Krajiny jižní Moravy: Horniny a jejich projev v charakteru krajiny RNDr. Martin Culek, Ph.D. Geografický ústav Př. fak. MU Horniny a jejich vliv na krajinu budou dále podle jednotlivých barev charakterizovány v powerpointu. Budeme postupovat přibližně od západu k východu, od starších hornin (český masiv) ke Karpatům a jejich úvalům. Žula (růžově červená). Novobystřická vrchovina, nejvyšší vrch - Vysoký kámen 738 m. •Tato žula je mladá, z konce hercynského vrásnění, ze spodního karbonu. •Nebyla vrásněním již podrcena, proto přirozený rozpad do kvádrů. Kvádrům pak ovětrávají rychleji rohy a hrany a postupně se zaoblují. •Výsledkem jsou zaoblené skály a četné balvany. Žula: Jihlavské vrchy, Štamberk, skalky nad Lhotkou Foto: Štěpán Dvořák Žula: Jihlavské vrchy, balvanové moře u Lhotky • Foto: Milan Javůrek žula x rula Vliv na velikost zrna krajiny: Žula vlevo, rula v pravé polovině •Waldviertel, úsečka 2 km Kontrast dvou zrn_Rakous_žula-rula_2km Zarovnané povrchy na žulách a syenitech nejsou zpravidla rovné, ale kopečkovité. Kopečky jsou tvořeny odolnými jádry horniny – proto také jsou v nich často lomy. Vystupující skalky brání vytvoření velkých polí. Jihlavské vrchy jižně Batelova. • Foto Vojtěch Václavek, mapy.cz Žula: Lom Řásná. Pro žuly jsou zatopené lomy typické. Foto: Štěpán Dvořák • Žula. Jihlavské vrchy, hrad Rokštejn foto: Pavol Fila • Syenit (cihlově červená), odrůda durbachit. Hlava u Budišova Taktéž hlubinná vyvřelina z karbonu, jako žula se rozpadá do kvádrů a z nich se vyvíjejí zaoblené skály a balvany. Jen je velmi hrubozrnná, takže se nehodila na jemnější kamenické práce. Tedy méně lomů. Také je bazičtější a živnější – nejsou zde zajímavá kyselá stanoviště, je více polí. Třebíčský (a malý jihlavský) syenitový masiv. Syenit tvoří časté skalní výchozy, pahorky s balvany •Přírodní park (PřP) Třebíčsko •Ves Ptáčov • •Vzpomínáte? Drobné zrno krajiny! Drobné zrno krajiny_půl km Syenit. Nad rybníčkem u Trnavy. Všimněte si detailů reliéfu •Foto Eva Koutná Syenit: Oslava u rekreač. střediska Nesměř, foto: Brukotu • Syenit: Řeka Oslava – Nesměřské údolí. Balvany sem voda nedonesla, ale obnažila je a nemůže s nimi pohnout. Proto zůstaly. Řeka s největšími balvany na Moravě. • Oslava_balv Syenit •Skála u Vanče u Náměště n./Osl. • • • •Foto Jiří Břoušek Syenit •I pro syenitovou krajinu jsou typické pahorky, výjimečně i větší kopce, jako zde u údolí řeky Jihlavy východně od Přibyslavic. Na pahorcích byla mělká štěrčíková půda, proto suchá, využitá na pastviny, a proto na nich výskyt suchomilných teplomilných druhů daleko a vysoko do Vysočiny. Údolí Jihlavy Syenit •Jelikož se ze syenitu dobře vylamovaly kvádry, často používán na stavbách. Ovšem nehodil se na jemné kamenické práce (okna, sloupky), proto ty dělány z pískovce. Bazilika v Třebíči Pimfoto48 Třebíč_slunce Kyselé (až neutrální) přeměněné horniny (narůžověle fialová) Zahrnují řadu hornin, které vznikly přeměnou během hercynského vrásnění. Jsou středně až velmi silně odolné. Naprostá většina středně kyselá, pouze křemence extrémně odolné a kyselé (tvoří úzké pruhy s hřbítky), naopak amfibolity neutrální. Fylity a svory – málo přeměněné a relativně málo odolné. •Fylit – hedvábný lesk, vždy silné detailní provrásnění Svor – zpravidla na povrchu větší šupiny bílé slídy, na Moravě často se granáty Fylity a svory •Z přeměněných hornin nejméně odolné. • •Málokdy na nich bývají skály a pokud, tak hlavně v zařízlých údolích řek. • •Na jižní Moravě málo zastoupeny, zvl. fylity (hl. Tišnovsko, údolí Svratky). • •Málo se těžily na kámen, protože se štípaly nepravidelně, nedaly se vysekat kvádříky, natož jemnější kamenické prvky. Je v nich tedy málo lomů. • •Svory při rozpadu tvoří velké „placáky“, používány dříve na vydláždění dvorků, chodníků, nebo dobře držely i ve venkovních zídkách, plotech. Pararuly •Vznikly silnou přeměnou sedimentů. •Bývají hojné a typicky se vyznačují úzkými pruhy dalších hornin – amfibolitů, mramorů, křemenců. •Jsou odolnější než fylity a svory •Jsou tmavší a méně odolné než ortoruly, ale zase díky chemické pestrosti na nich bývají zajímavější stanoviště •Rozpadají se do desek. Lomů málo, spíš na štěrk •Rozsáhlé ploché zarovnané povrchy, skály výjimečně, hl. svahy údolí. Jevišovicko – ploché zarovnané povrchy na rulách atd. • P7154424 Ortorula a granulit – vznikly přeměnou žul či jiných rul. Bývají kompaktnější, dobře „protavené“, méně rozpadavé, velmi odolné. Tvoří odolný přechod k žulám, někdy hranice žula – ortorula nejasná. Podobně nejasný ale typický je přechod ortorula-migmatit. V údolích na nich bývají vysoké skály: Skála se zámkem Vranov nad Dyjí, údolí Jihlavy pod Mohelnem, údolí Oslavy u soutoku s Chvojnicí. Hodně kyselé, nejvíc po křemencích. Často mělké kamenité půdy. Díky tvrdosti a kyselosti často kryty lesem, málo polí. Řada skalek a skal na vrcholech – tors. Relativně více lomů. Dobrý stavební kámen i na štěrk. Krajina ortorul •Údolí říčky Oslavy u zříceniny hradu Levnova. Foto: Miloš Kubálek Ortoruly na přechodu k migmatitům tvoří většinu vrcholových skal ve Žďárských vrších – tzv. tory. Zde Drátničky. • Migmatit – vlastnostmi v krajině podobný rule, tj. nadprůměrně odolný. Skála Drátničky, Žďárské vrchy - •Migmatit (Estonsko) 14DratnikFoliace Amfibolit •Tmavý, někdy nazelenalý (přeměněná čedičová předprvohorní láva) •Průměrně odolný, v krajině nenápadný (navíc tvoří tmavší šedé skály – jen v údolích), chemicky se chová neutrálně, v porovnání s kyselými horninami na něm bývají bazičtější stanoviště s náročnějšími druhy, bohatší vegetací. Úrodnější půdy. •Typicky u Želešic, Letovic, v pruzích západně od Svratky •Těžen na štěrk, lomů málo. •Pro jeho malou odlišnost a menší výskyt jej řadím k přeměněným horninám kyselým české vysočiny. Amfibolit: Průlom Křetínky u Bohuňova – zde výjimečně tvrdý a tvoří vysoké skály • Bohuňovský průlom Hadec Vzácná hornina, malé ostrůvky, max. 4 km². Na jz. Moravě leží asi 60 % výskytů v ČR. Přeměněná hornina, spíše málo odolná, skály na jižní Moravě jen v údolích. Málo se těžil. Bazická a jedovatá (Mg), snáší jen borovice a specia-lizované druhy - hadcové bory, hadcové kapradiny. Nanismy (zakrsliny). Mohelenská hadcová step (foto květen 2020): v popředí kavyly. Dále Hrubšice, Sklené n. Oslavou, údolí Nedvědičky, údolí Libochovky • Malá kapradina Podmrvka hadcová –jen na hadcích. Mediteránní druh, silně teplomilný druh. U nás původně jen na Mohelně. To je její nejsevernější výskyt. Všimněte si typického zelenavě hnědavého zbarvení ovětralého povrchu hadce. Vybroušený typický hadec – modrozelený až zelenočerný Sleziník hadcový – další drobná kapradina rostoucí jen na hadcích Typické jsou přirozené bory, do 