APOPTÓZA Bc. Hana Zmrzlá Osnova přednášky • buněčná smrt • apoptóza vs. nekróza • význam apoptózy • obecné rysy apoptózy • apoptotická dráha • regulace apoptózy • metody studia a detekce apoptózy Apoptóza – programovaná buněčná smrt Apoptóza • 1972 – australský patolog John F. Kerr poprvé použil termín apoptóza a popsal tuto podobu smrti jako proces, který vyžaduje aktivní účast samotné odumírající buňky • název odvozen z řečtiny • intenzivní výzkum Poškození a zánik buňky • poškození – reverzibilní X irreverzibilní • příčiny poškození – vnitřní X vnější • faktory fyzikální (různé druhy záření) • faktory chemické (endogenní a exogenní chemikálie a toxiny) • faktory biologické (virová infekce) • nadměrná či nedostatečná stimulace přirozenými podněty • nedostatek energie • působení efektorových mechanismů IS • hromadění metabolitů • tvorba kyslíkových a jiných radikálů Buňky mají schopnost opravovat různá poškození! Jsou-li vyčerpány reparační mechanismy → zánik buňky Smrt buňky Dle morfologických a funkčních charakteristik: • Nekróza • Apoptóza Nekróza • náhlá, katastrofická smrt buňky („vražda“) • patologický děj • výsledek neschopnosti udržet strukturálně-funkční vymezení od mezibuněčného prostoru a okolních buněk – koncentrační gradienty iontů a kompartmentalizace • zvětšení objemu, ztráta vnitřní struktury, aktivace enzymů • místní zánětová reakce Příčiny nekrózy • nevratné poškození některé ze základních buněčných funkcí • primární terč působení letálního faktoru (často biomembrány a syntéza ATP) • primární terč → obraz nekrózy • letální faktory – akutní nedostatek kyslíku (→nedostatek ATP), osmotické, mechanické, tepelné, enzymatické, toxické – některé mohou indukovat i apoptózu - rozhodující je intenzita, rychlost a doba působení patogenního podnětu Apoptóza • programovaná smrt buňky („sebevražda“) • fyziologický děj • geneticky kontrolovaný komplexní proces • aktivní forma zániku buňky • nezbytná pro udržení homeostázy • zmenšení objemu, kondenzace chromatinu, apoptotická tělíska (fagocytována makrofágy) • není přítomna místní zánětová reakce Příčiny apoptózy • stresové podněty z okolního prostředí • poškození DNA • vývojové procesy • reakce na patogeny (viry) Apoptóza versus nekróza Induktory Apoptóza • nedostatek růstových faktorů • specifické signály smrti (death ligands) • hormonální změny • ztráta kontaktu s prostředím • UV záření • chemoterapie Nekróza • hypoxie • extrémní teploty • silné změny pH • osmotický tlak • virová infekce (lytické viry) • metabolické jedy Fyziologický význam Apoptóza • jednotlivé buňky • indukce fyziologickými stimuly • fagocytóza makrofágy • není zánětová reakce Nekróza • skupiny buněk • indukce nefyziologickými stimuly • vylití toxických látek – poškození okolní tkáně • zánětová reakce Morfologie Apoptóza • není porušena integrita membrány • zmenšení velikosti buňky • kondenzace a specifická fragmentace jaderného chromatinu • udržení integrity intracelulárních organel • formace apoptotických tělísek Nekróza • ztráta integrity cytoplazmatické membrány • bobtnání cytoplazmy a zvětšení objemu buňky • rozbití jádra • desintegrace buněčných organel • kompletní lyze buňky Biochemie Apoptóza • aktivace specifických molekul • nutné dodání energie (ATP) • specifická fragmentace jaderné DNA • uvolnění specifických regulátorů z mitochondrií • změny symetrie membrán Nekróza • bez účasti specifických molekul • pasivní proces, nevyžaduje dodání energie • neregulovaná destrukce jaderné DNA • mitochondrie nemají specifickou roli • ztráta regulace iontových rovnováh Význam apoptózy • kontrola nadměrné proliferace – koordinační role