Historie astronomie IX. Vladimír Štefl Ústav teoretické fyziky a astrofyziky Vznik a vývoj astrofyziky Vznik a vývoj astrofyziky Rozdělení problematiky astrofyziky VI. OTR - Eddington, Adams Úvod Vznik astrofyziky, přehled metod •L. J. M. Daguerre 1789-1851, zavedení fotografie •A. H. L. Fizeau 1819-1896, fotografie Slunce •J. B. L. Foucalt 1819-1868, fotografie Slunce •J. A. Whipple 1822-1891, fotografie Vegy •H. Draper 1837-1882, fotografie Orionu •W. Huggins 1824-1910, fotografie komet, hvězd •J. C. Kapteyn 1851-1922, fotografické desky •J. K. F. Zöllner 1834-1882, fotometr Použití fotografie, fotometrie, spektroskopie Úvod - Jan Marek Marci 1595 - 1667 lékař - fysikus, fyzik, matematik, profesor lékařské fakulty, hlavní hygienik, rektor univerzity 1662 O úměrnosti pohybu 1639 mechanika, volný pád, rázy pružných koulí Kniha o duze nebeské a původu jejích barev 1648 rozklad slunečního světla skleněným hranolem, vlastnosti hranolového a duhového spektra, výklad vlastností duhy, zbarvení mýdlových bublin, barevný paprsek vycházející z hranolu se při průchodu dalším hranolem už nemění, každá barva vykazuje jiný úhel lomu, tabulky úhlů Úvod Jan Marek Marci Kniha o duze nebeské a původu jejích barev r. 1648 Informace o prvním pozorování ohybu světla a vzniku barevného spektra na malých otvorech, překážkách a optické mřížce: ,,Jestliže jehla nebo nožík zastíní mezi světelným zdrojem a hranolem libovolnou část zdroje, vidíme okraj stínu barevně. Nebo destička s otvory ve tvaru mřížky či stočená vlákna dají vznik tolika duhám, kolik je otvorů. V obrazu za hranolem , vložíme-li nožík mezi obraz a hranol, vznikne stín s opačnou duhou, ve které při pohybu nožíku mizí hned tyto, hned ony barvy nebo se mění novým míšením barev.“ Úvod Spektrum Slunce - Fraunhoferovy čáry 1814 sunspec.png Úvod - Joseph Fraunhofer 1787 - 1826 německý fyzik, optik, konstruktér dalekohledů, strojů na broušení achromatických čoček, studoval sluneční spektra jakož i hvězd, Fraunhoferovy čáry r. 1814, proměřil ve spektru Slunce polohy 324 čar, obobné čáry nalezl u Betelgeuse, Prokyonu, Polluxu, Capelly 225px-Joseph_v_Fraunhofer.jpg 800px-DBP_1987_1313_Joseph_von_Fraunhofer,_Sonnenspektrum.jpg Úvod: Gustav Kirchhoff 1824 - 1887 Robert Wilhelm Bunsen 1811 - 1899 , německý fyzik a chemik, analyzovali různé soli pomocí spektrografu, zabarvení plamene při žíhání, potvrdili, že žlutá čára sodíku splývá s Fraunhoferovými D čarami. K odstranění těchto tmavých čar ve spektru Slunce postavili před štěrbinu spektrografu lihový kahan, v jehož plameni žíhali kuchyňskou sůl. Výsledkem bylo ještě větší ztmavení D čar. Kirchhoff vyslovil hypotézu, podle níž sodíkový plamen pohlcuje žlutou čáru sodíku ze slunečního spektra. Vlnové délky emisních a absorpčních spektrálních čar jsou charakteristické pro přítomnost prvku bez ohledu na druh sloučeniny, množství prvku a použitý plamen a jeho teplotu. Pomocí spektrální analýzy objevili dva prvky - cézium a rubídium. Zjistili, že velký počet Fraunhoferových čar v slunečním spektru je způsobený přítomností železa v atmosféře Slunce. Dále dokázali přítomnost dalších 14 prvků na Slunci. Zákon: Vyzařovací schopnost černého tělesa je úměrná jeho pohlcovací schopnosti, těleso tím více pohlcuje záření, čím více je schopno je vyzařovat. Úvod - Kirchhoff + Bunsen 1860 KirchhoffBunsen.png bunsen_kirchhoff_0.jpg Úvod Gustav Kirchhoff německý fyzik, zabývající se