Krajiny Jižní Moravy - 5 - Bioregiony severopanonské podprovincie RNDr. Martin Culek, Ph.D. (s využitím fotografií vlastních i od různých autorů, z publikovaných na Internetu) Lechovický bioregion – charakteristiky_1 • Poloha: jihozáp. Morava, malá část Weinviertelu v Dol. Rakousích. Oblast říčních pískových teras, víceméně krytých spraší. Výrazná, ale mělká údolí mezi nimi (hloubka 30-40 m). Typické jsou izolované skalnaté pahorky v blízkosti okraje České vysočiny. Národopisně „nijaké“ – průmyslové Brněnsko a bývalé německy osídlené území, dnes dosídlenecká oblast, dodnes patrný vliv (jihomoravské „Sudety“). • Rozloha: 1085 km^2 • Vegetační stupně: 1. – 2. • 1. (70%), 2. (30%) • A (1%), B (14%), Cs (2%), Ca (7%), D (76%) • N 92%, z 1%, a 7%, o 0,2% • Využití území: • Lesy 5, TTP 2, orná 71, vody 1,3 • KES 0,2 Lechovický bioregion – charakteristiky_2 • Složení lesních dřevin: • Sm 1, Bo 4, Jd 0, Md + • Db 15, Hb 1, Bk 0, Cenné l. 10, Tp 16, Ol 5, Vr 3, Ak 40, ostatní listnaté (cizokrajné ve větrolamech) 7 • Podíl přirozených dřevin: 33 % • VZCHÚ: - • PřP: - • MZCHÚ: málo, hl. při okrajích Č. vysočiny na skalních výchozech, téměř jen stepi a mořady: PR Karlov (les!), NPP Miroslavské kopce, NPP Stránská skála, PP Pustý kopec, PP Velatická slepencová stráň, PP Oleksovické vřesoviště, PP Oleksovická mokřina (poválečný mokřad s rákosem, lesíky). • Nad Lechovický bioregion se zvedají svahy Č. vysočiny (Jevišovický, Brněnský, Macošský a Drahanský bioregion), ale skalnaté pahorky izolované od masívu, obklopené sprašemi s poli, náležejí již do Lechovického bioregionu. Vyskytují se prakticky po celé délce hranice s Českým masívem. Jsou tvořeny různými horninami (odpovídají horninám v sousedním Českém masívu) a zpravidla na nich byly pastviny, které se dodnes změnily na druhotné stepi, často s řadou chráněných druhů rostlin a živočichů. Tyto stepi jsou dnes většinou chráněny. Ohroženy jsou akutně zarůstáním akátem, který v tomto bioregionu má největší zastoupení v rámci celé ČR. Na fotografii je okraj bioregionu u Dolních Kounic, patrné jsou vystupující pahorky, obnažené erozí, v D. Kounicích hlavně vlivem hloubkové eroze řeky Jihlavy. NPP Stránská skála leží na okraji Brna. Vlevo relativně zachovalý sráz na jurských vápencích Větší řeky protékají Lechovickým bioregionem jen v kratších úsecích. Zde rozvodněná, ale typicky regulovaná řeka Jihlava z mostu v Pravlově (1.4. 2006). Pohled proti vodě, v pozadí kostelík v Dol. Kounicích. I nejmenší toky jsou regulovány. Krajina u Šatova pod Znojmem. Snaha o nápravu zoufalého stavu krajiny – 7 ha velké nově vybudované biocentrum u Božic, v nivě Jevišovky mokřady, na svazích likvidace akátu a nahrazení výsadbou dubem, habrem, lípou. (R. 2002) Úprava biocentra mimo nivu, v pozadí postupně nahrazovaná akátina, biocentrum se okamžitě stalo objektem pozornosti na cyklostezce. Mokřadní část biocentra (r. 2003) Těšetice - rondel – kultovní stavba neolitických zemědělců moravské malované keramiky, průměr 60 m. Pohled na Znojmo od Z. Město leží na hranici Jevišovického a Lechovického bioregionu. V pozadí plošiny Lechovického bioregionu s mohutným silem v Hodonicích. Úplně na horizontu Pálava v Mikulovském bioregionu. Jaroslavický zámek na kopci nad vsí Bývalá tvrz, pak renesanční zámek v