Vídeňská pánev je vyplněna neogenními sedimenty o celkové mocnosti 5 500 m.
Geotektonicky je Vp situována na styku dvou segmentů alpsko-karpatského orogénu a na jejich
superpozici -  na kenozoickém akrečním klínu rhenodanubika a západokarpatského flyšového oblouku a
dále na jednotkách Severních Vápencových Alp a Centrálních Východních Alp a Centrálních Západních
Karpat. Ze stratigrafické a paleogeografické analýzy vyplývají 4 dobře rozlišitelná stadia (etapy)
pánevního vývoje:

- Raně miocénní kompresní tektonický režim během eggenburgu a ottnangu. Sedimentační prostor Vp se
rozvíjí nejprve jako dílčí deprese na hřbetech příkrovů (piggy-back), které jsou stlačovány a
svírány  tlakem orogeneze ve směru SZ – JV (orientace paleostresového pole) a současně sunuty do
předpolí. Pomalu subsidující  pánev byla orientována Z-V směrem.

















































































































































































Útesové mechovkové a ruduchové vápence in situ byly zjištěny pouze u Podbřežic na V a Pamětic na Z.
U Podbřežic se předpokládá jejich vznik v mělkovodním mořském prostředí s kolísající hloubkou a
teplotou. Na této lokalitě červené řasy téměř chybějí ve spodní části tělesa biohermy a nabývají na
významu až v jeho svrchní části.