Historie fotografie
Vítězslav Otruba
Prehistorie příprav na vynález
fotografie
• Camera obscura
• Cesta k fotografické chemii
• Světlocitlivé živice
• Stříbrné sloučeniny
• Chromové sloučeniny
• Organické světlocitlivé látky
2017 prof. Otruba 2
Camera Obscura (tmavá komora)
• Abu Ali Alhazen (956 – 1038) z
Basry
– Pozorování zatmění Slunce – kniha o optice
• Roger Bacon (1214 – 1294)
– perspektiva ve spise De multiplicatione specierum
• Leonardo da Vinci (1452 – 1519)
– Spis „Codex atlanticus“ – spojitosti mezi perspektivou
a funkcí oka
• Girolamo Cardano (1501 – 1576)
– Použití spojné čočky (dílo „De Subtilitate“)
2017 prof. Otruba 3
Optical diagram showing light
being refracted by a spherical
glass container full of water. (from
Roger Bacon, De multiplicatione
specierum)
Camera Obscura
Giovanni Babtista della Porta (1538-1615)
2017 prof. Otruba 4
První kresba Camery obscury
(R. G. Frisius, r. 1545)
2017 prof. Otruba 5
Athanasius Kircher: Camera obscura.
(Ars magna lucis et umbrae, 2. vydání,1671)
2017 prof. Otruba 6
Albrecht Dürer: Kreslící stroj
(dřevoryt, 1525)
2017 prof. Otruba 7
Dírková komora
(camera obscura, pinhole camera)
2017 prof. Otruba 8
Rozlišení (ostrost)
2017 prof. Otruba
Praktická fotografie dírkovou komorou
Chrám sv. Víta Telč
Malá Strana
9
Světlocitlivé živice
• Jean Senebier (1742 – 1809) R. 1782 zjistil ztrátu
rozpustnosti pryskyřic v terpentýnu po expozici světlem.
• Alois Senefelder (1771 – 1834) vynalezl r. 1797 litografii,
základ současného ofsetového tisku.
• Joseph Nicéphore Niépce (1765- 1833), Claude
Niépce (1763 – 1828) použití vrstvy speciálního asfaltu
která byla po expozici nerozpustná ve směsi petroleje a
levandulového oleje – příprava litografických kovových,
skleněných a kamenných desek - heliografie
2017 prof. Otruba 10
Joseph Nicéphore Niépce [nisepór níps]
• Přibližně roku 1826 vytvořil první dochovanou stálou fotografii na světě s
názvem Pohled z okna v Le Gras. Fotografie byla vytvořena pomocí camery
obscury a cínové destičky pokryté živicí při osmihodinové expozici. Slunce
za tu dobu přešlo oblohu od východu k západu a osvětlilo obě strany nádvoří.
Výsledná fotografie měla rozměr 20 × 25 cm.
• V roce 2002 byla nalezena dochovaná ještě starší Niépceho fotografie. Bylo
zjištěno, že pochází z roku 1825, tedy ještě o rok dříve než snímek dvora.
Jedná se o heliografickou kopii rytiny mladého chlapce vedoucího koně do
stájí. Fotografii koupila Francouzská národní knihovna v aukci za 450 000 €
jako svůj „národní poklad“.
• Niépceho v pořadí třetí známou fotografií je zátiší s názvem Prostřený stůl a
velikosti 7×11,7 cm vytvořené na jídelním stole v období mezi rokem 1823 a
1825. Originál této heliografie na skle se však ztratil při převozu k
restaurování. Na fotografii je nůž, lžíce, sklenice, číše, miska, láhev, váza a
kávová konvice. Expozice tohoto snímku trvala pravděpodobně 4 hodiny
(tolik bylo potřeba času při věrné rekonstrukci v roce 2004)
2017 prof. Otruba 11
Nicéphore Niepce:
Pohled na dvůr v Gras
Heliografie na kovové
desce,1826. Nejstarší
dochovaná fotografie.
2017 prof. Otruba 12
Nicéphore Niepce
Motiv mladého chlapce,
který vede koně do stájí
z roku 1825
Prostřený stůl.
Heliografie na skle, 1829
2017 prof. Otruba 13
Sloučeniny chromu
Louis Niccolas Vauquelin (1763 – 1829)
V r. 1798 objevil citlivost sloučenin chromu ke světlu.