elektřinou,spektroskopií, kirchhoff_spektroskop.jpg rozlišení tří druhů spekter: a) spojité - tekutiny, husté plyny b) emisní čárová spektra -poskytují horké plyny c) absorpční čárová spektra - ve spojitém spektru jsou tmavé čáry - Fraunhoferovy čáy ve spektru Slunce Úvod První spektra hvězd Úvod Spektrální klasifikace hvězd secchi.gif Úvod Spektrální klasifikace hvězd Úvod Spektrální klasifikace hvězd Úvod Spektrální klasifikace hvězd Henry Draper 1837-1882 fotografie spekter hvězd 1872 Edward Charles Pickering 1846-1919 HD katalog hvězdných spekter Annie Jump Cannon 1863-1941 Harvardský katalog hvězdných spekter 1918-1924 Úvod Christian Doppler 1803 - 1853 rakouský fyzik a matematik, působil v Praze, životopis, spis O barevném světle dvojhvězd r. 1842 Doppler_Christian_Andreas_portrait.jpg Úvod Christian Doppler Karolinum v Praze 25. května r. 1842, zasedání přírodovědné sekce České královské společnosti nauk, pojednání O barevném světle dvojhvězd , pět posluchačů, mezi nimi matematik Bernard Bolzano 1781-1848, který pochopil význam Dopplerova objevu, téhož roku článek v Pojednání královské české společnosti nauk, Dopplerův výklad obsahoval chyby: 1. přecenění velikosti radiálních rychlostí složek dvojhvězdy 2. nedocenění intenzity ultrafialové a infračervené části spektra 3. připsání hvězdám libovolnou vlastní barvu Shrnuto neměl správné o spektrálním složení světla hvězd, o jejich hodnotách rychlosti. V závěru článku prorocká slova: ,,S přesvědčením očekávám, že jím (Dopplerovým principem) bude určována barva nebeských těles, otázka, zda se pohybují, kam a s jakou rychlostí, jaké vzdálenosti nás dělí jeden od druhého, stejně jako i rozřešení mnohých druhých otázek.“ Úvod Christian Doppler ve spisu O barevném světle dvojhvězd diskutoval, zda světlo je příčná vlna, s éterovými částicemi oscilujícími kolmo ke směru šíření, barva světla je projevem frekvence světelné vlny v oku pozorovatele, pro frekvenční posuv odvodil rovnice, nevycházející z žádného experimentu, v Dopplerově době neměl k dispozici tak rychle se pohybující zdroje světla či zvuku, proto jeho matematické spekulativní odvození vycházelo z dvojhvězd v astronomii tehdy již známých, domníval se, že přirozená barva hvězd je bílá a že při svém pohybu hvězd směrem k nám či od nás se posouvá celé jejich spektrum, barva složek dvojhvězdy by se tak měly periodicky měnit. Matematicky zdůvodnil, proč se mění kmitočet záření, tedy barva světla, jestliže se zdroj záření pohybuje. Doppler mlčky předpokládal, že rychlost světla nezávisí na rychlosti zdroje, tedy éter je nepohyblivý… Úvod Johann Karl Friedrich Zöllner 1834 - 1882 německý astronom, vyvinul a použil první astronomický fotometr, pozorovanou hvězdu srovnával s umělou, vytvořenou odrazem světla svítilny, zavedl termín astrofyzika Obsah obrázku stroj/přístroj, Vědecký přístroj, mikroskop Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku skica, muž, Lidská tvář, portrét Popis byl vytvořen automaticky Úvod Johann Karl Friedrich Zöllner Základy jedné obecné fotometrie oblohy r. 1861, Fotometrický výzkum r. 1865 Obsah obrázku text, snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Úvod Johann Karl Friedrich Zöllner Výsledky astrofotometrických pozorování, r. 1866 Úvod Johann Karl Friedrich Zöllner Výsledky astrofotometrických pozorování, r. 1866 anglický astrofyzik německého původu Arthur Schuster 1851 - 1934 Průchod záření mlhavou