AZONALNI BIOMY
Rašeliniště (viz samostatné přednášky)
Vznikají v trvale anaerobních podmínkách, kde se nerozkládá a tedy hromadí organický materiál:
- vrchoviště: sycené jen srážkovou vodou; ombrotrofní
- chudé slatiniště (přechodové rašeliniště); minerotrofní
- vápnité slatiniště; minerotrofní
Povrchová struktura bultů a šlenků
aapa: Minerotrofní rašeliniště + ombrotrofní hrázky (stringy), flarky
palsa: kopečky s ledovým jádrem + minerotrofní rašeliniště
smíšené rašeliniště: kopečky rašeliníků + minerotrofní (vápnité) rašeliniště
excentrické vrchoviště: vrstevnicově uspořádané struktury kermi-rimpi koncentrické vrchoviště: kermi a rimpi kruhově kolem nejvyššího bodu středoevropské vrchoviště: bulty, šlenky
AZONALNI BIOMY
Rašeliniště
V organickém materiálu se hromadí i živiny (neúplná živinová recyklace). Hlavní faktory omezující vegetaci jsou: limitace fosforem a dusíkem, trvalé zamokření. Významnou roli hrají kryptogamy.
Přechody k biomu tajgy a tundry.
Hlavní gradienty:
- alkalinita-acidita; obsah minerálů;
- ombrotrofie-minerotrofie;
- vodní režim; povrchová struktura
- lagg-expanse
AZONALNI BIOMY
AZONALNI BIOMY
Prameniště
Ekologicky podobné rašeliništím, organický materiál však nemusí být nahromaděn.
Voda je víc okysličená a má zpravidla vyšší pH než rašeliniště.
Přechody k rašeliništím.
1) Vápnitá prameniště
2) Nevápnitá prameniště
3) Nevápnitá bazická pr.
1) Luční prameniště
2) Lesní prameniště
3) Alpinská prameniště
AZONALNI BIOMY
Mokřady na minerálních půdách
viz přednášky K. Šumberové - letní semestr.
- vznikají při zazemňování nebo periodickém „letnění" vodních ploch; mohou vzniknout i mineralizací rašelinišť
- vyžadují trvalé přemokření, ale přežijí suché období v létě: minerální půda, množství živin a podzemní biomasa nedovolí změnu společenstva)
AZONALNI BIOMY
Slaniska
Hlavní ekologické faktory:
- vysoký obsah minerálů
- slané podmínky (vysoký osmotický tlak)
- extrémní pH (až 11)
- v návaznosti na biom pouště a stepi (halobiom)
- v návaznosti na vývěry minerálních vod
- někdy na přeplavovaných stanovištích, pak zvýšený obsah živin
Ve střední Evropě velmi ohrožené biotopy.
AZONALNI BIOMY
Mořské ekosystémy
viz samostatné přednášky
Vodní mořský ekosystém
Hlavní ekologické faktory:
- teplota
- rozpuštěné plyny
- světlo
- živiny (výstupné proudy vynášející živiny ze dna, přítoky řek)
Korálové útesy - symbióza živočichů vytvářejícíh vápenatý exoskelet a fotosyntetizujících řas a sinic, na to navázaná další společenstva Kelpy - chladná moře, porosty velkých řas + mořští bezobratlí
Mořské pobřežní ekosystémy: omývané skály, ostřikované skály, písečné duny, slaniska, mangrove (brakické ekosystémy)
MangrOVy (viz tropický deštný les)
- „obojživelné lesy", rostou v zóně na pobřeží moře, kde se střídá příliv a odliv. Vyskytují se v celé tropické zóně - tam, kde teploty neklesají pod bod mrazu.
- jsou tvořeny velmi specializovanými dřevinami, tzv. mangrovníky: kořenovník (Rhizophora), kolíkovník (Avicennia), kuželovník (Sonneratia), kolenovník (Bruguiera) a kyjovník (Laguncularia).
- stromy jsou malé, max. do 15 m, mají specializované kořeny z velké části trčící nad bahno a četní fyziologické adaptace k růstu v trvale anaerobních, mokrých a navíc slaných půdách.
- lezci (hlaváčovité ryby) zadržující v žaberním prostoru vodu - vydrží sucho
AZONALNI BIOMY
Ostrovy
Na velké škále součást mořského biomu, ale obsahující extrazonální a azonální výskyty jiných biomů. Mají však některé společné rysy zejména co do druhového složení a bohatosti (teorie ostrovní biogeografie)
kontinentální (pevninské) ostrovy - byly součástí pevniny a oddělily se (delší evoluční historie)
Oceánické ostrovy - vznikly vulkanickou činností nebo činností korálů. Primární sukcese.
Ostrovy vykazují větší citlivost k narušení a invazím - malá imigrace při extinkci (ve srovnání s pevninskými ekosystémy).
Ostrovní gigantismus (blboun nejapný) a nanismus z důvodu specifických kompetičně-predačních tlaků.
