Protista – základní charaktistika Kingdom - A-Z Animals Eukaryota •V biologii a taxonomii je Eukaryota nebo Eukarya (řecky: εὖ eu — 'dobrý', 'dobrý', 'pravdivý' — a κάρυον karyon — 'ořech', 'kámen', 'jádro') doména (nebo říše), která zahrnuje organismy tvořené buňkami se skutečnými jádry. Tyto organismy se skládají z jedné nebo více eukaryotických buněk, od jednobuněčných až po skutečné mnohobuněčné organismy, ve kterých se různé buňky specializují na různé úkoly a obecně nemohou přežít v izolaci. • •Říše živočichů, rostlin a hub patří do eukaryotické domény nebo říše, stejně jako několik skupin zahrnutých do parafyletické říše Protista. Všechny mají podobnosti na molekulární úrovni (struktura lipidů, proteinů a genomu), sdílejí společný původ a hlavně sdílejí tělesný plán eukaryot, velmi odlišný od prokaryot. • Eukaryota EUKARYOTA. - ppt stáhnout undefined Eukaryotický strom života „Prvoci - Protista“ Jedna z nejnovějších hypotéz o tom, jak jsou prokaryota a eukaryota zřetězena ve stromu života, ukazuje tradičních 5 říší. undefined Repetitorium buněčné biologie • Prokarota • Eukaryota Prokaryotické buňky (článek) | Buňky | Khan Academy Úvod do eukaryotických buněk (článek) | Khan Academy Základní buněčné organely Schéma typické živočišné buňky: •(1) Jádro •(2) Jadérko •(3) Ribosom •(4) Transportní váček •(5) Drsné endoplasmatické retikulum (ER) •(6) Golgiho aparát •(7) Cytoskelet •(8) Hladké ER •(9) Mitochondrie •(10) Vakuola •(11) Cytoplasma •(12) Lysozom •(13) centriola • undefined Přehled buněčných organel (1) •Jadérko (nucleolus) je malá vnitřní část buněčného jádra kulovitého tvaru, která obsahuje velké množství ribozomální RNA (rRNA). Vyskytuje se ve většině eukaryotických buněk. • •Jádro (z lat. nucleus – jádro nebo oříšek, příp. řec. karyon – jádro) je organela eukaryotických buněk, v níž je uložena většina genetického materiálu (DNA) buňky. Jedná se o váček obalený dvěma buněčnými membránami, který má v průměru 5–10 mikrometrů. Uvnitř se nachází chromatin, tedy DNA a různé přidružené bílkoviny, ale i další struktury (např. jadérko), kde probíhají různé enzymatické procesy související s DNA a RNA. undefined Schéma buněčného jádra v interfázi (mimo buněčné dělení), kdy je viditelné jadérko Buněčné jádro (2) undefined undefined Jaderný obal: dvojice membrán a různé vmezeřené bílkoviny Nejstarší známá kresba buněk s jádry, Antoni van Leeuwenhoek (1719) undefined Jádro s chromatinem (tmavé úseky) undefined Buňka v anafázi, obarvená fluorescenčně (oranžově) tubulin, zeleně aktin a modře chromatin Přehled buněčných organel (3) •Ribozom je ribonukleoprotein nacházející se ve vysokých počtech v cytoplazmě všech známých buněk, u eukaryot také na povrchu hrubého endoplazmatického retikula. Jejich funkcí je tvorba proteinů –bílkovin. Probíhá na nich tzv. translace, při níž je z řetězce RNA syntetixován polypeptid. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/85/010_large_subunit-1FFK.gif/220px-010_larg e_subunit-1FFK.gif undefined Schéma translace Velká ribozomální podjednotka •Vezikul čili transportní váček nebo membránový váček je relativně malá vnitrobuněčná struktura obklopená fosfolipidovou membránou. Úkolem vezikulů je skladovat a transportovat některé složitější organické látky a také je někdy trávit. • •Vezikuly vznikají exocytózou ven z cytoplazmatické membrány nebo z jiných organelových membrán (například membrány Golgiho aparátu nebo endoplazmatického retikula). Membrány, které takto vznikají a na určitý čas obklopují obsah vezikulu, nakonec často fúzují s jinou membránou nebo se rozpouštějí. • Přehled buněčných organel (4) undefined Vezikulární transport v buňce undefined Vznik vezikulu z cytoplazmatické membrány při pinocytóze •Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených a kanálků, která se nachází miniaturních membránových cisteren v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. •Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišuje se •drsné (nebo hrubé) ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozomy, a •hladké ER bez přisedlých ribozomů. • Přehled buněčných organel (5) undefined undefined Proces výroby proteinů na membráně drsného ER Endoplazmatické retikulum a další membránové buněčné struktury •Golgiho aparát (resp. Golgiho komplex, především u rostlinné buňky také diktyozom) je soustava buněčných váčků, které slouží k transportu a úpravě bílkovin. Představuje součást endomembránového systému většiny eukaryotických buněk; chybí např. u parazitického prvoka Giardia lamblia. Přehled buněčných organel (6) undefined Schéma systému jádro (1) - ER (3, 4) - GA (10) undefined Golgiho aparát a další membránové buněčné struktury •Cytoskelet je dynamický systém proteinových vláken a tubulů, jejichž hlavní funkcí je transport látek a buněčných komponentů, opora buňky a účast na jejím dělení (u živočichů za vytvoření tzv. dělicího vřeténka). • •Cytoskelet se skládá ze tří složek: mikrotubulů, mikrofilament a středních filament (též intermediární filamenta). Každý z nich má poněkud specifickou funkci, nicméně všechny tři složky spolu navazují těsné vztahy a vzájemně se na sebe vážou (což zprostředkovává např. protein plektin). • • Přehled buněčných organel (7) Mikroskopická keratinová vlákna uvnitř buněk Mikroskopická keratinová vlákna uvnitř buněk. •Mitochondrie je membránově obalená organela, kterou lze nalézt ve většině eukaryotických (např. lidských) buněk. Dosahuje obvykle rozměrů v řádu i několika mikrometrů a v buňce se jich může vyskytovat několik stovek, ale i sto tisíc. Funkce mitochondrií se do jisté míry dá přirovnat k buněčné elektrárně, jelikož v nich díky procesům buněčného dýchání vzniká energeticky bohatý adenosintrifosfát (ATP) používaný jako „palivo“ pro průběh jiných reakcí v celé buňce. Mitochondrie je uzavřena dvěma membránami. • •V mitochondriích probíhá Krebsův cyklus, dýchací řetězec ale také beta-oxidace mastných kyselin. Navíc se mitochondrie podílejí na dalších procesech, jako je buněčná diferenciace, buněčná smrt i kontrola buněčného cyklu a růstu. Přehled buněčných organel (8) undefined Pár mitochondrií z plicní tkáně savců. undefined Schematické znázornění stavby typické mitochondrie živočichů (jedná se o značně idealizované schéma bez zachování přesných poměrů velikostí) •Vakuola je jednoduchou membránou ohraničený prostor v buňkách rostlin, protist, kvasinek a některých živočichů. Membrána vakuoly se nazývá tonoplast. •Funkce: •Vakuola má více