Antropogenní geomorfologie Poznámky k přednášce Poznámky z uvedených podkladů zpracoval Karel Kirchner: Bílková, D., Cílek, V., Hromas, J. (2002): Podzemí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Olympia Praha, 272 s. Czudek, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Sursum Tišnov, 213 s. Červinka, P. (1995): Antropogenní transformace přírodní sféry. UK Praha, Karolinum, 68 s. Demek, J. (1984): Obecná geomorfologie III. UJEP Brno, 139 s. Demek, J. (1987): Obecná geomorfologie. Academia Praha, 476 s. Kukal, Z. (1983): Přírodní katastrofy. Horizont Praha, 264 s. Kužvart, M., Pešek, J., René, M. (1986): Geologie ložisek nerostných surovin. UK Praha, 150 s. Kukal, Z., Reichmann, F. (2000): Horninové prostředí České republiky. ČGÚ Praha. 189 s. Lacika, J. (1997): Geomorfológia. Technická Univerzita vo Zvolene, Zvolen, 172 s. McGuire, B., Mason, I., Kilburn Ch. (2002): Natural hazards and environmental change. Arnold London, 187 s. Nemčok, A., Pašek, J., Rybář, J. (1974): Dělení svahových pohybů. Sborník geologických věd, hydrogeologie, inženýrská geologie, 1974, s. 77-97. Přichystal, A., Náplava, M. (1995): Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků. Amaprint Třebíč, 176 s. Podborský, V. a kol. (1993): Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská. Země a lid. Sc. 3. MVS Brno, 543 s. Sádlo, J., Pokorný, P., Hájek, P., Dreslerová, D., Cílek, V. (2005): Krajina a revoluce. Malá Sála, Praha, 247 s. Svoboda, A. (2001): Brněnské podzemí. R-atelier Brno, 166 s. Svoboda, K. (1990): Tajemné megality. Svědkové doby kamenné. Horizont Praha, 176 s. Zapletal, L. (1969): Úvod do antropogenní geomorfologie I. UP Olomouc, 278 s. Citované práce obsahují další příbuznou literaturu, další citace jsou uvedeny přímo v textu. Ústav geoniky AV ČR Ostrava, pobočka Brno 2005 Poznámky z uvedených podkladů zpracoval Karel Kirchner: 1 I. Antropogenní geomorfologie - Úvod 6 Dílčí věda obecné geomorfologie 6 Antropogenní geomorfologie 7 Definice 8 Tvary povrchové i podpovrchové 8 II. Terminologické problémy antropogenní geomorfologie 9 Základní členění 9 III. Klasifikace antropogenních tvarů 10 IV. Rámcový vývoj působení lidské společnosti na reliéf 11 Paleolit 11 Mezolit 11 Neolit 11 Eneolit 11 Doba bronzová 11 Starší doba železná 12 Doba laténská 12 Doba římská 13 Doba stěhování národů 13 Staroslovanské období až starší doba hradištní 13 Raný středověk 13 V. Významné prehistorické vlivy člověka na reliéf 14 Těžba 14 Česká republika - hornická činnost - nerudy 14 Česká republika - hornická činnost - rudy 14 Megalitické stavby 14 České menhiry 15 Největší výskyty menhirů 15 Vliv zemědělství, zavlažování 15 VI. Ovlivnění endogenních geomorfologických procesů 16 VI. 1. Přerozdělení statických tlaků 16 Klasický příklad – přehrada Boulder 16 Přehrada Vaiont 16 Sídelní aglomerace - poklesy zemské kůry 17 VI. 2. Přerozdělení dynamických tlaků 17 Vyčerpávání a načerpávání množství tekutin a plynu 17 Gazifikace uhlí, těžba soli, těžba uhlí – důlní otřesy 18 Podzemní jaderné výbuchy 18 Podzemní zásobníky plynu 18 VII. Ovlivnění exogenních geomorfologických procesů 20 VII. 1. Urychlené zvětrávání 20 Urychlení chemického zvětrávání 20 Bilance hmot a rychlost eroze v horninovém prostředí ČR 21 Spotřeba materiálu lidskou činností: 21 Procesy způsobující narůstání objemu a hmotnosti horninového prostředí 22 VII. 2 Urychlení svahových procesů 22 Svahové pohyby 22 A Ploužení 23 A I Podpovrchové ploužení 23 A II Povrchové ploužení 23 B Sesouvání 24 B I Sesouvání podél rotační smykové plochy 24 B II sesouvání podél rovinné smykové plochy 24 B III Sesouvání podél složené smykové plochy 24 C Stékání 24 a) Stékání svahových jílovitých a hlinitopísčitých zemin v podobě proudů 24 b) Stékání hlinitých a úlomkovitých svahových uloženin na strmých svazích 25 c) Stékání vodou prosycených povrchových partií pokryvných útvarů 25 D Řícení 25 a) sesypávání 25 b) opadávání úlomků 25 c) odvalové řícení 25 d) planární řícení 25 Vedlejší kriteria klasifikace: 25 1. podle věku : 25 2. podle stupně aktivity: 25 3. podle geneze: 26 4. podle vývojového stadia: 26 5. podle opakovatelnosti : 26 6. podle směru narůstání pohybem postižené oblasti: 26 7. podle půdorysu: 26 8. podle morfologických forem: 26 Lidská činnost - narušení stability svahů : 26 Sesouvání 26 Bahenní proudy 27 VII. 3. Urychlení fluviálních procesů a procesů na vodních nádržích 27 Narušení vegetačního krytu 27 Úpravy koryt vodních toků 27 Sedimentace v korytě 28 Velké vodní nádrže a jejich vlivy 28 VII. 4 Urychlení kryogenních procesů zvl. termokrasových 29 Dlouhodobě zmrzlá půda 29 Degradace permafrostu z boku 29 Degradace permafrostu z hora 29 Narušení rostlinného a půdního krytu 29 VII. 5 Urychlení eolických procesů 29 Větrná eroze , sedimentace 29 VII. 6 Urychlení marinních a lakustrinních procesů 30 VII. 7. Urychlení geomorfologických procesů spojených s působením podzemní vody 30 VII. 8. Zpomalení přírodních exogenních procesů 30 svahových procesů 30 fluviálních procesů 30 marinních a lakustrinních procesů 30 eolických procesů 30 VIII. Antropogenní geomorfologické procesy a tvary 31 Terminologická problematika 31 Povrchové přemisťování hornin a zemin 31 VIII.1 Těžební antropogenní (montánní) tvary 31 VIII.1.1 Obecná problematika 31 Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) č. 439/1992 Sb. 32 Nerosty vyhrazené a nevyhrazené (§3) 32 Ložisko nerostů (§4) 32 Hornická činnost – č.440/1992 Sb. - §2 32 Nerostné bohatství (§5) 33 Výhradní ložisko (§6) 33 Ložisko nevyhrazených nerostů (§7) 33 Chráněné ložiskové území (CHLÚ) (§16) 33 Dobývací prostor (DP) (§25, 26) 33 Nerostné suroviny 33 Rudy 33 Nerudy 34 Ložiska fosilních paliv – palivoenergetické suroviny 34 VIII. 1. 2 Těžební tvary 34 Povrchové doly 34 Vlastní sníženina dolu 35 Výsypky (vnitřní, vnější) 35 Hornické haldy 35 Jámové lomy 35 Kamenolomy 35 Pískovny, štěrkovny 35 Hlubinné doly 35 Ochranný pilíř. 35 Těžební haldy 35 Vznik drobných tvarů na svazích 35 Poklesové kotliny 36 Pinky 36 VIII. 1. 3 Vývoj těžby uhlí a těžební tvary v ČR 36 SHR 36 OKR 37 Charakteristika aktivních dolů v rámci Karbon Invest a.s. 39 VIII.1.4 Vliv těžby uranu na horninové prostředí a reliéf 40 přímé vlivy 41 důlní vody 41 odvaly 41 odkaliště 42 VIII. 2 Průmyslové antropogenní (industriální) tvary 42 Vznik průmyslových plošin 42 Průmyslové haldy 42 Podzemní prostory průmyslových komplexů 42 VIII. 3 Zemědělské antropogenní (agrární) tvary 42 Protierozní opatření 42 Zemědělské (agrární terasy) 42 Vybírání kamení z polí - akumulační tvary 43 VIII. 4 Vodohospodářské antropogenní tvary 43 Vnitrozemské 43 přehrady 43 rybníky 43 kanály 43 nivy 43 Odvodnění půdy 44 Pobřežní (litorální) 44 Systémy hrází 44 Průplavy 44 VIII. 5 Sídelní antropogenní (urbánní) tvary 44 Sídelní plošiny 44 Sídelní roviny 44 Antropogenní usazeniny různé mocnosti 44 Únikové pahorky 44 Skládky 44 Sídelní podzemní prostory 45 VIII. 6 Dopravní antropogenní (komunikační) tvary 45 destrukční tvary – dopravní průkopy 45 Akumulační tvary 45 Podzemní stavby 45 Výstavba letišť 45 VIII. 7 Oslavné antropogenní (celebrální) tvary 45 pseudomohyly 45 kenotafy 45 oslavné pahorky 45 VIII. 8 Vojenské antropogenní (militární) tvary 46 Obranné valy, hradby 46 Obranné příkopy 46 Pevnostní města 46 Krátery po granátech 46 Vojenské terény 46 VIII. 9 Pohřební antropogenní (funerální) tvary 46 Pohřební mohyly 46 Hroby 46 Katakomby 47 Území města Brna 47 VIII. 10 Rekreační antropogenní tvary 48 VIII. 11 Telekomunikační tvary 48 VIII. 12 Tvary vznikající lesnickou činností 48 VIII. 13 Rekultivace 48 VIII. 14 Podzemní antropogenní tvary (antropogenní suterén) 49 hornické tvary 49 sídelní tvary 49 vodohospodářské tvary 49 vojenské tvary 50 pohřební tvary 50 průmyslové tvary 50 dopravní tvary 50 jiné „rekreační“ 50 IX. Antropogenní reliéf a možnosti jeho hodnocení 51 Kvantitativní hodnocení 51 Antropogenní geomorfologický efekt (Zapletal 1976) 51 Metodika hodnocení podle Kirchner (1988) 51 Metodika Hrnčiarová (1986): 52 I. Antropogenní geomorfologie - Úvod Dílčí věda obecné geomorfologie Zvyšující se vliv lidské činnosti, člověk geomorfologickým činitelem, antropogenní tvary součástí složka kulturní krajiny, tvary i ovlivněné procesy. Území ovlivněné člověkem až 85% zemského povrchu. Zvýšení těžby nafty více jak 180 krát, antropogenní podíl na plaveninách a splaveninách v řekách je asi 7. 10^6 za rok , antropogenní denudace představuje 1.10^10 za rok – 42% celkové hodnoty denudace (podle údajů z poloviny 70 let 20.stol.). Význam: - při hodnocení dynamiky současných gem. procesů je nezbytné přihlédnout k ovlivnění člověkem, - studium interakce přírodních a antropogenních procesů základ pro prognózování, - antropogenní tvary reliéfu jsou progresivní části reliéfu a jejich počet stoupá, - poznání ant.tvarů základ pro studium vazeb mezi přírodními a antropogenními složkami v kulturní krajině Význam abiotického prostředí a jeho ovlivnění člověkem zdůrazněn v geologii: Američan G.P. Marsh (1864): kniha Man and Nature, v roce 1885 The Earth as modified by human action“ (vlivy na organický i anorganický svět) Hodnocení horninového prostředí mez. konference v Princetonu (USA) 1955 – sborník Man`s role in changing face of the Earth) – doceněna úloha horninového prostředí B.L. Turner a kol. (1990): Earth as tranformed by human action – úloha člověka v přeměně Země 1965 – Environmental Geology – úloha geověd v ochraně životního prostředí (Springer) 1991 – mezinárodní konference evropských ministrů ŽP Dobříš – požadavek na zhodnocení situace ŽP v Evropě sborník 1995 „ Europe`s environment, the Dobříš Assesment, horninové prostředí je připomenuto v ČR – významná úloha ČGS Praha v rámci MŽP Soubor geologických map životního prostředí v měřítku 1:50 000 Mapa - Vliv těžby na životní prostředí 1:500 000, Reichman ed. ) vliv 169 ložisek rudních a nerudních surovin na ŽP Geofond ČR – Registry vrtů, svahových deformací, ložisek, poddolovaných území apod. v geomorfologii: Poprvé použil pravděpodobně názvu antropogenní geomorfologie (anthropogene geomorphologie) E. Fels (1934) v Německu, první údaje o antropogenních tvarech dále v Anglii R.L. Sherlock (1923): The influence of the man as an agent in geographical change. Geographical Journal 61. Antropogenní geomorfologie součástí učebnic obecné geomorfologie (Luis, Klimaszewski, Machtschek, Thornbury, Faibridge, Panov, H.F. Garner, Demek, Lacika) i učebnicí fyzické geografie (Gadner 1977, Ordway 1972, Flint-Skinner 1977). Antropogenní geomorfologii jsou věnovány i samostatné učebnice – Zapletal 1969, Demek 1984, Dov Nir 1983, Goudie 1983, Červinka 1996. Antropogenní geomorfologie byla v minulosti rozvíjena na katedrách geografie Př.F. Olomouc (Zapletal, Duda), Př.F. Brno (Konečný), Geografický ústav ČSAV Brno (Demek, Stehlík, Ivan, Hrádek, Loučková, stala se součástí geomorfologického mapování (Czudek, Balatka, Sládek). Na katedře FG a GEO PřF. V Ostravě (Buzek) studium ovlivnění eroze půdy působením lidské činnosti. Na katedře FG a GEO Př.F. Ku Praha - Červinka, Kliment. Zhodnocení výzkumů antropogenní geomorfologie Zapletal (1968,1969), Konečný 1978, Kirchner 1979, Ivan-Kirchner 1988). Antropogenní geomorfologie - studuje tvary reliéfu (geneticky stejnorodé plochy a tvary), vytvořené lidskou činností a procesy, které způsobují jejich vznik, vývoj a zánik v prostoru a čase. - charakterizuje morfologii a složení antropogenního reliéfu, zabývá se genezí a antropogenními geo. procesy, kterými reliéf vzniká, vyvíjí se a zaniká. - antropogenní morfogeneze – všechny přímé a nepřímé vlivy lidské společnosti na reliéf pevnin a dna oceánů (v užším pojetí) - studium vzhledu, vzniku a stáří antropogenních tvarů reliéfu, prostorovo- časový aspekt registrace, hodnocení a prognózy (v širším pojetí) antropogenní transformace reliéfu – komplexní působení člověka na reliéf a jeho důsledky Uplatnění pojmu horninové prostředí a jeho zakomponování do antropogenní geomorfologie: Prostředí tvořené horninami – upřesnění vůči ostatním termínům: Zemská kůra - svrchní část litosféry mocnost od několika km (oceány) až do 70-80 km (mladá pásemná pohoří - orogény), oddělena Mohorovičičovou diskontinuitou od svrchního pláště Litosféra – 100 až 120 km zemská kůra a svrchní plášť plouvou na plastičtější astenosféře geosféra – volné použité ve smyslu sféry kde se odehrávají geo- procesy (litosféra, hydrosféra, spodní část atmosféry, pedosféra) horninové prostředí vliv člověka : definice (Kukal- Reichmann 2000): horninové prostředí je nejsvrchnější částí zemské kůry. kde se projevuje nebo může projevit lidská činnost. Je tvořeno pevnými horninami, nezpevněnými zeminami, půdou a vším, co se v nich nachází, tedy nerostnými surovinami, podzemní vodou i plyny v pórech hornin a půd. Definice Antropogenní geomorfologie se zabývá vzhledem, genezí a stářím tvarů reliéfu, vytvořených přímo i nepřímo působením lidské činnosti ve vazbě na horninové prostředí. Tvary povrchové i podpovrchové otázka dosahu lidské činnosti tj. dolní hranice horninové prostředí : stavební a hornické práce, hluboké vrty, Kola 12 262 m, vrt KTB (1991-94) 9100 m, Kontinentale Tiefbohrung v Horní Falci městečko Windischeschenbach husté sítě vrtů v prospekčních oblastech vápenec, žel. rudy, uran Příbram –max. hloubka dolů 1838 m Jáma č. 16 (stříbro, barevné kovy uran), Kutná Hora – max. hloubka 550 m (stříbro, barevné rudy), Zdice max. hloubka 1180 m (sed. železné