molecular processes affecting human health and disease. More about NCBI...
orthologous groups
► Coffee Break, Genes & Disease, NCBI Handbook
► Electronic PCR
► Entrez Home
Next-generation-sequencing = kombinace štěpení DNA PCR a nanotechnologií
i •.
lí iw
Nano-porová metoda
Oxford Nanopore/iemcdia
Vznik bryologie (2. pol. 18. stol.)
Termín "Musď a kusé zmínky o jednotlivých meších nacházíme již u některých antických autorů (Varro, Columella,
Plinius). 4K
V prvních herbářích otců botaniky z 16. století - Brunfelse, Bočka a Fuchse nacházíme stručné zmínky o jednotlivých meších, ale mnohdy nelze poznat o jaký druh či rod se jedná.
Prvním botanikem, jehož lze považovat za bryologa, byl však až Johann Jacob Dillenius.
I
Jeho nejvýznamnějším dílem je História muscorum (Oxford 1741), kde vedle snahy o přirozené uspořádání mechů a lišejníků, snaží se podat i obraz o jejich způsobu rozmnožování. Nepoužíval mikroskop ale pouze lupu.
Johann Jacob Dille
Botanik německý.
Narodil se v Darmstadtu Giessenu, kde se stal čl< přírodozpytců a profesor botaniky v Oxfordu.
Ti
—•—•=3«»*- etaavlai/S — ^ í;
^!uj' tft litUJ     ■ii*'" Xr----"~"
tom l.ilrl' w» "Ma M £°2TwJk «»*«»«< IU.tl«-«*J .
Tobolky považoval za tyčinky, výtrusy za pyl. Celkem v práci uvádí ca 600 druhů lišejníků a mechů k nimž však řadí i některé řasy, vranečky, plavuně, šídlatky a kapradiny. Sherard ve své závěti zabezpečuje Dilleniovi místo profesorské v Oxfordu. Dillenius je
pokládán
rovnez za oblevitele leistogamic-kých květů. Pojem a termín kleistogamie se objevuje poprvé v jeho práci Hortus Elthamensis (Londidi 1732)
Johann Hedwig (1730 - 1799) j Bryolog německý. Otec a zakladatel mW I vědecké bryologie. Pocházel ze
^Rf^^^L i sedmihradského Kronstadtu - dnešního mm*   JMfir Brašova. Studoval lékařství na
^^P? universitě v Lipsku. Působil jako lékař v
v Lipsku a později se stal profesorem
j| botaniky na tamnější universitě. Byl
r     «bé WĚ velmi vytrvalý - výzkumu mechů věnoval
40 let svého života. Měl kvalitní mikroskop, dostatek zručnosti při preparaci a bystrý cit pro jemnou stavbu : ~ . mechů.
Byl nejen přesným deskriptorem ale i skvělým ilustrátorem. Jeho kresby zachycují perfektně barvu i tvar se všemi povrchovými strukturami a skulpturami a působí velice přirozeně.
Za jeho nejvýznamnější díla lze považovat Fundamenta historiae naturalis muscorum frondosorum (Lipsko 1782), kde v jednotlivých kapitolách podává přehled o morfologii mechorostů
Calyptra
Operculum
Peristome
columella
- popisuje a termíny opatřuje jednotlivé orgány mechové stélky.
DAVid WLbb
Vor
V práci Theoria generationis et fructificationis plantarum cryptogamicarum (St. Petersburg 1784) vysvětluje i rozšiřování sporami popř. vegetativními diasporami u kapradin, plavuní a přesliček, řas, lišejníků a hub, hlavně však u mechů a jatrovek u nichž zobrazuje i pohlavní orgány.
Antheridia považuje za tyčinky (genitalia mascula), archegonia za pestíky (genitalia feminea) - práce je doplněna 42 tabulemi s řadou kvalitních ilustrací. Zpočátku považoval štět s tobolkou za plod a jejich obsah za semena, později použil pro tobolku termín sporangium a zrníčka v ní obsažená nazval sporae.
Posmrtně vyšlo jeho Species muscorum frondosorum (Lipsko 1801) - představující "start point" pro nomenklaturu mechů (podle usnesení Mezinárodního botanického kongresu v Cambridge r. 1930 s výjimkou druhů rodu Sphagnum a tříd Marchantiopsida a Anthoceropsida). Svůj systém mechů založil Hedwig především na stavbě peristomu. Všímá si též faktu, že mechy mohou stejně jako phanerogamy být jedno- a dvoudomé.
