Mykologické praktikum Daniel Dvořák sbíráme celé plodnice (i s bazí třeně - důležité znaky!) sbírat (pokud možno) reprezentativní materiál – mladé i dospělé plodnice v čerstvém stavu (=ne ohnilé, oschlé, rozblemcané, přestárlé či přemrzlé plodnice) malé a křehké plodnice zvlášť do krabiček (rybářské potřeby – „organizér“, filmovky) větší plodnice do alobalu (příp. do novin či do papírových sáčků - nevýhodné u slizkých a lepkavých plodnic) umisťujeme do koše nebo do krabic (plech, plast), možno také krabice vystlat mechem a plodnice vložit přímo do nich plodnice nesmí vyschnout, pomačkat se či zapařit, raději ne více druhů dohromady! (míchají se výtrusy) již v terénu označit např. provizorním číslem sběr a zpracování materiálu Již v terénu zapíšeme: topografické údaje ekologické údaje • okolní dřeviny (mykorizní druhy) • substrát (u dřevních druhů je vhodné přiložit kousek dřeva k případnému pozdějšímu xylotomickéku ověření) některé znaky, delším transportem mizející (zejména u drobných hub): • vůně (bývá jiná v bázi třeně) • ojínění • hygrofánnost • slizkost nebo lepkavost • přítomnost, zbarvení a charakter vela • barva lupenů v mládí (pokud se zráním mění) velmi vhodné digitální foto sběr a zpracování materiálu po příchodu z terénu, neurčujeme-li ihned (a někdy i přesto), je třeba pořídit podrobný popis: fotografie (nebyla-li pořízena již v terénu) - u digi pozor na vyvážení bílé! zbarvení celé plodnice (pokud možno pozorovat ± na denním světle!) barva a barevné změny dužniny na řezu, příp. povrchu plodnic po otlačení sběr a zpracování materiálu v ideálním případě barevný kód podle barevné stupnice - chromotaxie Ridgway R. (1912): Color Standards and Color Nomenclature. – Washington, D.C., published privately (by the author). 43 pp + 53 color pls. Kornerup A. et Wanscher J.H. (1967): Methuen Handbook of Colour. Second edition. Methuen Co., London. 243 pp + 30 two-page color plates. Munsell soil color charts, 1988 (205 barev) Küppers H (2003): Du Mont’s Farbenatlas. (5500 barev) „Munsell“ 1988 sběr a zpracování materiálu Küppers 2003 sběr a zpracování materiálu podrobný popis: chuť (ochutnávaný kousek vyplivnout!) a vůně morfologický popis (ideální kresba) přítomnost vela (často nutno sledovat mladé plodnice!) výtrusný prach - několik hodin nebo nejlépe přes noc nechat klobouk položený na bílém papíře nebo na sklíčku, otisk lze přiložit k položce (ideální k měření spor - jen zralé) sběr a zpracování materiálu konzervace a uchovávání materiálu sušení v sušičce (klasická kuchyňská sušička na ovoce) nebo na zdroji tepla při teplotě max. 50 °C, ideálně 30-40 °C - větší houby rozkrojit (lépe schnou a vejdou se do sušičky) - usušit zcela do sucha (pozor u masitějších druhů a chorošů!), pak krátce vystavit vyšší vzdušné vlhkosti (plodnice poněkud „zvláční“) - uložit do novin či igelitových sáčků se zipem a do herbářové obálky s etiketou: • jméno • lokalita • stanoviště • datum • sběratel položka variantou je též sušení pomocí silikagelu (drobné plodnice) konzervace a uchovávání materiálu výhody: skladnost, trvanlivost, snadná příprava nevýhody: změna tvaru a barvy plodnic à používáno zejména pro vědecké sbírky sušení sušené položky náchylné k poškození plísněmi (při zvlhnutí) a hlavně hmyzem (brouci, moli) - zvláště citlivé jsou některé jednoleté choroše (Trametes, Pycnoporellus), lošákovité houby, holubinky a ryzce, některé hřiby aj. à