Mikulovský bioregion (4.2) Mikulovský bioregion – charakteristiky_1 • Poloha: centrální bioregion jižní Moravy, za nivou Dyje, ovlivněn Alpami (předalpskou biotou). Izolovaný odlesněním okolí v neolitu, bez buku. Asi polovina bioregionu leží ve Weinviertelu v Dolních Rakousích. ^• Plocha: 289 km^2 (v ČR). • Charakteristiky: Velmi pestrý stanovišti, georeliéfem i biotou. Vápencová bradla, výrazné pahorky z miocénních vápnitých jílů a písků (Dunajovické kopce), ploché deprese se slanisky a rybníky, sprašové plošiny, pahorkatina na ždánickém flyši, rozsáhlá pliocénní terasa s dunami vátých písků. Největší procentuální zastoupení vinic v ČR. Do r. 1946 osídlen téměř výhradně německy mluvícím obyvatelstvem, po r. 1946 kompletně dosídlen obyvateli ze Slovácka – příznivé pro udržení tradiční péče o krajinu (na rozdíl od Lechovického bioregionu). Bioregion symbolizuje to, co se v obecném povědomí považuje za jižní Moravu. Mikulovský bioregion – charakteristiky_2 • Vegetační stupně: 1. – 3. • 1. 70 %, 2. 29 %, 3. 1% • A 7, B 18, Cs 6, Cn 4, D 65 • N 92, z 3, a 4, o 1 • Počet typů biochor: 11 (hodně na tak malou plochu) • Využití krajiny: (vinice cca 13 %) • Lesy 21, Orná 50, TTP 4, vody 2,2, KES 0,9 • Lesy: Sm +, Bo 22, Jd 0, Md + • Db 44, Hb 5, Bk 0, Cenné l. 14, Tp 5, Vr 2, Ak 4. Podíl přirozených dřevin: 68 % Mikulovský bioregion – charakteristiky_2b • Velkoplošná ZCHÚ: CHKO Pálava + Biosférické rezervace UNESCO Dolní Pomoraví • Př.P: - • Památková zóna: Leží zde převážná část Lednicko-Valtického areálu, zapsaného v kulturním dědictví UNESCO • Maloplošná ZCHÚ: NPR Děvín, NPR Tabulová (skalní stepi, skály, suťové lesy, šipákové doubravy na vápencích), NPP Rendezvous (lesy a světliny na píscích), NPR Dunajovické kopce (stepi s mandloní nízkou), NPR Slanisko u Nesytu (nejlepší slanisko v ČR), NPR Lednické rybníky (ptáci) atd… Děvín (548 m), nejvyšší vrch bioregionu, s převýšením nad nivou Dyje 390 m. Pohled od S přes střední Novomlýnskou nádrž. Severní svahy jsou kryty lesy, na úpatí jsou převážně vinice. Vlevo zřícenina Děvičky, vpravo Kotel s nejvyšší skálou Martinkou, úplně vpravo zřícenina Sirotčího hrádku. Vrchol Děvína s telekomunikační věží postavenou bez stavebního povolení v jádru rezervace v r. 1974. Dobře patrné jsou ukloněné desky jurských vápenců vyvlečené z hloubi při vrásnění Karpat Svahy Kotle pod skalami – mohutné akumulace svahovin obnažené vápencovým lomem. V lomu kvetoucí mahalebka, nahoře vysazená nepůvodní borovice černá Masív Děvína od východu, přes Dolní novomlýnskou nádrž. Na jv. srázech na vrstevních plochách vápenců jsou skalní stepi, snad částečně původní. Úpatí z rozpadavého flyše – vinice, pole. Zvolna zarůstající stepi na jv. svahu Děvína s kvetoucí třešní mahalebkou Dub šipák nad Soutěskou na z. svahu Děvína. Erbovní strom CHKO. Suťové lesy pod skálami na sz. svahu Děvína – dominuje lipová pařezina se souvislým podrostem oměje vlčího Na jižní Moravě původní plamének plotní, tvoří poctivé dřevité liány dorůstající až do korun stromů do výše 15 m. Svérázná jeskyně na Turoldu, opět v r. 2004 zpřístupněná. Bez krápníků, zato s kalcitovými