JOANNIS HEDWIG
MED. POCT. AC »ROF£S.SORlíll01AM. IXTBAOIIH. IN A ÍJ A P. I irSIIS^I, ACAI'E'1. IM1L1UAI.   NATVRAP.  CVIUOSORVM,     Ki.liIA F. ICIKNT.   11-1 M. SOCIEIATIKJVK ffOVDIN,   MEMRRI,     MTHOfittm.   BEBOL.   ITAICENK.,    Ml^DlCO- CHIRV11G. TVniC. |  OKCOKOM.  MI'S. ET MAUClllCO-řOTSPAMENMS, MATHSUATICO* VHYSICAE   tliroRT r. NSIS SODA 1.1»
SPECIES
]V1USC0RUM FRONDOSORUM
DESCRIPTAE ET TABUUS AF.NF.IS LXXVU COLORATÍS ILLUST1UTAS.
OPUS POSTHUMUM
BUITTM
FRIDERICO SCHWAEGRICHEN
MID. ET MU..   D. *OC »OX. EAT1H.   MEMA. 809. ST MK«KA«. LIM. SOD.
• UMTU    i 0 A       N I s,   AMBROSII 8ARTB1X MDCCCI,
PARISH?,    APCO AM IND KOEBIO,    QUAY tíT.% Al'OtTlTIXI  KO. iS.
Obi
Objev buňky
Robert Hooke (1635 - 1703) Anglický matematik, fyzik, astronom a vynálezce. Narodil se ve Freshwater na ostrově Wight 18. července 1635 jako syn faráře.
Studoval ve Westminsteru a v Oxfordu (1664 prof. fyziky), kde byl i asistentem chemika a fyzika Roberta Boyla.
Později byl tajemníkem Royal Society a prof. geometrie na Gresham College v Londýně. Zdokonalil přístroje -tlakoměr, srážkoměr, hloubkoměr, vlhkoměr a mikroskop (složený okulár). Vynalezl princip segmentové irisové clony.
Jako první navrhl pohon astronomického dalekohledu hodinovým strojem. Jeho vynález nepokoje - setrvačníkového kolečka spojeného se spirální vláskovou pružinou do rovnovážné polohy, umožnil výrobu přenosných a kapesních hodinek. Vynikl i ve stavitelství, mechanice, akustice. Spolu s Ch. Huygensem změřil roku 1665 teplotu varu a tání některých látek.
Roku 1665 poprvé pozoruje v korku komůrky (Cells and Pores), další buňky pozoroval v mrkvi, bezu černém a kopru. Výsledky práce popsal a zobrazil v díle Micrographia or physiological description of minute bodies ^h^h (Mikrographie aneb ^B^^9 fyziologický popis ^mí -nV drobných těles).
Popsal i spirální cévy ve dřevě, žahavé chlupy u kopřiv (jako první vysvětluje, že šťáva v nich obsažená je příčinou toho, že kopřivy pálí).
:..;.m.:..:.   x-;.      H   & * ••: •: •••
By ihc Council of the Royai. So< lei v of London for lmprovingoFNaiur.il Knowledge.
OnkmUto i/v H«A.ly Robot HocAM/.A      <f i/n Socity E*cu*!f\t. Murc^rsptut, nrfonw t'b)ftctau)cil (Jrianpciooi <4
liyjairia »!*rt«poii, R< yixtiJfy John MinytuWJiTns: Altai 17,
A ~ciu sf. I04.
Brouncker. -P.
MICROGR APHIA:
or  s o « c
Pbyftological Dcfaiptions
o r
MINUTE BODIES
MAUI i
MAG Nil VIN«;
w 1 1 11
O 3111 v 1 t 1 o 11 tad Im
ikiii
thereupon.
Mrf.      nor*. rriili. 1.
and r7. I^bio, t0l!lc
L?^r J>M|"«» «hf Mia.
Mi ci oc i Ar n i ju
T»tnJI«-, *......• «*» —t w
.—i......* t* r i (4M«pm»>
».«..... — - — ■    i -4 j.     .-r— -• >—J
Vznik rostlinné anatomie (konec 17. stol.)
Popisy tak velkého kvanta nových druhů vyžadovaly hledání dalších a dalších znaků i znaků mikroskopických, takže se začaly v lůně botaniky rodit např. rostlinná anatomie - fundamentální práce Itala Marcella Malpigiho či Angličana Nehemiaha Grewa _
4 . .