nutná dezinsekce!!! (alespoň 1x ročně, poprvé hned po usušení): - hluboké podmrazení – několik dní při teplotě -30°C a nižší - plynování – CS2 (silně jedovatý), příp. tablety proti hmyzu (Invet apod. - menší sbírky) ideální kombinace obou metod konzervace a uchovávání materiálu konzervace v tekutinách - základem většiny používaných roztoků formaldehyd, ledová kyselina octová, glycerol a etanol - několik dní máčet v roztoku, pak umístit do skleněného nebo PE válce výhody: plodnice drží tvar nevýhody: náročné na prostor, obtížný transport, změna barev, tekutiny nutno doplňovat à používáno zejména pro expoziční účely kryosikace (lyofilizace) - sušení za velmi nízkého tlaku a teploty (~ve vakuu - vakuové vymrazování) - materiál nutno udržovat v suchém prostředí (snadno znovu vlhne) výhody: výborně zachována barva a zejména tvar plodnic nevýhody: velké (zejména počáteční) náklady, rel. prostorová náročnost, nutno uchovávat v absolutním suchu à užíváno zřídka plodnice: kleistothecium - uzavřená kulovitá pl., vřecka vakovitá (Elaphomyces) perithecium - uzavřená pl. s ústím - ostiolem na vrcholu; tzv. pyrenomycety - obv. ponořena ve stromatech různého tvaru a zbarvení apothecium - otevřená terčovitá pl.; tzv. diskomycety (Pezizales, Leotiales) vřeckaté houby - Ascomycetes IMG_8246m vřecka - nejč. 8 askospor - bitunikátní - silná vícevrstevná stěna (Dothideales) - unitunikátní - tenkostěnné, otvírají se štěrbinou (inoperkulátní; rozmanitě utvářený, někdy amyloidní askoapikální aparát) či víčkem (operkulátní); (u podzemních zástupců druhotně zjednodušená, vakovitá) vřeckaté houby - Ascomycetes základní znaky: charakter stromatu - tvar, konzistence, zbarvení, barva stěn perithecií přítomnost pigmentů rozpustných v KOH (Xylariales) utváření a příp. amyloidita askoapikálního aparátu spory - počet buněk, tvar, ornamentika, zbarvení, klíční štěrbina stromatické pyrenomycety - peritheciální houby Sordariomycetes - Xylariales, Hypocreales, (Dothideomycetes - Dothideales) základní znaky: apothecium: - velikost a tvar (pohárovitý, terčovitý, miskovitý, kyjovitý apod.) - konzistence (kožovitá, rosolovitá, chrupavčitá…) - odění vnější strany (chlupy, brvy, štětiny, zoubkatý okraj aj.) - zbarvení (hymenia i excipula) - přítomnost sklerocia či stromatizovaných pletiv mikro: anatomická stavba excipula (textura - t.angularis, t.prismatica, t.globulosa...) vřecka - inoperkulátní vs. operkulátní, amyloidita stěny parafýzy - různý tvar, zakončení a pigmentace spory - tvar, ornamentika, zbarvení, počet buněk (nutné mít zralý materiál!!) diskomycety - apotheciální houby Pezizales, Leotiales plodnice - apothecia (1-19) a stromata (20-25) vřeckatých hub © Bielich, Holec et Beran in prep. Cucurbitaria - bitunikátní vřecka, vícebuněčné zďovité spory Xylaria, Hypoxylon - amyloidní askoapikální aparát, tmavé spory s klíční štěrbinou Diatrype - amyloidní askoapikální aparát, alantoidní bezbarvé spory Cordyceps ophioglossoides - kyjovité stroma, přehrádkované spory Nectria coccinea - jednotlivá perithecia na rudiment. stromatu, dvoubuněčné spory Scutellinia - apothecia s chlupy na obvodu Peziza sp. - amyloidní (operkulátní) vřecka Trichoglossum (jazourek) - sety, septované tmavé spory, tmavé parafýzy Choiromyces - tzv. tuberothecium, vakovitá vřecka s ornamentovanými výtrusy vřeckaté houby - Ascomycetes Hypoxylon fragiforme2-upr Hypoxylon fragiforme3 Hypoxylon_fragiforme2 