funkcí, některé jen u určitých druhů vakuoly. Mezi hlavní funkce patří: •izoluje látky, které mohou být nebezpečné pro buňku •zadržuje odpadní produkty •zadržuje vodu v rostlinných buňkách •udržuje vnitřní hydrostatický tlak buňky •udržuje rovnoměrné pH v buňce •uchovává malé molekuly •vylučuje nechtěné látky z buňky •umožňuje rostlinám udržení tvaru listů, díky tlaku v centrální vakuole •v semenech ukládá lehce pozměněná vakuola živiny pro růst • undefined Přehled buněčných organel (9) undefined Vakuola (modře) v rostlinné buňce Obarvené vakuoly v pletivu podeňky různobarvé (rhoeo discolor) •Cytoplazma je označení pro veškerý obsah buňky obklopený cytoplazmatickou membránou, s výjimkou jádra. Jedná se o tekuté prostředí buňky zahrnující buněčné organely a další buněčné struktury. Termín stojí jaksi v protipólu k materiálu uvnitř jádra, který se označuje jako karyoplazma. Někteří autoři však do cytoplazmy nezahrnují ani semiautonomní organely –mitochondrie a chloroplasty. Nadřazeným termínem je protoplazma, veškerý buněčný obsah. Přehled buněčných organel (10) undefined Řez buňkou; cytoplazma je vše vyjma jádra uprostřed. •Lyzozom (někdy též lysozom) je kulovitý membránový útvar ve většině eukaryotických buněk, konkrétně u živočichů (Animalia), hub (Fungi) a prvoků (Protozoa), který slouží k hydrolytické degradaci látek pocházejících z buňky i z jejího okolí. V rostlinných buňkách se lyzozomy nevyskytují a jejich úlohu přejímají vakuoly. • •Funkce: •Uvnitř lyzozomů se nachází vhodné prostředí k degradaci mnoha různých typů organických látek, jako jsou cukry, tuky, bílkoviny i nukleové kyseliny. Proto obsahují 50 různých druhů enzymů a navíc i výrazně kyselé prostředí (pH 5). Kyselé prostředí uvnitř lyzozomu vytváří protonová pumpa V-ATPáza. • undefined Přehled buněčných organel (11) Porovnání velikosti lyzozomu vzhledem k dalším membránovým buněčným strukturám •Centriola je párová válcovitá buněčná eukaryotická organela schopná samostatného dělení, která se nachází ve většině eukaryotických buněk vyjma vyšších rostlin a hub. • •Funkce: •Z centrioly vychází mikrotubuly cytoskeletu. Také z ní vyrůstá dělicí vřeténko. V určitém případě se může stát starší (mateřská) centriola bazálním tělískem bičíku nebo brv. Funkce centrioly však není zcela zřejmá, protože např. rostliny se bez ní obejdou. • Přehled buněčných organel (13) undefined undefined Centriola 3D Centriola s devíti triplety (trojicemi) mikrotubulů INTRODUCTION: THE NATURE OF SCIENCE AND BIOLOGY Rozmanitost života - systematika File:Biological classification L Pengo vflip.svg Hierarchie života aneb co je to systematika ? Říše Kmen Třída Řád Čeleď Rod Druh Binomická nomenklatura •V taxonomii je binomická nomenklatura ("dvoutermínový systém pojmenování"), nazývaná také binární nomenklatura, formální systém pojmenovávání druhů živých organismů tím, že každému z nich přidělíte jméno složené ze dvou částí, z nichž obě používají latinské gramatické tvary, i když mohou být založeny na slovech z jiných jazyků. Takové jméno se nazývá binomické jméno (které může být zkráceno pouze na "binomické"), binomen, binominální jméno nebo vědecké jméno; neformálněji se mu také historicky říká latinský název. V ICZN se tento systém také nazývá binominální nomenklatura, "binomi'N'al" s "N" před "al", což není typografická chyba, ale znamená to "systém pojmenování se dvěma jmény". Binomická nomenklatura undefined Orcinus orca undefined undefined undefined Carl Linné Echinopsis pachanoi undefined Magnolia hodasonii Escherichia coli Erithacus rubecula Taxonomie versus Systematika •Taxonomie je praxe a věda o kategorizaci nebo klasifikaci. Taxonomie (nebo taxonomická klasifikace) je schéma klasifikace, zejména hierarchická klasifikace, ve které jsou věci uspořádány do skupin nebo typů. Taxonomii lze mimo jiné použít k uspořádání a indexaci znalostí (uložených jako dokumenty, články, videa atd.), například ve formě klasifikačního systému knihoven nebo taxonomie vyhledávačů, aby uživatelé mohli snadněji najít informace, které hledají. Mnoho taxonomií jsou hierarchie (a proto mají vnitřní stromovou strukturu), ale ne všechny jsou. • •Systematika je studium diverzifikace živých forem, minulých i současných, a vztahů mezi živými organismy v čase. Vztahy jsou vizualizovány jako evoluční stromy (synonyma: fylogenetické stromy (fylogeneze). Fylogeneze má dvě složky: pořadí větvení (ukazuje vztahy mezi skupinami, graficky znázorněné kladogramy) a délku větví (ukazuje míru evoluce). Fylogenetické stromy druhů a vyšších taxonů se používají ke studiu evoluce znaků (např. anatomických nebo molekulárních charakteristik) a rozšíření organismů (biogeografie). Jinými slovy, systematika se používá k pochopení evoluční historie života na Zemi. • Srovnání fylogenetických a fenetických (znakových) konceptů nedefinovaný undefined Dva kladogramy Prvoci – Protista - Protozoa •Prvok (/ˈproʊtɪst/ PROH-tist) nebo protoktista je jakýkoli eukaryotický organismus, který není zvířetem, rostlinou nebo houbou. Prvoci netvoří přirozenou skupinu nebo klad, ale jsou polyfyletickým uskupením několika nezávislých kladů, které se vyvinuly z posledního eukaryotického společného předka. •Prvoci byli historicky považováni za samostatnou taxonomickou říši známou jako Protista nebo Protoctista. S příchodem fylogenetické analýzy a studií elektronové mikroskopie se postupně upustilo od používání Protista jako formálního taxonu. V moderních klasifikacích jsou protisté rozšířeni v několika eukaryotických kladech nazývaných superskupiny, jako je Archaeplastida (fotoautotrofy, které zahrnují rostliny), SAR, Obazoa (která zahrnuje houby a zvířata), Amoebozoa a Excavata. •Prvoci představují extrémně velkou genetickou a ekologickou diverzitu ve všech prostředích, včetně extrémních stanovišť. Jejich rozmanitost, větší než u všech ostatních eukaryot, byla objevena teprve v posledních desetiletích studiem environmentální DNA a je stále v procesu úplného popisu. • Ukázka rozmanitosti protistů Příklady prvoků. Ve směru hodinových ručiček zleva nahoře: červené řasy, řasy, nálevník, zlatá řasa, dinoflagelát, metamonáda, améba, slizová plíseň. Protista – Protozoa - Prvoci •Organismy seskupené pod říší Protista jsou všechny jednobuněčné, ale eukaryotické organismy. Jedná se o nejjednodušší formy eukaryot, které vykazují buď autotrofní nebo heterotrofní způsob výživy. Některé organismy mají přívěsky, jako jsou řasinky nebo bičíky nebo pseudopodia, aby se mohly pohybovat. Některé příklady jsou rozsivky, prvoci jako Amoeba, Paramecium. Vlastnosti: 1.Jsou především vodní. 