MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 OBECNÁ PARAZITOLOGIE PŘEDMĚT ZÁKLADY PARAZITOLOGIE Parazitologie v užším slova smyslu → parazitičtí PRVOCI, HELMINTI, ČLENOVCI → paraziti živočichů ODBORNÉ knihy ØParaziti a jejich biologie, Volf, Horák a kol. 2007, Triton Praha/Kroměříž. ØBiologie helmintů, Horák, Scholz 1998, Karolinum Praha. ØLékařská helmintologie, Jíra 1998, Galén Praha. ØPraktický atlas lékařské parazitologie, Főrstl a kol. 2003, Nucleus HK. ØProtozoologie, Hausmann, Hülsmann 2003, Academia. POPULÁRNÍ knihy ØTajné stezky smrtonošů, Daniel 1985, Kolumbus. ØVládce parazit, Zimmer 2005, Fenix. biologický pohled ← PARAZITISMUS → lékařský pohled Parasites - původně označení těch, kteří obsluhovali při chrámových slavnostech -později označení prospěchářů (příživníků), kteří dostanou jídlo za potěšení příjemnou konverzací nebo poskytnutí nějaké služby → běžné postavy řecké komedie - o několik století později – termín v biologii označující život, který čerpá z životů jiných Parazit (cizopasník) – z řeckého slova „parasitos“, což doslova znamená „vedle pokrmu“ (para = vedle + sitos = potrava). parasite maska parazita Ebers papyrus1 Ebers papyrus2 Ebersův papyrus (1500 př. n.l): německý egyptolog G.M. Ebers (1873) •Škrkavky – krvavé sputum, škrkavky ve stolici, migrace do dutiny ústní, nosní a ušní •Tasemnice – články ve stolici •Krevničky (schistosomy) – krvavá moč •Vlasovec medinský – kožní léze s vyústěním uteru samičky • Starověký Egypt Asru Chrámová zpěvačka Asru (stáří: 2700 let) -střevní stěna - larvální stadia háděte střevního -tkáň močového měchýře – vajíčka krevničky močové Starověký Egypt -přímé důkazy o parazitárních infekcích - důkladná analýza vzorků parazitů získaných z mumií a jejich porovnání s „moderními“ představiteli motolic může přispět k odhalení těch částí jejich genetického kódu, jež podporují vznik a vývoj rakoviny. - Mumie č. 1770: kalcifikovaný samec vlasovce medinského v břišní stěně Persie (9 stol.n.l.) – lékaři vytahují vlasovce z nohou pacientů namotáváním na klacík. persian physicians removing worm The Brazen Serpent: Julius Schnorr von Carolsfeld (1851-60) The Brazen serpent Aeskulapova hůl = hůl obtočená hadem nebo vlasovcem? Starověké Řecko • Boubele tasemnic (?) – tvorové zapouzdření v cystách tvrdých jako kroupy (Aristoteles). ……Renesance (14. – 17. stol.) !Paraziti nezpůsobují nemoci, ale jsou produkty vlastního těla (paraziti = symptomy) : - malárie – vdechování špatného vzduchu - vlasovci (NE živý tvor) – shnilé nervy, natažené žíly, apod. - škrkavky, tasemnice, motolice – samovolné vytváření v těle 60. léta 17. století Antony van Leeuwenhoek (1632 - 1723) → jednoduchý mikroskop → pozorování „neviditelných“ parazitů (bakterie, prvoci – např. giardie), …) leuwenhoek microscop . . . 