Leishmania/leishmaniasis Osnova přednášky •Parazit-původce •Rozšíření a Epidemiologie •Morfologie a Biologie •Životní cyklus •Příznaky onemocnění •Formy onemocnění: –Viscerální –Kutánní –Difůzní –Mukokutánní • •Přenos vektorem •Rizikové typy přenosu •Prevence •Výskyt laishmaniozy v ČR •Diagnostika •Vnímavost •Hlášení •Výskyt leishmaniózy v EU •Terapie •Leishmanioza u psů • Image of a Phlebotomus papatasi sandfly which is responsible for the vector-borne parasitic disease leishmaniasis next to an image of Leishmania sp. promastigotes from culture. This is the stage of the parasite that occurs inside the mid-gut of the sand fly. Leishmania •Leishmania je rod parazitických prvoků, který vyvolává různé formy nemoci, zvané leishmanióza. Řadí se mezi atypické obligátně intracelulární bičíkovce (většina bičíkovců jsou extracelulární paraziti), kteří v krvi invadují do makrofágů. Přenášeni jsou mezi obratlovci (např. člověk nebo pes) krevsajícím hmyzem (hlavně rody Phlebotomus a Lutzomia). Amastigoty v choriovém villu.jpg Viscerální Amastigoty v choriovém klku Leishmania infantum Amastigoti Leishmania infantum v kostní dřeni napadeného psa. Leshmania donovani (A) amastigot; (B) promastigot Globální rozšíření leishmaniozy Geographical and Environmental Variables of Leishmaniasis Transmission | IntechOpen Prevalence leishmaniózy ve starém a novém světě Prevalence of the old and new world Leishmania species. | Download Scientific Diagram Globální souhrn výskytu v geografických oblastech v letech 1950 - 2011 Global database of leishmaniasis occurrence locations, 1960–2012 | Scientific Data Relativní zastoupení (v %) jednotlivých druhů Leishmanií Leishmaniasis - The Lancet Rozšíření jednotlivých druhů ve starém světě Rozšíření a výskyt •Výskyt leishmanií je v 88 zemích pěti kontinentů, nevyskytují se v Austrálii a jihovýchodní Asii (pro přenašeče je příliš vlhká a horká). • •Ročně jsou nakaženy 2 miliony osob, většinou kožní formou, viscerálních je asi ¼, ale často končí smrtelně. • •Pozoruhodné je, že víc jak 90 % případů pochází z šesti zemí – Irák, Afghánistán, Írán, Saudská Arábie, Sýrie, Brazílie, Peru. • •Leishmaniósy se vyskytují i v Evropě po celé oblasti středomoří od Portugalska až po Turecko. Rozšíření Leishmania donovani a příslušných vektorů ve starém Světě. Kožní leishmanióza v severní Africe: Leishmania infantum = zelená, Leishmania major = modrá, Leishmania tropica = červená undefined Rozšíření kutánních forem leismaniózy ve Střední a Jižní Americe Exploring Spatial and Temporal Distribution of Cutaneous Leishmaniasis in the Americas, 2001–2011 | PLOS Neglected Tropical Diseases Srovnání geografického (A) a environmetálního (B) výskytu kutánní leishmaniózy Geografická distribuce hlášených případů Leishmania infantum u zvířat a lidí v EU a okolních zemích v letech 2009–2020. obrázek 1 k článku Leishmanióza Výskyt viscerálních a kutánních leishmanioz v jižní Evropě Figure. Leishmaniasis in southern Europe. Distribution of the endemic... | Download Scientific Diagram Výskyt a rozšíření leishmanií u psů ve španělsku a ve Francii Incidence and geographical distribution of canine leishmaniosis in 2016—2017 in Spain and France - ScienceDirect • • • Morfologie/Biologie Vývojová stádia Trypanosomatida Infection Landscapes: Leishmaniasis Morfologie amastigótního a trypomastigótníh stádia Praskající makrofág obsahující mnoho amastigotů Leishmania donovani Dělící se promastigot Leishmania sp. (SEM) Amastigot uvnitř cytoplasmy degradované buňky Trypomastigot a amastigot Pathogens | Free Full-Text | New Vistas in the Biology of the Flagellum—Leishmania Parasites Leishmania | SpringerLink Trypomastigot a amastigot Leishmania. Changes In Cell Shape During The Life-cycle. Amastigote And Promastigote Or Leptomonad Form. Royalty Free Svg, Kliparty, Vektory A Ilustrace. Image 40178335. Leishmania: General Characters, Distribution and Life Cycle | Study&Score Invaze protozoárního parazita do hostitelské buňky. Leishmania proniká fagocytózou, Trypanosoma cruzi – indukovanou fagocytózou, paraziti jsou vždy v parazitofórní vakuole. Leishmania – host interakce uvnitř makrofága Povrchové komponenty promastigota a amastigota Leishmania Stádia Leishmania sp. (a)Promastigot Leishmania major (b)Amastigot Leishmania mexicana Stádia Leishmania sp. Amastigot Leishmania major Promastigot Leishmania sp. – binární dělení TEM – ingesce promastigota Leishmania sp. makrofágem Stádia Leishmania donovani (a)Invaze promastigota do makrofaga zlatého křečka, (b) krevní roztěr krve (b)zlatého křečka. Makrofág obsahující volné amastigoty. Manifestace