1. Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování Ø Památky historické nebo kulturní povahy (dále jen sbírkové předměty) mohou být vytvořeny prakticky z libovolných obyčejných i vzácných materiálů. Ø Ø Pro všechny sbírkové předměty je typické, že materiály, ze kterých jsou zhotoveny, jsou více nebo méně narušeny nebo změněny. Ø Ø Tyto změny materiálů, které je možno nazvat "stárnutím", jsou dány jednak vlastnostmi samotného materiálu (rekrystalizace skla, pomalá polymerace některých přírodních materiálů) a jednak působením vnějších vlivů (kolísání teploty a vlhkosti, větrná eroze, stárnutí účinkem světla). Ø Ø Ø V posledních desetiletích se projevuje na všech materiálových objektech, tedy i na historických a kulturních památkách, změna ekologických podmínek (složení vzduchu, "kyselé deště", vibrace způsobované okolní dopravou, antropogenní působení). Ø Ø Ø Třebaže je proces stárnutí neodvratný a často vede k nevratným změnám, je možné ho zpomalit, ne-li dokonce zastavit. Ø Ø ØTo poslední je základním úkolem restaurátorů a konzervátorů. Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování ØJe důležité zachovat nejen vnější vzhled památky, ale také materiál, ze kterého je památka zhotovena. Ø Ø Záměna materiálu (zhotovení makety, apod.) vede ke ztrátě technologických zvláštností tvorby daného objektu, charakterizujících původnost a individualitu techniky, kterou použil autor díla při jeho tvorbě. Ø Ø Odvrátit působení mnohých narušujících faktorů, svázaných obecně s ekologií prostředí, je prakticky nemožné. Je proto velmi důležité provádět nejrůznější konzervátorské a restaurátorské práce neutralizující toto působení. Ø Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování ØJde především o chemické zpevnění částečně narušených materiálů, jejich ochranu před působením slunečního záření, kyselých oxidů ve vzduchu i ve vodě, zabránit biologickému narušování objektů. Ø Ø Podstatné jsou práce na zachování celistvosti restaurovaného předmětu, tj. celkové zpevnění, spojení fragmentů do celku. Historické a kulturní památky, muzejní exponáty, jejich stárnutí a restaurování Restaurování a konzervace º Práce a činnosti, které se konají za účelem odvrácení dalšího poškozování, chátrání sbírkových předmětů a památek a vytvoření podmínek pro jejich dlouhodobé zachování. Konzervace, restaurování, rekonstrukce Konzervování, (z lat. conservatio) – ochrana, uchování památky, sbírkového předmětu ve stavu, ve kterém se památka dochovala s pozdějšími historickými záplatami. Konzervování se nedotýká původnosti památky a nehrozí zničením jednotlivých jejích prvků. Restaurování (z lat. "restauratio" – obnovení). všechny druhy prací, zaměřených jak na zachování uměleckého díla nebo architektonické památky, tak i na maximálně možné zohlednění jejího původního vzhledu. Rekonstrukce, (z lat. reconstructio – přestavba, znovuobnovení) může zahrnovat i vytvoření některých zcela zničených částí památky a používá se ve zcela výjimečných případech. Týká se převážně stavebních památek. Restaurování, konzervování a rekonstrukce to jsou etapy jediného procesu, jehož výsledkem má být prodloužení života historické nebo kulturní památky. Konzervace, restaurování, rekonstrukce Základní etapou konzervátorských a restaurátorských prací je materiálově a technologický průzkum konzervovaného nebo restaurovaného objektu. Zahrnuje: Ø skladbu materiálů použitých na vytvoření památky Ø technologii použití jednotlivých materiálů v určitých časových obdobích existence památky, Ø možnosti cílevědomého působení restaurátorů na materiál, ze kterého byla původní památka zhotovena. Na základě předběžného zkoumání materiálů a stavu památky se rozpracuje plán konzervátorsko - restaurátorských prací, který zahrnuje: Ø očištění památky od nečistot a pozdějších vrstev, Ø antiseptické operace, Ø zpevnění částečně narušených materiálů a další práce, které závisí na specifických vlastnostech restaurovaného objektu. Materiálový a technologický průzkum spočívá: Ø v umělecko materiálové analýze, Ø Ø ve zhodnocení předpokládaného působení restaurátora na materiály restaurovaného objektu, Ø Ø v předpovědi jeho dalšího osudu a hranic prodloužení lhůty jeho „života“. Konzervátorsko-restaurátorský proces Chemické materiály, technologie a jejich použití v restaurátorství a konzervování historických a kulturních památek jsou velmi různorodé a zahrnují všechny třídy organických a anorganických látek.