Selekce ˙ Přirozená ˙ Umělá ˙ Mezi populacemi ˙ Uvnitř populací ˙ Podmínkou je dostatečná genetická variabilita ˙ Výběr se provádí z rozsáhlého dobře uspořádaného systému pozorování, využívá se genetické variability O/ Faktory srovnání při selekci mezi populacemi ˙ Znáhodnění § Náhodný vzorek jedinců § Rozsah selekce v každé populaci musí být stejný § Sledování projevu jedinců z testovacího křížení ˙ Rovnocenost působení § Minimalizace rozdílů V[E] uvnitř populací ˙ Typ srovnání § Přímé -- testovaná populace je sledována na jedné lokalitě § Nepřímé -- sledování na různých lokalitách ˙ Četnost měření § Účinnost srovnání je primárně určena počtem srovnávaných otců z každé populace, ne počtem potomků na otce. Je nutné zajistit dostatečné množství otců z každé populace. § Průměrný projev potomků představuje průměrnou šlechtitelskou hodnotu otců § Počet měření, záleží na opakovatelnosti znaku, lépe je měřit různé skupiny potomků v různých letech než opakovaně stejnou skupinu § Ekonomická kritéria mohutnosti srovnávání § Selekční pokrok ˙ Sledování interakce genotyp - prostředí § Srovnání je nutné provádět na různých lokalitách O/ Selekce uvnitř populací ˙ Stabilizační § Proti krajním fenotypům § Snižuje se variabilita § Populační průměr se nemění ˙ Disruptivní § Selektovány jsou krajní fenotypy § Páření mezi selektovanými skupinami § Zvyšuje se variabilita § Populační průměr se posunuje ke zvýhodňované skupině ˙ Přímá § Jednosměrná nebo obousměrná § Selekce na krajní fenotypy § Nejsou vzájemně kříženy § Snižování rozptylu § Posun populačního průměru ve směru selekce O/ Reakce na selekci (změny populačního průměru) závisí na heritabilitě, způsobu selekce a množství aplikované selekce. ˙ Variabilita šlechtitelských hodnot (V[A]) § Čím větší rozdíly šlechtitelských hodnot mezi jedinci, tím větší reakce na selekci § Reakce na selekci se zvyšuje s rostoucí hodnotou aditivního rozptylu ˙ Generační interval (L) § Vyjádřen buď počtem generací za rok nebo počtem roků na generaci § Reakce na selekci se zvyšuje tam, kde jsou selektováni mladší jedinci § V případě, že rodiče produkují více než jednoho potomka, je generační interval průměrným věkem rodičů ˙ Selekční diferenciál (S) § Selekční diferenciál je průměrná fenotypová hodnota selektovaných rodičů vyjádřená jako odchylka od populačního průměru před selekcí ˙ Intenzita selekce (i) § Selekční pokrok závisí na podílu selektovaných jedinců, čím je menší, tím je větší selekční pokrok § Intenzita selekce měří množství aplikované selekce, tedy převahu selektovaných rodičů standardizovanou množstvím variability pro daný znak i = S/s[p ] § Zvyšování intenzity selekce snižováním počtu selektovaných rodičů vede ve svém důsledku k nárůstu inbreedingu ˙ Efektivní velikost populace § Ovlivňuje všechny podstatné parametry selekce, zejména selekční pokrok § Pravděpodobnost příbuzenského páření roste s poklesem počtu rodičů § Mírou očekávané velikosti inbreedingu bude pak efektivní velikost populace počítaná za předpokladu, že rodiče byli vybíráni náhodně N[e] = 4 sdL/(s+d) s je počet otců vstupujících do populace za rok d je počet matek vstupujících do populace za rok L je průměrný generační interval otců a matek v rocích § S poklesem N[e] klesá 1. Reakce na selekci 2. Klesá selekční limit, 3. Selekční limit je dosažen rychleji § Predikci velikosti inbreedingu v souvislosti s N[e] je možné provést dle následujícího schémat DF = 1/(8sL) = 1/(2N[e] ) (za generaci) DF = 1/(8sL^2) = 1/(2N[e]L) (za rok) § Pečlivé sledování DF je nutné při plánování selekčních programů. Znalost DF pak dává informaci o inbrední depresi, možném snižování V[A] s negativními důsledky na selekci a poklesu reakce na selekci. § Při plánování experimentů je nutné: 1. zamezit páření velmi blízkých příbuzných 2. zajistit, aby efektivní velikost populace byla taková, aby DF nebylo větší než 15% za rok ˙ Genetický posun (drift) § V důsledku výběru z malých populací dochází k náhodným změnám genových četností a celkovému ovlivnění reakce na selekci. Selekční limit je dosažen rychleji. § Čím menší bude efektivní velikost populace, tím větší budou náhodné změny v genové četnosti § Jediný způsob, jak zajistit selekční pokrok je dostatečně velké N[e ]§ V praxi se efektivní velikost populace počítá pro variační koeficient reakce na selekci 20%, kde pak N[e] = 50L/ i^2 h^2 t ˙ Přesnost selekce § Sleduje se v případě, že neznáme přesně šlechtitelské hodnoty jedinců § Přesnost selekce je korelace mezi odhady, které máme k dispozici a skutečnou šlechtitelskou hodnotou jedince § Přesnost selekce při jednom měření u jednoho jedince je rovna druhé odmocnině heritability O/ Výpočet reakce na selekci ˙ Reakce na selekci R § Rozdíl potomků selektovaných rodičů od populačního průměru. R = b[OP]S = h^2S = i s[p] h^2 = i s[A] h ˙ Realizovaná heritabilita ze selekčního diferenciálu § Jedná se o odhad heritability z naměřených hodnot selekčního diferenciálu a reakce na selekci § Může být odhadován ze sklonu regresních křivek b = h^2 § Odhad z jednocestné selekce R = h^2S h^2 = DR/DS § Realizovaná heritability h^2 = R[c]/S[k ] § Odhad z dvojcestné selekce h^2 = [konečná diference mezi +/- liniemi]/[kumulovaný selekční diferenciál +/-] ˙ Postup při výběru metody selekce v rodinách příbuzných § Znalost typu rodiny, příbuzenských poměrů § Velikost rodiny § Fenotypová korelace mezi členy rodiny § Pak fenotypová hodnota jedince P = P[f] + P[w ]P[f] je odchylka průměrů rodin od populačního průměru P[w] je odchylka jedince od průměru rodiny § Při individuální selekci selektujeme pouze na základě fenotypové hodnoty jedince, obě složky mají stejnou váhu § Při selekci rodin selektujeme ne základě průměrů rodin, odchylky uvnitř rodin zanedbáváme. Používá se v případě nízké heritability. § Selekce uvnitř rodin probíhá pouze na základě odchylek jedinců. Používá se v případě vysoké složky environmentálního rozptylu. Heteroze ˙ Hybridní zdatnost má veliký vliv u rostlin i živočichů, zvyšuje produkci. ˙ Projeví se v případě, kdy hybridní zdatnost hybrida F[1] je vyšší, než u homozygotních rodičů (P[1] nebo P[2]). Pak H = F[1] -- 0,5 (P[1] + P[2]) ˙ Z genetického hlediska se jedná o asociaci lokusů s dominantními účinky, které způsobí, že H>0. Dominantní účinky na generaci F[1] se tedy projeví tehdy, jestliže budou působit stejným směrem, jednosměrně. Lze tedy hovořit o superdominanci. ˙ V případě H<0 se jedná o disperzi. ˙ Obecná podmínka heteroze je následující: * d * > * a *