18. století Teorie samoplození - paraziti jsou spontánně tvořeni svými hostiteli a jsou pasivním příznakem nemoci - chybí důkaz existence parazitů mimo tělo hostitele 19. století -vyvrácení myšlenky samoplození i u mikroorganismů (Louis Pasteur) -velký pokrok v medicíně Francesco Redi (1626 - 1697) -otec biologie -svrab způsobují roztoči (zákožka svrabová) -popsal více než 100 druhů cizopasníků -zpochybnil myšlenku samoplození (roztoči kladou vajíčka z nichž se líhne nová generace a zavrhl tak mýtus neživé podstaty vzniku parazitů) 30. léta 19. století Japetus Steenstrup (1813 - 1897) : “Živočich plodí mladé, kteří jsou a zůstávají odlišní od svého rodiče, ale přivádí na svět novou generaci, která se sama nebo přes své potomky vrací do původní rodičovské formy“. - motolice s chloupky (miracidium) - cerkárie – královští žlutí červi (rédie) = různá životní stadia a generace jednoho jediného živočicha 40. léta 19. století Friedrich Küchenmeister (1821 – 1890): „Paraziti nevznikají samoplozením, ale přicházejí z jiného hostitele, přičemž nemusí vždy cestovat vnějším prostředím.“ -vyvrácení názoru, že boubele jsou zbloudilé zakrslé tasemnice -pokusy na zvířatech a lidech (trestancích odsouzených k smrti) Disease and Research Areas Menu Význam parazitů (z hlediska lidského zdraví) 10 nejvýznamnějších infekčních onemocnění na světě 8 z nich je parazitárních nebo parazity přenášených who WHO SZO PŮVODCE ONEMOCNĚNÍ NEMOC Počet infikovaných Počet úmrtí/rok Trypanosoma cruzi Chagasova nemoc 8-16 milionů 20 000 africké trypanosomy spavá nemoc (africká trypanosomóza) 300 tisíc 50 000 Leishmania leishmaniózy 12 milionů 40 000 Plasmodium malárie 500 milionů 1-3 miliony Schistosoma schistosomózy 200 milionů 11 000 Onchocerca říční slepota (onchocerkóza) 18 milionů nepřímá mortalita Wuchereria lymfatická filarióza 120 milionů nepřímá mortalita virus Dengue (Flaviviridae) horečka dengue 50-100 milionů až 5 000 Mycobacterium tuberculosis tuberkulóza 1/3 lidí 2 000 Mycobacterium leprae lepra 11 milionů výjimečně negativní ← vztahy mezi organismy → pozitivní Typ vztahu Zisk jednoho Zisk druhého PARAZITISMUS + - PREDACE = dravý způsob života, loví kořist pro potravu + - KOMPETICE = negativní vztah, čerpají ze stejných zdrojů - - PROTOKOOPERACE = přechodné, vzájemně prospěšné soužití + + MUTUALISMUS = vzájemně výhodné soužití dvou organismů, které jsou na sobě závislé + + KOMENZALISMUS = neškodné příživnictví + 0 AMENZALISMUS = jeden druh negativně ovlivňuje jedince druhého druhu - 0 NEUTRALISMUS = vzájemně se neovlivňují 0 0 Jaký je rozdíl mezi predátorem a parazitem? Trypanosoma gambiense - parazit získává živiny z 1 nebo několika málo hostitelů (x predátor z mnoha) -parazit obvykle škodí, ale nezabíjí okamžitě (x predátor zabíjí → sníží fitness na NULU) predator lvice a pakun PARAZITISMUS = způsob soužití (koexistence) dvou (heterospecifických) organismů, z nichž jeden využívá druhého jako ZDROJ POTRAVY i jako své ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, přičemž má z této asociace užitek a hostitel škodu. Parazit získává výhody na úkor hostitele nebo ho nějakým způsobem poškozuje → parazit je metabolicky závislý na svém hostiteli. PARAZIT = organismus, který alespoň po část svého života (životního cyklu) využívá jiné organismy (hostitele) jako zdroj potravy i jako stálé nebo dočasné životní prostředí, a tím jim přímo nebo nepřímo škodí. PARAZITI = ekologická skupina → společná vlastnost = žít na úkor ostatních PARAZITI VIRY BAKTERIE PRVOCI HOUBY ROSTLINY ŽIVOČICHOVÉ (helminti, členovci) Paraziti s.l. (sensu lato – v širokém slova smyslu) Paraziti s.s. (sensu stricto – v úzkém slova smyslu) Parazitoidi Hnízdní paraziti Kleptoparaziti Sociální paraziti Parazitické rostliny ! 