1
Klasifikace sladkovodních organismů
Základní ekologické třídění:
* Producenti: řasy, rozsivky, sinice, vodní cévnaté rostliny
* Konzumenti: měkkýši, vodní hmyz, korýši, ryby (kroužkovnci, prvoci..)
* Destruenti: vodní baktérie, vodní houby
Podle postavení v energetickém řetězci:
* Autotrofní - producenti
* Fagotrofní - makrokonzumenti (herbivorie, predace, parazitismus)
* Saprotrofní ­ mikrokonzumenti - destruenti
Podle způsobu života:
* Bentos: upoutaní ke dnu
* Perifyton: nárosty na dně
* Plankton: vzplývající organismy (závislí na proudu)
* Nekton: plovoucí organismy (nezávislí na proudu)
* Neuston: žijící na povrchové blance vody
2
Fytoplankton
3
Zooplankton
4
Makrozoobentos
5
Vody podzemní
6
Podzemní vody
podpovrchová voda
- veškerá voda nacházející se pod povrchem půdy
puklinová voda
- vyplňuje pukliny v zemské kůře
podzemní vody
- stojaté i proudící
- nedostatek světla
- nízká a konstantní teplota
- omezené potravní zdroje (allochtonního původu)
- chybí fotosyntetizující organismy
7
Obyvatelé intersticiálních prostor
8
Stygon -
společenstvo
podzemních
vod
9
Stygobionti - adaptace: - ztráta pigmentace
- redukce světločivných orgánů
- dominance hmatu a čichu
Reliktní charakter fauny:
Bathynella natans - bezkrunýřka slepá
Troglochaetus beranecki - máločlenka sladkovodní
Marifugia cavatica - rournatec jeskynní
Slepé ryby: Amblyopsis speleus
Lucifraga subterranea
Mlok: Proteus anguinus - macarát jeskynní
10
Vody povrchové
11
VODY TEKOUCÍ
Systémy otevřené
* lineární charakter
* umožňují migrace, i mezi mořem a sladkou vodou
* kontakt s terestrickým prostředím tok
a jeho povodí tvoří komplex
* přísun látek přítokem, z okolí, jejich ztráty odtokem
* kolísající průtok
* nestabilní dno
* jednosměrné proudění
12
Proudění
* v přírodě laminární vyjímečně, turbulentní
riffles: lotické úseky - peřejnaté úseky
pools: lenitické úseky - málo proudivé
* ovlivňuje fyzikální a chemické faktory vody,
* působí na všechny organismy
morfoplasticky
fyzioplasticky
etoplasticky
13
Vztah organismů k proudění
škála: rheobiont - limnobiont
Adaptace rostlin na proudění
vláknité řasy a sinice
přichycují se pomocí rhizoidů
různých způsobů ukotvení
"přilepení"
kořenující makrovegetace
tvarové a velikostní odchylky oproti druhům ze stojatých vod
14
Adaptace živočichů na proudění
tělo opatřeno háčky, výrůstky, přísavkami, na různých místech
těla (Liponeura)
tvar těla
(Ancylus,
Epeorus)
"závaží" (Silo)
úkryty
hyporeál
sítě (Hydropsyche)
lepení pomocí byssových
vláken (Dreissena)
15
Rychlost vody
závisí na:
* spádu
* charakteru dna
* tvaru koryta - nejvyšší rychlost v proudnici v určité
hloubce pod hladinou
nižší rychlost při hladině a březích
Hraniční vrstva v blízkosti obtékaných těles zóna klidné vody
za obtékanými tělesy ­ význam pro
mikrodistribuci organismů
(sedimentace, zakořeňování rostlin aj.)
16
Teplota, rychlost proudu, charakter substrátu dna
* souvisí s geologickými a topografickými podmínkami
Rychlost proudu
Kamenité dno - rychlost proudění asi 120 cm.s-1
Štěrkovité dno - rychlost proudění asi 40 cm.s-1
Středně hrubý písek - rychlost proudění asi 20 cm.s-1
Bahnité dno - rychlost proudění asi 10 cm.s-1
Teplota vody
Prameniště - nejmenší kolísání s rozpětím do 5o
C
Horní úsek toku - roční výkyvy do 10o
C
Střední úsek toku - roční výkyvy nad 10o
C
Dolní úsek toku - roční výkyvy nad 15o
C
Průtok
základní charakteristika vodního stavu v toku ­ průtok (Q)
n-leté a m-denní průtoky
17
Členění toku
18
Rybí pásma
19
Ekologické členění toku
krenál - ritrál - potamál
Prameniště - krenál:
eukrenal pramen
hypokrenal pramenná stružka
Eukrenál
přechod mezi podzemními a povrchovými vodami
nízká a stálá teplota
málo kyslíku
druhy z podzemí (Niphargus)
druhy nižších úseků toku (Gammarus).