AZONALNI BIOMY
Sladkovodní ekosystémy
- biotopy se vzájemně liší podle obsahu vápníku a živin
- organismy jsou nuceny žít ve vodním prostředí: zdroje (O2, CO2) čerpají z vody. Tyto plyny mají ve vodě kolísavý obsah. V závislosti na pH kolísá poměr CO2:HCO3-(uhličitanová rovnováha). Některé rostliny nedokáží využít HCO3 - pro fotosyntézu. Ztížené dýchání.
- ekologický rozdíl
hladina:vodní sloupec
- sezónní změny ve stratifikaci vodního sloupce (sezónní změny teploty a koncentrace
živin s hloubkou)
- kaskádový efekt predace
- ekologický význam řas
- acidifikace a eutrofizace
AZONALNI BIOMY
Azonální horský biom
Jedná se o azonální tundru (viz přednáška „tundra"), ale existují ekosystémy, které se od tundry odlišují (vysokohorská vegetace v tropických oblastech s vyrovnanou délkou dne a noci, relativně vysokou teplotou a tropickou flórou; ani suché vysokohorské vápníky na vápenci či mramoru (Pirin) nemají s tundrou až tak moc společného). Označení azonální horský biom lze tedy chápat šířeji než „alpínská tundra". " ~~
AZONALNI BIOMY
Azonální horský biom
Pokrývá odhadem 4-7% souše (nadmořské výšky nad 3000, respektive 2000 m). S rostoucí nadmořskou výškou probíhá vegetační stupňovitost, na severní polokouli často kopírující zonální biomy (jedná se o jejich extrazonální výskyty). Nejvyšší pásmo u nás připomíná tundru, v tropech se jedná o samostatně chápané ekosystémy (paramos, puna).
Maximum výskytu cévnatých rostlin - 6400 m, vjjjB
Výš už jen kryptogamy
Sněžní řasy - Chlamydomonas nivalis
Saussurea gnaphalodes
AZONALNI BIOMY
Azonální horský biom
- S nadmořskou výškou klesá teplota ca o 0,6 C na 100 m (ale inverze!) a stoupá úhrn srážek, nad zónou mraků je však už malý. Nad zónou mraků rozdíl až 40 °C mezi dnem a nocí. Ledovce.
- Hranice lesa stoupá od 300 m (tundra) až po 4500 m (Himaláje, Andy - 30° z.š.; nejdelší světelný požitek)
- limitující je zejména délka a a teplota letního období. ÚV záření -možný dopad na speciaci (mutace)
-Velké rozdíly v mikroklimatu, vliv větru a sněhu. Velká horská pásma mají stabilnější klima a míň větrů
- často jsou to centra diverzity, ale počet druhlů asi od 2500 m klesá
- velké rozdíly v produktivitě (vyfoukávaná vs. vysokobylinná vegetace)
AZONALNI BIOMY
Azonální horský biom
Teorie anemo-orografických systémů (Jeník 1961)
Kombinuje vliv reliéfu a souvisejících ekologických faktorů na druhovou bohatost horské vegetace (vyfoukávané hrany - hromadění sněhu v karech a následné laviny; přesun diaspor větrem do karů apod.)
AZONALNI BIOMY
Azonální horský biom
V tropech často zvláštní životní forma s dlouhým bezlistým kmenem -adaptace na přízemní mrazíky (Senecio, Lobelia)
Horní hranice lesa
severní polokoule - smrk, jedle, modřín
jižní polokoule - Nothofagus, Araucaria, Podocarpus
AZONALNI BIOMY
Azonální horský biom
Ekosystémy nad hranicí lesa v Andách
paramos - Andy, vysokokmenné druhy r. Espeletia,
puna - Andy, travina a travino-polštářovitá vegetace. vyvíjí se tak, kde
se kvůli delší noci a vyšší nadmořské výšce prohlubují noční mrazy.
AZONALNI BIOMY
Sutě
Jako samostatný ekosystém, kontrastní ke svému okolí (opadavý biom, tajga, tundra, step) se chovají sutě:
- převaha kryptogamů
- odlišné mikroklima (chladný vzduch „zespoda", prohřívání povrchu
při oslunění)
- odlišné živinové a půdní poměry
- pohyblivost sutí
- bezlesí v lesních komplexech
AZONALNI BIOMY
Mokřadní lesy
S jistou dávkou generalizace lze jako samostatný azonální ekosystém označit i rašelinné lesy, i když je lze rovněž řadit k biomu rašelinišť a tajgy (konifery) nebo k biomu opadavých listnatých lesů a tajgy (olšiny a vrbiny). Fyziognomie, struktura a fungování opadavých mokřadních lesů v biomu tajgy, opadavého lesa, stepi a okrajově i tundry je však podobná a jistá azonálnost tu existuje.
AZONALNI BIOMY
Extrémní biotopy
Termální vývěry, aktivní sopky, led, toxické a radioaktivní prostředí, tma (energie ne z fotosyntézy, ale z anorganických sloučenin).
? Jiné planety (viz kapitola Exobiologie, Prach et al. 2009)
Extrémofilní organismy - sinice, Archea (množení až při 121 C), bakterie, želvušky (přežily i v tekutém dusíku).
http://www.phase2.net/claygraphics/Images/bryce%20images/Tahcharian%20Hot%20Springs.jpg