William Henry Fox Talbot
v r. 1852 objevil, že směs želatiny a dichromanu didraselného na
osvětlených místech ztvrdne a neosvětlenou lze vymýt vodou.
Současnost – používají se v technické praxi
při přípravě světlocitlivých laků (ofsetový tisk, sítotisk, fotolitografie v
mikroelektronice,…..)
světlotisk – snížení bobtnání želatinové (polyvinylakoholové) vrstvy s
přídavkem Cr(VI) po osvětlení – tiskové štočky, plánografie, tisk
prvních kinematografických barevných filmů (Technicolor, Kodak)
2017 prof. Otruba 14
Sloučeniny železa
• Na citlivosti železitých solí ke světlu je založena kyanotypie.
Citlivá vrstva obsahuje citran amonno-železitý a
hexakyanoželezitan draselný. Denní světlo obsahuje určitý podíl
UV záření, a to redukuje železité ionty v těchto sloučeninách z
části na železnaté. Tím vznikají sloučeniny modré barvy - jednak
berlínská modř - hexakyanoželeznatan železitý, a jednak
Turnbullova modř - hexakyanoželezitan železnatý. Obě tato
barviva jsou jasně modrá a obraz je tvořen jejich směsí v různém
poměru podle podmínek vzniku
• Trvanlivost a archivace: Jak berlínská, tak Turnbullova modř
jsou velmi stálé, a kyanotypie jsou díky tomu velmi trvanlivé.
Jsou dokonce trvanlivější než běžné fotografie a v tomto směru
je předčí snad jen platinotypie. Původní Herschelovy kyanotypie
vypadají, jako by byly zhotoveny právě včera.
2017 prof. Otruba 15
Kyanotypie
• Kyanotypie byla objevena Johnem Herschelem v roce 1842, tedy
pouhé tři roky po ohlášení vynálezu fotografie. V 50. letech 19.
století byla kyanotypie fotografy využívána ke zhotovování
kontaktních kopií z negativů získaných mokrým kolódiovým
procesem. Tato jednoduchá technika jim umožňovala získat
snadno kopie, dokud byli ještě v terénu.
• Britská fotografka Anna Atkinsová použila v roce 1843 kyanotypii
k ilustraci své knihy o chaluhách. Byla to první kniha s
fotografickými ilustracemi vůbec a kyanotypií byly provedeny jak
obrázky (fotogramy chaluh), tak i text.
2017 prof. Otruba 16
Kyanotypie
Anna Atkins 1843
2017 prof. Otruba 17
Kyanotypie
Ivan Nehera 2006 (?)
2017 prof. Otruba 18
Platinotypie
• Platinotypie, platinotisk nebo platinový proces je fotografický
proces, který vynalezl John Herschel a později rozvinul
William Willis. Ten jej zdokonalil v roce 1873 a o pět let
později jej patentoval. Na papír se nanese vrstva soli platiny
zkombinované se solemi železa, který se exponuje a vyvolá.
Jedná se o nejtrvanlivější fotografickou techniku, odstín
obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou
škálu s výbornou kresbou ve stínech. Syté tóny jsou však
bez absolutní černé. Obrázek není v koloidní vrstvě, ale
přímo v papírových vláknech. Tato metoda se používá
především v náročné portrétní fotografii, ale kvůli vysoké
ceně platiny se téměř nerozšířila.
2017 prof. Otruba 19
Platinotypie (Ottův slovník naučný)
• Platinotypie nazývá se způsob fotografické reprodukce, při níž obrázek tvoří
se redukcí soli platnaté, obsažené v emulsi papíru nebo příslušné vývojce.
