1. Regulace genové exprese:

•      Prokaryotické b.

•      Eukaryotické b.

2. Vybrané metody studia genů

3. Šum v genetické informaci

•      mutagenní faktory

•      typy mutací

                                Regulace genové exprese u prokaryont

•      Konstitutivní a adaptivní proteiny

Strategie syntézy adaptivních proteinů:

katabolické dráhy – indukce substrátem

anabolické dráhy – represe konečným produktem



OPERON – transkripční jednotka:

promotor, operátor, strukturní geny

represor, induktor

negativní a pozitivní regulace operonu





                                Regulace  genové exprese u eukaryont

Rozdíly:

•       velikost genomu

•       lokalizace genomu

•       struktura chromozómů

•       životnost m RNA



Úrovně regulace:

•       genomu

•       transkripce

•       úpravy RNA a translokace

•       translace

•       posttranslační





                                     Negativní regulace operonu

                                     Pozitivní regulace operonu

                                Možnosti regulace eukaryontní genomu


•       změny ve struktuře chromatinu

•       metylace DNA

                                         Degradace proteinů

                                       In vitro replikace DNA
                                    řetězová polymerázová reakce
                                  (polymerase chain reaction PCR)

•       Komponenty:

- syntetické primery

- DNA polymeráza

(Taq polymeráza – z bakterie Thermus aquaticus - optimum 72^oC)

 - všechny 4 deoxyribonukleozidtrifosfáty





                                         Rekombinantní DNA

Restrikční endonukleázy

   enzymy bakteriálního původu, specificky rozeznávají určité sekvence v DNA o velikosti cca 5
nukleotidů, vznikají tzv. „lepivé konce“.















                                           Klonování genů

•      Klon – populace DNA molekul vzniklých replikací jedné molekuly

Kroky:

•      Inzerce cizorodé DNA do klonovacího vektoru

•      Vnesení vektoru do hostitelských buněk

•      Amplifikace vektoru v hostitelských buňkách

•      Selekce buněk, které vektor skutečně obsahují

•      Identifikace klonů obsahujících požadovaný gen