atmosférou, r. 1905, popis přenosu záření pro rozptylující prostředí, rozvoj teorie po fyzikální a matematické stránce pro popis přenosu záření absorpčním a emisním prostředím, záření z nitra hvězd prochází vrstvou o velmi nízké hustotě 220px-Arthur_Schuster.jpg Hvězdné atmosféry Hvězdné atmosféry Přenos záření Průchod záření mlhavou atmosférou, r. 1905 Hvězdné atmosféry Meghnad Saha 1893 - 1956 Saharovnice.gif 220px-Dr-Meghnad-Saha.jpg indický astrofyzik, r. 1920 – O fyzikální teorii spektra hvězd - Sahova rovnice ionizace, fyzikální a chemické podmínky v atmosférách hvězd Hvězdné atmosféry - Meghnad Saha r. 1920 - O fyzikální teorii spektra hvězd - Sahova rovnice ionizace, excitační a ionizační stav plazmatu je řízen zářivým polem Hvězdné atmosféry - Meghnad Saha r. 1920 – O fyzikální teorii spektra hvězd - Sahova rovnice ionizace, rovnice pro stav ionizační rovnováhy, postupná ionizace v závislosti na teplotě a hustotě v atmosférách hvězd Hvězdné atmosféry anglický astrofyzik, matematik Edward Arthur Milne 1896 - 1950 anglický fyzik, chemik, astrofyzik Ralp Howard Fowler 1889 - 1944 Intenzity absorpčních čar ve hvězdném spektru, teploty a tlaky v převracejích vrstvách hvězd, r. 1923 milne.jpg Fowler.jpg Hvězdné atmoésféry anglický astrofyzik, matematik Edward Arthur Milne 1896 - 1950 anglický fyzik, chemik, astrofyzik Ralp Howard Fowler 1889 - 1944 Intenzity absorpčních čar ve hvězdném spektru, teploty a tlaky v převracejích vrstvách hvězd, r. 1923, ionizace – statistická mechanika Hvězdné atmosféry Svein Rosseland 1894 - 1985 norský astrofyzik, Absorpce záření ve hvězdách r. 1924, přenos záření v nitru hvězd, difúzní proces s průměrnou hodnotou opacity, využíval ho dále Eddington 640px-21431_Svein_Rosseland.jpg Svein Rosseland: Absorpce záření ve hvězdách 1924 Rosselandova střední opacita Hvězdné atmosféry Hvězdné atmosféry anglický astrofyzik, matematik Edward Arthur Milne 1896 - 1950 Teoretický profil absorpčních čar v hvězdných atmosférách r. 1928, důsledky zářivé rovnováhy, rozložení teploty ve vznikajícím spektru, předpoklad šedé atmosféry, lokální termodynamická rovnováha Hvězdné atmosféry William Hunter McCrea 1904 - 1999 irský astrofyzik, Model hvězdné atmosféry r. 1931 William_McCrea.png William Hunter McCrea Model hvězdné atmosféry r. 1931, zahrnutí excitace a ionizace Hvězdné atmosféry William Hunter McCrea Model hvězdné atmosféry r. 1931 Hvězdné atmosféry William Hunter McCrea Model hvězdné atmosféry r. 1931 Hvězdné atmosféry Hvězdné atmosféry Cecilie Helene Payene - Gaposhkin 1900 – 1979, Hvězdné atmosféry r. 1925, určení chemického složení hvězd, první profesorka - žena na Harvardově univerzitě Cecilia_Helena_Payne-Gaposchkin_(1900-1979)_.jpg Hvězdné atmosféry Cecilie Helene Payene - Gaposhkin, Hvězdné atmosféry r. 1925 Hvězdné atmosféry Cecilie Helene Payene – Gaposhkin, Hvězdné atmosféry r. 1925, Hvězdné atmosféry americký astrofyzik Ira Sprague Bowen 1898 - 1973, Původ spektra nebulia r. 1927, ,,nebulium“ - dvakrát ionizovaný kyslík Hvězdné atmosféry Původ spektra nebulia r. 1927, zakázané čáry Obsah obrázku Barevnost Popis byl vytvořen automaticky Hvězdné atmosféry Subrahmanyan Chandrasekhar 1910 - 1995 americký astrofyzik indického původu, Přenos záření r. 1960, shrnutí výsledků řešení rovnice zářivé rovnováhy Obsah obrázku text, diagram, Písmo, kruh Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku Lidská tvář, osoba, portrét, Čelo