při formování orgánů a tkání • eliminace přestárlých buněk • eliminace poškozených nebo geneticky aberantních buněk (reakce na neopravitelné poškození genomové DNA, významná signální nerovnováha, extrémní nedostatek kyslíku, aj.) • udržení homeostázy organismu • nežádoucí procesy – patogeneze řady onemocnění Vývoj mnohobuněčného organismu • odstraňování nežádoucích buněk během morfogeneze – tvorba funkčních tkání a orgánů • geneticky pozměněné myši postrádající klíčové složky apoptotického aparátu vykazují typické vývojové poruchy: nadbytek neuronů v mozku, obličejové abnormality, poruchy formování prstů, atd. Vývoj mnohobuněčného organismu • metamorfóza hmyzu – přeměna larvy v imago • metamorfóza obojživelníků a plazů – ztráta ocasu pulců (postupná řízená indukce apoptózy a proměna tvaru těla) Vývoj mnohobuněčného organismu • eliminace některých neuronů při vývoji CNS • formování tvaru orgánů a struktur – prsty a interdigitální prostory • odstranění abnormalit během embryogeneze (spontánní potraty) Regulace homeostázy organismu • regulace počtu buněk v těle • každý rok se v lidském těle vytvoří a je eliminováno apoptózou („turnover“) asi 3x10^14 buněk • eliminace starých nepotřebných buněk (střevní, kožní, krevní..) • eliminace již nepotřebných buněk mléčné žlázy po ukončení laktace • eliminace poškozených zárodečných buněk Regulace homeostázy organismu • nutná dokonalá rovnováha mezi procesy proliferace a apoptózy • porušení této rovnováhy → poškození zdraví organismu • významné u intenzivně proliferujících tkání (střevní epitel, krev, aj.) • přílišná apoptóza – degenerativní procesy • nedostatečná apoptóza – hromadění genetických poruch, vznik nádorů Onemocnění spojená s poruchou apoptózy Obecné rysy apoptózy • změny na úrovni membrán • změny na úrovni jádra • účast specifických genů a proteinů v regulaci apoptózy Kinetika buněčných změn Buněčné změny během apoptózy jsou přísně koordinovány. • tvorba vychlípenin plazmatické membrány (povrch buňky „vaří“) • jádro se zahušťuje a fragmentuje (stádium „pyknózy“) • chromozomální DNA se štěpí na krátké segmenty • během hodiny se apoptotická buňka rozpadá na malé části (apoptotická tělíska), která jsou pohlcena sousedními buňkami nebo makrofágy fagocytózou Změny na úrovni membrán Plazmatická membrána • integrita je zachována • významné změny v symetrii membrány - fosfatidylserin je z vnitřní strany translokován na stranu vnější – signál pro fagocyty (na povrchu nesou specifické receptory pro fosfatidylserin) Změny na úrovni membrán Mitochondriální membrána • změny membránového potenciálu • změny propustnosti – vznik pórů • vylití některých mediátorů apoptózy do cytoplazmy Změny na úrovni jádra • smrštění jádra • charakteristická morfologie • kondenzace a fragmentace chromatinu • soustředění chromatinu na periferii jádra Fragmentace chromatinu • specifická a řízená degradace DNA • nukleázy – specifické endonukleázy (Ca- a Mg-dependentní) • štěpí DNA mezi jednotlivými nukleozomy • vznikají charakteristické fragmenty DNA (délka 180 bp) Apoptotická dráha Procesy spojené s apoptózou • detekce signálu smrti • ovlivnění aktivátorů smrti • ovlivnění efektorů smrti • fragmentace jádra • fragmentace buňky • degradace • fagocytóza jinými buňkami Změny uvnitř buňky vedoucí k její destrukci jsou výsledkem vzájemného působení anti-apoptotických a pro-apoptotických buněčných mechanismů. Aktivace apoptózy Pro-apoptotické stimuly (signály smrti) • UV a ionizující záření • nedostatek růstových faktorů • glukokortikoidy • specifické ligandy (Fas, TNF) • cytotoxické lymfocyty • některé onkogeny a nádorové supresory (p53, Rb) Dvě