OBSAH Santon strana 4 Severní svahy strana 22 Rekonstrukce 6 Skalnaté hřbety 24 Památný Santon 7 Království brslenů a skalníků 26 Jaro přichází 8 Pěšinou od mlýna 32 Záplava drobných efemér 10 Pod mlýnem 34 Čas večernic 13 Východní hřbítek 36 Ve svazích pod kapličkou 14 Podzimní krásy 40 Zrání kostřav 19 Zvířena 42 Divizny 20 Květena 46 ❖ Foto na tutulní straně obálky Rozkvetlé porosty večernice smutné v nej vyšších partiích jižního svahu pod kapličkou Foto na zadní straně obálky Kvetoucí porosty divizny fialové ve středních partiích jihozápadního svahu pod kapličkou ♦:♦ Zpracoval Josef a Karla MARTIŠKOVI Česká svaz ochránců přírody základní organizace Brněnsko Pustiměřské Prusy 103, 683 21 Pustiměř Únor 2010 2 1 Severní louka pod mlýnem 2 Severní svah pod mlýnem 3 Severní svah mezi mlýnem a pahorkem 4 Podél pěšiny od mlýna k úpatí pahorku 5 Severní hřbítek 6 Severní svah za kapličkou 7 Severovýchodní hřbítek 8 Severní svah pod východním hřbítkem 9 Východní svah ^\ / 10 Východní hřbítek 11 Jihovýchodní úbočí 12 Pahorek TVAROZNA Pěšiny od obce HRUBÁ SKÁLA Žlutou barvou vymezeny plochy s cennými teplomilnými společenstvy Pěšina od areálu bývalého mlýna Pěšina od objektu bývalé drůbežárny Meruňkový sad Přírodní památka SANTON 1 Jižní svah pod kapličkou 2 Jihozápadní svah pod kapličkou 3 Skalka při úpatí pahorku 4 Podél pěšiny stoupající nahoru ke kapličce 5 Severní svah za kapličkou Pěšina od areálu bývalého mlýna Pěšina od obce temenem východního hřbítku Hlavní pěšina od obce nahoru ke kapličce jihovýchodním úpatím Santonu Pěšina od objektu bývalé drůbežárny 6 Jižní svah za kapličkou 7 Vrcholová plošina Přírodní památka SANTON Vymezení dílčích partií pahorku v okolí kapličky 3 Prírodní památka Santon byla při vyhlášení v roce 1979 vymezena pouze na nevelkou plochu horních a vrcholových partií hlavního pahorku (cca 0,34 ha), kde ještě stále přežívaly fragmenty cenných teplomilných společenstev s některými významnými druhy rostlin. K tomu bylo současně vyhlášeno speciální ochranné pásmo po celém obvodu obklopující samotnou přírodní památku (cca 5,10 ha), které bylo v té době tvořeno hustými zapojenými porosty převážně cizorodých nebo domácích v minulosti nevhodně vysazených dřevin. Santon leží severně od dálnice Brno - Olomouc (severně od motelu Rohlenka a přiléhá k jihozápadnímu okraji obce Tvarožná). Je tvořen vysokým pahorkem s nadmořskou výškou 245-296 m n.m. Jižní až jihovýchodní svahy Santonu jsou podstatně mírnější než strmé svahy severní až severozápadní spadající do nivy Tvaroženského potoka. Právě v nich se často objevuje obnažené skalnaté podloží v podobě drobných, ojediněle i větších skalek. Santon je budován převážně račickými slepenci myslejovického souvrství (tzv. drahanského kulmu), které se ukládaly v prvohorách během karbonu někdy před 345 miliony let, vystupujícími z okolí tvořeného vápnitými jíly a písky badenu karpatské předhlubně. Jedná se o vrchol tektonicky pokleslé kry. Nejmladší pokryv tvoří pleistocenní (čtvrtohorní) spraše pokrývající většinu území a na které jsou vytvořeny silně kyselé hnědé půdy. Půdy jsou na Santonu převážně hlinitého rázu a bohaté na minerální živiny. Jsou poměrně hluboké, ale chudé na vodu. Zvláště v letním období pak teplé a značně vysychavé. Navíc jsou značně sypké - nestabilní. Tedy náchylné k erozi. Santon Santon je význačnou krajinnou dominantou celé oblasti viditelnou z širokého okolí a naopak poskytující daleké rozhledy do okolí. Za jasného počasí jsou z vrcholu pahorku viditelné Pavlovské vrchy, jihomoravská metropole Brno nebo další dva významné body bývalého slavkovského bojiště (Zuráň nebo Pratecký kopec). Je zřejmé, že nemožnost klasického zemědělského obdělávání a také pedologické či klimatické podmínky, podmiňují již dlouhá staletí základní podobu Santonu danou volnými travnatými až skalnatými plochami s jen roztroušenými dřevinami. Pouze v dolních partiích severních svahů s příznivějšími podmínkami lze předpokládat trvalejší vyšší zastoupení stromů. V uplynulých staletích byl Santon využíván hlavně k pastvě. Na druhé straně některé historické záznamy hovoří o tom, že v dřívějších dobách byl porostlý hlavně duby, habry a lískovými keři. Těžbou stromů ubývalo a mladým se nevěnovala pozornost. Navíc obnově nepřispívala ani pastva dobytka. Proto byl Santon v té době porostlý keři a travou, stromy jen málo. Jasné je, že začátkem 19. století během bitvy u Slavkova byl prakticky zcela zbaven vyšší dřevinné vegetace. 4 Počátky novodobého zalesnění Santonu sahají do let 1888-1890 kdy byl v jižních svazích vysazen akát a ve svazích severních borovice a modříny. V kronice z roku 1922 již jsou zmiňovány krásy Santonu v souvislosti s rozkvětem akátu a bezu. Další záznamy hovoří o výsadbě 6.500 sazenic jehličnanů na jaře 1931. V roce 1933 je zase zmiňováno, že akát na jižních svazích hyne a proto byl učiněn pokus osázet toto místo borovicí a smrkem, ale pro velké sucho se mnoho stromků neujalo. Patrně až po roce 1945 byly prováděny výsadby šeříku a jasanu. Zatímco vysazené jehličnany se dále nerozšiřovaly, tak akát nebo jasan se samovolně šířily po celém území. Tehdejší zalesňovací aktivity je třeba považovat za počátek degradace tohoto unikátního přírodního fenoménu. Již v roce 1953 byly volnější plochy zastoupeny jen velmi omezeně. I největší z nich v okolí kapličky měla podobu úzké vrcholové enklávy. Akát se přibližoval až k samtnému vrcholu. V dalších desetiletích šíření akátu a jasanu pokračovalo, šeříkové porosty se zapojovaly. Koncem 80. let 20. století již byly volné plochy povětšinou na pokraji úplného zárůstu. Santon byl téměř souvisle porostlý dřevinami. Poslední zbytky volných osluněných ploch však ještě stále poskytovaly původní teplomilné květeně alespoň nějaké mořnosti k přežívání. Byť ve značně oslabených populacích. Památná květena se ocitala na pokraji zániku. Její původ je třeba hledat v dávné minulosti. Po poslední době ledové původní tundru a chladnou step postupně nahradila tzv. světlá tajga s nesouvislými porosty bříz, osik a lesních borovic. S dalším oteplováním a zvlhčovaním podnebí se pak začaly stále více uplatňovat další listnáče. Právě v té době, výrazně teplejší oproti dnešku, se do střední Evropy od jihu rozšiřovala teplomilná flóra. Někdy před 6-8 tisíci lety. V krajině původně převažující bezlesí začalo být nahrazováno lesem. Jeho rozsah se rychle zmenšoval. Pouze ta nej extrémnější místa si stále zachovávala původní charakter. A právě na nich teplomilná společenstva přežívala. V době, kdy se jejich životní prostor začal povážlivě zmenšovat, začal působit člověk. Někdy před 6-7 tisíci lety se usadili i zde první pastevci a zemědělci a začali převážně zalesněnou krajinu přetvářet do podoby krajiny kulturní. Na úkor původně převažujícího lesa. Teplomilná společenstva začala dostávat další příležitosti. Z ohnisek na místech přetrvávajícího původního bezlesí se začala rozšiřovat do zvětšujících se ploch bezlesí sekundárního. Bezlesí podmiňovaného lidskou činností. Vypásáním, kosením nebo vypalováním. Je otázkou jaký typ bezlesí představuje Santon. Zda jde o bezlesí přirozené nebo o bezlesí postupně vytvořené lidmi. Případně o kombinaci obou vlivů. V každém případě však lze počítat historii zdejší památné teplomilné květeny na tisíce let. 5 Novodobá rekonstrukce byla na Santonu zahájena v roce 1995. Bylo jasné, že jedině radikálně, systematicky a efektivně prováděné zásahy mohou vést k obnově zdejších přírodních a krajinářských hodnot. V souvislosti s památnou teplomilnou flórou totiž akutně hrozilo nebezpečí z prodlení a navíc bylo nezbytné, aby byl