Popis byl vytvořen automaticky Hvězdné atmosféry americký astrofyzik Henry Norris Russell 1910 - 1995, O složení sluneční atmosféry r. 1929 Obsah obrázku Lidská tvář, portrét, oblečení, osoba Popis byl vytvořen automaticky Hvězdné atmosféry O složení sluneční atmosféry r. 1929 Hvězdné atmosféry - Johann Jacob Balmer 1825 - 1898 švýcarský matematik v Basileji r. 1885 si všiml, že čáry vodíkového spektra se zhušťují k hraně s vlnovou délkou blízkou 365 nm, napsal si vlnové délky všech čar a snažil se v nich uhodnout nějakou pravidelnost. Objevil vztah, který souhlasil s experimentálními údaji, Později se zavedlo a zobecněný Balmerův vztah studia v Basileji, Karlsruhe, Berlín, doktorská disertace 1849 o cykloidách, soukromý docent deskriptivní geometrie na univerzitě v Basileji. Hvězdné atmosféry - Johann Jacob Balmer článek Poznámky o spektrálních čarách vodíku Obsah obrázku portrét, skica, Lidská tvář, osoba Popis byl vytvořen automaticky Johann Jacob Balmer Spektrální série čar atom vodíku pro m = 1 - série Lymanova (ultrafialová část spektra), objevena 1904 Theodore Lyman 1874-1954 pro m = 2 - série Balmerova (viditelná část spektra), objevena 1885 Johann Jacob Balmer 1825-1898 pro m = 3 - série Paschenova (infračervená část spektra), objevena 1908 Friedrich Paschen 1865-1947 pro m = 4 - série Brackettova (infračervená část spektra), objevena 1922 Frederick Summer Brackett 1896-1988 pro m = 5 - série Pfundova (infračervená část spektra), objevena 1924 August Herman Pfund 1879-1949 Hvězdné atmosféry H – R diagram dánský astronom Ejnar Hertzsprung 1873-1967, O záření hvězd, r. 1905, v tabulkové podobě provedl rozdělení hvězd na posloupnost trpaslíků a obrů, Zur Stralung Der Sterne. Zeitschrift Für Wissenschaftliche Photographie, 3 (1905) hertzsprung1.jpg Obsah obrázku text, papír, kniha, dopis Popis byl vytvořen automaticky H – R diagram dánský astronom Ejnar Hertzsprung, O hvězdách skupiny c a ac spektrální klasifikace A. C. Maury (1866-1952), r. 1909 Obsah obrázku portrét, Lidská tvář, Retro styl, oblečení Popis byl vytvořen automaticky H – R diagram O hvězdách skupiny c a ac spektrální klasifikace A.C.Maury, r. 1909 H – R diagram německý astronom Hans Oswald Rosenberg 1879 – 1940 Vztah mezi jasností a spektrálním typem v Plejádách, r. 1910 1200px-Hans_Rosenberg_.jpg H – R diagram Nad užitím fotografické efektivní vlnové délky k určení odpovídající barvy, r. 1911 H – R diagram dánský astronom Ejnar Hertzsprung, Nad užitím fotografické efektivní vlnové délky k určení odpovídající barvy, r. 1911 H – R diagram americký astrofyzik Henry Norris Russell 1910 - 1995, Vztah mezi spektrem a dalšími charakteristikami hvězd, r. 1914 Portrait_of_Henry_Norris_Russell.jpg H – R diagram Vztah mezi spektrem a dalšími charakteristikami hvězd, r. 1914 H - R diagram dánský astrofyzik Bengt Georg Daniel Strömgren 1908-1987, O interpretaci H-R diagramu r. 1933, odchod hvězd z hlavní posloupnosti, úhel sklonu závisí na obsahu vodíku Bengt_Strömgren_NYWTS.jpg H - R diagram O interpretaci H-R diagramu r. 1933, odchod hvězd z hlavní posloupnosti, úhel sklonu závisí na obsahu vodíku H - R diagram O interpretaci H-R diagramu r. 1933, odchod hvězd z hlavní posloupnosti, úhel sklonu závisí na obsahu vodíku H - R diagram O interpretaci H-R diagramu r. 1933, odchod hvězd z hlavní posloupnosti, úhel sklonu závisí na obsahu vodíku H - R diagram O interpretaci H-R diagramu