Žeroticích, věž spadla v r. 1988. Typické pro Lechovický bioregion. Hostěradice – býv. gotické městečko řádu německých rytířů Jižně od Znojma má lidová architektura bioregionu svérázné rysy dané silným vlivem rakouského Podunají. Dům s valbovou střechou v Havraníkách Lechovický bioregion – charakteristiky_3a • Geologicko-geomorfologické pozoruhodnosti: • Nejrozsáhlejší štěrkopísk. terasy na Moravě i nejrozsáhlejší pískovny (Bratčice) • Malé izolované kry – mj. informace o podloží úvalu • Průlomová údolí (Dyje, Skalice, Jihlava, Říčka, Rokytka) • Krasové jevy, štoly a paleontologické naleziště na Stránské skále • Hlubinné geotermální vody (využité zatím jen v aquaparku v Laa/Thaya, připravuje se v Pasohlávkách – z hl. 1500 m, teplota až 46 ºC). Lechovický bioregion – charakteristiky_3b Biologické pozoruhodnosti: • Stepi s xerotermofilní biotou na skalních výchozech. • SZ hranice rozšíření některých stepních druhů v Evropě. • Drop velký a jihoev. dytík úhorní. • Do 50. let 20. stol. slanomilná biota na pramenech. • Nejrozsáhlejší výsadby větrolamů z 50. let 20. stol. v ČR. • Revitalizace z posledních 15 let. Lechovický bioregion – charakteristiky_4a • Zajímavé stavby: • Četná neolitická sídliště i se 7000 let starými rondely (opevněná kruhová obětiště – např. Těšetice, předchůdce Stonehenge). • Jediná římská vojenská stanice na území ČR (Mušov – i s podzemním vytápěním). Objeveny četné římské pochodové tábory. • Klášter Louka ve Znojmě, městečko řádu německých rytířů Hostěradice, pozdně gotický cihlový kostel v Loděnicích, hrad v Miroslavi, zřícenina zámku v Žeroticích, • Architektura vesnic na jihozápad od Znojma. • Pohraniční opevnění ze 30. let 20. stol. Lechovický bioregion – charakteristiky_4b • Negativa: • Rozsáhlá geometrická pole, krajina méně průchodná, zaplevelená, zanedbaná. • Zanedbané neútulné vesnice a devastované stavební památky. • Cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou s kalovými poli. • Environmentální kauzy: • Chystaná výstavba mohutné farmy 25 větrných elektráren u Mackovic (poblíž silnice Brno-Znojmo). Mikulovský bioregion (4.2) Mikulovský bioregion – charakteristiky_1a • Poloha: centrální bioregion jižní Moravy, za nivou Dyje, ovlivněn Alpami (předalpskou biotou). Izolovaný odlesněním okolí v neolitu, bez buku. Asi polovina bioregionu leží ve Weinviertelu v Dolních Rakousích. ^• Plocha: 289 km^2 (v ČR).^ • Charakteristiky: Velmi pestrý stanovišti, georeliéfem i biotou. Vápencová bradla, výrazné pahorky z miocénních vápnitých jílů a písků (Dunajovické kopce), ploché deprese se slanisky a rybníky, sprašové plošiny, pahorkatina na ždánickém flyši, rozsáhlá pliocénní terasa s dunami vátých písků. Největší procentuální zastoupení vinic v ČR. Do r. 1946 osídlen téměř výhradně německy mluvícím obyvatelstvem, po r. 1946 kompletně dosídlen obyvateli ze Slovácka – příznivé pro udržení tradiční péče o krajinu (na rozdíl od Lechovického bioregionu). Bioregion symbolizuje to, co se v obecném povědomí považuje za jižní Moravu. Mikulovský bioregion – charakteristiky_1b • Vegetační stupně: 1. – 3. • 1. 70 %, 2. 29 %, 3. 