výsledný stav maximálně perspektivní do budoucna. V první fázi bylo vletech 1995-1998 přistoupeno k postupnému plošnému odstraňování cizorodého akátu s keřovými podrosty bezu černého. Současně bylo hned od roku 1996 přistupováno k systematické eliminaci následného zmlazování. Až v letech 2003-2004 dospěla situace do takové fáze, že bylo možné se zaměřit i na redukce dalších problematických dřevin. Pozornost byla soustředěna na postupnou redukci jasnu ztepilého a šeříku obecného a v neposlední řadě také na postupné provádění jakýchsi všeobecných probírek dřevin s cílem stabilizovat travnaté či skalnaté plochy. Tedy s cílem dosažení cílového prostorového rozmístění dřevin. Rekonstrukce Akát byl během rekonstrukce odstraňován prakticky po celém území. Jasan především v horních partiích severních svahů, v dolních partiích jižního a jihozápadního svahu pod kapličkou, podél pěšiny od mlýna nebo v jižním svahu východního hřbítku. Šeříkové porosty pak především v jižním svahuá východního hřbítku a také v dolních jihovýchodních partiích jižního svahu pod kapličkou. Všeobecné probírky dřevin jsou pak v posledních letech postupně prováděny po celém území. Dnes je rekonstrukce v závěrečných fázích a během tří čtyř let bude definitivně završena. Od roku 1999 je na Santonu prováděna systematická údržba travobylinných porostů až dvojnásobným kosením s odstraňováním biomasy. Kosené plochy se postupně v souvislosti s redukcí dřevin zvětšovaly. Ještě v roce 2003 šlo jen o nejvyšší partie svahů v okolí kapličky. V roce 2004 došlo poprvé na prostor skalky při úpatí pahorku ze směru od mlýna a dolní partie jihozápadního svahu pod kapličkou. Od roku 2005 je pravidelně kosen i celý jižní svah. V roce 2007 byl poprvé pokosen jihovýchodní cíp jižního svahu pod kapličkou a v roce 2008 bylo provedeno poprvé pokosení většiny plochy severně podél pěšiny od mlýna k úpatí pahorku. V roce 2009 pak došlo poprvé na celý severní svah pod mlýnem a od roku 2010 bude věnována pozornost i uvolněnému jižnímu svahu východního hřbítku vedoucího z vrcholu dolů k obci. 6 Geomorfologicky členité okolí Santonu bylo osídleno již od paleolitu pravěkými lidmi před více než 25.000 lety. Nejstarší přímé osídlení Santonu lze klást snad již do eneolitu. Nejbohatší nálezy však spadají do starší doby bronzové, kdy byl osídlen jako výšinné sídliště lidem únětické kultury. Nevíme, zdali byl již tehdy Santon opevněn, ale nelze to zcela vyloučit, neboť v této době se na jižní Moravě začínají objevovat únětická výšinná sídliště ve větších počtech. V neolitu před 6-7 tisíci lety se v prostoru kopečku usadili první zemědělci. První písemná zmínka o dnešní obci Tvarožná ležící při úpatí Santonu pochází z roku 1288. Památný Santon Na vrcholu pahorku Santonu je dnes charakteristická kaplička Panny Marie Sněžné. Během 17. století dominovala vrcholu tzv. poklona (kamenná stavba podobná Božím mukám) se zpodobněním Panny Marie Sněžné. Šlo o projev úcty a vděčnosti za navrácené zdraví. K výstavbě došlo spontánně z iniciativy prostých lidí, kteří uvěřili, že voda vyvěrající na severním úpatí Santonu má „zázračné" léčivé účinky. Někdy začátkem 18. století byla poklona nahrazena dřevěnou kapličkou na kamenných základech. Stržena byla v roce 1805 při opevňování Santonu během bitvy u Slavkova. Půdorys dřevěné kaple byl patrně totožný s půdorysem dnešní zděné kaple. Ta byla obnovena nejspíše v letech 1837-1838. Kaplička je v posledních letech opět místem poutní duchovní slavnosti (Tvarožen-ské pouti) konané každoročně první neděli po 5. srpnu (v den svátku Panny Marie Sněžné). Pěšina od obce nahoru ke kapličce je lemována působivým šeříkovým „tunelem". V roce 1988 bylo na vrcholu Santonu instalována napodobenina děla použitého v roce 1805. V posledních letech bylo dělo pod takovým náporem návštěvníků, že muselo být přemístěno na náves dolů do obce. Santon je nedílnou součásti rozsáhlé oblasti památkové zóny Slakov-ského bojiště. Oblasti, ve které došlo 2. prosince roku 1805 k bitvě tří císařů - bitvě u Slavkova. Santon byl v době bitvy obsazen francouzským pěším plukem s osmnácti těžkými děly a opevněn třemi liniemi zákopů. Zvláště po pokosení jsou tehdejší terénní úpravy dodnes patrné. Bývalé zákopy mají dnes podobu jen jakýchsi stupňů v jižním i jihozápadním svahu pod kapličkou. Podél pěšiny byl vybudován pomníček v bitvě padlým. 7 Koncern března bývají v květu dva letité dříny obecné v horních partiích severného svahu mezi trasou elektrovo-du a úpatím pahorku. Jako první již dávno koncem února odkvetly lísky obecné. Jejich jarní jehnědy zná každý. Jaro přichází V druhé polovině března se stále silněji otepluje, dny se prodlužují a sluneční paprsky stále na delší dobu prohřívají vzduch i zem. Při vycházkách stále častěji znějí ptačí zpěvy nebo bubnování strakapoudů. Objevují se první ptačí navrátilci z jižněji položených zimovišť - ze špiček stromů zaznívají první pěvy drozdů zpěvných (Turdus philomelos). Za příhodných podmínek již můžeme zastihnout první ještěrky obecné (Lacerta agilis) znovu vycházející ven ze svých zimních úkrytů. Každoroční opětovný nástup vegetace je dynamický a překotný. Probuzení dřevin oznamují jako první lísky obecné (Corylus avellana). Její jehnědy se objevují již koncem února. Pak až koncem března začínají kvést - žloutnout koruny dřínů obecných (Cornus mas) v severním svahu mezi mlýnem a úpatím pahorku. Ve stejné době se již začínají olisťovat brsleny bradavičnaté (Euonymus verrucosa) a sytě zelené jsou již koruny divokých srstek. Zvláště při procházce východním hřbítkem nás tyto obě časně se zelenající dřeviny jistě upoutají. Opětovný rozvoj dřevin se začíná zrychlovat. Brzy začínají nápadně světle zelenat koruny javorů mléčů (Acer platanoides), v druhé polovině dubna pak dochází ve východním svahu k obci k bohatému rozkvětu ptačích třešní (Cerasus avium). Typické jsou pro jarní Santon v severních a východním svahu k obci bohatě pronikavě bíle kvetoucí třešně ptačí. 8 Ani bylinné patro nějak s příchodem jara nezahálí. Pomalu se začínají zelenat nově rašící trávy. Již v posledních dnech března či prvních dnech dubna opanují velké plochy Santonu bílé a fialové květy violek vonných (Viola odorata), záhy se k nim přidávají typické žluté květy křivatce lučního (Gagea pratensis). Rychle přibývá rozkvétajících jednoletých drobných jarních efemér, které již po několika dnech vytváří mnohde bohaté koberce. Svahy pahorku jsou stále zelenější rozvojem trav. Místy rozkvétají časné porosty pryšce chvojky (Euphorbia esula). Koncem dubna začíná po východním hřbítku explozivní rozvoj stále bohatších porostů pryšce mnohobarevného (Euphorbia epithymoides). Jaro je na Santonu v plném proudu. Svahy pahorku zaplavují kvetoucí večernice smutné (Hesperis tristis). Ještě než rozkvetou všechny, tak se k nim začínají přidávat statné divizny fialové (Ver-bascum phoeniceum). Na Santonu začíná nejkrásnější a nejzajímavější období, kdy zde postupně až do července postupně rozkvétají desítky nejrůzněji vybarvených květin, keřů nebo stromů. Křivatec luční Porost pryšce chvojky 9 V dolním partiích pahorku po obou stranách pěšiny od mlýna lze v některých letech spatřit tisíce kvetoucích lomikamenů trojprstů. Jak na skalce vlevo od pěšiny, tak v jihozápadním svahu mezi pěšinou a terénních zářezem. _■ Záplava drobných efemér Od konce března do konce dubna můžeme na Santonu nacházet ve volných osluně-ných plochách přízemní porosty zpravidla drobných a bíle kvetoucích jednoletých rostlinek, které záhy po svém odkvětu zanikají a v pokročilejším jaru po nich nebývá památky. Jen s výjimkou „neviditelných" semen. Právě na jejich úrodě a podmínkách dalšího vývoje závisí jejich rozkvět v dalším roce. Podmínky jsou každým rokem jiné, takže početnost kvetoucích rostlinek značně kolísá. Především v jižním a jihozápadním svahu pod kapličkou mají tato společenstva ideální podmínky. Každým rokem se porosty neuvěřitelně mění v početnosti jednotlivých druhů či jejich vzájemných poměrů včetně prostorového rozmístění. Jarní efemery jsou vázány na plochy s chybějícím zapojeným travním drnem. Na „holé" skály nebo plochy v mezernatých travnatých porostech. Takových volných ploch zde díky nestabilnímu sypkému substrátu bývá každžm rokem velké množství. Právě proto jsou svahy pahorku na tyto drobné, konkurence nepříliš schpné druhy, tak bohaté. Pochybek prodloužený roste na stejných místech jako lomikámen troj-prstý. Navíc v některých letech velmi početně i po obvodu vrcholové plošiny. 