2.Tvoří spojení s ostatními, které se zabývají rostlinami, živočichy a houbami. 3.Mají také dobře definované jádro a další organely vázané na membránu. 4.Někteří mají bičíky nebo řasinky. 5.Mohou se rozmnožovat nepohlavně i pohlavně. Klasifikace parazitických prvoků Animalia •Toto království zahrnuje organismy, které jsou mnohobuněčné, eukaryotické, bez přítomnosti buněčné stěny. Mají heterotrofní způsob výživy. Vykazují také velkou rozmanitost. Některé organismy jsou jednoduché, zatímco jiné mají složité tělo se specializovanou diferenciací tkání a tělesných orgánů. •Živočišná říše je rozdělena do mnoha kmenů a tříd. Některé z kmenů jsou Porifera, Coelenterata, Arthropoda, Echinodermata, Chordata atd. Příklady – Hydra, Hvězdice, Žížaly, Opice, Ptáci atd. • Vlastnosti: 1.Jsou to mnohobuněčné organismy, které neobsahují chlorofyl. 2.Způsob výživy je heterotrofní, tj. jejich potrava je závislá na jiných organismech. 3.Mají svalové buňky, díky kterým mají schopnost stahovat a uvolňovat části těla. 4.Reprodukce je sexuální. Nepohlavní rozmnožování se však vyskytuje i v nižších formách. 5.Během vývoje se ze zygoty vytvoří mnohobuněčné embryo. 6.Vyžadují kyslík pro aerobní dýchání. Classification - Biology Notes for IGCSE 2014 Animal - Simple English Wikipedia, the free encyclopedia Nezbytný předpoklad - mikroskopická technika Antoni van Leeuwenhoek [le:uvnhuk] byl nizozemský přírodovědec a průkopník mikroskopie. Občanským povoláním byl obchodník s textilem, vrátný na radnici a výrobce mikroskopů. Vědeckému výzkumu se věnoval pouze jako amatér, dosáhl v něm však výsledků prvořadé důležitosti. •Transmisní elektronová mikroskopie (TEM) •Skanovací elektronová mikroskopie (SEM) •Environmentální skanovací elektronová mikroskopie (ESEM)) • Philips Morgagni 04 03 tem Dehydration Fixation Cryo: High-pressure freezing Embedding RT: Chem. fixation Cryo: freeze-substitution RT: ethanol substitution Thin sectioning Staining TEM P1240114 • TEM senzila-15A-51 TEM mikrov-15A-17 TEM sval buc suc 16B-41 Muscle tissue microvilli Uniciliate sensilla Muscle tissue images with half‑angstrom resolution (half a ten-billionth of a meter) resolutions below one nanometer Magellan (FEI). AFM determines the topology of a surface with a resolution down to 0.8 nm. Example of AFM image is shown below where the shape of single DNA and protein molecules are seen. (http://nano.uib.no/AFM.php) http://www.sciencedaily.com/releases/2008/01/080122154357.htm Ultra High Resolution SEM www.fei.com ultra high-resolution imaging, analysis and characterization TECNAI (FEI) > Elektronový mikroskop je obdobou optického mikroskopu. Optické čočky jsou v něm nahrazeny elektromagnetickými čočkami, které vytvářejí magnetické pole, a fotony viditelného světla jsou nahrazeny elektrony. Poněvadž urychlené elektrony mají několikanásobně menší vlnovou délku než fotony (světlo jsou také vlny - ach ta fyzika), rozlišovací schopnost elektronových mikroskopů je neskonale větší. Nejlepší elektronové mikroskopy mohou vzorek zvětšit až jeden a půlmilionkrát. TEM a SEM Za tu dobu se vyvinuly dva typy elektronových mikroskopů, každý funguje trochu jinak. U transmisního elektronového mikroskopu (TEM) je to skoro stejné jako u optického mikroskopu - zdroj světla, čočky a vzorek se umísťuje na podložku. K TEM navíc patří plno dalších přístrojů - vysokonapěťové zdroje, elektronika k řízení mikroskopu a hlavně výkonný vakuový systém pro vyčerpání vnitřních prostor, aby měl elektron volnou dráhu. Zahřátím dodáme elektronům energii, ty uniknou, vzorek je zadrží a ostatní nezadržené dopadnou na fluorescenční stínítko. Přímý obraz není barevný, pouze má různé odstíny šedi. Právě TEM může vzorky zvětšit až 1,5milionkrát. U skanovacího, česky řádkovacího, elektronového mikroskopu (SEM) je obraz tvořen pohyblivým svazkem elektronů, nikoliv přímo, ale odražením elektronů od vzorku. Odražené elektrony jsou zachyceny detektorem a po zesílení je obraz promítnutý na obrazovku. Obraz je ostrý, barevný a i dvojrozměrné fotografie nám mohou připadat trochu jako trojrozměrné. SEM sice zvětšuje "jenom" asi milionkrát, zato má vynikající rozlišovací schopnost. Špičkové japonské mikroskopy dokážou rozlišit vzorek pod 0,5 nanometrů (to je 0,000 000 005 m)! -- TEAM 0.5, the world's most powerful transmission electron microscope — capable of producing images with half‑angstrom resolution (half a ten-billionth of a meter), less than the diameter of a single hydrogen atom — has been installed at the Department of Energy's National Center for Electron Microscopy (NCEM) at Lawrence Berkeley National Laboratory -- Technologie AFM umožňuje zobrazovat a pracovat s atomy a molekulami za normálních „pokojových“ podmínek. Zásadní výhodou oproti elektronovým mikroskopům je, že měřené vzorky nemusí být vodivé! S technologií AFM lze dosáhnout rozlišení až v řádu jednotek nanometrů. Základním principem je snímání povrchu miniaturním hrotem, který měří konkrétní vlastnosti povrchu. Vyhodnocovací jednotka (kontroler) pak měří signál z fotodetektoru polohy hrotu. Vylepšené úchyty snímacích hrotů (tzv. nose cone) urychlují a zjednodušují změny zobrazovacích režimů. Modulární koncepce přístrojů umožňuje operativně rozšířit schopnosti mikroskopického systému dle aktuálních potřeb. Každý AFM může pracovat v různých zobrazovacích režimech, jako jsou například: kontaktní režim, akustický AC režim, MAC (magnetický AC), STM (scanning tunneling), LFM (lateral force), EFM (electric force), MFM (magnetic force), fázové zobrazování, modulace síly, snímání proudu. Diverzita a evoluce parazitických strategií u bazálních Apicomplexa Modelové organismy: gregariny, kryptosporidie a „nižší“ kokcidie ze suchozemských a vodních hostitelů (bezobratlí i obratlovce) Metodické přístupy: •terénní sběr, laboratorní chovy, in vivo a in vitro experimentální přístupy •cytologie a histopatologie, (imuno)cyto- a histochemie ð světelná (+ fluorescence) a elektronová mikroskopie; biochemické a molekulárně-biologické techniky Příklady výsledků ze studie buněčného pohybu a hostitelsko-parazitických interakcí u gregarin z mořských a suchozemských bezobratlých α-tubulin F-aktin mukron B A D C myonemy (F-aktin) záhyby epicytu F-aktin 1 2 3 4 5 6 7 Archigregarina Selenidium pygospionis ze střeva mořského mnohoštětinatce. Eugregarina Gregarina garnhami ze střeva