4. Hodnocení vývoje českého průmyslu a jeho struktury po roce 1989 Devadesátá léta v České republice jsou spojena s přechodem od centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní. Jednotný scénář ekonomické reformy byl dokončen a přijat v září 1990, tedy ještě v období společného státu Čechů a Slováků. Celá koncepce reformní strategie vyžadovala komplexní přístup, do jehož rámce byla zahrnuta časová posloupnost širokého spektra opatření zaměřených na cenovou deregulaci, liberalizaci zahraničního obchodu, zavedení vnitřní konvertibility měny a privatizaci. Základní kámen ekonomické reformy představovala cenová deregulace. Poprvé po několika desetiletích tak podniky měly možnost samy určovat cenu svých výrobků. Většina cen byla deregulována od počátku roku 1991 a cenová regulace zůstala v té době zachována pouze v monopolizovaných odvětvích. Velmi důležitým reformním krokem bylo rozhodnutí o vnitřní směnitelnosti koruny, které znamenalo významný krok v liberalizaci zahraničního obchodu. Před zavedením vnitřní směnitelnosti koruny byla provedena její výrazná devalvace, která měla za cíl udržení pevného směnného kursu koruny. Tímto vědomým podhodnocením koruny byla rovněž usnadněna změna orientace zahraničního obchodu (rozpad RVHP) "z Východu na Západ" pro širokou škálu výrobků. Teritoriální reorientace exportu měla silný dopad na strukturu zboží. Pokles se týkal všech odvětví průmyslu, největší propad zaznamenal tradiční vývoz strojů včetně elektrotechniky. Ta z dílčích odvětví průmyslu zaostávala technologicky za vyspělými zeměmi asi nejvíce. V roce 1991 poklesl vývoz a dovoz ve vztahu k netržním ekonomikám oproti předešlému roku asi o polovinu. Toto snížení bylo jen zčásti kompenzováno růstem obchodní výměny se zeměmi s tržní ekonomikou. Řadě podniků se reorientace vývozu zdařila. Příčinou jejich vývozních úspěchů byl však především výhodný směnný kurs a také nižší mzdové náklady než ve vyspělých zemích. Po vytvoření základní makroekonomické stability představoval jeden z hlavních bodů reformního programu rozvoj soukromého sektoru ekonomiky na základě rozsáhlého programu privatizace státních podniků a podpory podniků malých a středních. Československá privatizace se stala kombinací navrácení majetku původním vlastníkům a jejich dědicům (restituce), prodejem majetku domácímu a zahraničnímu kapitálu a jeho "rozdávání" obyvatelstvu prostřednictvím investičních kuponů. Privatizační proces byl rozdělen na dvě části: "malou" privatizaci, čili privatizaci malých podniků patřících většinou do terciárního sektoru, a "velkou" privatizaci týkající bývalých státních podniků (zejména průmyslových, v daleko menší míře stavebních, obchodních a zemědělských). Z hlediska kvality vlastníků byla cesta přímých prodejů bezproblémová u menších firem a provozoven. U velkých podniků tato cesta narážela na potíže, protože noví majitelé spláceli svůj dluh na nákup akcií z výnosů podniků a někdy ho dokonce rovnou vložili do účetnictví zprivatizované firmy. Protože navíc neměli vlastní zdroje, nedostávalo se jim prostředků na další rozvoj a tolik očekávaný "boom" těchto podniků se nemohl dostavit. Zákon o velké privatizaci schválil spektrum privatizačních metod, včetně přímého prodeje, veřejné soutěže, prodeje akcií prostřednictvím kapitálového trhu, či bezúplatného převodu majetku na města a obce. Nejdůležitější formou privatizace průmyslových podniků se podle objemu majetku stala privatizace prostřednictvím investičních kupónů. Byla organizována do dvou vln (první ukončena v lednu 1993 a druhá v prosinci 1994). Své majetkové podíly v ní nabídlo v ČR např. celkem 785 průmyslových podniků. Do první privatizační vlny byly zařazeny spíše podniky v průmyslových odvětvích vyznačujících se konkurenční strukturou (průmysl strojírenský a kovodělný, potravinářský, textilní, stavebních hmot) zatímco druhá vlna kladla větší důraz na privatizaci monopolizovaných průmyslových odvětví (paliv a energetiky, hutnictví železa, chemie). Po ukončení kuponové privatizace na konci roku 1994 dosáhla ČR ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi největšího podílu soukromého vlastnictví. Rychlá privatizace však byla rychlá jen v tom smyslu, že byl stát v roli vlastníka nahrazen novými, soukromými vlastníky, kterými se staly milióny "kuponových" akcionářů a investiční privatizační fondy, které neměly často ani schopnosti, ani ambice podniky řídit a restrukturalizovat. Většina kuponových akcionářů své akcie prodala a kontrolní balíky akcií získaly investiční fondy, které (ač byla většina z nich kontrolována transparentními subjekty, převážně existujícími bankami) nevykonávaly svá vlastnická práva efektivně. Nikdo v ekonomice prakticky netlačil na faktickou restrukturalizaci podniků. Fondy se zaměřily na finanční transakce (někdy v neprospěch svých akcionářů), spokojily se pouze s vágní podnikovou strategií a nepožadovaly dividendový výnos ze svých investic. Velká skupina investičních fondů akcie průmyslových podniků prodala a v nemalé řadě případů investiční společnosti využívaly nedokonalých zákonů k "tunelování" vlastněných podniků. Část privatizačních fondů dokonce odešla z kapitálového trhu, přičemž akcionáři fondů byli v tomto procesu často poškozováni. Právě tyto skutečnosti byly největší slabinou "české (i slovenské) cesty" privatizace. (Vančura, M., 2002) S odstupem času lze konstatovat, že do privatizace v české ekonomice nebyli v dostatečné míře zapojeni zahraniční strategičtí investoři, obzvlášť uvědomíme-li si výchozí nulový podíl soukromého sektoru na tvorbě domácího produktu. To je evidentní ve srovnání s Maďarskem, které mělo jak vysoký výchozí podíl "skutečných" vlastníků, tak relativně vysoké investice zahraničních investorů do tamních firem. Polsko si mohlo poměr zahraničních investic k domácímu produktu srovnatelných s ČR "dovolit" díky počáteční velikosti soukromého sektoru a kvalitnějšímu akciovému trhu, na kterém řada polských firem začala získávat kapitál. V České republice byly, jak již bylo výše zmíněno, pro dnešní ekonomické prostředí určující buď přímé prodeje na úvěr, anebo rozdání majetku domácím "investorům". Obě metody byly pokusem o vytvoření domácích vlastníků. V konečném důsledku šlo však pouze o vsunutí prostředníka ("kvazivlastníka") mezi prodávajícího (stát) a kupujícího, který je kapitálově silný (v případě velkého podniku byl to často pouze zahraniční investor). Mezivrstva dočasných vlastníků nemohla dlouhodobě bez vlastního kapitálu ve vysoce otevřené ekonomice obstát a nabytá aktiva dříve či později ve velké míře prodala. Hodnocení procesu privatizace v jednotlivých zemích bývají většinou odvozena od kvality rozvoje několika největších zprivatizovaných firem, které se následně staly tahounem růstu celé ekonomiky. Za velkou chybu je snad proto možné považovat neprivatizaci důležitých výrobních a exportních podniků přímo do rukou zahraničních investorů. Často citovaný příklad Škody Mladá Boleslav (privatizace do rukou německé firmy Volkswagen) nebyl v dostatečné míře následován dalšími makroekonomicky významnými podniky. V první polovině devadesátých let byl v sektoru velkých podniků s možností exportu realizován pouze vstup mezinárodního konsorcia IOL (společností Shell, AIP a Conoco) do České rafinérské, vstup Procter&Gamble (P&G) do Rakony Rakovník a Philip Morris do české části Československého tabákového průmyslu. Nelze pominout skutečnost, že některé realizované privatizační projekty lze považovat přímo