Jiří Dan: Psychologická analýza textu.
Učební text k předmětu Pedagogicko-psychologická diagnostika. PřF MU, Brno 2008/2009
Analýza textu má v sociálních vědách a v psychologii dlouhou tradici. V psychologii
ovšem dlouhou dobu stála ve stínu jiných metod, jako např. introspekce, pozorování nebo
fyziologických měření.
Od počátků psychologie jako empirické vědy do poloviny 20. století byly v základních
učebnicích psychologie věnovány kapitoly analýze řeči a analýze psaného slova v souvislosti
s chápáním pojmů a vytvářením představ. Tak např. Rostohar (1950) se zabývá funkčním
významem pádů, v rámci obecného psychologického rozboru tedy analyzuje co znamená,
když je pojem užit v určitém pádu. Například nominativ znamená pojem, který je ve větě ve
funkci podmětu nebo přísudku. Tyto úvahy byly východiskem pro analýzu projevů emocí
v textu psaném a v řeči. Problém byl definován jako identifikace způsobů vyjadřování
citového postoje mluvčího. K často citovaným statím reprezentující mezioborový přístup patří
např. příspěvek Miroslava Grepla, Citově motivované aktualizace v rovině modální stavby
výpovědi (1966).
Analýza textu je systematická redukce textu (nebo řetězce symbolů) na standardizovaný
soubor statisticky manipulovatelných symbolů, který reprezentuje přítomnost, intenzitu nebo
četnost sociálně-vědeckých relevantních znaků (Mehl, 2006). Tato definice výslovně zahrnuje
kvalitativní i kvantitativní metody analýzy.
V oblasti kvalitativní psychologické analýzy textu převládá doposud ,,manuální" přístup.
Můžeme přitom vysledovat dva směry. V rámci jednoho psycholog sleduje styl psané či
mluvené řeči a pokouší se identifikovat slova nebo myšlenky vymykající se s užitého stylu a
tyto interpretovat ve smyslu možného vnitřního konfliktu, skryté nebo skrývané emoce,
případně trvalejších osobnostních zvláštností. Při analýze rukou psaného textu je možno toto
hledisko doplnit o sledování odchylek v grafickém projevu. Určité slovo může být napsáno
velkým tlakem, větším písmem atp. Při individuální diagnostice je však třeba závěry
formulovat velmi obezřetně, vždy se znalostí dalších psychologických dat, protože jeden
znak, odchylka od ,,běžného" projevu může mít více významů, stejně tak jako u projevů
neverbální komunikace.
Druhý směr chápe psaný text jako materiál, který je možno analyzovat, nakolik se do něho
promítají dojmy člověka z jeho osobního světa a jeho osobnosti. Jedinec formuluje text nebo
odpovídá na otázky podle smyslu, který pro něj tato situace má, a podle toho, co cítí během
této odpovědi. Při následné analýze je možno vyslovovat hypotézy o nevědomých sklonech,
přáních, tendencích. Zvláštním případem je analýza tzv. chybných výkonů v psané nebo
mluvené řeči. Jsou popsány chybné výkony při tichém čtení nebo v psaných projevech. Ne
vždy je lze interpretovat jako projev nevědomých mechanismů obrany proti úzkosti. Člověk
bez psychologického vzdělání může zvyšovat svoji vnímavost na chybné výkony své a
druhých osob a pokusit se je začlenit mezi metody sebepoznání a poznávání druhých.
Klasifikaci současných kvantitativních přístupů k analýze textu uvádí přehledně Mehl
(2006).
Manuální tématická obsahová analýza v psychologii platila dlouhou dobu za zlatý
standard analýzy textů a je dnes s úspěchem užívána, například při kódování odpovědí
v projektivních testech. Častá kritika nedostatečné spolehlivosti tohoto přístupu většinou není
oprávněná. Manuální metody přece jen jednu praktickou nevýhodu mají: je nutné zaškolení a
kalibrace posuzovatelů a dodatečné ruční kódování textového materiálu, což představuje
velké nároky na čas a zdroje.
Klasifikace přístupů k analýze textu
dimenze popis příklad užití
manuální kódování provádějí
zaškolené osoby
obsahová analýza odpovědí na
otevřené otázky
metoda
s podporou PC kódování provádí
počítač
automatická identifikace
referencí o sobě v emailu (např.
,,já", ,,mne")
instrumentální cílem je stanovení
výskytu lingvistických
znaků
stanovení četnosti regresivních
fantazií v psychodynamickém
interview
záměr
zobrazující cílem je zobrazení
struktury textu
stanovení síly asociací
v autobiografickém eseji (např.
rodina, hněv, agrese)
tématický identifikace témat
nezávislá na kontextu
stanovení četnosti slov
indikujících strach (např.