75% organismů na Zemi je parazitických ! → paraziti hlavní silou evoluce Parazitoidi -svého HOSTITELE (různé druhy členovců = živé konzervy pro potomky parazitoidů) téměř vždy ZABÍJEJÍ -parazitují jen larvální stadia, a to především na blanokřídlých (lumci, lumčíci) a dvoukřídlých (tachiny) Rhyssa persuasoria Tachina fera -hostitelé: vývojová stadia hmyzu (housenky motýlů, larvy blanokřídlých) a bezobratlých Hyles lineata (lisaj vinny) s vajicky Tachinidae housenka lišaje s vajíčky Tachinidae Hnízdní paraziti -nepoškozují hostitele přímo, ale ohrožují jejich mláďata -obligátní hnízdní paraziti (neznají rodičovskou péči vůbec, např. některé kukačky, vlhovci) -fakultativní hnízdní paraziti (do cizích hnízd vajíčka snášejí příležitostně, např. kachny, snovači, vlaštovky) -kukačka obecná (Cuculus canorus) snáší vejce do hnízd hmyzožravých pěvců (např. rákosník, pěnice, konipas) - hnízda mravenců → více jak 5 000 druhů členovců (= myrmekofilní druhy; např. drabčíci a larvy modrásků) Kleptoparaziti (= zloději jídla) -potravní parazitismus -častý u ptáků (chaluhy, fregatky, orel bělohlavý…) → pronásledují ostatní ptáky (racek, rybák, kormorán) dokud nepustí svou kořist -savci (hyeny, šakali → kradou kořist ostatním šelmám) -hmyz („hovniválové“ si navzájem kradou kuličky trusu) - - Stercorarius parasiticus Crocuta crocuta Scarabeus sp. Sociální paraziti -paraziti závislí na členech kolonie volně žijících druhů -mravenci (Formicinae, Myrmicinae) Temporální (dočasný) sociální parazitismus -oplozená královna pronikne do hostitelské kolonie (původní královna je zabita) a produkuje vlastní potomky s přispěním péče hostitelských dělnic (mravenci rodu Formica) Otrokářství (dulosis) -otrokářské druhy využívají pro práci ve vlastní kolonii mravenčí dělnice volně žijících druhů (mravenci rodu Polyergus) Permanentní (stálý) parazitismus bez dulosy (= inkvilinismus) - parazitický druh hostitelskou královnu toleruje, protože při inkvilinismu nevytváří paraziti dělnickou kastu a dělníky nezískávají ani nájezdy do cizích hnízd fofu0001-3 Parazitické rostliny -vnikají do hostitele a napojují se na jeho cévní systém penetračními výběžky = HAUSTORIA (→ fyziologický a morfologický most mezi parazitem a hostitelem) -asi 1% kvetoucích rostlin je parazitických - Raflézie (Rafflesia arnoldii) Rostlina schopná fotosyntézy; čerpá minerální látky a vodu kořeny zapuštěnými do jiných rostlin. Parazitické rostliny bez chlorofylu, jejich zásobování vodou, živinami a vázaným uhlíkem celkem závisí na jejich hostitelských rostlinách. Jmelí (Viscum) raflesie_small Holoparazit X Hemiparazit Záraza (Orobanche) cuscuta Orobanche alba Kokotice (Cuscuta) euphrasia_officinalis_ Světlík (Euphrasia) rhinantus_angustifolius Kokrhel (Rhinanthus) PARAZITOLOGIE = studium cizopasníků - parazita a jeho vztahů s hostitelem