za nezdařené. Také v řadě zprivatizovaných průmyslových podniků očekávaná restrukturalizace výroby vedoucí ke zvýšení odbytu nenastala, ale naopak podniky z důvodu zadlužení musely být dány do konkurzu, případně byly oddluženy za pomoci státu. Z hlediska vývoje výroba a poptávky v ČR můžeme rozeznávat čtyři etapy vývoje: ˙ etapu transformační recese, která byla charakteristická pro období let 1990 -- 1992 ˙ etapu hospodářského oživení v letech 1993 -- 1996 ˙ etapu opětovné recese, která začala v roce 1997 a trvala až do poloviny roku 1999 ˙ etapu oživení výroby, která začala ve druhé polovině roku 1999 Obr.1. Roční růst HDP České republiky v letech 1991 -- 2001, stálé ceny 1995 (v %) Pramen: Spěváček, V. a kol., 2002 Hospodářský růst v letech 1993 -- 1996 byl přirozenou reakcí na silný pokles výroby v předchozích letech. Byl tažen velmi silným růstem domácí poptávky. Růstová dynamika se v letech 1995 a 1996 přenesla do odvětví průmyslu a stavebnictví na rozdíl od předchozích let, kdy nositelem dynamiky byly především tržní služby. Vývoj v letech 1994 -- 1995 vyvolával pozitivní očekávání a prognózy zpočátku roku 1996 většinou předpokládaly, že HDP v České republice dlouhodobě poroste ročním tempem pohybujícím se kolem 5%. Bylo to období určité euforie a ČR bylo označováno za zemi, v níž ekonomická transformace probíhá velmi úspěšně. Analýzy a prognózy z této doby nedocenily některé faktory a negativní tendence, které se v tomto období začaly projevovat. Byla to především narůstající vnitřní a vnější ekonomická nerovnováha, která měla svůj původ ve značném předstihu růstu domácí poptávky před domácí nabídkou, za nímž se mimo jiné skrýval předstih růstu mezd před růstem produktivity práce. Vyšší domácí užití než tvorba pak musela být kryto přílivem vnějších zdrojů a odrazilo se v narůstajícím deficitu běžného účtu platební bilance. Bohužel hospodářská politika na toto narůstající nebezpečí včas nereagovala. V podnikové sféře, která rozhoduje o vývoji nabídky, se začaly negativně projevovat neřešené problémy transformace, které souvisely s privatizací, nevyjasněnými vlastnickými vztahy, nedostatečným právním zabezpečením transformace, ale i se značným mezipodnikovým zadlužením, klesající ziskovostí apod. (Spěváček, V. a kol., 2002) Recese, která postihla českou ekonomiku v letech 1997 -- 1999 byla výsledkem nahromaděných a nedostatečně řešených problémů. Zvolený způsob privatizace, nedostatečné kapitálové vybavení podniků i malé manažerské zkušenosti vedly k pomalé restrukturalizaci, zejména velkých klíčových průmyslových podniků. Celou situaci zhoršovaly časté novelizace i nedostatečné vynucování právních norem (nedůraznost postupu v konkurzu a vyrovnávání ztrátových neperspektivních firem). Svou roli sehrálo i otálení doprivatizce velkých komerčních bank a ochablá konjunkturní situace na světových trzích, především na trhu EU. Hospodářský vývoj v ČR ukazuje na to, že i vcelku přísná makroekonomická politika nevede k žádaným výsledků v případě, že se neopírá o strukturální reformy, o procesy restrukturalizace a modernizace v podnikové sféře a v bankovnictví, které by vedly k vyšší efektivnosti ve využití výrobních zdrojů a tím i k vyšší výkonnosti ekonomiky. Publikované údaje o růstu HDP, zejména od roku 2000 ukazují, že se česká ekonomika opět dostává na trajektorii pozitivního hospodářského růstu. Dlouhodobý vývoj vyspělých ekonomik charakterizují změny sektorového složení zaměstnanosti a produkce, v němž nejprve zemědělství a poté i průmysl uvolňují výrobní faktory, které přecházejí do sektoru služeb. Bývalé socialistické země za tímto vývojovým procesem zaostávaly a na počátku transformace vykazovaly nadměrně vysoké zastoupení průmyslu a mnohdy i zemědělství a naopak nízký podíl služeb. V prvním období transformace do roku 1992 docházelo k výrazným nejen v ČR, ale také v ostatních tranzitivních ekonomikách v výrazným mezisektorovým přesunům, které ve velmi krátkém časovém období korigovaly nejvýraznější sektorové odlišnost zděděné z éry socialismu oproti charakteru struktury v hospodářsky nejvyspělejších zemích. Charakter těchto změn shrnuje např. M. Landesmann (2000) v trojici pojmů dezagrarizace, dezindustrializace a terciariazace. Rozsah sektorových změn na počátku transformace je však nutno interpretovat i s určitou opatrností, u řady činností došlo pouze k úpravě klasifikace jejich sektorové příslušnosti po rozdělení velkých podniků. Řada průmyslových podniků v socialistickém období měla např. široký záběr činností, z nichž některé spadaly do sektoru služeb (A. Kadeřábková, M. Srholec, 2002). Po roce 1992 se podíly základních sektorů na zaměstnanosti (ale i např. na přidané hodnotě) už mění spíše pozvolna. Zásadnější strukturální změny probíhají spíše na meziodvětvové úrovni. Podíl zemědělství na tvorbě HDP se v období 1993 - 2002 snížil ze 7,7% na 3,4%, podíl samotného průmyslu z 34,5% na 31,8%. Na druhé straně se sektor služeb v roce 2002 podílel na tvorbě HDP téměř polovinou (49,7%), zatímco v roce 1993 to bylo pouze 41,8%. Obdobný proces proběhl bez výjimky i na úrovni krajů, avšak s rozdílnou intenzitou. Tab.1. Podíl krajů na HDP (ČR=100%) Kraj 1993 1999 2001 Hlavní město 19,6 24,4 24,9 Praha Středočeský 8,6 8,9 9,2 Jihočeský 5,6 5,5 5,4 Plzeňský 5,3 5,1 5,2 Karlovarský 2,9 2,4 2,3 Ústecký 7,6 6,8 6,4 Liberecký 3,7 3,4 3,5 Královéhradec 4,8 4,7 4,7 ký Pardubický 4,4 4,2 4,2 Vysočina 4,2 4,0 4,3 Jihomoravský 10,8 10,0 10,0 Olomoucký 5,2 4,9 4,8 Zlínský 5,2 4,8 5,8 Moravskoslezs 12,0 10,7 10,4 ký Česká 100,0 100,0 100,0 republika Pramen: Regionální národní účty za rok 2001, ČSÚ Praha, 2003 Z porovnání hospodářské výkonnosti jednotlivých krajů vyplývá, že hlavní město Praha je hospodářsky nejvýkonnější. Je v něm nyní vytvářena čtvrtina hrubého domácího produktu ČR. V období po roce 1992 se prohlubují regionální rozdíly v ekonomické výkonnosti jednotlivých krajů. Zatímco v roce 1993 podíl Prahy na HDP celé republiky činil 19,6%, v roce 2001 již dosahoval 24,9%. Jak je patrno z obr. č. 2, z ostatních krajů se prezentoval největším růstem Středočeský kraj (z 8,6% na 9,2%). Ve dvou regionech soudržnosti, a to Severozápad (kraje Ústecký a Karlovarský) a Moravskoslezsko došlo v období 1995 -- 2001 k poklesu regionálního HDP. Tab.2. Vývoj regionálního HDP ve stálých cenách roku 1995 (rok 1995=100) Kraj 1996 1997 1998 1999 2000 2001 Hlavní město 101,3 105,4 111,6 116,2 121,0 130,8 Praha Středočeský 104,6 105,0 107,8 111,2 116,4 120,0 Jihočeský 105,5 104,8 103,4 103,7 107,1 106,9 Plzeňský 106,6 103,2 99,3 99,9 105,0 106,5 Karlovarský 101,8 95,6 92,2 91,0 95,7 92,7 Ústecký 105,3 98,0 93,7 91,8 92,6 92,0 Liberecký 104,0 103,8 98,3 99,9 104,7 107,4 Královéhradec 104,6 106,8 102,8 103,2 107,9 108,4 ký Pardubický 102,4 103,2 102,3 100,5 102,9 104,5 Vysočina 106,4 102,9 100,7 103,9 109,0 114,1 Jihomoravský 104,0 102,2 101,1 99,3 101,8 104,7 Olomoucký 106,3 103,6 97,4 97,9 99,7 100,9 Zlínský 101,3 104,5 100,7 97,5 99,8 102,1 Moravskoslezs 108,9 103,2 96,6 92,5 93,2 95,2 ký Česká 104,3 103,5 102,4 102,9 106,2 109,7 republika Pramen: Regionální národní účty za rok 2001, ČSÚ Praha, 2003 Obr.2. Změna regionálního HDP v roce 2001 oproti roku 1995 (rok 1995 = 100, stálé ceny roku 1995) Pramen: Regionální národní účty za rok 2001, ČSÚ Praha, 2003 Největší index růstu HDP 2001/1995 kromě Prahy a Středočeského kraje byl zaznamenán v kraji Vysočina. Tento růst byl zapříčiněn především přílivem zahraničního investičního kapitálu