BIOTECHNOLOGIE
A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ ŘAS A HUB
Úvod do biotechnologií • Kultivace sinic, řas a hub
• Sinice a řasy jako doplňky stravy • Výroba biopaliv pomocí sinic a řas
• Genové a metabolické inženýrství sinic a řas
• Jedlé houby a jejich pěstování • Jedovaté houby a otravy
• Léčivé látky hub a využití ve farmacii • Houby v potravinářských technologiích
• Kvasinky jako expresní systém v molekulárních biotechnologiích
• Využití hub v zemědělství, biocontrol agents • Další způsoby využití hub
• Hospodářské škody působené houbami
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

LÉČIVÉ LÁTKY HUB A VYUŽITÍ VE FARMACII
Již od starověku jsou houby, resp. látky z nich získané, využívány jako léčebné prostředky.
Příslušníci řady národů záměrně infikovali rány plísněmi (Aspergillus, Penicillium – přikládáním
plesnivých substrátů nebo foukáním "prášku" = konidií) nebo kvasinkami (ze starého vína, z droždí).
57_bovista
Bovista sp.
Jako zásyp na krvácející rány se účinně používal výtrusný prach břichatek, zejména z rodu Bovista –
využití došel např. za 2. světové války, z Bulharska je znám jako "partyzánský prach" (sypání
výtrusů přímo do ran). Též v Německu byl zásyp z prášivek užíván ještě během 20. století a účinným
lidovým přípravkem na hnisající rány byla „jezevčí mast“ s přimíchanými výtrusy.
Dalšími břichatkami, používanými v lidovém lékařství, byly vatovec obrovský (moučka z gleby na
zastavení krvácení; Indiáni používali vatovce k léčení bolesti zad u koní) a pýchavka obecná (na
vše možné: kožní vyrážky, střevní katar, astma, bušení srdce, diuretikum).

K lokálnímu zastavení krvácení byl používán Fungus chirurgorum = plátky z dužniny Fomes fomentarius
– výborně saje a má i adstringentní = stahující účinky, může tedy pomoci zúžit porušené cévy
(nedávno z ní byly izolovány účinné látky – obsahuje anti-B aglutinin /shlukuje krevní tělíska
u skupiny B/, kyselinu listovou – vitamín B9, potřebný k tvorbě červených krvinek, a ergosterol –
provitamín B). Ve středověku (od 13. století) byly k zastavení krvácení používány
56_fomes_fomentarius
Fomes fomentarius
plátky dužniny namočené do vinného lihu nebo terpentýnového oleje a k navození narkózy byla
přikládána k nosu „houbička“ napuštěná narkotickým roztokem.
Troudnatec byl používán k zastavení krvácení nejen při zranění, ale též například po aplikaci
pijavic. Kromě běžného přikládání na rány byla aplikována zapálená dužnina troudnatce k vypalování
ran na kůži – přiložila se a nechala doutnat => vznikaly popáleniny a puchýře, s nimiž měla odejít
bolest (v Evropě od antického Řecka místy až do 19. století; někteří severoameričtí Indiáni dodnes
aplikují přikládání zapálené dužniny při bolestech různých částí těla).

Fomitopsis officinalis (tradičně znám jako Laricifomes officinalis, historicky též Agaricon (řecky)
nebo Fungus laricis, česky verpáník lékařský) je znám od starověku v Evropě, Rusku i střední Asii.
Proti různým chorobám užívali verpáník i severoameričtí Indiáni (druh roste v celé Holarktidě, ale
všude je extrémně vzácný).
Prášek z dužniny je používán při plicních chorobách (astma, tuberkulóza), chorobách ledvin a
vylučovací soustavy, k podpoře trávení (projímadlo, přidáván do žaludečních likérů) a proti pocení
(účinnou látkou je kyselina agaricinová => zablokuje funkci nervových zakončení potních žláz =>
ustane sekrece potu).
Pro zajímavost: Taxa pharmaceutica Posoniensis (1745, nejstarší slovenský lékopis) uvádí užívání
této houby a dále též Auricularia auricula-judae, Elaphomyces granulatus a Calvatia (Langermannia)
gigantea.
58_laricifomes_officinalis
Fomitopsis officinalis
Foto John W. Schwandt, http://
zipcodezoo.com/photographers
/John%20W.%20Schwandt.asp

• Jako lék na kdeco se u nás používala Amanita muscaria – prášek nebo tinktura ze spodku třeně
známé jako Fungus muscaris (střevní křeče, epilepsie, srdeční záchvaty, pocení, tanec svatého Víta,
revmatismus, nervová onemocnění, zduření žláz, tuberkulóza).
• Jako lék proti tuberkulóze se používal i prášek z ryzců nebo houby vonící po anýzu (stejně jako
anýz sám).
• Prášek ze syrových hub rodu pečárka (Agaricus) má účinek na alergická onemocnění kůže, příp. i
alergické astma (ve 20. století pak vyráběn přípravek Campestryl a prášek psalliotin).
• Výrazné močopudné účinky mají plodnice Polyporus tuberaster (viz dále), dále byly k tomuto účelu
užívány Laetiporus sulphureus a ryzce (Lactarius torminosus, L. piperatus).
• Auricularia auricula-judae byla používána proti otokům a vodnatelnosti nebo při léčbě kýly. Otoků
po bodnutí včelou zbavovala Mycetinis scorodonius.
• Jako afrodiziakum (pro lidi i zvířata) byly používány různé houby, připomínající penis nebo koule
(hadovky, jelenky). Jelenky byly též užívány pro usnadnění menstruace, ulehčení porodu a podporu
tvorby mléka.

• V Rusku byl používán extrakt z Boletus pinophilus k urychlení regenerace pletiva při léčbě
omrzlin a třepenitky (H. lateritium, H. fasciculare) k vyvolání zvracení a průjmu.
• Již 4 tisíce let je v Asii léčivou „houbou na všechno“ Ganoderma lucidum.
86_cordyceps_sinensis
• Ophiocordyceps sinensis byla v Číně od starověku užívána jako posilující prostředek, aplikovaný
i proti tuberkulóze nebo žloutence, chorobám ledvin, srdce a plic, vyčerpanosti i impotenci.
• V tradiční čínské medicíně je dále používán např. smrž (žaludeční obtíže, uvolnění hlenu),
václavka (posílení zraku), hnojník obecný (při hemoroidech) nebo hadovka (posílení krevního oběhu,
léčba revmatismu).
• Jako potravina i v lidové medicíně byla užívána Wolfiporia cocos v Číně, Nigérii i Americe
(evropští osadníci nazvali „indiánský chléb“ placky z rýže a prášku ze sušených sklerocií).

"houbou na všechno" (horečka a nachlazení, bolet hlavy a žaludku, čištění zubů, neštovice a vředy,
astma, úprava krevního tlaku). Léčivé účinky různých druhů hlív byly nezávisle objeveny v Asii,
Evropě, Africe i Jižní Americe.
• Příslušníci indiánských národů v Americe zasypávali krvácející rány práškem z plodnic Sarcoscypha
coccinea nebo Hericium erinaceus nebo na rány přikládali plesnivé kukuřičné placky.
• V sub-/tropech Ameriky a Austrálie je k léčení vyrážek používán nožník Podaxis pistillaris a
ocasník Lysurus mokusin.
• Extrémem je aplikace Amanita phalloides proti choleře (má stejné počáteční příznaky jako otrava
muchomůrkou zelenou) a v Argentině léčení rakoviny preparátem z této muchomůrky.
59_pleurotus_tuber-regium_sklerocium+plodnice 60_pleurotus_tuber-regium_sklerocium+cernosky
Pleurotus tuber-regium, sklerocium s plodnicemi a kamerunské děti se sklerocii.
Kenneth Anchang Yongabi, http://www.plantbyplant.com
/pages/moringayongabi.htm
• Sklerocium (až 30 cm velké) druhu Pleurotus tuber-regium je v Nigérii

• Různé lišejníky jsou používány k léčení plicních chorob (Lobaria pulmonaria), odkašlávání
a uvolňování hlenu (Usnea) nebo proti průjmům a trávicím obtížím (Cetraria islandica).
62_usnea_longissima 63_Cetraria_islandica
http://www.hlasek.com/usnea_longissima_8406.html
Foto Peter Schönfelder, http://www.medizinalpflanzen.de/schfld/Cetraria.jpg
61_lobaria_pulmonaria
Foto Josef Hlásek, http://www.hlasek.com/lobaria_pulmonaria_8417.html

ANTIBIOTIKA
jsou houbové metabolity, které inhibují metabolismus jiných organismů, typicky bakterií – mohou
působit baktericidně (usmrcují bakterie) nebo bakteriostaticky (omezují jejich množení).
Antibioticky působící látky produkují nejen houby (zejména Ascomycota, resp. Deuteromycota), ale
též některé bakterie a aktinomycety ("hyfobakterie"), zejména z rodu Streptomyces (např. proti
tuberkulóze).
Je známo asi 6000 antibioticky působících látek, ale jen zlomek z nich je možno použít; většina
látek pro užití v lékařství nevyhovuje, protože
– mají omezenou účinnost,
– mají toxické účinky na lidský organismus nebo vyvolávají alergické reakce,
– nelze je průmyslově vyrábět, aby jejich výroba byla rentabilní.

