MARGINALITA / PERIFERIE
Geografie venkova, periferií a pohraničí


POJEM
¢„Periphereia“, pův. oběh, okruh, později „něco na okraji“
¢Rozlišení ekonomického a také sociálního prostoru na jádro a periferii
¢V mikro-, mezo-, makroprostoru/měřítku
¢Marginalita (okrajovost), marginální – umístění nebo pozice na okraji (DRÁPELA 2011)
¢Nejednotný výklad, „marginalita je relativní koncept nastavený normativním kontextem“ (LEIMGRUBER
2004)
¢Komplexní geografická (územní, „objektivní“) marginalita – složky: ekonomická, sociálně kulturní,
politická, environmentální
¢„subjektivní“ – jak lidé tento objektivní stav vnímají, „marginalita je stav duše“ (ANDREOLI et
al. 1989)
¢Jeden resp. několik typů periferních oblastí (znevýhodnění, deprivace / LANG et al. 2015)
¢
¢

PŘÍSTUPY
¢geometrický (vazba na lokalizační teorie, HURBÁNEK 2005), demografický (depopulační vývoj, ANDRLE
1995), fyzickogeografický (omezení socioekonomických aktivit, SPIŠIAK 2000)
¢geometrický, ekologický, ekonomický, sociální (zahrnuje přístupy politické, kulturní, bezpečnostní
a percepční, LEIMGRUBER 1994 → 2004)
¢Marginalita je bod, kdy/kde se zisk mění ve ztrátu (von THÜNEN 1826)
¢Teorie centrálních míst (CHRISTALLER 1933), dojížďkové regiony, hexagonální síť
¢Model jádro-periferie (PREBISCH 1959), ekonomický kontrast mezi industrializovanými a
nerozvinutými zeměmi
¢Jádrové oblasti disponují inovačním potenciálem (FRIEDMANN 1966), periferie závislá na jádru
(decision-maker, moc), absence marginálních oblastí?
¢Reverzibilita (REYNAUD 1981), protiklad/extrémy vs. kontinuum, proměna v čase
¢3 specifické typy regionů: propojené území, izolované území, „ztracený kout“
¢




¢Systémové aspekty: determinace politickými hranicemi (nebezpečné zóny, rizikové oblasti, vojenská
funkce)
¢Procesní aspekty (MEHRETU et al. 2002): doprovodná marginalita (contingent, projev ekonomiky
volného trhu), systémová (systemic, nerovnost založená na politické a ekonomické síle), souběžná
(collateral, na základě sousedství), vynucená (leveraged, tlak na zisk → „nová chudoba“)

TEORIE MAINSTREAMU (GIDDENS 1984)
¢vč. marginálních jedinců, tedy i regionů, projevem „behaviorální oscilace společnosti“
¢nejedná se o marginální oblasti resp. „problémové“ regiony, ale o specifický/aktuální výsledek
současného uspořádání (světa)
¢„marginální“ ≠ „zaostalý“ → politika nutného rozvoje: marginální lidé (oblasti) musí být
vyzdviženi ze své zaostalosti a „rozvíjeni“ k „civilizovanému standardu“
¢
¢

MARGINÁLNÍ = PERIFERNÍ?
¢Marginální území – nedostatečně integrované do (v daném místě a čase) dominujících struktur,
procesů a systémů (SCHMIDT 1998); širší pojem, nejen efekt izolace, ale též nedostatek inovativního
potenciálu (LEIMGRUBER 1994); „oddělena od okolního světa a žijí vlastním životem“ (REYNAUD 1981)
¢Kritéria pro vymezení marginálních regionů:
—významně nižší příjmy na 1 obyvatele, nižší vybavenost infrastrukturou, kulturní izolace, nelehké
přírodní podmínky
—na okraji systému, relativní koncept, komplexní jev, spojení s percepcí (negativní asociace)
¢(vs. role marginálního duševna, HORTON 1969, A. Einstein, …?)
¢Periferní území – nejsou v tak krizové/beznadějné situaci, jsou integrovány (ANDREOLI 1992)
¢