do průmyslu. Jedním ze základních souhrnných ukazatelů hospodářské úrovně daného území je výše hrubého domácího produktu na obyvatele. Podle údajů ČSÚ dosahoval v roce 2001 v České republice HDP na obyvatele v přepočtu podle parity kupní síly pouze 60,4% úrovně Evropské unie (184% úrovně kandidátských zemí EU). Se 122% průměru HDP na obyvatele zemí EU představuje v tranzitivních ekonomikách unikátní region hlavní město Praha. Tab.3. HDP na 1 obyvatele (v Kč) podle krajů Kraj 1993 1999 2001 Hlavní město 164 482 390 422 461 678 Praha Středočeský 78 845 161 484 175 714 Jihočeský 92 061 166 794 185 386 Plzeňský 97 974 177 004 204 418 Karlovarský 96 268 150 728 165 558 Ústecký 93 876 156 020 167 727 Liberecký 87 636 152 951 176 379 Královéhradec 87 577 161 065 183 280 ký Pardubický 88 230 156 995 176 475 Vysočina 81 892 146 571 176 785 Jihomoravský 96 710 167 694 191 594 Olomoucký 83 376 144 925 163 125 Zlínský 88 258 154 035 175 614 Moravskoslezs 95 006 158 558 176 377 ký Česká 98 763 184 998 211 051 republika Pramen: Regionální národní účty za rok 2001, ČSÚ Praha, 2003 Největší propad průmyslové výroby od počátku devadesátých let do konce roku 1999 byl zaznamenán na územích nejvíce strukturálně postižených, tzn. jednalo se o území současného Ústeckého a Moravskoslezského kraje. Jak dokládají data v následující tabulce pokračoval sice po roce 1999 v obou krajích pokles počtu pracovníků v průmyslových podnicích s 20 a více zaměstnanci, ale tržby těchto podniků jako celek vzrostly. Nižší dynamiku růstu tržeb než tyto kraje vykázaly v období 1999 -- 2001 kraje Královéhradecký a Olomoucký a hlavní město Praha. Jediným krajem, který ve sledovaných letech vykázal pokles tržeb průmyslové produkce byl kraj Jihomoravský. Z detailní analýzy dat o průmyslových tržbách za okresy kraje však vyplývá, že jediným okresem s poklesem tržeb v kraji byl okres Brno-město. Tržby za období dvou let poklesly o více než pětinu, a to z 69,3 mld. na 53,7 mld. Kč. Pokles tržeb souvisel z hospodářskými problémy tradičních strojírenských firem v Brně jako jsou Zetor, Královopolská a Zbrojovka. Naopak krajem s největším nárůstem tržeb se stal díky firmě Bosch Diesel kraj Vysočina. Index růstu tržeb 2001/1999 dosáhl hodnoty 144,5, v okrese Jihlava dokonce 188,2. Poměrně vysokým nárůstem tržeb se prezentovaly také kraje Středočeský a Pardubický. Vývoji velikosti tržeb však plně neodpovídá vývoj zaměstnanosti v průmyslových podnicích s 20 a více zaměstnanci, což je způsobeno rozdílným vývojem produktivity práce. V období let 1999 -- 2001 sice nebyl zastaven úbytek pracovníků v průmyslu, nicméně existovaly kraje, ve kterých počet pracovníků ve sledovaných průmyslových subjektech vzrostl. Jednalo se o pět krajů, největší nárůst byl zaznamenán opět v kraji Vysočina. V krajích Moravskoslezském a Olomouckém během dvou let počet pracovníků klesl zhruba o jednu desetinu. Tab.4. Vybrané ukazatele průmyslové výroby v krajích České republiky v letech 1999 a 2001 (údaje za podniky s 20 a více zaměstnanci se sídlem na území kraje) Kraj 1999 2001 index 01/99 tržby pracovní tržby pracovní (mil.Kč) ci (mil.Kč) ci tržby pracovní ci Hl. m. Praha 224 967 121 751 233 639 114 530 103,9 94,1 Středočeský 260 292 123 714 349 109 126 408 134,1 102,2 Jihočeský 89 091 73 392 101 827 73 593 114,3 100,3 Plzeňský 90 325 71 655 105 514 68 944 116,8 96,2 Karlovarský 33 642 39 959 39 140 39 449 116,3 98,7 Ústecký 170 857 91 600 191 546 84 722 112,1 92,5 Liberecký 68 950 65 576 79 967 65 832 116,0 100,4 Královéhrade 80 899 72 310 87 076 72 338 107,6 100,0 cký Pardubický 62 737 61 783 81 187 58 348 129,4 94,4 Vysočina 59 894 61 708 86 576 65 050 144,5 105,4 Jihomoravský 138 497 119 812 131 921 115 897 95,3 96,7 Olomoucký 68 443 71 900 72 898 65 368 106,5 90,9 Zlínský 77 301 74 566 91 204 73 230 118,0 98,2 Moravskoslez 219 402 166 810 240 466 149 666 109,6 89,7 ský Česká 1 645 1 216 1 892 1 173 115,0 96,5 republika 308 535 071 375 Pramen: Okresy ČR za rok 1999, 2001, ČSÚ Praha, 2000, 2003 4.1. Případová studie "Strukturální změny zaměstnanosti v letech 1989 -- 1999" Jak již bylo naznačeno, do konce roku 1992 došlo v ČR k významným změnám ve struktuře zaměstnanosti podle základních sektorů národního hospodářství. V roce 1989 v primárním sektoru ekonomiky pracovalo v ČR 629 tis. osob (11,6%) a z toho na samotné zemědělství připadalo 560 tis. zaměstnanců. Největším zaměstnavatelem byl sekundární sektor, v němž pracovalo více než 2,5 mil. osob (v průmyslu 2,1 mil.), zatímco v méně rozvinutém terciárním sektoru působilo 2,2 mil. osob. Tab.5. Počet pracovníků v civilním sektoru národního hospodářství k 31.12. podle základních hospodářských sektorů Sektor národního 1989 1992 1999 hospodářství absolu % absolu % absolu % tně tně tně Zemědělství, 629374 11,6 375497 7,9 223142 4,7 lesnictví, rybolov Průmysl a 253969 46,7 212077 44,5 190592 40,2 stavebnictví 8 6 8 Služby 226403 41,7 226984 47,6 261005 55,1 0 2 0 Celkem 543310 100, 476611 100,0 473912 100,0 2 0 5 0 Pramen: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce 1948- 2001, ČSÚ 2002 V první etapě transformace české ekonomiky probíhalo uvolňování pracovníků z priméru a sekundéru velmi dynamicky. Strukturální změny takovéto intenzity nemají v historii ČR obdoby. Během tří let bylo z prvního sektoru NH uvolněno více než 250 tis. pracovníků a z druhého sektoru NH téměř 420 tis. osob (z toho ze samotného průmyslu 390 tis. osob). Počet pracovníků v terciéru vzrostl minimálně, ale vzhledem k uvolnění části pracovní síly (do předčasného důchodu nebo do evidence úřadů práce) význam terciárního sektoru vzrostl, a to ze 41,7% na 47,6%. Z dat uvedených v tab. č. 5 je zřejmé, že tento sektor zaměstnával v roce 1992 více osob než průmysl a stavebnictví. Proces uvolňování pracovníků ve výrobě byl v dalších letech již pomalejší. Během druhé a zhruba třetí etapy transformace (od konce roku 1992 do konce roku 1999) uvolnil primární sektor dalších 150 tis. pracovníků a sekundární sektor dalších 220 tis., z toho průmysl 215 tis.. V tomto období se již terciér prezentoval i poměrně významným absolutním nárůstem počtu pracovníků (asi 340 tis.). Na konci roku 1999 ve službách již pracovalo 55,1%. Sektorové strukturální změny však neprobíhaly ve všech regionech se stejnou intenzitou. K jakým změnám došlo v jednotlivých okresech během let 1989 - 1999 lze poměrně jednoduše vystihnout pomocí typologie okresů podle zaměstnanosti v základních sektorech ekonomiky. Případová studie se podrobně zabývala změnami v odvětvové struktuře zpracovatelského průmyslu ve všech okresech ČR. Pro jednoduché vystižení změn byla použita opět typologie okresů podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu. 4.1.1. Metodické poznámky Výchozími ukazateli pro zpracování typologie okresů podle zaměstnanosti v základních sektorech ekonomiky byly podíly těchto sektorů na celkové zaměstnanosti. Základní sektory národního hospodářství (NH) byly vymezeny pomocí odvětvové klasifikace ekonomických činností následovně: I. sektor (odvětví 01 -- zemědělství, myslivost a související činnosti, 02 -- lesnictví, těžba dřeva a přidružené činnosti, 05 -- rybolov, chov ryb a přidružené činnosti v rámci rybolovu), II. sektor (všechna odvětví průmyslové výroby, stavebnictví) a III. sektor (ostatní odvětví ekonomiky). Určujícím kritériem pro stanovení typů byla odchylka od průměru zaměstnanosti v České republice v základních sektorech ekonomiky v letech 1989 - 1999. V případě, že podíl zaměstnaných