10 polní obecný Jarní efemery jsou ve svazích pahorku zastoupeny plevelem okoličnatým (Holosteum umbellatum), rožcem obecným (Cerastium holosteoides), rožcem lepkavým (Cerastium gluti-nosum), kozlíčkem polním (Valerianella locusta), huseníčkem rolním (Arabidopsis thaliana), ptačincem prostředním (Stellaria media) nebo kokoškou pastuší tobolkou (Capsella bursa-pastoris). Z ohrožených jde o lomikámen troj prstý (Saxifraga tridactylites), kozlíček kýlnatý (Valerianella carinata) a pochybek prodloužený (Androsace elongata). Úžasným místem jarních efemér je drobné skalka v úpatí pahorku vlevo při pěšině od mlýna. Právě zde můžeme objevit většinu vyskytujících se druhů. Pravidelně v obrovských počtech a nebývalé hustotě. 11 Pumpava rozpuková Violka rolní Hluchavka nachová Pravidelně oživují časná jarní společenstva efemér i některé další barevně kvetoucí jednoleté druhy. Mohutnější a z dálky nápadná hluchavka nachová (Lamium purpureum), fialové květy pumpavy rozpukové (Erodium cicutarium) se zajímavými plody po odkvětu nebo atraktivní květy drobné violky rolní [Viola arvensis). Drobnými modrými kvítky jsou zastoupeny i některé druhy drobounkých jednoletých rozrazilů: rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia), rozrazil trojklanný (Veronica triphyllos) nebo rozrazil trojlaločný (Veronica triloba). Rozrazil trojlaločný Rozrazil břečťanolistý Rozrazil trojklanný 12 V horních partiích jižního svahu hned pod kapličkou rozkvétá v posledních letech až 400-500 rostlin. Čas večernic Pokud chcete spatřit v plné kráse jeden ze symbolů Santonu, tak je třeba se nahoru ke kapličce vypravit v posledním týdnu dubna. Právě tehdy zde ve všech horních partiích svahů každoročně vykvétají stovky zajímavých a neobvyklých rostlin - večernic smutných (Hesperis tristis). V posledních letech se početnost pohybuje kolem tisíce kvetoucích rostlin. Protože jde o bylinu dvouletou, tak její početnost může každým rokem kolísat. Zde se však zdá početnost víceméně stabilní. Snad i v souvislosti s pozorností, která je této rostlině věnována během každoročního kosení. Rostliny jsou v maximálním rozsahu ponechávány úplnému dozrávání, aby mohly průběžně doplňovat zásobu semen. V opačném případě by mohl tento druh ze Santonu velmi rychle vymizet. Večernice jsou odtud uváděny již v první polovině minulého století. Po roce 1960 se však již v souvislosti se značným zárůstem původně volných prosluněných ploch ve výsledcích botanických průzkumů neobjevovaly. Ale samozřejmě tu stále přežívaly. Novodobě byla zaznamenána až v roce 1995. Následně se početnost v souvislosti s pokračující rekonstrukcí a zahájením pravidelného kosení rychle zvyšovala. Není u nás mnoho míst, kde jich lze spatřit tolik a navíc v nebývalé hustotě. 13 Pohled na jižní svah pahorku pod kapličkou Ve svazích pod kapličkou Svahy Santonu s charakteristickou kapličkou mají dnes podobu rozsáhlých volných travnatých ploch s roztroušenými dřevinami. Převážně keři s jen ojedinělými stromy. Ještě před zahájením rozsáhlé rekonstrukce však tomu bylo zcela jinak. Prakticky až k horní hraně vrcholové plošiny zasahovaly samovolně se rozšiřující porosty cizorodého akátu s podrostem bezu černého. Kam až tyto porosty tehdy zasahovaly je dobře patrné po každoročním pokosení podle dobře viditelných pařezů a pařízků, kterých sice pomalu ubývá, ale ještě dlouho tu budou. V dolních partiích svahů se ještě přidával vzrostlý jasan ztepilý. S výjimkou samotného vrcholu šlo o zapojený les s jen minimálně pestrým bylinným patrem. Z vrcholu nebývaly v době vegetace ani žádné daleké výhledy. Ba ani kaplička nebyla z okolí dobře viditelná. Zpravidla jen vykukovala její střecha či věžička. Dnes je viditelná z širokého okolí a je nepominutelným krajinným prvkem celé oblasti. Svahy jsou jádrovou částí chráněného území s desítkami významných rostlinných druhů. Od prvních dubnových dní až do začátku srpna tu můžeme sledovat postupný rozvoj zdejší teplomilné květeny. Mnohdy ve velkých počtech nebo působivých malebných kombinacích. V krátkém jižním svahu za kapličkou j sou rozptýleny hlavně keře brslenu evropského (Euonymus europaeus). Každoročně zde velmi početně rozkvétají divizny fialové (Verbascum phoeniceum), večernice smutné (Hesperis tristis) nebo divizny rakouské {Verbascum austriacum). Z dalších tu roste kosatec nízký (Iris pumila), mák polní (Ar-gemone papaver) nebo pryšec mnohobarevný {Euphorbia epithymoides). Podél horní hrany je pak charakteristický pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus). 14 Kopretina okoličnatá Slézovec durynský V dlouhém severním svahu za kapličkou jsou rozptýleny hlavně keře brslenu evropského a růže šípkové (Rosa cani-na). Pravidelně zde vykvétají večernice smutné, kopretiny okoličnaté (Pyre-thrum corymbosum), pryšce mnohobarevné, trýzele rozvětvené (Erysimum diffusum) nebo slézovce durynské (La-vatera thuringiaca). Původní monokul-turní porosty ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) s plošnými ohnisky kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) v důsledku pravidelného kosení s odstraňováním biomasy se pomalu proměňují v druhově pestřejší porosty s vyšším zastoupením kostřav. V rozlehlém jižním svahu pod kapličkou jsou v dolní polovině bohaté keřové porosty ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare) a řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus) s vtroušeným skalníkem (Cotoneaster sp.) nebo hlohem (Crataegus sp.). V nejvyšších horních partiích bývá hojná večernice smutná, divizna fialová nebo pryskyřník ilyrský (Ranun-culus illyricus). V dolní polovině svahů pak zaujmou bohaté porosty trýzele rozvětveného (Erysimum diffusum), pravidelný výskyt hlaváčku letního (Adonis aestivalis), modřence cho-cholatého (Muscari comosum), máku polního (Papaver argemone), strošku poměnkového (Lappula squarrosa), česneku kulatohavého (Allium sphaerocephalon) nebo slézu lesního (Malva sylvestris). Původně jednoznačně dominující ovsík vyvýšený je mnohde pomalu nahrazován nápadně kvetoucí strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica). Mák polní Hlaváček letní Sléz lesní 15 Jedním z výsledků rekonstrukce na Santonu byl nebývalý rozvoj dvouletého trýzele rozvětveného. Dnes tu každoročně rozkvétají tisíce rostlin. 