Xylaria, Hypoxylon - amyloidní askoapikální aparát, tmavé spory s klíční štěrbinou © M. Vašutová Diatrype disciformis-perithecium Diatrype_disciformis Cordyceps ophioglosoides Diatrype - amyloidní askoapikální aparát, alantoidní bezbarvé spory © M. Vašutová Peziza1 Peziza sp. - amyloidní (operkulátní) vřecka © M. Vašutová Scutellinia2-upr Scutellinia - apothecium s chlupy (trichomy) na obvodu © M. Vašutová Morchella_esculenta Morchella_ conica Morchella (smrž) - modifikované apothecium © M. Vašutová Trichoglossum hirsutum_upr Trichoglossum (jazourek) - sety, septované tmavé spory, tmavé parafýzy © M. Vašutová základní určovací literatura - Ascomycetes domácí: Fassatiová O., Klán J., Prášil K., Skalický V. et Urban Z. (1994): Houby. - In: Křísa B. et Prášil K. (eds.), Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu, PřF UK Praha. Svrček M., Kalina T., Smola J., Urban Z., Váňa J. (1976): Klíč k určování bezcévných rostlin. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Svrček M. (1965): Clavis analytica generum europaeorum Discomycetum. I. Pezizales - Česká Mykol. 19: 31-42. Antonín V., Hagara L. et Baier J. (1999): Houby. - Aventinum, Praha. Papoušek T. (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. – České Budějovice. zahraniční: Dennis R.W.G. (1981): British Ascomycetes. - rev.Ed., J.Cramer, Vaduz. Hansen L. et Knudsen H. (eds.) (2000): Nordic macromycetes. Vol. 1. Ascomycetes. – Nordsvamp, Copenhagen. Breitenbach J. et Kränzlin F. (1984): Fungi of Switzerland. Vol. 1. Ascomycetes – Mycologia, Lucerne. Hanlin R.T. (1998): Combined Keys to Illustrated Genera of Ascomycetes Volumes I. & II. - APS Press, Minnesota. Hanlin R.T. (1997-1998): Illustrated Genera of Ascomycetes. Vol. 1-2. - APS Press, Minnesota. www.ascofrance.com http://pyrenomycetes.free.fr/ (Xylariaceae) základní určovací literatura - Ascomycetes typy plodnic základní typy plodnic rouškatých hub: krustothecium (plodnice s postupným vývojem - přirůstající, jedno- nebo častěji víceletá): hydneloidní, ganodermatiodní, fomitoidní, stereoidní, korticioidní aj. holothecium (jednoletá ±masitá plodnice, hymenium pokrývá celý povrch): klavarioidní, ramarioidní, tremelloidní, mukroneloidní aj. pilothecium (plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, kloboukatá, hymenofor pokrývá spodní část klobouku): agarikoidní, kanthareloidní, pleurotoidní, cyfeloidní, hericioidní aj. Kreisel 1969 základní makroznaky bazidiomycetů „morfologické skupiny“ stopkovýtrusých hub tradiční dělení podle charakteru plodnic: (také poněkud odlišné pracovní metody àspecializace mykologů) - houby lupenaté - houby hřibovité - houby rosolovkovité - houby chorošovité - houby kornatcovité - houby kyjankovité a kuřátkovité - houby lošákovité - houby břichatkovité makrochemické reakce - použití ke kapkovým testům: kapka činidla na povrch plodnice či na řeznou plochu dužniny základní makrochemická činidla zelená skalice (10% roztok FeSO4) – především holubinky (šedavá, růžová, zelená, negativní) hydroxidy (KOH, NaOH, NH4OH: 20-40% vodný roztok) – pavučince, některé choroše, ryzce aj. kyseliny (HNO3 60%, H2SO4 60%, HCl konc.) formaldehyd (HCHO) konc. – oxidační reakce alfa-naftol – holubinky anilin fenol sulfovanilin (příp. sulfoformol, sulfobenzaldehyd) - holubinky, některé kornatce guajaková tinktura páry NH3 (hřibovité houby) základní makroznaky bazidiomycetů • destilovaná voda • hydroxidy (KOH, NaOH, 2-5% vodný roztok) – projasňují preparát, změkčují a narušují buněčné struktury (lepší barvení např. Kongo červení), (pozor!! - mohou měnit velikost pozorovaných struktur – bobtnání) • Kongo červeň (roztok ve vodě nebo NH4OH) - barví stěny hyf, nejpoužívanější • kyselina mléčná • laktofenol (kys. mléčná, fenol, glycerol, dest. voda) • základní mikroskopovací média (viz též např. http://fungus.org.uk/nwfg/chemdec99.htm) • bavlníková (anilinová, kotonová) modř - roztok barviva v kys. mléčné nebo laktofenolu: cyanofilní reakce - modrání struktur (povaření!) • Lugolův roztok - roztok KI a I2 ve vodě • Melzerovo činidlo - roztok KI, I2 a chloralhydrátu ve vodě - amyloidní reakce: (šedo)modrání až černání struktur obsahujících škrob (např. spory holubinek, helmovek, tmavobělek…) - dextrinoidní (pseudoamyloidní) reakce: hnědorezavé až červenohnědé zbarvení (např. výtrusy u bedel, hyfy dužniny u helmovek aj.) - inamyloidní – beze změny (žlutavé zbarvení) • sulfovanilin (chlorvanilin, sulfobenzaldehyd) – specifická reakce obsahu gloeocystid (tmavnutí – holubinky, některé kornatce) základní mikroskopovací média spory • klíční porus (E) • apikulus = hilární apendix (C) • suprahilární deprese (B) • suprahilární lysinka („plage“; D) • kapénka (G) tloušťka a zbarvení stěny chemická reakce stěny (amyloidní, dextrinoidní, cyanofilní) absolutní velikost: 2 nebo i 3 rozměry - někdy zploštělé spory (Coprinus, Psilocybe aj.) délkošířkový poměr (Q) spora spora Kuyper et al. 1988 Kuyper et al. 1988 základní mikroznaky bazidiomycetů spory tvar (kulovité, elipsoidní, vejčité, válcovité, kapkovité, alantoidní…) Kuyper et al. 1988 základní mikroznaky bazidiomycetů spory Holec et al. 2012 ornamentika - bradavčité, hrbolaté, ostnité, žebrované, zebrované, křídlaté, síťované, s perisporem… základní mikroznaky bazidiomycetů spory Holec et al. 2012 bazidie - tvar a počet buněk a sterigmat, délka sterigmat… Holec et al. 2012 základní mikroznaky bazidiomycetů pigmenty - lokalizace v buňkách: • nástěnný (=parietární, membranální) • inkrustovaný • vakuolární cystidy - sterilní elementy, tvarově odlišné od bazidií podle umístění na plodnici: • kaulocystidy – na třeni • pileocystidy – na klobouku • dermatocystidy – na povrchu plodnice (nikoliv v hymeniu) podle umístění v hymeniu: • pleurocystidy – na ploše lupenů (rourek) • cheilocystidy – na ostří lupenů (rourek) trama2 Kreisel 1969 základní mikroznaky bazidiomycetů http://www.tc.umn.edu/~dent0015/fagicola_incrusted_hyphae_1250x.gif Hypholoma fasciculare-chrysocystidy3 cystidy - dělení podle charakteristických vlastností: • leptocystidy – tenkostěnné (př.: vláknice - Inocybe) • lamprocystidy (=metuloidy) – tlustostěnné, často s krystaly • chrysocystidy – světlolomné, často v alkáliích žlutě se barvící tělísko (př.: límcovka - Stropharia) • gloeocystidy – světlolomný obsah © M. Vašutová Peniophora incarnata-cystidy2upr © M. Vašutová http://mushroomhobby.com/Gallery/Marasmius/Xerula%20pudens/Xerula%20pudens%20cystidia.jpg základní mikroznaky bazidiomycetů © M. Vašutová cystidy Kuyper et al. 1988 cystidy - tvar základní mikroznaky bazidiomycetů plodnice - plektenchymatická pletiva (prosenchym, pseudoparenchym) tvořena hyfami trojího typu: - generativní hyfy tenkostěnné, větvené, přehrádkované - skeletové hyfy - tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované - ligativní hyfy - tlustostěnné, bohatě větvené, nepřehrádkované, často téměř postrádají lumen v pletivu někdy přítomny kulovité buňky - sférocysty (Russulaceae) u bazidiomycetů má zásadní význam přítomnost či absence přezek na přepážkách hyf na bazidiích obvykle 4 spory, příp. jiný počet clampconnection základní mikroznaky bazidiomycetů Fomes fomentarus-trimiticky system2 © M. Vašutová hyfové systémy Kreisel 1969 monomitický dimitický trimitický hyfové systémy základní mikroznaky bazidiomycetů základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů postava: marasmioidní, collybioidní, mycenoidní, omphalinoidní, clitocyboidní, trocholomoidní, boletoidní, pleurotoidní, crepodotoidní Holec et al. 2012 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů velum: jeho přítomnost či absence a charakter, pomíjivost, zbarvení atd. gymnokarpní plodnice hemiangiokarpní plodnice závoj (velum partiale) závoj (velum partiale) + plachetka (v.universale) Holec et al. 2012 tvary klobouku klobouk • velikost • tvar (polokulovitý, sklenutý, zvoncovitý, kuželovitý, plochý, nálevkovitý aj.) • charakter pokožky (sliz, šupinky, žíhání aj.) • zbytky vela na povrchu • charakter okraje (rýhovaný, brvitý, zvlněný, vroubkovaný…) • • Kuyper et al. 1988 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů lupeny lupeny • hustota • přítomnost a četnost lupénků • tvar (rovné, břichaté…) • připojení ke třeni (odsedlé, volné, připojené, přirostlé, vykrojené, zoubkem sbíhavé, sbíhavé…) • ostří (rovné, zvlněné, zubaté, brvité, vločkaté…) Kuyper et al. 1988 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů třeň třeň • připojení ke klobouku (centrální, excentrický, postranní) • tvar (válcovitý, kyjovitý, břichatý) • dužnina (dutý, vatovitě vycpaný, sklípkatý) • charakter báze (hlíza - kulovitá, obroubená, kořenující třeň, rhizomorfy) • zbytky vela na povrchu • Kuyper et al. 1988 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů základní mikroznaky kloboukatých bazidiomycetů cutis cutis cutis cutis pokožka klobouku • (ixo)cutis • • • • • (ixo)trichoderm • • • • • hymeniderm Kuyper et al. 1988 • epithelium Holec et al. 2012 trama trama2 dužnina lupenů (analogicky rourek) - trama Kreisel 1969 Kuyper et al. 1988 regulární irregulární (pravidelná) (nepravidelná) inverzní bilaterální (převrácená) (rozčísnutá) základní mikroznaky kloboukatých bazidiomycetů základní určovací literatura domácí: Veselý R., Kotlaba F. et Pouzar Z. (1972): Přehled československých hub. – Academia, Praha. Svrček M., Kalina T., Smola J., Urban Z., Váňa J. (1976): Klíč k určování bezcévných rostlin. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Pilát A. (1951): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. – Brázda, Praha. Holec J., Bielich A. et Beran M. (2012 in prep.): Přehled hub střední Evropy. - Academia, Praha. Antonín V., Hagara L. et Baier J. (1999): Houby. - Aventinum, Praha. Papoušek T. (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. – České Budějovice. cizojazyčné: Moser M. (1983): Die Röhrlinge und Blätterpilze. – In: Gams W., Kleine Kryptogamenflora, Band IIb/2, Fischer Verlag, Jena. Horak E. (2005): Die Röhrlinge und Blätterpilze in Europa. - Elsevier, München. Bas C., Kuyper T.W., Noordeloos M.E. et Vellinga E.C. (1988-2005): Flora agaricina neerlandica. Vol . I.