Antibiotika jsou běžně využívána k léčbě bakteriálních infekcí; problémem posledních dekád je vývoj
rezistentních kmenů patogenních bakterií – vedle nadměrného užívání antibiotik k tomu může přispět
i nedobírání předepsaných dávek (nejsou-li bakterie zlikvidovány úplně, dojde k selekci odolných
jedinců). Vzhledem ke stále se zrychlujícím „závodům“ (člověk vyvíjí antibiotika, bakterie
rezistenci) je dnes spíše snahou nevyvíjet látky baktericidní (které zvyšují selekční tlak ve
prospěch rezistentních mutantů), ale takové, které „jen“ eliminují určité metabolické procesy, jež
jsou příčinami nemocí (inaktivují schopnost patogena kolonizovat lidská pletiva a překonávat nebo
obcházet imunitní odezvu organismu). V tomto směru jsou v centru pozornosti monoklonální protilátky
(vedle souběžného vývoje nových baktericidů, zejména peptidů, a možností využití bakteriofágů).
Mimo léčebné procesy jsou antimikrobiálně působící látky využívány k zamezení kontaminace tkáňových
kultur nebo k selekci buněk při genovém inženýrství.

Účinky „plísní“ byly zřejmě vypozorovány již dávno – v Číně (2500 let př. n. l.) zřejmě používali
k léčbě infekcí obklady z plesnivého sójového mléka, z Egypta (1500 let př. n. l.) je záznam o
pokrytí hnisající rány plesnivým ječmenným chlebem, podobně byl používán plesnivý chléb později
v jihovýchodní Evropě a kukuřičné placky (viz též výše) na rány přikládali Mayové.
V novodobé historii bylo v 19. století experimentálně ověřeno antagonistické působení různých
bakterií k zamezení rozvoje smrtelných nemocí (Louis Pasteur, Rudolf Emmerich) a Ernest Duchesne
potvrdil odumírání bakterií v kontaktu s houbami rodu Penicillium (anamorfní Eurotiales). Při
studiu příčin pelagry (avitaminóza B3 = PP) též Gosio (1896) zjistil omezení růstu Bacillus
anthracis látkou z plesnivé kukuřice a Alsberg a Blag (1913) obdobné působení látek z Penicillium
sp. a plesnivé kukuřice na Escherichia coli.
Objev antibiotického působení hub tak pochází z konce 19. století, nicméně „zapadl“ a dnes je běžně
přisuzován Alexandru Flemingovi, který prokázal inhibici Staphylococcus aureus v přítomnosti
Penicillium notatum (pozorováno 1928, publikováno 1929). Izolace penicilínu se pak zadařila r. 1940
(Florey & Chain) a r. 1941 byla v USA zahájena průmyslová výroba (pro zajímavost: uvedené kmeny P.
notatum byly později přeřazeny pod P. chrysogenum a dnes je molekulární studie řadí k P. rubens).

Produkce byla zpočátku velmi nákladná – jen v povrchové kultuře s výnosem 2 mg na litr kultivační
tekutiny => zlom přišel s vyšlechtěním kmene produkujícího antibiotikum v submerzní kultuře, tedy
uvnitř média (150 mg/l). Od té doby byla vyšlechtěna řada kmenů s výrazně vyšší produkcí účinných
látek (30 g/l) a širším antibiotickým spektrem vůči různým bakteriím.

Penicilíny (patří mezi b-laktamy, stejně jako cefalosporiny, viz dále) působí na grampozitivní
bakterie – inhibují syntézu mureinu (složka buněčné stěny) => buněčná stěna se rozpadá, buňky se
přestanou množit.
Biosyntéza b-laktamových antibiotik vychází z valinu, cysteinu a kyseliny a-aminoadipové. Kmeny pro
průmyslovou výrobu penicilínů jsou uchovávány ve formě lyofilizovaných spor nebo zmraženého mycelia
=> na nutričně bohatém médiu je pak připraveno inokulum. Recentně jsou využívány vysokoprodukční
průmyslové kmeny, jejichž výtěžnost není tolik ovlivněna zpětnou inhibicí (např. vyšší koncentrací
lysinu, který je koncovým produktem dráhy z kyseliny a-aminoadipové stejně jako b-laktamy) jako
přírodní kmeny.
Produkční médium obsahuje zdroje uhlíku (sacharidy, oleje, etanol), dusíku a síry (tekutý škrob,
kukuřičné zbytky, sójové boby) spolu s vitamíny a stopovými prvky; pro konkrétní přirozené
penicilíny je třeba dodat prekurzory (kyselinu fenyloctovou pro penicilín G, kys. fenoxyoctovou pro
penicilín V). Do fermentoru (nerezové tanky 2–100 m3) se kultura dostává vsádkovou kultivací
(„batch“) nebo přítokovou kultivací („fed-batch“) => během několika desítek hodin dochází k nárůstu
biomasy a následně k nejvyšší produkci penicilínu ve fázi zpomaleného růstu a stacionární fázi (jde
o sekundární metabolit).
Vladimír Antonín, Ivan Jablonský, Václav Šašek,
Zuzana Vančuříková: Houby jako lék. Ottovo nakladatelství, Praha, 2013
b-laktam_penicilin-cefalosporin

Po ochlazení kultivačního média (na 0-4 °C pro zamezení rozkladu b-laktamázami), snížení pH (na
3-4) a oddělení mycelia na rotačním filtru následuje izolace penicilínu – ten bývá extrahován do
organického rozpouštědla a po odstranění příměsí (s využitím aktivního uhlí) a zvýšení pH roztoku
na 5-7 krystalizuje v podobě sodné nebo draselné soli (penicilíny jsou kyseliny, které jsou
vyráběny ve formě solí) => následuje purifikace do konečné formy (injekční pro penicilín G,
tabletové pro penicilín V).
Jelikož jde o aerobní houby, je v průběhu procesu důležité udržení potřebné koncentrace kyslíku;
jeho dostatečný přísun představuje největší problém při fermentaci ve větším měřítku (obecně čím
větší je fermentor, tím obtížnější je zabezpečení rovnoměrného provzdušnění a přísunu živin).
B. Mieslerová, M. Sedlářová, A. Lebeda: Praktické využití hub a houbám podobných organismů v
potravinářství, zemědělství, lékařství a průmyslu. UP Olomouc, 2015.

Problémy byly s orální aplikací přirozených penicilínů (rozkládají se v kyselém prostředí
v žaludku) a rezistencí bakterií, která se objevila zhruba po 10 letech – ponejvíce došlo
k vytvoření b-laktamáz, inaktivujících penicilín
(G– bakterie), případně omezení vstupu těchto sloučenin do buněk (např. Pseudomonas, kmeny se
slizovým obalem obsahujícím algináty, chránící je proti látkám s antibiotickým nebo antiseptickým
účinkem) nebo změny proteinů, na které se penicilíny vázaly (G+ bakterie) => přišla nutná změna =>
od 60. let jsou houby
http://top-10-list.org/2009/10/11/ten-types-importan-fungus/
66_penicillium_chrysogenum
běžně využívány jen k produkci "polotovarů" – látek, ze kterých jsou pak chemicky vyráběny tzv.
polosyntetické penicilíny (polosyntetické = semisyntetické proto, že část jejich molekuly je
produkt houby a část připravena chemicky). Zatímco původní přirozené penicilíny měly úzké spektrum
bakterií, na které působily, v současnosti jsou vyráběny typy širokospektré (účinné i proti
gramnegativním bakteriím) a obsahující inhibitory b-laktamáz.
Syntetické analogy přirozených antibiotik jsou označovány jako chemoterapeutika.
Penicillium chrysogenum

Dalšími antibiotiky užívanými proti bakteriálním infekcím jsou:
• Cefalosporiny (z anamorf Hypocreales, např. Cephalosporium acremonium) patří mezi b-laktamy
(stejně jako penicilíny, jejich biosyntetické dráhy vycházejí ze stejného základu; přelomem
v produkci cefalosporinů bylo získání kmenů nezávislých na dodávkách metioninu do kultivačního
média).
V současnosti jde o nejrozšířenější typ antibiotik na světě (světová produkce penicilínů má hodnotu
zhruba 8 miliard dolarů, cefalosporinů 10 miliard – to je kolem 30 % světového trhu antibiotik;
veškeré b-laktamy pak představují 65 %).
Většinou nejde o extra silná antibiotika, ale jejich výhodou je široké spektrum G+ i G– bakterií,
na které působí (původce meningitidy, infekcí dýchacích cest, močové soustavy aj.), odolnost vůči
štěpení b-laktamázou a možnost z nich připravit další polosyntetické cefalosporiny. Od 70. let do
dneška bylo vyvinuto
ceftobiprol+carbapenem
5 generací těchto látek; pátou generaci představuje ceftobiprol, který působí i na multirezistentní
kmeny Staphylococcus aureus, Streptococcus pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa nebo Enterococcus
spp.
Recentně se do centra pozornosti dostávají carbapenemy – další typ b-laktamových antibiotik,
odolných proti b-laktamázám (jsou tedy potenciálně i dobrými zdroji pro vývin inhibitorů
b-laktamáz) a účinných i na bakterie rezistentní k penicilínům a cefalosporinům.
Frank-Rainer Schmidt: The b-lactam antibiotics.
In: The Mycota X, pp. 101–121.

