1 Kartografická generalizaceKartografická generalizace ... kdyby se negeneralizovalo 1:500 000 1:100 000 1:500 000 1:200 000 1:50 000 1:500 000 ... kdyby se negeneralizovalo Kartografická generalizaceKartografická generalizace je výběr, grafické zjednodušení a zevšeobecnění objektů, jevů a jejich vztahů pro jejich grafické vyjádření v mapě, ovlivněné účelem, měřítkem mapy a vlastním předmětem kartografického znázorňování ­ jeden krok generalizace vyvolá další ­ např. když se zvětší silnice, musejí se posunout domy podél ní Fáze generalizace primární generalizaceprimární generalizace ­ probíhá již při mapování v terénu (výběr mapovaných objektů) nebo leteckém snímkování (zmenšení do měřítka leteckého snímku) vlastní kartografická generalizacevlastní kartografická generalizace závěrečná fáze generalizacezávěrečná fáze generalizace (harmonizace) ­ řeší nedostatky, které při generalizaci jednotlivých prvků nebyly patrné: ­ komunikační síť je příliš hustá, výškových bodů je málo ­ zaplnění určité části mapy snižuje její čitelnost ­ v jiné části je náplň příliš řídká = uvedení jednotlivých prvků obsahu mapy do náležitých proporcí a vzájemného souladu Základní činitelé měřítko účel znakový klíč charakter zobrazovaného území 2 Účel mapy vymezuje podrobnost vyjádření prvků obsahu sestavované mapy. * Tematika mapy určuje obsah sestavované mapy ­ na topografické mapě se základní prvky obsahu mapy vyjadřují v maximálně možné podrobnosti a přesnosti ­ na obecně zeměpisné mapě se základní prvky obsahu mapy vyjadřují obsahově vyváženě, aby vyjadřovaly základní charakteristiky daného území ­ na tematické mapě se nejvyšší podrobnost přisuzuje prvkům z hlediska zaměření mapy * Uživatel ­ jeho schopnost rozumět znakovému klíči * Čas čtení mapy (pro příjem, zpracování a vydání informací) ­ doba, kterou uživatel věnuje mapě, závisí na množství informací na mapě, na fyzickém nosiči, způsobu kódování zprávy a individualitě uživatele * Objem informací v mapě ­ kolik informací má uživatel z mapy získat Základní činitel - účel Základní činitel - měřítko * mezi měřítkem a účelem mapy existuje silná vzájemná vazba * měřítkové řady (malé měřítko redukce obsahu) * menší měřítko snížení kapacitní schopnosti mapy (zmenšování plochy mapy vůči realitě, náplně mapy) * ovlivňuje: ­ kvantitativní rámec ­ plošné rozměry mapového listu měřítko: * vytváří způsobilost mapy pro podrobné znázorňování prvků na mapě * menší měřítko (větší zmenšení) znamená snížení kapacitní schopnosti mapy ­ úbytek této schopnosti je funkcí zmenšování plochy mapy vůči realitě (druhá mocnina měřítkového čísla) * mezi měřítkem a účelem existuje silná vzájemná vazba ­ porovná-li se obsah mapy 1:25 000 po odvození do 1:100 000 a do 1:200 000, 1:500 000 a 1:1 000 000, se změnil účel a z map podrobných se stávají mapy přehledné Zmenšení do 1:12 mil. generalizovaná do 1:12 mil. Generalizovaná mapa zvětšená do 1:3 mil.Podkladová mapa v 1:3 mil. * úzce souvisí se stanovením hodnot maximálního a optimálního zaplnění mapy a jeho přehledností * mají vliv všechny parametry znaků ­ tvar, rozměr, velikost/tloušťka, barva atd. * platí zásada: čím vyšší náplň mapy (hustší kresba) a čím větší písmo, tím méně prvků lze na mapě zobrazit a tím více musí být obsah generalizován * úzce souvisí s náplní ­ se stanovením hodnot maximálního a optimálního zaplnění mapy s jeho přehledností. * podílí se prostřednictvím technické volby vhodných znaků ­ má vliv rozměr znaků, tloušťka čar a barevné detaily Základní činitel - znakový