1% • A 7, B 18, Cs 6, Cn 4, D 65 • N 92, z 3, a 4, o 1 • Počet typů biochor: 11 (hodně na tak malou plochu) • Využití krajiny: (vinice cca 13 %) • Lesy 21, Orná 50, TTP 4, vody 2,2, KES 0,9 • Lesy: Sm +, Bo 22, Jd 0, Md + • Db 44, Hb 5, Bk 0, Cenné l. 14, Tp 5, Vr 2, Ak 4. • Podíl přirozených dřevin: 68 % Mikulovský bioregion – charakteristiky_2 • Velkoplošná ZCHÚ: CHKO Pálava + Biosférická rezervace UNESCO Dolní Pomoraví • Př.P: - • Památková zóna: Převážná část Lednicko-Valtického areálu, zapsaného v kulturním dědictví UNESCO • Maloplošná ZCHÚ: NPR Děvín, NPR Tabulová (skalní stepi, skály, suťové lesy, šípákové doubravy na vápencích), NPP Rendezvous (lesy a světliny na píscích), NPR Dunajovické kopce (stepi s mandloní nízkou), NPR Slanisko u Nesytu (nejlepší slanisko v ČR), NPR Lednické rybníky (ptáci) atd… Děvín (548 m), nejvyšší vrch bioregionu, s převýšením nad nivou Dyje 390 m. Pohled od S přes střední Novomlýnskou nádrž. Severní svahy jsou kryty lesy, na úpatí jsou převážně vinice. Vlevo zřícenina Děvičky, vpravo Kotel s nejvyšší skálou Martinkou, úplně vpravo zřícenina Sirotčího hrádku. Vrchol Děvína s telekomunikační věží postavenou bez stavebního povolení v jádru rezervace v r. 1974. Dobře patrné jsou ukloněné desky jurských vápenců vyvlečené z hloubi při vrásnění Karpat Svahy Kotle pod skalami – mohutné akumulace svahovin obnažené vápencovým lomem. V lomu kvetoucí mahalebka, nahoře vysazená nepůvodní borovice černá Masív Děvína od východu, přes Dolní novomlýnskou nádrž. Na jv. srázech na vrstevních plochách vápenců jsou skalní stepi, snad částečně původní. Úpatí z rozpadavého flyše – vinice, pole. Zvolna zarůstající stepi na jv. svahu Děvína s kvetoucí třešní mahalebkou Dub šipák nad Soutěskou na z. svahu Děvína. Erbovní strom CHKO. Suťové lesy pod skálami na sz. svahu Děvína – dominuje lipová pařezina se souvislým podrostem oměje vlčího Na jižní Moravě původní plamének plotní, tvoří poctivé dřevité liány dorůstající až do korun stromů do výše 15 m. Svérázná jeskyně na Turoldu, opět v r. 2004 zpřístupněná. Bez krápníků, zato s kalcitovými krystaly. Délka dnes již přes 1 km. Relativně teplé kryptoklima (roč. prům. 10 ºC), sucho, prašno, v dolní části jezero s hladinou stoupající i o 20 m. Značná část jeskyně je tvořena skalními rozsedlinami (zde s krásným tektonickým zrcadlem) Část jeskyně formovaná asi neogenními vodními toky Pohled z Pálavy severně od Mikulova k jv. – vlevo výběžek Milovického lesa – největší teplomilné doubravy v ČR, v pozadí Valtice, vlevo v pozadí borový komplex Bořího lesa k Břeclavi Západní část slaniska s topoly – typický obraz vlhkých stanovišť Panonie Hvězdnice slanistá na slanisku – v podzimním aspektu Vzhled malých potoků a okolí rybníků – nad Novým rybníkem Takto kdysi vypadaly sníženiny s vývěry slaných vod, na kterých vznikla slaniska. Současný vzhled okolí Nového rybníka – po opuštění luk v 60. letech 20. stol. Náměstí v Mikulově spolu se Svatým kopečkem v pozadí působí jihoevropským dojmem Pavlov – typická jihomoravská ves na úpatí Pálavy. Pohled z Děviček. Mikulovský bioregion_charakteristiky_3a • Geologicko-geomorfologické pozoruhodnosti: • Vápencová bradla (každý vrch má jinou stavbu) • Krasové jevy - jeskyně, propasti, malé závrty) – především Turold, ale i Stolová hora • Naleziště schránek miocenní fauny i žraločích zubů (Mušlov) • Miocénní (tzv. lithothamniové) měkké vápence – četné malé lomy jv. Mikulova – na stavební kámen i sochy. • Slaniska • Pliocénní údolí Dyje v místě dnešní státní hranice • Pliocénní písková terasa mezi Valticemi a Poštornou, i s vátými písky • Paleontologická naleziště na severním úpatí Pálavy z pleistocénu (Věstonická Venuše ….) Mikulovský bioregion_charakteristiky_3b • Biologické pozoruhodnosti: • Asi jediný bioregion v ČR s přirozeným výskytem dubu ceru • Bioregion s výskytem teplomilné bioty na tvrdých skalních podkladech, na vápencích ovlivněný alpskou vegetací • Řada druhů se v ČR vyskytuje pouze zde, mnohé zde mají svoji severní hranici areálu • Nejrozsáhlejší komplex teplomilných doubrav v ČR (Milovický les – bohužel zde obora). • Snad částečně přirozené skalní stepi s bohatou biotou • Relativně teplomilné suťové vápencové lesy s omějem vlčím • Největší výskyt slanisek v ČR a nejvýraznější slanisko v ČR (Slanisko u Nesytu). • Díky teplé oblasti, lesům a jeskyním bohatý výskyt netopýrů a vrápenců (18 druhů z 21 v ČR) Mikulovský bioregion_charakteristiky_4a • Významné stavby: • Mikulovský hrad a zámek, městská památková rezervace, • zřícenina Děvičky, • Zámek Valtice, Lednice. • Lednicko-valtický areál s celkem asi 20 stavbami a stavbičkami, propojenými průhledy • Nejstarší křížová cesta v ČR na Svatý kopeček, vč. kaple na vrcholu Mikulovský bioregion_charakteristiky_4b • Negativa: • Těžbou silně poškozen Turold (vč. jeskyní) a zcela zlikvidován Mariánský vrch u Mikulova. • LVA bez dostatečné údržby. • Rozvoj pochybných příhraničních podniků. • Vysoká návštěvnost a devastace Pálavy (vč. vysílače). • Zarůstání stepí. • Milovický les – intenzivní oborní chov – likvidace lesního podrostu. • Boří les – převážně borové monokultury.. • Environmentální kauzy: • Snahy o přestavbu vysílače na Děvíně a stavbu příjezdové komunikace. • R 52 – prosazovaná po západním úpatí Pálavy a přes okraj Mikulova. Hustopečský bioregion (4.3) Hustopečský bioregion_charakteristiky 1 • Poloha: jižní Morava, severně od řek Moravy a Dyje, panonský bioregion silně ovlivněný Karpatami (v georeliéfu, půdách i biotě). Oblast vápnomilné panonské bioty bez skalních biotopů. ^• Rozloha: 1088 km^2 • Charakteristiky: Převážně členitá pahorkatina až vrchovina na měkkém flyši ždánické jednotky, na severu a jihovýchodně též na miocénních mořských píscích, jílech, místy slepence a několikametrové vrstvy měkkých vápenců. Četné spraše. Reliéf ovlivněn velmi mladou tektonikou (kry – Výhon, deprese – Čejčské jezero) a silnou vodní erozí. Hustopečský bioregion_charakteristiky_ 2a • Vegetační stupně: 1. – 3. • 1. (50 %), 2. (48%), 3. (2%) • A (0%), B (7%), Cs (7%), Ca (5%), D (81%) • N (92%), z (2%), a (5%), o (1%) • Počet typů biochor: 15 • Využití půdy: • Orná: 68%, TTP 3%, lesy 5%, vody 0,8% • Hodně sadů a v jižní části i vinic • KES 0,3 Hustopečský bioregion_charakteristiky_ 2b • Lesy – zastoupení dřevin v %: • Sm 0,5, Bo 3, Jd 0, Md 0,5 • Db 52, Hb 12, Bk 0,2, Cenné l. 9, Bř 1, Ak 19. • Podíl přirozených dřevin: 74 % • VZCHÚ: • Přírodní parky: Výhon • MZCHÚ: NPR Pouzdřanská step-Kolby (výrazná drnová step a háj), NPR Větrníky (step), PR Velký Kuntínov (teplomilná doubrava), PR Roviny (dubová bučina !) + řada dalších, většinou menších stepních rezervací. • Bývalá slaniska téměř beze zbytku zanikla v 60. letech Hřebenatkový vápencový útes u Rousínova – zbytky po