OBECNÁ MYKOLOGIE
(místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)
Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ • Historický výskyt a teorie o původu hub
• Stavba houbové buňky (cytoplazma, organely, jádro a bun. cyklus, bun. stěna)
• Výživa a obsahové látky hub • Vegetativní stélka hub (nemyceliální houby, hyfy, hyfové útvary,
pletivné útvary, stélka lišejníků, růst houbové stélky)
• Rozmnožování hub (vegetativní, nepohlavní, pohlavní) • Genetika hub
• Plodnice hub (sporokarpy, askokarpy, bazidiokarpy, anatomie plodnic, hymenofor, hymeniální
elementy) • Spory hub (typy a stavba, šíření a klíčení)
• Nomenklatura hub • Sběr, určování a konzervace hub
mykolog
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

ANATOMIE PLODNIC
Tato kapitola se bude věnovat strukturám, tvořícím tělo houbových plodnic, na příkladu
stopkovýtrusných hub (přesněji hymeniálních). V jejich plektenchymu nalezneme následující typy hyf
(již zmíněné u vegetativní stélky):
• generativní – tenko- i tlustostěnné, větvené, přehrádkované, často tvoří přezky;
• skeletové – rovné, málo větvené, tlustostěnné, úzké lumen, dlouhé úseky mezi septy (zdánlivě
nepřehrádkované), nikdy se nepřezkují;
• ligativní (vazbové, binding) – taktéž tlustostěnné a prakticky bez přehrádek, leč hojně se
větvící (propojují skeletové hyfy => zpevnění pletiva).
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\56_hyf_gen.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\58_generative-hypha-skeletalized.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\57_hyf_geni.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\59_hyf_skel.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\60_hyf_lig.jpg
Vlevo nahoře generativní hyfy, pod nimi skeletoidní hyfy (tlustostěnné gen.), dále doprava inflátní
generativní (fysalohyfy), skeletové a ligativní hyfy.

Přítomnost jednoho nebo více typů hyf v pletivu se promítá do tvorby různých hyfových systémů:
• monomitický obsahuje jen genera-tivní hyfy (může jít i o supporting = skeletoidní hyfy, případně
deutero-plazmatické hyfy); tento hyfový systém tvoří plodnice naprosté většiny druhů řádu
Agaricales;
• dimitický obsahuje generativní a skeletové hyfy; systém amfimitický obsahuje generativní a
ligativní hyfy (někteří autoři tento typ neodlišují a systémy se dvěma typy hyf označují obecně
pojmem dimitický);
• trimitický obsahuje všechny tři typy hyf; přítomnost ligativních a skeleto-vých hyf způsobuje
houževnatost plodnic, častou u nelupenatých hub (někdejší skup. Aphyllophorales s. l.).
Veselý et al. Přehled československých hub, 1972
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-15_monomitic-dimitic-trimitic-contexts.jpg
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Zastoupení hyf ovlivňuje rozmanitou konzistenci plodnic – tuhé až dřevnaté (choroše), kožovité
(Scleroderma, Geastrum), nejčastější dužnaté (Agaricales – vesměs monomitické), ale i chrupavčité
(Calocera, Hirneola) nebo rosolovité (Tremella). Zastoupení tlustostěnných hyf (a s tím i tuhost
plodnic) u dimitických a trimitických druhů se obvykle zvyšuje se stářím plodnic.

Jiný způsob rozlišení plektenchymatických pletiv je založen na uspořádání hyf v pletivu:
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-16_thigmoplect-aeroplect-ixoplect-colloplect.jpg
• thigmoplect – hyfy nahloučené těsně u sebe, časté v primordiích plodnic, třeních a kyjovitých
plodnicích;
• colloplect – hyfy pevně "zalité" ve ztuhlé hmotě, vytváří tvrdé struktury jako kůru rhizomorf
nebo sklerocií;
• ixoplect – hyfy "plavou" v gelatinózní hmotě (vyloučené z geliferních hyf nebo vzniklé
zeslizovatěním stěn), tvoří povrchové struktury;
• aeroplect – hyfy rozptýlené, prostor mezi nimi vyplněn vzduchem, časté ve starých plodnicích
(obvykle vzniká z thigmoplectu).
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Plodnice některých hub (např. strmělky, křehutky) jsou nasákavé = hygrofánní – za vlhka nasají
velké množství vody do prostor mezi hyfami klobouku, posléze zase plodnice odpařováním vody vysychá
(tento jev se projevuje i barevnou změnou – nacucaná plodnice je obvykle tmavší, vysycháním
bledne).
Přebytečná voda, která se nestíhá odpařit, je u některých hub vylučována formou gutace (Fomitopsis
pinicola, Hydnellum, Serpula, Hebeloma, Limacella guttata) – často jsou ve vodě rozpuštěny soli a
jiné produkty metabo-lismu, po odpaření vody zůstávají jako krystalky na povrchu pletiva.
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\61_gutace_fomitopsis_pinicola.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\63_Hydnellum_ferrugineum.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\64_Hydnellum_peckii.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\65_hygrofanni_psathyrella-piluliformis.jpg
Vlevo Hydnellum ferrugineum, vedle H. peckii.
Foto Carlos Sanchez, http://www.terra.es/personal3/sanchezalgota/micofoto.htm; H. peckii:
http://www.awl.ch/pilze/pilz_dateien/hydnellum_peckii/
Foto
Zuzana Kuricová
 http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=139223
Hygrofánní klobouk Psathyrella piluliformis
– vlhčí okraj je tmavší
(podobný barevný lem
mají třeba opeňky).
Foto
Georg Müller
 http://www.pilzepilze.de/piga/zeige.htm?name=fomitopsis_pinicola
Gutace
Fomitopsis pinicola