1* a? Modřenec chocholatý Česnek kulatohlavý Strošek poměnkový Pryskyřník ilyrský je tradiční ozdobou Santonu uváděnou botaniky již v první polovině 20. století. V posledních letech zde není této rostlině přáno. V roce 2007 zde nevykvetla v důsledku abnormálně suchého jara prakticky žádná rostlina, všechny zaschly. V roce 2008 se během druhé květnové dekády, kdy zde bývá hlavní doba kvetení, neobjevilo více než 150 kvetoucích rostlin. Poněkud horší byla situace v roce 2009, kdy nastalo v kritické době rozkvětu znovu velké sucho a početnost kvetoucích rostlin dosahovala řádově jen do 100 jedinců. Naproti tomu jarní v terénu dobře patrné počínající ojíněné lesknoucí se porosty listů bývají každým rokem nemálo bohaté. Zcela výjimečným byl v okolí kapličky rok 2004, kdy zde rozkvetly neuvěřitelné tisíce rostlin. Snad se zase někdy dočkáme této úžasné podívané. Ani na hlavních jihomoravských stepních lokalitách totiž nebývá tento druh nějak zvláště početný. 16 Kosatec nízký (Iris pumila) je ze Santonu uváděn už v první polovině 20. století. S postupující degradací však již nebyl po roce 1960 nacházen. Po celá desetiletí zde však nepozorovaně přežíval. Novodobě začal být nacházen až koncem minulého století v souvislosti s obnovováním podmínek pro rozvoj teplomilné květeny rekonstrukčními zásahy. Dnes roste na několika místech. To hlavní se nachází nad horní hranou terénního zářezu v jihozápadním svahu. Každoročně zde převážně žlutě, ale i modrofialové, rozkvétají bohaté porosty. Díky extrémnímu prohřívání terénu s obnaženým nebo jen mělce ukrytým skalnatým podložím jarním sluncem velmi záhy. Již před 10. dubnem je nemůžeme přehlédnout při příchodu od bývalého mlýna. Na dalších místech rozkvétají daleko později. V rozlehlém jihozápadním svahu pod kapličkou jsou zastoupeny keře více jen v jihovýchodním dolním cípu - zejména řešetláky počistivými. Svah je ve středních partiích charakterizován rozsáhlým terénním zářezem s obnaženým slepencovým podložím. Snad jde o pozůstatek činnosti francouzské armády před dvěma stoletími. V nejvyšších partiích svahu bývá hojná večernice smutná, divizna fialová nebo pryskyřník ilyrský. V dolní polovině svahu pak zaujmou bohaté porosty šedivky šedé [Berteroa incana), velkokvětých žlutých divizen (Verbascum sp.) nebo divizny rakouské. Původně jednoznačně dominující ovsík vyvýšený je dnes po velkých plochách již nahrazen nápadně kvetoucí strdivkou sedmihradskou. Šedivka šedá iPl Strdivka sedmhradská 17 Ani intenzivně návštěvníky sešlapávaný vrchol San-tonu není nezajímavý. Na samém počátku jara jsou charakteristické stříbřité ojíněné listové porosty pryskyřníku ilyrského. Poněkud později se objevují porosty snědku Kochova (Ornithogalum kochii}, následuje rozvoj rozrazilu rozprostřeného (Veronica prostrata), čistce přímého (Sta-chys recta) a začátkem června zde rozkvétá hned vedle kapličky i porost kozince vi-čencovitého. Snědek Kochův Listy pryskyřníku ilyrského / Především vlevo podél pěšiny stoupající nahoru ke kapličce ze směru od bývalého mlýna jsou bohaté keřové porosty se skalníkem (Cotoneaster sp.), hlohem (Crataegus sp.), brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosa) nebo růží šípkovou. Charakteristické jsou podél pěšiny porosty žlutě kvetoucích rozchodníků (Sedům sp.) a fialových mateřídoušek (Thymus sp.). Bohatě jsou zastoupeny hvozdíky (Dianthus sp.), česneky žluté (Allium fla-vum), trýzel rozvětvený nebo chrpy chlumní (Cyanus triumfetťu). Vzácnosti je pravidelný výskyt zvonku boloňského (Campanula bononiensis). Chrpa chlumní Hvozdík Porosty rozchodníků a mateřídoušek 18 Zrání kostřav Charakteristickými druhy trav ve vrcholových partií Santonu jsou kostřavy. Zvláště kostřava červená (Festuca rubra) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola). V době dozrávání koncem jara těsně před polovinou června se kostřavy barví do rezavě červeného šatu. Zpravidla jen na velmi krátkou dobu několika dní. Během návštěv pak můžeme v nej bližším okolí kapličky nasávat neobyčejnou atmosféru danou právě tímto zbarvením nemalých ploch. Zcela odlišnou od převažující svěží zeleně v počátcích jara nebo naopak koncem léta, kdy nabývají travnaté porosty smutných béžových odstínů v souvislosti s jejich postupným odumíráním. 19 Pro Santon jsou dnes charakteristické bohaté porosty více druhů statných divizen, které jsou v době květu natolik nápadné a již z dálky viditelné, že je jen ztěží může někdo přehlédnout. Nebylo tomu však vždy. Ještě během první poloviny minulého století nebyly ze Santonu botaniky divizny uváděny vůbec. Až po roce 1960 zde byla registrována divizna fialová (Verbascumphoeniceum). Ještě v roce 1995, tedy těsně před zahájením rekonstrukce zde nebylo možné spatřit jedinou žlutě kvetoucí diviznu. Dnes jich ve svazích pod kapličkou každoročně kvetou stovky. Dokonce ve čtyřech druzích. Jde o diviznu velkokvetou (Verbasum densiflorum), malokvětou (Verbascum thapsus) a sápovitou (Verbascumphlomoi- 20 Všechny žitě kvetoucí divizny rozkvétají na Santonu nejvíce od 20. června do konce července Velkokvěté žlutě kvetoucí divizny. Výsledkem expanze divizen jsou stále častější kříženci původního fialově kvetoucího druhu se žlutě kvetoucími příbuznými druhy. Barevné odstíny některých z nich jsou úchvatné. Každoročně nějaká fialová divizna rozkvete opožděně již v době začátku rozkvětu divizen žlutých. Právě v nich je třeba hledat původ kříženců, kteří rozkvétají v nejvyšších partiích všech svahů pod kapličkou v době, kdy jsou jarní divizny již odkvetlé a k rozkvětu žlutých druhů ještě nedochází, v posledních dnech května a prvních dnech června. Většina kříženců svojí stavbou jednoznačně připomíná diviznu fialovou. Poněkud později, kolem poloviny července v době plného rozkvětu divizen rakouských, lze daleko vzácnej i a ne každým rokem objevit křížence, který je stavbou těla k nerozeznání zase od tohoto druhu. 21 Listnáče jsou v porostech zastoupeny téměř výhradně javory Severní svahy Také rozsáhlý komplex prudkých severních svahů byl během rekonstrukce zbaven cizorodého akátu. Původní zapojené porosty se rozvolnily a prosvětlily, což vedlo k následnému dynamickému rozvoji náletových dřevin. Zpravidla javoru klenu (Acer pseudoplata-nus), javoru mléče (Acer platanoides) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Právě javory dnes v mladých rozvíjejících se listnatých porostech dominují. Jasan je z vyšších partií svahů odstraňován. Částečně bylo i keřové patro, mnohde s charakteristickým brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosa), a některé pro Santon vzácnější stromy: břeky obecné (Sorbus torminalis), lísky obecné (Corylus avellana), letitý jilm horský (Ulmus glabra) nebo třešně ptačí (Cerasus avium). Dodnes ještě v porostech dominují v minulosti sázené jehličnany. Zejména borovice černá (Pinus nigra) a borovice lesní (Pinus sylvestris), roztroušeně modřín opadavý (La-rix decidua). Smrk ztepilý (Picea abies) se dodnes dochoval jen omezeně v nej dolnějších partiích svahů při trase elektrovodu. V severních svazích rostou dodnes četnější trsy lísky obecné.Líska zde patřila v minulosti k hojným a charakteristickým dřevinám. Svědčí o tom i některé místní názvy: „První liští" -východní svah k obci, „Druhé liští" - strmý severní svah pod kapličkou nebo „Třetí liští" -zbývající severní svahy až k Hrubé skále. 22 Sleziník routička Sleziník červený Osladič obecný Kapraď samec Charakteristické j sou v severních svazích četné skalní výchozy kulmských slepenců, na kterých lze nalézt drobné kapradinky: sleziníky červené (Asplenium trichomanes) nebo sleziníky routičky (Asplenium ruta-muraria). Další velké druhy kapradin lze jen vzácně nalézt vnejvyšších partiích svahů. Jde o osladič obecný (Polypodium vulgare) a kapraď samec (Dryopteris filix-mas). V několika místech vyšších partiích severních svahů přežily i početnější porosty prvosenky jarní {Primula veris) Zajímavostí Santonu je mohutný jilm horský rostoucí v nejvyšších partiích svahů pod pěšinou od mlýna stoupající nahoru ke kapličce. V okolí navíc vitálně samovolně zmlazuje. Na podzim se charakteristicky zbarvující břeky jsou v porostech severních svahů dobře již z dálky patrné. 