v okrese např. v I. sektoru se nacházel v intervalu <-2,5%; 2,5%) od průměrné hodnoty šlo hovořit o průměrném zastoupení pracujících okresu v tomto sektoru vzhledem k ČR, v případě že hodnota se nacházela v intervalu <2,5%; 7,5%), jednalo se o okres s mírně nadprůměrnou zaměstnaností v I. sektoru a v případě, že hodnota byla rovna a vyšší než 7,5 procentního bodu, šlo o okres s nadprůměrnou zaměstnaností v I. sektoru. Podle uvedeného kritéria byly vymezeny nakonec tyto typy okresů: Okresy s nadprůměrnou zaměstnaností v jednom sektoru: ˙ v I. sektoru NH (označení I++) ˙ v II sektoru NH (II++) ˙ v III sektoru NH (III++) Okresy s mírně nadprůměrnou zaměstnaností v jednom sektoru: ˙ v I. sektoru NH (I+) ˙ v II. sektoru NH (II+) ˙ v III. sektoru NH (III+) Okresy s mírně nadprůměrnou zaměstnaností ve dvou sektorech: ˙ v I. a II. sektoru NH (I+, II+) ˙ v II. a III. sektoru NH (II+, III+) Okresy s průměrnou zaměstnaností ve všech sektorech: ˙ v I.,II. a II. sektoru NH (označení 0). Před zpracováním typologie okresů podle odvětví zpracovatelského průmyslu byla odvětví agregována na osm odvětví, a to následovně (za pomoci prvních dvou čísel šestimístných kódů OKEČ): ˙ zkrácený název "potravinářský průmysl" (označení P) -- výroba potravina nápojů (č.15), zpracování tabáku (č.16), ˙ textilní průmysl (T) -- průmysl textilní (č.17), oděvní (č.18) a kožedělný (č.19), ˙ dřevozpracující průmysl (D) -- průmysl dřevozpracující (č.20), papírenský (č.21), polygrafický (č.22) a výroba nábytku a ostatní zpracovatelský průmysl (č.36), ˙ chemický průmysl (CH) -- koksování a rafinérské zpracování ropy (č.23), průmysl chemický a farmaceutický (č.24) a průmysl gumárenský a plastikářský (č.25), ˙ průmysl skla a stavebních hmot (SK) -- odvětví č.26 zahrnující průmysl skla a jemné keramiky a průmysl stavebních hmot, ˙ hutnický průmysl (H) -- hutnictví a zpracování kovů (č.27), kovodělný průmysl (č.28) a zpracování druhotných surovin (č.37), ˙ strojírenský průmysl (S) -- všeobecné strojírenství (č.29), výroba dvoustopých motorových vozidel, přívěsů a návěsů (č.34) a ostatních dopravních zařízení (č.35), ˙ elektrotechnický průmysl (E) -- výroba kancelářských strojů a výpočetní techniky (č.30), elektrických strojů a přístrojů (č.31), radiových, televizních a spojových zařízení (č.32) a elektrotechnických přístrojů a zařízení (č.33). Typy okresů podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu byly vymezeny pomocí koeficientu odvětvové specializace. Ty byly pro jednotlivé okresy vypočteny za všechna odvětví jako poměr podílu odvětví na celkové zaměstnanosti okresu k podílu tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti v České republice. V případě, že koeficient u některého odvětví byl vyšší než 1, šlo již hovořit o jisté specializaci okresu právě na toto odvětví. Hodnota 1 se však jeví jako velmi nízká a proto na základě analýzy velikosti dílčích koeficientů specializace byla za kritickou hodnotu pro vystižení specializace zvolena hodnota 2. V typologii byla dále použita dvě doplňující kritéria: Jestliže hodnota koeficientu byla nižší než 2, ale podíl zaměstnaných v některém odvětví zpracovatelského průmyslu na celkové zaměstnanosti v okrese byl vyšší než 10%, tak takovéto odvětví bylo při sestavování typologie vzato v potaz. Avšak byla-li hodnota koeficientu specializace u některého odvětví vyšší než 2, ale podíl tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti okresu byl nižší než 5%, tak takovéto odvětví nebylo uvažováno v realizované typologii. Podle zvolené metodiky byl soubor okresů ČR podle odvětvové specializace rozdělen do osmi základních typů a devátým základním typem byly okresy s diverzifikovanou odvětvovou strukturou zpracovatelského průmyslu (tzn. že v okrese žádné odvětví nesplňovalo požadovaná kritéria -- takovéto okresy jsou v typologii označeny písmenem "X"). V případě, že v okrese splňovalo kritérium specializace více odvětví hovoříme o tzv. subtypech. Určujícím pro zařazení do tzv. hlavního (prvního) typu nebyla rozhodující výše koeficientu specializace, ale větší zastoupení některého průmyslového odvětví na celkové zaměstnanosti v okrese. V následující analýze strukturálních změn v zaměstnanosti ČR podle okresů jsou použity jiné údaje o počtu zaměstnaných ke konci roku 1989 a 1999 než publikuje nyní Český statistický úřad v publikaci "Časové řady základních ukazatelů statistiky práce 1948-2001" (ten je publikuje však pouze za území celé ČR). Výchozími daty pro analýzu pro rok 1989 byly počty pracovníků zveřejněné v pramenném díle "Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989", které byly doplněny o pracovníky uranového průmyslu. Dle těchto dat bylo na konci roku 1989 zaměstnáno v ČR 5 269 936 pracovníků, "časové řady" však uvádějí 5 433 102 pracovníků. Nepatrně se liší také odhad ČSÚ a VCRR MU o počtu pracovníků na konci roku 1999, kdy "statistika" odhadovala, že v civilním sektoru NH bylo zaměstnáno 4 739 120 osob a VCRR uvádělo odhad ve výši 4 768 101 osob. 4.1.2. Regionální analýza strukturálních změn v zaměstnanosti ČR v letech 1989 -- 1999 Úbytek pracovníků v obou výrobních sektorech však nebyl ve sledovaném desetiletí nahrazen obdobným přírůstkem v nevýrobním sektoru, neboť téměř desetina pracovní síly na konci roku 1999 byla registrována na úřadech práce jako nezaměstnaní (487,6 tis. osob, míra nezaměstnanosti 9,4%). Pro srovnání: na konci roku 1989 evidovaly tehdejší národní výbory na 600 nezaměstnaných a o rok později to bylo necelých 40 tis. osob (míra nezaměstnanosti pouhých 0,7%). Zatímco počet pracujících v prvním sektoru klesl v letech 1989 -- 1999 ve všech okresech a podobně všechny okresy se vyznačovaly absolutním i relativním nárůstem pracovníků ve třetím sektoru, tak situace ve vývoji zaměstnanosti II. sektoru byla rozdílná. Existovalo dokonce pět okresů (Tachov, Plzeň -- jih, Mladá Boleslav, Praha -- západ a Domažlice), ve kterých se počet pracovníků v tomto sektoru za deset let zvýšil. Kromě těchto okresů bylo dalších deset, ve kterých význam sekundéru na celkové zaměstnanosti oproti roku 1989 vzrostl, ale pouze relativně. Obvykle šlo o okresy s nižším stupněm industrializace na počátku transformačního období. O výrazném poklesu zaměstnanosti v I. sektoru NH nevypovídají jenom souhrnná data za celou ČR, ale také data za jednotlivé okresy. Na konci 80. let existovalo v ČR ještě patnáct okresů, ve kterých primární sektor vázal více než čtvrtinu pracovníků (v okresech Tachov a Znojmo se jednalo o více než třetinu pracovníků). Na druhé straně v sedmi okresech bylo v priméru zaměstnáno méně než 5% pracovníků (kromě Prahy a městských okresů, také v Karviné, Mostě a Ústí nad Labem). O deset let později vykazovalo menší než pětiprocentní zaměstnanost 24 okresů, z toho v šesti případech pracovalo v zemědělství, lesnictví a rybolovu méně než 1% pracujících. Okresem s největším podílem zaměstnaných v priméru zůstal Tachov, ale podíl tohoto sektoru na celkové zaměstnanosti zde klesl za deset let z 35,6% na 15,0%. Soubor okresů ve kterých byla v sekundárním sektoru zaměstnána více než polovina pracujících se snížil z 26 na 3 (Sokolov, Mladá Boleslav a Česká Lípa). V roce 1989 existovalo dokonce 6 okresů s podílem vyšším než 60% v pořadí Most, Sokolov, Karviná, Jablonec nad Nisou, Ostrava a Frýdek -- Místek, avšak v okresech Tachov, Plzeň -- jih, Louny a Nymburk nedosahoval sekundér ani třetinové zaměstnanosti. V těchto čtyřech okresech význam II. sektoru NH pro zaměstnanost