Vlastní látkou, na niž světlo při platinotypii působí, jest šťovan železitý, který
světlem se redukuje. Za přítomnosti šťovanu sodnatého (neb ammonatého) a
chlóridu draselnato-platnatého redukuje se sůl posléze jmenovaná a vylučuje
se platina, jež obrázkům dodává zvláštního, oblíbeného tónu a uměleckého
rázu. Některé papíry pro platinotypii jsou již tak připraveny, že obrázek přímo
vzniká kopií, jiné nutno teprve vyvolávati. Před kopírováním, které se provádí
nejlépe ve světle slunečním, vysuší se papír důkladně (při žlutém světle) na
kamnech (a pod.) a kopíruje se tak dlouho, až kontury obrázku zřetelně
vystupují zlatohnědým zabarvením na žlutavém pozadí. Černého tónu na
platinotypiích dosáhne se pak horkou vodní parou, která z úzkého otvoru
proudí proti kopii. Tím přivodí se redukce soli platnaté. Kopie fixují se potom v
1% roztoku kyseliny solné, který několikrát obnovíme. Po důkladném praní ve
vodě doporučuje se též 1% lázeň roztoku dvojuhličitanu sodnatého, kterým
poslední zbytky kyseliny se neutralisují.
2017 prof. Otruba 20
Platinotypie
2017 prof. Otruba
Gertrude Stanton Käsebier 1899
Irving Penn (1917-2009), Woman with Roses, Paris, 1950.
Tirage platine de 1977, National Gallery of Art, Washington.
21
Organické světlocitlivé látky
• Rozklad diazoniových solí světlem: V místech, kde se
diazoniová sůl rozloží světlem, nemůže nastat kopulační reakce a v
diazotypické vrstvě nevznikne obraz. Kopulační reakce mohou probíhat
několika způsoby:
– Ve vrstvě je uložena diazoniová sůl a kopulační složka. Změna pH po
expozici umožní vznik barviva (pozitivní obraz)
– Ve vrstvě je pouze diazoniová sůl, jejíž rozkladné produkty jsou
schopny kopulace, barvivo vzniká na exponovaných místech
působením amoniaku (negativní obraz)
– Vrstva obsahuje jen diazoniovou sůl, která se působením světla
rozloží. Vyvoláním v alkalickém roztoku s obsahem kopulační složky
vznikne pozitivní obraz
2017 prof. Otruba 22
Diazotypie - chemismus
2017 prof. Otruba 23
Vezikulární film
• je druh fotografického filmu vzniklý vezikulárním (bublinkovým)
procesem, označovaný také jako kalvar. Vezikulární film je citlivý
pouze na UV záření a je dále vyvolán jednoduše teplem
• Vezikulární film je založen na diazoniových sloučeninách v saranovém
plastu (kopolymer vinylchloridu s vinylidenchloridem). Při působení
ultrafialového záření se chemická vazba v diazoniové sloučenině
rozbije a uniká elementární dusík. Plast po zahřátí změkne a dusík
vytvoří malé bubliny - "puchýřky". Když se film znovu ochladí, uvězní
se bubliny na svém místě. Bubliny silně rozptylují světlo, což znamená,
že v protisvětle jsou neprůhledné, vytvořená kopie je proto negativní.
2017 prof. Otruba 24
Sloučeniny stříbra - prehistorie
• Angelo Sala (1576 -1637) pozoruje černání prášku AgNO3
• Johann Heinrich Schulze (1687 – 1744) publikuje r. 1727 světlocitlivou
směs křídy a AgNO3
• Carl Wilhelm Scheele (1742 – 1786) v knize Aeris atque ignis examen
chemicum (Chemická rozprava o vzduchu a ohni,1777) popisuje
spektrální závislost citlivosti AgCl – vyšší zčernání u modré a fialové
části spektra
• Thomas Wedgwood (1771 – 1805) a Humprey Davy (1778 – 1829)
publikují r. 1802 v Journal of the Royal Institution: Zpráva o tom, jak
kopírovat malby na skle a zhotovovat siluety působením světla na
dusičnan stříbrný, nalezený T. Wedgwoodem, s poznámkami H.
Davyho, profesora chemie na Royal Institution
2017 prof. Otruba 25
Daguerrotypie
• Daguerre r. 1831 zjistil citlivost stříbrné desky pokryté AgI
(vzniklý vlivem expozice destičky parám jódu) ke světlu
• 1835 - podařilo se mu zesílit latentní obraz parami rtuti
• 1837 - objevil ustálení obrazu v roztoku NaCl, později v
thiosíranu sodném (Herschel)
• Francouzská vláda vynález od Daguerra a Isidora Niepce
(syn – dědic - zemřelého Nicéphora, Daguerrova předchůdce a
spolupracovníka) odkoupila výměnou za doživotní rentu.