23 Z protáhlého masívu Santonu vybíhají k severu dolů do nivy Tvaroženského potoka dva skalnaté hřbety. Jeden z nich v úpatí pahorku při cestě od bývalého mlýna, druhý z vrcholové plošiny k severovýchodu - ke hřišti. Pro oba hřbety jsou charakteristické společné porosty skalníků (Cotoneaster sp.) a brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosa). V minulosti rostly na hřbetech jen roztroušené keře a bývaly porostlé pestrými teplomilnými porosty. Situace se začala kdysi měnit s masivními výsadbami borovic a následnému sa- movolnému šíření cizorodého akátu. Původní porosty postupně degradovaly a unikátní květena těchto míst se ocitala na pokraji zániku. Hřbety jsou dnes zatím jen částečně rekonstruované, ale i tak se na nch situace stabilizovala a mnohé z těch nej cennějších druhů jsou v rozvoji. Potenciál těchto míst je pro budoucnost velkým příslibem. V dolním konci skalnatých partií severovýchodního hřbetu je nej větší skalní útvar Santonu - několik metrů vysoký mnohametrový skalní stupeň (skalní stěna). Jeho původ je třeba spatřovat v historickém lámání kamene. 24 Kakost krvavý Zvonek moravský Bělozářka větvitá Čilimníkovec poléhavý Výčet na hřbetech rostoucích významných rostlin je vysoký: chrpa chlumní (Cyanus triumfetttí), divizna fialová, (Verbascum phoeniceum), divizna rakoská (Verbascum austria-cum), lomikamen trojprstý (Saxifraga tridactylites), pochybek prodloužený (Androsace elon-gata), kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), česnek žlutý (Allium flavum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), trýzel rozvětvený (Erysimum diffusum), rozvozil rozprostřený (Veronica prostrata), rozrazilklasnatý (Pseudolysimachion spicatum), jetel podhorní (Trifolium alpestre), mák polní (Papaver argemone), hlaváč fialový (Scabiosa columbaria), bělozářka větvitá (Athericum ramosum), čilimníkovec poléhavý (Cytisus procumbens), zvonek moravský (Campanula moravica), ostřice nízká (Carex humilis) a řada dalších. Rozrazil rozprostřený 25 Společné porosty skalníku černoplodého a brslenu bradavičnatého jsou působivé na podzim. Brsleny se vybravují, skalníky jsou už od léta bez listí. Království brslenu a skalníku Na Santonu rostou desítky druhů původních keřů a stromů. Nej charakterističtější jsou keřové porosty brslenu a skalníků dodávající neopakovatelný specifický ráz vrcholovým partím v okolí kapličky a především horním partiím prudkých severních svahů. Těžiště výskytu brslenu evropského (Euonymus europaeus) je v horních partiích pahorku v okolí kapličky. Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) je na Santonu daleko hojnější s těžištěm výskytu ve vyšších polohách severních svahů nebo na temeni východního hřbít-ku k obci. Brsleny bradavičnaté se na Santonu každoročně z jara olisťují jako jedny z prvních dřevin. A také vykvétají časněji. Již od konce dubna, ale hlavní doba kvetení nastává až během první poloviny května. K rozkvětu brslenu evropského dochází později až během druhé poloviny května. Brslen bradavičnatý Podzimní barvy brslenu jsou mnohdy neuvěřitelně syté. Brslen evropský 26 Brslen bradavičnatý Brslen evropský Na Santonu roste téměř výhradně skalník černoplodý (Cotoneaster melanocarpos). Příbuzný skalník obecný (Cotoneaster integerrimus) je naopak velmi vzácným. Zvláště ve vyšších partiích severních svahů vytváří mnohde bohaté porosty, často společně s brsleny bradavičnatými. Oproti ostatním keřům záhy ztrácí listy a asi od poloviny léta jsou dobře patrné jejich neolistěné „trsnaté" kostry. Skalníky zde rozkvétají od konce dubna do poloviny května. Skalník černoplodý 27 Těžiště výskytu řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus), dalšího charakteristického keře Santonu, je především na temeni východního hřbítku k obci, kde lze objevit řadu letitých keřů. Vysokých až několik metrů, prosychajících, ale vitálně se znovu obnovujících. Tito pamětníci dodávají vycházkám po temeni hřbítku během vegetačního období specifický ráz. Rozkvět řešetláku je snad ještě nenápadnější než v případě obou druhů brslenů. Jejich drobná zelená květenství lze nacházet během druhé poloviny května. 28 Na Santonu rostou i další druhy keřů. Nejsou však zdaleka tak charakteristické jako druhy předchozí. Kalina tušalaj (Viburnum lantana) roste jen v severním svahu pod mlýnem, keře růže šípkové (Rosa cárána) rostou především v severním svahu za kapličkou, bohaté porosty ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare) porůstají dolní polovinu jižního svahu pod kapličkou, hlohy (Crataegus sp.) nebo svída krvavá (Svuida sanguinea) se vyskytují jen roztroušeně. 29 Nej hojnějšími listnatými stromy na Santonu jsou javory. Rostou zde tři druhy. Především v severních svazích v souvislosti s dynamickým rozvojem náletových porostů po prosvětlení původních zapojených porostů akátových. Jednotlivě nalezneme i letité stromy obou hlavních druhů: javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a javoru mléče (Acer platanoi-des). Javpr klen hojně proniká i do vyšších poloh svahů kde však často v nepříliš ideálních podmínkách strádá a prosychá. Naproti tomu javor mléč je v těchto partiích jako doma. Javor klen Javor mléč 30 Tři semenáče tu červeného (Taxus baccata) se někdy před 10 lety objevili pod horní hranou severního svahu východního hřbítku a nej větší z nich se již přibližuje dvoumetrové výšce. Jistě to mají na svědomí ptáci. Nejspíše z některých vysazených stromků v okolních obcích. I tak jde o přírodní zajímavost zasluhující pozornosti. Ojedinělá mahalebka obecná (Cerasus mahaleb) roste v horních paretích severního svahu pod bývalým mlýnem. Další listnaté stromy jsou na Santonu zastoupeny jen minimálně. Především v jihovýchodních svazích pod kapličkou či po temeni východního hřbítku k obci. Nalézt tu můžeme lípu srdčitou (Tilia cordata), dub letní (Quercus robur) nebo jilm polní (Ulmus minor), ojediněle habr obecný (Car-pinus betulus). letní 31 Některé malebné výhledy z pěšiny jakoby ani nebyly odtud, z uniformní již po staletí zemědělsky využívané krajiny Cestou od mlýna Vlevo podél pěšiny směřující od bývalého mlýna k úpatí pahorku jsou podél horní hrany severního svahu stále častěji nacházeny významné druhy rostlin. Po uvolnění od zapojených porostů náletových dřevin dostává rozvoj přežívající teplomilné květeny stále vyšší dynamiku. Roste tu několik jilmů polních (Ulmus minor), dvojice babyk obecných (Acer campestre), třešně ptačí (Cerasus avium) nebo lípy srdčité (Tilia cor-data). Převažují javory mléče (Acer platanoides) a kleny (Acer pseu-doplatanus) a také mohutné černé borovice (Pinus nigra). Charakteristické jsou porosty brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosa) a skalníku černoplodého (Cotoneaster melanocarpos), četnější je výskyt hlohu (Crataegus sp. Příchod od mlýna je dnes, po provedení redukce jasanu, daleko malebnější. Mimo jiné s působivými výhledy přes horní hranu severního svahu nebo zajímavými průhledy na kapličku na vrchlu Santonu. Z významných druhů zde roste divizna fialová (Verbascum phoeniceum), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), slézo-vec durynský (Lavatera thuringi-aca) nebo prvosenka jarní (Primula veris). 