rudy) Světové max. 3780 m v Jihoafrické republice Zajímavost velkolom ČSA dno v hloubce 160-200 m pod okolním terénem, okolní nadm. výška 230 , dno lomu 30 m n.m. Dolní hranice horninového prostředí klade Kukal a Reichmann (2000) do hloubky 5 km. II. Terminologické problémy antropogenní geomorfologie Základní členění Zapletal – přímé antropogenní procesy probíhají podle vůle člověka a s využitím techniky (agradace konvexní tvary reliéfu,, degradace konkávní tvary, planace antropogenní plošiny, exkavace tj. vytváření podzemních prostor vyjímáním horniny a zemin tzv. antropogenní suterén) - nepřímé antropogenní procesy (podmíněny nejen člověkem ale i přírodou, složité. Poklesy, sesuvy, posuvy, deformace terénu do stupňů, diageneze, odprýskávání, eroze a denudace. Milkov (1974) přímé a podmíněné antropogenní procesy. Kotlov (1977) procesy přírodní, přírodně-antropogenní (kvalitativně i kvantitativně ovlivněny činností člověka), procesy antropogenní (vyvolané činností člověka). Demek (1977): působení člověka na reliéf 1. přímé nebo nepřímé ovlivňování přírodních geomorfologických procesů (urychlování, zpomalování), 2. neúmyslným vytvářením povrchových tvarů, 3. plánovitým vytvářením nových a. tvarů (tzv. technogenních tvarů) Ivan, Kirchner (1988): - antropogenní tvary vzniklé technogenními procesy s podtypem modifikovaných a. tvarů (např. haldy rozřezané stržemi, zářez postižený sesouváním), - nepřímé AT vznikají vyvolané a. tvary (tvary, které by na daném místě nemohly vzniknout bez přispění člověka (sníženiny v oblastech těžby, abraze na březích vodních nádrží), antropogenně modifikované přírodní tvary – tvary vzniklé procesy jejichž intenzita byla ovlivněna člověkem (urychlená eroze i sedimentace, vliv přehrad, regulace vodních toků apod.). V naší přednášce budeme vycházet z ovlivnění přírodních procesů (endogenních i exogenních) činností lidské společnosti, vznikají nepřímé a. procesy a antropogenně modifikované přírodní tvary nebo vyvolané a. tvary (či přírodně-antropogenní t., antropogenně podmíněné t.). III. Klasifikace antropogenních tvarů Podle tvaru, velikosti (kubatury, plošné rozlohy, a výšky, hloubky), petrografického složení, barvy, polohy v terénu, podílu antropogenního faktoru na jejich vzniku, podle stáří a vegetačního, jak zapadají do celkového rázu krajiny. Tvar: konvexní (vypuklé, vyšší nadm. výška než původní reliéf), základní tvar v půdorysu bodový, lineární, plošný, konkávní (vyduté, vhloubené), nadm. výška nižší než původní přírodní reliéf, základní tvar v půdorysu bodový, lineární, plošný, antropogenní terénní zrcadla (ploché tvary díky antr. sedimentaci), smíšené Morfologie: např. haldy kuželovité, kupovité, hřbetové, hřebenovité, tabulové, terasovité, lomy stěnové jámová, etážové, valy symetrické, asymetrické, nesmí být samoúčelná. Petrografické složení: haldy hornické, energetické, průmyslové (chemické, hutní) podle hořlavosti. Vznik: genetická klasifikace, težební, průmyslové, zemědělské, vodohospodářské, sídelní, dopravní, vojenské, oslavné, pohřební, rekreační. Velikost: makrotvary (haldy, poklesové kotliny, terasy,náspy), mikrotvary (pinky, sejpoviště, mohyly, rýhy), hranice smluvní Velikost: číselné vyjádření plošná rozloha všech tvarů, kubatura konvexních tvarů, hloubka konkávních, výška konvexních tvarů Stáří: tvary živé tj. vznikající, vyvinuté-zralé Rychlost vývoje: vyšší rychlost než u přírodních, technogenní tvary řadově dny, měsíce, roky. Zanikání tvarů trvá stovky až tisíce let. Poloha v povrchové části zemské kůry: povrchové, hlubinné (podzemní, podpovrchové) Poloha v rámci rozsáhlejších tvarů: haldy rovinné, svahové, kamenolomy stěnové, jámové. Vegetační kryt: bez vegetačního krytu, ozelenělé přirozeně, uměle. Podle typu rekultivace: lesní, zemědělská, vodní Celkový ráz krajiny: estetické hledisko, hygienické hledisko. IV. Rámcový vývoj působení lidské společnosti na reliéf Neuvědomělé působení, před 3 mil. let člověk jako nový činitel, převaha přírody nad člověkem raně civilizační typ V různých částech země se působení časové liší vzhledem k různé úrovni vývoje společnosti. Paleolit (starší doba kamenná) Starý paleolit 1 000 000- 250 000 př.n.l Střední paleolit 250 000 - 40 000 př.n.l. Mladý paleolit 40 000- 8 000 př.n.l. Svrchní fáze mladého paleolitu 22 000 až 18 000 př.n.l. vrchol posledního zalednění, který přešel v pozdní glaciál (18 000 – 9 000 př.n.l., pozdní paleolit) Poslední glaciál Wűrm začíná před asi 115 000 lety Narušení reliéfu nepatrné, získávání materiálu k výrobě kamenných nástrojů (čepele, rydla, škrabadla) primární naleziště pazourku, glaciální sedimenty. Mezolit (střední doba kamenná, konečný paleolit) 8 000 - 6 000 př.n.l. Počátek holocénu Neolit (mladší doba kamenná) 5 700,5 500 – 3 700 př.n.l. Žárové zemědělství, příprava půdy k setí brázdící tyče, dřevěné či parohové kopáče, později hákové oradlo, keramika, kácení lesů, pastevectví, dlouhé stavby, sběr přírodních plodin, těžba a štípání rohovců, objev studny v Mohelnici, výstavba rondelů – sociokultovní architektura, Atlantik Eneolit (pozdním doba kamenná) 3 700 – 1 900 př.n.l. Zemědělství - oradlo, chov domácích zvířat, lov, první uplatňování mědi, později zlata a stříbra k výrobě šperků, zbraní, nástrojů, přísun soli, jantaru, vyhledávání přírodních zdrojů Epiatlantik Doba bronzová 1 900 – 750 př.n.l. Těžba kovů (měď, cín), rýžování zlata, kovolitectví-slévačství, zvyšující se hustota osídlení, opevněná hradiska, pohřbívání – mohyly, zachovány v oblasti Ždánického lesa a Chřibů a na Znojemsku (Bošovice průměr 16 m, výška 150 cm), zemědělství, chov domácích zvířat, hrnčířství. Západní Čechy, Plzeňsko, Klatovsko (řadově desítky až stovky mohyl. Starší doba železná – halštatská 750 – 400 př.n.l. Bronzové srpy byly nahrazeny železnými, rolnictví, chov, pastevectví, čtyřkolové vozy. Masové používání železa, kovolitci, diferenciace společnosti. Na Moravě horákovská kultura. Pohřbívání ve velkých mohylách. Zemnicové chýše, později obnovována hradiště (např. Leskoun, Plaveč, nové hradiska a opevnění Morkůvky, Borkovany – Ždánický les, Jevišovice). Jeskyně Býčí skála (podle Přichystal Náplava 1995 ). vchod pod 52 m vysokou skalní stěnou, stará výtoková jeskyně Jedovnického potoka (ztrácí se v Rudickém propadání), jeskyně Rudického propadání, Býčí skály a spodní patra j. Barová vytéká u křižovatky v Josefově.Přístupno prvních 320 m tzv. Předsíň nálezy již v paleolitu po tzv. Šenkův sifon, nynější vchod vystřílen Aloisem z Lichtenštejna v roce 1796. Dr. Jindřich Wankl - zahájení výzkumů v 1867, 1872 prokopal Předsíň a nálezy interpretoval jako pohřeb halštatského velmože. Nález: dvě velká žároviště, vrstva vypáleného vápence až několik metrů silnou, vrstev zuhelnatělého obilí a uhlí, nad uhlím spečené předměty, obilniny, látky, železo, přes 40 zbytků koster většinou žen, trupy koní bez hlav a nohou již více jak 100 let diskuze Wankel - pohřeb náčelníka, - bohatá prospektorská či podnikatelská skupina (kováři, žele. rudy), - - v letech 1980 85 nová interpretace (Nekvasil, Stloukal, Weber) úkryt obyvatelstav, které zahynulo pod spadnutým stropem (náhodný výbuch) - - obětní síň obětiště s možnou přítomností kovárny Vápenec byl intepretován jako sintr Mohyla Hlásnica, Šaratice – mohyla Kopeček (obvod 90 m, výška 5 m). Doba laténská - mladší doba železná – 400 př.n.l. – 0 n.l. Keltové, obdělávání půdy železné srpy, rotační mlýnky, hrnčířský kruh, oradlo s železnou radlicí, železářství – kladivo, poříz, kleště. Hradiska – oppida, stezky, dálkový obchod, mince. Řemesla, dobývaní kovů, nerostů. Umělecká řemesla. Hradiska – Podmokly, Stradonice plocha 80 ha, Hrazany 30 ha plocha, hradby široké 5- 10 m, výška 4- 5 m, Staré Hradisko na Prostějovsku nejdůležitější na Moravě, plocha 37 ha, hradba 2800m dlouhá, hradby až 8 m široké, již na mapě Komenského z roku 1627 podle nálezů jantaru, odhad až 2500 obyvatel, Hostýn (19 ha, strategické hradisko, – koncentrace obyvatelstva, mocenská střediska. Doba římská 1 až 4. stol. n.l. Zánik oppid, sídliště vesnického typu, pronikání germánského obyvatelstva, řemesla, zemědělství, hradisko Mušov (podlažní topení, vodovod, 9-10 ha, mohutné opevnění, příkop, X. legie Doba stěhování národů 4. až 6 stol. n. l. Pronikání Slovanů, r. 375 nápor Hunů další řetězová reakce ostatních národů, 451 zastaven nápor Hunů v bitvě na Katalaunských polích menší hustota osídlení než v době římské Staroslovanské období až starší doba hradištní 6. až 8 stol. n.l. Raný středověk (doba slovanská, hradištní) 6.-12. stol. zahrnuje i střední doba hradištní - Velká Morava 9 .stol. n. l. až počátek 10 stol. n..l. Hradiska, pohřbívání do mohyl, zánik Velké Moravy kolem roku 905 V. Významné prehistorické vlivy člověka na reliéf Těžba – pazourek Krzemionky u Ostrowa Swietokrzyskiego (střední Polsko) asi 1000 těžebních míst v hloubce 4-10 m, radiolarit ve Vídni-Maueru (v provozu v období 5700 až 2000 mladší a pozdní doba kamenná) Hornické dobývání nebylo raritou v Evropě - zde registrováno 250 děl ve světě: Lion Cavern ve Swaziland hornická štola, těžba hematitu (jako barevný pigment) odhad 120 000 let Qena nilská delta Egypt, těžba rohovce z říčních písků, až 2 m hluboké jámy, 35 000 počátek mladého paleolitu, Česká republika - hornická činnost - nerudy neolitické jámové lomy na mramor na Bílém kameni u Sázavy (průměr 5.10 m, hloubka 1-3 m, těženo kamennými sekeromlaty) Tušimice – těžba křemence v šachticích až 4 m, hlubokých s horizontálními chodbami, mladší a pozdní doba kamenná Hlinsko u Lipníka, lom Podhůra, jámy o hloubce 1,2 až 3 m průměr 2-5 m, těžba prachovců a drob na sekeromlaty a sekerky (asi 3000 – 2600 př.n.l.), Nejrozsáhlejší pravěké těžební pole Krumlovský les (Vedrovice, Jezeřany-Maršovice). Plocha 100 ha, těžební revíry,, jámy průměr až 10 m, hloubka 4 m, dobývání rohovců. Těžba zřejmě začala v v pozdní době kamenné, nejrozsáhlejší dobývání až ze starší doby bronzové, smyl gigantické těžby je zatím záhadou (podrobněji Oliva, M., Neruda, ., Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa. PA, XC, Praha). Želešice-zelené břidlice, rohovce u Olomučan v Moravském krasu, Stránská skála – těžba rohovců z vápenců, Česká republika - hornická činnost - rudy 2000 (1900) – 750 doba bronzová pravděpodobná těžba mědi v západních Čechách a v Krušných horách z Rakouska dobývání mědi Mitterberg (1800-300 př.n.l., šachty hluboké až 100-105 m, štoly do 400 m). Megalitické stavby Od roku 5500 př.n.l. (neolit) až 1500 př.n.l. kamenné památníky megalitické kultury Tvary megalitů (obrovité vztyčené kameny): - menhir svisle zapuštěný, hrubě opracovaný,- stéla štíhlejší opracovaný kámen, kromlechy – do kruhu seřazené menhiry, kamenné prstence, trilit – napodobení brány, dolmen – dva nebo více vztyčených kamenů pokrytých plochými kameny (stoly, přístřešky, hroby), henge – seskupení velkých menhirů, kruhů a řad pro kultovní a astronomické účely, megalitické hroby – typ dolmenů, chodbové hroby, hroby kryté náspem nebo mohylou (hrobové mohyly) České menhiry (podle Svobody 1990) - české menhiry lze s určitou pravděpodobností považovat za menhiry podle analogií se západoevropskými lokalitami. Nálezy v sz. Čechách mezi Labem a Vltavou a Ohří a Berounkou, celkem zaznamenáno 23 lokalit Nejvýznamnější menhiry: Chabry – Ládevská ul. Praha, 1,5 m vysoký kámen )v okolí keltské nálezy, šňůrová keramiky, zvoncové poháry), Klobouky – (severně Slaného) náš nejvyšší menhir 3,5 m, původně obklopen 6 až 12 menšími kameny, diskuze k pravosti menhiru, v okolí archeologické nálezy (Keltové...), Ledce (jv. Slaného dva kameny 0,7 a 0,8 m) Samostatná skupina menhirů soutok Otavy a Volyňky u Strakonic část zničena, v oblasti keltské nálezy. Kounovské kamenné řady – asi 1,7 km sv. od obce Kounov (plošina na kopci Rovina 526 m, (podloží opuka), 2500 křemencových kamenů, výška od 2 dm až do 1 m, 16 rovnoběžných řad s-j. směru délka 200 až 300 m, vzdálenost ,mezi řadami 16 až 30 m. V prostoru žádné archeologické nálezy, teorie K. Žebery – zbytky zvětrávací kůry, zvětrávání, později vybírány a vymezovány hranice pozemků. Největší výskyty menhirů Velká Británie Stonehenge, Salisbury, Avebury, jedna z největších prehistorických mohyl Silbury Hill při řece Kennet (2800 př..n.l.), 40 m výška, základna na ploše 40 ha, hmota odhad 328 000 m^3 Francie - Bretaň, (např. Carnac,400 ha, 5730 menhirů, výšky menhirů 4 – 7 m), bretaňská žula,neolit, eneolit. Egypt – pyramidy, střední a jižní Amerika Vliv zemědělství, zavlažování Vodní dílo Saa el-el Kafara 30 km jižně od Káhiry (2650 až 2465 př.n.l.), hráz vysoká 12 m, dlouhá 108 m, zachovalá. Přehrada pro zásobování Ninive (705 až 981 př.n.l.)), kamenná přehrada Šan-si (asi 240 př.n.l) Čína, hráz vysoká 30 m. VI. Ovlivnění endogenních geomorfologických procesů Ovlivnění nekonsolidovaných pokryvných útvarů a konsolidovaných hornin (těm bude věnována pozornost). - přerozdělení statických tlaků na povrchu reliéfu - přerozdělení dynamických tlaků v zemské kůře VI. 1. Přerozdělení statických tlaků – výstavba velkých vodních nádrží, urbanizovaných celků (městských aglomerací). Zatížení povrchu např. vodou – prohýbání povrchu, pohyby podél zlomů, doprovod antropogenní zemětřesení. Klasický příklad – přehrada Boulder (Hoover) dam na řece Colorado. Napouštění v roce 1935, ukončení 1939. Délka přehrady 200 km, hloubka až 150 m, objem 37,5 km^3 , hmotnost 3,75.10^10 . Po napuštění byla v letech 1940-41 provedena nivelace opakovaná – prohnutí zemské kůry 0,78 m. Začaly otřesy zemské kůry v letech 1937-44 asi 6000 otřesů. Zjištěna závislost mezi otřesy a max. hladinou vody v nádrži, úprava přítoku výstavbou dalších nádrží Fleming Gorge a Glen Canyon, zemětřesení na polovinu. Přehrada Vaiont Itálie. Klenbová hráz 265,5 m, objem 0,17 km^3 , hloubka 130 m. Stavba zakončena v roce 1960, otřesy při napouštění, vápence, dolomity, zlomy, při poklesu hladiny otřesy ustaly, 9.10. 