sarančete. Příklady výsledků z předešlých studií zaměřených na Apicomplexa žab Eugregarina Nematopsis temporariae z jater pulců skokana Cryptosporidium fragile ze žaludku ropuchy Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky 4 5 Adaptace prvoků k parazitismu •Strukturální •Biologické •Fyziologické •Biochemické •Ekologické •Molekulární • • Hlavní události v evoluci eukaryot 1. ztráta glykopeptidické buněčné stěny 2. vývoj vnitřního cytoskeletu 3. vznik fagotrofie Vznik a vývoj fagotrofie Hypotetická evoluce organismů Eucaryota - Protozoa Strom původních eukaryotických superskupin z roku 2004 (klasifikace prvoků podle Simpsona a Rogera, 2004) alternativní popis obrázku chybí Zástupci parazitující u člověka Zástupci neparazitující u člověka Současné rozdělení eucaryot – paraziti člověka červeně Současné rozdělení eucaryot •Excavata Fornicata Giardia • Parabasala Trichomonas • Heterolobosea Naegleria • Euglenozoa Trypanosoma • Leishmanie •Rhizaria Haplosporidia Haplosporidium •Chromalveolata Stramenopila Blastocystis • Ciliophora Balantidium • Apicomplexa Plasmodium • Toxoplasma •Plantae Viridiplantae Prototheca •Amoebozoa Lobosa Acanthamoeba • Archamoebae Entamoeba •Opistokonta Metazoa Myxobolus, Anopheles,Taenia, Ascaris • Microspora Nosema • Pneumocystis • Encephalitozoon • Exkavata •Excavata (česky exkaváti) je jedna z šesti základních eukaryotických superskupin, poprvé formálně vytvořená v roce 2002 Cavalier-Smithem. Není jisté, zda je to monofyletická skupina. • •Excavata jsou zpravidla jednobuněčné organismy s centrálním cytostomem (buněčná ústa) ve tvaru rýhy. V něm kmitá bičík, který svým pohybem přihání drobné organismy. Druhý bičík směřuje dopředu a slouží k pohybu. Mnozí exkaváti však tyto znaky druhotně ztratili, např. přichází o cytostóm, centrální bičík, a podobně, přesto se do této skupiny stále řadí. Za zmínku stojí mitochondrie exkavát, která je často zvláštní. Někteří exkaváti, jako krásnoočko (Euglena), jsou autotrofní, obsahují totiž plastid získaný sekundární endosymbiózou (pozřením zelené řasy). Excavata •· Kmen: Fornicata (Metamonada) •Jednobuněční střevní bičíkovci se dvěma, •čtyřmi nebo osmi bičíky – řády: •Diplomonadida - Giardia duodenalis •Enteromonadida - Enteromonas hominis •Retortamonadida - Chilomastix mesnili • - Retortamonas inestinalis • •· Kmen: Parabasala •Jednobuněční bičíkovci s jedním nebo více jádry a •početnými bičíky: charakteristický komplex parabasálního •tělíska ekvivalentní Golgiho tělísku, nemají mitochondrie •Trichomonadida - Dientamoeba fragilis • - Trichomonas vaginalis • - Trichomonas tenax • - Pentatrichomonas hominis • undefined Excavata • •· Kmen: Heterolobosea (Percolozoa) •Jednobuněční, bez pigmentů, typické jsou •jeden až čtyři bičíky, mají mitochondrie a •peroxisomy ale chybí Golgiho tělíska – řád: •Schizopyrenida – Naegleria fowleri • • •· Kmen: Euglenozoa •Jednobuněční bičíkovci s 1 až 4 bičíky; mají •Golgiho tělísko a mitochondrie – řád: •Trypanosomatida – Leishmania donovani, • L.infantum, L. major, • L.tropica, L. brasiliensis, • L. mexicana, L. aethiopica, • L. peruviana, • Trypanosoma cruzi, • T. brucei gambiense, • T. brucei rhodesiense, • T. rangeli. • • • • • • • T. Cruzi parasite Chromalveolata •Chromalveolata byla eukaryotní super skupina přítomná v hlavní klasifikaci z roku 2005, tehdy považovaná za jednu ze šesti hlavních skupin v rámci eukaryot. Jednalo se o zdokonalení říše Chromista, které poprvé navrhl Thomas Cavalier-Smith v roce 1981. Chromalveolata byla navržena tak, aby reprezentovala organismy pocházející z jediné sekundární endosymbiónty zahrnující červenou řasu a bikont. Plastidy v těchto organismech obsahují chlorofyl C. • •Bikont ("dva bičíky") je kterýkoli z eukaryotických organismů zařazených do skupiny Bikonta. Mnoho jednobuněčných a vícebuněčných organismů jsou členy skupiny a tyto, stejně jako předpokládaný předek, mají dva bičíky. undefined undefined •Kmen: Stranemophila •Jednobuněční mající plastidy a využívající fotosyntézu, •filamentózní struktura nebo v koloniích (řasy), u některých •zástupců sekundární ztráta plastidů. •Třída: Blastocystea – Blastocystis hominis undefined Stock ilustrace „Blastocystis Hominis Parasite 3d Illustration Causative“ 1479353663 | Shutterstock Chromalveolata Chromalveolata •Kmen: Ciliophora •Jednobuněční mající velký počet cilií používaných k lokomoci a •komplexní orální ciliaturu využívanou k příjmu potravy. Dva typy •buněčných jader – jedno nebo více polyploidních macronuclei s jedno •nebo více diploidních micronuclei. Většinou volně žijící – řád: •Vestibuliferida – Balantidium coli • • •Kmen: Sporozoa (Apicomplexa) •Jednobuněční vyznačující se apikálním komplexem: •polární kruh, rhoptrie, mikronemy a conoid, v životním •cyklu se vyskytují sexuální procesy, všichni parazitují •řády: • •Eimeriida: Cryptosporidium parvum,Toxoplasma • gondii, Cyclospora cayetanensis, Isospora belli, Sarcocystis hominis, S. suihominis. •Piroplasmida: Babesia microti, • B. divergens, B. gibsoni •Haemosporida: Plasmodium falciparum, • P. malariae, P. ovale, • P. vivax Chromalveolata Mikroskopické cysty Sarcocystis bovihominis v hovězím jazyku. Zvětšení 400×. Cryptosporidium - Wikipedia Chromalveolata - Apicomplexa - Plasmodium Plasmodium falciparum, parazit malárie — Stock Fotografie © sciencepics #125399260 Ilustrace „The malaria-infected red blood cells. 3D illustration showing malaria parasite Plasmodium falciparum in schizont stage inside red blood cells, the causative agent of tropical malaria“ ze služby Stock | Adobe Stock Amebozoa •Amoebozoa či česky měňavkovci je jedna z šesti skupin, na něž se dělí doména Eukaryota (jaderní). Počtem druhů jde o nejméně početnou skupinu. Je pojmenovaná podle toho, že se k ní řadí velké množství organismů amébovitého (měňavkovitého) typu. •Pro Amoebozoa jsou typické panožky - organely pohybu. Ten je způsobován v podstatě polymerizací a depolymerizací aktinu Panožky jsou vždy lobopodiového či filopodiového typu, nikdy však nejde o axopodie ani typické retikulopodie. •Pokud tyto organismy mají . Jedna ze skupin však mitochondrie druhotně ztratila. mitochondrie, pak vždy s tubulárními kristami •Je pravděpodobné, že společný předek Amoebozoa měl jeden bičík; proti tomu však mluví skutečnost, že většina měňavkovců má dnes bičíky dva. • Amoebozoa •Jednobuněční, bezbičíkatí, mají pseudopodie a používají •je k příjmu potravy a lokomoci. • •Kmen: Lobosa •Acanthopodida - Acanthamoeba castellanii, Balamuthia