3. v.s. jsou podobné vápnomilným Hadcové bory se vyznačují „uklizeným interiérem“, nebývají zde plevelné porosty jako v kulturních borech. Někdy vypadají až parkově, pěkné lesy. Na Vysočině jsou v nich rozsáhlé porosty borůvčí, místy i brusinky. Hadce v krajině Permské sedimenty (konec prvohor, ca 270 mil. let) Na jižní Moravě se vyskytují jen v Boskovické brázdě a jejím nejbližším okolí + kopečky u Miroslavi na Znojemsku (NPR !). Vždy mají červenou barvu, slabě nafialovělou, někdy při silném zvětrání i narezlou. V západní části brázdy jsou k východu ukloněné málo odolné břidlice, místy se slojkami uhlí (Rosice, Oslavany) Východní polovina je tvořena středně odolnými slepenci, které jsou na východním křídle brázdy silně ukloněné k západu (viz foto u Veverské Bitýšky nad přehradou). Na slepencích řada zaoblených skal v údolích, většinou s významnou květenou. Slepence ani břidlice se na nic netěžily, nebyly pevné, ani se nedaly opracovávat. Uprostřed brázdy se nacházely červené pískovce, které se těžily na atraktivní stavební kámen i náročnější kamenické práce (např. severně od Drásova) – viz raně gotický portál v Předklášteří u Tišnova. Ještě výraznější jsou ve skalnatém meandru v Moravském Krumlově. Také řada NPR. • Pekárna_perm Permské slepence: Pekárka u Ivančic – slepence typicky zaoblené a vápnité. Přírodní rezervace stepní květeny. Portál z permského pískovce v Předklášteří – mj. unikátní v rámci ČR, výjimečný i ve stř. Evropě •Bílé části jsou z mramoru Brněnský a Dyjský masiv: staré předprvohorní žuly, granodiority a diority (vše jsou hlubinné vyvřeliny, od nejkyselejší po neutrální). •Oba masivy leží na východě české vysočiny, jsou protaženy ve směru S-J. Byly připojeny k českému masivu až při hercynském vrásnění. •Oba jsou podrcené, brněnský více – skály jen v údolích, max. ploché výchozy skály, oj. menší balvany. •Brněnský masiv je složitější, má západní granodioritovou zónu (např. u přehrady), pak 0,5-3 km široký S-J pruh diabasů, a pak zase východní granodioritovou zónu (např. v údolí Svitavy) •Dyjský masív nemá takové zóny, je kompaktní, odolnější a kyselejší - převládají žuly. Zvláště brněnský granodiorit je načervenalý (hodně živců). Tento není od Brna, ale vypadá stejně. Je podrcený, takže se rozpadá polyedricky a pak písčitě. Jsou na něm mírně kyselomilná společenstva, někdy až neutrální. Nedal se opracovávat, tak se užíval do základů staveb, zídky, a štěrk. Je v něm hodně malých starších opuštěných lomů, dnes jedou jen ojedinělé (Vranov u Brna, Lhota Rapotina u Boskovic) Brněnský granodiorit •Předprvohorní hlubinná vyvřelina, dvakrát vrásněná, takže podrcená, popraskaná, nejde užít kamenicky •Hluboce zvětrává na rozpadavý ostrohranný materiál až do písku •Skály jen v údolích, kde byly nedávno obnaženy erozí a ještě nestihly se rozpadnout •Hodí se jen na kamenitou drť a do základů. •Na foto výjimka – balvanité údolí potoka nad nádrží Pálava u Blanska 0PB120615 0PB120614 Dyjský masiv Údolí Dyje v NP Podyjí u Šobesu •Žula s četným biotitem (černou slídou). Je tvrdší než brněnský granodiorit. •Díky větší kyselosti převažují zde kyselomilná společenstva a na horních hranách údolí jsou i silně kyselomilné doubravy s vřesem. •Pěkné, parkové. Drobné exfoliační klenby v NP Podyjí •Na zarovnaných površích okolo údolí Dyje. •Tato je sz. od Hnanic, poblíž státní