klíč 3 Základní činitel charakter zobrazovaného území * zobrazované území ovlivňuje generalizaci výskytem, významem, počtem, polohou a rozměry objektů se svými kvalitativními i kvantitativními vlastnostmi * platí přímá úměra: čím důležitější je objekt v zobrazovaném území, tím přednostnější je jeho zachování při kartografickém vyjadřování * každý objekt/jev se musí hodnotit ve spojitosti s jejím okolím * souhrn vazeb mezi mapovanými objekty vytváří určité neopakovatelné prostředí ­ morfostrukturu, kterou je nutno při zobrazování objektivně podat * tento činitel někdy vede proti výsledkům metod generalizace (např. něco má být vypuštěno po metodě výběru, ale protože je součástí charakteru území, zůstane i po generalizaci) ReglementaceReglementace ­ odstranění subjektivismu ­ závazná pro daný druh mapy ­ nejčastěji vychází z matematicko-statistického šetření Metody kartografické generalizace Grafická generalizace * řeší grafické parametry kartografických znaků * může ji provést kartograf * nemění znakový klíč (bod zůstává bodem, linie linií, plocha plochou) Konceptuální generalizace * řeší vlastnosti znázorňovaných jevů (nejvíce ovlivněna účelem) * může ji provést kartograf jedině ve spolupráci s odborníkem na aplikační oblast, protože vyžaduje znalost tématu * mění se znakový klíč Metody: * Normativní výběr * Agregace (seskupení) * Posunutí * Vyhlazení průběhu / zjednodušení tvaru * Zvětšení Metody: * Cenzální výběr * Sloučení * Symbolizace Grafická generalizace Konceptuální generalizace Normativní výběr * nejdůležitější metoda ­ výběrem začíná každá generalizace * vybírají se prvky: ­ které mají být vizuálně potlačeny tak, aby tvořily pozadí mapy, případně byly z mapy úplně vypuštěny ­ naproti tomu prvky vybrané k zobrazení jsou zvýrazněny * kritéria výběru se mění podle činitelů ­ čím menší měřítko mapy, tím méně prvků lze při požadavku únosné náplně mapy vyjádřit * výběr prvků je prováděna pro lineární prvky mapy (polní a lesní cesty, potoky, atd.), plošné prvky mapy (malé vodní plochy, malé zastavěné plochy, atd.) a popis mapy * úseky, které na mapě zůstávají, se znázorňují polohově přesně * někdy nelze vypustit všechny prvky splňující výběrová kritéria ­ např. nelze vypustit polní nebo lesní cestu, která je jedinou komunikací vedoucí k chatové osadě, která po generalizaci na mapě zůstává ­ narušil by se důležitý orientační prvek na mapě, tedy charakter zobrazovaného území Grafická generalizace 4 normativní výběr ploch * zadá se ,,minimální plocha plochy" na mapě * změří se rozlohy uzavřených areálů * areály, které mají menší rozlohu než zadaná minimální plocha a jsou obklopeny jedním areálem (na areál nenavazuje žádná linie), z mapy se vypustí ­ typ plochy je shodný s typem okolní plochy * problém: ­ jestliže vybraná plocha sousedí se dvěma nebo více plochami (tzn. že na vybranou plochu navazují linie) ­ tyto linie se po vypuštění vybrané plochy v mapě spojí podklad generalizovaný podklad v původním měřítku generalizovaný podklad ve výsledném měřítku * vychází z podrobných rozborů zákonitostí a vztahů mezi prvky na podkladových a odvozených mapách * výběr je podřízen vypočteným normativům ­ normativ = největší možná (optimální) množství prvků, která z daných množství na podkladové mapě přijdou v úvahu pro zakreslení do odvozené mapy (ne prvky, které má mapa obsahovat) * pro celé území neplatí pouze jeden normativ ­ nejprve se provádí rajonizace vybraného prvku v území podle hustoty jeho výskytu, a pak se pro každý rajon stanoví