• 19. 8. 1839 byla daguerrotypie prezentována akademikem
Aragem v Institut de France a tento den se považuje za
den vzniku fotografie
2017 prof. Otruba 26
Zakladatelé fotografie
2017 prof. Otruba 27
Joseph Nicéphore Niépce (1865 – 1833)
Louis Jacques Mandé Daguerre (1787 – 1851)
- sám příliš netvořil – zachováno pouze 24 snímků, cca 15 dalších
vzniklo, ale nezachovaly se)
L.J.M. Daguerre: Z Paříže,
1839
2017 prof. Otruba 28
L.J.M. Daguerre: Zátiší
(Zámek Kynžvart)
2017 prof. Otruba 29
Kolorovaný daguerrotyp, autor neznámý
2017
Nevýhody daguerrotypu:
- každý kus originál
- dlouhé expoziční časy (až 30 min) – vývoj prvních
objektivů – J. M. Petzval (výroba Voigtlander,
expozice 5-6 s)
- nestejná citlivost na jednotlivé barvy
- náchylné na poškození (ochrana sklem)
Zlepšení vlastností:
• pokrytí vrstvou zlata nebo platiny
• zvýšení citlivosti působením bromu a chloru na citlivou
vrstvu (expozice kolem 5 sec)
Rozmnožování daguerrotypů, tj. tvorba tiskových forem:
• duben 1840 - Joseph Beres leptá daguerrotypy
kyselinou dusičnou a tiskne je jako lepty – fototypy
• 1841 – William Robert Grove - galvanické pokovení
prof. Otruba 30
Kalotypie (Talbotypie)
• William Henry Fox Talbot (1800 - 1877)
Princip: papír s vysráženým AgI s obsahem kyseliny
gallové byl exponován a pak se pomalu objevoval
obraz (vyvíjení kyselinou gallovou), papír zprůhlednil
parafinem a získaný negativ kopíroval na další papír
– pozitiv. Ustalování – čpavek, pak KI, NaCl. V r.
1839 zpráva pro Královskou společnost věd v
Londýně: Some account of the Art Photogenic
Drawing
• Sir John Frederick Herschel (1792 –
1871) navrhl ustalování v roztoku thiosíranu
sodného (použito i pro daguerrotypii), používán
dodnes, zavedl výrazy negativ/pozitiv (viz výše)
2017 prof. Otruba 31
Příprava kalotypického negativu
o Papír vyrobený z hadrů klížený želatinou se natřel roztokem dusičnanu
stříbrného. Pak se namočil v roztoku jodidu draselného. Přitom papír zežloutnul,
kalotypické negativy jsou proto žluté.
o Následovalo několikahodinové vypírání a usušení. Tento polotovar byl trvanlivý a
dosud necitlivý na světlo.
o Zcitlivování se provádělo roztokem dusičnanu stříbrného s kyselinou gallovou a
octovou při červeném světle.
o Zcitlivěný papír se exponoval ještě vlhký ve speciálních kazetách, někdy vložený
mezi dvěma tenkými skly. Expoziční doba byla na slunci při cloně 8 několik minut.
Po expozici byl papír buď úplně čistý nebo jen se slabou stínovou kresbou.
o Vyvolání probíhalo potíráním roztokem dusičnanu stříbrného s kyselinou gallovou
a octovou, tedy stejným roztokem, kterým se používal pro zcitlivování. Obraz se
objevil okamžitě a dále se dovyvolával do požadovaného krytí již jen kyselinou
gallovou s kyselinou octovou (vše při červeném světle).
o Po opláchnutí se ustalovalo roztokem thiosíranu sodného (původně v roztoku
kuchyňské soli nebo jodidu draselného). Pak se asi hodinu vypíralo.
o Ke kopírování se papírový negativ zprůhlednil nejčastěji včelím voskem a zažehlil
horkou žehličkou.
o Kopírovalo se buď slaným nebo albuminovým procesem. Kalotypické negativy
měly velký kontrast, slané a albuminové papíry pracují naopak měkce, takže
celkovým procesem bylo možno získat normálně kontrastní pozitiv.