hranice. •Nejsou ale běžné. •Ojediněle se podobné nacházejí i na méně rozdrcených částech brněnských granodioritů. P5160198a Balvanová moře z žul v NP Podyjí. •Takováto na brněnských granodioritech nejsou, i když drobněji suťové svahy jsou v lesích skalních údolí, hl. Svitavy. P5140120a V Podyjí zase zde rostou světlomilné dřeviny Diabasy, zelené břidlice v Brněnském masivu •Předprvohorní mořské lávy staré 710 mil. let. Slabě přeměněné, podrcené. Zelenošedé. •Zelené břidlice jsou jen více tektonicky „vyválcovány“. •Podobně v masívu vypadají i přeměněné diority. •Jsou bazické a málo odolné. Skalky jen v údolích a srázech •Jsou úrodné, což umožnilo ve středověku kolonizovat i vyšší polohy. Zvětrávají hlinitě s ostrohrannými kameny. •Tvoří Palackého vrch, Kraví Horu, Špilberk, Petrov. •Zde západní svah Babího lomu. •Díky bazicitě bohatá lesní společenstva s vápnomilnými druhy. •Těžily se ojediněle v malých lomech na stavební štěrk, dnes již ne. Holé vrchy_uprav https://bollerrocks.de/wp-content/uploads/2022/04/do-it-again-1-scaled.jpg Devonské slepence P7071014p Extrémně tvrdé horniny, křemenné valouny s křemitým tmelem. Vždy tvoří vrchy až hřebeny. Nafialovělá barva od železa. Drobné výskyty v severojižním pruhu přes Brno – Červený vrch, Žlutý kopec, Babí lom, Sokolí skála u Tišnova, záp. okraj Morav. Krasu. Pro odolnost často těženy do základů, i na pomníky, ale opracovat se nedají. Ve velkých lomech v Brně vznikla pověstná kolonie Kaménka (foto). Babí lom Devonské vápence •Táhnou se v úzkém pruhu vých. od brněnského masivu a záp. od kulmu Drahanské vrchoviny •Největší celek: Morav-ský kras, ca 100 km² •Nejvyvinutější kras v ČR, typický hl. ve žlebech a kopcích •Přes 1100 jeskyní a propastí. •Na plošinách často spraš, proto zde pole, plošiny většinou nejsou krasová krajina! – jen závrty. •Extrémně bazické, nadprůměrně odolné. •Zvláštní biota. Pim0028 • Plošiny s dolíčky závrtů a propastmi, krasové kaňony s jeskyněmi, ponory a vyvěračkami. Nejskalnatější údolí na Moravě. Mapa: Pustý a Suchý žleb, Macocha, okolí Skalního mlýna Devonské vápence Poskytují pro biotu i člověka vždy extrémní prostředí. Na čerstvém lomu světle až tmavošedé, zvětráváním na povrchu zbělají. Devonské vápence se vyskytují roztroušeně i na severním Brněnsku (Čebínka, Malhostovická pecka, vápence u Chudčic, Květnice u Tišnova (s Královou jeskyní), Lažánecko-heroltický kras (dokonce i s propadáními a vyvěračkou), a také severně od Moravského krasu – Němčický kras, ale především Vratíkovský u Boskovic – zde i četné větší jeskyně. Zatímco v Moravském krasu plošně převažují plošiny a vápencové vrchy jsou nevýrazné, tak v ostatních územím vápenec tvoří výrazné vrcholy. Extrémně často těženy, hl. na pálení vápna. Tisíce drobných selských lomů (jam) na povrchu plošin kde vystupovala skála, nebo i ve žlebech – již od raného středověku. Kámen používán i na stavby vesnických domů, hospodářských stavení, hradů, zdí, cest, kamenickou výrobu – oltáře do kostelů z barevných vápenců. Ve 20. stol. dožívaly hojné středně velké lomy, založeny velkolomy – Mokrá (v Mor. krasu nyní jediný funkční, 3 km²). Další velké a devastující lomy mimo Moravský kras – Čebínka, Dřínová u Tišnova, Lažánky u Veverské Bitýšky). Ničí jeskyně, živou přírodu, vylučují využití okolí pro rekreaci. Typické pro vápence jsou skalní stepi, teplomilné