krystaly. Délka dnes již přes 1 km. Relativně teplé kryptoklima (roč. prům. 10 st. C), sucho, prašno, v dolní části jezero s hladinou stoupající i o 20 m. Značná část jeskyně je tvořena skalními rozsedlinami (zde s krásným tektonickým zrcadlem) Část jeskyně formovaná asi neogenními vodními toky Pohled z Pálavy severně od Mikulova k jv. – vlevo výběžek Milovického lesa – největší teplomilné doubravy v ČR, v pozadí Valtice, vlevo v pozadí borový komplex Bořího lesa k Břeclavi Západní část slaniska s topoly – typický obraz vlhkých stanovišť Panonie Hvězdnice slanistá na slanisku – v podzimním aspektu Vzhled malých potoků a okolí rybníků – nad Novým rybníkem Takto kdysi vypadaly sníženiny s vývěry slaných vod, na kterých vznikla slaniska. Současný vzhled okolí Nového rybníka – po opuštění luk v 60. letech 20. stol. Náměstí v Mikulově spolu se Svatým kopečkem v pozadí působí jihoevropským dojmem Pavlov – typická jihomoravská ves na úpatí Pálavy. Pohled z Děviček. Mikulovský bioregion_charakteristiky_3 • Geologicko-geomorfologické pozoruhodnosti: • Vápencová bradla (každý vrch má jinou stavbu) • Krasové jevy - jeskyně, propasti, malé závrty) – především Turold, ale i Stolová hora • Naleziště schránek miocenní fauny i žraločích zubů (Mušlov) • Miocénní (tzv. lithothamniové) měkké vápence – četné malé lomy jv. Mikulova – na stavební kámen i sochy. • Slaniska • Pliocénní údolí Dyje v místě dnešní státní hranice • Pliocénní písková terasa mezi Valticemi a Poštornou, i s vátými písky • Paleontologická naleziště na severním úpatí Pálavy z pleistocénu (Věstonická Venuše ….) Mikulovský bioregion_charakteristiky_4 • Biologické pozoruhodnosti: • Asi jediný bioregion v ČR s přirozeným výskytem dubu ceru • Bioregion s výskytem teplomilné bioty na tvrdých skalních podkladech, na vápencích ovlivněný alpskou vegetací • Řada druhů se v ČR vyskytuje pouze zde, mnohé zde mají svoji severní hranici areálu • Nejrozsáhlejší komplex teplomilných doubrav v ČR (Milovický les – bohužel zde obora). • Snad částečně přirozené skalní stepi s bohatou biotou • Relativně teplomilné suťové vápencové lesy s omějem vlčím • Největší výskyt slanisek v ČR a nejvýraznější slanisko v ČR (Slanisko u Nesytu). • Díky teplé oblasti, lesům a jeskyním bohatý výskyt netopýrů a vrápenců (18 druhů z 21 v ČR) Mikulovský bioregion_charakteristiky_4b • Významné stavby: • Mikulovský hrad a zámek, městská památková rezervace, zřícenina Děvičky, Zámek Valtice, Lednice. • Nejstarší křížová cesta v ČR na Svatý kopeček, vč. kaple na vrcholu • Lednicko-valtický areál s celkem asi 20 stavbami a stavbičkami, propojenými průhledy • Negativa: • Těžbou silně poškozen Turold (vč. jeskyní) a zcela zlikvidován Mariánský vrch u Mikulova • LVA bez dostatečné údržby • Rozvoj pochybných příhraničních podniků • Vysoká návštěvnost a devastace Pálavy (vč. vysílače), zarůstání stepí • Milovický les – intenzivní oborní chov – likvidace lesního podrostu • Boří les – převážně borové monokultury • Environmentální kauzy: • Snahy o přestavbu vysílače na Děvíně a stavbu příjezdové komunikace • R 52 – prosazovaná po západním úpatí Pálavy a přes okraj Mikulova