1963deště - max. zdvih obrovský sesuv, 165 m vysoká vlna, směrem k řece Piavě ztratila výšku, 2117 m mrtvých Složité vztahy vzniku antropogenně podmíněných zemětřesení a výstavby a provozu vodních nádrží. Závislost není vždy jednoznačná. Pro vznik antropogenně podmíněných zemětřesení nutné předpoklady: 0,3 % ze zhruba 11 000 přehrad s přehradním tělesem vyšším než 10 m, u přehrad s přehradní zdí vyšší než 90 m již 10 %, u přehrad s výškou 140 m 21 %. Podle Demka (1984): vznik zemětřesení je podmíněn: 1. napětím v zemské kůře a přítomností zlomů 2. výskytem rozpukaných hornin s možností infiltrace vody do hloubky 3. výskyt heterogenních hornin na dně nádrže – umožnění pohybu do hloubky pod tlakem 4. litologickým složením podloží, v sedimentech dochází k sesedání bez průvodní seismiky Počátek seismických jevů souvisí s napouštěním přehradní nádrže, při zvyšování vodní vrstvy rostly počty a intenzita zemětřesení Přírodní poklesy zemského povrchu nejsou obvykle rychlejší než 0,5 mm za rok, poklesy ovlivněné lidskou činností mnohonásobně rychlejší Pokles dna Orlické přehrady 0,12 mm za rok (zaměřil Mačák 1980), kolem staveniště Temelína byla v 90 letech zjištěna epicentra zemětřesení reakce zemské kůry na zatížení přehradním jezerem orlické přehrady Sídelní aglomerace - poklesy zemské kůry - v městě a v okolí kompenzační zdvihy (např. Moskva poklesy 12 mm v letech 1936-50). Komplex jevů: hmotnost objektů, odstraňování hornin při ražbě podzemních prostor, odčerpávání podzemní vody, v létě přehřátí a sesedání půdy při ochlazení. Např. vysoká budova na Smolenském nám. v Moskvě deprese o poloměru 120 m, hloubka 50 cm. Tabulka: Rychlost poklesů zemského povrchu podmíněných lidskou činností (podle Kukala 1990 a Kukala, Reichmanna 2000) +--------------------------------------------------------------------------+ |oblast |druh lidské činnosti |rychlost poklesu v mm za rok| |----------------------+----------------------+----------------------------| |delta Pádu s Benátkami|čerpání podzemních vod| 5-10 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Wilmington, USA |těžba ropy a plynu | 740 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Las Vegas, USA |čerpání podzemních vod| 35 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Taipei |čerpání podzemních vod| 100 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Ekofisk, Severní moře |těžba ropy a plynu | 30-70 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |jezero Mead, Colorado |přehradní jezero | 20 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Toktogul, řeka Narin |přehradní jezero | 20-30 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Kariba, řeka Zambezi |přehradní jezero | 12,7 | |----------------------+----------------------+----------------------------| |Orava, Slovensko |přehradní jezero | 5,0 | +--------------------------------------------------------------------------+ VI. 2. Přerozdělení dynamických tlaků Vyčerpávání a načerpávání množství tekutin a plynu – typický příklad z Denveru USA, čerpání vody v roce 1962 do hlubokého vrtu (3671 m), situován v tektonickém pásmu, zemětřesení. Vhánění slané vody do vrtů k vytěžení ropy – aktivizace zlomů, vznik zemětřesení Kalifornie), Vyčerpávání ropy a zemního plynu (Groznyj 1971), podzemní vody (prohnutí zemské kůry Las Vegas v letech 1935-50 36 cm). Tabulka: Rychlost poklesu zemského povrchu v některých světových velkoměstech (podle Kukala 1990) +-------------------------------------------------------------------------------------+ |velkoměsto |příčina poklesu |období |celkový pokles (cm)| |----------------------+--------------------------------+---------+-------------------| |Mexico City |nestabilní podklad |1985-1990| 850 | |----------------------+--------------------------------+---------+-------------------| |Londýn |zástavba, čerpání vody |1750-1990| 50 | |----------------------+--------------------------------+---------+-------------------| |Bangkok |nestabilní podklad, čerpání vody|1900-1990| 100 | |----------------------+--------------------------------+---------+-------------------| |Osaka |zástavba, čerpání vody |1928-1990| 300 | |----------------------+--------------------------------+---------+-------------------| |Tokio |zástavba, nestabilní podklad |1950-1990| 450 | | | | | | | |čerpání vody | | | |----------------------+--------------------------------+---------+-------------------| |Long Beach, Kalifornie|čerpání vody |1941-1990| 900 | +-------------------------------------------------------------------------------------+ Gazifikace uhlí, těžba soli, těžba uhlí – důlní otřesy Podzemní jaderné výbuchy – Nevada pokusný polygon, zemětřesení, výbuch o síle 0,1 až 1,2 megatun TNT vyvolal zemětřesení o M 5-6., vertikální pohyby na povrchu až 1,2 m, horizontální 0,15 m, oživen= zlomy 0,3 – 8 km. Podzemní zásobníky plynu (podle Plachý, S. 1995: Podzemní uskladňování plynu. Vysoká škola chemicko-technologická Praha, 145 s.) – skladování plynu, skladování letních přebytků pro pokrytí zvýšené spotřeby v zimě, potřeba uskladnit 20-25% objemu roční spotřeby, nejpřijatelnější způsob podzemní uskladňování, od poloviny 19.století rozmach výroby, potřeba skladování svítiplynu (plynojemy – chicagský s kapacitou 600 000m^3 ,zemní plyn - využití vytěženého ložiska, 1915-16 využití vytěženého ložiska Wellandský okres státu Ontario Kanada, USA podzemní zásobník na ložisku Zoar-Erie ve státě New York kapacita 62 mil. m^3 , na konci 70 let v USA 400 podzemních zásobníků plynu s celkovou kapacitou 212 mld. m^3 plynu. – Další cesta hledání vhodných geologických struktur, které by byly schopny plyn přijmout podzemní zásobníky akviferového typu první pokus v USA v roce 1946, rozpukané vápencové souvrství v hloubce 170 m na pomezí států Kentucky a Indiana, nepodařilo se vytěsnit vodu, v roce 1950 ve státě Iowa ve vrstvách pískovců v hloubce 530-580 m uskladněno 530 mil. m^3, akviferové struktury – zásobníky v porézních strukturách vodonosné propustné vrstvy, voda vytlačena přetlakem plynu – kavernové podzemní zásobníky : - loužením mohutných ložisek soli, - kaverny vytvořené výbuchem, - hornickým způsobem (rubáním) volné podzemní prostory staré opuštěné hlubinné doly nebo speciálně vyrubané, - zmrazením okolní horniny (zmrzlá voda v pórech vytváří bariéru pro uhlovodíkové látky) Pohyby nadloží související s funkcí zásobníku: zásobník Hrušky opakovaná geodetická měření od roku 1978 periodické oscilace odpovídající tlakovým cyklům, nárůst náklonu 0,4 až 0,5 mm za rok, náklony celého území s poklesem do centra propadliny, recentní pohyby podél tektonických poruch, těžba uhlí v Jihomoravském lignitovém revíru Lobodice – podzemní zásobník akviferového typu, 1965-1990 svítiplyn, od roku 1990 zemní plyn, klastické sedimenty spodního badenu, těsnící hornina bádenské jíly PZP Tvrdonice, ložisko Hrušky – původní plynové ložisko, vybudován v letech 1972-74, uskladňování v hloubkách 1600 m baden, 1250 m sarmat, 1100 m sarmat PZP Štramberk – plynové ložisko Příbor –jih, karpatský horizont, zahájen provoz v roce 1983 PZP Dolní Dunajovice – (stejnojmenné ložisko) 1989 – ložiskovou nádržní horninou jsou bazální klastika eggenburgu, pískovce PZP Háje (Příbram) – kavernový podzemní zásobník, budován horrnickým způsobem, zahájení provozu v roce 2000 PZP Třanovice – oblast ložiska Horní Žukov-Třanovice-Mistřovice, plynové ložisko, 1949-82 těžba, na žukovském hřbetu tři pohřbená údolí jako stratigrafický typ pasti, klastický materiál spodní baden, nadloží spodnobádenské tégly VII. Ovlivnění exogenních geomorfologických procesů Urychlení geomorfologických procesů VII. 1. Urychlené zvětrávání změny ve složení atmosféry a hydrosféry, kyselost srážek, povrchových vod i půdy, hnojení, meliorace, závlahy, znečištění podzemních vod odpady – urychlení mechanického i chemického zvětrávání, kultivace zemědělských půd, mechanické rozvolnění hornin a zemin při těžbě – antropogenní zvětrávání, rozvolnění při vojenských akcích – bombardování, odstřelování Působením lidské činnosti se zvětrávání a tvorba půd urychluje 10 x ve srovnání s přírodními procesy Přírodní rychlost vzniku půd na pevných horninách, ......milimetry za 1000 let, ne nezpevněných horninách 1-2 cm za 1000 let Podle společnosti British Coal (1991) – rekultivační práce – na britských uhelných ložiscích je zvětrávání až 100 x rychlejší u neporušených hornin 1-2 cm za 10 let Chemické zvětrávání: zvětrávání stavebních kamenů (možná aplikace na lomové stěny a odkryvy) tzv. nemoci kamenů, velkoměstská atmosféra má negativní vliv na zvětrávání – urychlení Důležité je určit přítomnost sádrovce CaSO[4] , který se tvoří reakcí kyseliny sírové s minerály hornin. Zvětrávání ve znečištěném ovzduší několik stadií: o přírodní kámen se pokrývá černou nebo šedou kůrou s vyšším obsahem síranů, tvoří se sádrovec o tloušťka kůry roste, obohacuje se sírany a křemíkem, železem a dalšími prvky o krusta se rozpadá a odprýskává, kámen pod ní se drolí o oddrolená vrstev odpadne a proces a se opakuje Hlavní role : vlhkost v kameni a obsah kyseliny sírové v ovzduší na rozpad má vliv střídavé zvlhčování a vysušování, zmrzání a rozmrzání, biologické procesy Nové poznatky prokazují, že na zdrojích síranů v kůrách se více podílí atmosférická depozice než vzlínání vody Různé horniny reagují různě na zvětrávání např. vápence na pražském židovském hřbitově zvětrávají střední rychlostí 1 cm za sto let, náhrobky z křídových pískovců ještě rychleji. Urychlení chemického zvětrávání vliv na vznik nových minerálů a chemického ovlivňování horninového prostředí · působí důlní vody, vody protékající starými haldami, nečištěné odpadní vody průmyslových podniků (možná kontaminace povrchových i podzemních vod) o kyselé deště a kyselé důlní vody (nižší hodnota pH – vyšší koncentrace vodíkových iontů) – reakce s karbonatickými horninami, vznik různých tvarů zvětrávání je urychlován i znečištěnou atmosférou - oxidy síry a dusíku - (vápence, dolomity, vápnité pískovce) – vznik kůry zvětrávání, následně dutiny, výklenky, převisy o obsahy těžkých kovů v nezpevněných sedimentech (arsen beryllium, volný hliník) zdroje průmysl, zemědělství, doprava, sídelní aglomerace ukládání odpadů – staré zátěže, Při hnojení anorganickými hnojivy fosfáty, nitráty, pesticidy, fosfáty dochází k nadměrnému obohacení horninového prostředí, vymývání do povrchových vod – eutrofizace Nepříznivý vliv fosfátů - na sebe váží rizikové prvky kadmium, vanad Bilance hmot a rychlost eroze v horninovém prostředí ČR (podle Kukala a Reichmanna 2000) Eroze (přírodní včetně urychlené eroze) - vodní eroze průměry plavenin (suspenze) 1985-1995 (údaje ČHMÚ) Labe v Hřensku 440934 t, Morava ve Strážnici 270 000 t, Odra v Bohumíně 160 000 t plavenin celkem 870 000 t plavenin ročně – jako splaveniny podle různých studií asi 1/10 množství tj. asi 1 mil. t – materiál v roztoku a v suspenzi je v poměru 1:1 připočteme další 1 mil t celkem 2 mil t (nejsou zahrnuty katastrofické události) Přepočet hmotnosti na objem (objemová hmotnost 1 g.cm^-3 ) 2 mil tun odpovídají 2 mil m^3 , (plocha ČR 80 000 km^2 ) úbytek mocnost vrstvičky 0,025 mm. Obvykle se počítá rychlost za 1000 let tj. 2,5 cm za 1000 let pro ČR. Číslo poměrně nízké pro Evropu podle Garrels a Mc Kenzie 6-7 cm za 1000 let na jiných kontinentech až 23,2 cm za 1000 let. proč: - nejsou započítány katastrofické události, - erodovaný materiál se ukládá ještě na území republiky, - možná dotéká více látek v roztoku, - území ČR je dosti zalesněné Spotřeba materiálu lidskou činností: V průmyslových zemích se spotřebuje ročně 20 t materiálu (energetické suroviny se pálí, rudy se promění ve výrobky, nerudy ve stavebnictví). 