a prostředím (→ ekologická disciplína) - interdisciplinární obor - lékařsky a veterinárně důležitý obor + obor studující biologický fenomén (ekologické pojetí) PARAZIT PROSTŘEDÍ HOSTITEL Podle lokalizace ØEktoparazit - lokalizace na povrchu těla nebo povrchových orgánech hostitele (např. žábry ryb) ØEndoparazit – žije uvnitř těla hostitele 1.Kožní a podkožní: larvy ptačích motolic v kůži, podkožní filariózy (Onchocerca) 2.Krevní: - v plazmě (Trypanosoma spp., mikrofilárie, schistosomy) - v krvinkách (Plasmodium spp.) 3. Tkáňoví (orgánoví, systémoví): - intracelulární (Plasmodium spp., Leishmania spp., mikrosporidie, kokcidie) - epicelulární (Giardia intestinalis, kryptosporidie) 4. Střevní (intestinální): Entamoeba histolytica, Trematoda, Cestoda 5. Kavitární (dutinoví): Entamoeba gingivalis, Trichomonas vaginalis KLASIFIKACE PARAZITŮ Ektopická (netypická) lokalizace – parazit při své migraci hostitelem mine cílový orgán a usadí se na atypickém místě (např. Paragonomis westermani – motolice plicní v mozku nebo játrech, Fasciola hepatica – motolice jaterní v mozku nebo v oku, apod.). Podle časového úseku v životním cyklu kdy parazitují Permanentní = parazitují po celou dobu své dospělosti (Plasmodium spp., Trypanosoma spp., helminti, …) Temporální (dočasný) = parazitují pouze občas, po určitou dobu se živí na svém hostiteli (klíšťata, komáři, Argulus foliaceus, …) Periodický parazitismus A.Stadijní - larvální (glochidia mlžů, larvy dipter – myiasis) - imaginální (komáři, muchničky) B. Generační - Strongyloides stercoralis, Rhabdias bufonis Podle typu životního cyklu Monoxenní = s účastní jednoho hostitele (Monogenea, Enterobius vermicularis, Giardia) Heteroxenní = s účastí více hostitelů (motolice, Toxoplasma gondii, …) Podle způsobu výživy Stenofágní (monofágní) = živí se na jednom druhu hostitele, úzký okruh (zpravidla jen 1) hostitelů (monogenea). Euryfágní (polyfágní) = živí se na více druzích hostitelů, široké spektrum hostitelů (Toxoplasma gondii, Trichinella spiralis, …) Specifičnost cizopasníka = schopnost vyskytovat se na/v jednom nebo více druzích hostitelů (spektrum hostitelů), ať již na úrovni definitivního hostitele nebo mezihostitele. OBLIGÁTNÍ parazit – bezpodmínečně musí část svého života (životního cyklu) žít paraziticky, aby mohl ukončit svůj vývoj (většina helmintů). FAKULTATIVNÍ (příležitostní) parazit – volně žijící živočichové, kteří mohou za určitých podmínek (např. oslabení hostitele) přejít k parazitickému způsobu života (např. volně žijící hlístice rodu Micronema) NÁHODNÝ parazit – parazit, který napadne živočicha, jenž není jeho normálním hostitelem, může se však postupně na tohoto hostitele adaptovat (např. vlasovka husí parazitující v žaludku hus - v žaludku hrdličky) HYPERPARAZIT- cizopasí u jiného druhu parazita (např. rod Udonella na parazitických korýších) Podle vazby na hostitele •Mikroparazit •- množí se v hostiteli (zmnožuje svůj počet) •– úmrtnost hostitele nezávisí na intenzitě nákazy • •Makroparazit •- v hostiteli produkuje potomstvo, které infikuje dalšího hostitele (např. po vyloučení do vnějšího prostředí) •– úmrtnost