Lékařsky významné houby
Filip Růžička
Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Přednáška pro III. r. PrF
bdadafoto.webzdarma.cz/rostlin
y_houby.htm
Obecná charakteristika hub
Houby jsou eukaryotní organismy
Jejich buněčná stěna má jinou stavbu a složení než
buněčná stěna bakterií i rostlin
(glukany, mannany, galaktomanany, chitosanem, chitinem aj.)
Přítomnost ergosterolu v cytoplasmatické membráně
Nepůsobí na ně antibiotika – nutno použít antimykotika
Rozmnožování hub může být pohlavní i nepohlavní
Asexuální stádium - tzv. anamorfa - tvorba zárodků (konidií) mitózou
Sexuální stádium – tzv. teleomorfa - tvorba zárodků (spor) meiózou
(neplést se sporami bakterií!!!)
Říše Eumykota – tj. pravé houby
Schüßler A, et al. 2001. Mycological Research 105(12): 1413-1421
Oddělení Zygomycota – zygomycety, tzv. pravé plísně
řád Mucorales (rody: Mucor, Rhizopus aj.)
Oddělení Ascomycota - houby vřeckovýtrusné
většina lékařsky významných hub.
Třída Hemiascomycetes- kvasinky (sacharomycety,
kandidy, geotrichum aj.)
Třída Euascomycetes
Řád Onygenales - Čeleď Arthrodermataceae
(např. většina dermatofytů)
- Čeleď Onygenacae (dimorfní
houby jako jsou
Coccioides immitits,
Histopl. capsulatum)
Řád Eurotiales (sem patří penicillia a aspergilly)
aj.
Oddělení Basidiomycota - houby stopkovýtrusné
hřiby a pýchavky;
klinicky významné mikromycety- kryptokoky,
malassezie, rhodotoruly a trichosporony
Deuteromycety, neboli fungi imperfekti
houby, jejichž nepohlavním stádiím nejsme schopni
přiřadit stádia pohlavní, a tak je zařadit do systému
Klinické dělení
Zygomycety, viz oddělení Zygomycota
Vláknité mikromycety, s hyalinními
septovanými vlákny
Dermatofyty
Mikromycety ze skupiny Dematiaceae,
obsahující ve svých buňkách
tmavý pigment melanin
Kvasinkové mikromycety
Dimorfní mikromycety
Morfologie hub (mikromycet)
Blastokonidie je oválná nebo kulatá buňka, charakteristická
pro kvasinky. Množí se pučením.
Hyfa je vlákno, obvykle větvené
septované či bez přepážek.
Soubor hyf se nazývá mycelium
vegetativní, ukotvující houbu v substrátu
generativní neboli vzdušné, nesoucí rozmnožovací
struktury houby
Typy pohlavních rozmnožovacích tělísek hub
Askospory jsou váčky obsahující vždy sudý počet
pohlavních buněk. Týká se většiny klinicky
významných mikromycet
Bazidiospory
Oospory vznikají splynutím velké nepohyblivé
buňky samičí s malou pohyblivou buňkou samčí
Zygospory vznikají spojením dvou stejně velkých
buněk opačného pohlaví
Typy nepohlavních rozmnožovacích tělísek hub
Arthrokonidie vznikají postupným oddělováním
koncových částí vláken
Blastokonidie - kvasinkové buňky
Chlamydokonidie - silnostěnné útvary kdekoli v
průběhu či na konci hyf
Mikrokonidie - kulovitá, oválná či hruškovitá
jednobuněčná tělíska na konci hyf
Makrokonidie - mnohobuněčná tělíska na konci hyf
Konidie umístěné na nosiči - konidioforu
Asexuální reprodukční tělíska v obalech či
pouzdrech, například sporangiokonidie
Jednotlivé části hub
Klinický význam houb
Mykózy – houbové záněty
Mykotoxikózy – toxické působení
Mykoalergózy – alergie na houby
Mykotoxikózy
Akutní primární mykotoxikózy - požití vysokých dávek
mykotoxinů. Projevují se příznaky, které jsou specifické
pro jednotlivé toxiny.