v období 1989 - 1999 vzrostl. Ke konci roku 1999 pracovala méně než třetina osob v sekundárním sektoru jenom v Praze a v Brně -- městě. Na počátku sledovaného období vázal v terciér více než polovinu ze všech zaměstnaných v Praze (61,7%) a v okrese Cheb. O deset let později okresů s nadpoloviční zaměstnaností v terciérním sektoru bylo již 34. V Praze tento sektor zaměstnával dokonce 79,6% pracujících a do souboru okresů ve kterých v terciéru pracovalo více než 3/5 zaměstnaných patřily také Brno -- město, Plzeň -- město, Ústí nad Labem, Cheb a Praha -- západ. Hranici 40% překračovaly již všechny okresy, přitom před deseti lety nejmenší podíl zaměstnaných v terciéru dosahoval hodnoty 24,9% (okres Blansko). Jak již bylo výše uvedeno, v souvislosti s řešením problematiky analýzy strukturálních změn zaměstnanosti byla, kromě hodnocení změn v zaměstnanosti v základních sektorech NH, věnována pozornost i strukturálním změnám v zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu. I když počet zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu klesl za deset let o 30%, na zaměstnanosti sekundárního sektoru se nadále podílí asi 3/4. Pokles zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích nebyl vůbec rovnoměrný. V agregovaném odvětví č. 20+21+22+36 (dle OKEČ) a také v potravinářském průmyslu došlo dokonce k mírnému nárůstu počtu pracujících. Co se týče agregovaného odvětví zahrnujícího dřevozpracující, papírenský, polygrafický a ostatní průmysl, nárůst pracovníků byl patrný nejen v dynamickém polygrafickém průmyslu (odvětví č. 22), ale také v dřevozpracujícím průmyslu (odvětví č. 20). Zde to však bylo ovlivněno skutečností, že řada pilařských provozů, která ještě na konci 80. let byla součástí subjektů působících v odvětví lesního hospodářství (I. sektor NH) se osamostatnila a nyní je řazena do sekundárního sektoru NH. Vývoj zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích zpracovatelského průmyslu v období let 1989 -- 1999 dokumentují data uvedená v tab. č.6. Tab.6. Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu v České republice na konci roku 1989 a 1999. Odvětví průmyslu OKEČ Rok 1989 Rok 1999 (zkrácený název) Absolutn relativn absolutn relati ě ě ě vně Potravinářský 15, 16 144959 7,8 146472 11,3 Textilní 17, 18, 278095 15,0 149830 11,6 19 Dřevozpracující 20, 21, 186243 10,1 194111 15,0 22, 36 Chemický 23, 24, 118971 6,4 101859 7,9 25 Skla a stavebních 26 123023 6,6 78024 6,0 hmot Hutnický 27, 28, 255498 13,8 235419 18,2 37 Strojírenský 29, 34, 593573 32,0 239814 18,5 35 Elektrotechnický 30, 31, 152072 8,2 149074 11,5 32, 33 Celkem 185243 100,0 129460 100, 4 3 0 Pramen: ČSÚ, Praha 1990, VCRR MU, Brno 2001, vlastní výpočty Ze všech agregovaných osmi odvětví se vyznačoval největším úbytkem pracovníků strojírenský průmysl. Z hlediska objektivního hodnocení je však potřeba uvést, že řada provozů, jejichž zaměstnanci v roce 1989 byly vykazováni ve strojírenství, se osamostatnila, a to nešlo pouze o obslužné provozy, ale také například o slévárny nebo kovozpracující dílny. Ty jsou nyní zařazovány do agregovaného odvětví hutnictví (včetně kovozpracujícího průmyslu). Právě z tohoto důvodu hutnictví nezaznamenalo podle dat v předchozí tabulce takový propad zaměstnanosti, jaký ve skutečnosti nastal. Mezi odvětví s poměrně výrazným úbytkem pracovníků patří také odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (odvětví TOK) a odvětví průmyslu skla a stavebních hmot. 4.1.3. Hodnocení změn pomocí typologie okresů Strukturální změny se promítly také do typologie okresů ČR podle zaměstnanosti v základních sektorech ekonomiky (jak již bylo zmíněno, hlavním kritériem pro sestavení typologie byly odchylky okresů od podílu zaměstnaných v jednotlivých sektorech NH v celé ČR). Změny v zastoupení jednotlivých typů v období let 1989 -- 1999 ovlivnil především vývoj průměrné odchylky od celorepublikových podílových hodnot v zastoupení sektorů na celkové zaměstnanosti. Průměrná odchylka u I. sektoru NH činila v roce 1989 7,59 ale v roce 1999 to bylo již jen 3,80. Adekvátní hodnoty pro II. sektor NH byly 6,68 a 5,27 a pro III. sektor 6,23 a 6,12. Tato skutečnost naznačuje, že v devadesátých letech docházelo ke snižování okresních rozdílů ve struktuře zaměstnanosti podle hlavních sektorů ekonomiky. Typologii však ovlivňuje i velikost jednotlivých okresů měřená počtem pracujících. Hlavní město Praha a populačně velké okresy měly vliv na republikové podíly zaměstnanosti v základních sektorech daleko větší než je tomu v případě okresů malých. V následující tabulce jsou uvedeny počty okresů zařazených do jednotlivých typů v roce 1989 a 1999 včetně počtu okresů, jejichž zařazení v 90. letech zůstalo nezměněno. Tab.7 Typy okresů podle zaměstnanosti v základních sektorech národního hospodářství a jejich četnost k 31.12. 1989 a 31.12. 1999 Typ Počet okresů Rok 1989 Rok 1999 Nezměněno I++ 28 8 8 II++ 14 22 9 III++ 3 3 2 I+ 13 10 1 II+ 5 12 2 III+ 4 5 3 I+, II+ 5 9 1 II+, III+ 1 - 0 0 3 8 2 Celkem 76* 77 28 Pramen: ČSÚ, Praha 1990, VCRR MU, Brno 2001, vlastní výpočty * okres Jeseník je v roce 1989 zahrnut v okrese Šumperk Celkem 28 okresů, tj. 36,8% bylo zařazeno do stejného typu jak v roce 1989, tak v roce 1999. Nejstabilnějším typem se v devadesátých letech jeví okresy s nadprůměrnou zaměstnaností v sekundárním sektoru (typ II++). Z původních 14 jich nadále zůstalo zařazeno v tomto typu 9, čtyři okresy (Teplice, Frýdek -- Místek, Karviná, Ostrava) se přesunuly do skupiny okresů s mírně nadprůměrnou zaměstnaností ve druhém sektoru (typ II+) a okres Kladno patřil na konci roku 1999 již mezi okresy s průměrnou zaměstnaností ve všech třech základních sektorech NH (typ 0). Uvedené změny souvisí především s útlumem těžby uhlí a hutnictví železa na území těchto okresů. Mezi stabilní typy se řadily také okresy s nadprůměrnou či mírně nadprůměrnou zaměstnaností v terciéru (typy III++, III+). Lze předpokládat, že mezi oba typy bude v brzké době patřit většina okresů se sídlem krajských úřadů. Devadesátá léta lze charakterizovat především nárůstem počtu okresů, ve kterých vzrostl relativní význam zaměstnanosti oproti průměru ČR ve druhém sektoru NH a rapidním poklesem počtu okresů s nadprůměrnou zaměstnaností v primárním sektoru. V tomto desetiletí lze již očekávat pokles počtu okresů typu II++ a II+ a podstatné rozšíření skupiny okresů s průměrnou zaměstnaností ve všech sektorech ekonomiky (typ 0). Nárůst počtu takovýchto okresů byl již patrný i v období let 1989 -- 1999. Odlišný vývoj v zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích zpracovatelského průmyslu se promítl také do typologie okresů ČR podle jejich odvětvové specializace. Je potřeba zdůraznit, že některá odvětví průmyslu jsou koncentrována pouze do malého počtu okresů (např. hutnictví, průmysl skla a stavebních hmot), na druhé straně např. potravinářství je rozmístěno celkem rovnoměrně, často v závislosti na počtu obyvatel bydlících v okrese. Ukázalo se, že rozdílná koncentrace jednotlivých průmyslových odvětví významně ovlivňuje zpracovanou typologii okresů podle odvětvové specializace. Úbytek okresů specializovaných na strojírenství je zřejmý a dokládá to i tabulka č. 8. Počet okresů specializovaných především na strojírenství klesl z 25 v roce 1989 na pouhých 8 v roce 1999. Přitom před deseti lety strojírenství bylo jedinou odvětvovou specializací v patnácti okresech ČR a v dalších deseti okresech se specializací na více odvětví zpracovatelského průmyslu