těžbě Vinný sklep vykopaný již ve středověku v miocénních mořských píscích - Bzenec Horizontálně uložené miocénní slepence a pískovce u Němčan u Slavkova Krásné habrovo-lipové háje na sz. svazích s porostem dymnivky duté. Letonický hájek. Bažantnice u Moutnic na dně mírně zasolené deprese – les devastovaný intenzivním mysliveckým provozem Krajina v jižní části bioregionu - okolí Hustopečí – členité, prakticky bezlesé, se stepmi a rozsáhlými, částečně opuštěnými sady. Vlevo v popředí kvetoucí mandloně (pěstovány v celé ČR jedině zde). Okolí Šardic – humusový horizont půd je poškozen vodní erozí, místy již zcela chybí. Severně od Šardic budovy bývalých lignitových dolů. Ještě mapy II. vojenského mapování z doby před polovinou 19. stol. uvádějí j. od Čejče tzv. Čejčské jezero – na tektonickém poklesu. Odvodněno bylo průkopem a čerpáním vody. V údolí Trkmanky bylo ještě větší jezero (tzv. Kobylské) s plochou snad až 10 km^2. Bylo největším moravským přirozeným jezerem. Následně zde vznikla slaniska, dnes jsou zde jen pole. Typický současný vzhled toků bioregionu. Zde Litava u Slavkova, stejný je i druhý větší tok – Trkmanka. Jižní svahy s drobnou držbou nad Bzencem. Podobně vypadala do kolektivizace značná část bioregionu. Vpravo býv. Břetislavovo hradiště z 11. stol. (radiálně se od něj rozbíhají pozemky). Úzké parcely se v bioregionu místy zachovaly v blízkosti vesnic, kde přežily kolektivizaci jako soukromá, tzv. drobná držba. V pozadí vlevo svah zdevastovaný terasováním, pro neplodnost terasy opuštěny a zarůstají plevelnými dřevinami. Přírodní park Výhon u Blučiny chrání právě zbytky krajiny s úzkými pruhy polí, sadů a vinic. Na záp. rozsáhlé zbytky drobné držby, na s. akátové lesíky, na jv. zterasované svahy. Na sz. úbočí Výhonu na vrcholu mohutného ranně holocénního sesuvu vzniklo v době bronzové mohutné hradiště, evropsky známá lokalita. Krajina v severní části bioregionu je téměř bez vinic, velká pole však jsou i zde. Ostrůvky dřevin zpravidla signalizují malá prameniště. U Němčan. Severní část bioregionu – okolí Letonic, v pozadí NPR Větrníky (394 m n.m.) Záp. část Větrníků má zřetelně původ na sesuvu na miocénních slínech Odlučná oblast sesuvu má dodnes sklon až 100%. Porosty stepní trávy kavylu na Větrníkách Nejznámější jihomoravská step – Pouzdřanská (NPR), blízká přirozené drnové stepi NPR Kolby – háj s se souvislým podrostem česneku medvědího v jarním aspektu. Zámek v Bučovicích – snad nejlepší (slohově nejčistší a zachovalý) renesanční zámek v ČR Ojedinělý klasicistní – empírový kostel ve Slavkově. Součást městské památkové zóny. Působivý. V Hustopečích na náměstí stával pozdně gotický kostel. Počátkem 60. let 20. stol. ho nechala komunistická moc spadnout. V 90. letech byl na jeho místě postaven kostel moderní s replikami gotických oken. Ze staré zástavby města zbylo málo. Náměstí v Kyjově je až na výjimky bez pozoruhodných staveb. Často se zde přestavovalo. Zemědělské maloměsto Klobouky od JZ. Na horizontu již Ždánický les. Renovovaný větrný mlýn v Kloboukách (původní koncem války shořel), téměř funkční, přístupný. Pochopitelný v kraji bez dostatku vodní energie. Kurdějov s pevnostním gotickým kostelem německých rytířů. V pozadí Přední Kout a na okrajích lesů kvetoucí akátiny Opevněný areál kostela v