r. 1933, odchod hvězd z hlavní posloupnosti, úhel sklonu závisí na obsahu vodíku H - R diagram americký astrofyzik Allan Sandage 1926 - 2010, Observační přiblížení vývoje z pozorování vývojových stop pro M 67 a M 3, r. 1957 Sandage.jpeg H - R diagram Observační přiblížení vývoje z pozorování vývojových stop pro M 67 - otevřenou hvězdokupu M 67 a kulovou hvězdokupu M 3, r. 1957, H - R diagram Observační přiblížení vývoje z pozorování vývojových stop pro M 67 a M 3, r. 1957 Slunce francouzský fyzik, Claudie Servis Mathias Pouillet 1790 - 1868 kontrukce pyrheliometru, měření dopadající energie/čas , 1,76 cal.cm Pouillet.jpg Slunce německý astronom, farmaceut, Heinrich Samuel Schwabe 1789 - 1875, studium maxim a minim sluneční činnosti, stanovení periodicity na 10 roků schwabeSsn.gif 225px-Samuel_Heinrich_Schwabe.jpg Slunce švýcarský astronom Rudolf Wolf 1816 - 1893, Nové vyšetřování periody slunečních skvrn a její význam, r. 1852, upřesnění periody sluneční aktivity Wolf Johann_Rudolf_(1816-1893).jpg Wolf1.jpg Slunce švýcarský astronom Rudolf Wolf 1816 - 1893, zavedl Wolfovo – Curyšské číslo počtu slunečních skvrn r. 1848, R = k (10G + N), k…korekční faktor, G…počet skupin, N…celkový počet skvrn Wolf2.jpg Wolf3.jpg Slunce švýcarský astronom Rudolf Wolf , r. 1852 upřesnění periody sluneční aktivity Wolf4.jpg Slunce anglický astronom, Richard Christopher Carrington 1826 - 1875 perioda rotace Slunce narůstá s větší heliocentrickou šířkou, pozorování skvrn, motýlkový diagram, Carrington_Richard_sunspots_1859.jpg Richard-Carringtons-house-and-observatory-Redhill-Surrey-UK.jpg richard-carrington.jpg Slunce anglický astronom, Richard Christopher Carrington 1826 - 1875 Skvrny na Slunci, r. 1863, skvrny bližší slunečnímu rovníku rotují rychleji, Galileo Slunce Skvrny na Slunci, r. 1863 Slunce Obsah obrázku kresba, diagram, skica Popis byl vytvořen automaticky Slunce německý astronom Friedrich Wilhelm Gustav Spörer 1822 -1874, cykly skvrn se na začátku cyklu vyskytují ve vyšších heliografických šířkách, později níže a na konci poblíž rovníku, motýlkový diagram, perioda nízké aktivity slunečních skvrn v období 1645 - 1715, Maunderovo minimum, Pozorování slunečních skvrn r. 1861 200px-GSpoerer.jpg Slunce Pozorování slunečních skvrn r. 1861 Slunce Pozorování slunečních skvrn r. 1861 Slunce Pozorování slunečních skvrn r. 1861 Slunce francouzský astronom Pierre Jules César Janssen 1824 – 1907, v průběhu slunečního zatmění 18. srpna 1868 identifikoval čáru λ = 587,49 nm – helium, Jules_Janssen_3.jpg Slunce anglický astronom, Joseph Norman Lockyer 1836 - 1920, Skvrny na Slunci r. 1874 Slunce Skvrny na Slunci r. 1874 Slunce Skvrny na Slunci r. 1874, spektrum chromosféry Slunce anglický astronom Edward Walter Maunder 1851 - 1928 Navrhované souvislosti mezi aktivitou slunečních skvrn a sekulárními změnami v magnetické deklinaci, r. 1904, migrace slunečních skvrn v šířce průběhu slunečního cyklu, minimum sluneční činnosti 1645 -1715, Maunderovo minimum, odhaleno r. 1893, věděl o něm Spörer edward-walter-maunder-royal-astronomical-societyscience-photo-library.jpg Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, řada/pruh Popis byl vytvořen automaticky Slunce manželka Annie Russell Maunder 1868 - 1947… Navrhované souvislosti mezi aktivitou slunečních skvrn a sekulárními změnami v magnetické deklinaci, r. 1904 Slunce Navrhované souvislosti mezi aktivitou slunečních