PERIFERIE (SCHMIDT 1998, HAVLÍČEK, CHROMÝ 2001)
¢„specifická území s poruchou funkčně-prostorových vztahů, která jsou výsledkem nerovnoměrného
působení vzájemně se podmiňujících sociálních, ekonomických, politických, kulturních i
fyzickogeografických faktorů; území nedostatečné integrace do (v daném místě a čase dominujících)
struktur, procesů a systémů“;
¢podřízenost autoritě centra
¢Typy perifernosti (2-3) (KOUTSKÝ 2005)
¢polohová – nevýhodné postavení v integrální prostorové organizaci, vnější a/vs. vnitřní
¢významová – nedostatečná participace na politických, ekonomických a společenských procesech,
příjemce impulzů rozvoje
¢ekologická – území přeměněné vlivem lidské činnosti (kulturní krajina)
¢Rámcové oblasti
¢periferie = oblasti rámcové (KORČÁK 1938), na rozdíl od oblastí kmenových
¢

¢Odlišnost z hlediska míry aktivity obyvatel a potenciálu pro endogenní rozvoj
¢„klasickᇠperiferie“: hospodářsky zaostalá území’ charakteristickᇠnízkou hustotou zalidnění,
převažujícím venkovským osídlením a vysokou zaměstnaností v primárních odvětvích (MARADA, CHROMÝ
2000)
¢ve smyslu geometrickém, tj. pro území na okraji, pro oblasti vzdálené od středu
¢exponovanost – agregátní vyjádření polohy a částečně i významového postavení v sociálně
geografickém systému (HAMPL, GARDOVSKÝ, KÜHNL 1987), mj. zavedení ukazatele komplexní funkční
velikost (KFV – více?)
¢marginální území – neexponované, neatraktivní poloha, nízká intenzita osídlení MAPA?
¢„vnitřní periferie“ (MUSIL 1989), území vyžadující zvláštní ekonomickou a sociální péči, 9
ukazatelů, na bázi generelových jednotek
¢

PROSTOROVÉ ROZLOŽENÍ CENTRUM – (SEMIPERIFERIE) – PERIFERIE
NA MAKRO-, MEZO- A MIKROREGIONÁLNÍ ÚROVNI


POLARIZACE, RESTRUKTURALIZACE A DEPRIVACE
¢Polarizační teorie
—Nárůst nerovnováhy mezi jádrovými oblastmi a periferním územím, teorie kumulativních příčin –
dostředivé působení do center (MYRDAL 1957), odsávání zdrojů z periferií (FRIEDMANN 1973)
—Špatná dostupnost do metropolitních oblastí (GLØERSEN at al. 2012)
¢Teorie venkovské restrukturalizace
—Střetávání různých sociálních aktérů, měnící se mocenské poměry (HOGGART, PANIAGUA et al. 2001),
důsledky/vliv globalizace, postindustrializace, ústup zemědělství →
—klasifikace podle míry ekonomické závislosti zvnějšku (MARSDEN et al. 1993), alternativní
ekonomické aktivity? (HRUŠKA 2013)

¢Teorie deprivace
—Lokality s vysokou koncentrací sociálního znevýhodnění, resp. vyloučení (KÜHN 2015)
—Indikátory:
¢podíl domácností vlastnících automobil, kvalita bydlení, nezaměstnanost, účast dětí na vzdělávacím
systému (MARTIN et al. 2000)
¢přístup k zaměstnání, kvalita zaměstnání, nízký příjem, dostupnost bydlení, kvalita bydlení,
přístup ke službám apod. (MIDGLEY, HODGE, MONK 2003)
¢
¢Slabé vazby mezi jednotlivými teoriemi
¢Vývoj periferií: vznik, přetrvávání, zánik
¢Selektivní recentralizace střediskových funkcí – „regional shrinkage“ (ŠIMON, MIKEŠOVÁ 2014)
¢

JÁDRO A PERIFERIE NA ZÁKLADĚ POTENCIÁLNÍ AKCESIBILITY A REGIONÁLNÍHO HDP (ESPON 2006)