Chronické primární mykotoxikózy - dlouhodobější požívání
menších či středně vysokých dávek mykotoxinů.
Obvykle se projevují zpomalením růstu nebo sníženou
schopností rozmnožování. Chronické otravy.
Sekundární onemocnění vyvolané mykotoxiny po
dlouhodobém požívání jejich velmi nízkých dávek
Mykotoxiny
Alternaria, Aspergillus, Fusarium, Myrothecium, Penicillium, Phoma,
Stachybothris aj.
Hepatotoxicita - aflatoxiny a ochratoxiny
Nefrototoxicita - citrinin a ochratoxiny
Kardiotoxicita - citreoviridin, kyselina penicilová
Tremorigenní toxiny - jako je svalový třes (tzv.), zvracení
atd.
Cytotoxicitu – aflatoxiny, ochratoxiny a cytochalaziny
Imunosupresivní účinky – ochratoxin A, aflatoxiny, kyselina
mykofenová
Teratogenní účinky a mutagenita - aflatoxin B, citrinulin a
ochratoxin A
Mutagenita, karcinogenita - aflatoxin B, sterigmatocystin,
versicolorin A, deriváty antrachinonu, patulin, fusarin C
Přecitlivělost na antigeny hub
Alergie I. a III. typu – alergenem bývají
obvykle antigeny obsažené v konidiích či
ve fragmentech hyf a projevují se hlavně
v oblasti respiračního traktu (senná rýma,
asthmatické projevy).
Přecitlivělost IV. typu zprostředkovaná
buňkami, např. mykidy – vyrážky vyvolané
antigeny hub
Mykózy
Houby jsou saprofyté. Mykotické infekce jsou
obvykle důsledkem nějakého základního
onemocnění: diabetes mellitus, poruchy imunity,
nádory, transplantace aj.
Povrchové mykózy (kožní a podkožní)
Orgánové a systémové mykózy
zasahují orgány , orgánové soustavy a při
disseminaci i více orgánů, často celé tělo
Zygomycety – pravé plísně s neseptovanými hyfami
•Absidia
•Cunninghamella
•Mucor
•Rhizomucor
•Rhizopus
•Syncephalastrum
Pouze oportunní patogeny!!!
Afinita k cévám – septické trombózy
Zygomykózy (mukormykózy)
rhinocerebrální
pulmonarní
gastrointestinální
kožní
aj.
Hyalohyfomykózy
Nepigmentované septované hyfy (askomycety)
Saprofyty v zevním prostředí - typické oportunní patogeny
Aspergily: A. fumigatus, A. niger, A. flavus,
A. terreus, A. versicolor
Pouze oportunní patogeny!!!
Invazivní aspergilóza - plicní
- rhinocerebrální formy aj.
Kožní infekce, otomykózy aj.
Penicillia - Patogenní prakticky jen P. Marneffei – dimorfní
(P. expansum ?, P. islandicum?)
Aspergillus niger
Další původci hyalohyfomykóz
Pseudoalescheria boydii
(anamorfa Scedosporium apiospermum) eumykotický
mycetom se světlými granulemi
Emmonsia crescens
plicní onemocnění – adiaspiromykóza - inhalace
konidií -100 μm velké kulovité útvary se silnou stěnou,
zvané adiaspory, které již dále neklíčí a nedochází
k invazi.
Dále pak např. rody Acremonium, Paecilomyces,
Scopulariopsis, Trichoderma, Beauvaria, Gliocladium ….