1997 – vytěženo 162 mi. t nerostných surovin (hnědé uhlí, černé uhlí, stavební kámen) Včetně ropy, plyn, podzemní vody - asi 200 mil. počet obyvatel 10 mil asi 20 t na člověka Přepočet na objem: objemová hustota 2,5 g.cm ^-3 ročně spotřebováno 80 mil. m^3 nerostných surovin, přepočet na plochu ČR: ročně zmizí vrstvička o mocnosti 1 mm Člověk spotřebuje 40 krát více nerostných surovin než je množství materiálu odneseného erozí Procesy způsobující narůstání objemu a hmotnosti horninového prostředí Eolická sedimentace přirozená eolická sedimentace 0,01 cm za 1000 let – malé množství hraje malou roli. Eolická sedimentace ovlivněná lidskou činností je podstatně vyšší (Praha 600 cm za 1000 let, Podkrušnohoří 1400 cm za 1000 let). Ze sborníku Europes Environment dloudodobý průměr pro celou Evropu 4 cm za 1000 let. Podle Moldana (1991) rychlost atmosférické depozice podmíněné člověkem 0,1-0,2 mm za rok (průměr 0,15). Sedimentace nespálených a recyklovaných odpadů (podle Statistické ročenky zůstalo na našem území 50 mil t odpadů předpoklad že část spálena a recyklována zbude 40 mil. t Objemová hustota 1 g.cm^-3 tj. 40 mil m^3 odpadů, kdyby se všechny rozprostřely vznikne vrstvička 0,5 mm mocná. Celková bilance - horninového prostředí nárůsty 0,65 mm, úbytek 1,025 mm, negativní bilance podíl zejména těžba nerostných surovin, podstatným činitelem bilance je člověk proto hodnocení v krátkých časových etapách . VII. 2 Urychlení svahových procesů Svahové pohyby – porušení stability svahu. V geomorfologii je širší pojetí – každý pohyb horninových částic po svahu, v inženýrské geologii svahové pohyby v užším smyslu gravitační svahový pohyb oddělen od pohybu, kdy materiál odnášejí transportační média (voda, led, sníh vítr). Označovány jako pohyby gravitační –výsledek svahová deformace. Příčiny svahových pohybů – úklon svahu, zatížení svahu, zvýšení obsahu vody v půdě, sutích horninách, soudržnost narušována zamrzáním, zvětráváním,změny porostu, odstranění vegetace. kritický úhel sklonu 25^o . Rozdělení svahových pohybů podle rychlosti (Varnes 1978): +--------------------------------------------------------------------------------------------+ |mimořádně pomalý, plouživý |0,06 mm za rok | |----------------------------------------------+---------------------------------------------| |velmi pomalý, plouživý |0,6 – 1,5 m za rok | |----------------------------------------------+---------------------------------------------| |pomalý |1,5 m za rok až 1,5 m za měsíc | |----------------------------------------------+---------------------------------------------| |středně rychlý |1,5 m za měsíc až 1,5 m za den | |----------------------------------------------+---------------------------------------------| |rychlý |1,5 m za den až 0,3 m za min. | |----------------------------------------------+---------------------------------------------| |velmi rychlý |0,3 m za minutu až 3 m za sec | |----------------------------------------------+---------------------------------------------| |mimořádně rychlý |větší než 3 m za sec. | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Ochrana proti svahovým procesům: zachycení a odvedení povrchové vody, vyčerpání všech studní, odvodnění drenážemi pod povrchem, terénní úpravy, odlehčení v odlučné oblasti technická opatření: kotvení, rozrušování smykových ploch, injektování, zajišťování pilotami, opěrné zdi. Členění svahových pohybů podle Nemčoka, Paška, Rybáře (1974): A Ploužení - pomalého tečení hmoty - dlouhodobý, zpravidla nezrychlující se pohyb horninových hmot, přičemž hranice vůči pevnému podloží je ve většině případů nezřetelná. Velikost posunů hmot je zanedbatelná. A I Podpovrchové ploužení 1a) Rozvolňování skalního svahu vznikem puklin, lemujících tvary svahu a dna erozivního údolí. (uvolňování napjatosti po odlehčení říční erozí) 1b) Rozvolňování svahu otevíráním tahových trhlin v jeho horní části. Počáteční stadium porušení stability svahu. Otevírání tahových trhlin a pootáčení dílčích bloků. 1c) Rozvolňování - deformace vysokých horských svahů, provázené roztrháním horských hřbetů (tzv. zdvojené hřbety) a stupňovitými poklesy. 2a) gravitační vrásnění - vrásnění (shrnování) sedimentárních vrstev podél okrajů platformních pánví. Výrazné formy gravitačních vrás v hnědouhelných slojích a jílovitých souvrstvích jsou známy z terciérních pánví Českého masívu. 2b) Gravitační vrásnění - údolní antiklinály, vytlačování měkkých hornin ve dně říčních údolí. Pod účinkem různé váhy nadloží se přeskupují podložní měkčí horniny do oblasti odlehčené, tj. směrem k údolí. údolní antiklinály, bulging, naduřování vrstev pod dne údolí 3a) Blokové pohyby - po plastickém podloží. Horní část svahu tvoří skalní horniny, dolní část plastické jílovité horniny. Posouvání bloků skalních hornin a jejich zabořování a pootáčení – cambering. Blokové rozsedliny a bloková pole. 3b) Blokové pohyby - podél předurčené plochy. Posouváním bloků pevných hornin po rovinné ploše, popř. po tenké vložce plastické horniny, vznikají blokové rozsedliny a bloková pole. A II Povrchové ploužení 1a) Povrchové ploužení - mnohotvárný proces i na nejmírnějších svazích (např. se sklonem 2-3°). Účinky gravitace i klimatické vlivy. Postiženy pokryvné útvary, někdy i zvětrávající povrchové partie pevného podloží. Periodicky se opakující dílčí přemísťování nezpevněných hornin po svahu, podmíněné sezónními změnami teploty a vlhkostí. V důsledku toho se mění pevnost a objem hornin (promrzání a odtávání, bobtnání při zvyšování vlhkostí a smršťování při vysýchání, vliv činnosti ryjících živočichů, narůstání kořenů). - slézání svahových hlín, slézání sutí, - hákování, - soliflukce, kamenné ledovce, B Sesouvání - relativně rychlý, krátkodobý klouzavý pohyb horninových hmot na svahu podél jedné nebo více průběžných smykových ploch. Výslednou formou sesuvného pohybu je „sesuv". B I Sesouvání podél rotační smykové plochy a) Sesouvání podél rotační smykové plochy. Sesuvy podle rotační smykové plochy (rotační sesuvy) se vytvářejí v homogenních jílovitých horninách a pahorkatinách a nížinných oblastech na březích řek, jezer a moří. B II sesouvání podél rovinné smykové plochy a) sesouvání zemin podél rovinné smykové plochy - Smyková plocha předurčena, geologické nebo tektonické rozhraní (nejčastěji to bývá rozhraní mezi podkladem a pokryvnými útvary), planární sesuvy. b) sesouvání skalních hornin podél rovinné smykové plochy, probíhající konformně se svahem. Jde o vrstevní plochu, břidličnatost nebo tektonickou zlomovou plochu. Planární sesuvy ve skalních horninách. B III Sesouvání podél složené smykové plochy a) Sesouvání podél složené (kombinované) smykové plochy. Sesuvy podél složené, zakřivené a rovinné smykové plochy (rotačně p1anární sesuvy) se vyskytují zejména v horizontálně uložených jílovitých, prachovitých a slínitých sedimentech. b) Sesouvání po horizontální nebo mírně ukloněné smykové ploše nebo zóně. Vystupuje při patě svahu a odlišuje se svými fyzikálně mechanickými vlastnostmi od hornin v nadloží. Vznikají laterální sesuvy s charakteristickými formami. V odlučné oblasti se vytváří příkop, střední část sesutého svahu se posunuje jako souvislý blok, v předpolí se vytlačuje val. C Stékání - je rychlý krátkodobý pohyb horninových hmot ve viskózním stavu. Stékající hmoty jsou ostře odděleny od neporušeného podloží. Výslednou formou pohybu je „proud". V určitých případech se již uplatňuje vodní transport horninových částic po svahu. Bude-li podíl vody ve stékající směsi vyšší než podíl horninových hmot, nebudeme již tento proces považovat za svahový pohyb. a) Stékání svahových jílovitých a hlinitopísčitých zemin v podobě proudů (zemní, bahnité proudy) jde-li o rychlost m za den pak hovoříme o sesuvu proudového tvaru b) Stékání hlinitých a úlomkovitých svahových uloženin na strmých svazích vysokých pohoří působením přívalových vod – mury, seli c) Stékání vodou prosycených povrchových partií pokryvných útvarů v období tání sněhu a ledu nebo po nadměrných deštových srážkách. Výsledné formy se v sovětské literatuře označují jako „oplyviny", „splyvy", v anglické jako „flowage". Bývá postižena povrchová vrstva svahových hlín. D Řícení - náhlý krátkodobý pohyb horninových hmot na strmých svazích, postižené hmoty rozvolní a ztrácejí krátkodobě kontakt s podložím, volný pád i ostatní druhy pohybu, ploužení, sesouvání, od paty svahu - stékání a sesouvání. a) sesypávání - náhlé přemístění drobných drolících se úlomků poloskalních hornin až zemin kutálením a valením po svahu b) opadávání úlomků - náhlé přemístění úlomků skalních hornin pohybujících se nejdříve volným pádem, poté valením nebo posouváním po svahu, padání ze strmých skal, při úpatí kužele, haldy, osypy. c) odvalové řícení - náhlé přemístění skalních stěn v horských a vysokohorských oblastech, převážně volným pádem. Nejdříve separování bloků nebo části horninového masívu, zpravidla podle systému tektonických ploch, následuje jeho uvolnění a volný pád, provázený ohlušujícími zvukovými efekty a větrnou smrští (tlakovou vlnou). Skalní proudy. d) planární řícení - náhlé přemístění skalních hmot v horských a vysokohorských oblastech, přičemž se kombinuje kluzný pohyb po předurčené ploše s volným pádem (planární řícení). Akumulační formy jsou podobné jako u předcházejícího typu. Vedlejší kriteria klasifikace: 1. podle věku : - recentní (současný) -pohyb probíhající za současných klimatických a morfologických podmínek; - fosilní (starý) - pohyb [.]probíhá za jiných než současných klimatických a morfologických podmínek, např. v pliocénu nebo v pleistocénu 2. podle stupně aktivity: - aktivní (živý) - v současné době je v pohybu - potenciální (dočasně uklidněný) - pohyb je v současné době uklidněný, ale příčiny jeho vzniku se mohou za vhodných podmínek obnovit - stabilizovaný (trvale uklidněný) - příčiny vzniku pohybu zanikly, popř. byly lidským zásahem odstraněny 3. podle geneze: - přirozený (samovolný) -pohyb vznikl na přirozených svazích bez zásahu člověka - uměle vyvolaný (antropogenní) - pohyb vznikl na přirozených svazích nebo v zářezech a násypech lidskou činností 4. podle vývojového stadia: - stadium počáteční; - pokročilé; - závěrečné; 5. podle opakovatelnosti : - jednorázový - k pohybu na určitém místě došlo pouze jednou; - - periodický - pohyb se na určitém místě čas od času opakuje vlivem periodicity hlavního sesuvného faktoru; 6. podle směru narůstání pohybem postižené oblasti: - progresívní - postižená oblast se rozšiřuje po svahu ve směru pohybu; - regresívní - postižená oblast se šíří do svahu proti směru pohybu; 7. podle půdorysu: - proudového tvaru - délka deformovaného území mnohonásobně převyšuje šířku; - plošného (areálového) tvaru - délka se rovná přibližně šířce; - frontálního (lineárního) tvaru - šířka mnohonásobně převyšuje délku; 8. podle morfologických forem: - formy zřetelné-jasné formy neporušené mladšími modelačními procesy ani lidskou činností; - zastřené -formy porušené mladšími modelačními procesy; - pohřbené - formy zakryté mladšími sedimenty (např. sprašovou závějí nebo říční akumulací). Lidská činnost - narušení stability svahů : o zemní práce – zářezy, náspy, stavby, výkopy pro vedení inženýrských sítí, o těžba nerostných surovin, lomy o změny vodního režimu, vegetační kryt, zavodňování, odlesňování, výstavby vodních nádrží o vibrace a otřesy na svazích Sesouvání 80% v současné době aktivních sesuvů spojeno s lidskou činností Množství příkladů – železnice, silnice Sesuvy kolem dálnice Praha Brno, vývoj v zářezu, vyvolání a urychlení sesouvání. Příklady uvádí Kukal (1982), Záruba –Mencl (1969), Špůrek (1972, Studia geographica 19) Obrovské sesuvy vzniklé při stavbě Panamského kanálu (zářez Culebre). Sesuvy na březích přehradních nádrží (Brněnská přehrada, Šance, Nechranice) – oživení starých a vznik nových sesuvů. Sesuvy v lomech – klasický příklad lom na pokrývačské břidlice u obce Elm (Švýcarsko), lom se zařezal 50 m hluboko, vznik vrstevního sesuvu délka 180 m, výška 60 m, v roce 1881 pak mohutný sesuv typu kamenito-bahenního proudu o délce 1,5 km, šířce 400-500 m a mocnosti 5-50 m, 112 000 m^3 , rychlost pohybu 180 km/hod, pohřbena osad Untertal zničena část Elmu, zahynulo 115 osob. Sesuvy v povrchových lomech v bývalém SSSR na Urale, Baturlindský lom sesuv o hmotě 1 mil m^3 , délka 630m, šířka 120 m. Bahenní proudy – oblast Kavkazu (sely), Krkonoše mury, Klasický příklad Aberfan ve Walesu, haldy nad městem na svahu o sklonu 13^o, mnoho pramenů, halda č. 7 nevhodně situována, v roce 1966 sesedání haldy, pokles vrcholu, bahenní proud rychlost 15-30 km/hod, 10 m mocná vrstva na okraji města, zahynulo 144 obyvatel. VII. 3. Urychlení fluviálních procesů a procesů na vodních nádržích Narušení vegetačního krytu (odlesnění, požáry, rekreační a sportovní účely, pastva apod.) – hlavní příčina ovlivnění fluviálních procesů, přívalové deště, odnos pod přirozeným lesem je malý, podle Bennetta (1955) odnos v lese 0,001 mm/rok, travnatý porost 0,006 mm/rok, kukuřice 13,3 mm/rok, vykácení lesa a přeměna na kukuřičné pole zvýšení eroze 11 600 x. Plošná urychlená eroze (nesoustředěný odtok), plošný splach Stružková urychlená eroze (lineární), stružky Stržová urychlená eroze, strže Boční eroze, laterální ČR – odlesnění v důsledku poškození lesních porostů, urychlená vodní eroze plošná, stržován (Jizerské hory, Krušné hory, Moravskoslezské Beskydy) Povodí Trkmanky podle Vaníčka (1963) odnos z povodí 3,3 mm/rok přirozená tvorba 0,1 mm/rok Kolonizace vrchovin 11.-12. stol, urychlená eroze v horní části povodí, sedimentace povodňových hlín v údolních nivách na středních a dolních tocích (vrstvy 3-5 m) Úpravy koryt vodních toků – zvýšení spádu, zvýšení eroze, napřimování toků Labe v úseku Jaroměř – Mělník v letech 1800-1950 zkráceno ze 400 km na 178 km. Morava – Litovelské Pomoraví, anastomóza, náhony, rozdělování průtoku na náhon, zánik anastomózního říčního typu a vznik typu s hlavním tokem korytem řeky Moravy Napřímení toku –zvýšení eroze- zaříznutí koryta- pokles hladiny podzemních vod- konsolidace povrchu nivy- změna nivní vegetace Sedimentace v korytě – zvyšování dna řeky - zvyšování hrází Chuang che 15 – místy 75 m nad terénem Zavlažovací kanály – čistá voda vyšší erozní schopnost – zpevňování břehů Fluviální procesy ovlivňovány o výstavba technických zařízení na řekách (jezy, přehrady, úpravy koryt, náhony) .