Hyporeál Vybrané kapitoly z říční ekologie: Úvod • předpoklad, že část říční fauny obývá sedimenty pod říčním dnem a vykazuje vertikální distribuci - Kühtreiber (1934) • kopání jam ve freatické zóně (Chappuis 1942) • termín „hyporheic“ použil poprvé Orghidan (1959) • hyporeál (intersticiál) jako součást podzemních vod, rozvinut ve štěrkovitých sedimentech, pro říční faunu plní funkci refugia a líhně (Schwoerbel 1961) • u nás se výzkumu ve freatické zóně věnoval O. Štěrba (60.-70. léta) - „poříční podzemní voda“ • „ekotonální“ přístup: hyporeál jako ekoton mezi systémem povrchových a podzemních vod; diverzita zde ale dosahuje jen středních hodnot! (Gibert et al. 1990) • různé přístupy ovlivněny použitou vzorkovací metodou: freatobiologové vs. limnologové • epigeická vs. hypogeická fauna • morfologické adaptace: větš. micro- a meiofauna tvar těla způsob pohybu • biologické adaptace: pomalý metabolismus, dlouhý generační cyklus, tolerance k hypoxii • adaptace vs. preadaptace Vertikální distribuce průtoků v sedimentu Odběrové metody • vliv DO, OM a struktury sedimentu na faunu v různých studiích různý, kterýkoli z nich může být limitující faktor Funkční role hyporeosu (Boulton 1998) • hrabání – bioturbance, rozrušování sedimentu, změna velikosti pórů a rychlosti vody v nich, oxygenace a transport org. látek, disperze bakterií a spór • vyměšování – tvorba „bobků“ („pellets“), zdroj DOC a NH^4^+ • spásání biofilmů - zvyšování mikrobiální aktivity • rozmělnění potravy – rozklad a mineralizace „pohřbené“ POM, zpřístupnění OM dalším detritovorům a baktériím • biologické interakce – predace a kompetice, „top down“ kontrola meiofauny většími bezobratlými • účast na výměně energie mezi HZ a povrchovým tokem – migrace temporární i permanentní fauny, vyplavení během povodní poskytuje potravu povrchovým predátorům • emergence hmyzu – přenos energie do terestrického systému