Kurdějově. Současný pozdně gotický vzhled pochází z poč. 16. stol. Na rozdíl od jiných lokalit, kde jsou to jen báje, zde opravdu vede z kostela podzemní chodba do vsi a končí v hostinci ve sklepě. V 80. letech tak podstatně vzrostla návštěvnost kostela a chodba musela být zazděna. Opevnění kostela v Nosislavi Čejkovice – původně ranně gotický hrad (z něj je dnes viditelná jen věž), přestavován goticky, renesančně i barokně na zámek. Dnes hotel, pod zámkem a v okolí rozsáhlé vinné sklepy („templářské“). Prakticky jediný hrad, který se v bioregionu alespoň částečně zachoval. Zámek v Bzenci – pův. gotický hrad, pak barokní zámek, přestavěn v 19. stol. ve stylu romantické pseudogotiky. Dost zdevastován, součást provozu vinařství Bzenec. Bzenecká lípa, údajně 1000 let stará, dnes již rozlomená, ale stále prosperující. Asi nejvýznamnější strom bioregionu. Podle ní se i místní víno jmenovalo Bzenecká lipka. Původně německé vsi se vyznačují gotickými kostely. Zde pozdně gotický kostel v Pouzdřanech Pouzdřany – zdejší němečtí obyvatelé se cítili na víc než jen na vesnici a ojediněle si začali stavět renesanční domy podle vzorů z měst. Nádvoří tohoto (dnes soukromého) domu s arkádami. Každoročně zde brněnští ochránci přírody slaví Den Země. Poutní místo Lautršték nad Němčany u Slavkova. Vzniklo u pramene vysoko na svahu (z miocénních štěrků a slepenců), dnes voda není pitná. Porevoluční doba – velká kořenová čistírna odpadních vod v Dražovicích. Revitalizace krajiny – uměle vytvořený mokřad v nivě Kyjovky ve Vlkoši Hustopečský bioregion_charakteristiky_ 3 • Geologicko-geomorfologické pozoruhodnosti: • Býv. holocénní jezera – Kobylské, Čejčské, Velkopavlovické) • Obnažené vrstvy miocénních vápenců s třetihorní flórou a faunou (hřebenatky, mechovky), ulity i ve slínech a píscích • Minerální prameny (Šaratice) • Dnes dotěžovaná ložiska lignitu u Hodonína, uzavřená u Kyjova • Okraje ložisek ropy (centrum mimo - ve Ždánickém lese) • Štěrkopísková terasa miocénního toku – dnes inverse reliéfu, tvoří povrch hřbetu mezi Němčany a Bohdalicemi. • Mohutný, asi staroholocénní sesuv na sz. svahu Výhonu. • Mírně zasolené půdy na více místech. • Biologické pozoruhodnosti: • Velké množství stepních lad po celém území, i rozsáhlých a cenných (Pouzdřany, Větrníky, Adamce, Hovorany, Větrníky atd. Nejvíce v naší části Panonie • Hojné zachovalé květnaté háje a teplomilné doubravy – hl. západně od Kobylí • Největší (ovšem prakticky téměř jediný) výskyt bučiny v moravské části Panonie - na sev. svahu Předního Koutu • Fragment slaniska u Velkých Němčic Hustopečský bioregion_charakteristiky_4a • Pozoruhodné stavby: • Hradiště Cezavy z doby bronzové u Židlochovic • Zámky Bučovice, Slavkov, Čejkovice • Městská památková zóna ve Slavkově (hist. náměstí s domy od renesance), radnice v Kyjově, pův. románsko-gotický kostel v Blučině, got. kostel v Zaječí v dominantní poloze, románsko-got. kostel v Podivíně. • Mohyla míru u Prací (secese), větrný mlýn u Klobouk • Moderní kostel v Hustopečích, dálnice D2 – Brno-Bratislava • Typické velké vesnice s několika tisíci obyvatel, např. Velké Pavlovice, Velké Bílovice, nově vyhlašovaná za města (např. Vracov) Hustopečský bioregion_charakteristiky_4b • Negativa: • Bioregion nejvíce postižený vodní erozí v ČR • Velké