2017 prof. Otruba 32
Původní kalotypický negativ
Wilhelma Herforda z jeho cesty
do Palestiny v roce 1856. Papír
cca 27 x 34 cm, barva nažloutlá,
na zadní straně vykrytý černou
barvou.
Wiliam Henry Fox Talbot
Notre Dame,
Paříž 1843
2017 prof. Otruba 33
William Henry Fox Talbot:
Plachetnice
ve Swansea, 1850
2017 prof. Otruba 34
Přímý pozitivní tisk
• je fotografický proces, který vynalezl francouzský
průkopník fotografie Hippolyte Bayard. Označuje
metodu přímého pozitivu, při které vznikne
unikátní, jedinečný obraz
• Bayard nalezl způsob ve kterém obyčejný dopisní
papír potřel chloridem stříbrným a nechal jej
zčernat na slunci. Následně jej ve tmě ponořil do
roztoku jodidu draselného - takzvaného Lugolova
roztoku, ještě vlhký papír vložil do camery obscury
a nechal znovu exponovat. Papír vybělil, přičemž
se jód vyloučil z roztoku jodidu draselného a byl
navázán na zčernalé stříbro, čímž vznikl pozitivní
obraz. Expozice mohla trvat přibližně 15 minut.
Přímé pozitivy pak ustaloval v roztoku thiosíranu
sodného a vyprány ve vodě
• Bayard tento postup označoval jako papírová
fotografie, ale zveřejnil ji 24. února 1840 jako přímý
pozitivní tisk
2017 prof. Otruba 35
Dvě sochy vyfotografované na
vrcholu střechy, 1839-1840, přímý
pozitivní tisk, autor: Hippolyte
Bayard; na obrázku je patrná
struktura papíru
Hippolyte Bayard
2017 prof. Otruba 36
Autoportrét
v zahradě
Mlynářův
dům, 1840 –
1845
Ukázka je
jedna z
prvních
kolorovaných
fotografií
Ferrotypie
Ferrotypie (též tintype nebo
fotografie na plechových
deskách, fotografie na černém
plechu) je historický fotografický
proces, který patří do kategorie
přímých pozitivních procesů
Negativy byly slabě exponované
a vyvolané tak, aby neměly
závoj a daly se pozorovat v
odraženém světle proti černému
pozadí železné podložky. Jedná
se o unikát. To znamená, že
podobně jako u daguerrotypie
vznikl jediný originální obrázek,
který nebylo možné opakovat.
2017 prof. Otruba 37
Portrétní fotografie od
neznámého autora s
názvem Billy the Kid
(1879-80) byla v červnu
2011 v aukci Brian Lebel's
Old West Show & Auction
prodána za 2 300 000
amerických dolarů.
Snímek se tak zařadil na
první příčky v seznamu
nejdražších fotografií.
Abraham Lincoln,
jeden z nejstarších
kulatých politických
medailónků, 1860
Ambrotypie
Podstatou ambrotypie je skutečnost, že jodoa
bromostříbrné soli v podexponovaném
bělavém negativu na skle odráží světlo. Obraz
se proto podložený tmavým podkladem
(manganovým tmavým sklem, sametem nebo
lakem) jeví jako pozitiv. Jedná se o unikát.
Tato metoda byla velice populární a používala
se přes dvacet let v období 1852–1890, stejně
jako mokrý kolodiový proces. Výsledek
ambrotypie se podobal daguerrotypii, obraz
však vznikal na zcela odlišném principu, který
umožňoval pozorovat obraz v libovolném úhlu,
a byl především výrazně levnější a rychlejší.
2017 prof. Otruba 38
"Erika", 2007, ambrotypie 8"x10"
na černém skle
Pannotypie
• Kolódiový negativ na skle byl slabě
exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl
závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy
bylo černé plátno, proti kterému se dal
obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý
negativ se tak při prohlížení proti tmavému
pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se
pozná podle zvrásněné textury plátna v
obrazu. Jedná se o unikát.
• Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na
rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít.
Nevýhodou ale bylo, že po vysušení
substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl.
S rozšířením ferrotypie a albuminového
procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem
k velké citlivosti se dochovalo velmi málo
originálů.