32 Podél horní hrany severního svahu bylo v minulých letech vysazeno několik keřů klokoče zpeřeného (Staphy-lea pinnata). Nejvyšší z nich již přesáhl 150 cm a snad se již brzy stane ozdobou těchto míst se zajímavými květy i plo-dy. Malebnost podél horní hrany rychle zvyšují šířící se porosty atraktivní bukvice lékařské (Betonica officinalis). Robustní květy zvonku broskvolistého (Campanula persicifolia) bývají koncem května na mnoha místech působivou a početnou ozdobou. Zvonek boloňský Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) 33 Pod mlýnem Severní svah pod mlýnem se skalním výchozem kulmských slepenců je jihozápadním cípem chráněného území. Také této části území byla během rekonstrukce věnována pozornost ve věci eliminace rozvoje keřových či náletových porostů včetně cizorodého javoru ja-sanolistého (Acer negundó] nebo pámelníku bílého (Symhoricarpos riímlaris). Ve vyšších partiích svahu jde o volné travnaté až skalnaté plochy s jen roztroušenými keři. Zastoupení významných rostlin je tu bohaté: kavyl vláskovitý (Stipa capillata), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), divizna fialová (Verbascumphoeniceum), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kakost krvavý (Geranium sanguine-um), jetel podhorní (Trifolium alpestré), česnek horský (Allium montanum), česnek žlutý (Allium flavum) nebo zvonek klubkatý (Campanula glomerata). Charakteristické jsou bohaté koberce rozchodníků (Sedům sp.) a také mateřídoušek (Thymus sp.) nebo bohaté porosty čistce přímého (Stachys recta) či šedivky šedé (Berteroa incana). Zvonek klubkatý Česnek horský 34 V horních partiích svahu jsou nejbohatší porosty kostřavy walliské (Festuca valesiaca). Charakteristické trávy teplomilných společenstev porůstajících výchozy kulmských slepenců. Během jara bývá na rozdíl od jiných trav specificky ojíněná. Čistec přímý Tužebník obecný (Filipendula vulgaris) V dolních partiích probíhá v současné době dále rekonstrukce spočívající v postupném odstraňování vzrostlého jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a rozvolňování náletových javorových porostů ve prospěch zdejší unikátní populaci orseje blatou-cholistého (Ficaria calthifolid). RMH mm?* m 35 Východní hřbítek Východní hřbítek vedoucí od vrcholu Santonu dolů k okraji obce byl před zahájením rozsáhlé rekonstrukce území souvisle zarostlý cizorodým akátem (Robinia pseudoacacia), vysazenými krovinami šeříku obecného (Syringa vulgaris), keři bezu černého (Sambucus nigra) nebo výsadbami či náletem jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Pěšina vedoucí po jeho temeni se prodírala bujnými houštinami s jen ojedinělými výhledy. Teplomilná společenstva přežívala jen na několika málo ploškách. Původní keře řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus), brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosa) nebo skalníku čer-noplodého (Cotoneaster melanocarpos) přežívaly ve složitých podmínkách s konkurečně zdatnějšími druhy. Mnohé z nich krněly a prosychaly. Příliš patrný nebyl ani mohutný javor mléč (Acer platanoides) ve vyšších partiích hřbítku směrem k vrcholu, který je zde dnes nepřehlédnutelnou dominantnou. Každoroční fascinující rozkvět zdejší květeny začíná koncem dubna přebohatými a stále se rozšořujícími porosty pryšce mnohobarevného. 36 Kavyl vláskovitý Pýr prostřední Vousatka prstnatá Začátkem června přichází na řadu bohaté porosty kozince vičenco vitého. Prakticky celý jižní svah hřbítku byl v důsledku dlouhodobého fatálního zastínění prostý jakéhokoliv bylinného patra. Jen holá zem. Již dnes jde o jedno z nej malebnějších a přírodně nejcennějších míst celého rozsáhlého území. Dojmy z vycházek pěšinou umocňují uvolněné duby, letité řešetláky či hojně se vyskytující brsleny bradavičnaté. A také malebné výhledy na Tvarožnou. Opravdovým skvostem jsou však dnešní porosty teplomilné květeny, která zde po uvolnění ploch doznala nebývalého rozmachu. A šíření květeny zde rychle pokračuje do dalších uvolněných, původně zcela holých ploch. Třeba šíření kozince či pryšce je až nečekaně rychlé a nabývá až explozivního charakteru. Dlouhodobě přežívá zhruba uprostřed temene sasanka lesní. V některých letech se objevují až tři květy. Zpravidla v prvních květnových dnech. Snad jde o pozůstatek původního výskytu. 37 Česnek žlutý je jedním z nej charakterističtějších druhů rostlin osidlujících na Šlapanicku výchozy kulmských slepenců. Je to jeden z těch druhů, bez kterých si zdejší teplomilná společenstva nelze představit a také jeden z druhů dodávajících jim ryze specifický charakter. Nejinak je tomu i zde. Byť zde ještě v první polovině minulého století nebyl botaniky uváděn. Žluté česneky zde rozkvétají během první poloviny července. Dnes zde roste několik desítek významných druhů rostlin: pryšec mnohobarevný (Euphorbia epithymoides), kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), hlaváč sedavý (Sca-biosa canescens), česnek žlutý (Allium flavum), česnek horský (Allium montanum), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), trýzel rozvětvený (Erysimum diffusum), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), pýr prostřední (Elytrigia intermedia), kostřava walliská (Festuca vale-siaca), vousatka prstnatá (Botriochloa ischaemum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), blín černý (Hyoscyamus niger], sešel sivý (Seseli osseum), sešel fenyklový (Seseli hippomara-thrum), rozvozil rozprostřený (Veronicaprostrata) nebo rozvozil klasnatý (Pseudolysimachion spcatum). Sešel fenyklový Sešel sivý 39 Zvláště atraktivní bývají na Santonu vycházky během podzimního zbarvování se olis-tění dřevin. Především trasa od obce přes východní hřbítek a vrcholovou plošinu a následně dolů směrem k mlýnu patří k nej působivějším. Během října se nám po celé délce této trasy otevírají až neuvěřitelně malebné pohledy a výhledy. Ty tam jsou roky uniformních a nevýrazných porostů akátu či jasanu. Dnes zde máme rozmanitost dřevin jako na dlani. I to je jeden z výsledků celé rozsáhlé rekonstrukce. 40 4Sn V jižním svahu za kapličkou vládnou sytě červené I brsleny evropské. Pohled do nižších partií severního svahu za kapličkou. Převaha neolistěných skalníků a červených brslenů. I na na východním hřbítku začíná podzim zbarvením brslenů bradavičnatých. 41 Zvířena Významné druhy živočichů jsou na Santonu zastoupeny jak obratlovci, tak bezobratlými. Z obratlovců zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), lejsek šedý (Muscicapa striata), strakapoud jižní (Dendroco-pos syriacus), krutihlav obecný (Jynx torquilla) nebo lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), vzácně krahujec obecný (Accipiter nisus). Samozřejmě zde hnízdí i celá řada dalších druhů ptáků jako je sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), brhlík evropský (Sitta eruropaea), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), pěnkava obecná (Fringil-la coelebs), zvonohlík zahradní (Serinus serinus), dlask tlustozobý (Coccothraustes cocco-thraustes), strnad obecný (Emberiza citrinella), kos černý (Turdus merula), drozd zpěvný (Turdus philomelos), špaček obecný (Stur-nus vulgaris), červenka obecná (Erithacus rubecula), černohlavá (Sylvia atricapilla) nebo strakapoud velký (Dendrocopos major). Nepravidelně káně lesní (Buteo buteo), sojka obecná (Glandarius garrulus) nebo brávník obecný (Turdus viscivorus). V lesnatých severních svazích žije veverka obecná (Sciurus vulgaris). Daleko pestřejší jsou společenstva drobných bezobratlých živočichů. Zvláště hmyzu. Zajímavým obyvatelem Santonu je dlouhozobka svízelová {Macro glos sum stellatarum). Můžeme se s ní setkat od konce dubna do října. Jak přes den, tak snad častěji v pozdních odpoledních až podvečerních hodinách. Je pravidelným zjevem i ve zdejších obcích, kde bývá pozorována při sání nektaru v zahrádkách, predzáhradkách, na balkonech nebo okenních římsách. Dlouhozobky na jižní Moravu přilétají každé jaro z jižní Evropy a až druhá letní generace se rodí u nás. Z květů saje nektar za neustálého víření křídly, podobně jako drobní jihoameričtí ptáci -kolibříci. 