bylo vedoucím odvětvím v zaměstnanosti. Úbytek okresů specializovaných na odvětví TOK nebyl v období let 1989 -- 1999 až tak vysoký. Jejich počet klesl z dvanácti na deset. Stejného počtu dosahovaly na konci roku 1999 i okresy se specializací na odvětví skla a stavebních hmot. Došlo také k nárůstu počtu okresů specializovaných na agregované odvětví nazývané zkráceně jako "dřevozpracující průmysl". Jde však, jak již bylo uvedeno, o vnitřně velmi heterogenní odvětví. Specializaci na toto odvětví v okresech Prachatice, Domažlice a Pelhřimov reprezentují zejména průmyslové podniky vlastního dřevozpracujícího průmyslu, v okresech Vyškov a Kroměříž nábytkářské firmy, v okresech Jablonec nad Nisou a Semily výrobci bižuterie (ostatní zpracovatelský průmysl) a v případě okresu Český Krumlov se jedná o papírenství. Na druhé straně poměrně řídce v roce 1989 byly zastoupeny okresy se specializací na chemický průmysl (Mělník, Most, Pardubice a Zlín -- gumárenství), elektrotechniku (Tachov, Ústí nad Orlicí, Šumperk a Vsetín), hutnictví (Rokycany, Frýdek - Místek a Ostrava) a potravinářství (Klatovy, Jihlava a Hodonín). Z informací uvedených v následující tabulce plyne, že významně klesl počet okresů se specializací na dvě až tři odvětví zpracovatelského průmyslu, a to z 28 na pouhých 10. Na druhé straně za desetileté období podstatně vzrostl počet okresů s diverzifikovanou odvětvovou strukturou zpracovatelského průmyslu. Sledované období let 1989 - 1999 z hlediska strukturálních změn v zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu lze charakterizovat jako období přechodu od odvětvové specializace k její diverzifikaci. Tab.8. Zastoupení typů okresů podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu k 31.12. 1989 a 31.12. 1999 Typ Počet okresů Rok 1989 Rok 1999 Nezměně no P 1 3 1 T 5 9 4 T SK (2), T S (2), T E (1), T T E (1) 1 1 CH (1), T D SK (1) 7 D 3 5 1 D S (1), D CH P (1) 2 D T (2), D SK 0 (1) 3 CH 2 3 1 CH P (2), CH E (1) 3 CH T (1) 1 0 SK 6 8 5 SK E (1), SK P (1), SK D S SK E (2) 2 1 (1) 3 H 6 3 2 H S (1) 1 0 0 S 15 6 5 S E (3), S T (2), S P (1), S CH (1), S SK (1) S H SK (1), S D CH (1) 10 S E (1), 1 S P (1) 2 E 0 3 0 E CH (1), E SK (1) 2 E CH (1) 1 0 X 10 27 7 Celkem 76 77 29 * okres Jeseník je v roce 1989 zahrnut v okrese Šumperk Hodnocení vývoje zaměstnanosti a její struktury po roce 1989 prokázalo sice na území ČR regionální rozdíly, ale obecně lze konstatovat, že roste počet okresů, ve kterých struktura zaměstnanosti podle tří hlavních sektorů národního hospodářství odpovídá struktuře ekonomiky celé ČR. Také bylo zjištěno, že narůstá počet okresů, které již nejsou specializovány pouze na jedno či dvě odvětví zpracovatelského průmyslu. Naopak z hlediska odvětvové specializace lze spíše hovořit o nárůstu počtu okresů s diverzifikovanou odvětvovou strukturou zpracovatelského průmyslu. Typologii okresů podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu ovlivnilo v devadesátých letech především uvolňování pracovníků v průmyslových podnicích majících odbytové potíže. V současné době se však do struktury zaměstnanosti v jednotlivých regionech daleko výrazně promítají investice zahraničního kapitálu. Podle ČSÚ i v dalších dvou letech (2000 a 2001) pokračoval odliv zaměstnanců z výrobních sektorů ekonomiky (v prvním sektoru se jednalo o 27 tis., ve druhém sektoru o 23 tis. osob), ale jak dokládají údaje uvedené v publikaci ČSÚ "Časové řady ukazatelů statistiky práce 1948 -- 2001", počet pracovníků v průmyslu vzrostl o 4 tis., ve zpracovatelském průmyslu dokonce o 15 tis.. Na konci roku 2001 zpracovatelský průmysl zaměstnával 1,390 mil. osob, těžba a zpracování nerostných surovin pouhých 56 tis. osob (na konci roku 1989 to bylo ještě 197 tis.) a výroba a rozvod energie a vody 69 tis. osob. Výsledky výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) z druhého čtvrtletí 2003 však naznačují, že v roce 2002 a v první polovině roku 2003 došlo ve zpracovatelském průmyslu k mírnému úbytku pracovníků. Podle stejného zdroje dat činil podíl pracovníků v terciéru na celkové zaměstnanosti v polovině roku 2003 asi 56%. Ve srovnání s EU jde však stále o nízkou relativní hodnotu, neboť ve vyspělých tržních ekonomikách se terciér na celkové zaměstnanosti podílí téměř dvěma třetinami. V hlavním městě Praze je ve službách zaměstnáno 77,7% pracujících, na druhé straně v kraji Vysočina pouze 44,8%. Také ve třech dalších krajích (Zlínský, Pardubický a Liberecký) terciární sektor ještě neváže ani polovinu pracovní síly. Tab. 9. Typologie okresů Českou republiky podle zaměstnanosti v základních sektorech národního hospodářství a v odvětvích zpracovatelského průmyslu k 31.12. 1989 a 31.12. 1999 Území Typy podle zaměstnanosti Typy podle v sektorech NH zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu 1989 1999 1989 1999 Praha III++ III++ X X Středočeský kraj Benešov I++ I+,II+ S S,P Beroun 0 II+ S,H,SK SK Kladno II++ 0 H X Kolín I+ II+ E,CH X Kutná Hora I++ I+,II+ T, SK SK Mělník I+ II+ CH, P CH Mladá Boleslav II+, I+ II++ S S Nymburk I++ I+ X X Praha - východ I+ 0 S X Praha - západ I++ III+ H X Příbram I+, II+ I+ X X Rakovník I++ I+ SK SK Jihočeský kraj České III+ 0 X X Budějovice Český Krumlov I++ II+,I+ D, S D Jindřichův I++ I++ T T Hradec Písek I++ I+ S T Prachatice I++ I+ D D Strakonice I++ I+, II+ S S Tábor I+ II+ S,CH X Plzeňský kraj Domažlice I++ I++ S D Klatovy I++ I+ D P Plzeň - město III+,II+ III++ S X Plzeň - jih I++ I++ SK SK Plzeň - sever I++ II++ SK, E SK,E Rokycany I+ II+,I+ H, S H Tachov I++ II++ X E Karlovarský kraj Cheb III++ III+ X X Karlovy Vary III+ III+ SK SK Sokolov II++ II++ SK SK Ústecký kraj Děčín II+ II+ T T Chomutov II+ II+ H X Litoměřice I+ I+ D,CH,P X Louny I++ I+ X X Most II++ II++ CH CH Teplice II++ II+ SK SK Ústí nad Labem III+ III+ CH X Liberecký kraj Česká Lípa II++ II++ SK SK,E Jablonec nad II++ II++ SK,D,S D,SK Nisou Liberec II+ 0 T,S X Semily II+ II++ T, D, SK D,T Tab. 9. Typologie okresů Českou republiky podle zaměstnanosti v základních sektorech národního hospodářství a v odvětvích zpracovatelského průmyslu k 31.12. 1989 a 31.12. 1999 (pokračování) Území Typy podle zaměstnanosti Typy podle v sektorech NH zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu 1989 1999 1989 1999 Královéhradecký kraj Hradec Králové III+ III+ S X Jičín I++ I++ S,T X Náchod II++ II++ T,S T Rychnov nad I++ II++ X S Kněžnou Trutnov II++ II++ T,E T,E Pardubický kraj Chrudim II+,I+ I+,II+ S,T T Pardubice II+ 0 CH,E CH Svitavy I++ II++ T,SK T Ústí nad I+ II++ S,E E Orlicí kraj Vysočina Havlíčkův Brod I++ I++ S,SK SK Jihlava I+ II++ S P Pelhřimov I++ I++ T D,T Třebíč I++ I++ T T Žďár nad I++ II++ S S Sázavou Jihomoravský kraj Blansko II++ II++ S,E S,E Brno -- město III++ III++ S X Brno - venkov I++ II++ S X Břeclav I++ I+ CH,P X Hodonín I+ II++ P P Vyškov I++ I+ D D Znojmo I++ I++ SK,P X Olomoucký kraj Jeseník* I+, II+ T Olomouc 0 0 S,P X Prostějov I+ II+, I+ T T Přerov 0 0 S,E X Šumperk I+ II++ X E Zlínský kraj Kroměříž I+ II+ S,D,CH D Uherské I+, II+ II++ S S Hradiště Vsetín II++ II++ E,SK E,CH Zlín II+, I+ II+ T,CH CH,T Moravskoslezský kraj Bruntál I+ II+,I+ X X Frýdek - II++ II+ H H Místek Karviná II++ II+ H X Nový Jičín II++ II++ S S Opava I++ 0 S X Ostrava II++ II+ H H Pramen: ČSÚ Praha, 1990, VCRR MU Brno, 2001 * okres Jeseník je v roce 1989 zahrnut v okrese Šumperk Tab.10. Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu podle krajů a okresů ČR k 31.12. 