leishmaniosy (a)Orientální vřed na kůži Leishmania tropica (b)Dítě s hepatosplenomegalií v důsledku Leishmania donovani (c)Mukokutánní lesihmaniosa v koutku úst po Leishmania brasiliensis (d)Deformace ušní chrupavky u „chickleros disease“ po Leishmania mexicana • • • Životní cyklus Životní cyklus Leishmaniasis life cycle - YouTube Životní cyklus •Životní cyklus leishmanií probíhá mezi člověkem a koutulí rodu Phlebotomus či Lutzomyia. Z našeho lidského hlediska považujeme člověka za hostitele a koutuli za přenašeče. Leishmanie v těle hostitele se vyskytuje ve formě bez bičíku a napadají buňky jaterní nebo slezinné, v nich se množí dělením tak dlouho, až buňka praskne a parazité, kteří se takto rozmnožili napadají další zdravé buňky. Jsou-li nasáti komárem společně s lidskou krví nebo plazmou, mění se v jeho zažívacím traktu ve formu bičíkatou. Opět se množí, a to ve střevě komára, poté se dostávají zpět do komárova hltanu a při sání na člověku pronikají do lidské krve a cyklus začíná znovu. Leishmania Viannia guyanensis: Trends in Parasitology Životní cyklus •Životní cyklus leishmanií obsahuje dvě stadia. Stadium promastygotní obsahuje velmi krátký bičík, je infekční pro člověka a vyvíjí se v přenašeči. Druhé stadium je amastygótní a je důležitější z hlediska patogenity, také je bezbičíkaté a intracelulární. Vlastní přenos je uskutečňován díky krevsajícímu hmyzu, v tomto případě jsou to velmi drobné mušky rodu Phlebotomus. •Vlastní přenos je inokulativní, flebotomus se snaží sát krev, většinou se to však kvůli jeho drobné velikosti nepovede napoprvé, takže než najde vhodnou kapiláru, dochází k několika pokusům o sání (probing). Proto se u některých pacientů objevuje několik lézí za sebou, při každém probingu se vpraví do kůže trochu slin a infekčních promastygotů. Přenašeč je drobný a nedosáhne příliš hluboko, a proto jsou infekční promastygoti vpraveni jen do zevní části dermis. •Následně se promastygoti přichytí na fagocytární buňku a vniknou dovnitř, přemění se v amastygotní stadium. Poté se uvnitř fagocytu začnou množit, fagocyt je posléze lyzovaný a amastytgoti se uvolní. • Část životního cyklu v člověku a rezervoárových hostitelích Část životního cyklu v členovci - vektorovi • • • Příznaky onemocnění Leishmanióza •Leishmanióza představuje širokou škálu klinických projevů způsobených parazity rodu Trypanosomatida Leishmania. Obecně se šíří kousnutím flebotominních písečných much, Phlebotomus a Lutzomyia a vyskytuje se nejčastěji v tropech a subtropech Afriky, Asie, Ameriky a jižní Evropy. Onemocnění se může projevit třemi hlavními způsoby: kožními, mukokutánními nebo viscerálními. Kožní forma se projevuje kožními vředy, zatímco mukokutánní forma se projevuje vředy kůže, úst a nosu. Viscerální forma začíná kožními vředy a později se projevuje horečkou, nízkým počtem červených krvinek a zvětšenou slezinou a játry. Trypanosoma cruzi crithidia.jpeg Leishmania donovani v buňkách kostní dřeně. Leishmania donovani 01.png undefined Trypanosomatida Leishmania infantum amastigotní formy undefined Leishmania tropica Původci onemocnění člověka •Existují druhy leishmanií, které vyvolávají především kožní (kožně-slizniční) nákazy (L. major, tropica, aethiopica, mexicana, braziliensis), a dále druhy způsobující viscerální formu (L. infantum, donovani, chagas). • •Výskyt leishmanií je omezen na místa výskytu přenašečů. Ve starém světě se vyskytuji flebotomové z rodu Phlebotomus a jsou hlavně v subtropech a semiaridních oblastech (polosuchých). Jedná se o okolí Středozemního moře, Íránu, Saudské Arábie, Indie. • •Naopak v novém světě, hlavně ve střední a jižní Americe, jsou přenašeči Lutzomie, žijící převážně ve velmi vysoko položených listnatých oblastech (Macchu Piccu). • Příznaky onemocnění •Projevy nákazy jsou výsledkem jemných interakcí mezi vrozenou a získanou imunitní odpovědí člověka (individuální genetické pozadí imunitní odpovědi) a stavem imunitního systému v okamžiku infekce. Z pohledu parazita existuji různé druhy leishmanií, které vyvolávají různé typy nákaz. Mohou to být formy kožní či viscerální, některé mohou vyvolávat jak kožní tak i viscerální nákazy. Podstatnou roli hraje virulence a schopnost imunomodulovat odpovědi infikovaného hostitele. •Výsledný klinický projev má závislost na stavu imunitního systému. V okamžiku, kdy imunitní systém funguje fyziologicky, dojde ke klasickému kožnímu zánětu, během kterého k infikovanému • místu vcestují zánětlivé buňky. Dojde k cytotoxickým reakcím a likvidují se infikované makrofágy. Následně se likviduje i okolní tkáň, aby došlo i k likvidaci parazitárního