Marcello Malpighi
1628 - 1694
> .v
2^ y
Nehemiah Grew
1628- 1711
Titulní strana Grewovy Anatomy of Plants
Vznik rostlinné fyziologie
Pokus, který provedl holandský přírodovědec a lékař Jan Babtist van Helmont (1577-1644) kolem roku 1600 v souvislosti s výživou rostlin je pravděpodobně prvním fyziologickým pokusem. Helmont pěstoval vrbovou větev v nádobě s předem známým množstvím zeminy. Pravidelně zaléval tuto větev kontrolovaným množstvím vody. Ani po 5 letech, kdy se již sílící větev měnila ve strom nezaznamenal
prakticky žádný úbytek zeminy v nádobě.
Z toho vyvodil, že rostlina získává zdroje pro svůj rust nikoli z pudy, nýbrž z vody. Když roku 1661 provedl analogický pokus s tykví anglický fyzik a chemik Robert Boyle (1627-1691), zrodila se "vodní1 teorie výživy rostlin.
Schéma van Helmontova pokusu
V roce 1699 konal profesor přírodopisu na londýnské Gresham College John Woodward (1665-1728)
své pokusy s výživou rostlin. Zaléval pěstované rastliny různými roztoky, mezi nimi také destilovanou vodou. Právě rastliny zalévané destilovanou vodou rostly nejhůře. Tyto pokusy, které značně zpochybňovaly "vodní" teorii výživy rostlin, však upadly v zapomnění.
ran
I H im
1
Stephen Hales (1677 - 1761)
Narodil se v Beckesbourne v anglickém hrabství Kent. Studoval theologii v Cambridge, kde navštěvoval i Newtonovy přednášky z experimentální fyziky a botanické přednášky Rayovy. Poté byl farářem v Teddingtonu v hrabství Middlesex.
Teprve Hales je považován za skutečného otce nového experimentálního oboru - fyziologie rostlin - neboť přesná fyzikální měření pomocí přístrojů prováděl na rostlinách.
Ve své knize Vegetable staticks (London 1727) podal obraz svých mechanických představ o pohybu šťáv v rostlinném těle, který získal na základě experimentů. Protože byl především fyzikem, představoval si, že pohyb roztoků je v rostlinném těle zprostředkován kapilárními silami.Vysvětluje při tom i jakou roli v tomto pohybu hraje transpirace, která podle něj vytváří savou sílu pro pohyb roztoku od kořene k listům. Změřil dokonce i rychlost, jakou se roztok od kořene k listům pohybuje a kořenový vztlak.
mmm
""HIM" .. ' ||||!
<í ... '»'(»111 i|
'••!:•!•'".. v'Í|Í
, 'I;::::.Ji!!!!::!!:.:::! I
,11 |||l||llp;f:m 11.1 i
":::!Hii,.: ,
i
■
ci s listy ve stínu.
Studoval také, jak se liší intenzita transpirace u rostlin s jemnými, tenkými
transpirace u rostlin s listy kožovitými. Vysvětlil funkci průduchů, která podle něj spočívá v umožnění přístupu vzduchu do těla rostliny.
í transpirované vody zs ;i bez nich, tak i u rostlii
ty
K dalším jeho významným pokusům patří experimenty s bobtnáním semen. Nejenže stanovil sílu, kterou bobtnající semena sají vodu, ale objasnil i význam tohoto procesu při klíčení semen, jakožto prostředek k protržení pevného osemení v první fázi klíčení.
V živočišné fyziologii proslul zejména tím, že vůbec poprvé přesně změřil v roce 1726 krevní tlak. Tento pokus publikoval v díle Statistical essay (Statistická pojednání) v roce 1733.
John Ray
Po smrti přítele zoologa Fran-^SSjfcM cise Willoughbyho v roce 1672, jsa ustanoven vychovatelem je-
^HP^HH^^I ho synů, se Ray oženil a přesí-
Kkf dlil na Willoughbyho statek, kde
Wf' m        9 se vec"e botaniky věnoval i zoo-
W^j^k logii. Práce o systému ptáků a
ryb: Ornithologiae libri tres, London 1676 a De História Piscium,
Sfl^HB* '        London 1686, vydal ještě pod
Willoughbyho jménem.
Práci o systému savců a plazů Synopsis methodica animalium quadrupedum et serpentium, London 1693 vydal již pod jménem svým. Kniha o hmyzu História insectorum, London 1710 vyšla až po jeho smrti. Obratlovce členil Ray podle způsobu dýchání (žábry vers. plíce) a rozmnožování (živorodost vers. vejcorodost). Bezobratlé podle velikosti -Minora (menší) tj. hmyz a Majora (větší) tj. měkkýši a korýši.