skvrn a sekulárními změnami v magnetické deklinaci, r. 1904 Slunce francouzský astronom Henri Alexandre Deslandres 1853 - 1948, Meudon přístroj pro pozorování protuberancí Slunce - spektrohelioskop, spektroheliograf, 1893 Anri_deslandres.jpg Obsah obrázku text, stroj/přístroj, interiér, Dílna Popis byl vytvořen automaticky Slunce americký astronom, George Ellery Hale 1868 – 1938, přístroj spektrohelioskop r. 1924 - sluneční spektroskop, nejčastěji pro čáru Hα, pozorování chromosféry, studium erupcí, protuberancí Portrait_of_George_Ellery_Hale.jpg Slunce schema slunečního spektroskopu Slunce Pravděpodobná existence magnetického pole slunečních skvrn r. 1908, objev magnetického pole Slunce ve skvrnách, Zeemanův jev, šířka rozštěpení čar úměrná intenzitě magnetického pole, Slunce Pravděpodobná existence magnetického pole slunečních skvrn r. 1908, objev magnetického pole Slunce ve skvrnách, Zeemanův jev, šířka rozštěpení čar úměrná intenzitě magnetického pole, Slunce Pravděpodobná existence magnetického pole slunečních skvrn r. 1908, Zeemanův jev, šířka rozštěpení čar úměrná intenzitě magnetického pole, Slunce Pravděpodobná existence magnetického pole slunečních skvrn r. 1908, Slunce Pravděpodobná existence magnetického pole slunečních skvrn r. 1908, Slunce Pravděpodobná existence magnetického pole slunečních skvrn r. 1908, Slunce americký astronom Charles August Young 1834 - 1908, Převracející vrstva a její spektrum a spektrum koróny r. 1897, zavedl pojem převracející vrstva – vznik absorpčních čar, koróna částí atmosféry Slunce 220px-Charles_Augustus_Young.jpg Slunce Převracející vrstva a její spektrum a spektrum koróny r. 1897 Slunce Převracející vrstva a její spektrum a spektrum koróny r. 1897 Hvězdy švýcarský astrofyzik, meteorolog Robert Emden 1862 - 1940, Plynné koule, r. 1907, Laneova-Emdenova rovnice, EmdenRobert.jpg Hvězdy Emden - Plynné koule, r. 1907, Hvězdy Artur Stanley Eddington 1882 - 1944 anglický astrofyzik, Zářivá rovnováha ve hvězdách, r. 1916 eddington_portret.jpg Hvězdy - Artur Stanley Eddington anglický astrofyzik, Zářivá rovnováha ve hvězdách, r. 1916 Hvězdy Artur Stanley Eddington anglický astrofyzik, r. 1918/19 - O pulsacích plynných hvězd a problému cefeid Hvězdy Artur Stanley Eddington anglický astrofyzik, r. 1918/19 – O pulsacích plynných hvězd a problému cefeid Hvězdy Artur Stanley Eddington anglický astrofyzik, Vnitřní stavba hvězd r. 1920 základní úvaha o energiích hvězd ,,Jestliže jen 5% hmoty hvězdy původně tvořené vodíkem se přemění na složitější prvky, pak celková uvolněné teplo bude více než stačit našim požadavkům a už nemusíme hledat jiný zdroj energie hvězd.“ Observatory vol. XLIII, 557, 1920 Obsah obrázku oblečení, osoba, Lidská tvář, úsměv Popis byl vytvořen automaticky Hvězdy Artur Stanley Eddington anglický astrofyzik, O vztahu mezi hmotností a zářivým výkonem hvězd r. 1926 Hvězdy Artur Stanley Eddington O vztahu mezi hmotností a zářivým výkonem hvězd r. 1926 Hvězdy Artur Stanley Eddington O vztahu mezi hmotností a zářivým výkonem hvězd r. 1926 Hvězdy Artur Stanley Eddington Stavba nitra hvězd r. 1926, teorie nitra hvězd Hvězdy - Artur Stanley Eddington Stavba nitra hvězd r. 1926 Hvězdy Robert d´Escourt Atkinson 1898 - 1982 Friedrich George Hourtemans* 1903 - 1966 * holandsko-rakousko-německý atomový fyzik, existence tunelového jevu při jaderných reakcích v nitru hvězd, K otázce možného vzniku prvků ve hvězdách