1999 Kraj, celk Potr TOK Dřevo Chemi Sklo, Hutni Stroj Elekt okres em avin , e keram cký a íren- ro- y a papír ika a kovod ství techn tabá , stave ělný ika k polyg bní rafie hmoty a ostat ní Praha 8763 1305 3988 22332 6991 2311 10061 14485 14414 7 5 Benešov 1150 2540 401 820 333 445 1952 4269 740 0 Beroun 1107 765 567 2138 273 1897 1917 2753 766 6 Kladno 1212 1954 612 1625 1082 246 2788 2212 1602 1 Kolín 1072 1374 351 1439 1703 349 2272 1379 1861 8 Kutná Hora 9752 1392 1205 1083 366 1837 2707 975 187 Mělník 1313 2487 270 987 5407 352 1758 1476 393 0 Mladá 2832 1649 453 1282 948 1057 966 21002 967 Boleslav 4 Nymburk 8027 1616 491 1231 960 1215 992 1399 123 Praha - 1163 1468 385 1731 383 536 2206 3897 1032 východ 8 Praha - 7237 436 127 1046 983 604 2413 689 939 západ Příbram 1217 1867 1295 2113 610 229 2452 1812 1792 0 Rakovník 6188 847 122 538 755 1329 268 1634 695 Středočesk 1418 1839 6279 16033 13803 10096 22691 43497 11097 ý kraj 91 5 České 2077 2974 1003 4491 1136 1229 3465 4031 2444 Budějovice 3 Český 8711 637 1047 3041 196 66 1678 1145 901 Krumlov Jindřichův 1356 1685 3306 1992 61 1145 1613 1831 1932 Hradec 5 Písek 8610 1336 2061 1156 94 252 795 2024 892 Prachatice 6490 572 1087 1871 571 420 304 613 1052 Strakonice 1006 1668 1520 1220 132 81 1026 3415 1005 7 Tábor 1471 2631 1954 2277 1595 1322 1334 2194 1409 6 Jihočeský 8293 1150 1197 16048 3785 4515 10215 15253 9635 kraj 2 3 8 Domažlice 9514 505 1228 2429 417 645 1588 1616 1086 Klatovy 1089 2498 2053 2454 468 568 980 953 922 6 Plzeň - 2567 3314 386 2446 868 180 5129 8697 4656 město 6 Plzeň - 8408 948 497 1480 633 1757 908 639 1546 jih Plzeň - 9739 830 211 1015 615 2469 1467 469 2663 sever Rokycany 6839 112 845 469 853 178 2879 1171 332 Tachov 1036 1059 728 1679 1171 118 1477 861 3269 2 Plzeňský 8143 9266 5948 11972 5025 5915 14428 14406 14474 kraj 4 Cheb 9845 1258 1643 2369 667 924 1144 1212 628 Karlovy 1481 1778 1547 1914 398 3501 2503 1564 1609 Vary 4 Sokolov 1337 562 2378 1624 1145 2178 1751 2035 1706 9 Karlovarsk 3803 3598 5568 5907 2210 6603 5398 4811 3943 ý kraj 8 Děčín 1720 1291 3706 2798 1120 478 3350 2325 2138 6 Chomutov 1083 824 914 1418 337 767 3672 1210 1688 0 Litoměřice 1262 2455 1021 2731 1573 832 1915 1404 698 9 Louny 8154 1362 759 498 137 1364 1529 1989 516 Most 1205 903 1077 817 5008 314 1063 1763 1105 0 Teplice 1275 607 1112 1204 1053 4714 1719 832 1512 3 Ústí nad 1294 3277 371 1512 2539 78 2661 1473 1032 Labem 3 Ústecký 8656 1071 8960 10978 11767 8547 15909 10996 8689 kraj 5 9 Česká Lípa 1887 1118 1527 2177 1088 5421 1391 2588 3566 6 Jablonec 1927 445 1450 6556 959 4016 1801 2228 1818 n. Nisou 3 Liberec 2185 1252 4270 3897 1996 674 3692 4443 1634 8 Semily 1348 756 2903 4040 1130 743 1469 1567 881 9 Liberecký 7349 3571 1015 16670 5173 10854 8353 10826 7899 kraj 6 0 Tab.10. Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu podle krajů a okresů ČR k 31.12. 1999 (pokračování) Kraj, celk Potra TOK Dřevo Chem Sklo, Hutni Stroj Elekt okres em viny , ie keram cký a íren- ro- a papír ika a kovod ství techn tabák , stave ělný ika polyg bní rafie hmoty a ostat ní Hradec 1997 2617 1954 3763 1858 928 2969 2597 3287 Králové 3 Jičín 1031 1386 1922 1140 979 297 1026 2566 1002 8 Náchod 2204 2189 6191 2294 2708 158 2611 3379 2511 1 Rychnov 1274 1482 1350 1704 83 720 2798 4034 578 nad 9 Kněžnou Trutnov 2258 1295 7157 3185 971 715 1552 3670 4043 8 Královéhra 8766 8969 1857 12086 6599 2818 10956 16246 11421 decký kraj 9 4 Chrudim 1377 1400 2725 1970 297 757 2067 3821 734 1 Pardubice 2165 1906 1917 1596 6678 624 1844 2950 4144 9 Svitavy 1456 1991 3629 1744 477 1503 1706 3039 471 0 Ústí nad 2455 2401 2895 2528 664 270 2444 6056 7301 Orlicí 9 Pardubický 7454 7698 1116 7838 8116 3154 8061 15866 12650 kraj 9 6 Pelhřimov 1154 1343 2824 3275 226 257 650 2229 737 1 Havlíčkův 1333 1575 2251 1655 425 2391 1125 3153 760 Brod 5 Jihlava 1928 3623 2449 3157 290 1647 1602 4282 2231 1 Třebíč 1323 2073 3945 2561 274 132 1932 1566 751 4 Žďár nad 1800 1398 1925 2054 910 305 2759 6234 2416 Sázavou 1 kraj 7539 10012 1339 12702 2125 4732 8068 17464 6895 Vysočina 2 4 Blansko 1833 1047 2159 1970 454 1689 2538 5481 2996 4 Brno - 4312 3300 3836 5912 2318 696 9296 9927 7844 město 9 Brno - 1870 2458 2072 3126 689 1517 4039 2523 2280 venkov 4 Břeclav 1383 2567 1136 2157 2512 451 3033 1626 350 2 Hodonín 2209 3993 3924 3960 1118 1795 5067 1491 748 6 Vyškov 8955 928 885 2931 882 125 1594 707 903 Znojmo 1116 1926 1809 1694 286 1598 1839 933 1077 2 Jihomoravs 1362 16219 1582 21750 8259 7871 27406 22688 16198 ký kraj 12 1 Prostějov 1554 2190 6386 1614 686 250 3047 902 469 4 Olomouc 2691 4450 1273 3663 981 624 4198 9189 2540 8 Přerov 1603 1975 916 1857 992 1137 3029 3402 2729 7 Šumperk 1989 1633 2112 3512 521 1282 3177 3515 4145 7 Jeseník 4689 426 1264 665 259 231 1625 114 105 Olomoucký 8308 10674 1195 11311 3439 3524 15076 17122 9988 kraj 5 1 Zlín 3518 2159 7758 3656 8628 644 5124 3999 3214 2 Kroměříž 1404 1984 1055 4141 1496 118 1690 1281 2277 2 Uherské 2224 3161 2074 2451 924 1144 2750 6675 3062 Hradiště 1 Vsetín 2240 1730 1895 3678 3821 1988 3453 1051 4790 6 Zlínský 9387 9034 1278 13926 1486 3894 13017 13006 13343 kraj 1 2 9 Bruntál 1376 1205 2610 2122 1910 338 3526 1755 298 4 Frýdek - 2478 2748 2749 2332 347 557 12642 2232 1182 Místek 9 Karviná 1779 1881 1967 1836 751 465 7980 2209 705 4 Nový Jičín 2495 1598 2216 1770 1305 488 4155 10597 2823 2 Opava 1800 2824 1865 3373 2098 378 3446 2999 1021 4 Ostrava - 5252 3503 1864 3125 3287 964 34031 3356 2399 město 9 Moravskosl 1518 13759 1327 14558 9698 3190 65780 23148 8428 ezský kraj 32 1 ČR 1294 14647 1498 19411 1018 78024 23541 23981 14907 603 2 30 1 59 9 4 4 Pramen: ČSÚ Praha, 1990, VCRR MU Brno, 2001 Tab.11. Podíl odvětví zpracovatelského průmyslu na celkové zaměstnanosti v krajích a okresech ČR k 31.12.1999 Kraj, celk Potr TOK Dřevo Chemi Sklo, Hutni Stroj Elekt okres em avin , e keram cký a íren- ro- y a papír ika a kovod ství techn tabá , stave ělný ika k polyg bní rafie hmoty a ostat ní Praha 11,5 1,7 0,5 2,9 0,9 0,3 1,3 1,9 1,9 Benešov 30,6 6,8 1,1 2,2 0,9 1,2 5,2 11,4 2,0 Beroun 35,7 2,5 1,8 6,9 0,9 6,1 6,2 8,9 2,5 Kladno 23,1 3,7 1,2 3,1 2,1 0,5 5,3 4,2 3,1 Kolín 31,0 4,0 1,0 4,2 4,9 1,0 6,6 4,0 5,4 Kutná Hora 33,4 4,8 4,1 3,7 1,3 6,3 9,3 3,3 0,6 Mělník 31,5 6,0 0,6 2,4 13,0 0,8 4,2 3,5 0,9 Mladá 47,3 2,8 0,8 2,1 1,6 1,8 1,6 35,1 1,6 Boleslav Nymburk 26,6 5,3 1,6 4,1 3,2 4,0 3,3 4,6 0,4 Praha - 27,3 3,4 0,9 4,1 0,9 1,3 5,2 9,2 2,4 východ Praha - 24,0 1,4 0,4 3,5 3,3 2,0 8,0 2,3 3,1 západ Příbram 26,7 4,1 2,8 4,6 1,3 0,5 5,4 4,0 3,9 Rakovník 29,2 4,0 0,6 2,5 3,6 6,3 1,3 7,7 3,3 Středočesk ý kraj České 22,3 3,2 1,1 4,8 1,2 1,3 3,7 4,3 2,6 Budějovice Český 34,9 2,6 4,2 12,2 0,8 0,3 6,7 4,6 3,6 Krumlov Jindřichův 33,7 4,2 8,2 4,9 0,2 2,8 4,0 4,5 4,8 Hradec Písek 29,5 4,6 7,1 4,0 0,3 0,9 2,7 6,9 3,1 Prachatice 30,9 2,7 5,2 8,9 2,7 2,0 1,4 2,9 5,0 Strakonice 33,3 5,5 5,0 4,0 0,4 0,3 3,4 11,3 3,3 Tábor 32,1 5,7 4,3 5,0 3,5 2,9 2,9 4,8 3,1 Jihočeský kraj Domažlice 36,3 1,9 4,7 9,3 1,6 2,5 6,1 6,2 4,1 Klatovy 29,5 6,8 5,6 6,7 1,3 1,5 2,7 2,6 2,5 Plzeň - 23,2 3,0 0,3 2,2 0,8 0,2 4,6 7,9 4,2 město Plzeň - 33,1 3,7 2,0 5,8 2,5 6,9 3,6 2,5 6,1 jih Plzeň - 36,9 3,1 0,8 3,8 2,3 9,3 5,6 1,8 10,1 sever Rokycany 36,3 0,6 4,5 2,5 4,5 0,9 15,3 6,2 1,8 Tachov 37,1 3,8 2,6 6,0 4,2 0,4 5,3 3,1 11,7 Plzeňský kraj Cheb 23,2 3,0 3,9 5,6 1,6 2,2 2,7 2,9 1,5 Karlovy 25,9 3,1 2,7 3,3 0,7 6,1 4,4 2,7 2,8 Vary Sokolov 32,4 1,4 5,8 3,9 2,8 5,3 4,2 4,9 4,1 Karlovarsk ý kraj Děčín 32,2 2,4 6,9 5,2 