hnízda. Tkáň je nekrotická a pokud se zhojí, jedná se o velmi jednoduchou kožní formu infekce. • Rozlišujeme tři formy onemocnění: Viscerální leishmanie RES - reticuloendoteliání systém L. donovani L. infantum/ L. chagasi Mukokutánní leishmanie Pokožka a sliznice L. brazilliensis L. aethiopika L. major L. tropica L. mexicana Kutánní leishmanie pokožka • Leishmania donovani: (a) kultura parazitů barvených Giemsou (b) roztěr jaterního tkáně (Giemsa). • • • Morfologie/Biologie Formy onemocnění • •Rozlišujeme tři hlavní formy lidského onemocnění leishmaniózou: •Viscerální leishmanióza (angl. visceral leishmaniasis, zkratka VL) – nejzávažnější forma, známá též pod názvy kala-azar nebo černá horečka. Způsobují ji Leishmania donovani, Leishmania chagasi a Leishmania infantum. Infikované makrofágy jsou zaneseny do jater a sleziny, parazit se zde masivně množí a napadá další buňky. Bez včasné diagnózy a léčby postižený jedinec umírá. • •Kožní leishmanióza (angl. cutaneous leishmaniasis, zkratka CL) – nejčastější forma, kdy parazité napadají a poškozují kůži. Původci jsou Leishmania tropica, Leishmania major, Leishmania mexicana, Leishmania aethiopica. Neléčená kožní leishmanióza není smrtelná, poškozená kůže se hojí jizvou. • •Mukokutánní leishmanióza neboli kožně-slizniční leishmanióza (angl. mucocutaneous leishmaniasis, zkratka MCL) se vyskytuje v pralesích Střední a Jižní Ameriky. Kromě poškození kůže dochází i k destrukci chrupavčitých tkání v oblasti obličeje. Nejčastějšími původci jsou Leishmania braziliensis a Leishmania guaynensis. • Viscerální leishmanioza •Je nejzávažnější forma leishmaniózy známá také jako kala azar, což v překladu z hindštiny znamená černá horečka. Způsobují ji Leishmania donovani, L. chagasi a L. infantum. Název formy je odvozen z faktu, že parazitičtí prvoci se usídlují v lidských útrobách, především v játrech a slezině, což vede ke zvětšení a snížení funkce těchto orgánů. Dále se projevuje horečkou, váhovým úbytkem a anémií. Neléčená viscerální leishmanióza vede téměř vždy ke smrti hostitele. • •Při viscerální leishmanióse působené druhy L. donovani a L. infantum nejsou infikované makrofágy rozpoznány v kůži, uniknou a krví se dostanou do mízních uzlin a posléze do sleziny a kostní dřeně. Viscerální forma leishmaniósy způsobená L. infantum (chagasi) se vyskytuje ve středomoří. • 1)) Globální výskyt viscerální leishmaniozy Distribuce viscerální leishmonozy (kala-azar, horečka dům dům, černá nemoc) chagasi infantum infantum donovani Z epidemiologického hlediska se zásadně liší od kala-azar způsobené L. donovani (lokalizovaná pouze na indickém subkontinentu a v Africe) a L. infantum. L. infantum je zoonóza, rezervoárovým zvířetem je pes, člověk do cyklu vstoupí zcela náhodně. L. donovani je antroponóza, rezervoárem je člověk. Po „vyléčení“ kala-azar, kdy vnitřní orgány již lehismanie neobsahují, se určitý segment infikovaných makrofágů dostává nazpět do kůže, kde vyvolává post kala-azarovou dermatitidu, která je zdrojem pro přenašeče. Z tohoto důvodu je kala-azar schopna vytvářet epidemie (např. endemická oblast Bihar v Indii). Inkubační doba může být týdny až roky. Mezi příznaky patří vysoká horečka a splenomegalie. V pokročilé fázi dochází ke kachektizaci a svalové atrofii. Krevní obraz obsahuje pancytopenii. Viscerální leishmanióza - pokračování Viscerální leishmanioza Vesnice Bihar, Indie,v endemické oblasti viscerální leishmaniózy. Úzký kontakt mezi lidmi a zvířaty v této vesnici napomáhá růstu populace lokálního vektora Phlebotomus argentipes. Tito jsou synantropní ale zoofilní a často sají na dobytku a přenášejí nemoc na lidi. Vzdělávání obyvatelstva v endemické oblasti viscerální leishmanióze napomáhá jejich ochraně. V letech 2011 až 2014 došlo k redukci případů Onemocnění o 72% a k redukci úmrtí o 85%. Viscerální leishmanioza Uprchlíci v jižním Súdanu. V roce 2016 vzniklo velké ohnisko viscerální leishmaniózy (VL) v jižním Súdanu, kde jejich migrace a špatný výživový stav byly příčinou snížené imunity a násldného rozvoje VL. Záznam teploty u viscerální Leishmaniozy. Záznam ukazuje, že během 24 hodin docházé běžně ke dvěma vrcholům teploty. Nehledě na to, jsou pacienti v dobré kondici a mají chuť k jídlu. Zvětšená velikost slezina a jater (hepatosplenomegalie) jako klinický projev kala-azar v Keni. Kala-azar u dítěte trpícího chronickými teplotami, anémíí, leukopenii a trombocytopenií. Patrné je rovněž mírné zvětšení sleziny a jater. Zarudnutí pokořky u kala-azar. Post kala-azar dermální leishmaioza (PKDL) Kožní leishmanioza •Kožní leishmaniósa má 1,5 milionu případů ročně a dělí