hlavní nitrobuněčné dráhy indukující apoptózu • dráha nezávislá na p53 aktivovaná mimobuněčnými ligandy (Fas nebo TNFα) nebo ztrátou ukotvení k podkladu (tento typ apoptózy se jmenuje anoikis) • dráha závislá na p53 aktivovaná stresovými faktory (UV záření) a využívající proteiny rodiny Bcl-2 • Receptory smrti – proteiny, které disponují doménou smrti; konzervativní sekvence 70 aminokyselin • Dráhy smrti – paralelní nitrobuněčné signální dráhy (pokud je jedna dráha blokována, schopnost odumírání je jen zpomalena, nikoliv zcela inhibována) Apoptotická signalizace tři skupiny proteinů: • regulátory • adaptéry • efektory Specifické geny a proteiny v regulaci apoptózy • kaspázy • inhibitory kaspáz • nekaspázové proteázy • proteiny rodiny Bcl-2 • mediátory apoptózy uvolňované z mitochondrií Kaspázy • cysteinyl aspartát-specifické proteázy • enzymy bohaté na cystein , které štěpí mnohé proteiny v místech, kde jsou lokalizovány zbytky Asp • syntetizovány jako inaktivní proenzymy (prokaspázy) • po proteolytické aktivaci degradují klíčové buněčné struktury → typické morfologické a biochemické znaky apoptózy • klíčová úloha v přenosu apoptotického signálu • mohou se uplatnit jako iniciátory i efektory • známo 13 členů rodiny, rozděleny do dvou podskupin Iniciační kaspázy (sk. 1) • kaspáza 8, kaspáza 9 a kaspáza 10 • obsahují velkou pro-doménu na N-konci • iniciátory procesů buněčné smrti Aktivace: • na úrovni specifických signálních komplexů, zde ukotveny pomocí dlouhé prodomény • DISC – „death-inducing signaling complex“ – kaspáza 8 • apoptozom – kaspáza 9 Efektorové kaspázy (sk.2) • kaspáza 3, kaspáza 6 a kaspáza 7 • obsahují malou pro-doménu • štěpí různé substráty, které přímo způsobují řadu morfologických a biochemických změn v apoptotických buňkách Aktivace: • není nutná účast specifických komplexů • proteolytické štěpení pomocí iniciačních kaspáz Kaskáda kaspázových reakcí Kaspáza 8 • iniciační kaspáza aktivovaná na úrovni signálního koplexu DISC • aktivace tzv. „vnější dráhy indukce apoptózy“ • v DISCu se prokaspáza 8 štěpí na kaspázu 8, vznikají fragmenty o velikosti 41 a 18 kDa (dvojkrokový mechanismus aktivace) • FLIP – inhibitor kaspázy 8, brání její aktivaci, neboť se sám váže do DISCu • aktivní kaspáza 8 může dále aktivovat dvě základní dráhy – přímá aktivace kaspázy 3, dráha závislá na mitochondriích - protein Bid Kaspáza 9 • iniciační kaspáza aktivovaná na úrovni signálního komplexu zvaného apoptozom • složení apotozomu – cytochrom c, Apaf-1, prokaspáza 9, ATP • aktivace tzv. „vnitřní dráhy indukce apoptózy“ • prokaspáza 9 se štěpí na kaspázu 9, vznikají fragmenty o velikosti 35 a 17 kDa Efektorové kaspázy • kaspáza 3, kaspáza 6 a kaspáza 7 • podílí se na exekuční fázi apoptózy • specificky štěpí řadu důležitých substrátů v buňce Kaspáza 3 • efektor apoptotické signalizace • štěpí různé buněčné proteiny • aktivuje specifickou DNázu (CAD – caspase activated DNase) • v proliferujících buňkách je CAD obvykle v komplexu se svým inhibitorem ICAD • kaspáza 3 v apoptotických buňkách štěpí ICAD a umožňuje tak CAD fragmentovat DNA Substráty kaspáz • Strukturální proteiny – laminy (jádro), aktin, fodrin (cytoskelet), keratin 18 (intermediární filamenta) • Signální a regulační proteiny – cPLA2, PKC, některé proteiny rodiny Bcl-2, MEKK-1 • Transkripční faktory – MDM2, RB • Proteiny v regulaci metabolismu DNA/RNA – PARP, ICAD PARP – poly(ADP-ribosyl) polymeráza • jaderný protein (113 kDa), opravy DNA • během apoptózy je specificky štěpen na fragmenty 89 a 24 kDa • citlivý marker pro detekci apoptózy • inaktivace PARP blokuje opravu DNA, posílení fragmentace