mandrilaris • •· Kmen: Archamoebae • Entamoebida – Entamoeba histolytica, • E. coli, E. dispar, E. hartmanni, • E. gingivalis, E. moshkovski, • E.polecki, • Endolimax nana, • Iodamoeba buetschlii • Panožka (améba) – Wikipedie Entamoeba histolytica - Wikipedia Entamoeba - Trophozoite E. hystolitica - Servier Medical Art Cysts Of Entamoeba Protozoans #1 Photograph by Kateryna Kon/science Photo Library - Pixels Opisthokonta •Opisthokonta je velká skupina eukaryot, druhově nejpočetnější z tradičních superskupin. Jejími sesterskými skupinami jsou podle současných znalostí nepočetné skupiny Breviatea a Apusomonadida; spolu pak tvoří klad Obazoa (jméno z počátečních písmen podřazených skupin a standardní přípony -zoa pro prvoky). Ten pak spolu se skupinou Amoebozoa vytváří superskupinu Amorphea. • •Společným znakem opistokont je jediný tlačný bičík (alespoň u některých buněk, např. u spermií, někdy ale organismy bičík druhotně ztratily, např. většina hub) a převládající typ mitochondrií s plochými kristami. Samotný název skupiny je složeninou starořeckých slov ὀπίσθιος (opísthios) – „zadní“ a κοντός (kontós) – „tyčka“, tedy vlastně bičík. Opisthokonta také mají několik biochemických drah, které nejsou známé u jiných eukaryot, jsou schopné vyrábět kolagen a jako zásobní látku používat glykogen. • Opisthokonta - Metazoa Afrika chce skoncovat s malárií – 21stoleti.cz Opisthokonta - Wikipedia Opisthokonta - Wiktionary, the free dictionary Opisthokonta Fotografie, Obraz Afrikanische Elefant (Loxodonta africana) mit Jungtieren von vorne, Kenia, Osta | Posters.cz Figure 2 from Extracorporeal Worm Extraction of Diphyllobothrium nihonkaiense with Amidotrizoic Acid in a Child | Semantic Scholar Opistokonta - Mikrosporidia Microsporidia – Emergent Pathogens in the Global Food Chain - ScienceDirect Mikrosporidie: houby, co nevypadají jako houby, aneb Sestry říše Fungi? Mikrosporidie: houby, co nevypadají jako houby, aneb Sestry říše Fungi? Mikrosporidie: houby, co nevypadají jako houby, aneb Sestry říše Fungi? Opisthokonta •Kmen: Microspora (mikrosporidie) •Eukaryotické heterotrofní organismy, nemají plastidy ale •mají buněčnou stěnu obsahující chitin a b-glykany. •Třída: Microsporea: Encephalitozoon cuniculi, E. hellem, E. intestinalis, Enterocytozoon bieneusi, Nosema ocularum, N. corneum, Brachiola connori, B. vesicularum, B. algerae, Microsporidium ceylonensis, M. africanum, Vittaforma corneae, Trachipleistophora hominis, T. anthropophthera, Pleistophora ronneafiei. Pneumocystis cariní Opistokonta - Mikrosporidia - Pneumocystis CDC - DPDx - Pneumocystis Pneumocystis Pneumonia (PCP) Pneumocystóza – WikiSkripta Pneumocystis Infections | Pneumocystis Pneumonia | MedlinePlus LM of Pneumocystis carinii cysts from AIDS lung - Stock Image - M112/0242 - Science Photo Library Protista zažívacího traktu člověka https://www.australiangeographic.com.au/wp-content/uploads/2018/06/Intestines.jpg 2,233 Intestinal Parasites Stock Photos, Pictures & Royalty-Free Images - iStock | Worms 296 Intestinal Parasites Stock Photos and Images - 123RF •Říše: Animalia •Podkmen: Protozoa/Protista (jedno bičíkatá stádia) •Kmen: Sarcomastigophora – někteří cizopasí •Kmen: Opalozoa – komenzálové/paraziti •Kmen: Apicomplexa – mnoho cizopasných druhů •Kmen: Microspora – parazitičtí zástupci •Kmen: Myxozoa – mnohobuněčná stádia, vypadají jako prvoci •Kmen: Ascetospora – parazitičtí zástupci •Kmen: Ciliophora – někteří cizopasí • • • Systematika versus habitaty Habitaty lidského těla: •Zažívací soustava - střevo lumen a stěna, játra, slezina •Oběhová soustava – krevní buňky, plasma, lymfatické uzliny •Dýchací soustava – plíce •Urogenitální soustava – ledviny, močový měchář •Orgány a tkáně – slinné žlázy, mozek, kůže a podkoží, oko, nos, kostní dřeň, svaly Trávicí soustava člověka - ppt stáhnout Zažívací soustava člověka m Perská ilustrace ze 17. století; lidské tělo se zdůrazněnou trávicí soustavou •Trávicí soustava člověka je orgánová soustava, která zajišťuje příjem potravy, mechanické a chemické zpracování potravy, vstřebání živin z potravy a vyloučení nestrávených či nestravitelných zbytků. • •U člověka je trávicí soustava dlouhá téměř 8 metrů. Člení se a kroutí, různě se rozšiřuje a zužuje. Probíhá od ústního až k řitnímu otvoru a je tvořena dvěma typy orgánů. Zatímco orgány trávicí trubice tvoří především dostatečně velkou plochu k trávení a vstřebávání živin, druhý typ orgánů, žlázy (např. játra, slinivka břišní), vylučují enzymy a jiné látky sloužící k trávení. • •Téměř všechny orgány trávicí trubice člověka mají podobné uspořádání stěny. Přestože se v některých charakteristikách mohou jednotlivé orgány lišit, zpravidla má trávicí trubice čtyři rozlišitelné vrstvy: sliznici, podslizniční vazivo, svalovinu a serózu. •Entamoeba histolytica •Entamoeba coli •Entamoeba hartmani •Entamoeba polecki •Entamoeba dispar •Entamoeba moshkovskii •Entamoeba gingivalis •Entamoeba nana •Iodamoeba butschli •Giardia intestinalis •Chilomastix mesnili •Dietamoeba fragilis •Trichomonas hominis • • Přehled zařazených druhů I •Trichomonas hominis •Enteromonas hominis •Retortamonas intestinalis •Cystoisospora belli •Cyclospora cayetansis •Encephalitozoon cuniculi •Trachipleistophora hominis •Balantidium coli •Blastocystis hominis •Cryptosporidium parvum •Sarcocystis suihominis •Sarcocystis bovihominis • • • • Entamoeba histolytica Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica) je parazitický prvok z říše Amoebozoa. Způsobuje lidskou měňavkovou úplavici a dále např. onemocnění jater. Vyskytuje se kosmopolitně, nejvíce však v rozvojových zemích (Mexiko, Vietnam, Indie, Egypt), kde je rozšířená díky špatné hygieně a teplému a vlhkému klimatu. Hlavním hostitelem je člověk, ale infikováni mohou být vzácně i psi, kočky a hlodavci. Přenáší se alimentární cestou značně odolnými cystami (fekálním znečištěním potravin a pitné vody). Nemá mezihostitele ani zvířecí rezervoár. Pokud napadne střevní sliznici, způsobuje střevní amébózu, invazivní kmeny mohou proniknout do tkání a způsobit extraintestinální amébiózu. Většina infekcí je formou asymptomatického nosičství, pouze 10 % onemocnění je symptomatických. U dětí je invazivní amébóza velmi vzácná. Trophozoites of E. histolytica with ingested erythrocytes (red blood cells) stained with trichrome. Stock ilustrace „Entamoeba Histolytica Protozoan Infection Large Intestine“ 1035482440 | Shutterstock Entamoeba histolytica protozoáni, které