se na lokalizovanou, recidivující, difúzní. Mukokutánní se dá považovat za komplikaci kožní leishmaniósy. •Místo infikované makrofágy je rozeznáno imunitním systémem, dojde k proliferaci, na konci je spontánní hojení. Původci kožní formy jsou L. major, L. tropica. Inkubační doba je 2–8 týdnů, někdy až tři roky. •Zpočátku se objeví malý pupínek, začne vředovatět a vytvoří se centrální, okrouhlý vřídek, který se postupně zvětšuje. Vznikne kulatá nebo oválná léze, která se spontánně vyhojí jizvou během několika měsíců. •Mnohem vzácnější jsou recidivující kožní leishmaniósy. Hostitel opakuje imunitní odpověď a dojde k nekoodrinované hyperalergické reakci, při níž dojde pouze k částečné likvidaci parazitů. • • Klinické příznaky leishmanioz A B C D A – PKDL noduly u indického pacienta léčeného na kala-azar B – PKDL u pacienta z Číny, který byl kompletně léčen chemoterapií. Reakce tkáně se liší od anergie vyvolané difúzní formou leishmaniosy. C – rentgenový snímek hrudního koše u HIV pozitivního pacienta z Etiopie s disemninovanou viscerální leishmaniózou. Ko-infekce HIV-VL je velice běžná, protože HIV pozitivita zvyšuje pravděpodobnost souběžného napadení VL. D – hypopigmentované makuly post kala-azar dermální leishmaniózy. Kožní leishmaniózy Starého světa • •Aktivuje se zánět, vznikne vřed, který je částečně zlikvidován, ale vyhojí se pouze zčásti a na obvodu se znovu aktivuje infekce – stále se opakující cyklus. Vyskytují se nejčastěji v Iráku. Při diagnostice se musí odebírat pouze z obvodu vředu, v centru jsou leishmanie zničené. • •Kožní leishmanióza je nejčastější forma leishmaniózy, při níž parazité napadají kůži a působí její poškození. Původci nemoci jsou Leishmania tropica, L. aethiopica a L. major (ve Starém světě) a L. mexicana, L. brasiliensis a L. peruviana (v Novém světě). Neléčená kožní leishmanióza není smrtelná nemoc a většinou se poškozené okrsky kůže zahojí jizvou. • 2)) Distribuce kožních leishmanioz Starého světa Přenos a šíření kožní leishmaniózy - vektor As 'Flesh-Eating' Leishmania Come Closer, a Vaccine Against Them Does, Too | News Center Kožní vřed způsobený leishmaniózou, ruka středoamerického dospělého. Skin ulcer due to leishmaniasis, hand of Central American adult 3MG0037 lores.jpg undefined Terapia fotodinámica en el tratamiento de la leishmaniasis cutánea ... Leishmaniasis Leishmaniasis Leishmaniasis Leishmaniasis • Leishmaniasis Kutánní leishamanioza Leishmanióza, azar - příznaky, projevy, symptomy - Příznaky a projevy ... Leishmanióza, azar - příznaky, projevy, symptomy - Příznaky a projevy ... Leishmanióza, azar - příznaky, projevy, symptomy - Příznaky a projevy ... Leishmanióza Difúzní kožní forma •Difusní kožní leishmaniósa je výsledkem anergie (nedostatečná nebo téměř žádná imunitní odpověď). Dochází ke stimulaci cytokinů, které potlačují již tak oslabenou imunitních reakci, a proto se zánět prakticky nevyskytuje. Jedná se o celoživotní nákazu. Nedochází k žádnému spontánnímu hojení, pacienti nereagují na léčbu. Ve starém světě je vyvolávána jen L.etiopica. •Nákaza začne jednoduchou papulkou na obličeji, která diseminuje a obsahuje množství parazitů. Imunitní systém nereaguje na jejich přítomnost, léze nikdy neulcerují, jsou velmi podobné lepromatózní lepře (mycobacterium infikuje rovněž makrofágy). Je zde paralela mezi difusní kožní leishmaniósou a lepromatózní leprou, která se už v Evropě nevyskytuje. • Mukokutánní leihsmanioza •Toto onemocnění je nejasné etiologie, původcem je L. braziliensis.. Je to kožní forma nemoci, při níž se však kromě poškození kůže objevují i hluboké rány a destrukce tkáně v oblasti obličeje (podobné lepře). Probíhá ve dvou fázích. •První se projevuje jako normální lokalizovaná kožní forma leishmaniózy, která se zcela vyhojí. Během druhé fáze se za dobu většinou 1–2 měsíců objeví sekundární slizniční léze na nosní sliznici a posléze zvředovatí sliznice úst a hrtanu. Může dojit k totální destrukci chrupavky. Pacienti umírají obvykle na sekundární bakteriální infekce. • • 3) Mukokutánní leishmanióza - espundia Různé aspekty symptomů leishmanios (a)Espundia v nose (a)Espundia nad rtem (a)Chicklerův vřed na uchu – Leishmania mexicana (d)Kožní leishmaniosa – Leishmania tropica (e) Kožní leishmaniosa – Leishmania tropica (f) Roztěr z kožní leishmaniosy Kožní a kožle-slizniční léze – Leishmania tropica (a) a L. brasiliensis (b) • • • Přenos onemocnění vektorem JCI - Kinetoplastids: related protozoan pathogens, different diseases Vývojový cyklus Leishmania Vývoj leishmanii ve střevě vektora Leishmaniasis: the act of transmission: Trends in Parasitology