hostitele závisí na intenzitě nákazy • •Hyperparazit • – cizopasí u jiného druhu parazita (mikrosporidie v článcích tasemnic nebo u motolic) • Diverzita cizopasníků prikl p DIVERZITA PARAZITŮ mikroparazit makroparazit endoparazit ektoparazit vícehostitelský jednohostitelský vektor Giardia intestinalis Aedes vexans Echinococcus granulosus ČLENOVCI HELMINTI PRVOCI PARAZITISMUS = způsob soužití (koexistence) dvou (heterospecifických) organismů, z nichž jeden využívá druhého jako ZDROJ POTRAVY i jako své ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, přičemž má z této asociace užitek a hostitel škodu. Parazit získává výhody na úkor hostitele nebo ho nějakým způsobem poškozuje → parazit je metabolicky závislý na svém hostiteli. PARAZIT = organismus, který alespoň po část svého života (životního cyklu) využívá jiné organismy (hostitele) jako zdroj potravy i jako stálé nebo dočasné životní prostředí, a tím jim přímo nebo nepřímo škodí. Tři ekosystémy Země A. Suchozemský B. Vodní (slano x sladko-vodní) C. Ekosystém hostitele man anatomy jezero coral reef Prostředí parazitů Vliv na životní cyklus parazita Organismus hostitele = prostředí 1. řádu Faktory - druh hostitele, stáří, velikost, pohlaví, hormon. aktivita, fyz. stav, imunitní odpověď, rezistence, atd. Prostředí hostitele = prostředí 2. řádu Faktory - teplota, fotoperioda, salinita, pH, proudění, atd. HOSTITEL JANZEN (1968): Hostitelé jsou ostrovy kolonizovány parazity -prostředí hostitele – stabilní a uniformní (→ výhoda), obtížná dostupnost a obrana hostitele (→ nevýhoda) -interakce mezi hostitelem, parazitem a jednotlivými parazity (např. vrtejši dokáží ze střev hostitele vystrnadit tasemnici, echinostomní redie x sporocysty schistosom, …) - Typy hostitelů: 1.Definitivní 2.Mezihostitel 3.Paratenický 4.Rezervoárový 5.Náhodný 6. Typy hostitelů – dle úlohy, kterou z hlediska ŽC daného cizopasníka hrají: 1. Definitivní hostitel (definitive, final host) = hostitel, v němž parazit POHLAVNĚ DOSPÍVÁ a produkuje vajíčka nebo larvy Člověk jako DH: Schistosoma, Ascaris, Taenia 434_ascaris 2673862025_a92d59c5f3 Schistosomóza → Schistosoma mansoni Ascarióza → Ascaris lumbricoides Př. Taeniidóza → Taenia solium Obrázek1 Typy hostitelů – dle úlohy, kterou z hlediska ŽC daného cizopasníka hrají: 2. Mezihositel (intermediate host) = hostitel (často bezobratlý, obratlovec), který je NEZBYTNÝ PRO VÝVOJ larválních stadií parazita → parazit se zde vyvíjí do stadia invazního pro dalšího MH nebo pro DH Člověk jako MH: Echinococcus, Taenia 1 Cysticerkóza (Taenia solium) cysticerkus Cr0101 Echinococcosis cystic ess 3[1] Echinokokóza, hydatidóza (Echinococcus granulosus) hydatida cysticer Př. cysticerkus Typy hostitelů – dle úlohy, kterou z hlediska ŽC daného cizopasníka hrají: 3. Paratenický hostitel (paratenic nebo transport host) = parazit se v tomto hostiteli NEVYVÍJÍ, ale je schopen přežívat a udržet si svou INVAZESCHOPNOST (tj. schopnost nákazy DH nebo MH). Účast PH není nezbytná pro dokončení VC parazita, ale v přirozených podmínkách PH představuje VÝZNAMNÝ ZDROJ NÁKAZY pro DH (→ překonání „ekologické mezery“ mezi