Feohyfomykóza (řec. faiós, tmavý) - mykotické infekce
(povrchové, podkožní, systémové infekce, generalizované)
způsobené houbami ze skupiny Dematiaceae. V postižené
tkáni jsou přítomny pigmentované, septované hyfy
Chromoblastóza - chronické, lokalizované kožní či podkožní tropické
mykózy. V postižené tkáni tvoří houby oválné pigmentované
útvary se septy- tzv. sklerotická tělíska
Původci řazeni mezi Dematiaceae (Fonseca pedrosoi, Phialophora
verrucosa a Cladophialophora carrionii).
Eumykotický mycetom - ohraničená, chronická infekce kůže a podkoží
v hnisu granula - tzv. sklerocia (spleť hyf)
– světlá - hyalinní mikromycety (P. boydii, dále také rody
Acremonium, Fusarium, Aspergillus aj.)
– tmavá - Dematiaceae (Madurella mycetomatis, Madurella grisea,
Exophiala jeanselmei, Cladosporium, Curvularia,
Exophiala, Fonsaeca, Phialopora a další).
Skupina Dematiaceae
Netaxonomická skupina hub
Charakteristická tmavá
pigmentace (melanin) hyf a konidií
Kolonie - tmavě zbarvená spodina
a tmavě pigmentované
Tyto houby jsou saprofyté žijící v zevním prostředí
Oportunní patogeny - feohyfomykózy,
- chromoblastomykózy
- mycetomy.
Etiologie kožních mykóz
Průběh: většinou chronický
Etiologie je odlišná u
Vlastních dermatofytóz – typické dermatofyty
Pityriasis versicolor – Malassezia furfur (syn.
Pityrosporum ovale)
Mukokutánních mykóz – Candida albicans a další kandidy
Podkožních mykóz
Oportunních kožních mykóz u imunodeficitů
Dermatofytózy
Dermatofyta: rody Trichophyton, Epidermophyton a
Microsporum
Keratinofilní houby - infekce je omezena jen na keratinizované
tkáně
Podle nejčastějšího způsobu přenosu: antropofilní,
zoofilní
geofilní
Onemocnění mají různé názvy podle toho, které části těla
postihují (tinea manus, tinea pedis, tinea barbae a podobně)
Léčba je zpravidla lokální (masti, šampony)
Odběr materiálu:
-očistit ložisko etanolem
- z okraje (červený lem ložiska) seškrábat
šupinky kůže do sterilní zkumavky (dostatečné
množství), u nehtů naškrábat postižený nehet (ze
spodu nehtové ploténky)
Mikroskopie - louhový preparát 10-20% KOH či NaOH - 20 min.
- fluorescence (Rylux, Calcofluor)
- spec barviva (Myko-Ink, Parker)
Kultivace - SABA s glukózou (ATB, cycloheximid - Actidion) kult. 2-3 t.
- Czapek-Dox agar
Mikrokultury
Trichophyton rubrum
Trichophyton mentagrophytes
Epidermophyton floccosum - kůže, nehty
Trichophyton verrucosum
Trichophyton tonsurans
favus
Trichophyton
schonleini
Microsporum canis
Microsporum
gypseum
Pityriasis – Malassezia furfur
Léčba dermatomykóz
Chirurgická / chemická ablace
Lokální antimykotika
Celková antimykotika
kvasinky dermatofyty non-
dermatofyt
y
Griseofulvin (Gricin) - + Polyény
– nystatin (Fungicidin) + - +/Azoly
– bifonazol (Mycospor), clotrimazol (Canaesten),
enconazol (Pevaryl),mikonazol (Daktarin), ketokonazol
(Nizoral), oxikonazol (Myfungar)
- itrakonazol (Sporanox) , flukonazol (Diflukan), vorikonazol
+ + +/Allylaminy
– terbinafin (Lamisil) +/- + +/Amarolfin
(Loceryl) + + +/Ciklopiroxolamin
(Batrafen) + + +/-
Kandidová onemocnění
Nejčastější houby izolované z klinického materiálu
Typické oportunní patogeny
Candida albicans
Candida tropicalis (častý výskyt u leukemiků),
Candida parapsilosis (mikroflóra kůže, katétrové sepse)
Candida glabrata (častá rezistence k flukonazolu)
Candida krusei (primárně rezistentní na flukonazol)
Mezi další původce kandidóz patří Candida lusitaniae a
Candida guilliermondii (bývají rezistentní k amfotericinu),
Candida dubliniensis, Candida famata, Candida kefyr,
Candida lipolytica, Candida pelliculosa a další.