Roj písečných koutulí v Národním parku Georges River (Austrálie) A swarm of sandflies at Georges River National Park (Australia) Novozélandská koutule kousající lidský palec undefined Tato fotografie zachycuje písečnou koutuli druhu Phlebotomus papatasi, která přistála na povrchu kůže fotografa, který se dobrovolně přihlásil jako hostitel pro krevní moučku tohoto exempláře. Koutule jsou diptera náležející do čeledi Psychodidae a podčeledi Phlebotominae. Imago vektora druhu P.papatasi BOLD Systems: Taxonomy Browser - Phlebotomus papatasi {species} Shop How To Get Rid Of Sand Flies | UP TO 58% OFF Trocha taxonomie Head Head Mouth parts Wing Abdomen Genitalia Phlebotomus papatasi Phlebotomus sp 01.jpg Koutule, jako je tento druh P. papatasi, jsou zodpovědné za šíření parazitárního onemocnění leishmaniózy ve Starém světě a přenášejí obligátními intracelulárními prvoky rodu Leishmania, působící onemocnění zvané leishmanióza. Charakteristika vektora •Ve Starém světě jsou koutule rodu Phlebotomus primárně zodpovědné za přenos leishmaniózy, což je důležité parazitární onemocnění, zatímco přenos v Novém světě je obecně prostřednictvím much rodu Lutzomyia. Samotný prvok je pak druhem rodu Leishmania. • •Leishmanióza obvykle nalézá savčí rezervoár u hlodavců a jiných malých zvířat, jako jsou psovité šelmy (psí leishmanióza) a hyraxy. Samice písečná muška přenáší prvoky Leishmania z infikovaných zvířat při sání krve, čímž přenáší nemoc, zatímco samec se živí rostlinným nektarem. • •Dospělé mušky jsou noční, tráví den skrýváním se na tmavých vlhkých místech, jako je kůra, mezi listy, mezi vrhem listů, ve zvířecích norách, v termitištích a v trhlinách a štěrbinách. Samci se za soumraku se vynořují, aby se živili sladkými sekrety a rostlinnou mízou. Samice potřebuje krev jako potravu, aby se mohly reprodukovat. Stádia životního cyklu vektora Sand fly life cycle: a. Life stages of Lu. diabolica showing relative... | Download Scientific Diagram Místa denního odpočinku flebotomů Diurnal adult resting sites and breeding habitats of phlebotomine sand flies in cutaneous leishmaniasis endemic areas of Kurunegala District, Sri Lanka | Parasites & Vectors | Full Text Phlebotomus argentipes collection site in a rural village in... | Download Scientific Diagram Rozšíření P.papatasi v Evropě Životní cyklus vektora P.papatasi Schematic representation of the sand flies' life cycle. The sand fly... | Download Scientific Diagram https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/46/Phlebotomus_pappatasi_bloodmeal_continue2.jpg Vektor v novém světě Lutzomyia longipalpis sající lidskou krev undefined Lutzomyia longipalpis - Wikipedia PDF] Sexual selection in the sandfly Lutzomyia longipalpis | Semantic Scholar Lutzomia longipalpis Rozšíření vektora rodu Lutzomyia ve střední a jižní Americe geographic distribution of Lutzomyia longipalpis complex (stars), Lu. cruzi (square), Lu. alencari (triangle), Ny. intermedia (diamond), Ny. whitmani (pentagon) and Ny. neivai (circle) specimens analysed. Haplotypes shared: H5 and H12 between Lu. longipalpis complex and Lu. cruzi (white inverted triangle). H59 between Lu. longipalpis complex and Lu. alencari (white hexagon). For more information on numbers and species in the map, revise Supplementary data (Table I). Distribuce L. longipalpis v zemích jižní Ameriky Lutzomyia longipalpis (Sand Fly): Trends in Parasitology PDF] Lutzomyia longipalpis and the eco-epidemiology of American visceral leishmaniasis, with particular reference to Brazil: a review. | Semantic Scholar Obr. 1-3: fáze vývoje ložisek leishmaniózy v Pará, Amazonská Brazílie. Primární les v pohoří Serra dos Carajás, kde je součástí flebotomin... Eko-epidemiologie Lutzomia longipalpis původce viscerální leishamiozy v novém Světě PDF] Lutzomyia longipalpis and the eco-epidemiology of American visceral leishmaniasis, with particular reference to Brazil: a review. | Semantic Scholar Životní cyklus Lutzomyia longipalpis Lutzomyia longipalpis (Sand Fly): Trends in Parasitology https://d3i71xaburhd42.cloudfront.net/a3ff04f69e94a659d19540c1f94e32a822efdc68/10-Figure9-1.png Doporučená ekoepidemiologie americké viscerální leishmaniózy ve státě Pará v severní Brazílii. Parazit L. i. chagasi, pocházející z lesního ohniska u lišek a případně jiných volně žijících živočichů (1), je udržován lesní populací písečnice Lutzomyia longipalpis. Invaze této písečnice do obydlí na okraji lesa umožňuje vznik psí a lidské infekce (2, 3). Pes domácí se nyní stává hlavním zdrojem parazita. Nepřerušované čáry označují určité trasy přenosu. Přerušované linie