- přímo o transformací vegetačního krytu o transformací podmínek povrchového odtoku (úpravy reliéfu, např. výstavby parkovišť, úpravy koryt) o transformací struktury půdy (orba, pastva, vysoušení, meliorace) Účinek ovlivnění se projevuje - změnami režimu vodního toku a říčních sedimentů - změnami koryta vodního toku (půdorysu, vlastností např.drsnosti) Protierozní opatření, obecně organizační – specializace výroby, agrotechnická – orba po vrstevnici (snížení hodnoty eroze o 1/2, pásové obdělávání půdy snižuje hodnotu eroze o 1/4, eroze je téměř přerušena terasováním svahů, samovolný vznik teras. Rekultivace, hrazení bystřin – soubor prací, terasování toku, vegetační prostředky. Velké vodní nádrže a jejich vlivy Ovlivnění f. procesů v úseku nad přehradou: Degresivní akumulace, šíří se proti toku, vlna akumulace se šíří na řece Syrdarja až 0,6 km/rok, na řekách v rovině se šíří desítky až stovky km. Ovlivnění f. procesů v úseku pod přehradou: Uvolnění energie, voda bez sedimentů, zahloubení koryta Vznik abrazních a akumulačních procesů Vznik nových nebo oživení starých svahových procesů Usazování sedimentů na dně nádrže Ovlivnění endogenních procesů Sedimentace v přehradních nádržích je je asi 100 x rychlejší než v jezerech přírodních (průměrná rychlost sedimentace 0,1-0,3 cm za rok) Rychlost v cm za rok: Hooverova přehrada 50, Asuánská přehrada 15, Slapy 4, Lipno 2, Nechranice 20. VII. 4 Urychlení kryogenních procesů zvl. termokrasových Dlouhodobě zmrzlá půda (permafrost) horniny s teplotou po dobu více než 2 roky pod bodem mrazu, kryogenní tvary souvisí se střídavým promrzáním a táním a s fázovými přeměnami vody, sezónní permafrost (měsíce) Narušení rovnováhy permafrostu – změna tepelné bilance (dochází k deformaci sněžného, rostlinného, půdního pokryvu, narušení povrchového odtoku ) Syngenetický led (polygony ledových klínů a čočky rovnoměrně rozloženy v souvislosti se sedimentací), epigenetický led – rozložen při povrchu jednorázové zamrzání Degradace permafrostu z boku Termoeroze, termoabraze, vedoucí k termoplanaci reliéfu Tání ledových klínů (prohlubně – strže v místech polygonů ledových klínů – mezi prohlubněmi jádra polygonů, bajdžarachy – vývoj amfiteatrální deprese, termokar – ústup stěny nižší úroveň polární nížiny Degradace permafrostu z hora Mírné svahy a rozvodí Tání polygonů ledových klínů, vypuklá jádra – výrazná jádra bez vegetace , bajdžarachy - celková sníženina ďujoďa, hromadění vody – sníženina alas, v hloubce bez promrzání talik, - zanikání jezera, promrzání pingo, spojování v termokrasová údolí Narušení rostlinného a půdního krytu zvětšení radiační bilance, zvýšení průměrné roční teploty, zvětšení mocnosti činné vrstvy permafrostu - kácení lesa, požáry, - urbanizace, - těžební práce, - vedeni produktovodů VII. 5 Urychlení eolických procesů Větrná eroze , sedimentace Příčina – změny vegetačního krytu, větrný odnos (deflace), působení v suchých a polosuchých oblastech zemědělské obdělávání, jarní období – půda bez ochrany Prašné bouře (černé bouře) USA, 1935 Kansas, prašný mrak do výšky 1,6 km, obsah 35 000 t/km^3 Bílé Karpaty, Vizovická vrchovina Desertifikace, Sahara, zejména pastva rozšíření do oblasti Sahelu, růst 1 km ročně, oblast jezera Bajkal Antropogenní průmyslové krajiny - rychlost eolické sedimentace cm za 1000 let New York 110, Praha (celoroční průměr) 600, Podkrušnohoří (celoroční průměr) 1400, průměr pro Evropu 4. pro Severní Ameriku 6,5. VII. 6 Urychlení marinních a lakustrinních procesů Přímé ovlivnění – výstavba hrází na mořském nebo jezerním pobřeží, reakce na jiném místě pobřeží Nepřímé – např. snížení množství materiálů přinášených vodními toky (zadržení v přehradách, regulace, řek, těžba štěrku z pobřeží), dochází ke zvýšení abraze, např. zachycení sedimentů Nilu v Asuánské přehradě - rozrušování nilské delty Těžba na šelfu (ovlivnění energie vln, zásah do sedimentačních procesů) Abrazní procesy na přehradách Vytvoření rovnovážného profilu svahu Přírodní podmínky – vlastnosti hornin, morfografické vlastnosti svahu, hydrologické podmínky (vodní proudy, led), klimatické poměry (vítr) Antropogenní podmínky – režim nádrže, výstavba objektů na březích, ochranná opatření na březích, činnost na přilehlých svazích, plavba a s tím spojená vznik vln, VII. 7. Urychlení geomorfologických procesů spojených s působením podzemní vody Aktivizace sufoze, čerpání podzemní vody, soustředěný odtok z asfaltových ploch, v kanalizačních systémech, ztráty vody při zavlažování Cíle studia antropogenně urychlených procesů – vypracování základů a metod, metod řízení, základem je geomorfologické prognózování (jaké procesy působí, jejich dynamika, možnost výskytu dalších urychlených geomorfologických procesů), znalost přírodních procesů. VII. 8. Zpomalení přírodních exogenních procesů svahových procesů (odvádění vody přitékající na ohrožené území, odvádění vody z ohroženého území, zaplnění trhlin v terénu, drenážování vrty, štoly) technické, biotechnické prostředky (terasování svahů, odvodňování, zatravňování, zalesňování), vegetace odvádí vodu, snižuje vlhkost, technická opatření kotvené zdi, piloty, gabiony, přitížení paty svahu fluviálních procesů zvyšování infiltrace (vsakovací pásy), biotechnické prostředky (břehové porosty), technické prostředky (zachycování plavenin a splavenin) marinních a lakustrinních procesů biotechnické a technické prostředky (vlnolamy, mola, výhony, ochranné zdi) eolických procesů pěstitelské metody (pěstování jednoletých výškově rozdílných rostlin), umělé zábrany (přenosné ploty), ochranné lesní pásy – větrolamy. VIII. Antropogenní geomorfologické procesy a tvary Terminologická problematika Podle různě se projevujících vazeb – výsledky činnosti člověka v krajině tvoří několik kategorií: 1. Uniformizace – nepřirozeně sjednocené různé typy krajiny nebo tvarů 2. Simplifikace – odstraňování rozmanitostí 3. Denaturalizace – odstraňování přírodních prvků a tvarů z krajiny 4. Devastace – ničení přírodních i kulturně historických hodnot 5. Degradace – znehodnocování přírodní sféry z hlediska přírodních složek a zájmů ochrany přírody 6. Deteorizace – zhoršování přírodní sféry z hlediska z hlediska přírodního prostředí 7. Destrukce – narušení vztahů v přírodní sféře Obecné rozdělení antropogenních procesů 1. antropogenní zvětrávání 2. antropogenní transport 3. antropogenní degradace 4. antropogenní agradace 5. antropogenní exkavace 6. rekultivace Povrchové přemisťování hornin a zemin – největší při výstavbě liniových dopravních staveb (dálnice a produktovodů – ropovody) podle Kukala a Reichmanna (2000) odhad ročního přemisťování hornin a zemin v ČR 100 mil. m^3 . Ropovod Ingolstadt- mezi Rozvadovem a Uhy u Kralup n.V. – délka 168 km začátek výkopů říjen 1994 skončení v červenec 1995, hloubka výkopu 1,8 – 5 m, střední hloubka 3 m, přemístěno více než 1,5 mil. m^3 , průměrná hustota 2 g.cm ^-3 – přemístěno 3 mil. tun zvětralých i pevných hornin. Tranzitní plynovod a ropovod na území ČR délka přes 2000 km, přemístění materiálu odhad 5-8 mil. m^3 . Stavba dálnice Praha – hranice Slovenska (260 km) přemístěno nejméně 26 mil. m^3 . VIII.1 Těžební antropogenní (montánní) tvary VIII.1.1 Obecná problematika Těžba surovin – v roce 1997 bylo 594 ložisek vytěženo 162 mil. t nerostných surovin, celková plocha dobývacích prostorů v ČR k 1.1. 1994 1662 km^2 , tj. 2,1 % státu tento stav se příliš nezměnil. Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) č. 439/1992 Sb. Nerosty – za nerosty se podle zákona považují tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry (§2). Nerostem nejsou vody s výjimkou mineralizovaných, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, přírodní léčivé vody a přírodní minerální vody, léčivá bahna a ostatní produkty přírodních léčivých zdrojů , rašelina, bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků, pokud neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství, kulturní vrstva půdy. Nerosty vyhrazené a nevyhrazené (§3) Vyhrazené nerosty jsou: - radioaktivní nerosty - všechny druhy uhlí, ropy a hořlavého zemního plynu a bituminosní horniny (sedimenty prosycené přírodními uhlovodíky) - nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy - magnesit - nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny - kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli - tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit - nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů - granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné a travertin - technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny - halloyzit, kaolín,keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce - sádrovec, anhydrit, živce, perlit a zeolit - křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením - mineralizované vody z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty - technicky využitelné přírodní plyny pokud nepatří mezi plyny uvedené k druhé odrážce Nevyhrazené nerosty - jsou např. cihlářské suroviny, písky, štěrkopísky, horniny, které nelze blokově leštit, eventuálně tavit. Ložisko nerostů (§4) – přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností Hornická činnost – č.440/1992 Sb. - §2 · vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů (výhradních ložisek) · otvírka, příprava a dobývání a výhradních ložisek · zřizování, zajišťování a likvidace výhradních ložisek · úprava a zušlechťování nerostů prováděné v souvislosti s jejich dobýváním · zřizování a provozování odvalů, výsypek a odkališť při činnostech při činnostech ve výše uvedených bodech · zvláštní zásahy do zemské kůry (§ 34 Hor.zák.) – zřizování, provoz, zajištění a likvidace zařízení pro: uskladňování plynů a kapalin (podzemní zásobníky), ukládání radioaktivních a jiných odpadů v podzemních prostorách, průmyslové využívání tepelné energie zemské kůry s výjimkou tepelné energie vody vyvedené na povrch Nerostné bohatství (§5) – tvoří ložiska vyhrazených nerostů, nerostné bohatství na území ČR je ve vlastnictví ČR Výhradní ložisko (§6) je vyhrazený nerost zjištěný v množství a jakosti. které umožňují očekávat jeho nahromadění na základě toho vydá MH osvědčení a výhradním ložisku a zašle je MŽP, OBÚ, orgánu územního plánování,stavebnímu úřadu a organizaci pro níž bylo provedeno vyhledání, nebo průzkum výhradního ložiska Ložisko nevyhrazených nerostů (§7) – je součástí pozemku Chráněné ložiskové území (CHLÚ) (§16) zahrnuje území kde jsou určeny zásoby vyhrazeného nerostu, či jejich bezprostřední okolí na kterém by stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska mohly znemožnit, nebo ztížit jeho dobývání. CHLÚ se stanovuje po vydání osvědčení o výhradním ložisku. CHLÚ stanoví MŽP ČR po dohodě s MH, ČBÚ a orgány územního plánování a stavebním úřadem. Dobývací prostor (DP) (§25, 26) - se stanovuje pouze pro výhradní ložiska. Na povrchu se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem jehož vrcholy se určují souřadnicemi. Může být vymezen hloubkově a může zahrnout jedno nebo více výhradních ložisek nebo jen jeho část a stanoví se pro dobývání výhradního ložiska určitého nerostu, nebo skupiny nerostů. DP stanoví OBÚ v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, zejména v dohodě s orgány ŽP a orgánem územního plánování a stavebním úřadem. k níž došlo. Nerostné suroviny (podle Kužvart, Pešek, René 1986: Geologie ložisek nerostných surovin. UK Praha.) – nerosty a horniny obsahující prvky nebo jejich sloučeniny vhodné pro výrobu užitných hodnot, příp. nerosty a horniny využitelné v průmyslu nebo zemědělství. Ložisko – abnormální koncentrace nerostné suroviny, kterou lze těžit současnou hornickou technikou s ekonomických efektem. rozdělení na rudy a nerudy. Rudy – suroviny, jejichž zpracováním se získávají kovy 1. Ložiska kovů černé metalurgie – kovy černé metalurgie Fe, Mn, Cr, Ti, Ni, Co, Mo, W. 2. Ložiska barevných kovů – ke barevným kovům jsou přiřazovány: Al, Cu, Pb, Sn - cín, Sb - antimon, Hg. 3. Ložiska drahých kovů – zlato, stříbro 4. Ložiska radioaktivních surovin – uranové rudy Nerudy Nerudní suroviny · suroviny jež se používají v průmyslu v různě upravené podobě - minerály (mastek,azbest, diamant), horniny (např. bentonit) · suroviny, které slouží k získávání nekovových prvků (např. pyrit jako zdroj síry, fluorit jako zdroj fluoru) · suroviny nerudního vzhledu, které jsou zdrojem kovů ale používají se i mimo sféru metalurgie bauxit jako zdroj žáruvzdorných surovin · stavební suroviny (např. žula, písek, štěrkopísek, cihlářská surovina) Ložiska fosilních paliv – palivoenergetické suroviny fosilní paliva – kaustobiolity Kaustobiolity uhelné – vznikají ve fázi plynné (metan) a tuhé (rašelina, hnědé uhlí, černé uhlí, antracit) Přírodní uhlovodíky – plynná fáze (zemní plyn), kapalná fáze (ropa), tuhá fáze (např. asfalt) VIII. 1. 