ÚZEMNÍ DIFERENCIACE Geografie venkova, periferií a pohraničí ZNEVÝHODNĚNÉ REGIONY ¢20. léta 20. století – nerovnoměrný rozvoj/vývoj, vznik sociálně geografických disparit mezi regiony, vztahy mezi centrem a periferií ¢Divergence vs. konvergence, negativní a/vs. pozitivní dopady procesu marginalizace, řešit / usměrňovat? ¢V sociologii – studium sociálních nerovností jedním ze základních témat, chudoba ve městech vs. na venkově / sociální vyloučení ¢Státní intervence – prostředek zmírnění regionálních disparit: horské oblasti, severské regiony, venkovské oblasti, tradiční průmyslové oblasti → územní soudržnost (koheze) ¢„new public management“ – prvky trhu v chování státu ¢ ¢Model kontinua (WALLERSTEIN 2004) ¢Namísto původního modelu polarit (jádro - periferie) → jádro – semiperiferie – periferie – marginální region. ¢Periferie se sice nachází v podřízené pozici vůči centru, je však na rozdíl od marginálního regionu integrována do systému. ¢ KONVERGENCE VS. DIVERGENCE: VĚČNÁ OTÁZKA? (BLAŽEK, CSANK 2007) ¢„Obnova“ nositelů diferenciace, starší jevy difuzí vedou k poklesu variability (HAMPL 1998) ¢Existence rozdílů nezbytná (HIRSCHMAN 1958) X extrémní rozdíly s destimulačním a destabilizujícím účinkem ¢Příliš velké rozdíly – hrozba pro sociální a následně politickou stabilitu (NOVOTNÝ 2006) ¢Přirozená trajektorie regionální/územní diferenciace socioekonomického vývoje vs. usměrnění státem / regionální politikou? (až nivelizace) ¢Nalezení vhodné míry rozdílů v různých sférách – soudržnost jako míra tolerance dané společnosti k rozdílům (MOLLE 1997) ¢ DIFERENCIACE VE STUPNI EKONOMICKÉHO, SOCIÁLNÍHO A KULTURNÍHO ROZVOJE https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fd/World_trade_map.PNG HUSTOTA ZALIDNĚNÍ (ESPON 2019) STŘEDNÍ EVROPA V RÁMCI SVĚTA – GLOBÁLNÍ PERSPEKTIVA ¢Disparity v životním stylu ¢Mechanismy na omezování negativních vlivů kapitalistické ekonomiky vs. neoliberální pojetí, regulace až separace ¢„Smrštění světa“ (BAUMAN 1998) ¢Perspektivní zrození mezinárodní společnosti (a zmenšení vlivu národních států) (FLORINI, SIMMONS 2000) ¢Profit bohatých, silných, chytrých vs. ztráta chudých, slabých, hloupých? ¢De/regulace – konkurence, kvalita, dostupnost, privatizace infrastruktury ¢ POZICE ČESKA: ¢vně – —součást bohatého severu, úzké vazby na evropské ekonomické centrum (prostřednictvím Německa), HDP na hlavu zpravidla 30.-35. místo na světě, kvalita života – index lidského rozvoje dtto ¢dovnitř – —lze očekávat jedny z nejmenších problémů s chudobou či sociální exkluzí, meziregionální disparity jedny z nejmenších vůbec (80./90. léta 20. století) ¢v Evropě – —z hlediska ekonomické prosperity slabší stát, v rámci střední Evropy jeden z nejrozvinutějších států ¢ SOCIOGEOGRAFICKÁ DIFERENCIACE (HAMPL, MÜLLER 2019) ¢kombinace regionální a sídelní hierarchie (jádra, centra, oblasti) a makropolohové atraktivity (západ-východ gradient, superdominance Prahy), problémovost „pánevních“ metropolitních areálů (HAMPL 2005) ¢Specifikace různých typů (metropolitních HAMPL, MARADA 2016, „široké“) a nemetropolitních prostorů, jednotky – upravené SO ORP ¢Metropolitní areály – v CZ 12, 1/3 území – 60 % obyvatelstva – 2/3 ekonomiky, pražský, pánevní, ostatní ¢ VYMEZENÍ METROPOLITNÍCH A NEMETROPOLITNÍCH ÚZEMÍ sídelní osy významově neutrální periferie NEMETROPOLITNÍ AREÁLY: ¢sídelní osy (mezi metropolitními areály, tradiční + nové, 33), významově neutrální (43), periferie (zvýhodněné – při BY a AT 13, ostatní 37) ¢„V závislosti na snižování hierarchického postavení jednotky se význam polohového faktoru zvyšuje.