plochy bez dřevin – hl. v jižní části bioregionu • Rozsáhlé zterasované svahy (největší plocha teras v ČR) – a dnes zpravidla bez užitku • Znečištěné a totálně zregulované vodní toky • Poklesy a dosedání povrchu po hlubinné těžbě lignitu • Dálnice D2 – hluk, emise plynů, mikročástic • Sklárny v Kyjově – emise • Environmentální kauzy: • Těžba ropy • Snahy o výstavbu parků větrných elektráren (Kloboucko) • Šíření akátu do lesů i na četná stepní lada • Pozitivní – 2. nejstarší realizovaný biokoridor (Vracov, z r. 1990). Hodonínský bioregion – charakteristiky_1 • Poloha: severně Hodonína na píscích vyvátých z nivy Moravy v pleistocénu. • Důvod vymezení: Nejrozsáhlejší oblast vátých písků v ČR, navíc se zastoupením teplomilných druhů a původně i rašelinišť • Charakteristika: Mírně zvlněná plošina neznatelně se svažující k jihu. V jz. a sz. části vystupuje podložní slín, ten leží mělko položen i pod písky Hodonínské Dúbravy, takže zde bylo více podmáčených míst a trochu živnější půdy. Dnes hydrické podmínky v celém bioregionu změněny poddolováním při hlubinné těžbě lignitu. V záp. části asi 0,5 km široká niva Kyjovky s největší rybniční soustavou na Jižní Moravě. ^• Plocha: 225 km^2 • Vegetační stupně: 1. – 2. • 1. (60%), 2. (40%) • A (38%), B (46%), Cs (1%), Ca (7%), D (8%) • N (39%), z (4%, raš. 0,5), a (7%), o (50%). • Počet typů biochor: 6 Hodonínský bioregion – charakteristiky_2 • Orná: 30%, TTP 6%, lesy 45%, vody 3,1%, KES 1,7 • Složení lesů: Sm 1, Bo 60, Jd 0, Md +, • Db 22, Hb 1, Bk +, Cenné l. 4, Ol 3, Bř 4, Ak 6 • Podíl přirozených dřevin: 37 % • Velkoplošná ZCHÚ: - • Přírodní parky: okraj Strážnického Pomoraví • Maloplošná ZCHÚ: NPP Váté písky (bezlesí u trati), PP Vojenské cvičiště Bzenec (trávník na písku), PP Osypané břehy (podemílaný sráz k Moravě), PR Stupava (pův. doubrava vč. podmáčené), PR Písečný rybník (mokřad, rybník) • Bzenecká část lesů tvoří Ptačí oblast Natura 2000 Hodonínský bioregion od Strážovic – lesnatá plocha na dně Dolnomoravského úvalu, v pozadí Malé Karpaty Při výsadbě lesa byl ponechán protipožární pás kolem trati. Je to dnes nejcennější chráněné území v bioregionu – NPP Váté písky s v ČR unikátní teplomilnou pískomilnou vegetací včetně kavylu písečného Na opuštěných travnatých plochách kvete vzácná trávnička prodloužená Na bohatších půdách se objevují porosty nenáročných a plevelných trav Dnes již vzácná relativně kyselomilná mokřadní vegetace v depresích mezi dunami – olšová pařezina, skřípina lesní, kapradiny. Současný poněkud drastický způsob hospodaření v lesích – holoseče, pak se buldozerem vytrhají pařezy a shrne půda, do písku se strojově vysadí sazenice borovic Památník Jana Bedřicha Bechtela – organizátora zalesňova-cích prací na Bzenecku Osypané břehy – 13 m vysoký nárazový břeh řeky Moravy do vátých písků (za jarní povodně r. 2005) Unikátní jev, dosti navštěvovaný, přestože sem nevede turistická cesta. Pohled proti proudu. Obdobný nárazový břeh u rybníka Stolařka – na rozdíl od plošin zalesněných borovicí je stabilizovaný svah zalesněn duby (zpravidla). Vlevo soustava rybníků Zbrod, napájených Kyjovkou. Uprostřed Hodonínská dúbrava, převážně ještě se zachovalými dubovými lesy, ale i sem jsou vysazovány borové kultury. Vlevo typické přímé cesty Bzeneckou dúbravou, vpravo