r.1929 Obsah obrázku Lidská tvář, osoba, portrét, oblečení Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, muž, Lidská tvář, dopis Popis byl vytvořen automaticky Hvězdy - zdroje jejich energie americký fyzik německého původu Hans Albert Bethe 1906 – 2005 , Nobelova cena za fyziku r.1967, rozvoj teorie jaderných reakcí, zejména za objevy produkce energie v hvězdách, 1933 práce na fotodisintegraci deutéria, r. 1937 spolupráce s Carlem Friedrichem von Weizsackerem (1912 - 2007), přechod na výzkum zdrojů energie hvězd, účast na projektu Manhattan, vývoj atomové bomby, později vodíkové, r. 1947 vyložil Lambův posuv ve spektru vodíku, astrofyzika - supernovy, neutronové hvězdy, gravitační kolaps - černé díry, interpretace neutrinového nedostatku 220px-Hans_Bethe.jpg Carl_Friedrich_v._Weizsäcker.jpg Hvězdy - Hans Albert Bethe Produkce energie ve hvězdách, r. 1939 Hvězdy - Hans Albert Bethe Produkce energie ve hvězdách, r. 1939 Hvězdy - Hans Albert Bethe Nobelova cena r. 1967 Hvězdy - Edwin Ernest Salpeter 1924 - 2008 americký fyzik rakouského původu, profesor Cornellovy univerzity, Nukleární reakce ve hvězdách bez vodíku, r. 1951, přeměna helia na uhlík, 3 α proces, akreční disky černých děr, aktivita galaktických jader salpeter.jpg Hvězdy Edwin Ernest Salpeter Nukleární reakce ve hvězdách bez vodíku, r. 1951 Hvězdy Edwin Ernest Salpeter Nukleární reakce ve hvězdách bez vodíku, r. 1951 Hvězdy - vznik prvků W. A. Fowler, F. Hoyle E. M. Burbidge, G. R. Burbidge, - FHBB Hvězdy Paul Ledoux 1914 - 1988 belgický astrofyzik, Hvězdné modely s konvekcí a diskontinuitou střední molekulové hmotnosti r. 1947, kritérium nestability Paul_Ledoux.jpg Hvězdy Paul Ledoux Hvězdné modely s konvekcí a diskontinuitou střední molekulové hmotnosti r. 1947 Hvězdy dánský astrofyzik Bengt Georg Daniel Strömgren 1908-1987, O fyzikálním stavu mezihvězdného vodíku r. 1939, existence ionizovaných oblastí kolem horkých hvězd, Hvězdy Strömgren O fyzikálním stavu mezihvězdného vodíku r. 1939, existence ionizačních oblastí kolem horkých hvězd, Hvězdy O fyzikálním stavu mezihvězdného vodíku r. 1939, existence ionizačních oblastí kolem horkých hvězd, Hvězdy O fyzikálním stavu mezihvězdného vodíku r. 1939, existence ionizačních oblastí kolem horkých hvězd, Hvězdy John Paul Cox 1926 - 1984 americký astrofyzik, Pulsační stabilita modelů rudých obrů, r. 1955 Hvězdy John Paul Cox americký astrofyzik, Pulsační stabilita modelů rudých obrů, r. 1955 Paul Cox.jpg John Paul Cox americký astrofyzik, Pulsační stabilita modelů rudých obrů, r. 1955 Hvězdy - Sergej Aleksandrovič Ževakin 1916 - 2001 ruský astrofyzik, Fyzikální základy pulsační teorie proměnných hvězd r.1963, chemické složení pulsačních vrstev cefeid, úloha helia, r. 1953, 1963 Hvězdy Norman Hodgson Baker 1931 - 2005, Rudolf Kippenhahn 1926 - 2020 americký astrofyzik, německý astrofyzik českého původu Pulsační modely hvězd δ Cephei, r. 1962 AF_Kippenhahn_Rudolf_.jpg Baker.gif Hvězdy John Paul Cox americký astrofyzik, Druhá ionizace helia jako případ pulsační nestability, r. 1963 John Paul Cox 1926 - 1984 americký astrofyzik, Druhá ionizace helia jako případ pulsační nestability, r. 1963 Hvězdy Martin Schwarzschild 1912 - 1997 americký astrofyzik, r. 1961 – vývoj hvězd po odchodu z hlavní posloupnosti schwarzschild.jpg Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy Martin Schwarzschild Rudí obři populace II. r. 1962 Hvězdy podmínky