HLAVNÍ PŘÍČINY VNITŘNÍ PERIFERNOSTI (ESPON 2018)



SMĚR POPULAČNÍ DYNAMIKY VNITŘNÍCH PERIFERIÍ



VÝZKUM PERIFERIÍ V ČESKU
¢
¢90. léta – absence snahy vymezit deprivované a marginalizované oblasti v CZ
¢Systematický výzkum v Česku až koncem 90. let 20. století (BRABEC 2002), důvodem časového
„zpoždění“ předlistopadové politické zřízení a následná transformace
¢Praha a/vs. Brno
¢„Albertovská škola“, výzkum transformačních procesů a regionálního vývoje (HAMPL et al. 1996,…)
¢„Slupská škola“ HAVLÍČEK, CHROMÝ, JANČÁK, MARADA, polarizace prostoru, identifikace problémových
oblastí
¢Identifikace a analýza periferních a marginálních oblastí, zejm. v mikroregionálním a lokálním
měřítku (VAISHAR, ZAPLETALOVÁ 1998,…)
¢Vývojové hledisko, diferenciace marginálních oblastí 1991-2003 (DRÁPELA 2005)
¢Součást výzkumu pohraničí – „geogrant pohraničí“ (JEŘÁBEK, DOKOUPIL, HAVLÍČEK et al. 2004)
¢

¢Snižující se hustota zalidnění, občanská vybavenost a infrastruktura, nabídka pracovních
příležitostí (MUSIL, MÜLLER 2008)
—Území, kde „žijí lidé, kteří jsou vyřazení z hlavního proudu vývoje společnosti – jsou na jeho
okraji“
¢Hledání prostorových shluků s příznivými a nepříznivými hodnotami indikátorů (NOVÁK, NETRDOVÁ
2011), bodovací metoda, periferie krajských center
¢Vylidňování, stárnutí obyvatelstva a snižující se ekonomická, sociální a kulturní aktivita
(OUŘEDNÍČEK, ŠPAČKOVÁ, FEŘTROVÁ 2011)
¢
¢Metodologické otázky: výběr relevantních ukazatelů, polarizace prostoru (vývoj v čase), volba
regionální úrovně (nomotetické a/vs. idiografické přístupy), metody „objektivní (využití
kvantitativních metod) a „subjektivní“ (vnímání/postoje pozitivní, negativní, indiferentní)
¢
¢Lze nepříznivé hodnoty v určité oblasti kompenzovat příznivými hodnotami v oblasti jiné?
¢Povaha sociálního znevýhodnění ve městě a na venkově se liší!
¢Koncept znevýhodnění vícerozměrný, resp. různé dimenze perifernosti (BERNARD, ŠIMON 2017)
¢
¢

¢Integrovanost území hromadnou osobní dopravou (ŘEHÁK 1979), „marginalita“ vedlejším produktem
¢Typologie osídlení podle obsluhy hromadnou dopravou (MARADA 2003), centra pouze lokálního významu
s nízkým počtem spojů, příp. centra s velmi malým počtem spojů, byť dálkových / dopravní
marginalita ovlivněna reliéfem a hustotou zalidnění

VYMEZENÍ PROSTŘEDNICTVÍM KVANTITATIVNÍCH METOD
¢Klasické – komponentní analýza (6 ukazatelů, MARADA 2001), nejvíce – pomezí Čech a Moravy
¢Alternativní – pokrytí území signálem mobilního operátora (HAVLÍČEK, CHROMÝ 2001), difúze
z centrálních, finančně atraktivních oblastí
¢

¢Podíl objektů druhého bydlení (FIALOVÁ 2001)
¢
¢Dopravní dostupnost (časová dostupnost a frekvence spojů veřejné dopravy, mezoúroveň) a
exponovanost (7 ukazatelů – vnitřní periferie) (ČERMÁK 2005)