2017 prof. Otruba 39
Portrét ženy na černém
voskovaném plátně
Albumínové citlivé vrstvy
• Claude Félix Abel Niepce de Saint-Victor
(1805 – 1870) nahradil r. 1847 papír sklem
potřeným vaječným bílkem s obsahem KI.
Takto preparovaná deska se za tmy ponořila
do roztoku AgNO3.a deska se exponovala ve
fotopřístroji. Vyvolání v roztoku kyseliny
gallové.
• Louis-August Blanquart-Evrard (1802 – 1872)
vyvinul pozitivní albuminové papíry,
používané především v kombinaci s „mokrými“
negativními deskami. Pro zvýšení trvanlivosti
se často obraz tónoval zlatem (purpurověhnědé
zbarvení). Od r. 1870 byly vyráběné
průmyslově v Drážďanech – používané jako
pozitivní materiály pro kalotypii, kolodiové
procesy i pro začínající želatinové negativy
2017 prof. Otruba 40
Mokrý kolódiový proces
• Frederic Scott Archer (1813 – 1857)
vypracoval postup, kdy do kolódia (roztok
střelné bavlny – nitrocelulózy - v etanolu a
éteru) přidal KI a roztokem polil rovnoměrně
povrch skleněné desky. Po vypaření
rozpouštědla se deska ponořila do roztoku
AgNO3 a deska se ještě ve vlhkém stavu
exponovala. Získané negativy měly dobré
tónové podání i ostrost. Vyvolávalo se v
roztoku kyseliny gallové nebo pyrogalolu.
Negativy se kopírovaly na albumínové papíry,
které zavedl v roce 1850 Louis Blanquart-
Evrard.
2017 prof. Otruba 41
Cestovní vybavení pro kolódiové desky
2017 prof. Otruba 42
Fotograf na cestách
2017 prof. Otruba 43
Bratří Bissonové:
Výstup na Mt.
Blanc
Dokumentace výstupu na
Mt. Blanc Napoleona III.
s císařovnou Evženií
(1860), mokrá kolódiová
deska 30x42 cm
2017 prof. Otruba 44
Historické fotografické procesy na bázi stříbra
• Daguerrotypie 1839 – 1860
• Kalotypie 1841 – 1860
• Mokré kolódiové desky 1851 – 1885
• Albumínové papíry 1850 – 1900
• Suché želatinové desky 1880 – současnost
• Kolódiové papíry 1885 – 1930
• Želatinové papíry 1885 – současnost
2017 prof. Otruba 45
Vývoj materiálů
moderní fotografie
2017 prof. Otruba 46
Suché fotografické desky
• Richard Leach Maddox (1816 – 1902) publikoval
svůj vynález suchých želatinových desek s
obsahem AgBr v r. 1871 v časopise „The British
Journal of Photography“
• Výhody suchých desek byly zřejmé: fotografové
krajináři mohli používat komerční suché desky,
místo toho aby si připravovali vlastní emulze v
mobilní temné komoře. Negativy nemusely být
vyvolány okamžitě. Poprvé v historii se mohla
velikost fotoaparátů zmenšit tak, aby se vešly
„do ruky“.
• Maddox obdržel v roce 1901 od Královské
fotografické společnosti medaili za pokrok.
Zemřel v chudobě v roce 1902.
Dr. Richard Leach Maddox
Narozen 4. srpna 1816
Zemřel 11. května 1902
2017 prof. Otruba 47
Suché fotografické desky
• Richard Kennet (1817 – 1896) zjistil zvýšení citlivosti vymytím
anorganických solí z emulze. R. 1874 si dal patentovat přípravu
emulze k lití na desky a firma Liverpool Dry Plate Co. uvedla tyto desky
na trh
• Joseph Wilson Swan (1828 – 1914) objevil tepelné zrání emulze
(rekrystalizace halogenidu) pro zvýšení citlivosti – firma Mawson and
Swan
• Alfred Hugh Harman v r. 1879 založil firmu „The Britannia Works Co.“,
nyní „Ilford Limited“ – průmyslová výroba, kolem r. 1895 výroba 12 000
desek denně. Firma působí dodnes.