• Souhrnným názvem fusidany jsou označovány látky obsahující tzv. fusidanovou kostru (kyselina
fusidová byla původně izolována z Fusidium coccineum; dnes je známo že tyto látky produkují různé
anamorfní Hypocreales, Eurotiales, ale i Mucor). Kyselina fusidová je úzkospektré antibiotikum
užívané proti stafylokokům, které získaly rezistenci na penicilín (inhibuje biosyntézu proteinů u
bakterií díky interferenci s elongačním faktorem G;
fusidic-acid+pleuromutilin retapamulin
nepůsobí na eukaryota, která mají více elongačních faktorů), ale bylo popsáno i její působení na
virus HIV.
• Nejvýznamnější z terpenů (viz níže) je diterpen pleuromutilin z makromycetů Omphalina mutila a
Clitopilus passeckerianus (ztotožněný s drosofilinem B z Parasola = Psarhyrella conopilus) a jeho
deriváty; tyto látky též brzdí syntézu proteinů u G+ bakterií (přičemž jsou účinné i na bakterie
rezistentní na jiná antibiotika), ale největší význam má jejich působení na mykoplazmy.
Semisyntetické analogy tiamulin a valnemulin jsou užívány ve veterinárním lékařství proti
onemocněním prasat;
v humánní medicíně se uplatňuje analog retapamulin proti Staphylococcus aureus a Streptococcus
pyogenes (též s vysokou účinností i na jinak rezistentní kmeny, ale není účinný proti G– bakteriím
nebo Enterococcus).
Gerhard Erkel: Non-b-lactam antibiotics.
In: Martin Hofrichter (ed.), The Mycota X. Industrial applications (2nd ed., Springer Verlag,
Berlin, Heidelberg, 2010), pp. 123–149.

V posledních 30 letech dramaticky vzrostl počet případů invazivních houbových infekcí v souvislosti
s rozšířením AIDS. Smrtelné případy mají na svědomí zejména zástupci rodů Candida, Cryptococcus
nebo Aspergillus, ale i další oportunní houby z různých skupin, jako Fusarium, Scedosporium,
Trichosporon, Blastoschizomyces, Malassezia nebo některé spájivé houby. Antibiotika tradičně
užívaná proti houbám mají svá negativa – amfotericin B poškozuje ledviny, flukonazol může mít
nepříznivé interakce s jinými léčivy, navíc nepůsobí na Aspergillus a v poslední době vzrůstá počet
rezistentních kmenů Candida spp.
Recentně jsou proti houbovým infekcím používána další antibiotika:
• Jako protihoubové antibiotikum působí cyklosporin A (z Tolypocladium inflatum, anamorfy od
Elaphocordyceps subsessilis), který potlačuje ekzémy,
76_tolypocladium_inflatum
Tolypocladium inflatum
http://alwaysyiting.tumblr.com/post/78050703965
/tolypocladium-inflatum-source-of-cyclosporine
ale zejména je užívaný jako imunosupresivum při transplantacích orgánů (viz dále); v kombinaci s
cyklofilinem zabíjí Cryptococcus, ale zmíněná imunosuprese představuje takové riziko, že pro léčení
kryptokokózy nelze tento komplex použít. Výhodou je možnost kombinace s dalšími imunosupresivními
léky – je tak možno podávat nižší dávky a tak snížit případné nežádoucí účinky (viz imunosuprese).

• Fungistatickým antibiotikem houbového původu je též griseofulvin (z Penicillium griseofulvum,
mimoto též z Aspergillus versicolor a Nematospora coryli) – působí na původce dermatomykóz
(anamorfy vřeckatých hub). Griseofulvin se váže na vytvářený keratin v kůži, nehtovém lůžku nebo
vlasovém váčku, kde pak u patogenní houby blokuje funkci dělicího vřeténka => zastaví dělení buněk
=> houba postupně odpadne, jak napadená struktura odrůstá.
74_penicillium_griseofulvum_600x
Penicillium griseofulvum
http://www.schimmel-schimmelpilze.de
/penicillium-griseofulvum.html
griseofulvin
Vladimír Antonín, Ivan Jablonský, Václav Šašek, Zuzana Vančuříková: Houby jako lék.
Ottovo nakladatelství, Praha, 2013.

• Selektivně účinné jsou látky inhibující funkci chitin-syntáz a glukan-syntáz, jež tak znemožňují
biosyntézu buněčné stěny hub (bez vedlejších účinků v tělech savců, kde není obdobná struktura):
– Echinocandiny (lipopeptidy z Aspergillus spp.) působí na různé vláknité houby a dokonce i cysty
Pneumocystis carinii, ale nejsou účinné na spájivé houby, Fusarium nebo kvasinkovité Cryptococcus a
Trichosporon. Nevýhodou je, že přirozené echinocandiny jsou podávány pouze intravenózně, rozkládají
se v játrech a slezině a mohou mít hemolytické účinky – proto jsou dnes vyvíjeny semisyntetické
deriváty používané proti různým houbám, zejména z rodů Candida a Aspergillus (i když již byly
zaznamenány případy rezistence Candida albicans a Aspergillus fumigatus).
– Podobnými lipopeptidy jsou aculeaciny (Aspergillus aculeatus, Coleophoma empetri) a pneumocandiny
(např. z Zalerion arboricola).
– Papulacandiny jsou glykolipidy úspěšně testované in vitro proti různým druhům rodu Candida, ale
na druhou stranu nepůsobí např. na Aspergillus fumigatus, Cryptococcus neoformans ani Candida
guilliermondii.
– Z různých hub (z nepříbuzných skupin, včetně endofytů) jsou izolovány triterpeny, účinné proti
houbám z rodů Aspergillus, Trichophyton a jen některým druhům rodu Candida.
• Další skupinou účinných látek jsou inhibitory syntézy sfingolipidů, které mají klíčovou roli ve
struktuře membrán a při kontrole různých procesů v eukaryotické buňce. Ačkoli základní kroky
v syntéze sfingolipidů jsou shodné u hub i živočichů, následně došlo k divergenci a tvorbě
strukturně odlišných typů.       =>

Na biosyntetických drahách byly nalezeny tři typy enzymů jedinečné pro houbovou biosyntézu, které
tak jsou vhodným cílem pro působení antibiotik:
– Inhibitory serin-palmitoyltransferázy (v endoplasmatickém retikulu): Sfingofunginy (Aspergillus
fumigatus, Paecilomyces variotii) a příbuzné látky potlačují růst kvasinek rodu Candida a
Cryptococcus neoformans, ale nepůsobí na vláknité houby. Širší záběr (na výše uvedené kvasinky, ale
třeba i Aspergillus fumigatus) mají viridiofunginy z Trichoderma viride. K inhibitorům SPT patří i
myriocin (Myriococcum albomyces, Isaria sinclairii) a příbuzné mycestericiny, které inhibují
množení savčích T-lymfocytů a indukují jejich apoptózu (hrají tedy roli v imunosupresi, viz dále).
– Inhibitory ceramid-syntázy (v mitochondriích) jsou hlavně fumonisiny z Fusarium verticillioides
(známé jako silné mykotoxiny; navíc účinky na ceramid-syntázu fungují hlavně in vitro, v živých
buňkách je účinnost slabá); větší naději dává australifungin ze Sporormiella australis
(Pleosporales), látka s širokým záběrem proti houbám rodů Candida, Cryptococcus a Aspergillus.
– Jedinečným enzymem v syntetických drahách hub je inositol-fosforylceramid-syntáza; jeho
inhibitory jsou významné zejména k potlačení patogenity Cryptococcus neoformans. Patří mezi ně
aureobasidiny (z Aureobasidium pullulans), galbonolidy a jejich analogy (z Micromonospora spp.) a
khafrefungin (z neznámého sterilního endofytu), které působí hlavně proti různým kvasinkovitým
organismům (Cryptococcus, Candida, Saccharomyces); recentně vyvíjené pleosporiny (z Phoma sp.)
navíc účinně potlačují i Aspergillus fumigatus (účinek předchozích na Aspergillus je mizivý).
Na okraj: Funkční homolog houbového genu pro IPC-syntázu je u prvoků rodů Trypanosoma, Leishmania
nebo Toxoplasma – pokud se podaří vyvinout účinné látky, mohou být použity k likvidaci těchto
patogenů bez poškození buněk hostitele.