“ ¢„zpoždění vývoje“ ¢Mezi nemetropolitními regiony „v podmínkách Česka existují zaostávající oblasti, resp. periferie jen výjimečně. ¢Trvalé a víceméně neodstranitelné nevýhody periferních prostorů: úbytek obyvatelstva, problémy s dopravní obslužností, chybějící sociální infrastruktura ¢Vesměs 50+ obyv./km2, polohově zvýhodněné – sousedství s Bavorskem nebo Rakouskem ¢ TYPOLOGIE ČESKÝCH NEMETROPOLITNÍCH REGIONŮ (ŽENKA, SLACH, SOPKULIAK 2017) ¢Dvojí ohrožení: —konkurence ze strany metropolitních regionů, konkurence exportně zaměřených regionů v zemích s nižšími náklady ¢Nedostatečná diverzifikace ekonomické základny, nízká úroveň inovací vč. jejich komercializace ¢Vnitřně velmi rozmanitá skupina, zahrnuje: —nejen oblasti periferní a venkovské, ale i —nemetropolitní staré průmyslové regiony, vysoká specializace prostřednictvím dodavatelů nižšího řádu ¢8 teoretických typů regionů, relevantní – periferní regiony (KARLSEN 2013): —malá populační/ekonomická velikost, nízká hustota institucí, chybějící kritické masy pro aglomerační efekty, zde: nepříznivá dopravní poloha s malou hospodářskou základnou, nízká hustota zalidnění/firem, podprůměrná ekonomická výkonnost ¢Exaktní vymezení na základě tzv. potenciálu interakcí, mezd, zaměstnanosti a přidané hodnoty na jednotku zastavěné plochy a specializaci na zemědělství (ŽENKA a kol. 2017) ¢Metropolitní regiony (OECD 2012): 50+ tis. obyvatel, hustota zalidnění 1500 obyv./km2 ¢Jednotky – SO ORP, 4 typy: —jádra metropolitních regionů, zázemí metropolitních regionů, městské regiony s metropolitními funkcemi a nemetropolitní regiony (vč. Jihlavy, Mostu, Chomutova, Bohumína?) ¢ ¢ METROPOLITNÍ A NEMETROPOLITNÍ REGIONY V ČESKU TYPOLOGIE NEMETROPOLITNÍCH REGIONŮ ¢Z 206 jednotek – 156 jednotek/nemetropolitní regiony, z nich téměř polovina periferní regiony (82) ¢Rozdíly v ekonomické výkonnosti mezi 8 vymezenými skupinami nepříliš výrazné – nejvýkonnější „metropolitní jádra“ (116 CZ) pouze o 48 % vyšší produktivita než nejvíce zaostávající „periferní regiony“ (79 CZ) ¢Nemetropolitní regiony: —z celostátní přidané hodnoty 60 % ve zpracovatelském průmyslu, 77 % v zemědělství, lesnictví a rybolovu ¢Periferní regiony: —20 % obyvatel, 33 % přidané hodnoty primárního sektoru za CZ, nejnižší hodnota produktivity práce a mezd, z hlediska ekonomické výkonnosti 2. nejhomogennější skupinou, nadprůměrná specializace na zemědělství, 60 % přidané hodnoty ze zpracovatelského průmyslu ¢ ¢Přes homogenitu strukturálně a funkčně rozmanité – klasifikace: —regiony s vysokým podílem primárního sektoru na zaměstnanosti a s diverzifikovanou odvětvovou strukturou, příklady? —regiony s velmi nízkým podílem primárního sektoru na zaměstnanosti, specializované na tradiční odvětví zpracovatelského průmyslu —regiony s velmi nízkým podílem primárního sektoru na zaměstnanosti a diverzifikovanou odvětvovou strukturou —ostatní periferní regiony bez společných strukturálních a funkčních znaků ¢ SHRNUTÍ JAKO PODKLAD PRO REGIONÁLNÍ POLITIKU Faktory Mechanismy Aktéři Doporučení pro regionální politiku Vyšší transakční náklady v důsledku odlehlosti, nízké míry urbanizace i hustoty firem a institucí, malý lokální trh, nízké úspory z rozsahu Diverzifikace do technologicky příbuzných odvětví, specializace na tržní niky, amenitní migrace Malé a střední průmyslové firmy, občanský sektor Podpora nadregionálních znalostních sítí, atrakce menších (zahraničních) firem, rozvoj intra a inter-regionální dopravy, posilování lokálního síťování firem a institucí, podpora regionální specializace i příbuzné diverzifikace místních firem, stabilizace populace HAMPL, MARADA 2016 REGIONY PŘIROZENÉ A UMĚLÉ / ADMINISTRATIVNÍ – PŘÍKLAD SOCIOGEOGRAFICKÉ REGIONALIZACE ČESKA (HAMPL, MARADA 2015) STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE ČR 2014-2020, 21+ ¢ POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR (2008, A-2019) ¢ POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR / AKTUALIZACE Č. 1, 2, 3 (MMR, ÚÚR 2019) POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR / AKTUALIZACE Č. 1, 2, 3 (MMR, ÚÚR 2019) POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR / AKTUALIZACE Č. 1, 2, 3 (MMR, ÚÚR 2019) METROPOLITNÍ REGIONY A VÝZNAMNÉ AGLOMERACE VE STŘEDNÍ EVROPĚ PO ROCE 1990 (KÖRNER 2010) ¢text