zahušťují červené krvinky. fototapeta • fototapety jednobuněčný, Medicals, coli | myloview.cz Entamoeba histolytica •Entamoeba histolytica patří mezi Protozoa, Rhizopoda (měňavky). •Faktory virulence: adhesin – lektin Gal/GalNAc, amébapor, cysteinové proteázy. •Měňavka (též améba) je obecné pojmenování pro jednobuněčného eukaryota (zařaditelného mezi kořenonožce), který se pohybuje pomocí panožek. Název dostali podle schopnosti výrazně měnit svůj tvar při měňavkovitém (amoebovitém) způsobu pohybu. Měňavky vysunují své panožky (vychlípeniny buňky) kupředu a pak za nimi přitahují celé tělo. Panožky slouží rovněž k přijímání potravy pomocí fagocytózy. •Mnoho druhů žije ve vodě i v půdě. Jednou z nejznámějších je měňavka velká (Amoeba proteus, též Chaos Chaos) která dosahuje velikosti až 1,5 mm. Velké mnohojaderné plazmódium vytváří měňavka bahenní (Pelomyxa palustris), která je charakteristická zejména pro zahnívající vody. •Některé měňavky obývají i trávicí trubici člověka, aniž by mu způsobovaly onemocnění. Je to např. měňavka střevní (Entamoeba coli). Jiná měňavka, která se může vyskytovat ve střevě, je měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica). Napadá střevní tkáň a způsobuje nebezpečné onemocnění – úplavici. Zajímavý je způsob, kterým si zajišťuje živiny. Vyloučí trávicí enzymy vně své buňky. Rozruší a natráví jimi buňky výstelky střeva. Natrávené živiny pak pohlcuje. • Entamoeba histolytica - morfologie Entamoeba histolytika: trofozoit versus cysta trofozoit cysta Entamoeba histolytica - epidemiologie Entamoeba histolytica trophozoite | Medical Laboratories Trofozoit Entamoeba histolytica schéma životního cyklu Cysts Of Entamoeba Histolytica Protozoan #1 by Kateryna Kon/science Photo Library Amebiasis: Background, Pathophysiology, Etiology Entamoeba histolytica – životní cyklus Entamoeba histolytica Životní cyklus CDC - DPDx - Amebiasis Morfologie a vývoj Trofozoit •Aktivní pohyblivé stadium, •měňavka, obvykle 15–30 μm v průměru, invazivní kmeny jsou o něco větší, •jedno jádro s velmi malým centrálním karyosomem, 1. forma minuta – žije v lumen tlustého střeva, kde se živí bakteriemi •může encystovat nebo se za určitých okolností změnit ve forma magna (stres hostitele, změna střevní mikroflory) 2. forma magna – není schopná encystovat – slepá vývojová linie •schopna napadat buňky střevního epitelu, •destrukce buněk kontaktní cytolýzou a proteolyt E, •tvoří se hluboké do submukózy zasahující ulcerace (charakt. tvar široké lahve s úzkým hrdlem) •v lézi se živí tkáňovou drtí a erytrocyty, •hematogenním rozsevem do dalších orgánů (játra, plíce, mozek, slezina) – vznikají druhotné léze (v infikovaných tkáních trofozoity, nikdy ne cysty) Rozšíření a přenos Entamoeba histolytica je jeden z nejrozšířenějších lidských parazitů. Vyskytuje se kosmopolitně, nejvíce v rozvojových zemích (Mexiko, Vietnam, Indie, Egypt), kde je rozšířená díky špatné hygieně a teplému a vlhkému klimatu. Hlavním hostitelem je člověk, ale infikováni mohou být vzácně i psi, kočky a hlodavci. Přenáší se alimentární cestou značně odolnými cystami (fekálním znečištěním potravin a pitné vody). Nemá mezihostitele ani zvířecí rezervoár. Pokud napadne střevní sliznici, způsobuje střevní amébózu, invazivní kmeny mohou proniknout do tkání a způsobit extraintestinální amébózu. Většina infekcí je formou asymptomatického nosičství, pouze 10 % onemocnění je symptomatických. U dětí je invazivní amébóza velmi vzácná. Infekce se přenáší pozřením cyst fekálně kontaminovaným jídlem. Cysta je odolná vůči žaludečním šťávám a putuje do tenkého střeva, kde excystuje. Dělí se na 4 a poté na 8 améb, které putují do tlustého střeva. Většina améb (forma minuta) se živí bakteriemi ve střevě a ve formě cyst je vylučována stolicí, ale při větším množství infekce se některé přichytí ke sliznici a vytváří léze o tvaru široké láhve s úzkým hrdlem (forma magna) Klinické příznaky •Akutní infekce: těžké průjmy, dyzenterie, bolesti břicha vpravo (cékum) •nebývá provázena horečkou ani PMN leukocytózou, •komplikace: toxické megakolon, amébová apendicitida, perforace střeva, perforace do dutých orgánů, masivní hemoragie, amébom (granulom), •chronická infekce: epizody dyzenterie s krví a hlenem ve stolici, zácpa, •extraintestinální infekce: abscesy v játrech, plicích a v mozku, •jaterní absces – zvětšení jater, horečka, hubnutí, bolesti v pravém podžebří, •pneumonitis, encephalitis, • •neléčená amébóza může být smrtelná. Entamoeba histolytica - patogenita Patogenita jater Entamoeba histolytica Cirbosque #SoMe4Surgery on X: "Entamoeba histolytica pathways for liver abscess! #SoMe4Surgery #SoMe4ColSurg @juliomayol @SWexner @MarkSoliman @MISIRG1 @DeliaCortesGuir @ScottRSteeleMD @TecSurgeon @morenominilap1 @almagoch @FitSurgeon https://t.co ... Jaterní absces Patogenita versus Imunita Entamoeba histolytica - patogeneze Ingesce cysty kontaminovanou potravou nebo vodou Excystace v tenkém střevě Dělení jádra následované cytokinezí a vznikem 8 trofozitů Trofozioiti kolonizují tlusté střevo a dělí se Trofozoiti invadují střrvní epitel a vzniká absces a dělí se Probíhá buněčné dělení Další dělení a vznik cyst se čtyřmi jádry Cysty odcházejí s výkaly a jsou ihned infekční Trofozoiti se šíří krví do dalších orgánů jako jsou játra a plíce Trofozoiti se dále dělí a šíří, konzumují napadenou tkáň a působí větší ulcerace Trofozoiti invadují střevní epitel a vznikají ulcerace (abscesy) Infekce končí smrtí Invazivnost a patogenita Entamoeba histolytica (traumatická změna buněk, tkání a orgánů) (A)Trofozoiti améby přilnou k povrchu tlustého střeva díky adhesním molekulách, které mají na svém povrchu. Mukózní vrstva zůstává neporušená a infekce perzistuje jako neinvazivní a asymptomatická. (B) Vrstva slizu je porušena a trofozoiti parazita přicházejí do kontaktu s epitelem střevní sliznice, což vede ke smrti slizničních buněk, které pak směřují k apoptóze. Vznik nekrózy napadené tkáně Invazivnost a patogenita Entamoeba histolytika (C) Trofozoiti pronikají do submukózní vrstvy a vznikají typické léze střevního epitelu. Paraziti se rychle množí a živí se epiteliálními buňkami. (D) Trofozoiti parazitujících améb perforují střevo a dochází k těžkým hemoragiím, peritonitidě a sekundárním bakteriálním Infekcím. V tomto stádium trofozoiti vnikají do krevního řečiště a jsou krví roznášeni do těla. Tato diseminace je nejčastější do jater a vyvolávají zde nekrózy jaterní tkáně a další léze. Entamoeba histolytica – patogenita jater Rectal Ameboma and Liver Abscesses: A Colorectal Cancer Simulator Jaterní absces Jaterní a rektální absces • Klinický obraz, anamnéza a epidemiologie, • Mikroskopická – průkaz trofozoitů (do 1 hod.) a cyst (do 24 hod.) ve stolici v nativním a barveném preparátu, • Kultivační – na speciálních médiích, • Sérologická – průkaz IgG (nepřímá hemaglutinace, nepřímá imunofluorescence, ELISA) – pozitivní pouze při extraintestinální amébóze, • PCR – čerstvá nefixovaná stolice. Entamoeba histolytica - diagnostika • Lék volby: metronidazol (Entizol) 3× 750 mg p.o. (3× 10–15 mg/kg) 5–7 dní (střevní); 10 dní (jaterní), • Asymptomatické nosičství: metronidazol (3× 500 mg 10 dní) + tetracyklin (4× 500 mg prvních 5 dní) + Endiaron (3× 250 mg následujících 5 dní), • • Extraluminální formy – 5-nitroimidazoly; těžké případy + tetracyklin, • Jaterní abscesy – medikamentózně, ev. chirurgicky. Entamoeba histolytika – léčení Entamoeba histolytica - prevence Schéma systémového přístupu k zajištění lepší vody, sanitace a hygieny (WASH) Améby - klasifikace Trofozoiti a cysty améb Améby střevní – srovnání druhů trofozoiti cysty Amoeby – srovnání trofozoitů, cyst a jader Giardia intestinalis Giardia duodenalis Giardia lamblia (synonyma) Left: G. intestinalis trophozoites in Kohn stain. Center: G. intestinalis cyst stained with trichrome. Right: G. intestinalis in in vitro culture, from a quality control slide. kmen: Metamonada Bičíkovci - Flagellata •Bičíkovci čili flageláti (Mastigophora, Flagellata) je polyfyletická skupina eukaryotických jednobuněčných organismů • •Společným znakem je jeden nebo více (až několik tisíc) bičíků, speciálních buněčných struktur úzce souvisejících s cytoskeletem. Bičíky slouží k několika účelům, zejména k pohybu organismu, k jeho ukotvení v substrátu nebo k zachycování a přísunu potravy. • •Nalézáme je v nejrůznějších prostředích, žijí prakticky všude (včetně těl mnohobuněčných organismů). Vyskytují se jednotlivě nebo v koloniích. Někdy tvoří schránky. Bičíkovci - klasifikace Střevní bičíkovci: přehled druhů •Giardia lamblia (intestinalis) •Chilomastix mesnili •Dientamoeba fragilis •Trichomonas hominis •Enteromonas hominis •Retortamonas intestinalis • Giardia Lamblia Cysts - The Native Antigen Company Giardia lamblia Giardia lamblia •Giardia lamblia je nejčastější původce střevních parazitárních nákaz. Giardióza neboli lamblióza nejčastější protozoární nákaza v ČR (300–400 případů/rok) a její výskyt stoupá se snižujícím se hygienickým standardem (Indie, Afrika, Rocky Mountains) a při velkém nahloučení osob (mateřské školy). •Jedná se o střevního parazita, který na rozdíl od Entamoeba histolytica není schopen pronikat do sliznice a žije pouze v lumen tenkého střeva. •Přenáší se alimentární cestou značně odolnými cystami (fekální znečištění pitné vody). Inkubační doba je 7–8 dní. Manifestuje se průjmovým onemocněním. •Jedná se o antropozoonózu. Nejčastějším hostitelem je člověk, ale mohou být infikováni i bobři, prasata, opice a sloužit jako rezervoár. Lamblia intestinalis – Giardia lamblia – Giardia intestinalis •Lamblie střevní je parazitický prvok z řádu diplomonád. • •V širším pojetí se jedná o několik druhů, které lze od sebe odlišit na základě charakteristických morfologických znaků u trofozoitů. • •Onemocnění způsobené lambliemi se označuje jako giardióza či lamblióza. A Giardia trophozoite next to a Giardia cyst. giardia trophozoites Giardia cyst in wet mount. Giardia sp. – cysta, trofozoit na epitelu střeva, ventrální strana Giardia - trofozit - cysta Trofozoit versus cysta Trofozoiti cysty Giardia intestinalis Životní cyklus Giardia Prípady protozoálnych nákaz giardióz (Giardia sp.) na Slovensku - SciCell.org Životní cyklus •Nákaza se nejčastěji šíří vodou kontaminovanou cystami. Člověk pozře cystu, která je odolná vůči žaludečním šťávám. •V duodenu excystuje (signálem pro excystaci je změna pH z kyselého na neutrální) a trofozoiti kolonizují duodenum a jejunum, kde se volně pohybují v lumenu střeva… •… nebo se přichycují pomocí přísavných disků po stranách klku (při odlupování enterocytu se uvolní, přichytí se až dál). Na rozhraní jejuna a ilea znovu encystují, během encystace probíhá mitóza. •Cysty jsou vylučovány stolicí. Způsoby a možnosti přenosu Schéma systémového přístupu k zajištění lepší vody, sanitace a hygieny (WASH) Klinické příznaky • •Subakutní a chronická fáze •Abdominální dyskomfort, epizody průjmů (stolice zpěněné, hnilobně páchnoucí), flatulence, špatná snášenlivost tučných a mléčných pokrmů. Malabsorpce vitaminu B12, deficit disachridázy a laktózová intolerance. Bez léčby vzniká chronická giardióza (až v 50 %). • •Následkem toho se může vyvinout céliakie. Akutní fáze Spojena s GIT příznaky – vodnaté, páchnoucí průjmy s flatulencí, nauzea, anorexie, nebývá horečka. Bolesti v nadbřišku, ztráta hmotnosti. Stolice obsahují vyšší množství hlenu a tuku, neobsahují krev. Většinou je průběh asymptomatický či subklinický. Patogenita – patogeneze •Po namnožení pokrývají giardie celý klk. Mikroklky jsou zkrácené, vakuoalizované, poškozené (poškozen glykokalyx), což způsobí zhoršení resorpční funkce až malabsorpční syndrom. Giardie způsobuje malabsorpci cukrů (disacharidázy), což způsobuje osmotický průjem a nadýmání. U imunokompetentních lidí bývá akutní a u dětí do 6 let chronický. • •Dále ničí trypsin a chymotrypsin (nejsou lipázy), čímž vzniká steatorea a neschopnost resorpce vitamínů rozpustných v tucích. Aktivace IgA (bez zánětu, jen zpomaluje množení trofozoitů). • •Inkubační doba je 14 dní. Stolice bez krve, steatorea (mastný vzhled). Není fatální, u dětí ovlivňuje růst. Kojencům nic nehrozí, mateřské mléko má lipázy, které štěpí lipidy. Vzniklé mastné kyseliny jsou toxické pro přítomné giardie, které se zároveň nemají čím živit. • Giardia lamblia (interference s potravou) GUIDELINE for Giardiasis - ABCD cats & vets Giardia: what is it, symptoms, treatment, causes Prípady protozoálnych nákaz giardióz (Giardia sp.) na Slovensku - SciCell.org Giardie u psa a kočky | Giardióza | MetropoleVet Praha A)Laktáza štěpí laktózu na monosacharidy, které jsou absorbovány střevním epitelem a tráveny. B) Trofozoiti G. lamblia adherují k epitelu a blokují štěpení laktózy a tím brání jejímu trávení. Rostoucí koncentrace laktózy v lumenu střeva mění osmotické poměry a vedou k pronikání vody do střeva. Diagnostika •Anamnéza, klinický obraz, epidemiologie (protrahované průjmy hlavně u dětí v kolektivních