představují možný přenos s jinými divokými zvířaty a možná i samotným člověkem, který slouží jako zdroj infekce písečných much (Upraveno podle Lainsona, 1989). Rizikové faktory přenosu •Infekce u lidí jsou způsobeny více než 20 druhy Leishmania. •Rizikové faktory: • (1) chudoba • (2) podvýživa • (3) odlesňování • (4) urbanizace • •Všechny tři typy onemocnění lze do druhu diagnostikovat mikroskopickým pozorováním parazitů. Kromě toho může být viscerální onemocnění diagnostikováno krevními testy. Leishmanióza a chudoba •Leishmanióza je onemocnění související s chudobou se dvěma hlavními klinickými formami: viscerální leishmanióza a kožní leishmanióza. Odhaduje se, že 0,7–1 milionu nových případů Leishmanióza ročně je hlášena z téměř 100 endemických zemí. Počet hlášených případů viscerální leishmaniózy se v posledním desetiletí podstatně snížilo v důsledku lepšího přístupu k diagnostice a léčbě a intenzivnější kontroly vektorů v rámci eliminační iniciativy v Asii, i když přirozené cykly přenosu Svou roli může sehrát i intenzita. Ve východní Africe se však však případy tohoto smrtelného onemocnění se stále vyskytují. Zvýšený konflikt v endemických oblastech kůže Leishmanióza a nucené vysídlení vedly k nárůstu v těchto endemických oblastech stejně jako kliniky po celém světě. WHO uvádí leishmaniózu jako jednu z opomíjených tropické nemoci, pro které je vývoj nových způsobů léčby prioritou. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9b/LucknowTrashPickers.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6c/Homeless_man_in_Toronto_across_from_old_City_Ha ll.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/49/Bettler_peking1.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/48/Oxfam_East_Africa_-_Luli_looks_after_her_ severely_malnourished_child_Aden.jpg/1920px-Oxfam_East_Africa_-_Luli_looks_after_her_severely_malno urished_child_Aden.jpg Ve směru hodinových ručiček vlevo nahoře: bezdomovec v kanadském Torontu; invalida žebrající na ulicích čínského Pekingu; sběrači odpadu v Lucknow, Indie; matka s podvyživeným dítětem na klinice poblíž Dadábu v Keni. Poměr počtu zaměstnanců v žijících v chudobě s příjmem 1,90 USD denně činí % populace. (Na základě údajů Světové banky z let 1998 až 2018) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/94/Poverty_headcount_ratio_at_1.90_a_day.png /1920px-Poverty_headcount_ratio_at_1.90_a_day.png Celková populace žijící v podmínkách extrémní chudoby, regiony světa undefined Podvýživa •Podvýživa nebo nedostatek výživy nastává, když tělo dostane příliš málo nebo příliš mnoho živin, což vede ke zdravotním problémům. • •Konkrétně se jedná o "nedostatek, přebytek nebo nerovnováhu energie, bílkovin a dalších živin", která nepříznivě ovlivňuje tkáně a formu těla. Podvýživa nedostává správné množství výživy. • •Podvýživa se zvyšuje u dětí mladších pěti let kvůli poskytovatelům, kteří si nemohou dovolit nebo nemají přístup k odpovídající výživě. • •Odhaduje se, že téměř jedna ze tří osob na celém světě má alespoň jednu formu podvýživy: chřadnutí, zakrnění, nedostatek vitamínů nebo minerálů, nadváhu, obezitu nebo nepřenosné nemoci související se stravou. Podvýživa je častější v rozvojových zemích. A malnourished child in an MSF treatment tent in Dolo Ado.jpg World map Mapa světa reprezentující Human Development Index kategorie (na základě údajů za rok 2021, zveřejněných v roce 2022) Zelená - velmi vysoký; žlutá – vysoký; oranžová - střední; červená – nízký; šedá - žádná data Procento lidí s podvýživou podle zemí, Světový potravinový program, 2020 undefined Seznam zemí podle procenta obyvatelstva trpícího chronickým hladem. < 2,5% < 5,0% 5,0–14,9% 15,0–24,9% 25,0–34,9% > 35, 0% Žádná data •Odlesňování nebo kácení lesa je odstranění lesa nebo porostu stromů z půdy, která je pak přeměněna na nelesní využití. •Odlesňování může zahrnovat přeměnu lesní půdy na farmy, ranče nebo městské využití. •K nejkoncentrovanějšímu odlesňování dochází v tropických deštných pralesích. •V současné době je asi 31 % zemského povrchu pokryto lesy. To je o třetinu méně než lesní porost před expanzí zemědělství, polovina této ztráty nastala v minulém století. •Každý rok je zničeno 15 až 18 milionů hektarů lesa, což je oblast o velikosti Bangladéše. •V průměru je každou minutu pokáceno 2 400 stromů. Odlesňování Odlesňování •Odolnost lidských potravinových systémů a jejich schopnost přizpůsobit se budoucím změnám souvisí s biologickou rozmanitostí – včetně druhů keřů a stromů přizpůsobených suché půdě, které pomáhají v boji proti desertifikaci, hmyzu žijícího v lese, netopýrů a druhů ptáků, kteří