U oslabených osob a u osob léčených kombinací
širokospektrých antibiotik
Povrchové (kožní, slizniční)
Intertrigo a plenková dermatitida
Onychomyközy
Infekce dutiny ústní moučnivka
Moučnivka (soor)
Vaginálních mykózy, cystitida
Kandidová dyspepsie
Systémové a invazivní mykózy
Méně časté (jen u oslabených pacientů) - vysoká mortalita
Jiné kvasinkovité mikroorganismy
Cryptococcus neoformans - u oslabených
lidí pneumonie, meningitidy a sepse
Rod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky
vaginální mykózy, případně mykózy kůže. U
oslabených i závažnější infekce.
Geotrichum candidum
Trichosporon asahii,
Rhodotorula rubra
Pneumocystis jiroveci - nedávné doby považována za
prvoka (například za vývojové stadium trypanosom
Pneumocystis jiroveci
Patří mezi askomycety
V membráně má místo ergosterolu cholesterol
Pro člověka je patogenní P. jirovecii – přenos jen mezi lidmi
U oslabených jedinců způsobuje intersticiální pneumonie vdechnuté
pneumocysty → alveoly → u lidí s oslabenou
imunitou (↓ CD4+ Ly) a u nedonošených se množí a vyplní
alveoly → zhorší výměnu → intersticiální pneumonie
Lékem volby je kotrimoxazol
Diagnostika kandidóz
Mikroskopie - nativní preparát (C. A. T.), Gram či Giemsa oválné
buňky, často pučící, někdy tvoří tzv.
pseudomycelia
Kultivace – Sabouraudův agar
Identifikace - chromogenní půdy
Auxonogramy
Zymogramy
Tvorba pseudomycelia a chalmydospor
Zárodečné klíčky
Serologické metody (ELISA) mananové antigeny či
antimannan
Citlivost
DDT, Mikrodiluční test, E-test
Dimorfní houby
Sporothrix schenckii
Histoplasma capsulatum
Blastomyces dermatitidis
Paracoccidioides brasiliensis
Coccidioides immitis
Penicillium marneffei
<30 °C → vláknitá forma, 35–37 °C → kvasinková forma
Zdrojem - zevní prostředí (půda)
Endemické mykózy (výskyt nejčastěji Americe)
Onemocní převážně muži
Histoplasma capsulatum
var. capsulatum - východní část USA (pak kolem řek
Ohio, Mississippi a Missouri
Histoplazmóza – plicní onemocnění (granulomy)
→ disseminace
var. duboisii - africká histoplazmóza
Coccidioides immitis
Inf. dýchacích cest a plic → granulomatózní léze a tvorba
kaveren → disseminace
Blastomyces dermatitidis
Infekce plic → disseminace zejm. do kůže
Sporothrix schenckii
porušená kůže → infiltráty a uzly, bradavčité léze, nekrózy, ulcerace
→ disseminace
Paracoccidioides brasiliensis
Akutní nebo chronické plicní infekce
Granulomatózní léze kůže (po poranění)
Forma mukokutánní – orofaryng a obličej
Forma diseminovanoá
Penicillium marneffei
www.pasteur.fr
Mechanizmy účinku antimykotik
Antimetabolity (Uracil) FLUCYTOSIN
Inhibice syntézy 1,3-D-Glukanu ECHINOKANDINY
Destrukce dělícího vřeténka GRISEOFULVIN