• Inhibice syntézy proteinů je u hub problém, aby zároveň nedocházelo k poškození lidských buněk
(zatímco biosyntézu proteinů bakterií ovlivňují chloramfenikol nebo tetracykliny, tak v rámci
eukaryot je proteosyntéza dost podobná).
Specifické látky lze získat z hub třídy Sordariomycetes – sordarin, neosordarin, zofimarin, xylarin
ale působí jen na Cryptococcus a některé druhy rodu Candida, širší záběr na candidy má
moriniafungin. Na druhou stranu ruku v ruce s omezeným záběrem může jít výhoda specifického
působení na konkrétní houby – v současnosti jsou testovány semi-
syntetické deriváty sordarinu (sordaricin) proti
kandidózám, kokcidiomykózám, histoplazmózám
a pneumocystózám.
• Calcineurin je látka, která hraje významnou roli v imunitním systému jako aktivátor T-lymfocytů,
ale má i významnou úlohu ve virulenci některých patogenních hub a jejich rezistenci k antibiotikům.
Jeho působení je inhibováno cyklosporinem A nebo FK 506 – při aplikaci těchto látek mohou být
Candida albicans, Aspergillus fumigatus, Cryptococcus neoformans nebo Trichophyton mentagrophytes
(původce dermatomykóz) náchylné k dostupným protihoubovým antibiotikům. Vážnou nevýhodou je
imunosupresivní působení uvedených látek (viz dále); lepší účinky pro klinickou praxi vykazují
jejich syntetické analogy.
moriniafungin
Gerhard Erkel: Non-b-lactam antibiotics.
In: Martin Hofrichter (ed.), The Mycota X. Industrial applications (2nd ed., Springer Verlag,
Berlin, Heidelberg, 2010), pp. 123–149.

75_sliznacka_obycajna
Oudemansiella mucida
• Českým objevem (Musílek, Semerdžieva a kol.) na léčení dermatomykóz je mucidin (antibiotikum
z Oudemansiella mucida), přesněji preparát mucidermin aplikovaný jako mast nebo sprej na kůži.
Později byla tato látka izolována v Německu jako strobilurin A (ze Strobilurus tenacellus); další
strobiluriny a oudemansiny (tyto látky inhibují funkci mitochondrií) jsou dnes produkovány
nejen farmaceutickým průmyslem, ale především jako fungicidy pro zemědělství (viz „Biologický boj“
proti houbovým „škůdcům“).
oudemansiella-v-kulture mucidin mucidermin
Vladimír Antonín, Ivan Jablonský, Václav Šašek, Zuzana Vančuříková: Houby jako lék. Ottovo
nakladatelství, Praha, 2013.

Z makroskopických hub byly izolovány i další látky, působící antibioticky proti bakteriím i houbám:
• polyacetylenová antibiotika (diatretin z Clitocybe diatreta, biformin z Trichaptum biforme,
agrocybin z Agrocybe dura, drosofilin C a nemotin z Perenniporia tenuis, odissin z Poria sp.) –
prakticky však nejsou využitelná, neb se jedná o labilní látky s toxickými účinky;
• terpeny: sesquiterpeny (illudiny M a S z druhů rodu Omphalotus, kyselina marasmiová z Strobilurus
stephanocystis, coriolin z Coriolus consors, lactarioviolin z Lactarius deliciosus), diterpeny
(pleuromutilin viz výše, striatiny z Cyathus spp.) i triterpeny (polyporenové kyseliny z Piptoporus
betulinus a Ischnoderma benzoinum působí proti mykobakteriím); z různých terpenů jsou dnes
připraveny semisyntetické deriváty;
• aromatické látky (kalvatová kyselina z Calvatia spp., pleurotin z Hohenbue-helia grisea,
teleforová kyselina z hub čeledi Thelephoraceae; mimoto sparassol ze Sparassis crispa, popsaný již
1923-4, je účinný proti dřevomorce);
• další antibiotika lze získat z pečárek (žampionů): campestrin z plané Agaricus campestris,
agaricin z pěstované A. bisporus.
Obecnou nevýhodou antibiotik z makromycetů (ve srovnání s mikromycety a aktinomycety), díky které
moc nejsou průmyslově vyráběna, je (vedle výše uvedené nízké stability, slabší antibiotické
aktivity a toxicity některých z nich) vyšší technologická náročnost kultivace makroskopických hub.

Z hub byly izolovány též látky
s antivirovými účinky:
• nukleosidy z Ophiocordyceps sinensis brání množení virů (inhibují reverzní transkriptázu);
• gliotoxin (z druhů r. Aspergillus, Penicillium, Trichoderma) a chaetomin (z Chaetomium
cochliodes) inhibují namnožení RNA virů (chřipkové viry, polioviry);
• funikulosin (z Talaromyces funiculosus) inhibuje DNA i RNA viry;
• triterpenoidy z Ganoderma lucidum potlačují vývoj virů způsobujících chřipku nebo mononukleózu
(mimoto mají extrakty z plodnic i antibakteriální účinky na stafylokoky a streptokoky).
Proti prvokům působí vermiculin (z Penicillium vermiculatum) a bikaverin (z Gibberella fujikuroi,
resp. anamorfy Fusarium oxysporum).
73_fusarium_oxysporum

72_Penicillium_vermiculatum_konidie
Fusarium oxysporum
Penicillium vermiculatum
http://www.brown.edu/Research/Primate/LPN39-4-4.jpg

CYTOSTATIKA
Dalšími významnými látkami izolovanými z hub jsou látky zastavující nádorové bujení, které byly
objeveny u mikromycetů i makromycetů (ale jen zhruba 1/8 známých cytostatik pochází z hub, skoro
stejně z bakterií a 3/4 z aktinomycet). Obvykle nejsou užívány přímo jako léky, ale jako doplňky
stravy (nutraceutika = součásti stravy, nutriceutika = výtažky s léčivými účinky).
Účinky některých hub jsou již u nás dlouhodobě známé:
• Na obou stranách Šumavy je historicky známé přikládání plátků Boletus edulis na kožní nádory –
extrakty z hřibů skutečně zpomalují růst nádorů, ale nelze je průmyslově pěstovat (v čisté kultuře
pomalu rostou a navíc při umělé kultivaci netvoří cytostaticky aktivní polypeptid).
• Calvacin (Calvatia gigantea a příbuzné druhy)
je cytostatikum i antibiotikum; vatovec je používán
již dávno v lidovém léčitelství, ale i jeho nevýhodou je obtížná kultivace (i když byla vypracována
metodika hloubkové kultury, využitelná od laboratorních fermentorů po 600litrové tanky) a zejména
riziko silných alergických reakcí.
77_Langermannia_gigantea_voib_kaaluda_yle_15_kg_foto_Andres_Alandi
Calvatia (Langermannia) gigantea
Foto Andres Alandi, http://www.agraria.org/funghi/langermanniagigantea.htm

Čága je anamorfa Inonotus obliquus tvořící „nádory“ na břízách (dlouho známá v Rusku, Pobaltí a
Polsku, na Sibiři dodnes užívaná jako univerzální lék). Extrakty z čágy jsou užívány při rakovině
prsu, žaludku, jater nebo dělohy; potlačení růstu nádorů je účinné v počáteční fázi rakoviny,
v pozdějším stadiu zlepšuje tělesný i psychický stav, i když nádory již nezničí. Působí jako
podpůrný prostředek při nemocech lymfatického systému nebo kůže (ekzémy, lupénka) a je užívána též
k léčbě otoků, hnisavých ran a chorob trávicího ústrojí (žaludečních vředů, chronických gastritid).
78_Inonotus_obliquus_imperfekt
Inonotus obliquus, anamorfa
Rezavec obsahuje řadu biologicky aktivních látek – fenoly, triterpeny, organické kyseliny,
b-D-glukany. Cytostaticky účinnou látkou je hlavně kyselina čágová (název pro komplex huminových
kyselin) spolu s triterpeny (inotodiol, obliquol a betulin). Betulin zřejmě vzniká v interakci
rezavce s dřevem (kolonizace myceliem, tvorba „nádoru“), protože se vyskytuje i ve dřevě (dokonce i
v plodnicích jiných hub rostoucích na témže stromě), ale netvoří se v čisté kultuře.
V posledních letech jsou intenzivně analyzovány látky, jež lze získat buď přímo z čágy nebo ze
submerzní kultury Inonotus obliquus – byl popsán mechanismus působení na rakovinné buňky
(selektivní apoptóza; příčinou smrti buněk je štěpení proteinů, fragmentace látek v jádrech,
napadení mitochondrií) a prokázány i další účinky
protizánětlivé, analgetické, imunostimulační a zejména snížení oxidativního stresu (vlivem volných
radikálů), jenž může vést k poškození buněk i celých orgánů. (Negativní působení volných radikálů
eliminuje melanin, jako antioxidant působí též germanium.)