opylují plodiny, stromů s rozsáhlými kořenovými systémy v horských ekosystémech, které zabraňují erozi půdy, a mangrovových druhů, které poskytují odolnost proti záplavám v pobřežních oblastech. • •Vzhledem k tomu, že změna klimatu zvyšuje rizika pro potravinové systémy, je úloha lesů při zachycování a ukládání uhlíku a zmírňování změny klimatu pro odvětví zemědělství důležitá. nedefinovaný nedefinovaný undefined nedefinovaný Brazílie Madagaskar Bolívie Nový Zéland nedefinovaný Roční odlesňování nedefinovaný Čistá ztráta lesů není totéž co odlesňování – měří odlesňování plus případné přírůstky lesa za dané období. Za deset let od roku 2010 činil čistý úbytek lesů celosvětově 4,7 milionu hektarů ročně. Míra odlesňování však byla mnohem výrazně vyšší. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že každý rok bylo vykáceno 10 milionů hektarů lesa. Tato interaktivní mapa ukazuje míru odlesňování po celém světě. Urbanizace se týká přesunu obyvatelstva z venkovských do městských oblastí, odpovídajícího snížení podílu lidí žijících ve venkovských oblastech a způsobů, jakými se společnosti přizpůsobují této změně. Jedná se převážně o proces, kterým se města formují a zvětšují, jak více lidí začíná žít a pracovat v centrálních oblastech. Urbanizace Mapa globálně zobrazující procento urbanizace a největší globální populační centra na Zemi v roce 2018, na základě odhadů OSN. Mapa globální urbanizace Urbanizace za posledních 500 let undefined Globální mapa ilustrující první nástup a rozšíření městských center po celém světě. undefined • • • Prevence • Prevence • •Lidem cestujícím do rizikových oblastí se doporučuje především snažit se zamezit poštípání flebotomy. Nejvhodnější je používání repelentů, vhodného oblečení, sítí do oken a dveří atd. • •Účinná vakcína vedoucí k eradikaci leishmaniózy není dostupná. • •Pokud jde o domácí zvířata, zejména psy, ideální je necestovat s nimi do oblastí zvýšeného rizika vůbec. Psi jsou vysoce vnímaví k infekci, jsou přirozenými hostiteli tohoto parazitického prvoka, a tak představují nejdůležitější domácí rezervoár nákazy. • •Pohyb infikovaných psů a lidí je považován za hlavní příčinu zavlečení leishmanií do periferních neendemických oblastí, kde je přítomen příslušný vektor. Leishmanióza psů je značně podhlášená, aktuálně jsou onemocnění psů hlášena např. z Itálie, Španělska, Chorvatska. • Leishmanioza v ČR •V ČR byl v roce 2017 publikován případ onemocnění feny, k jejíž nákaze došlo během návštěvy v Itálii z důvodu krytí v listopadu 2009, v lednu 2010 porodila 11 štěňat. V srpnu 2011 se u této feny objevilo kožní onemocnění, s rozvojem selhání ledvin, proto byla v dubnu 2013 utracena bez stanovení specifické příčiny onemocnění. Jedna fena z lednového vrhu 2010 byla zdravá do roku 2014, kdy vrhla 9 štěňat, z nichž 6 přežilo. Po porodu se u ní objevily zdravotní obtíže s postižením kůže, zvětšením lymfatických uzlin bez reakce na běžnou léčbu. Sérologickým vyšetřením byla prokázána leishmanióza psů. Fena z vrhu původní feny narozená v lednu 2014 začala mít zdravotní obtíže v dubnu 2016. Vzhledem k anamnéze byla vyšetřena na leishmaniózu, která byla potvrzena. Fena nikdy nevycestovaly z ČR, k přenosu nákazy došlo transplacentárně. •Leishmanióza je onemocnění, kterému dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. Mezi údaji o incidenci onemocnění dostupnými ze zdrojů WHO a ze zdrojů jednotlivých zemí jsou diskrepance, které svědčí pro podhlášenost leishmaniózy a urgentní potřebu zlepšit surveillance a hlášení onemocnění. Již v roce 2017 odhadovala WHO/EURO roční incidenci VL v populaci na 1 100 – 1 900 případů/100 000 obyvatel a roční incidenci CL v populaci na 10 000 – 17 000 případů/100 000 obyvatel [5]. • • • • Diagnostika Diagnostika •Diagnostický postup spočívá v určení specifických sérových protilátek. Pro přímý průkaz je materiálem punktát ze sterna, slezina a játra se nepunktují, protože může dojít k ruptuře. Zcela nevhodná pro průkaz je periferní krev, kde se leishmanie prokázat nedají. • •Diagnóza lidí i zvířat se opírá o charakteristické klinické příznaky, epidemiologické informace a o mikroskopický průkaz parazita ve vzorcích kožní (CL) a lymfatické tkáně (VL – kostní dřeň, ledvina, lymfatické uzliny). • •V západoevropských zemích, v Izraeli a Turecku je používán test PCR. • •Sérologické vyšetření je levné a vysoce senzitivní pro diagnózu VL, ale zřídka používané pro diagnózu CL z důvodu slabé protilátkové odpovědi. • Vnímavost •Vnímavost k infekci leishmaniózou významně souvisí s hostitelskou imunitníodpovědí a buněčnou imunitou. Malnutrice dětí, HIV