V pletivech hub můžeme pozorovat různé textury – jsou významné z fylogenetického hlediska, ukazují
na fylogenetické souvislosti více než mnohé jiné znaky. Texturou jsou ovlivněny vlastnosti povrchu
plodnic (hladký, sametový, ...), textury mají i sterilní části plodnice.
(Praktická poznámka: pro studium je lepší pletiva cupovat – hyfy se tak dostanou od sebe, zatímco
když plodnici řežeme, hyfy prořízneme.)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-14_context-textures.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\66_mycena-crocata_akachisiotake1.jpg
Na základě tvorby zvláštních struktur
byl oddělen řád Russulales – v plek-
tenchymu jejich plodnic registrujeme
přítomnost zvláštních globulózních útvarů, sférocyst. U Russulales se setkáme i s mléčnicemi –
jedná se o dlouhé hyfy (ztlustlá stěna, řídká septa), u holubinek prázdné, u ryzců plné
"mlékovitého" obsahu, jehož barva je druhově specifická (mléčnice samy ovšem nejsou specifické pro
Russulales, vyskytují se též např. u helmovek).
Clémençon: Cytology and Plectology ..., 2004.
http://www.cx.sakura.ne.jp/~kinoko/01eng2/mycena_crocata2.htm
Mycena crocata

Plodnice nemají texturu pletiv všude stejnou, zvlášť pigmentovaná část na povrchu – pokožka
(pellis, cutis) – má pseudoparenchymatické pletivo, zatímco prosenchym je hlavně ve středu třeně a
klobouku.
Termín trama (prosenchymatická i pseudoparenchymatická) označuje sterilní část dužniny (z pohledu
na plodnici jako celek vyjadřuje v pod-statě totéž co český pojem dužnina; angličtina užívá pojem
context) nebo hymenoforu (typicky lupenu, viz dále).
Cortex neboli svrchní kůra je vnější (okrajová) část dužniny; obvykle není ostrá hranice mezi
vnitřkem tramy a cortex, která bývá tvořena postupně se ztenčujícími hyfami anebo hyfami s
melanizovanou stěnou.
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-57_context-without-cortical-layer.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-58_cortex-examples.jpg
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Povrch plodnic (nad cortex) obvykle pokrývá pokožka = pellis (pileipellis na klobouku,
stipitipellis na třeni, příp. ještě bulbipellis na hlíze); bývá složena z jedné až tří vrstev
(suprapellis, mediopellis, subpellis) a může být různých typů /šipky značí pravděpodobné odvození
následujícího typu z předchozího/:
Prostor mezi hyfami zmíněných struktur může být vyplněn gelatinózní (vyjadřuje se předponou "ixo-")
nebo ztvrdlou pryskyřičnou hmotou (předpona "krusto-").
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-56_architectures-of-the-pelles.jpg
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

• tomentum (plsť – tlustý obal z nepravidelně uspořádaných hyf; Xerocomus) => clavicutis (kyjovité
ztlustlé buňky na koncích hyf; Gymnopus dryophilus) => epidermální cutis (kompaktní hmota z
obdélníkových buněk, častá ve sklerociích, příklad Typhula);
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-60_tomentum-drawings.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-63+64_clavicutis+epidermoid-cutis.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-61_tomentum-photos.jpg
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-65_trichocutis.jpg
• jinou odvozeninou tomenta je tomento-
cutis (povrchová síť z překřížených hyf;
Clitocybe gibba) =>
rectocutis (uspořádání
povrch. hyf rovnoběžné;
Gymnopus confluens)
=> plagiotrichoderm
(koncové části hyf se
zvedají šikmo vzhůru;
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-62_tomentocutis+rectocutis.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-66_trichoderm.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-59_plagiotrichoderm.jpg
Stereum hirs.) => trichoderm (konce hyf pro- pletené vzhůru; Hygrophorus) => trichocutis (konce hyf
rostoucí kolmo od povrchu se otočí do polohy rovnoběžné s povrchem pletiva a vytvoří souvislou
vrstvu; Trametes suaveolens, zde může postupně narůst více vrstev na sobě);

• z trichodermu je odvozen palisadoderm (konce hyf rovnoběžné, natěsnané vedle sebe; Xerocomus) =>
fysalo-palisadoderm (palisáda ze ztlustlých hyf; též Boletales) => další odvozeniny jsou conioderm
(konce hyf se drobí na jednotlivé kulovité buňky), sférocystoderm (jen jedna vrstva
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-67_palisadoderm.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-68_physalo-palisadoderm+conioderm.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-70_hymeniderm.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-71_incrusted-pellis.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-69_paraderm.jpg
kulovitých b.), hymeniderm (jedna vrstva kyjovitých b.) a paraderm (vícevrstevná struktura z
vícehranných buněk, může být odvozena i z rectocutis).
paraderm