DNA Inhibitory kaspáz • FLIP – sekvence podobná kaspáze 8, nemá katalytické místo, kompetitivně inhibuje vazbu kaspázy 8 v DISCu • IAPs - inhibitor of apoptosis proteins“ -cIAP1, cIAP2, XIAP, survivin – váží se na prokaspázy a kaspázy (prostřednictvím domény BIR) a blokují jejich aktivitu, mohou inhibovat jak iniciační, tak efektorové kaspázy – různé mechanismy Nekaspázové proteázy • calpainy (I, II, calpastatin) • cathepsiny (B, D, L) • granzymy (A, B) • mohou buď spolupracovat s kaspázami, nebo spouštět buněčnou smrt nezávisle na nich Calpainy • cytosolové cysteinové proteázy • aktivace závislá na vápníku • vazebné domény pro Ca^2^+ • autolyze, autoaktivace • calpain I, calpain II • calpastatin – inhibitor calpainů Cathepsiny • lysosomální proteázy • aktivovány v kyselém pH (lysosom) – autoproteolýza, nebo jinými proteázami • během apoptózy translokovány z lysozomů do cytoplazmy – exekuce apoptózy • cathepsin B, cathepsin D, cathepsin L Granzymy • serinové proteázy T-buněk a NK-buněk • spolu s perforinem se podílejí na indukci buněčné smrti • perforin vytvoří póry v buňce → průnik granzymu B • granzym B se může účastnit aktivace kaspáz (kaspáza 3) nebo DNáz (štěpí ICAD) • granzym A, granzym B Regulátor apotózy – Apaf-1 • „apoptotic protease activating factor“ • spolu s cytochromem c a za přítomnosti ATP zodpovídá za zpracování a dozrávání pro-kaspázy 9 Rodina proteinů Bcl-2 • regulátory apoptózy • skupina proteinů s pro- nebo anti-apoptotickou funkcí • rovnováha opačně působících faktorů rozhoduje o osudu buňky při reakci na stres nebo poškození DNA • evoluční konzervativnost • pro-apoptotické členy rodiny Bcl-2 zvyšují nitrobuněčnou hladinu cytochromu c • spojeny s membránami, především mitochondriálními Rodina proteinů Bcl-2 • 30 proteinů, strukturní příbuznost – obsahují alespoň jednu ze čtyř známých šroubovicových domén BH (Bcl-homology) – BH1-BH4 • BH domény zprostředkovávají interakce s vazebnými partnery • BH domény umožňují tvorbu homodimerů/heterodimerů a vzájemnou regulaci • pro-apoptotické proteiny Bax, Bad, Bid, Bik a Bim obsahují šroubovicovou doménu smrti („death domain“), která zapadá do hydrofóbní kapsy ve struktuře anti-apoptotických proteinů Bcl-2 a Bcl-X[L] rovnováha opačně působících faktorů rozhoduje o osudu buňky při reakci na stres nebo poškození DNA Rodina proteinů Bcl-2 • lidský genom kóduje 24 proteinů příbuzných Bcl-2, 6 z nich je anti-apoptotických, ostatní jsou pro-apoptotické • proteiny skupiny I a II mohou vzájemně tvořit homodimery nebo heterodimery, proteiny skupiny III dimerizují pouze se zástupci skupiny I • Bcl-2, Bcl-X[L] (skupina I) stabilizují mitochondriální membránu, inhibují uvolňování cytochromu c a inhibují signály smrti; proteiny typu Bax (skupina II) antagonizují proteiny skupiny I a stimulují apoptózu • domény BH představují vazebná místa (“docking” sites) pro regulátory apoptózy v proteinech Bcl-2 Rodina proteinů Bcl-2 • v nepřítomnosti apoptotického signálu jsou proteiny Bcl-2 rodiny lokalizovány v různých subcelulárních kompartmentech – antiapototické proteiny – integrální membránové proteiny – mitochondrie, endoplazmatické retikulum, jádro – proapoptotické proteiny – cytosol, cytoskelet – apototický stimulus má za následek jejich konformační změny a translokace, především do mitochondrií – na úrovni mitochondriální membrány pak dochází ke vzájemným interakcím pro- a anti-apoptotických proteinů této rodiny Bcl-2 • B-cell lymphoma 2 protein • Bcl-2 byl první popsaný člen této rodiny (po něm pojmenována) a zároveň první popsaný savčí regulátor apoptózy • anti-apoptotický protein • úloha v rezistenci