¢(ŘEHÁK 2004) potenciál obyvatelstva, Reillyho model, gravitační model
¢











VÝVOJ MARGINALITY ČESKA 1991-3003 (DRÁPELA 2005, 2011, + HERBER 2005)
¢Hlavní disparity na mezoúrovni, odklon od nivelizace, stabilní v čase
¢
¢Klíčové faktory marginality či prosperity (DRÁPELA 2011)
¢geografické faktory: reliéf, vodní toky, úrodnost půdy, klimatické podmínky, přírodní kapitál
(bohatství), lokalizace hlavních populačních center, lokalizace hlavních ekonomických aktivit,
lokalizace hlavních komunikací;
¢historické faktory: založení sídla v kontextu kolonizace území, populační velikost – životaschopné
komunity s min. 200 obyvateli;
¢vlastnické faktory: lokalizace sídel vlastníků;
¢ekonomické faktory: zásadní, historicky uměle budovaná středisková struktura;
¢externality: jednorázové zásahy typy katastrof;
¢estetické a environmentální faktory: atraktivita sídla z hlediska bydlení;
¢dostupnost veřejnou dopravou;
¢občanská vybavenost.
¢

¢Vymezení marginálních oblastí – úbytek 5 % mezi sčítáními (1869-2001), 15+ % silně X prosperující
¢Paralela 1880/1869 ku 2001/1991
¢Dlouhodobý vývoj, etapy, milníky:
—Identifikace urbanizace resp. suburbanizace,
—emigrace německy hovořícího obyvatelstva po 1. světové válce a vyhlášení Československa,
—1930 zrod „současných“ periferií,
—odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce,
—poválečný populační růst s příznivým dopadem na tehdejší periferie,
—1961+ oslabování venkova a koncentrace do center, uplatnění střediskové soustavy osídlení,
—znovuoživení venkovských (příměstských, atraktivních) oblastí,
—utváření marginálních pásů/prstenců kolem center
¢2010/2001 výrazné zvýšení rozlohy prosperujících oblastí, opětovné oslabení některých horských
oblastí, relativní oddálení prstenců kolem hlavních center







VNITŘNÍ PERIFERIE V ČR JAKO MECHANISMUS SOCIÁLNÍ EXKLUZE (MUSIL, MÜLLER 2008)
¢Sociálně diferenční mechanismy, např. týkající se zaměstnání, sociálních tříd, etnické
příslušnosti, rodových rozdílů, struktur komunit a zdraví (PAYNE 2000)
¢Působení strukturálních faktorů k vyloučení z „hlavního proudu vývoje společnosti“ (MAREŠ 2006)
—Demokratický systém / občanská integrace
—Pracovní trh / ekonomická integrace
—Sociální stát / sociální integrace
—Rodina a komunita / interpersonální integrace
¢Uvnitř měst (ghetta) a/vs. mimo
¢Zájem/studium v sociální geografii, regionální nebo urbánní sociologii – příčiny vzniku rozdílů,
jejich (nechtěné) důsledky
¢„Znovuobjevení“ místa v sociologii – poloha v prostoru může výrazně určovat kvalitu lidí a jejich
životní šance (GIDDENS 1984)
¢„Žitý prostor“ / „užívaný prostor“ (FRÉMONT 1976), sociální příp. environmentální důsledky
regionalizace
¢Řádovost procesů regionalizace (HAMPL 1998)

¢Pracovní/předběžné vymezení/uchopení území:
—Hospodářsky se nerozvíjí,
—Ztrácí obyvatelstvo, demograficky stárne,
—S nižší sociálně-ekonomickou úrovní, horší technickou a sociální strukturou,
—Se starým bytovým fondem,
—Mají specifické sociální problémy spojené s exkluzí
¢Použité jednotky:
—generelové jednotky 916 → 1424,
—TERPLAN – 70. léta, slučování obcí?
—Existence obslužných funkcí
¢Indikátory – celkem 17, následně zařazené do 2 kvintilů
¢Komparace 1984 / 2004, aktuální situace + vývoj 1970-2004
¢Vymezení:
—širší – 9/17, 494 jednotek (35 %, 10 % obyv., 31 % plochy)
—užší – 9/17 + pokles podílu obyv. na CZ 1971-1991 i 1991-2004, 258 jednotek (18 % – 5 – 17)
¢