MH a DH) Motolice č. Strigeidae Př. Alaria canis (A Alaria canis Typy hostitelů – dle úlohy, kterou z hlediska ŽC daného cizopasníka hrají: 4. Rezervoárový hostitel (reservoir host) = hostitel, který představuje ZDROJ NÁKAZY parazitem pro ekosystém a který umožňuje cizopasníkovi přežívat i v podmínkách bez jiných vhodných hostitelů Schistosoma japonicum: RH = volně žijící živočichové Trichinella: RH = potkani, šelmy NEMFIG10 Př. Schistosoma VC Trichinella spiralis ve svalovině (!DH = MH) Typy hostitelů – dle úlohy, kterou z hlediska ŽC daného cizopasníka hrají: 5. Náhodný hostitel (accidental host) = parazit dlouho NEPŘEŽÍVÁ a NEVYVÍJÍ se!!! Atypická migrace parazitů v NH → pro hostitele silně patogenní. „larva migrans“ škrkavek rodu Toxocara nebo čeleď Anisakidae Larva%20migrans-Toxocara-embryonietes%20Ei Př. Životní cykly parazitů -velmi složité → náročné vysledování (zmatky) střídání hostitelů + změna podoby -objasnění životních cyklů → efektivní boj s nebezpečnými patogeny - Životní cyklus: zahrnuje všechny jevy probíhající v komplexu Parazit – Hostitel – Prostředí od vzniku vajíčka v mateřském jedinci do smrti z tohoto vajíčka vzniklého potomstva, včetně všech vývojových stadií dceřiných jedinců morfologicky nestejnorodých s jedincem mateřským. Vajíčko → invazní larva → juvenilní jedinec → pohlavně zralý jedinec VÝVOJOVÝ CYKLUS POHLAVNÍ CYKLUS Přenos a šíření cizopasníků: = mezi členy téže populace = mezi rodiči a potomky (toxoplazmóza, toxokaróza, HIV,...) 1) přímý (Trichomonas vaginalis, Sarcoptes hominis, Schistosoma spp.) 2) nepřímý (pomocí vektoru nebo mezihostitele): Cestoda, Trematoda, Plasmodium spp., aj.) Horizontálně Vertikálně Dva klíčové momenty v životě každého parazita: 1. schopnost překonat obranu hostitele 2. zajistit přenos potomků do nových hostitelů Kolonizace nových území (= hostitelů) → pro parazita náročný úkol → produkce velkého množství potomků. A. Přenos v generační linii (vertikální přenos) - parazit hostitele neopouští v žádné fázi ŽC, nevytváří žádná odolná stadia, přenos pouze při tvorbě potomstva hostitele (viry, bakterie, prvoci – olizování u býložravců, atd.) Typy vývojových cyklů (horizontální přenos): B. Jednohostitelský (přímý) C. Vícehostitelský (nepřímý) Obrázek1 PŘÍMÝ VÝVOJOVÝ CYKLUS (= monoxenní) → GEOHELMINTI → bez účasti mezihostitele → larvální stadium napadá přímo DH (někdy bez opuštění hostitele – Trichinella) Výhody: rychlá reprodukce (střídání generací) Nevýhody: omezené mechanismy snižující riziko spojené s vlivem vnějšího prostředí (eliminace larválních stadií), omezení možnosti mnohonásobného množení v MH - r-stratégové, rychlá reprodukce + vysoká početnost → závažná onemocnění (!!! velkochovy) - Monogenea, velká část hlístic (Nematoda) Přímý vývojový cyklus – PŘENOS Bez odolných stadií: 1. Parazit přeleze, přeletí nebo přeplave z hostitele na hostitele - ektoparaziti (vši, blechy, zákožka, komáři, kapřivci, monogenea, atd.). 