Jako oficiální léčiva jsou v současnosti aplikovány b-glukany:
• Lentinan (Lentinula edodes) je obsažen v LEM (Lentinula edodes mycelium, produkované v práškové
formě) a zvyšuje aktivitu cytotoxických T-lymfocytů a makrofágů (aktivuje imunitní systém =>
následně může být člověk více odolný proti různým druhům nádorů); při injekční aplikaci vyvolá
rozklad buněk nádoru.
trametes-versicolor Klanoslístka09115-800px
• Schizophyllan (Schizophyllum commune) má podobné složení a aktivitu jako lentinan, pomáhá
obnovovat imunitu organismu po radioterapii.
• Krestin (polysacharid-proteinový komplex z Trametes versicolor, též známý jako PSK = polysacharid
Kureha podle firmy, která jej izolovala) je povolen v Číně a Japonsku, nikoli v Evropě (zdejší
legislativa povoluje pouze léky s jasně definovanou účinnou látku, ne komplexní sloučeniny). Kromě
cytostatické aktivity (rakovina tlustého střeva, žaludku, jícnu, prsu a plic; potlačuje novotvorbu
cév, které zásobují nádory, a brzdí i tvorbu metastáz) má antioxidační vlastnosti, které snižují
následky chemoterapie a radioterapie (ale při léčbě se vyplatí kombinace, samotný krestin není
zcela účinný).
Foto Dendrofil; https://commons.wikimedia.org
/wiki/File:Klanosl%C3%ADstka09115.JPG

Protirakovinné účinky mají látky z dalších hub:
• Agaricus bisporus produkuje látku blokující enzym aromatázu (syntetizuje estrogeny) => brzdí
rozvoj rakoviny
prsu a prostaty.
• Flammulin (Flammulina velutipes, viz foto) je využíván
k léčbě nádorů trávicího traktu, posiluje též játra a slinivku.
• Ganoderma lucidum (viz též dále) obsahuje asi 50 karcinostatických polysacharidů (hlavně glukany
v kombinaci s germaniem, viz dále); spíše než přímé ničení nádorů zvyšují imunitní reakci organismu
(aktivace makrofágů k produkci interleukinů a TNF-a – tumor nekrotizujícího faktoru) a eliminují
úbytek bílých krvinek (negativní vedlejší účinek chemoterapie).
84_Flammulina_velutipes grifola-frondosa_vladimir_kunca_176322
• Široké spektrum glukanů (širší než jiné léčivé houby) obsahuje Grifola frondosa – jeho
b-glukany inhibují růst tumorů a metastáz (aktivace imunity, zvýšená aktivita T-lymfocytů => ničení
rakovinných buněk putujících tělem v krvi), přičemž účinně působí na rakovinu plic, prsu, tlustého
střeva, žaludku, jater, prostaty a mozku (v kombinaci s chemoterapií též potlačují její vedlejší
účinky).
Foto Vladimír Kunca, www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=176322

• Ergon (ergosterolový derivát z Polyporus umbellatus) má účinnost na nádory tlustého střeva a
žaludku, PPS z téže houby (Polyporus polysacharid) pomáhá při léčbě rakoviny žaludku a plic;
extrakty z oříše pomáhají při podpůrné léčbě nádorových onemocnění, která se šíří lymfatickým
systémem (rakovina prsu, dělohy, prostaty), a nádorů močového měchýře.
• Triterpenoidy z Wolfiporia cocos (= W. extensa) inhibují růst nádorů plic, vaječníků, konečníku a
kůže (mají též protizánětlivé a imunostimulační účinky – aktivují makrofágy a lymfocyty), látky
z této houby pomáhají i při léčbě leukemie a rakoviny žaludku.
83_piptoporus_betulinus
Vlevo Piptoporus betulinus (viz další stranu).
Foto Richard Nadon, http://www.mushroomexpert.com/piptoporus_betulinus.html
wolfiporia-cocos_tuckahoe_photo-martin-huss
Rozlomené sklerocium Wolfiporia cocos.
Foto Martin Huss,
http://clt.astate.edu/mhuss/intro_to_the_fungi1.htm

Dále cytostaticky působí polysacharidy z Ganoderma applanatum, pleuran a další látky
(glykoproteiny, bílkoviny i nukleové kyseliny) z Pleurotus ostreatus (více u jedlých hub), coriolin
(Irpex consors), betulin (z březové kůry i plodnic Piptoporus betulinus), feligridiny
(triterpenoidy z Phellinus linteus), manallin (Amanita phalloides), illudin (Omphalotus olearius),
látky z Tylopilus felleus, cytostatika z dalších pěstovaných hub (Pholiota nameko, Tricholoma
matsutake, Tremella fuciformis, Coprinus comatus).
Mnohé látky ale obvykle nesplňují podmínky pro zavedení do farmaceutické výroby – nepůsobit toxicky
na buňky živočichů (nebularin z Clitocybe nebularis, ač selektivně napadá především rakovinné
buňky) a nepůsobit alergické reakce (to je při dlouhodobé aplikaci i případ kalvacinu), případně se
jejich získávání nevyplatí.
http://
home.powertech.no/clausd/sopper/galle.jpg
80_ganoderma_lipsiense 81_tylopilus_felleus
Ganoderma applanatum
Tylopilus felleus
Z vřeckatých hub byly izolovány kyselina mykofenolová (viz dále) a hadacidin (z druhů rodu
Penicillium), sterigmatocystiny (Aspergillus versicolor), fumigatin (Aspergillus fumigatus) nebo
auguidin (Fusarium); cytostatické účinky má i glykoproteinový komplex z kvasinek rodu Candida.
Kordycepin z Ophiocordyceps sinensis posiluje organismus po chemo- a radioterapii.

immunomodulator-polysaccharides
IMUNOMODULÁTORY
Mnohé houby obsahují glukany působící jako modifikátory biologické reakce (BRM), které pomáhají
adaptaci organismu na stresové faktory v prostředí. Mezi BRM patří cytokiny (zprostředkují
komunikaci mezi buňkami imunitního systému) a imuno-modulátory – tyto látky aktivují imunitní
systém proti infekcím (urychlení tvorby lymfocytů, protizánět-livé účinky) nebo rakovinnému bujení,
ale mohou též působit na symptomy autoimu-nitních onemocnění nebo alergické reakce (pomáhají
vyrovnat rovnováhu mezi lymfo-cyty Th-1 a Th-2).
Hesham El-Enshasy: Immunomodulators. In: Martin Hofrichter (ed.), The Mycota X. Industrial
applications (2nd ed., Springer, 2010), pp. 165–194.

Imunostimulační účinky látek z různých hub jsou známé z tradiční asijské medicíny, v posledních
desetiletích však získávají značnou popularitu i v Evropě a Americe.
Různé houby obsahují lektiny – látky bílkovinné povahy schopné specificky vázat cukry (izolované z
Aspergillus oryzae, Aleuria aurantia, Peziza arvernensis, Agaricus bisporus, Marasmius oreades,
Psathyrella velutina, Volvariella volvacea, Tricholoma mongolicum, Pleurotus ostreatus, Boletus
satanas, Polyporus squamosus, Grifola frondosa) s antiproliferativními (brání pomnožení buněk
v tkáni) a antitumorovými účinky.
Stopkovýtrusné houby (zejména Polyporaceae a Ganodermataceae, typicky Ganoderma lucidum) produkují
terpenoidy s imunostimulačními a cytotoxickými účinky (antitumorová aktivita) – kyselinu
ganoderovou (těch je dnes známo 130 typů) a další příbuzné látky lze extrahovat z plodnic
organickými rozpouštědly (v myceliu se prakticky nevyskytují).
Recentně jsou studovány možnosti využití imunomodulačních účinků proteinů z Ganoderma lucidum, G.
tsugae, Wolfiporia cocos, Flammulina velutipes nebo Volvariella volvacea.