doubravy, bučiny a suťové lesy. D:\FOTKY\11 Skalní mlýn\P1270184.JPG V podrostu na skalách často pěkná tráva Pěchava vápnomilná, zde nad Skalním mlýnem Krasová vyvěračka – většinou zničeny člověkem (jímání vod, lomy, stavby), zde částečně zachovalý Malý výtok Punkvy • Jeskyně a skalní věže (hřebenáče) •Vchod k Býčí skále, Kolíbky u Rudic Květnice u Tišnova • P4163745 Květnice – žíla barytu (těžen) a druhotná skalní step nad Tišnovem • P5011028 02Kvetnic_jihborov Vápence u Chudčic – škrapy v bučinách • P1010008 Prakticky zlikvidován nápadný vápencový vrch Čebínka, kdysi se škrapy a parkovou krajinou •Čebínka zbavená vrcholu Vápencové kopečky u Malhostovic – se škrapy •Přírodní památka Malhostovická pecka – chrání koniklece Opuky - *Svrchní souvrství České křídové pánve na jižní Moravě - Hlavně svitavská synklinála, zasahují až jv. Blanska. * Jsou to jemnozrnné pískovce s vápnito-jílovitým tmelem a většinou i křemitými jehlicemi mořských hub. Jsou vápnité, žlutavé, podprůměrně odolné. * Snadno zvětrávají, na jižní Moravě téměř nemají přirozené skalky. * Zpravidla vodorovně uložené, nebo jen mírně ukloněné. * Jsou na nich rozsáhlé plošiny se suchými údolími. Vých. od Svitav kuesty (asymetrické hřbety – k. Roh). * Těžily se na Svitavsku a Letovicku pro stavby zdí domů, protože se dobře opracovávaly. * Díky vápnitosti na nich bývá teplomilnější bohatá květena. Foto: Česká geologická služba Opukové plošiny severně od údolí Křetínky Pohled k severu (ke Svitavám) z Rudky u Kunštátu • Synklin od Rudky •Boskovic. brázda + křídový Malý Chlum (488 m) u Černé Hory. Vrch kryt opukovou vrstvou. 116 - stolová hora - Malý Chlum u Č Opuky •Severně Letovic v údolích Svitavy a přítoků pod opukami leží křídové jílovce. Ty rozbřídají a sesouvají se a opuky nad nimi se roztrhávají – v plošinách jsou patrné hluboké trhliny, vznikají kerné sesuvy s pseudokrasovými jeskyněmi. •Čertovy díry u Brněnce Opuka nahoře se trhá, protože jílovce pod ní vyjíždějí a tvoří sesuvy. Okolí Vysokého Rohu • Vysoký Roh 660 m Pseudokrasová jeskyně Čertovy díry u Brněnce. Dlouhá 115m, známá hloubka 12 m V oblasti je jich více. Lokality zimování netopýrů a vrápenců. • • P2100824 Trhlina v opukách na povrchu u okraje údolí. Poblíž Čertových děr. •Riziko pro výstavbu i hospodářské využití, ale přírodovědně cenné. P2100837 Kerný sesuv u Čertových děr • Čertovy díry Česká křídová pánev: Pískovce (korycanské). https://d34-a.sdn.cz/d_34/c_img_G_G/4B0pu9.jpeg?fl=res,2200,2200,1 Foto: Vladimír Šusťáček Leží pod opukami, zpravidla přímo na podložních skalách. (někdy ale pod nimi jsou ještě nevápnité jílovce, na kterých jsou pak sesuvy - viz výše) Čerstvě vylomené jsou šedavé, zvětráváním na povrchu reznou. Jejich mocnost je max. 40 m. Nejsou tak čistě křemité jako severočeské pískovce a nejsou ani tak odolné. Proto na nich nevznikla skalní města, ale jen skupiny skalek. Jsou hodně kyselé, ne extrémně. Přes nehomogenitu velmi často těženy, neb se dobře vysekávaly kvádry na různé stavby vč. kostelů. U Březové n.Svit se z nich čerpá voda pro Brno. Foto: Kamenná svatba sv. Letovic Česká křídová pánev: Pískovce (korycanské). Kamenná svatba sv. Letovic – nad nimi již leží opuky Foto: Marek Dokoupil Nové Sousoší z korycanských pískovců u obce Vísky u Letovic Foto: Petr Han Acidofilní společenstva na zvětralinách pískovců u