opuštěná Baťova železnice do Ratíškovic (vozil se po ní lignit k Baťovu kanálu). Dnes atrakce pro turisty – možno zde jezdit na šlapací drezíně. Původně rybník v nivě Kyjovky, ale již po desítky let odkaliště popílku z Hodonínské elektrárny. Součást industrializované zóny uprostřed lesů – okolí nádraží Bzenec-přívoz Rozsáhlý písečník, dnes již o ploše přes 1 km^2 u Bzence-přívozu. Vjezd do těžebního prostoru. Vytěžené části jsou postupně zalesňovány borovými monokulturami. Těžební prostor jedné ze dvou těžeben u Bzence-přívozu. Vpravo niva Moravy v těsné blízkosti těžebny. Šikmý hnědý pruh je železniční koridor. Město Hodonín – panorama. Město je bez významnějších stavebních památek, dominantou jsou Hodonínská elektrárna (vlevo) a panelová sídliště. Secesní radnice na hlavním hodonínském náměstí je jednou z pozoruhodností města. Na ostrově v řece Moravě stával od 11. stol. pohraniční Břetislavův hrad, byl zničen, pak přestavěn na zámek, ten na pivovar. To už je ale součástí bioregionu 4.5. Jediná zachovalá stará stavba v bioregionu – presbytář kostela ve Vracově z pol. 13. století. Ranně gotické křížové klenby s pozoruhodnými patkami (objevují se v učebnicích o naší středověké architektuře) Poutní kaplička v lesích u Ratíškovického potoka Hodonínský bioregion – charakteristiky_3 • Geologicko-geomorfologické pozoruhodnosti: • Největší plocha vátých písků v ČR, s dunami vysokými do 10 m (ty vyšší jsou v bzenecké části). • 13 m vysoký nárazový svah řeky Moravy – unikátní v rámci ČR • Největší a dodnes alespoň fragmentárně zachovalá jediná ložiska rašelin v teplé nížině ČR (význam i pro palynologii). • Vývěry artézských vod u Zbrodu • Dotěžuje se ložisko (šachta) Mikulčice. Celé území poddolované těžbou lignitu – poklesy, po ukončení čerpání vody z dolů se území asi začne zamokřovat. Hodonínský bioregion – charakteristiky_4a • Biologické pozoruhodnosti: • Zbytky panonských doubrav na píscích (prakticky jediné v ČR) • Unikátní pískomilná teplomilná biota bezlesí – nejlepší v ČR • Zbytky rašelinících mokřadů (původně i s rosnatkou okrouhl.) • Ptačí oblast Bzenecká doubrava – výskyt ptáků nižších poloh, kteří se v ČR vyskytují už jen zde, nebo jich zde je nejvíc (např. dudek, lelek). • Významné stavby: • Milotický zámek, • secesní radnice a další stavby v Hodoníně, románsko-got. kostel ve Vracově, • památníky na dětství TGM. • Hodonínská elektrárna, IV. železniční koridor – přímý úsek přes bioregion. Hodonínský bioregion – charakteristiky_4b • Negativa: • Rozšiřování borových plantáží na úkor původních doubrav • Poškození dun při shrnování pařezů v lesích • Zničení téměř všech rašelinišť vlivem poddolování a vytěžení • Řada těžeben jílů na severním okraji Hodonína (Hodonínské cihelny) • Mohutné těžebny vátých písků u Bzence-přívozu devastují prosředí • Velkokapacitní vepříny u Dubňan a Milotic • Znečištěné a regulované toky Kyjovky, Hruškovice a Syrovinky • Odkaliště Hodonínské elektrárny. • Environmentální kauzy: • Plánovaná výstavba rychlostní komunikace R55 přes ptačí oblast u Bzence (v délce asi 10 km má procházet lesy paralelně s železničním koridorem). • Realizace druhého nejstaršího (a nejslavnějšího) biokoridoru v ČR - u Vracova (r. 1990) – námět řady studií. • Hodonínská elektrárna – první velká na biomasu v ČR?