-VI. – Baalkema, Rotterdam. Hansen L. et Knudsen H. (eds.) (1992): Nordic macromycetes. Vol. 2. – Nordsvamp, Copenhagen. Knudsen H. et Vesterholt J. [eds.] (2008): Funga Nordica. - Nordsvamp, Copenhagen. Breitenbach J. et Kränzlin F. (1991-2006): Fungi of Switzerland. Vol. 3-6. – Mycologia, Lucerne. Krieglsteiner G.J. (ed.) (2000-2010): Die Großpilze Baden-Württenbergs. Vol. 2-5. – Ulmer Verlag, Stuttgart. + monografie jednotlivých rodů základní určovací literatura Pluteus cervinus – tlustostěnné pleurocystidy (kongo červeň) Amanita citrina – amyloidní výtrusy, balónovité (sféropedunkulátní) cheilocystidy, bazidie (bilaterální trama; Melzer) Macrolepiota ?mastoidea– dextrinoidní silnostěnné spory (Melzer) Lactarius controversus – (ixo)trichoderm (kongo), neúplně síťnatá amyloidní ornamentika spor (Melzer) Inocybe asterospora – regulární(=pravidelná) trama, metuloidní pleurocystidy Panellus serotinus – pokožka kl.: trichoderm s gelifikovanou vrstvou Coprinus sp. – černohnědé tlustostěnné asymetrické spory s klíčním porem (KOH) Crepidotus luteolus – přezky na hyfách pokožky klobouku Macrocystidia cucumis – kopinaté pleurocystidy v hymeniu (kongo) Hypholoma fasciculare – pleurochrysocystidy (KOH) Entoloma sinuatum – hranaté spory, pokožka typu cutis (kongo) Conocybe sp.– kuželkovité cystidy, hymenidermní pok. kl. (KOH/kongo) Psathyrella sp. – cystidy, tmavé spory, pok. kl. celulární (kongo) příklady mikrostruktur lupenatých hub IMG_6051m rosolovkovité houby - znaky zbarvení a tvar plodnice, ekologie (někteří paraziti) z mikroskopických znaků mají význam: - typ bazidií - velikost a tvar výtrusů - počet buněk výtrusů - přítomnost přezek - tvorba konidií Fig3_small meseL Lowy 1975 kyjankovité a kuřátkovité houby - znaky makro: zbarvení plodnice (báze, vrcholky větví) charakter větvení (U/V, vícenásobné) chuť a zbarvení dužniny barva výtr. prachu barevné změny povrchu a dužniny přítomnost sklerocií (Typhula) mikro: tvar, velikost, ornamentika spor (bisporické vs. tetrasporické bazidie) přezky skeletové hyfy (Ramaria, Pterula) ekol.: substrát - pozemní, dřevo, zbytky bylin lit.: Christan J. (2008): Die Gattung Ramaria in Deutschland. - IHW Verlag, Eching. lošákovité houby - znaky makro: způsob růstu (krustothecium vs. pilothecium) zbarvení ostnů a výtr. prachu (bílá/hnědá) barva dužniny pach (maggi, kumarin, anýz, moučný) a chuť gutace mikro: ornamentika a velikost spor přezky lit.: Maas Geesteranus R. A. (1975): Die terrestrische Stachelpilze Europas. - 127 p., 40 tab., Amsterdam et London. Dvořák D. et Hrouda P. (2006): Ježaté houby: lošáky a korálovce. Masarykova univerzita v Brně, 2005. Phleogena faginea – bazidie , spory Exidia sp. - vícebuněčné bazidie (chiastické) Auricularia sp. - vícebuněčné bazidie (stichické) Hydnellum suaveolens - krustothecium, perníková vůně, spory Bankera violascens - pilothecium, pach po maggi, spory Clavulina cinerea – bisporické bazidie, elips. spory Ramaria testaceoflava - cyanofilní ornamentika spor (Cotton blue) Macrotyphula fistulosa - holothecium znaky a mikrostruktury nelupenatých hub I. chorošovité houby - makroznaky zbarvení, tvar plodnice - zcela rozlité, „efusoreflexní“ (s horním okrajem odstálým), bokem přirostlé, s postranním či centrální třeněm, střechovitě nad sebou povrch klobouku (hladký, s krustou, štětinatý aj.) velikost pórů tmavá či želatinózní vrstva mezi rourkami a dužninou okraj plodnice (rhizomorfy - u rozlitých typů) konzistence: dřevnatá, ztuha masitá, měkce masitá, korkovitá přítomnost