Zásadní význam jako imunostimulátory mají polysacharidy, které nebývají toxické a ve srovnání
s jinými látkami mají zanedbatelné vedlejší účinky. Výsadní pozici mají b-glukany, které aktivují
makrofágy k fagocytóze, zachycují volné radikály a působí jako antioxidanty (chrání tak tělo proti
degenerativním změnám – degenerace očního pozadí, neurodegenerativní onemocnění), snižují hladinu
cholesterolu a cukru v krvi a při společném užití zvyšují efekt antibiotik (další účinky viz u
cytostatik).
Účinné glukany lze nalézt v kvasinkách i vláknitých houbách (ale třeba též v hnědých řasách, např.
laminaran); lze je izolovat z buněčných stěn v plodnicích makromycetů i myceliu v kultuře, do
určité míry i z filtrátů kultur.
Oficiálně mají statut doplňků stravy (potravinové doplňky = nutraceuticals, ne oficiální léky);
důvodem jsou vysoké náklady na proces ověřování léku v kombinaci s nemožností vždy prokázat přesně
definované chemické vlastnosti předmětné látky (častěji se prodává prášek z plodnic, přičemž v
buněčných stěnách hub mohou být různé glukany v různém poměru – to se navíc projeví i při izolaci
čistých glukanů).

Z látek posilujících imunitu lidského organismu můžeme zmínit:
• b-1,3-D-glukan (Pleurotus ostreatus), testovány jsou i účinky hlívových glukanů na nositele viru
HIV; glukany jsou v plodnicích hlív obsaženy více ve třeních než v kloboucích;
82_lentinula_edodes
• lentinan (Lentinula edodes) – další glukan, který podněcuje k aktivitě T-lymfocyty a další prvky
imunitního systému, může příznivě působit při napadení některými viry, bakteriemi nebo houbami
(takže něco na tom je, že tato houba "prodlužuje život" – je používán k léčbě chronické žloutenky,
proti Mycobacterium tuberculosis nebo viru HIV); v Japonsku byl lentinan masově využíván po
radioaktivním
• k nejsilnějším imunostimulátorům patří
b-D-glukan z Agaricus subrufescens (= A. brasiliensis, ABM); z tohoto druhu jsou známy také
proteoglukany známé pod zkratkou ATOM (posilují působení imunitního systému na nádory) a má
pozitivní účinky při léčbě žloutenky B a C;
agaricus-subrufescens_nathan-wilson_zmenseny
ozáření z atomových výbuchů (glukany urychlují zotavení organismu po ozáření);
Foto Nathan Wilson
http://mushroomobserver.org/image/show_image/698?obs=549

• polysacharidy z Ganoderma lucidum a schizophyllan ze Schizophyllum commune, stimulující tvorbu
pomocných T-lymfocytů (T-helper, buňky zvyšující účinnost makrofágů);
• krestin z Trametes versicolor funguje jako imunomodulátor (v užším významu látka, která udržuje
imunitní systém v rovnováze, ne jen posiluje), díky čemuž může být použit i k eliminaci
autoimunitních chorob (revmatická artritida, lupénka); mimo humánní medicíny se mycelium outkovky
přidává do krmiva koní a jiných domácích zvířat jako podpůrný prostředek proti únavě a při virových
onemocněních;
• polypeptidy a polysacharidy z Hericium erinaceus (eliminují negativní účinky chemoterapie při
rakovině žaludku, jícnu nebo kůže);
phellinus-linteus
• glukomannany z Tremella fuciformis potlačují imunodeficienci (včetně případů AIDS), podporují
krvetvorbu a stimulují buňky cévního epitelu, vyvolávají produkci inzulínu a stimulují metabolismus
glukózy.
• látky z různých druhů ohňovců (zejména Phellinus linteus s. l. – zřejmě jde o komplex více druhů)
mají imunostimulační (aktivita makrofágů a B-lymfocytů ve slezině), antibakteriální (i proti
Staphylococcus aureus), antioxidační i cytotoxické učinky; extrakt z P. linteus též podporuje růst
mléčných bakterií v trávicí soustavě;
Phellinus linteus
http://www.thehealingknowledge.com/foods/phellinus-linteus-cancer/

Imunostimulanty Ophiocordyceps sinensis jsou glukany, manany a arabinoxylany (obsahuje ale
i cyklosporiny, viz níže); dále tato houba obsahuje nukleosidy (kordycepin posiluje vylučování
testosteronu => zvýšení sexuální aktivity) a látky užívané k léčbě chorob jater, ledvin, srdce a
plic. Stimuluje též imunitu při onemocnění AIDS nebo při chemoterapii a radioterapii a působí jako
adaptogen eliminující únavu (zvyšuje aktivitu ATP v buňkách), který využívají i sportovci.
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_parazit\28_cordyceps_sinensis_reklama.jpg
Chceš být jako Pakonen?
Tak dlabej čínskou housenici!

Naše Cordyceps militaris obsahuje látky účinné při léčbě AIDS, tuberkulózy, boreliózy, leukémie,
stimuluje tvorbu erytrocytů (tento druh lze i snáze pěstovat na obilovinách obohacených práškem
z kukel bource, zatímco housenice čínská při umělém pěstování jen zřídka tvoří stromata).
Oblast rozšíření Ophiocordyceps sinensis (zelené území).
Zdroj: Ivan Jablonský: Léčivé houby, jejich použití a pěstování (přednáška Brno 2009).
ophiocordyceps-sinensis-rozsireni

Jak vidno, leckteré druhy obsahují kombinaci látek, které mohou mít různé účinky – imunostimulační,
cytostatické, antibiotické, ...
Vyšší účinnost než přirozené b-glukany mohou mít jejich uměle (resp. semisynteticky) připravené
deriváty (karboxymetylované, hydroxylované aj.).
Houby, ze kterých jsou získávány účinné látky, patří mezi lignikolní nebo detritikolní saprotrofy
(vyjma housenic) – historicky byly pěstovány zejména dřevní druhy na špalcích, v moderní době se
prosazuje solid-state fermentace; základem je inokulace substrátu ve sklenících, kde je možno snáze
dosáhnout stabilních podmínek (a kontrolovat jejich udržení), jakož i zajistit kvalitu substrátu,
sterilitu a stabilní výtěžek žádaných látek. Ještě lépe lze zajistit výtěžek a sterilitu
v submerzní kultuře v bioreaktorech (po roce 2000), kde lze též přesně dávkovat potřebné živiny
v závislosti na typu látek, které chceme získat (jako intra- nebo extracelulární produkty).

K imunosupresi organismu příjemce při transplantacích orgánů (zejména jater, slinivky, ledvin a
srdce) nebo kostní dřeně lze s úspěchem využít účinky látek, které potlačují funkci imunitního
systému.
• Nejznámější jsou cyklosporiny, kterých je dnes známo přes třicet; zejména cyklosporin A je účinný
proti T-lymfocytům. Přirozeně cyklosporiny produkují Tolypocladium inflatum, T. cylindrosporum,
Cylindrocarpon lucidum, Fusarium solani, Neocosmospora vasinfecta a Gliomystix luzulae (vše
anamorfy Hypocreales; cyklosporin byl zjištěn též ve stromatech rodu Cordyceps); průmyslově je
získáván cyklosporin A ze submerzní kultury Tolypocladium inflatum v bioreaktorech (zkouší se i
solid-
state fermentace T. inflatum nebo Fusarium solani na pšeničných otrubách, což může být levnější,
ale zatím je problém s udržením optimálních podmínek /teplota, vlhkost, pH, kyslík/). Cyklosporin A
má bohužel i negativní vedlejší účinky (zejména poškození ledvin), proto jsou dnes zkoušeny jeho
analogy se srovnatelným imunosupresivním účinkem a nižší nefrotoxicitou (především cyklosporin G).
cyclosporine-a-structure
Struktura cyklosporinu A z 11 aminokyselinových jednotek.
Hesham El-Enshasy: Immunomodulators. In: The Mycota X. Industrial applications, pp. 165–194.

• Mykofenolová kyselina (MPA, známá již přes sto let z Penicillium glaucum a P. stoloniferum)
působí antibioticky (proti houbám, prvokům, bakteriím i virům, ale dost jich už vyvinulo
rezistenci), potlačuje vývin nádorů a rozvoj zánětů, ale dnes má největší význam právě
imunosupresivní působení MPA a jejích derivátů
mycophenolic-acid+mizoribine
(CAM) k potlačení autoimunitních onemocnění (psoriáza = lupénka, uveoretinitida) s menšími
vedlejšími účinky než mají cyklosporiny.
Tuto kyselinu lze získávat ze submerzní kultury i solid-state fermentací (různé kmeny tvoří
mycelium nebo pelety též v závislosti na složení substrátu a podmínkách prostředí); nejvyšší
produktivitu mají Penicillium brevicompactum a P. stoloniferum.
• V současnosti je upřena pozornost na dost selektivně působící mizoribin (též bredinin)
z Eupenicillium brefeldianum a E. javanicum – potlačuje autoimunitní onemocnění ledvin a
revmatoidní artritidu, přičemž má malé vedlejší účinky na jiné orgány a zdravé buňky.
Hesham El-Enshasy: Immunomodulators. In: Martin Hofrichter (ed.), The Mycota X. Industrial
applications (2nd ed., Springer Verlag, Berlin, Heidelberg, 2010), pp. 165–194.

