Semiotické paradigma Semiotika Věda o znacích která studuje všechny typy komunikací a informačních výměn mezi bytostmi a objekty Termín použil jako první Locke Zakladatelem moderní semiotiky Charles Pierce Pierceova semiotika - znak je něco co něco zastupuje - klasifikační triády - Symbol – forma znaku - Qualisign – vlastnost např.barevný odstín, opacita, textura - Sinsign – jedinečný konkrétní znak např. červená plocha, hranice jihomoravského kraje - Legisign – zákon, legenda, barevná konvence - Referent – vztah k objektu - Ikona – podobnost (budova, osamělý strom) - Index – souvislost (souřadnicová síť) - Symbol – konvence, např. Logické symboly (většina značek) - Reference – význam znaku - Rhema – termín, nelze verifikovat - severka/porostová značka - Dicent – verifikovatelné, existuje v realitě - vrstevnice/délkové měřítko - Argument – nezbytnost musí být potvrzena - hustota obyvatestva (obecně jakéholiv interpolované téma) Kartografická implikace souřadnicová síť je index kóty jsou syboly budovy jsou ikony hranice je možné interpretovat jako ikony nebo symboly Ecova semiotika znak je něco co zastupuje něco jiného na základě stávající sociální konvence nejedná se o signál předmětem semiotiky je a) výzkum struktury funkcí znaku b) klasifikace znakotvorby Funkce (znak je sociální konstrukt) vozík + syntaktické markery (skládání) = sememe (semantická jednotka) + kontext s denotace (explicitní) konotace(implicitní) Znakotvorba rekognice - imprint (způsobeno), symptom(svázáno), vodítko (odvozeno) ostenze (vzorek) replika - dvojitá artikulace (složenina), stylizace (připodobnění), vektor (vazba na jiný systém) invence - mírná (nový fenomén s předchůdcem), radikální (zcela nový fenomén) Bertin - monosemic - význam je dán dopředu - polysemic - význam je odvozován v monosemické systému zkoumáme vztahy mezi symboly Grafický systém - variace symbolů, x,y Transfer informací - invariantní obsah, forma nese obsah vztah mezi pozorováním a konečným množstvím variabilních konceptů Bertin Komponenty - definují variabilitu externí identifikace - název interní identifikace - legenda nejméně 2 komponenty, nejméně tolik kolik nese informací dvojitá tabulka - proměnná a hodnota kvalitativní, uspořádané, kvantitativní Grafický systém reprodukovatelný bílé plátno velikost která je přehlédnutelná naráz čtecí vzdálenost jako u knihy/atlasu konstantní dostatečné světlo používá předem připravené grafické jednotky Geografická mapa proměnné obrazu - x,y,velikost a barevný odstín diferenční proměnné - textura, tvar, orientace,barva organizační úrovně -selekce,asociace,uspořádání,množství signifikace - bod,linie,plocha Dobrá mapa - odpoví na otázku nejrychleji, i.e. nejjednodušší možná reprezentace přenášené znalosti čtení elementární - jev průběžné - vztahy globální - celkový obraz - instantní percepce je to co chceme - max 3 proměnné - uspořádané (naopak neuspořádané nejdou) Mapa geografická komponenta - je funkcí prostorových vztahů situační informace a dimenzionální informace (konfigurace a proporce) Kartografická reprezentace je přesná pokud není je to chyba lidská (percepční limity) nebo technická (neschopnost vyjádřit variabilitu) přesnost metrická a vztahová jenom téma je předmětem kartografie Schlichtmann - na mapě je všechno nositel významu - lokace - reflexe pozice - reflexe měřítka - aktuální informace - invarianty a proměnné - význam - denotace - explicitní definice - konotace - znalost - kompetence - obecná, speciální Schlichtmann - grafické symboly - proměnné musí mít vzorek - proměnná je vázaná na granularitu měření - text - označení a jména - kódovací triáda : řeč - vyčíslení-kartografický symbol Keats - Morissova semiotika (také triády) - vehicle - co vidíme - designatum - k čemu se to má vázat (kategorie v legendě) - denotatum - objekt(co je na mapě) - interpretant - sdílené chápání - syntaktika, sémantika, pragmatika - iconic (podobné), conventional(arbitrání) and indexical(pozice) - hlavní rolí mapy je lokace (znaky reprezentují kategorie) - ovlivněná transformací (projekce, měřítko,generalizace) Kritika Redukcionismus a formalismus Sémiotické paradigma se v kartografii často zaměřuje na vztahy mezi znaky (symboly na mapě), jejich označovaným a interpretací, přičemž může sklouzávat k přílišné formálnosti či abstrakci. Kritici poukazují na to, že takové pojetí může redukovat mapu na soubor znaků odtržených od sociálního, politického nebo kulturního kontextu. Přílišná univerzalizace symbolů Sémiotický přístup mnohdy zdůrazňuje konvenční povahu symbolů a hledá obecně platné (univerzální) kódy či pravidla. V kartografii však symboly nevznikají ve vzduchoprázdnu; vycházejí z konkrétních historických, kulturních a technologických podmínek, které se mohou výrazně lišit. Kritika míří k tomu, že toto kulturní ukotvení (a tudíž rozdílné „čtení“ symbolů různými skupinami) bývá opomíjeno. Kritika Omezené postižení dynamiky vnímání Sémiotické modely (zvláště ty klasické) jsou často statické, zatímco interpretace map probíhá v neustálé interakci s uživateli a kontextem. Mění se technologické platformy (digitální mapy, interaktivní aplikace), mění se také způsoby, jimiž lidé s mapami pracují. Kritici tak poukazují na potřebu dynamičtějších modelů, které by reflektovaly neustálou proměnu významů a „čtení“ map. Zúžení komunikace na „sdělování významu“ Sémiotika často chápe komunikaci v mapě jako předávání významu (od tvůrce k uživateli), což podle kritiků neodráží celou komplexitu této výměny. Interpretace a použití map jsou ovlivněny subjektivními zkušenostmi, kognitivními schopnostmi a konkrétními situacemi. Přehnaný důraz na lineární model komunikace (výrobce mapy → kód → dekódování → uživatel mapy) může vést k opomenutí bohatšího kontextu, v němž mapy v reálném světě fungují. Kritika Přehnané spoléhání na vizuální aspekty Klasická sémiotika se zaměřuje především na vizuální systémy znaků (barvy, tvary, symboly). Přestože to je pro kartografii stěžejní, kritici upozorňují, že kartografická informace existuje i v kontextu textových popisků, materiálu, technologie výroby, interakce či v dalších nedirektních rovinách (například zvukové mapy, haptické mapy). Důraz jen na vizuální rovinu proto nemusí obsáhnout multimodální či netradiční formy kartografické komunikace. Nedocenění uživatelských praktik V sémiotickém paradigmatu hrozí přehlížení způsobu, jakým lidé mapy skutečně používají, interpretují a modifikují. Existuje řada empirických výzkumů, které poukazují na to, že uživatelé si mapy přizpůsobují, interpretují je flexibilně nebo odlišně podle kontextu. Kritici proto vyzývají k výzkumu reálných sociálních a kognitivních procesů, jež stojí za využitím map, místo pouhé analýzy znakových systémů.