2,1 0,9 6,3 4,3 4,0 Chomutov 21,8 1,7 1,8 2,8 0,7 1,5 7,4 2,4 3,4 Litoměřice 26,6 5,2 2,1 5,7 3,3 1,8 4,0 3,0 1,5 Louny 24,8 4,1 2,3 1,5 0,4 4,1 4,6 6,0 1,6 Most 21,5 1,6 1,9 1,5 8,9 0,6 1,9 3,2 2,0 Teplice 25,0 1,2 2,2 2,4 2,1 9,2 3,4 1,6 3,0 Ústí nad 22,2 5,6 0,6 2,6 4,4 0,1 4,6 2,5 1,8 Labem Ústecký kraj Česká Lípa 38,4 2,3 3,1 4,4 2,2 11,0 2,8 5,3 7,2 Jablonec 41,1 0,9 3,1 14,0 2,0 8,6 3,8 4,7 3,9 n. Nisou Liberec 28,5 1,6 5,6 5,1 2,6 0,9 4,8 5,8 2,1 Semily 38,3 2,1 8,2 11,5 3,2 2,1 4,2 4,4 2,5 Liberecký kraj Tab.11. Podíl odvětví zpracovatelského průmyslu na celkové zaměstnanosti v krajích a okresech ČR k 31.12.1999 (pokračování) Kraj, celk Potra TOK Dřevo Chem Sklo, Hutni Stroj Elekt okres em viny , ie keram cký a íren- ro- a papír ika a kovod ství techn tabák , stave ělný ika polyg bní rafie hmoty a ostat ní Hradec 23,4 3,1 2,3 4,4 2,2 1,1 3,5 3,0 3,9 Králové Jičín 31,1 4,2 5,8 3,4 2,9 0,9 3,1 7,7 3,0 Náchod 41,1 4,1 11,5 4,3 5,0 0,3 4,9 6,3 4,7 Rychnov 38,4 4,5 4,1 5,1 0,2 2,2 8,4 12,1 1,7 nad Kněžnou Trutnov 37,9 2,2 12,0 5,3 1,6 1,2 2,6 6,2 6,8 Královéhra decký kraj Chrudim 33,0 3,4 6,5 4,7 0,7 1,8 5,0 9,2 1,8 Pardubice 27,5 2,4 2,4 2,0 8,5 0,8 2,3 3,7 5,3 Svitavy 34,3 4,7 8,5 4,1 1,1 3,5 4,0 7,2 1,1 Ústí nad 37,7 3,7 4,4 3,9 1,0 0,4 3,8 9,3 11,2 Orlicí Pardubický kraj Pelhřimov 34,8 4,1 8,5 9,9 0,7 0,8 2,0 6,7 2,2 Havlíčkův 33,0 3,9 5,6 4,1 1,1 5,9 2,8 7,8 1,9 Brod Jihlava 37,5 7,1 4,7 6,2 0,6 3,2 3,4 7,1 5,3 Třebíč 29,2 4,6 8,7 5,7 0,6 0,3 4,3 3,5 1,7 Žďár nad 35,9 2,8 3,8 4,1 1,8 0,6 5,5 12,4 4,8 Sázavou kraj Vysočina Blansko 42,8 2,6 5,0 4,9 1,1 4,0 5,8 12,4 7,0 Brno - 18,4 1,4 1,6 2,5 1,0 0,3 4,0 4,2 3,3 město Brno - 36,0 4,7 4,0 6,0 1,3 2,9 7,8 4,9 4,4 venkov Břeclav 27,2 5,0 2,2 4,2 4,9 0,9 6,0 3,2 0,7 Hodonín 34,2 6,2 6,1 6,1 1,7 2,8 7,8 2,3 1,2 Vyškov 30,6 3,2 3,0 10,0 3,0 0,4 5,4 2,4 3,1 Znojmo 26,6 4,6 4,3 4,0 0,7 3,8 4,4 2,2 2,6 Jihomoravs ký kraj Prostějov 36,7 5,2 15,1 3,8 1,6 0,6 7,2 2,1 1,1 Olomouc 25,8 4,3 1,2 3,5 0,9 0,6 4,0 8,8 2,4 Přerov 29,5 3,6 1,7 3,4 1,8 2,1 5,6 6,3 5,0 Šumperk 37,8 3,1 4,0 6,7 1,0 2,4 6,0 6,7 7,9 Jeseník 26,5 2,4 7,1 3,8 1,5 1,3 9,2 0,6 0,6 Olomoucký kraj Zlín 36,0 2,2 7,9 3,7 8,8 0,7 5,2 4,1 3,3 Kroměříž 31,8 4,5 2,4 9,4 3,4 0,3 3,8 2,9 5,2 Uherské 38,1 5,4 3,6 4,2 1,6 2,0 4,7 11,4 5,2 Hradiště Vsetín 37,0 2,9 3,1 6,1 6,3 3,3 5,7 1,7 7,9 Zlínský kraj Bruntál 33,0 2,9 6,2 5,1 4,6 0,8 8,4 4,2 0,7 Frýdek - 29,2 3,2 3,2 2,7 0,4 0,7 14,9 2,6 1,4 Místek Karviná 17,4 1,8 1,9 1,8 0,7 0,5 7,8 2,2 0,7 Nový Jičín 39,8 2,5 3,5 2,8 2,1 0,8 6,6 16,9 4,5 Opava 27,2 4,3 2,8 5,1 3,2 0,6 5,2 4,5 1,5 Ostrava - 30,4 2,0 1,1 1,8 1,9 0,6 19,7 1,9 1,4 město Moravskosl ezský kraj ČR 27,2 3,1 3,1 4,1 2,1 1,6 4,9 5,0 3,1 Tab.12. Koeficienty odvětvové specializace zpracovatelského průmyslu v krajích a okresech ČR k 31.12.1999 Kraj, celk Potr TOK Dřevo Chemi Sklo, Hutni Stroj Elekt okres em avin , e keram cký a íren- ro- y a papír ika a kovod ství techn tabá , stave ělný ika k polyg bní rafie hmoty a ostat ní Praha 0,4 0,6 0,2 0,7 0,4 0,2 0,3 0,4 0,6 Benešov 1,1 2,2 0,3 0,5 0,4 0,7 1,1 2,3 0,6 Beroun 1,3 0,8 0,6 1,7 0,4 3,7 1,3 1,8 0,8 Kladno 0,9 1,2 0,4 0,8 1,0 0,3 1,1 0,8 1,0 Kolín 1,1 1,3 0,3 1,0 2,3 0,6 1,3 0,8 1,7 Kutná Hora 1,2 1,6 1,3 0,9 0,6 3,8 1,9 0,7 0,2 Mělník 1,2 1,9 0,2 0,6 6,1 0,5 0,9 0,7 0,3 Mladá 1,7 0,9 0,2 0,5 0,7 1,1 0,3 7,0 0,5 Boleslav Nymburk 1,0 1,7 0,5 1,0 1,5 2,5 0,7 0,9 0,1 Praha - 1,0 1,1 0,3 1,0 0,4 0,8 1,0 1,8 0,8 východ Praha - 0,9 0,5 0,1 0,9 1,5 1,2 1,6 0,5 1,0 západ Příbram 1,0 1,3 0,9 1,1 0,6 0,3 1,1 0,8 1,3 Rakovník 1,1 1,3 0,2 0,6 1,7 3,8 0,3 1,5 1,0 Středočesk ý kraj České 0,8 1,0 0,3 1,2 0,6 0,8 0,8 0,9 0,8 Budějovice Český 1,3 0,8 1,3 3,0 0,4 0,2 1,4 0,9 1,2 Krumlov Jindřichův 1,2 1,4 2,6 1,2 0,1 1,7 0,8 0,9 1,5 Hradec Písek 1,1 1,5 2,2 1,0 0,2 0,5 0,6 1,4 1,0 Prachatice 1,1 0,9 1,6 2,2 1,3 1,2 0,3 0,6 1,6 Strakonice 1,2 1,8 1,6 1,0 0,2 0,2 0,7 2,3 1,1 Tábor 1,2 1,9 1,4 1,2 1,6 1,8 0,6 1,0 1,0 Jihočeský kraj Domažlice 1,3 0,6 1,5 2,3 0,7 1,5 1,2 1,2 1,3 Klatovy 1,1 2,2 1,8 1,6 0,6 0,9 0,5 0,5 0,8 Plzeň - 0,9 1,0 0,1 0,5 0,4 0,1 0,9 1,6 1,3 město Plzeň - 1,2 1,2 0,6 1,4 1,2 4,2 0,7 0,5 1,9 jih Plzeň - 1,4 1,0 0,3 0,9 1,1 5,7 1,1 0,4 3,2 sever Rokycany 1,3 0,2 1,4 0,6 2,1 0,6 3,1 1,2 0,6 Tachov 1,4 1,2 0,8 1,5 2,0 0,3 1,1 0,6 3,7 Plzeňský kraj Cheb 0,9 1,0 1,2 1,4 0,7 1,3 0,5 0,6 0,5 Karlovy 1,0 1,0 0,9 0,8 0,3 3,7 0,9 0,5 0,9 Vary Sokolov 1,2 0,4 1,8 1,0 1,3 3,2 0,9 1,0 1,3 Karlovarsk ý kraj Děčín 1,2 0,8 2,2 1,3 1,0 0,5 1,3 0,9 1,3 Chomutov 0,8 0,5 0,6 0,7 0,3 0,9 1,5 0,5 1,1 Litoměřice 1,0 1,7 0,7 1,4 1,5 1,1 0,8 0,6 0,5 Louny 0,9 1,3 0,7 0,4 0,2 2,5 0,9 1,2 0,5 Most 0,8 0,5 0,6 0,4 4,2 0,3 0,4 0,6 0,6 Teplice 0,9 0,4 0,7 0,6 1,0 5,6 0,7 0,3 0,9 Ústí nad 0,8 1,8 0,2 0,6 2,0 0,1 0,9 0,5 0,6 Labem Ústecký kraj Česká Lípa 1,4 0,7 1,0 1,1 1,0 6,7 0,6 1,0 2,3 Jablonec 1,5 0,3 1,0 3,4 1,0 5,2 0,8 0,9 1,2 n. Nisou Liberec 1,0 0,5 1,8 1,2 1,2 0,5 1,0 1,2 0,7 Semily 1,4 0,7 2,6 2,8 1,5 1,3 0,8 0,9 0,8 Liberecký kraj Tab.12. Koeficienty odvětvové specializace zpracovatelského průmyslu v krajích a okresech ČR k 31.12.1999 (pokračování) Kraj, celk Potra TOK Dřevo Chem Sklo, Hutni Stroj Elekt okres em viny , ie keram cký a íren- ro- a papír ika a kovod ství techn tabák , stave ělný ika polyg bní rafie hmoty a ostat ní Hradec 0,9 1,0 0,7 1,1 1,0 0,7 0,7 0,6 1,2 Králové Jičín 1,1 1,4 1,8 0,8 1,4 0,5 0,6 1,5 1,0 Náchod 1,5 1,3 3,7 1,0 2,4 0,2 1,0 1,3 1,5 Rychnov 1,4 1,5 1,3 1,3 0,1 1,3 1,7 2,4 0,6 nad Kněžnou Trutnov 1,4 0,7 3,8 1,3 0,8 0,7 0,5 1,2 2,2 Královéhra decký kraj Chrudim 1,2 1,1 2,1 1,2 0,3 1,1 1,0 1,8 0,6 Pardubice 1,0 0,8 0,8 0,5 4,0 0,5 0,5 0,7 1,7 Svitavy 1,3 1,5 2,7 1,0 0,5 2,2 0,8 1,4 0,4 Ústí nad 1,4 1,2 1,4 1,0 0,5 0,3 0,8 1,9 3,6 Orlicí Pardubický kraj Pelhřimov 1,3 1,3 2,7 2,4 0,3 0,5 0,4 1,3 0,7 Havlíčkův 1,2 1,3 1,8 1,0 0,5 3,6 0,6 1,6 0,6 Brod Jihlava 1,4 2,3 1,5 1,5 0,3 2,0 0,7 1,4 1,7 Třebíč 1,1 1,5 2,8 1,4 0,3 0,2 0,9 0,7 0,5 Žďár nad 1,3 0,9 1,2 1,0 0,8 0,4 1,1 2,5 1,5 Sázavou kraj Vysočina Blansko 1,6 0,8 1,6 1,2 0,5 2,5 1,2 2,5 2,2 Brno - 0,7 0,5 0,5 0,6 0,5 0,2 0,8 0,8 1,1 město Brno - 1,3 1,5 1,3 1,5 0,6 1,8 1,6 1,0 1,4 venkov Břeclav 1,0 1,6 0,7 1,0 2,3 0,5 1,2 0,6 0,2 Hodonín 1,3 2,0 1,9 1,5 0,8 1,7 1,6 0,5 0,4 Vyškov 1,1 1,0 1,0 2,5 1,4 0,3 1,1 0,5 1,0 Znojmo 1,0 1,5 1,4 1,0 0,3 2,3 0,9 0,4 0,8 Jihomoravs ký kraj Prostějov 1,4 1,7 4,8 0,9 0,8 0,4 1,5 0,4 0,4 Olomouc 1,0 1,4 0,4 0,9 0,4 0,4 0,8 1,8 0,8 Přerov 1,1 1,2 0,5 0,8 0,9 1,3 1,1 1,2 1,6 Šumperk 1,4 1,0 1,3 1,6 0,5 1,5 1,2 1,3 2,5 Jeseník 1,0 0,8 2,3 0,9 0,7 0,8 1,9 0,1 0,2 Olomoucký kraj Zlín 1,3 0,7 2,5 0,9 4,1 0,4 1,1 0,8 1,0 Kroměříž 1,2 1,5 0,8 2,3 1,6 0,2 0,8 0,6 1,6 Uherské 1,4 1,8 1,1 1,0 0,7 1,2 1,0 2,3 1,7 Hradiště Vsetín 1,4 0,9 1,0 1,5 3,0 2,0 1,2 0,3 2,5 Zlínský kraj Bruntál 1,2 0,9 2,0 1,2 2,1 0,5 1,7 0,8 0,2 Frýdek - 1,1 1,1 1,0 0,7 0,2 0,4 3,0 0,5 0,4 Místek Karviná 0,6 0,6 0,6 0,4 0,3 0,3 1,6 0,4 0,2 Nový Jičín 1,5 0,8 1,1 0,7 1,0 0,5 1,3 3,4 1,4 Opava 1,0 1,4 0,9 1,2 1,5 0,3 1,1 0,9 0,5 Ostrava - 1,1 0,7 0,3 0,4 0,9 0,3 4,0 0,4 0,4 město Moravskosl ezský kraj ČR Obr.3. Počet pracovníků v sektorech národního hospodářství (NH) v České republice v letech 1989 -- 2001 Pramen: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce 1948-2001, ČSÚ 2002 Obr.4. Počet pracovníků ve zpracovatelském průmyslu a jejich podíl na celkové zaměstnanosti v České republice v letech 1989 -- 2001 Pramen: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce 1948-2001, ČSÚ 2002