Výše uvedené tři typy látek jsou klinicky schválené; další látky jsou předmětem studií a klinických
testů:
• gliotoxin (Gliocladium fimbriatum /Hypocreales/, Aspergillus fumigatus aj. Eurotiales) tlumí
buněčnou aktivitu (až k apoptóze) a inhibuje množení některých typů buněk, zapojených v imunitním
systému;
• ovaliciny (Pseudeurotium ovalis, Metarhizium, Sporothrix) a fumagilliny (Penicillium jensenii
aj.) kromě imunosuprese působí i antiangiogenicky – potlačují tvorbu cév, což má význam při růstu
nádorů (nádor není zásobován živinami => větší šance na vyléčení);
• myriocin (Melanocarpus = Myriococcum albomyces /Sordariales/, Isaria sinclairii /Hypocreales/)
působí na T-lymfocyty silněji než cyklosporin A, ale při aplikaci u člověka působí toxicky na
trávicí soustavu; jeho chemickou modifikací lze získat nejedovatý fingolimod, který může indukovat
apoptózu lymfocytů (zatím jde jen o hypotézu);
• tvorbu lymfocytů ve slezině tlumí kobiiny (Gelasinospora kobi /Sordariales/; čisté kobiiny jsou
nejúčinnější imunosupresory) a terpreniny (Aspergillus candidus; potlačují tvorbu imunoglobulinu E
bez negativních vedlejších účinků);
• množení lymfocytů též tlumí trichopolyny (Trichoderma polysporum), mycestericiny (z vláknitých
Mycelia sterilia) a flaviduloly (z Lactarius flavidulus, imunosupresivně působící látky lze získat
i ze stopkovýtrusných hub);
• nadějně se jeví ještě silné imunosupresní působení colutellinu A (Colletotrichum dematium) nebo
FR901483 (Cladobotryum sp. /Hypocreales/) při testech in vitro.

NÁMELOVÉ ALKALOIDY
jsou využívány v různých oblastech medicíny – endokrinologii, gynekologii, neurologii, psychiatrii.
Působení na organismus je založeno na jejich afinitě k receptorům přenašečů nervových vzruchů, jako
jsou serotonin, dopamin, adrenalin a noradrenalin. Různé typy alkaloidů mohou působit jako agonisté
nebo antagonisté těchto neurotransmiterů. Ergothamin má zklidňující účinky na sympatické nervstvo –
je proto používán proti migréně, bolestem hlavy a při poruchách neurovegetativní soustavy.
Prášek nebo odvar z námele (malé množství, 2–3 sklerocia) je používán v ženském lékařství,
k prohloubení stahů dělohy před porodem (dříve byl tento účinek využíván též k vyvolání potratu) a
zastavení krvácení při nebo po porodu – tyto účinky mají zejména léky na bázi ergometrinu, v menší
míře ergothaminu. V Americe byla ke stejným účelům (vyvolání porodních stahů) používána sněť
kukuřičná, obsahující alkaloid ustilagin (s podobnými, jen slabšími účinky).
Uvedené působení námelových alkaloidů znali již staří Asyřané, Peršané i Číňané, v Evropě je prášek
(uchovávaný pod názvem Secale cornutum) v porodnictví používán od poloviny 18. století.
Milníky v historii přípravy námelových alkaloidů představují izolace prvního z nich (ergotinin,
1875) a později i klinicky využitelného ergothaminu (1918); průmyslově jsou vyráběny zhruba od
poloviny 20. století.

V dnešní době je námel pěstován na uměle infikovaných žitných klasech a jsou používány vyšlechtěné
kmeny Claviceps purpurea a C. paspali, v menší míře C. fusiformis (druhé dva druhy obsahují zejména
klaviny a amidy kyseliny lysergové, tedy ergotoxiny a ergothaminy, zatímco C. purpurea v hojné míře
i peptidové deriváty). Využití planého námele je limitováno obsahem látek, které jsou pro lidský
organismus toxické nebo mohou mít různé vedlejší účinky; kolem pěstebních ploch nesmí být rostliny
(trávy), z nichž by mohl být přenesen planý námel a kontaminovat pěstovanou kulturu.
Kultivací houby na tekuté živné půdě (submerzně v bioreaktoru nebo povrchově v kultivačních vacích)
naroste mycelium s množstvím konidií => usušení a rozemletí => očkovací stroj jehlami infikuje
vyvíjející se obilky => asi po 4 týdnech sklizeň narostlých sklerocií. Alkaloidy jsou následně
chemicky izolovány ze sklerocií (extrakce, zahuštění, krystalizace) – pěstuje se ergotoxinový námel
a ergotoxiny jsou pak převáděny na ergothaminy (nižší náklady na tento způsob výroby).
Produkce touto cestou je pořád nejlevnější, ale na druhou stranu s nepředvídatelnými vlivy počasí.
Recentně jsou rozvíjeny technologie saprotrofní kultivace v bioreaktoru; i v tomto přípdě jde o
kmeny výše uvedených druhů coby producentů alkaloidů nebo jejich prekurzorů. Náročnost procesu
spočívá v tom, že je třeba v médiu navodit podmínky, odpovídající fyziologickému stavu rostliny
napadené parazitem (zastoupení živin, zvýšení osmotického tlaku média, vyšší koncentrace CO2).
Další alternativou k submerzním kultivacím je získávání alkaloidů z imobilizovaného mycelia
Claviceps v alginátu.

S ohledem na možné vedlejší účinky jsou recentně užívány I jiné látky, lze-li jimi alkaloidy
nahradit: triptany (též jde o indolové deriváty) pro léčbu migrény, oxytocin v porodnictví.
Hydrolýzou ergothaminu lze získat kyselinu lysergovou => zdroj pro výrobu dimetylamidu LSD –
halucinogenu, používaného k léčbě některých duševních poruch, migrény nebo Parkinsonovy nemoci
(v 60. letech šlo o oblíbenou drogu, kterou zkoušela i CIA jako "drogu pravdy" aplikovanou při
výslechu zadržených špionů – to ale moc nefungovalo, spíš šlo LSD použít jako "drogu zmatení" pro
vlastní špiony, aby v případě zajetí nic podstatného nevyzradili, a uvažovalo se i o nasazení na
nepřítele za účelem dezorientace a snížení bojeschopnosti :o). V současnosti se LSD vyrábí
synteticky.

DALŠÍ MOŽNOSTI VYUŽITÍ HUB V LÉKAŘSTVÍ
V současné době je v prostředcích proti mykózám využíván běžný saprotrof (který může být i
mykoparazitem) Pythium oligandrum – tento oomycet je možno aplikovat proti vláknitým houbám i
kvasinkám působícím kožní mykózy; vedle humánní medicíny je Pythium užíváno i veterináři při léčení
např. plísní kopyt.
Převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_6.ppt

Hladinu cholesterolu snižují (inhibicí jeho
syntézy) látky označované jako statiny:
• lovastatin = monakolin K je obsažen v Monascus ruber a M. purpureus (Eurotiales), užívaných
v asijské kuchyni, resp. tradiční medicíně při přípravě fermentované rýže, tzv. „red yeast rice“;
komerčně je vyráběn s využitím Aspergillus terreus, ale kromě uvedených mikromycet tuto látku
obsahují i pěstované makromycety Pleurotus ostreatus (lovastatin je obsažen v myceliu a zárodcích
plodnic, u dospělých plodnic jen v lupenech), Agrocybe aegerita, Volvariella volvacea, Agaricus
bisporus nebo Trametes versicolor;
• citrinin, kompaktin a mevastatin (z Penicillium citrinum), mevinolin (Aspergillus spp.).
93_penicillium_citrinum 94_monascus_ruber
Nahoře Monascus ruber, dole Penicillium citrinum.
http://www.vscht.cz/kch/galerie/obrazky/houby/monrub.gif
Další látky, snižující hladinu chlesterolu, obsahují Lentinula edodes (alkaloid eritadenin) a
Tremella fuciformis.