Hypokrenál
obvykle málo vodný
teplota blízká teplotě pramene
Diatoma hiemale, Bithynella austriaca, Crenobia alpina
20
Ritrál
Potok: ritrál epiritrál - horní pstruhové pásmo
metaritrál - dolní pstruhové pásmo
Řeka (horní tok): hyporitrál - pásmo lipanové
* obvykle vysoký obsah kyslíku
* převážně kamenitý až štěrkovitý substrát dna
* oligostenotermní a polyoxybiontní organismy
* tvarem těla přizpůsobení proudu
* (jepice Ecdyonurus, vranka Cottus gobio),
* z nektonu lososovité ryby,
* pravý plankton chybí
přes adaptace k vyšší rychlosti proudu vodu - strhávání organismů
a jejich transport po proudu níže
vyrovnáváno migrací proti proudu: pozitivní rheotaxí
rekolonizačními lety samic
21
Řeka: (střední tok) epipotamal pásmo parmové
(dolní tok) metapotamal pásmo cejnové
Veletok: hypopotamal brakická voda
Potamál
* letní teploty přesahují 20°C
* může docházet ke kyslíkovým deficitům
* proudění pomalejší
* dno obvykle písčité až bahnité
* eurytermní až polystenotermní druhy (Oligoneuriella,
Theodoxus)
* nekton tvořen hlavně kaprovitými rybami (Abramis brama,
Barbus barbus).
* potamoplankton tvořen vířníky, perloočkami a buchankami mnoho
druhů
22
Rozložení potravních skupin podle teorie říčního kontinua
v podélném profilu toku (RCC - River Continuum Concept)
23
VODY STOJATÉ
systémy s relativně uzavřeným cyklem
určující je:
dotace vodou
srážky
přítok
podzemní vody
a
ztráty vody
odtok
odpar
- dopad na chemismus vody
24
Členění stojatých vod - vodních nádrží
pelagiál ­ volná voda,
obývá ji plankton (organismy pasivně se vznášející ve
volné vodě nebo s omezeným aktivním pohybem, např.
korýši) a
nekton (organismy aktivně plovoucí, např. ryby)
horní, prosvětlená eufotická vrstva,
(epilimnion) ­ trofogenní vrstva
dolní vrstva s nedostatkem světla
hypolimnion ­ trofolytická vrstva
mezi nimi ­ skočná vrstva ­ termoklina
metalimnion
bentál ­ dno, obývá bentos
litorál - příbřežní prosvětlená zóna bentálu
profundál - část dna pod kompenzačním bodem
v přirozených mělkých nádržích chybí
25
Ekologické členění stojatých vod
Teplotní stratifikace a cirkulace vody v nádržích viz učebnice Losos
et al. 1984, str. 92-95
26
27
Litorál
příbřežní prosvětlená zóna bentálu (toky - ripál)
odpovídá epilimnionu
charakter a rozsah dán
morfologií nádrže
propustností vody pro světlo
lze jej dále členit na:
epilitorál ­ půda již není přeplavována, hladina závislá na
výšce hladiny, přechod k terestrickému biotopu, z rostlin
hygrofyty, mezofyty
eulitorál - dochází k velkému kolísání vody, převážně
emerzní makrofyty (helofyty, hygrofyty)
sublitorál ­přechodná zóna, odpovídá termoklině,
vymezený letní nízkou hladinou
v hlubší části rostou natantní a submerzní hydrofyty,
v mělčí části emerzní rostliny
28
Rostliny vyšší i nižší ­ podle velikosti lze dělit:
Mikrofyty ­ zelené řasy, sinice, rozsivky ­ fytoplankton, perifyton,
důležití primární producenti
Makrofyty ­ většinou vyšší rostliny, ale i mechy, parožnatky,
chaluhy, ruduchy
Dělení podle polohy rostlinných orgánů:
1. Hydrofyty ­ vlastní vodní rostliny
