Příprava kovových prvků z jejich sloučenin je vždy redukční pochod:
Nejběžnější je redukce kovových oxidů při vyšších teplotách vodíkem nebo uhlíkem (nevznikají-li snadno hydridy, resp. karbidy), hliníkem (aluminotermie) nebo hořčíkem. Často se používá termický rozklad uhličitanů nebo pražení sulfidů s následující redukcí vzniklých oxidů uhlíkem
ZnCO3 → ZnO + CO2
2 ZnS + 3 O2 → 3 ZnO + 3 SO2
ZnO + C → Zn + CO
Lze užít také zahřívání sulfidů s práškovým železem
HgS + Fe → FeS + Hg
nebo redukce halogenidů kovů vápníkem, sodíkem nebo vodíkem. Van Arkel-de Boerova metoda termického rozkladu halogenidů (převážně jodidů) na elektricky žhaveném wolframovém vlákně slouží k přípravě velmi čistých kovů
ZrI4 → Zr + 2 I2
Běžně se také využívá elektrolýzy tavenin halogenidů, oxidů nebo hydroxidů neušlechtilých kovů i elektrolýzy roztoků solí ušlechtilých kovů (elektrolýza slouží i k rafinaci kovů a pokovování).