normativ * způsoby stanovení normativů : ­ výběr číselných ukazatelů ­ výběr s použitím vah ­ výběr s použitím teorie grafů ­ výběr s použitím matematické statistiky Normativ jako výběr číselných ukazatelů * vychází z experimentálního vyšetření prvků na podkladové mapě: ­ na základě hustoty výskytu vybraného prvku na podkladové mapě se stanoví množství prvku v nové mapě ­ prvky se vybírají izolovaně od jejich okolí (tzv. proporciální výběr) * takto lze analyticky definovat závislost číselných ukazatelů na velikosti vztažné plochy Normativ jako výběr s použitím matematické statistiky * je definován na základě statistických hodnot získaných z existujících map * počítá se jako nejpravděpodobnější normativ pro určitý prvek mapy * bere v úvahu činitele kartografické generalizace, nebere v úvahu vnitřní vztahy mezi jednotlivými prvky mapového obsahu ­ jednoduchý zákon odmocniny ­ rozšířený zákon odmocniny Jednoduchý zákon odmocniny (Töpfer) * nF - počet prvků na mapě odvozené * nA - počet prvků na mapě podkladové * mF - měřítkové číslo mapy odvozené * mA - měřítkové číslo mapy podkladové výběr zachovává stejnou grafickou zátěž na obou mapách používá se při generalizaci topografických map F A AF m m .nn = Rozšířený zákon odmocniny (Töpfer) * cv - konstanta významu prvku volená relacemi * cz - konstanta poměru velikosti znaků v odvozené a podkladové mapě respektuje význam prvku případné jiné rozměry znaků na odvozené mapěF A AF m m .nn = v.c z.c Normativ jako výběr s použitím teorie grafů * je teoretickým normováním výběru většinou v mapách malých měřítek * graf se vyjadřuje jako soubor čísel pomocí numerické matematiky * pomocí matice se na grafu modeluje výběr Normativ jako výběr s použitím vah 5 Agregace (seskupení) Grafická generalizace * jedná se o seskupení ploch na základě vymezení minimální mapovací jednotky * malé plochy, které by po výběru měly být vypuštěny se sloučí s většími * podle typu nebo významu sousedních ploch se vybírá, ke které ploše jsou menší plochy připojeny * hranice mezi menší a větší plochou se z kresby vypustí * takto se slučují i velké plochy podobného nebo stejného významu podklad generalizovaný podklad v původním měřítku generalizovaný podklad ve výsledném měřítku algoritmy agregace 1. přístup (založen výpočtu těžiště plochy): ­ vypočte se těžiště generalizované plochy ­ jednoduchou linií se spojí uzly plochy s těžištěm plochy ­ Ale! může dojít k chybnému napojení okolních hranic 2. přístup (založen na triangulaci vnitřku plochy): ­ triangulace vnitřku plochy (např. pomocí Delauney triangulace) ­ konstrukce vnitřní linie plochy ­ navázání uzlů plochy na nejbližší body vnitřní linie, čímž se plocha rozdělí do několika dílů ­ sloučení dílů plochy do okolních ploch 3. přístup (založen na výpočtu bufferu): ­ okolo vybraných ploch se vytvoří buffer (zóna) ­ vzdálenost bufferu od hranice plochy je buď zadána nebo se volí o něco větší než polovina okem rozeznatelné vzdálenosti na mapě ­ pokud dojde k překrytu bufferů ploch, vypočtou se průsečíky bufferů a od nich se zjistí nejbližší bod ležící na hranici jedné plochy a nejbližší bod ležící na hranici druhé plochy ­ takto zjištěné body se spojí linií nebo křivkou ­ nakonec se hranice mezi nově vytvořenými liniemi vypustí Posunutí * pro lepší zviditelnění oddělení mezi objekty na mapě, které by skutečným zakreslením v měřítku mapy mohly splývat v jeden celek * posuny a změny polohy se provádějí na úkor druhořadých prvků (objekty s menší prioritou se odsazují): ­ poruší se