42 Občas můžeme při toulkách narazit na samotářskou tmavě fialovou drvodělku fialovou (Xylocopa violacea), která nás jistě ihned upoutá svojí velikostí a pronikavým „bzučením". Z nočních druhů motýlů lze na Santonu každoročně sledovat přástevníky kostivalové (Euplagia quadripunctaria), zařazené dokonce mezi prioritní druhy ochrany přírody v rámci Evropské unie. Přes den spatříme motýli nejspíše posedávat na kvetoucích rostlinách, zpravidla ve skupinách. V letu nás upoutají jeho nápadná velká červeně zbarvená pole. Teplomilné trávníky jsou charakterizovány společenstvem rovnokřídlého hmyzu. Jejich každoroční život vrcholí až během teplého léta a začátku podzimu. Největším zástupcem je kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Především ve skalnatých partiích východního hřbítku nebo po pěšině od mlýna stoupající nahoru ke kapličce žije saranče modrokřídlé (Oedipoda coerulescens). Zastihnout však můžeme i další druhy kobylek a sarančat. Saranče modrokřidlá Kudlanka nábožná Saranče Kobylka 43 Otakárek fenyklový Pro návštěvníky jsou nej nápadnější denní motýli. Především od května do poloviny září zde můžeme spatřit celou řadu druhů. Zpravidla těch běžnějších. Pozornost na Santo-nu poutají zejména oba naše druhy otakárků pořádajících zde pravidelně svatební lety ve vrcholových partiích pahorku v okolí kapličky. V některých slunných dnech je zde možné současně pozorovat až několik desítek poletujících jedinců. Otakárek ovocný (Iphiclides po-dalirius) je daleko početnějším než otakárek fenyklový (Papilio machaon). Motýli se s oblibou soustřeďují v plochách s bohatším výskytem červeně kvetoucích bodláků, které jim poskytují dostatek nektaru. V některých slunečných dnech mohou být taková místa i na Santo-nu motýly doslova přeplněna. Podobně tak denní motýli na Santonu s velkou oblibou vyhledávají i časněji žlutě rozkvétající bohaté porosty trýzele rozvětveného (Erysimum diffusum). Typický pro zdejší teplomilné trávníky je výskyt suchomilného plže páskovky žíhané. V některých letech se tento druh objevuje ve zdejších teplomilných trávnících v obrovském množství tisíců a tisíců jedinců. Naposledy tomu tak bylo v roce 2008, kdy bylo možné v jediném trsu trávy napočítat až několik desítek jedinců. 44 Modrásek j etelový Polyommatus bellargus Zluťásek řešetlákový Gonepteryx rhamni Bělásek zelný Pieris brassicae Babočka bílé C Polygonia c-album Okáč zední Lasiommata megera Sameček Samička Perleťovec stříbropásek Argynnis paphia Na Santonu samozřejmě žijí i pavouci. Jeden z největších je křižák čtyřskvrn-ný (Araneus quadratus) 45 Zvláště chráněné druhy dřevin Dřín obecný Cornus mas ohrožený druh Tis červený Taxus baccata ohrožený druh Zvláště chráněné druhy trav Kavyl tenkolistý Stipa tirsa silně ohrožený druh 1928 Zvláště chráněné druhy bylin Divizna fialová Verbascum phoeniceum ohrožený druh Chrpa chlumní Centaurea triumfettii ohrožený druh Kosatec nízký Iris pumila silně ohrožený druh Kozinec rakouský Astragalus austriacus silně ohrožený druh Kozinec vičencovitý Astragalus onobrychis ohrožený druh Lomikámen troj prstý Saxifraga tridactylites silně ohrožený druh Pryskyřník ilyrský Ranunculus illyricus silně ohrožený druh Sasanka lesní Anemone sylvestris ohrožený druh Starček celolistý Senecio integrifolius silně ohrožený druh 1966 Zvonek boloňský Campanula bononiensis ohrožený druh Květena Na Santonu bylo doposud nalezeno více než 300 druhů vyšších rostlin. Z toho jde v 88 případech o druhy významné: zvláště chráněné (13) nebo ohrožené zařazené na Červeném seznamu (75). Tolice nej menší roste hned pod kapličkou v nejvyšších partiích jižního svahu. Blín černý se v posledních dvou letech objevil na Santonu ve třech místech Během posledních sta let prodělala květena Santonu neobyčejně dynamický vývoj. Začátek 20. století lze považovat s ohledem na teprve počínající výsadby jehličnanů a šíření cizorodého akátu za optimální z hlediska rozvoje teplomilných společenstev. Botanické poznatky jsou ovšem z tohoto období jen kusé. Ze zvláště chráněných druhů je uváděn pouze kavyl tenkolistý, pryskyřník ilyrský a kosatec nízký. Z druhů ohrožených pak večernice smutná, hadí mord rakouský, jablečník cizí nebo bezobalka sivá. Zajímavá je absence mimořádně nápadné divizny fialové, ale třeba i chrpy chlumní nebo kozince vičencovitého. Pouze tři z tehdy uváděných významných druhů přežívají na Santonu dodnes: kosatec nízký, večernice smutná a pryskyřník lyrský. Nejen 60. léta minulého století lze považovat z hlediska teplomilné květeny za nejméně příznivé s ohledem na již pokročilou a stále postupující degradaci území, ale na druhé straně zde byl právě v tomto období poprvé registrován značný podíl aktuálně se vyskytujících významných druhů. Nepochybně v souvislosti s komplexnějším pojetím průzkumů, ale 46 jistě i s obecným rozšiřováním teplomilných druhů rostlin po krajině. O značné míře pokračující degradace jistě svědčí i absence kosatce nízkého a večernice smutné, tedy dvou druhů uváděných odtud v první polovině minulého století. Až v roce 1995 (těsně před zahájením rozsáhlé rekonstrukce území) zde byla po dlouhých desetiletích znovu potvrzena večernice smutná, kosatec nízký stále ve výsledcích průzkumů chyběl. Vzhledem k dnešní situaci je zajímavá ještě stálá absence jakýchkoliv žlutě kvetoucích divizen v roce 1995, které jsou dnes pro Santon charakteristické. V početných populacích některých nejen významných druhů lze na Santonu každoročně nacházet abnormálně zbarvené jedince. Zpravidla bíle kvetoucí. Například modřenec chocholatý, hadinec obecný (Echium vulgare), chrpu latnatou (Centaurea stoebe), diviznu fialovou nebo hluchavku nachovou (Lamium purpureá). Zajímavostí jsou výskyty bíle kvetoucích mateřídoušek. V roce 2004 zde rostl bohatý plošný porost, který byl z poloviny vybarven klasicky, z druhé poloviny bíle. Několik bíle kvetoucích rostlin zde pak bylo znovu nalezeno v roce 2009. Hluchavka nachová Modřenec chocholatá Chrpa latnatá Následně byla zahájena mnohaletá rekonstrukce Santonu. Všeobecné probírky a redukce dřevin vedly k uvolnění četných a rozsáhlých volných travnatých či skalnatých ploch s přežívajícími fragmenty původních teplomilných společenstev, které byly před zahájením rekonstrukčních zásahů zpravidla na pokraji zániku. Postupně byly rozšiřovány každoročně kosené travnaté plochy. Výsledkem radikálních zásahů do dřevinného patra byly mnohde holé plochy prosté jakéhokoliv bylinného patra potlačovaného po dlouhá desetiletí fatálním zastíněním. Právě tyto plochy však sehrály významnou roli při novodobém rozvoji zdejší teplomilné květeny. Docházelo v nich k bezprostřednímu dynamickému vývoji. Nikoliv jen tzv. pionýrských, v mnoha případech problematicky pojímaných druhů, ale v nebývalé mí- 47 ře i druhů významných. Rozsáhlé volné a holé plochy poskytují ideální podmínky pro uchy-cování semen rozšiřovaných z posledních přežívajících rostlin a mnohde průběžně či trvale vznikají neobvykle husté porosty některých druhů. Takto se objevující rostliny byly pak v rámci managementu v maximálně možném rozsahu každoročně ponechávány úplnému dozrávání. S maximálním ohledem na dozrávání významných druhů rostlin je na Santonu postupováno obecně během kosení všech ploch. Porosty, polykormony nebo jednotlivé rostliny jsou ve velkém rozsahu obsékány. Speciální pozornost je již 10 let věnována zdejší populaci dvouleté večernice smutné. S cílem průběžně udržovat dostatečnou disturbanci travního drnu je pak