Paleopatologie studuje patologické změny pouze na podkladě kosterních pozůstatků, případně mumifikovaných tkání. Tím je velmi omezen rozsah patologických změn a zranění, které je možné diagnostikovat.
Přesto, že paleopatologie využívá nejmodernějších vyšetřovacích technik její základní technikou je diferenciální diagnostika, protože se_v mnoha případech nedaří od sebe odlišit jednotlivé chorobné stavy.
V takových případech je nutné zaznamenat nález a jeho diagnostiku odložit na budoucnost, kdy možná bude možné jej předně diagnostikovat.
Jak tedy při paleopatologickém vyšetření postupujeme:
1. Morfologické vyšetření - je nutné pečlivě prozkoumat všechny kosti vyšetřovaného jedince a hledat jakékoli odchylky od normálu - hyperostózy, hypoostózy atd. Všechno je nutné pečlivě zaznamenat a zdokumentovat.
2. Radiodiagnostika - skiagrafie je základní metodou paleopatologie a většina patologických změn je nutné nechat zrentgenovat.
Na RTG snímcích hodnotíme:
celkové změny a lokální sytosti stínu kosti
změny v architektonickém uspořádání kostních struktur
detailní změny v obrazu kompakty a trámčiny
vztah skiagraficky objevených změn k morfologickému nálezu
3. Histologické vyšetření
Mikroskopické vyšetření je důležité při studiu ubývání trámčiny nebo naopak při jejím bujení (např. při podezření na osteoporózu - úbytek nebo periostózu. Mikroskopické řezy lze poté studovat mikroskopickou technikou.
Snímky kostní tkáně z rastrovacího elektronového mikroskopu
Snímky barvených řezů ze světelného mikroskopu
Kromě vyšetření kosterního materiálu a zaznamenání všech změn na kostech, je nutné provést sumarizaci zachovalosti kosterního materiálu.
Musíme tedy u každé kostry zaznamenat do protokolu, které kosti a v jakém stavu jsou přítomny. Zachovalost nejlépe zaznamenáme kresebně, do formulářů s kostrou.
muži lebka
os frontale dx. os frontale sin. os parietale dx. os parietale sin. os occipitale os sphenoidale os temporale dx. os temporale sin. os nasale dx. os nasale sin. os zygomaticum dx. os zygomaticum sin. maxilla dx. maxilla sin. mandibula dx. mandibula sin.
počet zachovalých kostí
33
32
34
33 31 13 31
28 5 4
29 26 26
30
31
32
Abychom mohli porozumět a diagnostikovat patologické procesy, které nacházíme na kosterních pozůstatcích je nutné mít dobré znalosti patologie a vědět co patologické stavy vyvolává a jak se mohou projevovat. Důležité je také znát terminologii.
Z patologického hlediska rozlišujeme:
Regresivní změny Poruchy metabolismu Pigmentace
Fyzikální příčiny chorob Genetické poruchy Poruchy oběhové Záněty
Progresivní změny Poruchy imunity Nádorová bujení Infekce
Příklady nejmarkantnějších změn, které vidíme téměř na každé zkoumané kostře
Protická hyperostóza
Synonyma: cribra crania, cribra orbitalia, cribra parietalia, symterická osteoporóza,
nebo houbovitá hyperostóza.
Rány tupým předmětem (průstřely prakem?)