infekce, imunosupresivní terapie a transplantace orgánů jsou hlavními rizikovými faktory VL vyvolané Leishmania infantum. • Výskyt leishmaniózy v zemích EU a okolních zemích •Výskyt jednotlivých druhů leishmanií se významně geograficky liší. V zemích jižní Evropy se nachází autochtonně pouze Leishmania infantum, schopná vyvolat VL i CL u lidí i zvířat. •Naopak výskyt Leishmania major a Leishmania tropica je omezen na severní Afriku a některé oblasti Kavkazu, a jejich primárními rezervoáry jsou některé druhy divokých hlodavců a damani. Lidé jsou také přírodními rezervoáry Leishmania tropica a Leishmania donovani s.s. (sensu stricto). •Podle údajů WHO/EURO z posledních let je autochtonní leishmanióza endemická v Albánii, Alžírsku, Arménii, Ázerbájdžánu, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Chorvatsku, Kypru, Egyptě, Francii, Gruzii, Řecku, Izraeli, Itálii, Jordánsku, Kosovu, Libanonu, Lybii, Maltě, Černé Hoře, Severní Makedonii, Palestině, Portugalsku, Rumunsku, Srbsku, Slovinsku, Tunisku, Ukrajině a Turecku. Ve všech těchto zemích se vyskytuje Leishmania infantum, původce VL i CL, zatímco Leishmania major a Leishmania tropica, způsobující CL se vyskytuje pouze v zemích severní Afriky a v Ázerbájdžánu. Leishmania donovani s.s. byla zatím popsána jen v některých oblastech Kypru a Turecka. •Společný pro všechny regiony je významný vzestup incidence onemocnění v 80. a 90. letech, k němuž vedly demografické a sociální změny (např. severní Afrika a Střední východ – geografická expanze v souvislosti se zemědělským rozvojem a stavbou infrastruktur pro transport). • • • • Terapie Terapie •K terapii se původně používaly vysoce toxické sloučeniny pětimocného antimonu. • •V současnosti se používá liposomální amfotericin, liposomálni forma výrazně snižuje nefrotoxicitu. • •Pro ČR je důležitá zoonická forma. V ČR bylo zaznamenáno v období 1999–2011 pouze 17 případů, většina importována z Chorvatska. • •Humánní očkovaní není žádné, ale vzhledem k tomu, že psi jsou častým rezervoárem infekce pro flebotomy, existuje pro ně vakcína, která je ochrání před L. infantum. Terapie •Léčba je komplikovaná, často i neúspěšná, a to jak z důvodu závažnosti nemoci, tak vysokou cenou a nedostupností léků v postižených oblastech. •Nejčastěji užívané léky jsou nitrosvalové injekce založené na bázi derivátů antimonu jako jsou sodium stiboglukonát (Pentostam) a meglumin antimoniát (Glucantime). Nevýhoda těchto léků je vysoká resistence nemocných, dlouhá doba léčby (30 dní), toxicita a vysoká cena. •Některá léčiva, která byla původně vyvinuta pro léčbu jiných nemocí, jsou účinná i při léčbě leishmaniózy. Lék pro boj s plísňovými infekcemi amphotericin (AmBisome), lék pro léčbu rakoviny miltefosin (Impavido) a širokospektrální antibiotikum paromomycin jsou alternativami k léčbě deriváty antimonu. •Jelikož leishmanióza napadá imunitní systém hostitele stejně jako virus HIV způsobující AIDS, je léčba pacientů s kombinací obou onemocnění (asi 1/5 všech nemocných) méně efektivní a s horší prognózou. Paromomycin je levný (10 USD) a účinný pro léčbu leishmaniózy. undefined Zázrak močovinového stibaminu, zaznamenaný samotným Upendranath Brahmachari. Úmrtnost se v Ásámu drasticky snížila z téměř 6300 na 750 během deseti let. undefined undefined • • • Leishmanioza u psů Leishmaniosa u psů •U psů byli doposud zjištěni: •Zástupci skupiny Leishmania donovani a •zástupci skupiny Leishmania tropica a L. infantum. • •Příznaky onemocnění jsou: •viscerální – zduření mízních uzlin, sleziny a jater, hypertrofie drápů, horečka, diarhea, anémie, polymyotida, bez léčeni psi umírají. •kutánní – kožní ulcerace s nahnědlou krustou. • • • Leishamioza psů, koček, koní a dobytka PDF] Canine Leishmaniasis: An Overview of the Current Status and Strategies for Control | Semantic Scholar Pathologic Mechanisms Underlying the Clinical Findings in Canine Leishmaniosis due to Leishmaniainfantum/chagasi - A. F. Koutinas, C. K. Koutinas, 2014 Leishmaniosa u koček, koní a dobytka •Leishmanioza koček byla do Evropy introdukována díky L. infantum. Napadené kočky mají léze na kůži a generalizovanou dermatitidu. Díky analýze založené na PCR je v Portugalsku pozitivních cca 20-30% koček. • •Nákaza L. infantum je doložena rovněž u koní v jižní Evropě. L. brazilliensis byla nalezena u koní a oslů v jižní Americe. • • •Dobytek je napaden pouze mírně. Byla zjištěna L. donovani u krav a koz, kde byly doloženy léze velikost do 10cm. • • • • • Děkuji za pozornost Morová epidemie v Marseille v letech 1720–1721 undefined Charakteristický průběh epidemie z jediného zdroje undefined