soustavně prováděno důkladné vyhrabávání pokosených ploch. Piplá osmahlá byla v posledních letech nalezena v dolním cípu temene východního hřbítku. Rozrazil ožankovitý je uváděn z roku 1995, v posledních letech se ho nepodařilo nalézt. Ohrožené druhy dřevin zařazené na Červeném seznamu flóry ČR Brslen bradavičnatý Euonymus verrucosa vzácný druh Břek obecný Sorbus torminalis vzácný druh Čilimník poléhavý Cytisus procumbens ohrožený druh Čilimník řezenský Chamaecytisus ratisbonensis vzácný druh Jilm polní Ulmus minor vzácný druh Kalina tušalaj Viburnum lantana vzácný druh Klokoč zpeřený Staphylea pinnata ohrožený druh Mahalebka obecná Cerasus mahaleb ohrožený druh Skalník černoplodý Cotoneaster melanocarpos vzácný druh Skalník obecný Cotoneaster integerrimus vzácný druh Ohrožené druhy trav zařazené na Červeném seznamu flóry ČR Kavyl vláskovitý Stipa capillata vzácný druh Kostřava walliská Festuca valesiaca vzácný druh Lipnice cibulkatá ladná Poa bulbosa pseudoconcina vzácný druh Ostřice nízká Carex humilis vzácný druh Ostřice stepní Carex supina ohrožený druh 1966 Pýr prostřední Elytrigia intermedia vzácný druh Strdivka sedmihradská Melica transsilvanica vzácný druh Vousatka prstnatá Botriochloa ischaemum vzácný druh Výskyt významných druhů bylin je dnes na Santonu soustředěn nejen do vlastního centrálního plošně omezeného území přírodní památky ve vyšších partiích pahorku, ale stejně tak do řady ploch ochranného pásma. Mnohé významné druhy rostou právě v něm nejpočetněji nebo pouze v něm. Na rozdíl od doby před zahájením rozsáhlé rekonstrukce celého území, kdy populace významných druhů přežívaly především v centrálních vrcholových partiích území. Obecně je Santon včetně rozsáhlého ochranného pásma obsazen vý- 48 znamnými druhy bylin velmi bohatě a v řadě případů neobyčejně početně. Většina těchto více nebo méně zranitelných druhů jen ztěží odolává konkurenci a proto je vázána na plochy s rozvolněným až mezernatým travním pokryvem. Tedy na plochy s bohatým zastoupením volných „holých" ploch, ve kterých se mohou tyto druhy úspěšně uchycovat a trvale přežívat. V tomto směru je Santon dosti výjimečný, protože zdejší sypký a nestabilní substrát trvalou přítomnost takových ploch bohatě umožňuje. Tato jeho přirozená (až samovolná) disturbance je jedním z hlavních předpokladů zdejší vysoké druhové rozmanitosti a bohatého výskytu významných rostlinných druhů. Pryšec prutnatý se objevil v dolních partiích jižního svahu pod kapličkou teprve před dvěma lety. Mochna písečná Silenka ušnice roste vzácně v dolním cípu východního hřbítku Čistec roční Čilimník řeženský roste jen v severním svahu pod mlýnem 49 Výsledky rekonstrukce a následného řízeného kosení travobylinných porostů byly v souvislosti se zdejší teplomilnou květenou nečekané a velmi rychlé. Populace všech významných druhů rostlin jsou dnes stabilizované a zpravidla v menším nebo větším rozvoji. Květena prodělává v posledních 10 letech na Santonu v souvislosti s postupným dokončováním rekonstrukce a průběžným prováděním údržby travobylinných porostů neobyčejně dynamický vývoj. Samozřejmě včetně celé řady významných druhů, které se v mnoha případech stále šíří, stále zvyšují početnost. Snad nejnápadnější je bleskové šíření pryšce mnohobarevného a kozince vičencovitého po uvolněných plochách východního hřbítku. Je jasné, že novodobý vývoj zdejší květeny vyvolané rozsáhlou rekonstrukcí ještě není zdaleka u konce a zcela jistě nás čekají ještě další a další překvapení. Alespoň ze tří důvodů. V tradičně zemědělsky využívané krajině probíhá i nadále rozšiřování teplomilné flóry. Jednoznačně to dokládají nálezy některých nových druhů i na Santonu (strošku poměnkového, pryšce prutnatého, blínu černého nebo zvonku boloňského). V rozsáhlých, rekonstrukčními zásahy uvolněných, plochách Santonu ještě dlouho nebudou stabilizovaná (ustálená) rostlinná společenstva a bude v nich probíhat překotný vývoj. Ten je dnes možné názorně sledovat především v uvolněných, původně jakéhokoliv bylinného patra prostých, plochách jižního svahu východního hřbítku. A komplexní rekonstrukce Santonu navíc ještě není zcela dokončena. Mateřídouška panónska Mateřídouška časná Mateřídouška olysalá Ohrožené druhy bylin zařazené na Červeném seznamu flóry ČR Bělozářka větevnatá Anthericum ramosum vzácný druh Bezobalka sivá Trinia glauca kriticky ohrožený druh 1928 Bílojetel německý Dorycnium germanicum ohrožený druh 1919 Blín černý Hyoscyamus niger ohrožený druh Cernohlávek velkok. Prunella grandiflora ohrožený druh 1966 Česnek horský Allium montanum vzácný druh Česnek kulatohlavý Allium sphaerocephalon silně ohrožený druh Česnek žlutý Allium flavum ohrožený druh Čistec roční Stachys annua silně ohrožený druh Divizna rakouská Verbascum austriacum vzácný druh Hadí mord rakouský Scorzonera austriaca ohrožený druh 1928 Hadí mordec dřípený Podospermum laciniatum nejasný případ 1966 Hlaváč sedavý Scabiosa canescens ohrožený druh Hlaváček letní Adonis aestivalis ohrožený druh Hvozdík Pontederův Dianthus pontederae ohrožený druh Jablečník cizí Marrubium peregrinum kriticky ohrožený druh 1922 Jetel podhorní Trifolium alpestre vzácný druh Kakost krvavý Geranium sanguineum vzácný druh Kozlíček vlnatý Valerianella carinata kriticky ohrožený druh Mák polní Papaver argemone vzácný druh Mateřídouška časná Thymus praecox vzácný druh Mateřídouška olysalá Thymus glabrescens ohrožený druh Mateřídouška panon. Thymus pannonicus vzácný druh Modřenec chocholatý Leopoldia comosum ohrožený druh Mochna písečná Potentilla arenaria vzácný druh Orsej blatoucholistý Ficaria calthifolia ohrožený druh Piplá osmahlá Nonea pulla vzácný druh Pochybek prodloužený Androsace elongata silně ohrožený druh Prvosenka jarní Primula veris vzácný druh Pryšec mnohobarevný Euphorbia epithymoides ohrožený druh Pryšec prutnatý Euphorbia virgata vzácný druh Rozrazil klasnatý Pseudolysimachion spicatum vzácný druh Rozrazil ožankovitý Veronica teucrium vzácný druh Rozrazil polní Veronica agrestis silně ohrožený druh Rozrazil rozprostřený Veronica prostrata ohrožený druh Rozrazil trojlaločný Veronica triloba silně ohrožený druh Rozrazil zubatý Veronica dentata silně ohrožený druh 1966 Rebríček panónsky Achillea pannonica ohrožený druh Sešel fenyklový Seseli hippomarathrum ohrožený druh Sešel sivý Seseli osseum vzácný druh Silenka ušnice Silene otites ohrožený druh Slézovec durynský Lavatera thuringiaca vzácný druh Strošek poměnkový Lappula squarrosa ohrožený druh Tolice nej menší Medicago minima ohrožený druh Trýzel panónsky Erysimum odoratum ohrožený druh Trýzel rozvětvený Erysimum diffusum ohrožený druh Večernice smutná Hesperis tristis silně ohrožený druh Violka divotvorná Viola mirabilis vzácný druh Violka skalní Viola rupestris ohrožený druh 1966 Vrabečnice polní Thymelaea passerina silně ohrožený druh 1961 Záraza bílá Orobanche alba ohrožený druh 1966 Zvonek klubkatý Campanula glomerata vzácný druh Zvonek moravský Campanula moravica vzácný druh 51 Od jara do podzimu poskytuje Santon příležitosti k vycházkám nebo poznávání našich dřevin, rostlin i živočichů. Pohled na početně a v nejrůznějších barevných kombinacích kvetoucích rostlin bývá neobyčejně působivý. V území roste 10 zvláště chráněných druhů bylin a dalších 50 druhů ohrožených, zařazených na Červeném seznamu naší flóry. V území můžeme nalézt 12 významných druhů dřevin. Santon prochází od roku 1995 komplexní rekonstrukcí dřevinného patra. Od roku 2000 se stále rozšiřují pravidelně kosené plochy. Dnes je Santon znovu malebnou a v širokém okolí nepřehlédnutelnou dominantou. S charakteristickou kapličkou na vrcholu. 52