zrnitého myceliového jádra (Fomes) zásadní jsou rovněž ekologické znaky: - charakter a druh substrátu (živý x odumřelý, jaká část stromu aj.) - typ tlení: bílé tlení (rozklad všech složek vč. ligninu) a hnědé tlení (rozklad především celulózy - menšina druhů) přítomnost různých typů hyf: - generativní hyfy (tenkostěnné, větvené, přehrádkované) - skeletové hyfy (tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované) - ligativní hyfy (tlustostěnné, bohatě větvené, nepřehrádkované, často téměř postrádají lumen) chorošovité houby - mikroznaky Fomes fomentarus-trimiticky system2 © M. Vašutová metoda: rozplétání malých kousků tramy preparačními jehlami hyfové systémy Kreisel 1969 monomitický dimitický trimitický hyfové systémy chorošovité houby - znaky - přezky - sety: hnědé tlustostěnné nepřehrádkované elementy (Hymenochaetales) Hymenochate rubiginosa-sety-upr © M. Vašutová Phanerochaete affinis-cystidyupr chorošovité houby - znaky - různé typy cystid (gloeocystidy, metuloidy) - přítomnost a charakter inkrustace hyf - amyloidita a cyanofilita hyf a spor - další charakteristiky spor © M. Vašutová lit.: Ryvarden L., Gilbertson R. L. (1993-1994): European polypores. Part 1.-2. – Fungiflora, Oslo. Bernicchia A. (2005): Polyporaceae s.l. – In: Fungi Europaei, Vol. 10, Edizioni Candusso, Alassio. kornatcovité houby - makroznaky víceméně rozlité či „effusoreflexní“ plodnice pach plodnic hymenofor: hladký, poroidní, irpikoidní (s nepravidelnými zuby), ostnitý, merulioidní (síťnatě zvrásněný), grandinioidní (jemně zrnitý), tuberkulátní (nepravidelně hrbolkatý) konzistence: kožovitá, dřevnatá, moučnatá, voskovitá, blanitá okraj plodnice (rhizomorfy aj.) případné barevné změny makroznaky celkově podružný význam pevník plstnatý - Stereum subtomentosum žilnatka bledá - Phlebia centrifuga dřevomorka lesní - Serpula himantioides ostnateček třásnitý - Steccherinum fimbriatum tlustěnka kafrová - Scytinostroma portentosum kornatcovité houby - mikroznaky - hyfový systém (přítomnost skeletových nebo ligativních hyf) - přítomnost a četnost přezek v různých vrstvách pletiva - na řezu: subikulum, subhymenium a hymenium - inkrustace na hyfách - přítomnost gloeoplerních hyf, mléčnic apod. (SA+/SA-) - tvar a velikost bazidií, počet sterigmat a další znaky bazidií (repetitivní aj.) - tvar, velikost, ornamentika a amyloidita spor, tloušťka stěny - tvorba konidií - cystidy (různé typy - lyocystidy, asterocystidy, halocystidy, gloeocystidy, lamprocystidy aj.), hyfidie, asterosety a další elementy důležité jsou podobně jako u chorošovitých ekologické znaky!! (charakter substrátu, typ hniloby) lit.: Bernicchia A., Gorjón S. P. (2010): Corticiaceae s.l. – In: Fungi Europaei, Vol. 12, Edizioni Candusso, Alassio. Eriksson J., Hjortstam K., Larsson K.-H., Ryvarden L. (1973-1988): The Corticiaceae of North Europe. Vol. 1.-8. – Fungiflora, Oslo. kornatcovité houby - mikroznaky Hjortstam et al. 1987 kornatcovité houby - mikroznaky Hjortstam et al. 1987 Piptoporus/Fomes - hnědé/bílé tlení Hymenochaete rubiginosa - sety (binokl) Ganoderma sp. - spory se speciální ornamentikou (KOH/kongo/Melzer/voda) Asterostroma medium - dextrinoidní asterosety, amyloidní spory (Melzer) Trametes – trimitický hyf. systém Gloeohypochnicium analogum - hrbolkaté (tuberkulátní) hymenium, „vůně“, inamyloidní bradavčité spory, gloeocystidy (sulfovanilin) znaky a mikrostruktury nelupenatých hub II.