2. Potomstvo parazita aktivně proniká do hostitele z vnějšího prostředí (měchovci, háďata, atd.) 3. Parazit je „předán“ při pohlavním styku (Trichomonas vaginalis, virus HIV, atd.). S odolnými stadii: Parazit produkuje odolná stadia (vajíčka, cysty, spóry), která jsou ve vnějším prostředí schopná delší dobu přetrvávat. - přenos: vdechnutím, kontaminovaným jídlem nebo vodou (škrkavky, roupi, kokcidie, měňavky) zcgia Giardia intestinalis hostitel Jednohostitelský ŽC NEPŘÍMÝ VÝVOJOVÝ CYKLUS (= heteroxenní) → BIOHELMINTI → pasivní přenos pomocí potravy nebo vody není příliš pravděpodobný → nezbytná účast alespoň jednoho mezihostitele → STŘÍDÁNÍ HOSTITELŮ Výhody: vysoká produkce infekčních stadií – množení ve 2 fázích vývoje (tj. i na úrovni larválních stadií – larvální stadia motolic v měkkýších) + možnost dlouhodobého přežívání larev v MH Nevýhody: pomalá reprodukce, malá pravděpodobnost završení celého cyklu vzhledem k jeho složitosti -K-stratégové -téměř všechny motolice, tasemnice, vrtejši Nepřímý vývojový cyklus – PŘENOS 1.Přenos se děje na základě vztahu KOŘIST (= mezihostitel) – LOVEC (= definitivní hostitel) -tasemnice, vrtejši, hlístice, motolice, kokcidie 2. Aktivní průnik - schistosomy Schistosoma VC Schistosoma mansoni, S. haematobium, S. japonicum DEFINITIVNÍ HOSTITEL MEZIHOSTITEL zctaen Taenia solium a T. saginata DEFINITIVNÍ HOSTITEL MEZIHOSTITEL Dvouhostitelský ŽC ech adult ve střevě ptáků echinostomní cerkárie mateřská a dceřiná redie encystace cerkárií v transportních hostitelích Tříhostitelský ŽC DEFINITIVNÍ HOSTITEL MEZIHOSTITEL 1 MEZIHOSTITEL 2 Echinoparyphium recurvatum 1.Kůže, sliznice: nízké pH, lysozym, žaludeční enzymy, hlen atd. 2. Imunitní systém Neadaptivní (vrozená) imunita – evolučně starší, rychlejší zásah proti patogenu Adaptivní (specifická) imunita -pouze u obratlovců, zaměřena na konkrétního patogena (→ velmi účinná) -založena na T- a B- lymfocytech, které nemají vrozenou schopnost rozpoznávat patogeny → nutné sestavení nového genu kódujícího T-receptor (T-lymfocyty) a protilátky (B-lymfocyty) -nevýhoda – pomalejší imunitní odpověď na patogen - Neadaptivní a adaptivní imunita – založena na spolupráci molekul (humorální složka) a buněk (buněčná složka). Obranné mechanismy hostitele Humorální složka imunitního systému 1.Komplement (nespecifická imunita) -soubor proteinů z krevního séra: navázání na povrch patogena → aktivace → vznik póru v membráně patogena → porušení osmotických poměrů -proti virům, bakteriím, prvokům 2.Interferony (nespecifická imunita) -molekuly produkované napadenými buňkami hostitele → pozastavení replikace DNA (vlastní + patogena) -aktivují makrofágy, NK buňky, cytotoxické T-lymfocyty 3.Protilátky (specifická imunita) -imunoglobuliny produkovány B-lymfocyty -variabilní domény – vazebné místo pro antigen (nekovalentní vazby) -hlavní fce protilátek – označení cizorodých částic → fagocytóza, aktivace komplementu - - B-lymfocyty → produkce protilátek lišících se: a.variabilními oblastmi (vazba různých antigenů) b.konstantními oblastmi → typ produkovaných imunoglobulinů: IgA – povrch sliznic (dýchací cesty, střevo) IgE – vázány granulocyty a mastocyty → zásadní význam v obraně proti mnohobuněčným parazitům IgM – aktivace komplementu IgG - fagocytóza Buněčná složka imunitního sytému -bílé