jejich přesná poloha na mapě, ale zvýší se přehlednost mapy ­ často se uplatňuje v údolích potoků a řek, podél kterých vede silnice nebo železnice (zachovává se přesný zákres vodního toku a ostatní okolní objekty se posunují) Grafická generalizace generalizovaný podklad v původním měřítku podklad generalizovaný podklad ve výsledném měřítku 6 Vyhlazení průběhu / zjednodušení tvaru * zahrnuje: ­ vyhlazení/zjednodušení průběhu linií a obrysů ve výběžcích a zákrutích * lze pro jeden prvek opakovat vícekrát * zvyšuje se estetičnost kresby mapy * uplatňuje se, jsou-li podkladová kartografická data příliš podrobná ­ např. při tvorbě mapy většího měřítka generalizací mapy menšího měřítka * pokud se vyhlazuje obrys plochy, musí se zachovat přibližná rozloha plochy * je nutné zachovat průběh generalizované linie přibližně v průběhu původní linie Grafická generalizace generalizovaný podklad v původním měřítku podklad generalizovaný podklad ve výsledném měřítku Vyhlazení průběhu linií 1. přístup: ponechání některých lomových bodů linie 2. přístup: odstranění bodů, které jsou příliš blízko k jinému bodu nebo mají příliš malý rozdílový úhel mezi vektory 3. přístup: Douglas-Peucknerova metoda Zásady: ­ při změnách průběhu čáry musejí základní rysy zůstat zachovány při jakémkoli zevšeobecnění ­ je nutno zachovat a zdůraznit typické zvláštnosti a kvalitativní znaky jevu ­ musí být zachována relativní křivost jevu (čar) ponechání některých lomových bodů linie ­ např. každý třetí bod se ponechá, ostatní se vypustí ­ Ale! nezabezpečí dokonalé zachování tvaru, protože se můžou důležité lomové body vypustit x1, y1 x2, y2 x3, y3 x4, y4 x5, y5 x6, y6 x7, y7 x8, y8 x9, y9 . . . x1, y1 x4, y4 x7, y7 . . . odstranění bodů, které jsou příliš blízko k jinému bodu nebo mají příliš malý rozdílový úhel mezi vektory ­ postupně se po linii pohybuje maska (okno) obsahující vždy tři body z topologicky významného počátku linie až po její konec ­ vždy tři lomové body linie v masce se zkoumají z hlediska vzdálenosti a rozdílového úhlu přímých úseků linie ­ pokud je rozdílový úhel nebo vzdálenost menší než udaný limit, prostřední bod v masce se odstraní Douglas-Peucknerova metoda ­ zadá se ,,prahová hodnota" ­ vytvoří se spojnice mezi začátkem a koncem generalizované linie ­ vypočtou se kolmé vzdálenosti lomových bodů linie ke spojnici bodů ­ vybere se největší kolmá vzdálenost a porovná se s prahovou hodnotou ­ pokud je kolmá vzdálenost větší než prahová hodnota, vytvoří se nová spojnice z bodů A a B do bodu, kterému testovaná kolmá vzdálenost náleží; tím se vytvoří dvě nové linie a původní spojnice bodů A,B je vypuštěna ­ v dalších krocích se tento postup opakuje pro obě dvě nově vytvořené linie až dokud není prahová hodnota větší; pak se všechny mezilehlé body vypustí a proces končí 7 Linie A 1:25 000 Linie B 1:50 000 Linie C 1:100 000 Linie D 1:250 000 Linie A 100 % Linie B 206,33 % Linie C 416,67 % Linie D 1 041,67 % Zvětšeno do 1:25 000 Linie v původních měřítcích Zjednodušení tvaru plochy * nejprve se provede pravoúhlé vyrovnání ploch a sloučení malých ploch do větších celků * vstupní hodnotou je ,,minimální délka strany" * z minimální délky se vypočítá minimální tolerovaná rozloha plochy jako čtverec zadané minimální délky * vypouští se plocha, která nesplňuje minimální výměru * každá plocha se zpracovává ve třech krocích: ­ vypustí se všechny strany plochy kratší než minimální zadaná délka ­ spojí se hrany plochy, které jsou k sobě přibližně kolmé a mezi kterými došlo