– chorobách jater (zejména hepatitida B, brzdí též cirhózu jater),
dále vyšší hladině cholesterolu, revmatismu, epilepsii, lupénce, potížích s menstruací či prostatou
(inhibuje produkci testosteronu).
Pozitivní efekt má i na nervovou soustavu (uklidnění, soustředění, zlepšení paměti, pomáhá při
nespavosti), může působit jako adaptogen (eliminace horské nemoci) a zpomalovat stárnutí (regulace
metabolismu).
Mimoto Ganoderma lucidum obsahuje hodně organického germania, které pomáhá zvýšit příjem kyslíku
krví (až 1,5x) a má antiischemické a antiamyloidní účinky (brzdí ukládání bílkovin, jejichž
hromadění může poškozovat orgány a vést např. k Alzheimerově chorobě).
91_ganoderma_lucidum
Všestranné účinky má (v Číně již dlouho užívaná a dnes v Asii na veliko pěstovaná) lesklokorka
lesklá (reishi, Ganoderma lucidum). Kyseliny ganoderová a lucidenová kromě imunostimulačních účinků
(viz výše) eliminují lipoproteiny a snižují krevní tlak, dále lesklokorka obsahuje látky působící
cytostaticky a antibioticky (též viz výše), využití má i při
– poruchách krevního oběhu: brání srážení krve a snižuje viskozitu krve (u pacientů s hypertenzí),
– chronické bronchitidě nebo astmatu (ve srovnání
s kortikoidy bez vedlejších účinků na funkci nedledvinek),

Na okraj: Hodnota světové produkce lesklokorky se dnes odhaduje na
10-30 miliard dolarů (srovnej s produkcí
b-laktamových antibiotik).
Mladé plodnice Ganoderma lucidum.
Zdroj: Ivan Jablonský: Léčivé houby, jejich použití a pěstování (přednáška Brno 2009).
ganoderma-lucidum-mlade-plodnice

Další makroskopické houby využívané v současné medicíně:
• Erinaciny (z Hericium erinaceus) stimulují tvorbu proteinu NGF (nervový růstový faktor) =>
myelinizace, regenerace nervových buněk a mozkové tkáně => zpomalení průběhu neurodegenerativních
chorob (Parkinson, Alzheimer).
Korálovec též napomáhá regeneraci sliznic a epitelu trávicí soustavy – nachází proto využití při
zánětech žaludku a střev nebo žaludečních vředech.
  Hericium erinaceus     Foto Dan Dvořák
• Plátky Fomitopsis officinalis (zmíněn na začátku kapitoly o léčivých látkách hub) se používají
jako obklad při bolestech svalů a kostí, jeho výtrusy mají výrazně projímavé účinky (ve větším
množství ale vyvolají zvracení) a ve větším množství mají silné adstringentní účinky (v ráně mohou
zastavit žilní i tepenné krvácení), ale také dráždí sliznice (zejména oční a nosní).
Studovány jsou též účinky antibakteriální, cytostatické, imunostimulační a byla zjištěna aktivita
extraktů proti viru černých neštovic a herpes viru (bohužel nestálá), nicméně pro vzácnost této
houby není využívána ani víc testována (pokud se nezačne uměle pěstovat).

• Jako diuretikum (močopudné) jsou využívány Polyporus tuberaster, Polyporus umbellatus, Wolfiporia
cocos (ta často v kombinaci s P. umbellatus; posiluje též funkci sleziny a pomáhá vylučovat vlhkost
z těla při otocích a zahlenění
Vlevo Polyporus tuberaster, vpravo P. umbellatus, dole jeho sklerocium.
Foto Josef Hlásek, http://www.hlasek.com/polyporus_tuberaster_aa7802.html.
Foto Jiří Polčák a Vladimír Kunca (sklerocium), http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Polyporus-umbellatus/trudnik-klobuckaty/choros-oris/ID753
polyporus-umbellatus-sklerocium_vladimir_kunca_335098 polyporus-umbellatus_jiri_polcak_165660
organismu); P. umbellatus pomáhá také při léčbě urogenitální soustavy (inhibuje Chlamydia
trachomatis) a jako prevence ledvinových kamenů.
(Poznámka: Vzhledem k vzácnosti oříše jsou činěny pokusy s jeho pěstováním, avšak oříš je
sekundární saprotrof, který potřebuje dřevo „natrávené“ jinými houbami – používá se „vyplozený“
substrát šii-také nebo lesklokorky.)

92_polyporus_tuberaster

• Oudenon (z Xerula radicata) snižuje krevní tlak, podobně jako látky z dalších makromycet
(Auricularia auricula-judae, Lentinula edodes) i alkaloidy mikroskopických hub (Penicillium
oxalicum, Aspergillus amstelodami, Dipodascus geotrichum).
• Coprinus comatus má silné antidiabetické účinky – na odbourávání krevního cukru má podíl vysoký
obsah vanadu (ten mohou živočichové přijímat z biomasy např. plodnic, ale ne v minerální formě),
který též hraje roli při tvorbě kostí a zubů a metabolismu cholesterolu.
• Prášek z klobouků Amanita muscaria (Agaric, Aga) je používán jako homeopatikum při léčbě otoků,
omrzlin nebo šedého zákalu.
97_xerula_radicata
Xerula radicata
98_amanita_muscaria coprinus-comatus_1
Coprinus comatus
Foto Jana Beneschová, http://www.sci.muni.cz
/botany/mycology/coprinus-comatus.htm

• Lepista nuda a Calocybe gambosa též obsahují látky snižující hladinu cukru v krvi; Lepista nuda
má kromě látek s hypoglykemickým účinkem též kyselinu nudovou (antibiotikum proti bakteriím).
• Lentin (bílkovina z Lentinula edodes) inhibuje množení leukemických buněk; látky obsažené v této
houbě též pomáhají při léčbě impotence (snížení viskozity krve /pozor, zároveň i srážlivosti/ =>
odstranění poruchy erekce, je-li cévního původu; vysoký obsah zinku zvyšuje hladinu testosteronu).
• Extrakty z hlív (používá se zejména Pleurotus ostreatus) mají protizánětlivé účinky, snižují
srážlivost krve, pomáhají při léčbě aterosklerózy (souvisí se snižováním hladiny cholesterolu, viz
výše), upravují krevní tlak, obsah cukru v krvi a pomáhají uvolňovat svalové křeče.
• Tremellin (z Tremella mesenterica) se používá ve formě obkladů na zanícené oči.
95_lepista_nuda 96_Calocybe_gambosa
Nahoře Lepista nuda, dole Calocybe gambosa.

Další možnosti využití produktů metabolismu mikroskopických „plísní“ a kvasinek:
• sušené kvasinky Saccharomyces cerevisiae jsou účinné při nedostatku vitamínů
B-komplexu; kromě vitamínů obsahují i hodně enzymů a stopových prvků, proto jsou doporučovány pro
celkové posílení organismu (například při rekonvalescenci);
• syntéza adenokortikoidních hormonů přeměnou steroidů (druhy rodů Rhizopus, Fusarium, Curvularia,
Aspergillus, Purpureocillium);
• transformace akroninu (protirakovinná, leč toxická látka z brčálu) na aktivní, leč méně toxické
deriváty (Aspergillus);
• náhrady enzymů při výpadku jejich přirozené tvorby v těle – lipázy, laktáza,
b-galaktosidáza, urát oxidáza (různé druhy rodu Aspergillus, Candida);
• levany jako náhrada krevní plazmy (též Aspergillus, Candida);
• roquefortin A jako anestetikum a antidepresivum (Penicillium roqueforti);
• v posledních letech i využití mycelia jako záplaty na rány (Mucor mucedo, Rhizomucor meihei).

Na závěr zmiňme historicky prověřené účinky směsných kultur hub s bakteriemi:
99_kombucha_culture
Kombucha se vyrábí z oslazeného vařeného čaje přidáním kultury, ve které lze nalézt řadu druhů
bakterií i hub (zejména kvasinek). Kultura se rozrůstá na hladině (7–10 dní v nádobě překryté
čistou látkou), kvasí cukry z tekutiny a uvolňuje do ní své metabolity => výsledná tekutina
obsahuje množství vitamínů (hlavně ze skupiny B), enzymů a dalších látek, které posilují imunitní
systém a napomáhají
detoxikaci organismu (včetně odbourávání alkoholu). Dále jsou kombuše připisovány preventivní
účinky proti rakovině, cukrovce, zánětům, kožním nemocem, zažívacím obtížím, vysokému tlaku,
odbourávání cholesterolu, …
Příznivé účinky na organismus (úprava látkové výměny, krevního tlaku a hladiny cukru, odbourávání
cholesterolu, pozitivní vliv na nervovou soustavu) má též kvašený mléčný nápoj, do kterého se
přidává “jogo” (též tibetský nebo hindúkušský hříbek, i když receptura pochází z Kavkazu, kde tuto
směsku používali k uchovávání mléka v kožených vacích) – je to květákovitá hmota obsahující
kvasinky a bakterie mléčného kvašení. Ta se propláchne vodou, přidá do kravského mléka a nechá 24
hodin fermentovat; každý den by měla být propláchnuta, scezena přes plastový cedník (nesmí přijít
do styku s kovem) a dána do čerstvého mléka (jinak hrozí, že se začne kazit); scezená mléčná
tekutina je určena k vypití. Měla by se pít 20 dnů (pak 10 dnů přestávka) a spektrum pozitivních
účinků je ještě širší než u kombuchy …