2 Těžební tvary Těžba ovlivňuje přírodní sféru komplexně Rozdělení : o vlastní těžební tvary (lomy, šachty, štoly, haldy apod.) o průvodní těžební tvary (poklesové kotliny, pinky apod.) Těžba podle skupenství: dobývání pevných, plynných a kapalných ložisek, někdy i dobývání podzemní vody Těžba podle polohy uložení: povrchová, podzemní Báňské závody povrchově dobývající – lom (taky souhrn povrchových děl). Pokud lom leží pod úrovní zemského povrchu – povrchový důl. Rozeznáváme lomy uhelné, rudné, stavební suroviny (hliniště, pískovny, štěrkovny, kamenolomy). Největší lom na měděnou rudu na světe Bingham v Utahu (nedaleko Salt Lake City). Hutě jsou na březích Velkého solného jezera. Délka lomu 3,2 km, šířka 2,5 km, hloubka 800 m. V JAR v Kimberley odtěžen pahorek Kolesberg Kopje, težba diamantů, The Big Hole. Težba probíhala v letech 1871-1914. V průběhu těžby vytěženo 22,5 mil. tun zeminy. Průměr 500 m, hloubka 230 m. V ČR povrchové doly v SHP. Povrchové doly – složité antropogenní tvary – těžební fronta (svislá stěna, nebo několika stupňovitě uspořádaných horizontálních vrstev tvaru ústupů (tzv. řezů). U řezu – pracovní plošina, svah (určen fyzikálně-mechanickými vlastnostmi hornin a zemin a výškou). Délka řezu desítky metrů až km. Vlastní sníženina dolu Výsypky (vnitřní, vnější) Vnější výsypky – na povrchu terénu – výsypka převýšená. Hrana vnější převýšené výsypky se nesmí přiblížit k povrchovému dolu na vzdálenost menší než 500 m. na výsypce probíhají současné modelační procesy. Hornické haldy – rozlišování – odvaly - hlubinný materiál, výsypky – materiál z povrchových dolů. Jámové lomy Těžba užitkových nerostů z hloubky pod úrovní terénu – Nad celkovou úrovní terénu stěnové lomy – stupňovité dobývání, stupeň vyšší než 10 m – patrový lom. Oprám – povrchový uhelný lom (dno často zaplněné vodou) Kamenolomy – Jakubčovice, Leskoun, Pískovny, štěrkovny – těžba a úprava suroviny Hlubinné doly Soubor průmyslových budov a zařízení pro těžbu užitkových nerostů podzemním (hlubinným) způsobem. Povrchové části i soustavu podpovrchových děl – šachty, štoly, komory. Dobývací prostor, ložisko se otevírá důlními díly (štoly, šachty). Štola – horizontální, nebo ukloněná chodba – těžba nebo průzkum Šachta – strmá, zpravidla svislá, někdy šikmá chodba – doprava, osob, suroviny, hlušiny, pomocných materiálů, odvod vody, plynů, přívod vzduchu (větrací šachta). Též použití jáma (např. větrací). Ochranný pilíř. Komory – prostory větších rozměrů (jsou chráněny uhelnými pilíři, Šachty hloubka v jižní Africe 3950 m , v Indii 3800 m. Zakládání vyrubaných prostor, rubanina, výpěrky z prádla, apod. Těžební haldy podle polohy Rovinné (umístěné na rovině nebo na plošině) Svahové (na svahu) Vyrovnávací (ve sníženinách, poklesové kotliny) Podle tvaru Hřebenovité, kuželovité, tabulovité Vznik drobných tvarů na svazích – eroze, sesuvy, bahenní proudy. Procesy v haldách – zpevněné lavice, sesedání, dutiny, závrtovité sníženiny, hoření Vytlačování plastického podloží v předpolí hald – ohrožení stability haldy Poklesové kotliny – průběh poklesové křivky závisí na mocnosti nadloží, fyzikálně-mechanických vlastnostech hornin, úklonu vrstev, hloubce dobývání, mocnosti sloje. Vznik trhlin, sesuvů. Hloubka poklesové kotliny – dosahuje až 90% mocnosti vyrubané sloje, pokud je těžena na zával. Při ručním zakládání činí sesedání 50-60% při plavené zakládce 10-20%. Obvykle poklesy trvají 5-6 let, během prvního roku je dosaženo 50% celkové hloubky poklesu. Na druhý rok 25%, třetí 13%, čtvrtý 8%, pátý 3%, šestý 1% (podle Zapletala 1969). Mokré a suché (s poklesem dna se snižuje i hladina podzemní vody) poklesové kotliny Donecká pánev, Podmoskevská pánev pokles několik metrů, průměr kotlin stovky km. Kuzněcká pánev hloubka poklesových kotlin až 70 m. Poklesy terénu, poruchy pohybu pozemních vod, výrony plynů. Pinky sníženiny vzniklé rychlým prosednutím, propadnutím a zřícením důlních děl. Poklesy na ropných polích, těžba plynu, zplynování. VIII. 1. 3 Vývoj těžby uhlí a těžební tvary v ČR První zmínka o dolování hnědého uhlí – městská kniha duchcovská 1403 První zpráva o povolení dobývání uhlí 1463 (mezi Unhoští a Berounem v Přílepech – černé uhlí). 1570 – Žacléř, 1590 Markušovice u Svatoňovic, 1619 Břasy u Rokycan, hnědé uhlí u Sokolova, 1613 u Mostu zahájeno dobývání na Rosicku 1760, nález uhlí 1765 Vrapice a Buštěhrad – kladenský revír, těžba na Kladensku 1772. 1772 – odkrývá se kounická sloj na Rakovnicku, na Slánsku, pánev radnická, merklínská, plzeňská, svatoňovická. 1773 nález uhlí u Trmic – SHR 1763 první nález uhlí,první těžba 1782, hrabě Wilczek zakládá první důl v Ostravě, počátek těžby na Karvinsku 1794, Orlové 1817. Hodonínsko – Čejč 1841. Černé uhlí v roce 1848 429 152 tun, v roce 1902 10 119 615 tun Průměr v letech 1925-1933 je 13 429 420 tun (z toho 75,6 % v ostravsko-karvinské pánvi) Počátek 80 let vrchol těžby černého uhlí 25-28 mil tun, hnědé uhlí a lignit 75-80 mil tun. 1990 černé uhlí 30,7 mil r, 1998 19,5 mil t hnědé uhlí 1990 78,4 mil t, 1998 51,3 mil t SHR Největší změny reliéfu jsou spojeny s povrchovou těžbou hnědého uhlí v SHR Plocha zabraná v SHR pro těžbu a výsypky 26 000 ha (260 km^2), z toho plocha vnitřních a vnějších výsypek 8 000 ha. V Sokolovském revíru je plocha zabraná pro těžbu a výsypky 10 000 ha. Celkový objem zbytkových jam v SHR po ukončení těžby 3,5 miliardy m^3 , celková plocha jezer v případě zatopení jam 3600 ha. Skrývka v roce 1992 (podle údajů VÚHU Most) k vytěžení 1 t hnědého uhlí – odtěžit a přemístit 7,8 t nadložních hornin, v roce 1997 již 7,95 t nadloží. OKR – celková plocha 850 km^2 , 350 km^2 ovlivněno těžbou s ní souvisejícími činnostmi. Hlušina, kaly. Při současné těžbě okolo 20mil. t uhlí je roční produkce kalů 1,8 mil. t. Prašnost v ovzduší ročně se dostává v ostravské průmyslové aglomeraci do ovzduší 80-120 tis. t prachu , sedimentuje zčásti zde a částečně odnášen do okolních regionů. Rozsah dobývacích prostorů v OKR: 319 km^2 , rozsah poddolovaného území 150 km^2 . Z toho ostravská část – 60 km^2 , karvinská část - 50 km^2 , jižní - 40 km^2 . OKR - od roku 1782 do 1996 vytěženo 1,419 mld. t uhlí, produkce hlušiny 0,8-0,9 mld. t , narušeno území na ploše 26 km^2 , na ploše 5,5 km^2 , je uloženo na odvalech 226 mil t hlušiny, odkaliště s plochou 4,7 km^2 obsahují 28,106 mil m ^3 Nepříznivé faktory související s těžbou černého uhlí v OKR: o trvalý zábor zemědělské půdy o rychlé poklesy povrchu o změny reliéfu krajiny, pokrývaní přírodního povrchu hlušinou, uložišti popílku a odkališti o změny vlastností půdy o vznik trhlin a jiného mechanického narušení nadloží uhelných slojí o narušení hydrologického režimu, důlní vody, zvyšování hladiny podzemní vody o emise metanu Odvaly v OKR Ke konci roku 1994 uloženo na odvalech 141,1 mil m ^3 hlušin v okrese Ostrava – město 73,9 mil m^3 , 115 odvalů, Frýdek-Místek 21,9 mil m ^3 , 21 odvalů, okres Karviná 45,3 mil m^3 , 143 odvalů. centrální odvaly – spojený odval v Heřmanicích – objem 15 349 000 m^3 , centrální odval Zárubku 11 125 000 m^3 , Nejvyšší kuželové haldy dosahovaly 80 – 90 m, sníženy technickými úpravami. Halda Trojice (dominanta města) 80 m nad úrovní terénu a 110 m nad úrovní městského centra, halda Vítězný únor 61 m výška (Ostrava-Přívoz) Typy hald na Ostravsku: kuželové haldy – terénní dominanty, veliký tlak na podloží, až 80 m výška, teplotně aktivní haldové kupy – rozhrnování vrcholu kuželovky, dosypávání do stran bočními výsypkami tabulové haldy – tabulová plošina převládá nad svahy hald terasové haldy – nižší, lemují koryta řek, snižování nebezpečí záplav (Ostrava-Petřkovice) svahové haldy - svah haldy je vyvinut částečně, sypání probíhalo k přírodnímu svahu hřbetové haldy – úzký protáhlý hřbet díky konstrukci lanové dráhy pro dopravu hlušiny vyrovnávací haldy – vyrovnávaní poklesů terénu nebo jeho navýšení ploché haldové pokryvy – vertikálně nevýrazné ale plošně rozsáhlé haldy přechodného typy Dnešní tvar je závislý na způsobu sypání, plánování tvaru i výšky a rozlohy, neplánované zásahy v odběru hlušiny, působení exogenních procesů – tvorba tzv. kamenných moří, suťových kuželů, strží, haldové požáry – vznik dutin, dosypávané haldy, převládají starší haldy, jsou početně zastoupeny ale rozsahem jsou významné současné odvaly, využití hald Prohořelé haldy těženy náspy komunikací (rudná, Mariánskohorská ul), úpravy terénu Fifejdy. Mechanické a chemické zvětrávání karbonských hornin – vznik síranů a uvolňování kovů. Kontaminace povrchových a podzemních vod promýváním. Uhelné kaly - Kalové nádrže Vedlejší produkt úpravy uhlí vznikají práškovité uhelné kaly (obsah popela do 45%,síry do 1%. Jsou složeny z uhlí a horninových částic do velikosti 1 mm. V roce 1996 zaujímaly kalové nádrže 2,823 km ^2 ,bylo v nich deponováno 11,07 mil t uhelných kalů a 0,574 mil t kontaminovaných uhelných kalů. Celkem v roce 1996 na Karvinsku a Petřvalsku 26 průmyslově využitelných kal. nádrží, a Ostravsku 8, v DP Paskov jedna. Uhelné kaly se člení do dvou kategorií – kaly s obsahem popela 50-60%, nedokonalé zpracování flotačních hlušin a surových kalů, plně využitelné, - kaly s obsahem popela pod 50%, jsou nasyceny chemickými škodlivinami při sorbčním čištění koksárenských vod, zvláštní dopad – dekontaminace. Kaly z usazovacích nádrží těženy klasicky (bagr-auto) energetické využití, koksárenské směsi, cementárny. Nádrže dolu Darkov a ČSA hydrotěžba do roku 2008. Deformace zemského povrchu (dnes těžba na zával: nadloží samo klesá) Ostravská část - dobývány sloje malých mocností poměrně hluboko (až 1300 m), poklesové kotliny rozsáhlé, poměrně ploché a nehluboké. Těžba ukončena k roce 1994, předpokládané poklesy 0,2 m. Skutečné poklesy vlivem dobývacích prací z let 1985-1994 největší hodnota dosáhla 1 m, na velmi malých plochách (Hrabůvka, Zábřeh n.O., Heřmanice obec Rychvald). Karvinská část – sloje mocnější (až 4 m), uloženy blíže k povrchu několik set metrů, poklesy výraznější a poklesové kotliny hlubší (více něž 10 m max. až 20 m). Předpokládané poklesy na základě těžebních záměrů 1996-2010 poklesy až 10,5 m, západně od řeky Olše aj. od nového mostu přes Olši v Darkově. V ostatních částech prognózní poklesy až 6 m. Jižní oblast frýdecko-místecká (Paskov, Staříč) – těžby posledních 25 let, odezva na povrchu málo zřetelná, poklesy mírné, výjimečně hlubší než 1 m. Rychlé poklesy: 1998 propadnutí těžní věže na Karvinsku Poklesy, vodorovné pohyby Předpokládané a skutečné vertikální pohyby Charakteristika aktivních dolů v rámci Karbon Invest a.s. I. Českomoravské doly, a.s. Důl ČSM (Stonava) - 2 těžební závody (Sever, Jih) - výstavba od 1958 - těžba od 1968 - nejvýchodnější část karvinské pánve - plocha dobývacího prostoru 22,1 km^2 - roční těžba 2,39 milionu tun (2002) - uhlí těženo ze sušských a sedlových slojí karvinského souvrství (ležmé uložení o mocnostech slojí 1,5-4 m) - základní dobývací metoda - směrné stěnování z pole na řízený zával - hlavní produkt – uhlí vhodné pro koksování - zaměstnanců – 4 118 (z toho přibližně 70 % v podzemí) – (2002) - odštěpný závod Stonava – zrušen k 31. 12. 2002 II. Ostravsko-karvinské doly, a.s. Důl ČSA (Karviná) - severovýchodní část karvinské pánve - od 1995 – skupinový důl – sloučení Dolu Doubrava s původním Dolem ČSA (struktura po sloučení – důlní závod Doubrava, důlní závod Jan-Karel) - veškerá těžba je směřována na úpravnu uhlí Jan-Karel - rozloha dobývacího prostoru 26,1 km^2 (katastry Karviné, Doubravy, Orlové) - ležmé uložení uhelných slojí, severozápadní až severní směr (východní ve východní části důlního pole), vrstvy suššské a sedlové (mocnost 1,5 – 6,5 m), sedlové sloji – v centrální části dobývacího prostoru - značná tektonická členitost důlního pole (dílčí poruchy poklesového charakteru o amplitudách od desítek cm i výrazné kerní tektoniky v řádu stovek metrů) - hornické práce – 700-1000 m pod povrchem - základní dobývací metoda – směrné stěnování z pole - roční těžba – 2,8 milionu tun uhlí (energetické i koksovatelné uhlí) - těžba a úprava kalů z nádrže Doubrava I. (plán její rekultivace) Důl Darkov (Karviná-Doly) - od 1958 Velkodůl 1. máj (závod 1) - 1982 – v provozu závod 2 – Darkov (centrem – název od 1991) - 1960 - v provozu závod 3 – 9. květen (samostatný 1990-1995) - aktuálně – 3 důlní závody - důlní pole – 25,94 km^2 na katastrech Stonavy, Karviné, Horní Suché - východní část karvinské pánve (sedlové, sušské, doubravské sloje ležmého uložení směrem k severu a východu) - těžba energetického i koksovatelného uhlí (roční těžba 4,28 milionu tun uhlí) - základní dobývací metoda - směrné stěnování z pole na řízený zával - místní úpravna (UK 1) – největší, nejmodernější úpravna uhlí v revíru - 5 500 zaměstnanců (z toho 3 676 v podzemí) - rekultivace – Darkov, terénní úpravy Karvinského potoka u kostela Sv. Petra z Alkantary, areál bývalých Kateřinských kalových nádrží (rybaření), práce v lokalitě Lipiny Důl Lazy (Orlová-Lazy) - 2 důlní závody (závod Lazy, závod Dukla), 2 úpravny - Důl Lazy (v letech 1950-1991 Důl A. Zápotocký) - Důl Dukla – první důl na Ostravsku, kde byla využívána mechanizovaná výztuž a razící kombajny - 1995 sloučeny doly Lazy, Dukla a Farntišek (ukončil těžbu 1999) - plocha dobývacího prostoru 17,46 km^2 (z toho Lazy - 6,07 km^2 a Dukla - 11,39 km^2), v jihozápadní části karvinské pánve - zaměstnanců 4 677 (z toho 3 256 v podzemí) - roční těžba 3,36 milionu tun (2002) - dobývá se v karvinském (mocné sloje, až 6 metrů) i ostravském (nízké mocnosti slojí – závod Dukla) karbonském souvrství; energetické i koksovatelné uhlí (převažuje) Důl Paskov (Staříč) - jediný činný důl v ostravské části OKR - 1 důlní závod (Staříč) - Důl Paskov (těžba od 1965), Důl Staříč (těžba od 1970) - Důl Paskov vznikl 1994 sloučením obou dolů - dobývací pole 40,4 km^2 (katastr Paskova, Chlebovic, Staříče, Sviadnova) - od 1998 útlum na dole Paskov, omezen provoz na povrchu ve Sviadnově - zaměstnanců 3 400 (z toho 2 400 v podzemí) - roční těžba 1,1 milionu tun (spodní hrušovské a svrchní petřkovické sloje ostravské souvrství v úrovni 600 m pod povrchem, postupně se těží i níže, mocnost slojí – 120 cm) - těžba – klasická technologie s využitím trhací práce (nebezpečí průtrží), výlučně koksovatelné uhlí nejvyšší kvality, úpravna v Paskově - v provozu cvičná štola Důl Barbora (Karviná) - vytěženo, uzavřeno 2002 VIII.1.4 Vliv těžby uranu na horninové prostředí a reliéf Těžba uranu v roce 1989 2500 t v roce 1997 – 580 t po dobu těžby uranu vzniklo v ČR 38 hlušinových odvalů – Jáchymovsko, Tachovsko, Slavkovsko, Stráž pod Ralskem, Příbramsko, Dolní Rožínka Okrouhlá Radouň (nedaleko Jindřichova Hradce) a jinde celkem zabírají 43,1 mil. m^3 a plochu 2,4 mil. m^2 (Kukal, Reichmann 2000). Dále existují stovky menších hald v místech geologického průzkumu odhad objemu asi 1 mil. m^3 . Plochy s odkališti a po úpravě uranových rud. Při průzkumu či těžbě uranových rud bylo vyhloubeno 213 šachet, vyraženo 482 štol, průzkumných šachtic 464. Rozsah hornických prací při průzkumu a těžbě uranu za posledních 50 let je srovnatelný s rozsahem rudného hornictví v ČR za celou historii. Stráž pod Ralskem - Hamr – chemická těžba uranu z křídových sedimentů, za období 1970-1996 bylo vytěženo 14 000 t uranu a pod povrch vtlačeno 4,5 mil. t chemikálií (nejvíce 4 mil t kyseliny sírové, dále kyselina dusičná, čpavek, kyselina fluorovodíková). Ovlivnění složení podzemních vod, kromě vyluhování uranu byly vyluhovány železo, hliník, a jiné složky, znečištění podzemních sulfáty, amoniak, hliník, železo, znečištěno 190 km^3 podzemních vod. Odvaly hlušiny zabírají 13,2 ha, objem 1,3 mil. m^3 , odkaliště zabírají plochu 331,5 ha. Jáchymov – ložisko otevřeno více než 20 šachtami, nejhlubší Rovnost (hloubka 707, 6 m), těžba probíhala v letech 1946-62, likvidační práce dokončeny v roce 1964. vyrubáno 15 mil m^3 materiálu. Odkaliště úpravny Eliáš, odkaliště v Nejdku – kontaminace povrchových i podzemních vod. Životní prostředí ovlivňují výrony radonu. Příbram – 21 šachet, nejhlubší č. 16 dosáhla hloubku 1838 m. na úrovni 21. patra PZ plynu. Při těžbě u Bytízu vzniklo 7 poklesů (celková plocha 11 710 m ^2 , poklesy se projevily až do hloubky 15. patra (v jednom zmizela kuchyně trestaneckého tábora i se 3 kuchaři) postupné rekultivace. 