k vypuštění strany ­ hrany se spojí pouze protáhnutím ­ vypustí se malé výstupky plochy (tzn. dvě blízké, přibližně paralelní strany navazující na stranu vypuštěnou s opačnou orientaci) ­ podle typu výstupku se provede napojení okolních stran * k maximálnímu zjednodušení tvaru plochy doje při zadání ,,velké" minimální délky ­ mohou být odstraněny všechny strany plochy ­ okolo původní plochy se vytvoří hraniční obdélník ve směru nejdelší strany plochy se středem v těžišti plochy ­ vytvoří se podobný obdélník hraničnímu obdélníku tak, že jeho rozloha bude stejná s původní rozlohou plochy a jeho strany jsou ve stejném poměru s hraničním obdélníkem Pravoúhlé vyrovnání ploch * vyrovnání stran polygonu, které svírají pravý úhel pouze přibližně, tak, aby jej svíraly přesně 1. algoritmus ­ založen na metodě nejmenších čtverců: ­ nejprve se provede pravoúhlá konstrukce nového polygonu konstrukčními oměrnými, kde délky jednotlivých stran nového polygonu jsou získávány z původního polygonu ­ pokud nejsou při konstrukci na koncovém bodě, který je zároveň i výchozím bodem, překročeny mezní odchylky, provede se nahrazení původního polygonu polygonem novým ­ nahrazení se provede metodou nejmenších čtverců vůči identickým bodům původního a nového polygonu 2. algoritmus ­ založen na metodě výpočtu os polygonu ­ vstupní hodnotou algoritmu je maximální vzdálenost konců linie původního a nového polygonu od osy polygonu ­ nejprve se vyberou osy polygonu (v podstatě nezáleží na poloze os, ale na jejich vektoru) * pokud polygon tvoří pravidelný pravoúhlý tvar je osa vedena rovnoběžně s nejdelší stranou polygonu * pokud polygon netvoří pravidelný tvar, je směr primární osy shodný se směrem nejdelší strany polygonu a směr sekundární osy volen ve směru té druhé nejdelší strany polygonu, která úhlově nekoresponduje s osou primární (není s ní rovnoběžná ani na ni kolmá) ­ pak se provede výběr * výběr stran polygonu, které se přidruží k primární ose (přibližně rovnoběžné nebo kolmé strany) * výběr stran polygonu k sekundární ose (přibližně rovnoběžné nebo kolmé strany) * výběr izolovaných stran (pokud v polygonu existují) ­ provede se jejich překreslení a přiřazení k ose, ke které jsou přidruženy sousední strany. Překreslení izolované strany se provádí pouze v případech, není-li překročena maximální odchylka konce linie od původní polohy, jinak se izolovaná strana ponechává v původním stavu. V původním stavu se také ponechávají kružnice nebo jejich části. ­ otočení stran polygonu podle jejich středového bodu tak, aby byly rovnoběžné (resp. kolmé) s přidruženou osou; při otáčení se kontroluje maximální odchylka od původního konce linie polygonu; pokud je maximální odchylka překročena, strana polygonu se ponechává v původní poloze Vypuštění schodovitých tvarů ploch * schodovitý tvar plochy se pozná podle tak, že dvě přibližně paralelní strany plochy navazující na stranu vypuštěnou mají shodnou orientaci * z těchto navazujících stran se vypočte průměrná směrnice nové strany plochy, která je následně nahradí * nová se umístí a strana plochy se spojí s okolními strany tak, aby byla zachovány rozloha plochy Nalezení konfliktů/překryvů ploch * viz vyhlazení průběhu linií Generalizace prvků vyjádřených dvěma liniemi * silnice, polních cesty, vodní toky * nalezení osy a znázornění prvku jednou linií ­ k tomu lze použít následující algoritmus: 1. Triangulace * provede se triangulace obvodu (hranice) silnice, kterou se získá "kostra" silnice (automaticky například pomocí