vzniku hvězd James Hopwood Jeans 1877 - 1946, Stabilita sférické mlhoviny r. 1901 Jeans.jpg Hvězdy - podmínky vzniku hvězd Stabilita sférické mlhoviny r. 1901 Hvězdy - příchod na hlavní posloupnost japonský astrofyzik, Chushiro Hayashi 1920 – 2010, Vývoj hvězd při gravitační kontrakci, r. 1961 Chushiro_Hayashi.jpg Hvězdy - příchod na hlavní posloupnost Vývoj hvězd při gravitační kontrakci, r. 1961 Hvězdy - příchod na hlavní posloupnost Luis George Henyey 1910 - 1970 americký astrofyzik maďarského původu, Počáteční fáze hvězdného vývoje, r. 1955 Henyey.jpeg Hvězdy - příchod na hlavní posloupnost Počáteční fáze hvězdného vývoje, r. 1955 Hvězdy - příchod na hlavní posloupnost Počáteční fáze hvězdného vývoje, r. 1955 Hvězdy Subrahmanyan Chandrasekhar 1910 - 1995 Maximální hmotnost ideálních bílých trpaslíků, r. 1931 - fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách, limitní hmotnost Hvězdy Subrahmanyan Chandrasekhar Hustota bílých trpaslíků, r. 1931 - fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách Hvězdy - Subrahmanyan Chandrasekhar Vysoce kolabující konfigurace hvězdných hmot, r. 1931 - fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách Hvězdy - Subrahmanyan Chandrasekhar Vysoce kolabující konfigurace hvězdných hmot, r. 1931 - fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách Hvězdy - Subrahmanyan Chandrasekhar Vysoce kolabující konfigurace hvězdných hmot, r. 1931 - fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách Hvězdy - Subrahmanyan Chandrasekhar Vysoce kolabující konfigurace hvězdných hmot, r. 1931 - fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách Hvězdy - Subrahmanyan Chandrasekhar Úvod do studia stavby hvězd, r. 1939 – učebnice, fyzikální podmínky v nitru hvězd An-Introduction_Chandrasekhar.jpg Subrahmanyan Chandrasekhar, Enrico Fermi Viriálová věta, r. 1953 Hvězdy - Subrahmanyan Chandrasekhar, Enrico Fermi Hvězdy Subrahmanyan Chandrasekhar americký astrofyzik indického původu, fyzikální podmínky v degenerovaných hvězdách, N.c. 1983 Subrahmanyan_Chandrasekhar.gif Obecná teorie relativity průběhu svého pobytu v Praze Einstein začal pracovat nad problematikou OTR, proč by měla existovat privilegovaná soustava souřadnic spojená s rovnoměrně přímočaře se pohybujícími soustavami? Fyzikální zákony musí být stejné ve všech v libovolně se pohybující soustavě souřadnic, tedy i v neinerciálních r. 1915 dospěl Einstein ke správnému tvaru rovnic obecné teorie relativity, gravitace popisována soustavou 10 nelineárních parciálních diferenciálních rovnic pro 10 potenciálů experimentální potvrzení teorie I. stáčení perihélia dráhy Merkuru II. zakřivení dráhy světelných paprsků v gravitačním poli Slunce - 1,75“ III. gravitační rudý posuv - bílý trpaslík Sírius 1928 II. potvrzeno při úplném zatmění Slunce 1919 Arthur Stanley Eddington 1882-1944 anglický astrofyzik, zakladatel cykloturistiky OTR Určení ohybu světelných paprsků v gravitačním poli Slunce z pozorování úplného zatmění r. 1919 F. W. Dyson, A. S. Eddington, C. Davison OTR - Ohyb světelných paprsků - Slunce potw1926a.jpg Arthur_Stanley_Eddington.jpg Star-PositionsTR.jpg α ≈ 1,75“ Klasická fyzika - ohyb světla Klasická fyzika + OTR Ohyb světelných paprsků v gravitačním poli OTR gravitační rudý posuv - bílí trpaslíci Sirius B 40 Eri B van Maanen 2 OTR gravitační rudý posuv Sirius B Sirius B W. C. Adams 1876 - 1956 OTR gravitační rudý posuv Sirius B