Carhíaauuy
Sumpt D ŕ. Píexs f, ju SA ■
Rana Piicatrix Sal Tat. l>
fuHifiiJw I)*"C/rrist?p/l Wrr/i fyti/L? .mr.i/,' e J R. .
&M Bntt Bstou.ttn ex. deatoumt ■' Jpt\htrit atsA/yu.D.IjcLtFrance.
'/hi. O. í .
Sumpt    .D.- Sum    Pťjíyj • Awi S: JC
Jeh(
Jeho systém vycházející z Aristotela měl v základních rysech následující podobu: Živočichové s krví
Dýchající plícemi
Srdce se dvěma komorami
Pokrytí kůží s chlupy - Čtvernožci (savci) Pokrytí peřím - Ptáci Srdce s jednou komorou - Plazi Neurčití - Obojživelníci Dýchající žábrami - Ryby Živočichové bez krve
Velcí - Korýši a Měkkýši Malí - Hmyz
Principy klasifikace na nižší úrovni si můžeme předvést na jeho členění čtvernožců s chlupy Pokrytí kůží s chlupy - Čtvernožci (Quagrupedeš) Kopytnatí (Ungulata)
Jednokopytníci (Solidipeda) - např. kůň Dvoukopytníci (Bisulca)
Ruminantia - např. ovce, kráva Nonruminantia - např. prase Čtyřkopytníci (Quadrisulca) - např. nosorožec Nehet natí (Unguiculata)
Dvouprstí - např. velbloud Pětiprstí
S prsty spojenými - např. slon S prsty rozdělenými - např. pes, opice V některých případech tedy Ray použil až 8 taxonomických úrovní (kategorií), aby vyjádřil složitost hierarchie mezi živočišným druhem a celou říší živočišnou.
Santorio Santorio (Sanctuarius) (1561 - 1636)
Italský lékař. Narodil se v Cap d Istria (dnešní Koper ve Slovinsku) jako syn vysokého úředníka Benátské republiky. Studoval klasické jazyky a literaturu v Benátkách a medicínu v Padově. 14 let praktikoval na chorvatském jaderském pobřeží. Od roku 1599 si otevřel lékařskou praxi v Benátkách. Mezi jeho přátele patřili Galileo Galilei, Paulo Sarpi, Hieronymus Fabrizius ab Aquapendente a Giambattista Deila Porta. Od roku 1611 byl profesorem teoretického lékařství v Padově.
K jeho základním spisům patří Commentaria in a rte m medicinalem Galeni (Poznámky k lékařskému umění Galénovu), který vyšel v Benátkách roku 1612, a Ars de statica medicína (Umění statického lékařství), který vyšel roku 1614 v Benátkách. Popsal v nich pokusy měření fyziologických veličin lidského organizmu pomocí přístrojů, které sám vyvinul. Sestrojil mj. rozmanité váhy, teploměry, hygrometry a pulsiologia (zařízení k počítání tepu).
Popsal i změny tělesné váhy jako rozdíl mezi přijímaným množstvím potravy a množstvím vylučovaných látek (stolice, moč). Po dlouholetých pokusech dokázal, že tělo vylučuje "neviditelným způsobem" pokožkou a plícemi do okolí další látky, a to v množství asi 1.25 kg denně, tedy více než váží viditelné výměšky.
Preformisté versus epigenetisté
preformismus tvrdí, že ve vajíčku jsou již obsaženy základy všech orgánů budoucího jedince. Někteří dovádí tuto teorii do krajnosti tím, že uvnitř vajíčka je nejen zárodek budoucího jedince se všemi jeho orgány ale i další embryo jež v sobě opět obsahuje .
Podle toho zda budoucí jedinec byl ukryt ve vajíčku či v později objevených spermiích rozdělili se preformisté na dva tábory -ovulisté (např. Malpighi) a animalkulisté (např. Leeuwenhoek). Oba směry jak ovulisté tak animalkulisté našly své extrémní odoby. V případě ovulismu to byla tzv. krabičková teorie vycházející z představy do sebe navzájem zasunutých zárodků (Bonnet). V případě animalkulistů to pak byla mikroskopická pozorování spermií, v jejichž hlavičce jejich pozorovatelé "viděli" miniaturního člověka s hlavou nohama a rukama (homunculus). Takové kresby nacházíme v dílech Hartsoeckera (1694), Dalenpatiuse (1699) a dalších.
