Několik shrnujících poznámek k pojmu
CHARAKTERISTICKÉ FUNKCE (E, F, G, H) ≡ TERMODYNAMICKÉ POTENCIÁLY
 jde o aditivní stavové veličiny
 jejich úbytek za odpovídajících podmínek (→ volba určujících parametrů) udává práci,
kterou systém vykoná proti silám, jež na něj působí (odtud alternativní název „termodynamické potenciály“)
 z těchto veličin se nejčastěji používají volná energie F a Gibbsův potenciál G, poněvadž nezávisle proměnné
V, T, resp. p, T, při nichž jsou tyto veličiny charakteristickými funkcemi, jsou nejsnáze experimentálně
určitelné
 zvláštní význam má v termodynamice Gibbsův potenciál G = G(p, T), neboť v rovnovážném stavu jsou
stavové parametry p, T ve všech částech soustavy stejné, ať je soustava jakkoli složitá (přímý důsledek toho,
že jde o parametry intenzívní) a jsou proto k jejímu popisu zvlášť vhodné
 vnitřní energie E = E(V, S) naopak není z praktického hlediska příliš vhodnou charakteristickou funkcí,
protože jedna z nezávisle proměnných – entropie S – není (na rozdíl od p, V, T) přímo měřitelná
 charakteristické funkce E, F, G, H lze vyjádřit graficky jako plochu v prostoru odpovídajících nezávisle
proměnných. Tyto plochy se obvykle (~ v případě reálných systémů) konstruují na základě experimentálních
údajů. Jejich tvar a tedy i makroskopické vlastnosti vyšetřovaného systému se pak studují metodami
diferenciální geometrie. Proto mají geometrické metody v (praktické) termodynamice velký význam.
Odkazuje na to i název jedné z fundamentálních Gibbsových prací – Metoda geometrické reprezentace
termodynamických vlastností pomocí ploch. Viz i [https://www.physics.muni.cz/media/3236755/vznikt.pdf].
Ke všemu ↑ podrobněji [skripta: kap. AII, §5]