zařízeních, u osob z azylových ústavů a navrátilců z ciziny). Duodenální biopsie – záchyt trofozoitů. • • •Obecná diagnostika střevních parazitů • • •Ze stolice odebereme 3 vzorky, hledáme cysty. Giardia dělá cysty jen občas, proto odebíráme 3 vzorky (větší šance záchytu). První cysty objevíme ve stolici asi 3–4 týdny po nákaze. Giardia trophozoites under scanning electron microscope. Adheze ke šřevnímu epitelu Adhezivní disk na vnitřní straně cizopasníka Terapie •5-Nitroimidazoly (aktivace léku redukcí v mikroorganismu) → léky specifické pro anaeroby; •Benzimidazoly (mikrotubulární inhibitory) → inhibice bičíku; •léky volby: Metronidazol (Entizol 3× 2 tbl. 7 dnů), tinidazol, ornidazol, Mebendazol (Vermox), Endiaron; •prevence – obecná – zábrana fekální kontaminace potravy a vody, výchova dětí k hygieně. • A Giardia trophozoite next to a Giardia cyst. Chilomastix mesnili Chilomastix mesnili • • •Nepatogenní střevní jednobuněční cizopasníci běžně se vyskytující ve střevě člověka. •Zdravotní problémy nepůsobí ani u imunodeficientních pacientů. •Nálezy těchto protozoí ve stolici naznačuje přenos fecal-oral kontaminací. •Osoby, u kterých jsou tito cizopasníci obvykle nacházeni, se často vyznačují jinými střevním problémy. Left: E. polecki cyst stained with trichrome. Right: I. buetschlii cyst stained with trichrome. Chilomastix mesnili •Chilomastix mesnili je nepatogenní člen gastrointestinální mikroflóry primátů, běžně spojený s parazitárními infekcemi, ale nezpůsobující je. Nachází se u asi 3,5% populace ve Spojených státech. Kromě lidí se Chilomastix vyskytuje u šimpanzů, orangutanů, opic a prasat. Žije v céku a tlustém střevě. C. mesnili má podobný životní styl jako Giardia lamblia. • •Ačkoli Chilomastix mesnili je považován za nepatogenní, často se vyskytuje u jiných infekcí parazity. C. mesnili může být během diagnostiky zaměňován s jinými patogenními druhy. Může vytvořit falešně pozitivní, což by vedlo ke zbytečné léčbě, nebo falešně negativní, které by odepřelo nezbytnou léčbu. • •Obsahuje hlavně dvě formy života, trofozoit a cysty. Trofozoity jsou hruškovitého tvaru a obsahují kulaté oválné jádro, je umístěno vpředu a po jeho boku leží nápadná ústa (cystozom). Zadní část je vytažena do jemného bodu. Tam jsou velké dlouhé přední volné bičíky a čtvrtý je krátký a leží uvnitř cystozomu. Neexistuje žádná zvlněná membrána a axostyle. Cysta jsou citronovitého tvaru s malým výčnělkem na předním konci. Jediné jádro leží blízko středu. Viditelné jsou také zbytky bukálního apparátu. • Chilomastix mesnili Trofozoit Cysta Chilomastix mesnili Chilomastix mesnili Chilomastix mesnili Které druhy nepatogenních střevních protozoí známe ? •Skupina střevních nepatogenních prvoků zahrnuje: •Chilomastix mesnili •Endolimax nana •Entamoeba coli •Entamoeba dispar •Entamoeba hartmanni •Entamoeba polecki •Iodamoeba buetschlii • Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis •Dientamoeba fragilis je parazit tlustého střeva člověka s celosvětovým rozšířením. •Nehledě na jméno, Dientamoeba fragilis, se nejedná o amébu, ale o bičíkovce. •Dientamoeba fragilis je cizopasník působící gastrointestinální problémy. •D. fragilis je znám pouze ve formě trofozoitů, cysty netvoří. •Infekce může mít symptomatický a asymptomatický průběh. A binucleate and uninucleate form of trophozoites of D. fragilis, stained with trichrome. Dientamoeba fragilis – NIH Director's Blog Dientamoeba - Microscopy Findings CDC - Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis •Dientamoeba fragilis je druh jednobuněčných protistů nalezených v gastrointestinálním traktu některých lidí, prasat a goril. U některých lidí způsobuje gastrointestinální potíže, ale u jiných ne. Je významnou příčinou průjmu cestovatelů, chronického průjmu, únavy a u dětí neprospívání. Navzdory tomu je jeho role jako "komenzála, patobionta nebo patogenu" stále diskutována. D. fragilis je jedním z menších parazitů, kteří jsou schopni žít v lidském střevě. Buňky Dientamoeba fragilis jsou schopny přežít a pohybovat se v čerstvých výkalech, ale jsou citlivé na aerobní prostředí. Disociují se při kontaktu nebo umístění do fyziologického roztoku, vody z vodovodu nebo destilované vody. Dientamoeba fragilis trofozoit Dientamoeba fragilis • Life cycle of Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis – životní cyklus Dientamoeba fragilis – životní cyklus a stádia Life cycle of D. fragilis showing current hypotheses on transmission.... | Download Scientific Diagram Description of Dientamoeba fragilis Cyst and Precystic Forms from Human Samples | Journal of Clinical Microbiology Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis •Retortamonas je rod bičíkovitých protistů. Je to jeden z pouhých dvou rodů patřících do čeledi Retortamonadidae spolu s rodem Chilomastix. • •Rod parazituje na velkém množství hostitelů včetně lidí. Druhy tohoto rodu jsou považovány za neškodné komenzály, které sídlí ve střevě svého hostitele. Rozmanitost širokého hostitele je užitečným faktorem vzhledem k tomu, že druhy jsou rozlišovány spíše na základě svého hostitele než morfologie. Je to proto, že všechny druhy sdílejí podobnou morfologii, což by představovalo výzvu při pokusu o klasifikaci založenou na strukturální anatomii. Ačkoli Retortamonas v současné době zahrnuje více než 25 známých druhů, je možné, že některé definované druhy jsou synonymní, vzhledem k tomu, že tyto překrývající se druhy byly objeveny v minulosti. Je třeba vynaložit další úsilí na poznání tohoto rodu, jako je testování křížového přenosu, jakož i biochemické a genetické studie. Jedním z nejznámějších druhů tohoto rodu je Retortamonas intestinalis, lidský parazit, který žije v tlustém střevě člověka. • Atlante dei protozoi intestinali umani - sezione AMEBE identificazione microscopica di Giovanni Swierczynski e Bruno Milanesi Retortamonas intestinalis | SpringerLink Retortamonas intestinalis 12 3.jpg CDC - DPDx - Non-pathogenic Flagellates Retortamonády – Wikipedie Retortamonas intestinalis 1 04 .jpg Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis Trofozoit Cysta Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis (e,f,7,8); Dietamoeba fragilis (i,j) Chilomastix mesnili (a,b) Enteromonas hominis Enteromonas hominis Srovnání morfologie bičíkovců Flagellates | Intestinal and Urogenital Amebae, Flagellates, and Ciliates Giardia intestinalis - an overview | ScienceDirect Topics Srovnání morfologie bičíkovců • • • Děkuji za pozornost •