Měď je známa již 7000 let a před 5000 lety, kdy byla poznána její schopnost tvořit s cínem tvrdé bronzy, začala v lidských dějinách doba bronzová. Název mědi (cuprum) a její symbol (Cu) souvisí s názvem ostrova Kypru (Cyprium), kde Římané poprvé kovovou měď získali.
Obsah mědi v zemské kůře je 68 ppm a nachází se převážně ve sloučeninách se sírou (kovelin CuS, chalkosin Cu2S, chalkopyrit CuFeS2) nebo ve formě oxidů a hydroxid-uhličitanů (kuprit Cu2O, malachit CuCO3.Cu(OH)2, azurit 2CuCO3.Cu(OH)2).
Měď je ušlechtilým kovem s velmi dobrou elektrickou i tepelnou vodivost a výbornou tažnost a kujnost. Krystaluje v kubické plošně centrované mřížce.
Ve srovnání s alkalickými kovy má měď menší iontový poloměr, vyšší první a naopak nižší druhou a třetí ionizační energii. Neúplně obsazený systém 3d-orbitalů má pouze ve formě kationtů měďnatých. Nejběžnějším oxidačním stupněm je +II, méně často i +I a +III.
Pro sloučeniny měďné jsou typická koordinační čísla dvě (lineární řetězce) a čtyři (tetraedrická koordinace). Vazby ve sloučeninách měďnatých mají převážně kovalentní charakter, uplatňují se σ- i π-vazby. Většina těchto látek je modrá nebo zelená, bezbarvé (bezvodý síran měďnatý) jsou pouze tehdy, posune-li se absorpce spojená s d-d-přechody z viditelné do blízké infračervené oblasti.
Koordinace kovu může být oktaedrická, čtvercová (limitní případ axiální deformace oktaedru v tetragonální bipyramidu), trigonálně bipyramidální nebo deformovaně tetraedrická.
Měď má malou tendenci rozpouštět se ve rtuti na amalgam, s vodíkem přímo nereaguje. Na vlhkém vzduchu se potahuje zelenou vrstvičkou hydroxid-uhličitanu („měděnkou“) a při zvýšené teplotě reaguje s kyslíkem. Měď poměrně ochotně reaguje se sulfánem
Rozpouští se v roztocích alkalických kyanidů za tvorby dikyanoměďnanů a vývoje vodíku
Z hodnot oxidačně-redukčních potenciálů plyne, že v roztoku musí koncentrace hydratovaných kationtů měďnatých řádově převyšovat koncentraci iontů měďných (pro reakci 2 CuI (aq) ↔ Cu2+ (aq) + Cu je Kc≈ 106 mol-1). Nestálé měďnaté sloučeniny se proto snadno redukují na měďné pouze tehdy, jsou-li vzniklé komplexy CuI stabilní a nerozpustné (jev je typický pro sloučeniny obsahující ligandy s redukčními vlastnostmi jako jsou I−, CN−, SCN−).
Při výrobě mědi se chalkosin pražením na vzduchu částečně převede na oxid měďný
který reakcí se zbývajícím sulfidem měďným poskytne kovovou měď
Surový kov se rafinuje elektrochemicky. Na „mokré cestě“ se měď připravuje elektrolýzou extraktů „chudých“ rud kyselinou sírovou.
Měď se používá v elektrotechnice a jako katalyzátor. Nejvýznamnější použití mají slitiny mědi – bronz (Cu:Sn ≈ 9:1), mosaz (Cu:Zn ≈ 7:3), konstantan (Cu:Ni:Mn ≈ 59:40:1) a Dewarova slitina (Cu:Al:Zn ≈ 10:9:1).