Letovic •Typicky druhově chudé, borovice, borůvčí, oj. brusinky. •Velmi časté silné prameny vod na úpatích svahů Les na písk Kulm Drahanské vrchoviny (šedá barva) •Velmi monotónní souvrství spodnokarbonských břidlic, pískovců a na jihovýchodě i slepenců. •Málo pevné, takže udrží strmé svahy, ale skály zde až na výjimky nejsou. Ojediněle údolích intenzivně se zařezávajících potoků při okraji vrchoviny, a na zlomových svazích na okrajích vrchoviny. •Velmi monotónní zpravidla nezajímavý reliéf. Rozsáhlé zarovnané povrchy. •Šedomodrá barva, která se zvětráváním během ca 10 let na povrchu mění v hnědou. •Mírně podprůměrně živné horniny, neutrální až mírně kyselé – závisí na příměsích a tmelu. Snadno zvětrávají, takže jsou zde hlubší zvětraliny a tedy i pole. •Přesto pro oblasti dále do úvalů jsou tyto sedimenty kamenivem alespoň částečně použitelným na stavební štěrk, podsyp komunikací vč. železnic. Z břidlic se dříve tesaly čtvercové desky jako krytina na střechy, z pískovců vysekávaly obrubníky a dlažební kostky (ještě před 30 lety v Brně běžné). •Tedy na jihovýchod. okraji Drahanské vrchoviny řada velkých lomů. Kulmské břidlice, droby a slepence • • 13_Hyncsk_zpredu PP Hynčicovy skály vých. od Pozořic – slepencové, kyselé. Výskyt světlomilných skalních druhů Zarovnané povrchy na drobách v nejvyšší části Drahanské vrchoviny (vlevo bílá koule radaru na Skalkách - 735 m) • Protivan_vrtul Malé kry kulmu se vynořují z měkkých terciérních a kvartérních sedimentů i v okolí Šlapanic – zde PP Horka se stepní biotou vč. vzácné divizny brunátné. Všechny tyto výchozy od středověku byly těženy, dnes již ojediněle u Brodku u Prostějova. • P1011110a Jurské vápence – z druhohor, vázané na začátek vývoje Karpat •Tvoří Pálavu a pokračují daleko k jihu do Rakouska. •Trochu odlišné jsou na Stránské skále a Bílé hoře v Brně •Čerstvé mají krémovou barvu, ne šedou •Tvoří skalnaté vrchy, protože jsou podstatně odolnější než okolní blátivé sedimenty. •Jsou méně zkrasovatělé než devonské vápence. •Byly velmi četné lomy, ale všechny už zastavily činnost mj. kvůli ochraně přírody. •Krinoidové vápence ze Stránské skály byly nejcennějším stavebním kamenem v Brně – okna kostelů, portály… hilltoping_Pálava NPP Stránská skála leží na okraji Brna. Vlevo relativně zachovalý sráz na jurských vápencích • stranska-skala-d stranska-skala-h Odtěžený vrchol Stránské skály – patrné je subhorizontální uložení vápenců. Jeskyně jsou významnou archeologickou lokalitou. Výskyt výrazně teplomilné bioty, hl. stepní. Karpatský flyš_1 Dominantní hornina našich Karpat. Usadil se v hlubším moři ve starších třetihorách a vyvrásnil se v mladších třetihorách. Střídají se v něm vrstvy odolnějších pískovců a méně odolných jílovců. Jenže jde o to, jak moc odolné jsou ty pískovce. Pro naše potřeby stačí rozlišit 3 typy flyše: 1. Ždánický flyš (okrová nahnědlá barva) – je málo diferencovaný, hodně homogenní. Pískovce jsou silně jílovité a rozpadavé, naopak jílovce jsou písčité. Celý je středně vápnitý. Velmi málo odolný, takže v něm nejsou žádné skály ani v údolích. Táhne se od úpatí Pálavy přes Hustopečsko a Ždánický les až severně od Chřibů na Zdounecko. Jen v největším zoufalství byly ojediněle těženy nejodolnější pískovce pro stavby. Nesměly navlhnout, jinak se rozpadaly. Naprosto výjimečně se v něm nacházejí pevnější vrstvy – hrubozrnné pískovce (Přední Kout) nebo písčité vápence (Kamenný vrch u Kurdějova). Ty byly těženy v malých jámách z povrchu, takže lokalita vypadá jako plná závrtů. Ovšem nachází se v něm četná ale drobná ložiska zemního plynu a ropy. Dnes již zpravidla vyčerpaná. Ždánicko-litenčický flyš. Úpatí Ždánického lesa. Měkký reliéf, sesuvů nemnoho, neb je dost písčitý. Měkký, rozpadavý, ale s ropou. Jeden z vrtů u Dambořic, v pozadí úpravna ropy Karpatský flyš_2 2. Magurský jílovcový flyš (oranžová barva) Nejběžnější typ flyše. Dominují jílovité břidlice, v jz. části Bílých Karpat extrémně vápnité. Pískovce tvoří destičky mocné jen několik cm, max. několik málo dm. Neuplatňují se v reliéfu, ale tvoří štěrk koryt potoků. Díky jílovitosti je to flyš extrémně náchylný k rozsáhlým sesuvům, jedou celé svahy, někdy i hory. V členitějším reliéfu sesuvy plošně převažují! Neudrží se proto na něm strmější svahy, jsou dlouhé a táhlé, mírně konkávní (tj. nahoře mírně strmější, dole plošší). Ložiska ropy a plynu v něm prakticky nejsou, ale zato jsou zde četné minerální prameny (!!) – Luhačovice a okolí, Bílé Karpaty. Kopec Roháč u Blatnice (u Veselí n./Moravou), s malými vinohrady a konkávním profilem svahu Sesuvy v jílovcovém flyši severně od Vel. Javořiny •Velká Javořina je dole mimo obrázek. Tam převažuje pískovcový flyš a je vidět, že sesuvy tam jsou vzácné, přestože svahy strmé. •Severně ale leží jílovcový flyš plný neklidného reliéfu sesuvů – holocénních, zpravidla současných. •Často byl problém najít vhodné místo pro sídlo – hledaly se dna kotlinek. Vpravo nahoře Strání. Sesuvy v pramenné oblasti. Bílé Karpaty, nad Hor. Němčím, 1,5 x 1,4 km, výška 600 – 380 m n.m. Sesuvy vznikaly hlavně ve vlhkých oblastech, kde bylo dost srážek, a tak i drobných pramínků, které rozmáčely svah a umožňovaly rozjezd sesuvů. (proto hojně Bílé Karpaty) Sesuvy jsou většinou kerné, ale postupně přecházejí v proudové. • U Strání pod Vel. Javořinou. Na sesuvech vznikají často malá jezírka Obsah obrázku tráva, exteriér, obloha, pole Popis byl vytvořen automaticky Typický vzhled sesuvů v lesích Bílých Karpat - PP Uvezené. Je vidět i vysoká bohatost půd – porosty česneku medvědího. • Na velkém sesuvu u Strání vzniklo i větší jezírko. Jezírka ale mají krátké trvání, rychle se zazemňují – a pak zarůstají mokřadní vegetací. Ovšem i to patří k rázu krajiny jílovcového flyše. Obsah obrázku tráva, strom, exteriér, rostlina Popis byl vytvořen automaticky Karpatský Flyš převážně pískovcový • Flyš z Beskyd_Petr Vybral Karpatské magurské pískovce: Pulčínské „skalní město“ u Valašských Klobouk •Tafoni, jsou i skalní mísy, voštiny. •Často těženy a to hl. na kamenickou výrobu – kvádříky pro středověké kostely, sloupky, ostění oken, portály, dlaždice do interiérů. •Typicky jsou na nich skalnaté hřebeny, skály i horolezecké. •Jsou kyselé, takže acidofilní společenstva, ale ne tak extrémně jako severočeské pískovce. Magurské jsou totiž mořské a mají v sobě ještě chemické prvky tehdejších moří. Typické jsou skalkové hřebeny ve Chřibech, dále Vizovické vrchy •Břestecká skála a skalní hřeben ve Chřibech, vpravo skály v PP Barborka u Buchlova. Fota z mapy.cz Čediče a příbuzné neovulkanity. V ložní žíle u Starého Hrozenkova •Tvoří sloupce •Všechny výskyty těženy, protože v širém okolí nejlepší kámen •Původně tvořily malé