• František Kuchař r. 1894 výroba desek „Moravia“ v Brně
2017 prof. Otruba 48
Důležité inovace želatinových desek
• 1873 Hermann Wilhelm Vogel (1834 – 1898) objev sensibilace přídavkem
anilinových barviv do emulze
• 1879 J. W. Swan patentuje stroj pro polev desek emulzí
• 1880 George Eastman (1854 – 1932) prodává desky polévané podle svého
patentu (firma E.& H.T. Anthony)
• 1873 vznik firmy Agfa (Aktiengesellschaft für Anilinfabrikation
• 1880 – 1893 objevy nových vyvolávacích látek: metol, hydrochinon,
parafenylendiamin, paraaminofenol...
• 1906 první panchromatické desky firmy Wratten & Wainwright
• 1914 „Agfa Spezialplatte“ s vysokou citlivostí cca 6 ASA
2017 prof. Otruba 49
Fotopapíry s želatinovou emulzí
• 1873 Peter Mawdsley výroba bromidostříbrných
fotopapírů s želatinovou emulzí
• 1883 Josef Maria Eder vynález chloridostříbrných
papírů (možnost přímé expozice bez vyvolávání)
• 1915 Neobrom v Brně, první tovární výroba
bromostříbrných papírů u nás.
2017 prof. Otruba 50
Ušlechtilé tisky
• Uhlotisk: objev 1855 L. A. Poitevin. Princip – k roztoku želatiny s
dichromanem se přidal jemně rozetřený uhel a roztok se nanesl na
papír. Po vykopírování negativu na suchou citlivou vrstvu se obraz
„vyvolával“ vymýváním vlažnou vodou. Vzniklý reliéf bylo také možné
obtisknout na papír.
• Pigmentový tisk byl oblíbenou variantou uhlotisku, kde se použil místo
uhlí vhodný pigment. Náhrada želatiny arabskou gumou byla použita v
gumotisku.
• Platinotypie: objev 1873 William Willis. Princip – obraz se kopíroval na
papír napojený roztokem chloridu platičitého a oxalátu železitého. Po
expozici se papír vyvolával oxalátem draselným a ustaloval ve zředěné
kyselině chlorovodíkové. Obrazy se vyznačují kvalitním tónovým
podáním a vysokou trvanlivostí.
2017 prof. Otruba 51
Ušlechtilé tisky
• Olejotisk zavedl r. 1904 G. E. H. Rawlins, vycházelo se ze směsi
želatiny a dichromanu. Po expozici se nechala citlivá vrstva na papíře
nabobtnat vodou. Místa utvrzená světlem bobtnala méně a na vzniklý
reliéf pozitivu se naválela olejová barva a po setření přebytku barvy z
povrchu ulpěla tato jen tam, kde želatina nebyly nabobtnalá vodou.
Získaný obraz se otiskl na papír nebo nechal zaschnout.
• Bromolejotisk byl podobný postup jako olejotisk ale vycházelo se z
obrazu na běžném bromidostříbrném papíře. Vyvolaná a ustálená
fotografie se vybělila, proprala a na povrchu otřela. Místa, kde v
želatině zůstala stříbrná sloučenina absorbovala méně vody. Další
postup byl stejný jako u olejotisku.
2017 prof. Otruba 52
Bromolejotisk
Náměstí v Táboře (1910?)
2017 prof. Otruba 53
Bromolejotisk
Kozí hrádek (1905?)
2017 prof. Otruba 54
Fotografické filmy
• Hannibal Goodwin (1822 – 1900) patentoval celuloidový film r. 1887,
ale pro nedostatečný popis byla patentová přihláška vrácena k
doplnění. R. 1914 Eastman zaplatit několik mil. $ firmě Ansco
(pokračovatel Goodwinovy původní firmy)
• John Carbutt (1832 – 1905) v r. 1888 ve Franklinově institutu ohlásil
použití celuloidu jako nosiče citlivé vrstvy místo skla. V tomto roce se J.
W. Hyattovi (Celluloid Manufacturing Co.) podařilo vyrobit film o
tlouštťce 1/100 palce (0,254 mm). Carbutt od tohoto roku prodává
ploché filmy.
• George Eastman se snažil o použití svitkových filmů a r. 1894 koupil
patent od S. N. Turnera za 40 000 $ na svitkový film krytý černým
papírem
2017 prof. Otruba 55