¢Trvalost územního rozmístění periferních území?
¢3 typy: 1984 i 2005 X 1984, ne 2005 X 2005, ne 1984
¢
¢Hlavní zjištění:
1.Větší část periferních oblastí byla jak v 80. letech, tak nyní (2004 pozn.) umístěna podél hranic
mezi kraji.
2.Některá původně periferní území přestala být periferní (suburbanizace), přibyla též nová území.
3.Některé shluky periferních obcí vytvářely poměrně rozsáhlá souvislá území a jsou jimi dodnes.
(např. bývalá sídla soudních okresů – Klobouky u Brna)
4.Polohová stabilita periferií je výrazná, mj. odraz mezočlenění Čech, Moravy a Slezska.
5.Dvě hierarchické úrovně vnitřních periferií: makroregionální periferie Prahy (ale i třeba Plzně),
mezoregionální navazující zpravidla na okresní město (Písek aj.)
6.Podíly obyvatel žijících v periferních územích byly v českých krajích vyšší než v krajích
moravských.
7.










MAPA 3



TABULKA 2



SHRNUTÍ A TENDENCE
¢Venkovské zemědělské oblast, vysoký podíl PM EA v priméru – vnitřní periferie jsou zemědělským
venkovem
¢Nejvyšší hodnoty negativních přirozených přírůstků, od 90. let však nejvyšší přírůstky způsobené
imigrací
¢Vysoký podíl bytů neobydlených a přechodně obydlených či sloužících k rekreaci
¢Do center nejdále/nejdéle – 22 min (CZ 18), území se sníženou dostupností ORP většinou shodné s
periferiemi
¢Ve vyšší nadmořské výšce
¢
¢Velký obrat?
¢1997 vs.1998 nárůst obyvatelstva
¢Velká variabilita periferních území
¢Posílení procesuálního přístupu – začarovaný kruh, otázka „přetnutí“ některého z procesů
kumulativní kauzality

(BERNARD, ŠIMON 2017)






Překryv všech 4 dimenzí perifernosti velmi malý:
jen 34 ze 1424 mikroregionálních jednotek (generelů),
to odpovídá 64 tis. osob (0,6 % populace Česka).
Typ B se od průměru venkovských obcí nejméně odchyluje, zároveň nejlépe odpovídá vymezení vnitřních
periferií Musila a Müllera (2008).




¢Opodstatněnost vícerozměrného pojetí periferních venkovských území
¢Zkreslení vznikající při bodovém sčítání odlišných aspektů perifernosti
¢Problematické používání jednotného pojmu periferie příp. vnitřní periferie i pojetí na základě
sociálního vyloučení
¢Nicméně problémy různých typů periferií obdobné a liší se zejm. různou intenzitou
¢Podmíněnost/výsledek restrukturalizace venkova:
—dlouhodobých polarizačních procesů – poloha, centrum x ztráta funkcí doprovázená adaptací,
—ekonomické restrukturalizace – ztráta pracovních příležitostí bez /s nízkou náhradou jinými,
—současné tendence k prostorové dekoncentraci obyvatelstva – zvýšení vertikální diferenciace
obyvatelstva

G:\Literatura\vymezeni_perifernich_regionu_v_cesku_2011_tisk.tif



G:\Literatura\typologie_perifernich_regionu_v_cesku_2011_tisk.tif



PERIFERNÍ REGIONY SLOVENSKA



POLARIZACE ÚZEMÍ SLOVENSKA NA MAKROÚROVNI



ELIMINACE A REDUKCE PERIFERNOSTI
V ZÁZEMÍ MENŠÍCH REGIONÁLNÍCH CENTER


PERIFERNÍ REGIONY ČESKA / JEJICH POLOHA NA HRANICI SFÉR VLIVU REGIONÁLNÍCH CENTER



PERIFERIE MENŠÍCH REGIONÁLNÍCH CENTER / HIERARCHIE VAZEB CENTRUM – PERIFERIE