skalkové hřbítky (jsou zbytky) •V Bílých Karpatech u Starého Hrozenkova, Bojkovic, Bánova. Žítková - čedičový lom by Dajja, Pano Čediče u Starého Hrozenkova, Bílé Karpaty • Žítková - čedičový lom by Pano Odlučná oblast sesuvu na mladotřetihorních slínech má dodnes sklon až 100 %. •Silně vápnité jíly, bělošedo-namodralá barva •Jsou to sedimenty hlubších částí miocenního moře (ca 15 mil. let BP) •Dominují v úvalech. Pokrývají ca polovinu Brna, ale překryty často sprašemi. Typický výskyt – Černá Pole. •Zasahují daleko na Vysočinu, vyplňují prolomy severně od Brna. •Výjimečně těženy a míchány se spraší na výrobu cihel •Na Hodonínsku v nich několikametrové lignitové sloje, těžily se od ca r. 1800 – ale ca od r. 2010 se již netěží. •Místy se pod nimi z podložních hornin nacházejí ložiska vystupujícího plynu a ropy. •Úrodná tmavá půda, ale velmi těžká. •Zde NPP Větrníky (394 m) severně Bučovic Větrníky_sráz •NPP Větrníky sev. Bučovic (394 m) •Foto Alois Staněk, mapy.cz Hřebenatkový vápencový útes (sediment mladotřetihorního moře) u Rousínova – zbytky po těžbě v lomu – jediný kámen v okolí. Plný mušlí. •Pro maloplošnost v mapě nevyznačeny. •Výjimečná hornina v rámci miocenních jílů, tvoří max. několik metrů mocné polohy. Ty byly vždy těženy na relativně lepší kámen a výrobu vápna. •U Mikulova v nich dokonce vznikla jeskyně. Hrebenat_ut3 Miocénní písky •při okraji České vysočiny miocenní moře v určité době mělo břeh a vytvářelo pláže z nichž se zachovala mocná souvrství jemnozrnných písků. •Jsou trochu jílovité a vápnité! •Těženy do malty, ne do betonu. Těženy na Černovické terase, v Brně běžné. Zdroje kval. vody. •Výskyty na povrchu maloplošné a vertikálně se střídají s jíly, proto na mapě hornin nešly odlišit •Stěna staré pískovny v Oleksovicích • Pim0022 • Olbramovice_sklep Vinný sklep v Olbramovicích vykopaný v miocénním písku (pískovcích) Kvartérní váté písky (v mapě tmavošedě tečkované) Duny a mezidunové deprese. křemité, leč ne extrémně kyselé. Bzenecká doubrava. Těženy a i dnes velkolomy. • Duna vátých písků – Bzenecká doubrava • Váté písky - Hodonínská doubrava •Téměř přirozený les na vátých píscích. Velká vzácnost. Většinou využity na plantáže borovic. •Velmi neúrodné, proto i na jižní Moravě naprosto dominují lesy. •Pod nimi leží miocénní jíly, voda nemůže odtékat, tedy místy podmáčí ze spodu i písky – byla zde i jezírka Typická zde byla vojenská cvičiště (V Hodoníně za vojáčka …). Dnes chráněné lokality, vzácná pískomilná a zároveň teplomilná biota. • Mokřad ve vátých píscích – mezidu-nová deprese. Hodonín-ská doubrava • Spraše •Je to křemitý slabě vápnitý prach z konce glaciálů. •Spraše mají vápnitý či železitý tmel a jsou dočasně schopny držet svislou stěnu. Pokud nerozmoknou. •Sprašové hlíny jsou již degradované, bez vápníku, svislou stěnu neudrží, sesouvají se jako bláto. Zato jsou více jílovité a často oglejené. Jsou místy ve vyšších polohách (do 550 m). •Na spraších nejkvalitnější půdy – proto téměř souvisle odlesněné. •Četné hliníky na výrobu cihel. •Pokrývají většinu povrchu úvalů i Brna – zde mocné i desítky m. Sprašová rokle u Zeměch Krajina s pokryvy spraší – výjimečně kryta lesem. Často bohaté bylinné patro dubohabřin a teplomilných doubrav • P6270887ax P6270912ax Rašeliny. Na jižní Moravě velmi málo, jen nejvyšší polohy a jen několik m mocné: Velké Dářko