krvinky (leukocyty) – kostní dřeň → diferenciace v: Granulocyty -bazofilní granulocyty - receptor pro vazbu IgE → uvolnění hydrolytických enzymů a histaminu (zánět, zvýšená sekrece hlenů) -eozinofilní granulocyty – vazba s IgE, ochrana proti tkáňovým parazit. Červům (svalovec) -neutrofilní granulocyty (= mikrofágy) – schopnost fagocytózy Lymfocyty (specifická imunita) •B-lymfocyty (kostní dřeň) → produkce protilátek •T-lymfocyty (brzlík) → diferenciace na cytotoxické T-lymfocyty a helpery Cytotoxické T-lymfocyty -ničení virem napadených a nádorových buněk -rozpoznání „nemocné“ buňky na základě přítomnosti „špatného“ proteinu prostřednictvím MHC I a následné „zabití“ působením perforinů Helpery (TH) -napomáhají rozvoji imunitní reakce („povzbuzování“ makrofágů a B-lymfocytů) -kontrola molekul MHC II nacházejících se na antigen-prezentujících buňkách (fagocyty, B-lymfocyty) → MHC II vystavují molekuly fagocytovaných částic! → rozpoznání nebezpečného antigenu helperem → změna na podtyp: TH1 → stimulace množení makrofágu (pomocí cytokinů), který antigen prezentoval = Th1-buněčná reakce TH2 → stimulace množení B-lymfocytů (pomocí cytokinů), které produkují příslušné protilátky = TH2-protilátková reakce Způsob imunitní odpovědi - !!! – životně důležitý pro patogenní organismy TH2-protilátková reakce – omezený vliv na vnitrobuněčné mikroorganismy (př. Leishmanie v makrofázích) NK buňky (Natural Killers) - ničení buněk se sníženým množstvím MHC I produkcí perforinů (→ vznik póru v membráně a narušení osmotických poměrů) Strategie úniku parazitů před imunitním systémem hostitele 1.Štěpení IgA protilátek na povrchu sliznic Př. Trichomonas vaginalis – proteázy štěpící protilátky i složky komplementu 2. Zvýšená sekrece slizu Př. Tasemnice, motolice, hlístice – produkce histaminu bazofilními granulocyty → zvýšení sekrece hlenu → znesnadnění uchycení 3. Povrchové proteázy štěpící protilátky a komplement + fagocytóza Př. Entamoeba histolytica 4. Rychlé svlékání povrchových molekul s navázanými protilátkami 5. Molekulární maskování – navázání molekul hostitele na povrch parazita Př. Krevničky – splývání membrány parazita s membránami erytrocytů 6. Molekulární mimikry – molekuly hostitele jsou aktivně produkovány parazitem 7. Inhibice komplementu – přítomnost molekul bránicích aktivaci komplementu v membránách hostitelových buněk Př. Schistosoma mansoni 8. Antigenní variabilita („převlékání kabátů“) Př. Periodické množení trypanozom a potlačení populací parazita s určitým typem VSG (= Variant Surface Glycoprotein - povrchové molekuly glykoproteinu) Borrelia recurrentis – původce návratné horečky 9. Ukrytí do nitra hostitelských buněk Př. Viry (herpetické viry – snížení množství MHC I) 10. Parazitace v buňkách imunitního systému Př. Leishmanie chráněné glykoproteiny proti hydrolytickým enzymům v lysozómech fagocytů Toxoplasma gondii – aktivní průnik do fagocytu → parazitoforní vakuola → zabránění splynutí s lysozomy 11. Aktivní zásah do imunitních reakcí hostitele Př. Krevničky- zánět v okolí uvolněných vajíček → usnadnění jejich cesty ven tkání do močových nebo trávicích cest