nádorových buněk k některým typům chemoterapeutik Souvislost Bcl-2 s cytochromem c • proteiny Bcl-2 řídí uvolňování cytochromu c • indukovaná exprese anti-apoptotických členů Bcl-2 brání uvolnění cytochromu c z mitochondrií, aktivaci kaspáz a smrti buněk vystavených cytotoxickým látkám • indukovaná exprese pro-apoptotických členů Bcl-2 (Bax) způsobuje uvolnění cytochromu c z mitochondrií a smrt buňky i za nepřítomnosti jakéhokoliv cytotoxického signálu • pro-apoptotické proteiny Bcl-2 působí na povrchu mitochondriální membrány a fungují tak, že snižují její potenciál a stimulují tak uvolnění cytochromu c Cytochrom c • spolu s Apaf-1 a dATP nutný faktor pro aktivaci kaspáz • jakmile se cytochrom c objeví v cytozolu (řízeno Bcl-2), váže se na Apaf-1 • Apaf mění konformaci a oligomerizuje • za přítomnosti dATP komplex cytochrom c/Apaf-1 váže a aktivuje prokaspázu 9 („apoptozom“) • aktivovaná kaspáza 9 aktivuje další kaspázy zodpovídající za apoptotickou smrt buňky (kaspázy 3 nebo 7) Protein Smac/DIABLO • uvolňován z mitochondrií spolu s cytochromem c • inaktivuje skupinu anti-apoptotických proteinů IAP („inhibitors of apoptosis“) • IAPs za napřítomnosti Smac/DIABLO blokují kaspázy • bez IAPs jsou kaspázy plně funkční Faktory řídící aktivitu Bcl-2 • cytozolické proteiny (Bid, Bad, Bax) • během apoptózy translokují do mitochondrií • vážou a ovlivňují aktivitu Bcl-2 nebo přímo řídí uvolňování cytochromu c Bid • pro-apoptotický protein, štěpen kaspázou 8 • obrovský význam v integraci signálů dvou základních drah indukce apoptózy – „vnější a vnitřní“ • spojení receptorové dráhy indukce apoptózy a mitochondrií, regulace vylití cytochromu c z těchto organel a následné aktivace mitochondriální dráhy Apoptóza a mitochondrie Mitochondrie • centrum buněčného dýchání, energetické centrum buňky • vnější membrána – semipermeabilní, kanálky (poriny) • vnitřní membrána – nepropustná, selektivní transport, kristy (syntéza ATP) • intermémbránový prostor – enzymy, pro-apoptotické proteiny • matrix – směs enzymů, DNA, ribozomy, citrátový cyklus Apoptóza a mitochondrie • změny v transportu elektronů • změny energetického metabolismu buňky • změny v produkci ROS • změny mitochondriálního membránového potenciálu • účast proteinů rodiny Bcl-2 (Bid, Bak, Bax…) • úvolnění proapoptotických proteinů Apoptózu spouštějí dvě signální dráhy • Vnitřní dráha závislá na p53 • stimulována výrazným poškozením genomu, nedostatkem kyslíku, nerovnováhou růstových signálů • aktivace p53 • p53 aktivuje expresi genů zapojených do regulace apoptózy (např. bax) • Bax otevře mitochondriální kanálky a zvýší tak hladinu cytochromu c a dalších pro-apoptotických proteinů • aktivace kaspáz • existují i takové způsoby uvolnění cytochromu c, které nezahrnují p53 (stres z vysoké koncentrace Ca^2^+, virové infekce) Apoptózu spouštějí dvě signální dráhy 2. Vnější dráha závislá na povrchových receptorech smrti • receptory smrti jsou transmembránové proteiny schopné vyvolat apoptózu • receptory jsou závislé na vnějších ligandech • napojují se na vnitřní (kaspázovou) signalizaci • stejné projevy jako u vnitřní dráhy Apoptóza řízená systémem ligand/receptor • součást signálního systému TNF: TNF/TNF-R1, FAS-L/FAS (CD95), TRAIL/DR4/DR5/DcR1/DcR2, CD40L/CD40, CD30L/CD30, atd. • aktivovaný receptor spolu s adaptérovými molekulami (FLASH) aktivuje prokaspázu 8 a spouští kaspázovou kaskádu Ligandy receptorů smrti – rodina TNF (TNF-α, TRAIL, Fas ligand) • TNF-α objeven díky schopnosti usmrtit nádorové buňky • vyvolává smrt rozmanitých buněk vybavených příslušnými receptory • tyto receptory sdílejí stejnou cytoplazmatickou doménu (FADD) • ligandy způsobují trimerizaci svých receptorů • ligandem může být molekula vázaná na vnější membránu nebo molekula rozpustná Mechanismus apoptózy zprostředkované ligandem Fas • vazba faktoru smrti („Fas ligand“) k receptoru vede k tvorbě komplexu Fas, FADD, pro-kaspáza 8 („death-inducing signaling complex“) - DISC • aktivace pro-kaspázy 8 • rozdělení signální dráhy do dvou větví – kaspáza 8 aktivuje kaspázu 3 – kaspáza 8 štěpí Bid, který následně přechází do mitochondrií a stimuluje uvolnění cytochromu c. Cytochrom c společně s Apaf-1 aktivuje kaspázu 9, která zodpovídá za zpracování pro-kaspázy 3 do podoby aktivního enzymu. Mechanismus účinku FAS • vazba ligandu indukuje trimerizaci FAS v membráně cílové buňky • následuje vyvázání proteinu FADD („FAS-associated protein with death domain“) • komplex FAS/FADD je substrátem, na který se váže prokaspáza 8, která se následkem této interakce aktivuje • aktivovaná kaspáza 8 štěpí (aktivuje) 9 dalších prokaspáz, jejichž aktivita vede k apoptóze buňky • aktivovaná kaspáza 8 aktivuje Bid (uvolnění cytochromu c, Apaf, apoptozom, atd…) Apoptóza zprostředkovaná proteinem p53 • p53 řídí proliferaci a apoptózu • poškození DNA, nedostatek růstových faktorů, exprese myc nebo E1A mohou indukovat apoptózu • p53 se podílí na uvolnění cytochromu c z mitochondrií a následnou aktivaci kaspáz 9 a 3 • p53 aktivuje expresi genu kódujícího Fas receptor, tím zvyšuje citlivost buňky k FasL • p53 aktivuje expresi IGF-binding proteinu 3 a jeho uvolnění do mimobuněčného prostoru, kde vychytává IGF-1 a IGF-2 (anti-apoptotické ligandy) • p53 aktivuje expresi bax, který kóduje pro-apoptotický protein uvolňující cytochrom c z mitochondrií Vnitřní a vnější apoptózové dráhy konvergují Apoptóza a nádorová onemocnění • rakovinné buňky se neřídí regulačními signály pro buněčnou smrt • zdravé buňky mohou žít jen za přítomnosti růstových faktorů, jinak odumírají apoptózou x nádorové buňky přežívají i bez růstových faktorů • zdravé buňky s poškozenou DNA odumírají apoptózou x nádorové buňky přežívají i s poškozenou DNA • rezistence k apoptóze je jedním z důvodů prodloužené životaschopnosti nádorových buněk Apoptóza a nádorová onemocnění • zvýšená exprese bcl-2 zaznemenána u různých pevných nádorů, leukémií i lymfomů • zvýšená exprese bcl-2 je nepříznivý faktor: zvýšená odolnost na chemoterapii • terapie zaměřené na ovlivnění apoptózy se mohou uplatnit při léčbě některých nádorových i nenádorových chorob Detekce apoptózy • barvení kondenzovaných jader fluorescenčními barvivy (např. Hoechst. DAPI) • barvení fosfatidyl-serinu, který apoptotické buňky vystavují na svém povrchu, anexinem V • detekce fragmentované DNA technikou TUNEL nebo elektroforézou • měření potenciálu mitochondriální membrány Výzkum apoptózy Modelové systémy • In vivo – C. elegans, epitel střeva • In vitro - buněčná kultura - (na Petriho misce) – adherentní epitheliální buňky kolonu - postupné uvolňování původně přisedlých buněk do média, apoptóza, apoptotická tělíska - v umělé in vitro kultuře nejsou přítomny fagocyty, aby je pohltily, může proto docházet k tzv. sekundární nekróze Caenorhabditis elegans – model pro studium apoptózy • méně než 1000 buněk u dospělé hlístice • hermafordit • krátká generační doba • známa úplná sekvence genomu Apoptóza u C. elegans • je eliminováno přesně 131 z 1090 buněk • buňky odumírající apoptózou jsou 2 minuty refraktilní, což umožňuje jejich sledování světelným mikroskopem • u mutantů ced-1 a ced-2 je rychlé odumírání znemožněno – zůstávají pozorovatelné déle • mutanty ced–3 a ced-4 umožňují přežít všem 1090 buňkám Děkuji za pozornost!