submerzní ­ ponořené: fotosyntetizující orgány pod
hladinou
natantní ­ splývavé: fotosyntetizující orgány na hladině
nebo těsně nad ní
2. Helofyty
emerzní ­ vynořené: fotosyntetizující orgány ve
vzdušném prostředí
29
Typy nádrží
Přirozené:
jezera - podle původu ledovcový
tektonický
při mořském pobřeží (coastal)
říční
vulkanický
jiný (krasový)
Umělé:
rybníky
údolní nádrže - doba zdržení
Podle úživnosti (trofie) oligotrofní nádrže
eutrofní nádrže
dystrofní nádrže
30
Oligotrofní nádrže
* malá produkce organické hmoty v epilimniu
* převažuje objem trofolytické vody v hypolimniu
* dostatek kyslíku
* mnoho stenooxybiontních živočichů v pelagiálu i bentálu
* roční přírůstek sedimentů je malý
31
Eutrofní nádrže
* velká produkce organické hmoty v trofogenní vrstvě vody
* relativně menší objem trofolytické vrstvy vody
* bohatý déšť mrtvého planktonu, zvýšený přísun org. hmoty
z vegetace litorálu - tvorba hnijícího bahna gyttja
* klesá množství kyslík v profundálu
* v zimě a v létě u dna kyslíkový deficit
* v bentálu žijí pouze euryoxybiontní živočichové
(Chironomus, Tubifex, Chaoborus)
.
32
Dystrofní nádrže
* vysoký obsah huminových látek (žlutohnědá barva)
* chudé na sloučeniny N, P, Ca
* bohaté na huminové látky v koloidním stavu
* omezený rozvoj planktonu (řas a sinic)
* chudý zooplankton i zoobentos (kyselá voda)
* (v planktonu dominují perloočky Ceriodaphnia, Chydorus,
Polyphemus, v bentosu Chironomus, Tubifex)
Humus blokuje rozvoj baktérií
 rozkladný proces 
na dně se hromadí organická hmota
 nehnijící bahno dy
Polyphemus pediculus
­ velkoočka slatinná
do 2 mm, v zarostlých,
slatinných vodách
33
Extrémní vodní ekosystémy
1. Rašeliniště: rozsáhlá území, tvorba humifikované půdy
Slatiny - vznikly zazemněním jezer a jiných nádrží, spodní voda
Vrchoviště ­ dotována vodou srážkovou
Voda rašelinišť
nízký obsah elektrolytů
vysoký obsah huminových látek (hnědá barva)
vysoký obsah CO2 , pH 3,5 ­ 5,5
Osídlení: - tyrfobiontní a tyrfofilní organismy
řasy ­ dvojčatkovití (Desmidiales)
kořenonožci, vířníci, perločky
hmyz - larvy vážky (Leucorrhinia dubia)
chrostík (Neuronia ruficrus)
znakoplavka (Notonecta reuteri)
Pylové analýzy v jednotlivých horizontech - sledování historického
vývoje okolních lesních porostů, vliv člověka
34
2. Periodické (astatické) vody
vznik: jarní záplavy, tání sněhu, zvýšení podzemní vody, deště
osídlují živočichové s krátkým generačním cyklem:
Daphnia, Moina, vířníci, hlístice, brouci
jarní druhy: žábronožka sněžní (Siphonophanes grubei)
listonoh jarní (Lepidurus apus) ­ ihned po
rozmrznutí
Adaptace živočichů k vyschnutí (diapauza) i vymrznutí
Zvláštní typy: dendrotelmy ­ dutiny stromů
fytotelmy ­úžlabí listů
lithotelmy ­ štěrbiny a pukliny skalisek
(larvy vířníků, pakomárců (Dasyhelea) a pakomárů (Metriocnemus)
35
3. Saliny:
Abnormální existenční podmínky - vysoká koncentrace solí,
- kolísání salinity
Osídleny sladkovodní euryhalinní druhy:
bičíkovci: Dunaliella halina
žábronožka: Artemia salina
břežnice: Ephydra riparia ­ v pelagiálu