Delauney triangulace) * vytvořené trojúhelníky mají buď 0, 1 nebo 2 strany společné s hranicí silnice (nazývají se hraniční strany kostry, ostatní vnitřní strany kostry a trojúhelníky 0-, 1- a 2-trojúhelníky) 2. Konstrukce vnitřní linie * středy vnitřních stran trojúhelníků se spojí tak, že: ­ u 2-trojúhelníku se vytvoří bod ve středu vnitřní strany ­ tím vzniknout koncové body silnice ­ u 1-trojúhelníku se spojí linií středy vnitřních stran ­ tím se vytvoří podélná osa silnice, která se přidá ke kostře silnice ­ u 0-trojúhelníku se vyberou dvě nejkratší strany trojúhelníku a jejich středy se spojí s linií se středem nejdelší strany v trojúhelníku ­ tím vzniknou dvě nové linie a vytvoří křižovatku * pokud je 0-trojúhelník sám (nemá společnou stranu s jiným 0-trojúhelníkem), tvoří křižovatku 3 cest * pokud má 1 společnou stranu s jiným 0-trojúhelníkem, vytvoří křižovatku 4 cest * pokud má 2 společné strany s jinými 0-trojúhelníky, vytvoří křižovatku 5-ti cest, atd. 3. Vytvoření celistvé kostry * vnitřní linie společně s kostrou silnice nově rozděluje vnitřní plochu silnice na trojúhelníky (jiné než při triangulaci) a čtyřúhelníky ­ čtyřúhelníky se rozdělí svojí nejkratší diagonálou na dva trojúhelníky ­ body středů vnitřních stran dříve vytvořených 2-trojúhelníků se spojí s protějším vrcholem, čímž se dosáhne úplné napojení osy silnice k okolním prvkům ­ tím se vytvoří úplná kostra silnice a dále lze provést rozdělení plochy silnice do okolních areálů 4. Sloučení plochy silnice do okolních areálů * každý nově vytvořený trojúhelník přebere takový typ plochy (kulturu), který je v oblasti za jeho nejdelší stranou, avšak tato strana trojúhelníku není současně osou silnice 5. Vymazání kostry * nakonec se vymaže původní obvod (hranice) silnice a všechny díly kostry silnice, kromě linií označených jako osa silnice * nakonec je vhodné provést zjednodušení výsledné osy například pomocí Douglas-Peucknerovy metody ­ tím se odstraní body rozdělující přímé úseky osy silnice Zvětšení * v případech: ­ prvek na mapě je důležitým prvkem tematické složky mapy, proto musí být v kresbě mapy vyzdvižen do popředí kresby ­ zvýšena celková estetika mapy * např: ­ pootočení objektu tak, aby korespondoval s jiným objektem ­ hlavní silnice procházející obcí bude zvětšena, aby byla čitelná * jde o úpravu objektů na mapě tak, aby byla * opak prostorové redukce * kresba ,,nad míru" Grafická generalizace 8 generalizovaný podklad v původním měřítku podklad generalizovaný podklad ve výsledném měřítku generalizovaný podklad v původním měřítku podklad generalizovaný podklad ve výsledném měřítku Cenzální výběr Konceptuální generalizace * vyžaduje odbornou znalost tématu ­ jen odborník ví, co je v tématu důležité * prvky obsahu mapy se třídí do posloupnosti podle jejich významu * předem stanovená podmínka (census) ­ census stanoví obvykle nejnižší hranici výběru (tj. do mapy se vyberou vyšší kategorie než je census) ­ je běžný u map velkých a středních měřítek * výhoda: snadnost při rozhodování o zákresu prvku * nevýhody: závisí na individuálním uvážení tvůrce mapy * schematičnost nerespektující některé činitele vyjadřující charakter okolí zájmového prvku * nepřihlíží k charakteru území * nepřihlíží k významu vyjadřovacích prostředků * nepřihlíží k zaplnění mapy kresbou podklad generalizovaný podklad v původním měřítku generalizovaný podklad ve výsledném měřítku Vícekriteriální výběr * stanovuje dvě hranice, které prvky obsahu mapy rozdělují do tří skupin: ­ kreslit všechny / kreslit výběr / nekreslit * příklad: Generalizace vodních toků ­ census stanoví jako kritérium délku 5-10 mm na mapě ­ naopak normativ je podíl délky toků ku jejich počtu na jednotkové ploše ­ výsledek: se zachovává poměrná hustota kresby říční soustavy při přechodu na jiné měřítko mapy Sloučení * nejvíce ovlivňují činitelé měřítko mapy a znakový klíč * nelze dělat bez odborného dohledu odborníka aplikační oblast * odráží se v legendě mapy ­ některé znaky z legendy zmizí, jiné přibudou * představuje zevšeobecnění kvalitativních charakteristik jevů * zmenšují se kvalitativní rozdíly v dané kategorii (od podrobného třídění ke všeobecnému) * princip: do určité skupiny se zařazují objekty s dovolenými kvalitativními rozdíly a vyjadřují se charakteristikou skupiny Konceptuální generalizace 9 generalizovaný podklad v původním měřítku podklad generalizovaný podklad ve výsledném měřítku Symbolizace * spojování stejnorodých prvků do jednoho celku * platí zásada dodržet co nejpřesnější polohu středových(osových) čar a relativní rozložení prvků vybraných do odvozené mapy * nazývaná také prostorová redukce ­ provádí se převod plochy do mapového znaku, přitom mapový znak může být liniový nebo bodový ­ např. koryto vodního toku znázorněné původně dvěma liniemi se generalizuje do linie jedné ­ příklad církevních památek (např. samostatné kaple) ­ na podkladové mapě jsou znázorněny plošným znakem půdorysně, ale na generalizované mapě se zobrazí bodovým znakem * jestliže (např. při zmenšování měřítka mapy) ztrácí mapový obraz schopnost vyjádřit názorně jednotlivé objekty či jevy Konceptuální generalizace podklad generalizovaný podklad v původním měřítku generalizovaný podklad ve výsledném měřítku * využívá se v případech: ­ mají-li jednotlivé objekty stejného prvku různé půdorysné rozměry ­ označí se v mapě stejným znakem konstantních rozměrů (polní lesní cesty) ­ nelze-li malé situační objekty už znázornit půdorysně správně ­ nahradí se bodovými znaky ­ nelze-li zobrazit jednotlivé objekty stejného nebo blízkého charakteru samostatně - vyjádří se novým znakem ­ zahrnuje-li půdorysná struktura složitého objektu více prvků znázorňující různými znaky - celý objekt se musí znázornit jediným společným znakem Grafická generalizace Konceptuální generalizace velké měřítko malé měřítkopřechodná zóna generalizace sloučení 1:25 000 zjednodušení zvětšení výběr přemístění symbolizace 1:250 000 10 Povinná literatura: * HOJOVEC, V. a kol.: Kartografie. Praha, GKP, 1987 * VEVERKA, B.: Topografická a tematická kartografie. Praha, ČVUT,1995 * ČAPEK, R. a kol.: Kartografická generalizace. Praha, SPN, 1992 Doporučená literatura: * MURDYCH, Z., NOVÁK, V. (1988): Kartografie a topografie. Praha, SPN, 320 s. * ROBINSON, A.H. et al. (1995): Elements of Cartography. Wiley & Sons Ltd., New York, 6th edition, 674 s. * KRAAK, M.-J., BROWN, A. (2001): Web Cartography. Taylor&Francis, London, 213 s. * KRAAK, M.-J., ORMELING, F. (2003): Cartography: Visualization of Geographical Data. Second Edition, Prentice Hall, 205 s. * MCMASTER, R.B., SHEA, K.S. (1992): Generalisation in Digital Cartography. Ressource Publication in Geography, Association of American Geographers, Washington. * ROBINSON, A.H., MORRISON, J.L., MUEHRCKE, P.C., KIMERLING, A.J., GUPTILL, S.C. (1995): Elements of Cartography. 6th edition, John Wiley & Sons, 674 s. * SLOCUM, T.A., McMASTER, R.B., KESSLER, F.G., HOWARD, H.H. (2005): Thematic Cartography and Geographic Visualization. Second Edition, Prentice Hall, 518 s.