,,nervózní) při spontánním
užívání řeči osobou
přístup
sémantický identifikace
sémantických vztahů
mezi tématy
stanovení, jak často jsou
v deníku obsažená agresivní
slova asociována s pisatelem
nebo třetími osobami
specifický selektivní výběr úzce
definovaných
lingvistických znaků
analýza protokolů z terapie
z hlediska stupně abstrakce
sebereflexí
šíře
výběru
široký vytvoření kompletního
lingvistického profilu
analýza řeči pacientů při
terapeutickém prvním rozhovoru
(např. z hlediska slovní zásoby a
výběru slov)
obsah řeči analýza textu z hlediska
znaků jeho obsahu
analýza konverzací na chatu
z hlediska dominantního tématu
(např. povolání, vztahy, hobby)
zaměření styl řeči analýza textu z hlediska
stylistických znaků
analýza komplexnosti větné
stavby ve školní slohové práci
jako indikátor vývojových
procesů
Po roce 1970 začala nová éra metod analýzy textů s nástupem využití počítačů. Pomocí
automatizace kódování je možno zpracovávat velká množství textu Textové zdroje se
digitalizují. V současnosti většina metod kvantitativní analýzy textů využívá počítačů, jsou
instrumentální v intenci a tématické v přístupu. Technicky jsou založeny na jednoduchém
principu, že každé slovo analyzovaného textu je porovnáno s interním slovníkem a výskyt
určitých témat je určen jednoduchým sečítáním. Jde o instrumentálně sémantickou analýzu
textů. Na tomto principu pracují vyhledávače ­ hledají zadaná slova, klíčová slova, řetězce
slov. Nejefektivnější se ukazuje vyhledávání termínů, nejčastěji dvouslovných (adjektivum +
substantivum). Časově efektivní je například vyhodnocování studentských prací, esejů podle
obsažených klíčových slov, jak o tom referují např. Shermis a Burnstein (2003). I
v nejnovějších programech tohoto typu však nelze vyloučit chybné vyhodnocení.
Poslední generace metod k analýze textů je převážně zobrazující (representational) a
sémantická v přístupu. Technicky jsou tyto programy založeny na principu kovariance.
Hledají se kontexty, ve který se slova vyskytují. Struktura textu je určena tím, že je spočítána
síla asociací mezi klíčovými pojmy (tj. předem danými slovy). Nejdříve se tyto postupy
využívaly pro analýzu korpusů, tedy digitalizovaných databází té které řeči (např. slovenštiny,
viz http://korpus.juls.savba.sk/ ).
S využitím speciálního software je možno například zjistit s jakým jiným
plnovýznamovým slovem se v jazyce nejčastěji vyskytuje konkrétní zadané slovo. Například
v češtině je slovo ,,sen" nejčastěji spojeno s adjektivem ,,zlý". V psychologii jsou dosud
užívány zobrazující sémantické programy pro analýzu textů převážně pro explorativní účely.
K. A. Neuendorf (2008) nabízí webové stránky, kde najdeme obsáhlou příručku k obsahové
analýze textu.
Přednosti a slabiny přístupů k analýze textů.
Většina dnes užívaných metod k analýze textů je založena na jednoduchém principu
frekvence, výskytu slov. Není potom divu, že studie často vyvolávají kritiku. Kritici
poukazují na to, že analýza jednotlivých slov, tím že nemá na zřeteli gramatické informace,
nerozlišuje různé výroky. Mehl uvádí příklad: der Hund biss den Mann (pes kouše muže).
Tento výrok obsahuje stejná slova jako der Mann biss den Hund (muž kouše psa). Chybně
klasifikují významy slova, které jsou specifické pro kontext: ,,Jsem do tebe zblázněný", ,,ty
ses zbláznil". Programy založené na analýze jednotlivých slov neumí přiměřeně zohlednit
ironické výroky, ,,to jsi tomu zase dal", nebo metaforickou řeč, ,,cítí se jak v sedmém nebi".
Také komplexní algoritmy vyhodnocení novějších metod žel nezabrání tomu, aby
v jednotlivých případech program neudělal chybu.
Přednosti před jinými metodami spočívají v ekonomičnosti získávání dat, v objektivnosti,
vyhovující spolehlivosti a validitě (zjišťujeme to, co uvádíme, že zjišťujeme). Enormní
rychlost zpracování dat umožňuje zkoumat extrémně rozsáhlé vzorky. Tím se odstraní vliv
rušivých faktorů. Objektivnost (nezávislost výsledku na osobě examinátora) vyhodnocení
pozitivně působí na reliabilitu (stabilitu výsledku, přesnost ,,měření") a umožňuje porovnání
výsledků mezi studiemi.
Jako zdroje textů pro analýzu mohou sloužit digitalizované varianty původně
,,papírových" předloh, e-mailové zprávy a další komunikace na internetu. Výhodou je rovněž
neomezená analýza archivovaných dat. Zatímco dotazník umožňuje jen dodatečnou analýzu
položek, umožňuje analýza textů po rekódování hlubší vyhodnocení aspektů, které se
dodatečně ukázaly jako důležité, i když původně nebyly sledovány.
Literatura:
Grepl, M.: Citově motivované aktualizace v rovině modální stavby výpovědi. SPFFBU, Brno,
1966, A 14.
http://korpus.juls.savba.sk/
http://academic.csuohio.edu/kneuendorf/content: Neuendorf, K.A.: The Content Analysis
Guidebook 1.4.2008
Mehl, M.R.: Textanalyse. In: Franz Petermann, Michael Eid (Hrsg.): Handbuch der
Psychologischen Diagnostik. Hogrefe, Göttingen 2006, s. 196-202.
Rostohar, M.: Psychologie jako věda o subjektivní skutečnosti. Společnost pedagogického
musea v Brně, Brno 1950.
Shermis, M. D., Burstein, J. C.: Automated Essay Scoring. A Cross-Disciplinary Perspective.
Lawrence Erlbaum Associates, Mahwah, New Jersey 2003