25 odvalů o ploše 130 ha na nich uloženo 28,5 mil. m^3 rubaniny. Postupné rekultivace. Rudní revír Rožná – Olší – ložiska Rožná, Olší, Slavkovice-Petrovice. Od roku 1957 první těžba na ložisku Rožná, 1959 Olší, 1964 Slavkovice-Petrovice. Celkem vytěženo horniny 37,47 mil. t, hloubka jam v Rožné až 1200 m, Olší 750 m, Slavkovice 340 m. Ložisko Olší uzavřeno v 1989, Slavkovice-Petrovice v roce 1970. Ovlivnění životního prostředí těžbou uranu v Rožná-Olší: přímé vlivy – poklesy terénu Rožná nejhlubší až 28 cm, Olší 10 cm – změny hydrogeologické situace důlní vody – pokusné loužení kyselinou sírovou, v současnosti vytéká 35-40 litrů důlních vod, které jsou čištěny od uranu a radia. Do roku 1968 nebylo organizováno čištění, do vodních toků v okolí uniklo 1900 kg uranu. odvaly – Slavkovice-Petrovice, Olší-Drahonín zvýšené obsahy sirníku, arsenu, mědi, uranu, radia, 4 odvaly plocha 24 ha. Kontaminanty nejsou šířeny do okolí. Rekultivace. Odval na Rožné použit k rekultivaci odkališť. odkaliště – vysoké obsahy radia, nemají vliv na podzemní vody, zabezpečena drenážním systémem, roční čerpání 470 tis. m^3. Změny hydrologické a hydrogeologické situace. na ploše 30 ha se usadilo 12 mil. t materiálu, na sypaných hrázích 5 mil t haldoviny. nepříznivý vliv – prašnost a zvýšená radiace. Překrývání haldovým materiálem, zeminou a rekultivace. VIII. 2 Průmyslové antropogenní (industriální) tvary Vznik průmyslových plošin Vznikají při průmyslové výrobě i při výstavbě průmyslových komplexů (zarovnávání – planace - , zvyšování, vyrovnávání terénu. Průmyslové haldy z materiálu při provozu průmyslu Podle odvětví – hutnické, energetické, chemické Podle složení – struska, chemické látky, popílek, Kalové nádrže – odkaliště Podzemní prostory průmyslových komplexů (podzemní haly elektráren, sklepy pivovarů, vinných závodů, průmyslová výroba – umělé antropogenní jeskyně za II. světové války např. Radobýl, Stránská skála, V průmyslových oblastech se pod závody zvyšuje teplota zemin a hornin (např. pod hutěmi o více než 100^o C, dochází ke konsolidaci zemi a hornin a k poklesům až o 0,2-0,3 m, podzemní zplyňování uhlí (teploty 600-1500^o C) vznik trhlin a poklesů terénu (až o desítky metrů) VIII. 3 Zemědělské antropogenní (agrární) tvary Tvary vznikající při zemědělské výrobě - hlavní činitel orba, obnažený povrch – urychlené zvětrávání, svahové, erozní i eolické procesy. Orba působí k shlazování přírodních tvarů – vytváření plošin polí. Protierozní opatření Vsakovací pásy, obdělávané průlehy (široké mělké příkopy k zachycování vody), záchytné příkopy, záchytné hrázky, Zemědělské (agrární terasy) Gravitační (ve svazích větších jak 15^o ), vznikají při orbě (klopení brázd po svahu, hranice pozemku rovnoběžné s vrstevnicemi), samovolný vznik. Stavěné agrární terasy (budování z kamene na sucho, Průlehové terasování (průlehy mělké a značně široké příkopy s předhrázkou pro zadržování vody, vedené po horizontálních liniích), délka nepřesahuje 800 m, šířka 6 – 9 m, hloubka 35 – 50 cm. Sklon svahů 10 – 12%. Hrázkové terasování – hrázky se stavějí pluhy anebo speciálními stroji, výška 20 až 50 cm, rozměry v základně 1 – 10 m, budují se na svazích o sklonu menším než 30%,300 až 450 m délka, někdy až 900 m. Stupňovité terasování, svahy se sklony více než 15%, obvykle 30 – 90 %. V ppřípadě proměnlivého sklonu mají terasy stejnou výšku a mění se šířka, nebo je stejná šířka a mění se výška terasy. Vodorovné terasy pro rýžové pole. Stupně mezi terasami – zemní (většinou do výšky 3 m), zdivo, kamení, Vybírání kamení z polí - akumulační tvary – zemědělské agrární haldy, různé tvary – protažené valy, na Českomoravské vrchovině nazývány – kamenice. Nálezy na lesní půdě. Na Valašsku dosahují výšku 2,5 – 3 m, Nízký Jeseník, Území svaly a terasami krasové oblasti, horské oblasti světa se zavlažováním, pěstování rýže. Svahy s pastvou – drobné terasovité prtě. Příznačné pro svahy o sklonu 23 – 31 ^o , vzdálenost mezi teráskami závisí na druhu dobytka, typu rostlinstva, mikroreliéfu svahu. Sanace strží. VIII. 4 Vodohospodářské antropogenní tvary Vnitrozemské (regulace řek, výstavba vodních nádrží, zavlažování, úprava a překládání koryt apod.) Vnitrozemské – starověk, zavlažovací systémy, vodovody, nádrže, Současnost · protipovodňové systémy · rybníky a rybniční sítě · výstavba kanálů – zavlažování, odvodňování · přehrady a přehradní kaskády přehrady – komplexní vliv, samotná hráz, mohutný akumulační tvar (např. Želivka výška hráze 58 m, délka 810 m). Štola přivádějící vodu 52 km, regulační vodojem v Jesenici 100x145 m. Lipno (4870 ha), Orlík 2723 ha), Švihov (1670 ha), Slapy (1392 ha),…..Vranov 765 ha. rybníky – Rožmberk (489 ha), Horusický (416 ha), Bezdrev (394 ha). Velké Dářko (205 ha) kanály např. vltavsko-dunajský tzv. Schwanzerberská stoka (1823, délka 50 km, hloubka průměrná 1 m, šířka 2 m, doprava dřeva). Opatovický kanál – východní Čechy, zásobování rybníků. Nejdelší kanál Císařský (Čína ), 1782 km. Vodní náhony – energie, mlýny, hamry, pily, valchy nivy – protipovodňové hráze, např. dolní tok řeky Mississippi celková délka hrází 3500 km, ochrana měst, půdy Regulace – zkracování toků, v ČR za posledních 100 let zkrácena délka vodních toků o 1/3 tj. 9000km. Odvodnění půdy – meliorace Pobřežní (litorální) Systémy hrází – Nizozemsko, poldry. Změna pobřežní linie – stěny lomů, doky, mola, hráze apod. zavážení pobřežních zátok a zálivů. Průplavy – např. Panamský délka 81,6 km, šířka 150-305 m, hloubka průměrně 13 m. Nejdelší průplav Suezský 161 km. VIII. 5 Sídelní antropogenní (urbánní) tvary Sídelní procesy při výstavbě sídel Sídelní plošiny - Degradace, odkopávky – vyrovnávání terénu Sídelní roviny - Agradace – zarovnávání sníženin usazeninami Antropogenní usazeniny různé mocnosti např. Moskva 22 – 24 m, San Francisko 23 m, Paříž 20 m. kulturní pahorek. Otrokovice – navršeno až 3 m nových sedimentů při výstavbě Bahňáku a centra, Praha – přízemí románských domů je v současnosti 2-4 m pod terénem. II. světová válka – vyvážení sutin z rozbombardovaných měst – vznik suťových (ruinových) pahorků – z Berlína vyvezeno 310 mil. m ^3 , suťové pahorky u Lipska, Mnichova, Stuttgartu. Ruinové pahorky ze starověkých měst (ve střední Asii nazývány tepe, v Orientu tells) Únikové pahorky – pro zvýšení nadm. výšky sídel před záplavami, sev. Evropa, umělé ostrovy, Skládky – komunální odpady, urbánní deponie, staré zátěže, Definice odpadu zní takto: „Odpad[.]je věc, které se chce její majitel zbavit, nebo též movitá věc, jejíž zneškodnění je nutné z hlediska péče o zdravé životní podmínky a ochrany v životního prostředí". Podle závažnosti a rizika jsou vymezeny i speciální druhy odpadu: zákon č. 238/1999 Sb.: Zvláštní odpad - je takový odpad, který vyžaduje zvláštní režim při nakládání s ním, zejména z důvodů národohospodářských nebo z důvodů ochrany životního prostředí. Nebezpečný odpad - odpad, který pro své fyzikální, chemické nebo biologické vlastnosti vyžaduje odpovídající zacházení. Svými vlastnostmi (zejména toxicitou, infekčností, dráždivostí, výbušností, hořlavostí, chemickými vlastnostmi, karcinogenními, teratogenními a mutagenními vlastnostmi) je nebo může být nebezpečný pro zdraví obyvatelstva nebo pro životní prostředí. Způsob využití a zneškodňování odpadů vliv na horninové prostředí: Skládkování odpadu je zneškodňování odpadů trvalým uložením na skládkách, úložištích, složištích, odkalištích, odvalech a výsypkách. Skladování je dočasné umístění odpadu mezi jednotlivými činnostmi při nakládání s ním po dobu nezbytně nutnou z provozních, organizačních, technologických nebo přepravních důvodů u producentů odpadu. Sanace starých skládek - v nevyhovujícím prostředí starých lomů a pískoven. Ovlivnění horninového prostředí ostatní metody zneškodňování odpadů: fyzikální a chemické metody (zpevňování, tepelné zpracování bez přístupu vzduchu, neutralizace, oxidace, redukce), biologické metody (využívající biologických reakcí), spalování (proces rozkladu odpadu za přístupu vzduchu) nebo jiné způsoby (např. recyklace). Spalování, zpevňování i další metody mohou působit na horninové prostředí dokonce velmi silně. Sídelní podzemní prostory – antropogenní suterén – středověká města, skalní města (Vardzija, Gruzie), katakomby, Paříž, Řím, Podzemní prostory v oblastech České tabule (sluje, sklepení, obydlí), jeskyně Klácelka u Liběchova z roku 1844, Blanická jeskyně ve vrchu Milenka u Rudky u Kunštátu (postavy sv. Václava a blanických rytířů). Podzemní prostory u hradů skalní hrad Sloup, Pařez, soustava vězení hradu Sovince VIII. 6 Dopravní antropogenní (komunikační) tvary Vytvářeny při výstavbě povrchové a podzemní dopravní sítě destrukční tvary – dopravní průkopy Při výstavbě silnic a železnic – výkopy, zářezy, odkopy Akumulační tvary - dopravní náspy, dopravní haldy Podzemní stavby – tunely, metro, Výstavba letišť - letištní plošiny Úvozy, zeminy, skalní horniny Nezpevněné komunikace – zdroj eroze na lesní půdě Poklesy v důsledku výstavby podzemních prostor Parkoviště VIII. 7 Oslavné antropogenní (celebrální) tvary pseudomohyly Oslavné účely, zemní, kamenné vyjádření úcty k zemřelému, který je pochován jinde, uctění památky padlých, či zemřelých v cizině kenotafy Prázdné hroby oslavné pahorky Např. pahorek Kosciuszka (1820, výška 27 m) u Krakowa, Štefánikova mohyla u Brezové pod Bradlom VIII. 8 Vojenské antropogenní (militární) tvary Historické, současné, povrchové, podzemní konvexní, konkávní, lokální, lineární Obranné valy, hradby Obranné příkopy (značné rozměry), zákopy (násep k ochraně), okopy (pro jednotlivce) Hradní příkopy Pevnostní města s obrannými valy a příkopy Olomouc – neznatelné, Terezín, Krátery po granátech (Vietnam, 20 mil výbuchových kráterů o průměru 6-16 m, a hloubce 1,6 – 6 m). Krátery po atomových bombách Nevada – kráter průměr 400 m, hloubka 106 m. Rozdíl mezi přirozenou sníženinou a kráterem (vyvýšený val). Pozůstatky po bombardování z II. světové války (Přerovsko , 120 tvarů) Zákopy z II. světové války, zbytky v lesích, zanikají Vojenské terény – střelnice, výcvikové prostory Podzemní vojenské tvary – jeskyně, chodby, sklady, podzemní pevnůstky Obranné linie z konce 30 let minulého století – ŘOP Ženijně technické zátarasy – pohraniční pásmo Příklady – Zmijevyje valy na Ukrajině – obranné valy a příkopy (až 16 m výška), délka několik tisíc km (5.