Odpůrci teorie preformismu - epigenetisté tvrdili, že podoba i vlastnosti jedince vznikají postupně během individuálního vývoje (z epigenetického názoru vycházeli např.: William Harvey (viz dříve) -Exercitationes de generatione animalium (Amsterdam 1651);
francouzský matematik, filosof a -----
přírodovědec René Descartes - De Hornině et formato foetu] francouzský přírodovědec Georges Louis Leclerc Comte de Buffon; švýcarský přírodovědec Peter Ludwig Moreau de Maupertuis (1698 - 1759) - Venus physique (Lyon 1745); anglický přírodovědec John Toberville Needham - Observations on the generation, composition and decomposition of animal and vegetable substances (London 1749); Caspar Friedrich Wolff
RENATI DEStCARTES
TRACTATUS
DE
HOMINE,
ET T>E
FORMATIONE
FOETUS.
Qttorum prior Notti pcrpetuii
LUDOVICI DE LA FpRGE, MiD.
illuftratur. -Editio noviffima aiSior mc:.)tt'nv
Cum Privilegiis..
FRANi.OFURŤl AD MOENVM,
Sumtibus FRIDERICJ KNOCH11, & FILII. ANNO M^CCXXII.
Frederik Ruysch (1638 - 1731) Holandský lékař a anatom, Pocházel z Haagu. Nejprve se učil lékárníkem, poté studoval v Leydenu lékařství a od roku 1666 až do své smrti přednášel anatomii v amsterodamském cechu chirurgů. Pracoval též jako soudní lékař a v r. 1685 bvl jmenován profesorem botai Byl členem prestižních akademií v Londýně, Paříži a Halle.
Učinil řadu anatomických objevů. Objevil např. bronchiálni arterie a mozkovou arachnoideu. Proslul však především jako nepřekonatelný preparátor. Ve svém díle Thesaurus anatomicus (Anatomický poklad) z let 1701-1716 popsal svoji bohatou anatomickou sbírku, představující ve své době vrchol skvěle propracovaných anatomických preparačních technik.
Pomocí nejrůznějších směsí vstřikovaných do cévního systému preparoval a barvil orgány i celé mrtvoly, tak že se jejich vzhled oproti normálnímu stavu téměř neměnil.
dětskou mrtvolku vypreparoval tak dokonale, že car Petr I. ji považoval za živé spící dítě a chtěl ji políbit. Své objekty preparoval a uspořádával do scénických obrazů, hraničících mnohdy až s morbídností, v kabinetech, jež byly umístěny v mnoha amsterodamských nájemních domech.
Vypreparoval dítě s vodnatelností mozku {hydrocephalus) a upravil je tak, že sedělo na podušce a v ruce drželo placentu.
Ke konzervaci používal Ruysch mastek, rumělku, bílý vosk, ale i koňak a žitnou pálenku s přísadou černého pepře.
Antony van Leeuwenhoek
(1632- 1723)
Přírodovědec holandský. Narodil se v holandském Delftu v rodině košíkáře. Měl 14 sourozenců, otec mu £f zemřel, když mu bylo 5 let. V mladých* letech se stal pokladním v obchodě s látkami Amsterdamu.
I* A
A
Po 6 letech v Amsterdamu se vrací do rodného Delftu, kde si zařizuje vlastní plátenický obchod a aby si přivydělal, přijímá místo úředníka při městském soudu a zřízence na radnici. V oblasti přírodních věd byl samoukem, neuměl ani latinsky ani žádný jiný jazyk kromě holandštiny
Sám si vybrousil čočky, pomocí nichž si kolem roku 1670 setrojil jednoduchý mikroskop, zvětšující 275x s rozlišovací schopností 1.4 um. Začal pomocí nej pozorovat různé objekty. V roce 1673 se s jeho výsledky seznámil jeho krajan přírodovědec Regnier de Graaf a poslal
několik ukázek Londýnské Royal Society. Další dopisy pak posílal Leeuwenhoek sám a Royal Society je dávala překládat do latiny a angličtiny a pak je uveřejňovala ve Philosophical Transactions. Leeuwenhoek tímto způsobem v letech 1689 - 1722 uveřejňoval svá pozorování, doplněná kvalitními kresbami
objevil nálevníky a jednobuněčné řasy r. 1675 (nazval je animalculá), I. p. 1677 objevil spermie (u psa a králíka - po té co jej upozornil leydenský student Jan Ham 1650 - 1723), I. p. 1683 uviděl ve svém mikroskopu jako první na světě baktérie, když studoval pepřový nálev, aby odhalil příčiny měknutí pepře; I. p. 1688 červené krvinky.