- 7. stol) Keltské obranné valy, Jablunkovské valy, pozůstatky napoleonských válek na Slavkovsku (Santon – kopec přemodelovaný Francouzi) VIII. 9 Pohřební antropogenní (funerální) tvary Při pohřbívání a s tím spojených zvycích Historické a současné tvary, povrchové a podzemní tvary Ve všech kulturách se udržoval kult mrtvých a s ním spojené pohřbívání. Na území Brna osídlení již před 30 000 lety – hroby pod Červeným kopcem, na Francouzské ulici, Žabovřeskách Slovanské hroby od 5. století – Pisárky, Maloměřice, Židenice, Komín, cihelna u Lidické ulice, v Obřanech, na Starém Brně, ve Starém Lískovci, na Starých zámcích u Líšně, v Králově Poli, v Černých Polích, v Černovicích, ul Radnická a Starobrněnská ulici a na Zelném rynku Křesťanství – duchovní centrum kostel Povrchové – konvexní Pohřební mohyly – navršení zemin, úlomků hornin, kuželovitý, kupovitý, stolovitý tvary pyramidy kurgany – malá výška, velká rozloha skupiny mohyl - mohylníky Hroby a jejich skupiny – hřbitovy Katakomby Dělení křesťanských pohřebišť · výlučná · příležitostná · veřejná existovaly vždy souběžně vedle sebe Výlučná pohřebiště - především hrobky v kostelech (významné osobnosti církevní i světské), části klášterních hřbitovů - rezervované pohřbům členů řádu a jeho laických příslušníků. Od poloviny 18. století - specifické hřbitovy vojenské a vězeňské (často části hřbitovů veřejných). Dnes - čestná místa na hřbitovech veřejných pro osobnosti. Příležitostná pohřebiště - nutnost urychleného pohřbení, dočasné pohřby (obětí živelných pohrom, epidemií, válek) Později přenášeny na patřičné hřbitovy. Veřejná pohřebiště – obklopovaly farní kostel, ohrazeny zdí. Území města Brna Veřejné hřbitovy - Nejstarší brněnský hřbitov - velkofarní kostel sv. Michala, oblast ul. Dominikánské, Starobrněnské a části Dominikánského náměstí. Ve 13. století hřbitov u baziliky sv. Petra na Petrově. Ve 14. století ještě rozšířen, ale od 16. století používán už jen málo. V roce 1785 byl zrušen vůbec. Kolem roku 1220 založen kostel sv. Jakuba (kolonisté němečtí, flanderští a valonští), farní právo 1231 farní právo - osadníci pohřbíváni až do roku 1293, úprava hranic farností pak pohřbíváni podle farní příslušnosti. Řada hřbitovů mimo městské hradby - sv. Martina se hřbitovem (oblast kolem hotelu Grand), kostel Všech svatých (doložen už v roce 1269) v oblasti Pekařské ul., Provaznický kopeček. Poškozen při obléhání Brna Švédy v roce 1645. Pekařská a Úvoz - špitál, u něhož roku 1238 hřbitov a později kostelík sv. Jana Křtitele. V 1645 byl Švédy kostelík spálen a hřbitov zpustošen. Výlučná pohřebiště - krypty klášterních kostelů, V letech 1228-1238 - klášter dominikánský u kostela sv. Michala (členové řádu, od poloviny 17. století až do roku 1784 i četní moravští feudálové např. Kounicové, Kolovratové aj., kostel sv. Janů řád minoritů, v kryptě kostela P. Marie u jezuitského kláštera pohřben rektor jezuitské koleje P. Martin Středa (obrana Brna před Švédy), pohřbívání do 1773-zrušení řádu. Augustiniánský klášter s kostelem sv. Tomáše – zal. markrabě Jan Jindřich 1350 (pohřben Jan Jindřich 1375 i jeho syn Jošt (1411). Hrobka kapucínského kláštera na Kapucínském náměstí (1648-1651), řádoví bratři, příznivci kláštera z rodu Zinzendorfů, Althanů, Waldorffů, Vrbnů aj., baron Trenck (1711-1749) Veřejná i výlučná pohřebiště v Brně do poloviny 16. století dostačovala. Od 1580 hřbitov mimo hradby (oblast Joštovy ul. a Žerotínova náměstí). Židé vlastní hřbitov od poloviny 13. století do roku 1454 - před hradbami (prostor dnešního nádraží). Vypuzení Židů z královských měst zanikl. 1784 nařízení vídeňské vlády - z hygienických důvodů zrušit hřbitovy uvnitř osad a husté zástavby, od 20. prosince 1785 se přestalo i v Brně užívat hřbitovů uvnitř města. Zřízen velký hřbitov - podél dnešní Kounicovy ulice. Na ploše bývalého hřbitova po roce 1897 postaven komplex budov kněžského alumnátu ( EF VUT), botanická zahrada, Tyršův sad, sokolský stadiónu, Husův sboru. 1883 - Ústřední hřbitov centrální veřejné pohřebiště – původní plocha více než 28 ha, projekt Aloise Prastofera (1846-1910). Obřadní síň - raně konstruktivistická stavba (1926 až 1927) projekt arch. Bohuslava Fuchse a arch. Josefa Poláška. 1926-1929 – krematorium, funkcionalistická architektura arch. Arnošt Wiesner. Dnes 3x větší plocha pohřbeno více než 300. 000 osob. Vymezena čestná pohřebiště (výlučná pohřebiště), historické vojenské hřbitovy, čestné pohřebiště popravených účastníků protifašistického odboje, společné pohřebiště rumunských vojáků, pohřebiště vojáků sovětské armády. VIII. 10 Rekreační antropogenní tvary Koupaliště, přirozené, vyhloubené Rozhledny Sjezdové dráhy, turistické stezky, parkoviště, hřiště – s umělých nebo vyrovnaným povrchem, lyžařské můstky s komplexem zařízení, lanovky VIII. 11 Telekomunikační tvary Systém objektů k přenosu televizního, rozhlasového, telefonního signálu, úpravy terénu, příjezdové komunikace VIII. 12 Tvary vznikající lesnickou činností Systémy komunikací, dráhy po přibližování dřeva, milířové plošinky VIII. 13 Rekultivace Tvorba stavu, který by zajišťoval optimální fungování přírodních prvků a optimální životní prostředí, zabraňování negativním vlivům a náprava negativních vlivů Soubor prací Terénní úpravy, navážky úrodných zemin, výstavba komunikací, hydromeliorace (odvodnění nebo závlahy), hydrotechnické práce (obnova a tvorba hydrografické soustavy), půdní meliorace, protierozní opatření, biologické práce (zemědělské, ovocnářské, lesnické opatření) podle Štýse 1977. VIII. 14 Podzemní antropogenní tvary (antropogenní suterén) přírodní podzemní tvary – krasové, (Mammoth cave v USA - 563,5 km, propast Voronaja na Kavkaze je hluboká 1710 m), pseudokrasové tvary (nerozpustné, nekrasové horniny) vznikají mechanickými procesy, vodní erozí nebo mechanickými (převážně gravitačními poruchami) skalních masivů přechodné podzemní tvary – jeskyně upravené k užívání (pískovcové převisy, sluje - sklípky, komory, chlívky a skrýše), krasové jeskyně proměněny v podzemní sklady a továrny (Kůlna, Výpustek, Býčí skála a Michalka v Moravském krasu), jeskyně jako sklady trhavin v lomech antropogenní podzemní tvary – pestrá geneze : hornické tvary opuštěná důlní díla (stařiny) historické rudní revíry - Jílovsko, Jihlavsko, Kutnohorsko, Slavkovský les, Krušné hory, Krkonoše, Jeseníky, Zlaté hory). dobývání nerudných surovin - uhlí, kaolin, jíly a jílovce, okry či speciální písky, podzemní lomy, největší Maastricht (křídové pískovce, délka 240 km), Paříž (opuky), Londýn (vápence, délka 70 km), Řím (římské katakomby, těžba sopečných tufů, pak pohřbívání křesťanů) Praha – podzemní lomy – opuka - pod Strahovem, Prosek – těžba křemenného písku, až 10 km délka, v současnosti částečně zavaleny, chodba Močálka 500 m) podzemní lom - Richard u Litoměřic, aktivní dobývání černého uhlí – Karvinsko sídelní tvary - sklepy, chodby a katakomby pod historickými jádry měst, hradní sklepení, několik úrovní, propojování, vytvoření odvodňovacích systémů, únikové chodby obytné objekty v kvádrových pískovcích, pískovcová skalní města městské podzemí Praha (románské sklepy na Starém Městě), Brno, Znojmo (předpoklad až 30 km, prokázáno 12 km), Český Krumlov sklepy pod zámkem, Litoměřice (původní délka odhadována na 24 km, 3-4 patra, dnes přístupno prohlídkou 366 m), Plzeň (až 18 km), Tábor (až 14 km), Jihlava (4 patra, délka až 25 km, podle star. pramenů až 56 km, hloubka až 22 m) vodohospodářské tvary - základy městských kanalizací, vodovodní přivaděče, celé soustavy - jímání, vodovod i kanalizaci, kláštery: Strahovský klášter, barokní kláštery v Teplé, Plasech a Oseku. Cisterny – pro uchovávání vody na hradech (např. Karlštejn, Špilberk). Praha kanalizace (délka 400 km), Rudolfova štola pod Letnou- 1102 m, šířka 70 až 120 cm, výška 220 cm, 1582 –3 z popudu Rudolfa II., Brno – 1976 se propadla část ul. Pekařská (vodovodní řád z roku 1872 praskl, žena nalezena až v roce 1992 na Kšírově ul.) tunel Schwarzenberského plavebního kanálu – 389 m délka, stavba 1821-22, plavení dříví již od roku 1824 přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně – Desná, údolní nádrž se sypanou hrází o výšce 56 m, horní nádrž na Mravenečníku, hráz ve výšce 1350 m, výškový rozdíl je 525 m, dva tlakové přivaděče o délkách 14799 a 1477 m, průměr 3,6 m, vlastní elektrárna v podzemní kaverně délka 87 m, šířka 25,5 m, výška 50 m. vojenské tvary pevnostní podzemní (podzemí hradů, pevností), barokní pevnosti Terezín a Josefov, Praha-Vyšehrad, obranné linie z konce 30 let 20. století, protiatomové kryty Josefov – část Jaroměře vrcholné dílo pevnostního umění druhé pol. 18. století, dvoupatrový komplex podzemních prostor původní délka více než 45 km Terezín – jedinečný pevnostní město z 18. století v čistém slohu francouzské fortifikační školy, v hloubce3-5 m probíhá rozsáhlý podzemní systém až 28 km délka, čs. pevnostní systém, dělostřelecká tvrz Dobrošov, délka podzemních chodeb a sálů téměř 2 km, hloubka až 40 m, dělostřelecká tvrz Hanička (Orlické hory), přebudována protiatomový kryt v letech 1969-75, dělostřelecká tvrz Bouda (oblast Suchého vrchu, Orlické hory), pohřební tvary krypty pod románskými kostely, kláštery, průmyslové tvary sklepy jako sklady potravin, pivovarnické a vinařské sklepy Čejkovice – Templářské sklepy nejdelší sklepení v ČR pro uskladnění vína 650 m, Křížový sklep v Příměticích – hlavní chodba 110 m dlouhá a 6 m vysoká, podzemní továrny v bývalých lomech Richard u Litoměřic, Stránská skála u Brna, dopravní tvary tunely, metro, Praha metro (max. hloubka 80 m, celková délka všech tras – A,B,C k roku 1999 je 52, 163 km, jiné „rekreační“ tzv. grotty - umělé napodobeniny skutečných přírodních jeskyní, původem z renesanční Itálie (repliky římských staveb u nás od 16. do 19. stol.) Trojský zámek, napodobení přírodní jeskyně v členitém terénu (zámecká zahrada v Blatné a v Nelahozevsi) grotty sakrálního charakteru (lurdské jeskyně, betlémské jeskyně nebo Boží hroby a poustevny) Rudka – jeskyně Blanických rytířů 100 m délka, sochy IX. Antropogenní reliéf a možnosti jeho hodnocení Přístupy · Reliéf jako složka krajiny nebo životního prostředí při jejich komplexním výzkumu · Reliéf jako do určité míry samostatná složka krajiny – kvalitativní hodnocení (hodnotové stupnice), – kvantitativní hodnocení Kvantitativní hodnocení Hodnocení k určité diskrétní ploše (geometrický obrazec), vyjádření plochy pokryté antropogenními tvary, četnosti kategorií tvarů různé geneze, počtem tvarů v ploše tj. hustotou, Kombinace uvedených hledisek umožňuje zavedení různých hodnotících ukazatelů. Antropogenní geomorfologický efekt (Zapletal 1976) Číselný údaj mocnosti abstraktní vrstvy, která by vznikla při rovnoměrném rozložení hmoty přemístěné antropogenním transportem zemin na celé uvažované území. Vypočítá se jako podíl objemu přemístěných hmot na zemském povrchu (hodnota v m). Území republiky v měřítku 1:25 000, 1872 listů základní mapy Mapu rozdělil čtyřúhelníky blízké čtvercům, na každé mapě 16 čtverců, plocha jednoho 529 ha. Na celém území 23 874 čtverců. Pro každý čtverec byly změřeny plošné rozlohy a hloubky (kamenolomů, oprámů, štěrkovišť, pískovišť, hlinišť,, rozlohy a výšky hald, odvalů, výsypek, zastavěné plochy, komunikační tvary,hráze přehrad, rybníků, zemědělské tvary, - celkem 480 000 údajů. K některým čtvercům se vázalo až 120 údajů. e = a/b , kdy a je m^3 a b je m^2 b je plocha čtverce, a množství zeminy přemístěné agradací, degradací a planací. Zjištění hodnoty vlivy antropogenně podmíněných procesů vedlo k další úvaze, v jaké relaci jsou k sobě druhotné kulturní lesy, louky apod. úvaha, že kulturní les je nejpřirozenější – 1 - Louka – 2 (zemědělské plochy pozměňují do 2x větší hloubky sídelní stavby do hloubky 8 x, u dalších tvarů přímo jejich objemové charakteristiky. Výpočet koeficientu antropogenního geomorfologického efektu Metodika hodnocení podle Kirchner (1988) Pro hodnocení antropogenních tvarů v západní části CHKO Žďárské vrchy 1. Analytická etapa zpracována – mapa antropogenních tvarů reliéfu – pracovní měřítko 1:25 000, na morfogenetickém principu, výsledné měřítko 1:50 000. 2. Vyjádření hospodářských aktivit – působí v celém území a s dostatečnou intenzitou a jsou typické pro danou oblast (těžba, sídelní aktivity - výstavba sídel, zemědělství – dovodnění a úpravy vodních toků). Plošné působení (odvodnění, výstavba), lokálně – těžba, liniově – úpravy vodních toků. Diskrétní plochy čtverec - 1x1 km. Plošné působení vyjádřeno v km ^2 a vztaženo k jednotce plochy, délka ovlivnění v km a vztažena k celkové délce vodních toků ve čtverci. Vyjádřen stupeň ovlivnění v % a vyjádřen hodnotovými stupni (tabulka) 3. Komplexní ovlivnění – zpracování funkčních typů segmentů reliéfu podle intenzity ovlivnění (obr.). Určující činnost výstavba sídel – zanikají mikrotvary reliéfu, mezotvary jsou výrazně nebo zcela narušeny, nové tvary, ovlivnění na velkých plochách. Další určující činnost úprava vodních toků, zanikají mikrotvary a částečně i mezotvary, působení liniové. Doplňující aktivity – odvodnění – velké plochy , bez výrazného narušení mezotvarů, mikrotvary částečně zanikají, těžba – zánik mikrotvarů a mezotvarů – působení lokální. Vymezeno 5 funkčních typů segmentů reliéfu ovlivněného hospodářskými aktivitami Metodika Hrnčiarová (1986): Riešenije vybraných antropogénne podmienených problémov polnohodopodárskej krajiny. Kand.dis. práce. Ústav ex. biol. a ek. krajiny SAV Bratislava. - sestavení kvantifikace prvků (skupiny antropogenních prvků se stejnými funkčními vlastnostmi – vodohospodářko-meliorační prvky, dopravní prvky, stavební prvky, průmyslové prvky energovodní prvky modifikace metodiky antropogenního geomorfologického efektu, diskrétní plocha 1x1 km, do map 1:25 000. Terénní výzkum, - zatřídění do pěti skupin prvků měření ploch a délek, liniové prvky průměrná hodnota šířky a reálná délka konstrukce analytických map v každém čtverci vyjádřeny hodnoty za všechny antropogenní prvky interpretace intenzita plošných změn suma za všechny druhy prvků rozmanitost druhu antropogenních prvků počet kategorií prvků v jednotce plochy rozmanitost antropogenních zásahů – kombinace skupin jednotlivých prvků (kategorizace s pomocí plošné dominance) typizace regionalizace s využitím výše uvedených kriterií 1. Typy bez převládající antropogenních zásahů 1.1. s velmi malou plošnou změnou 2. typy vodohospodářsko-meliorační 2.2. s velmi malou plošnou změnou 2.3. se středně velkou plošnou změnou 2.4. s velkou plošnou změnou 3. typy vodohospodářsko- meliorační a dopravní 4. typy stavební, průmyslovém, vodohospodářssko-meilorační, dopravní 5.typy stavební, průmyslové, vodohospodářsko-meliorační, dopravní, energetické Podklady pro krajinářské studie, plány péče, ochranu přírody, plánovací proces.