IMG_6321m IMG_0808m
Systematický přehled makroskopických hub


náplň:
makroskopické houby - přehled skupin ve fylogenetickém systému
základní, významní a zajímaví zástupci
výskyt, význam, využití
studijní materiály:
prezentace
textová část
(rozšiřující literatura)
požadavky
znalost významných řádů a jejich základních charakteristik
základní zástupci
Systematický přehled makroskopických hub

co jsou to makromycety?
houby, jež jsou viditelné pouhým okem
v nejširším slova smyslu všechny houbové organismy, tvořící plodnice, příp. jiné fruktifikační
útvary (stromata) větší než ca 2 mm
mezi „makromycety“ nezahrnujeme:
• Myxomycota (hlenky)
• některé ± makroskopické „plodnice“  spájivých hub (Zygomycota: Endogone aj.)
• lišejníky (s výjimkou nemnoha lichenizovaných stopkovýtrusných hub)
• rzi a sněti
mezi makromycety patří:
• Ascomycota: především některé nápadnější stromatické pyrenomycety (tř. Sordariomycetes) a většina
„diskomycetů“ (Pezizomycetes, Leotiomycetes), okrajově i další skupiny
• Basidiomycota: naprostá většina zástupců pododd. Agaricomycotina, výjimečně zástupci pododd.
Puccinio-mycotina
skupiny „na hranici“:
• některé velmi drobné diskomycety a pyrenomycety (a vlastně i drobné lupenaté houby)

taxon links
http://tolweb.org
říše Fungi
Literatura:
Kalina et Váňa (2006): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii.
Kirk et al. (2008): Dictionary of Fungi, 10th edition
(http://www.speciesfungorum.org/Names/fundic.asp )
Eriksson O.E., (ed.) 2007. Outline of Ascomycota - 2007. - Myconet 13: 1 - 58.
www.tolweb.org [tree of life]
The Fifth Kingdom (http://www.mycolog.com/fifthtoc.html )
+ řada dílčích prací
podříše Dikarya

oddělení Ascomycota



plodnice - askoma (pl. askomata)
vždy smíšená stavba:
monokaryotické hyfy tvoří většinu pletiva plodnice
dikaryotické - askogenní hyfy, na nich vřecka
členění typů plodnic podle ontogeneze:
typ askohymeniální: nejprve pohlavní proces, poté se vytváří plodnice souběžně s růstem askogenních
hyf => vřecka se tvoří na povrchu plodnice nebo v primárních dutinách (vzniklých při vývoji
plodnice)
typ askolokulární: primárně se vytvoří askostroma (základ plodnice), ve kterém až následně dojde k
pohlavnímu procesu => vznikají lyzigenně tzv. sekundární dutiny, do nichž prorůstají již vytvořeným
pletivem askogenní hyfy a v nichž se tvoří vřecka
základní znaky vřeckatých hub

základní znaky vřeckatých hub
schema životního cyklu vřeckatých hub
Ascolc.gif (24894 bytes)
http://www.mycolog.com/Ascolc.gif
http://kentsimmons.uwinnipeg.ca/16cm05/1116/images/ascolfcy.gif

členění plodnic podle morfologie
(základní askohymeniální typy):
kleistothecium
uzavřená plodnice s vytvořenou stěnou, otvírá se
rozpadem; vřecka nejsou nijak uspořádána
perithecium
kulovitá nebo protáhlá plodnice (mohou být zanořená ve stromatu), vřecka uspořádána uvnitř v
theciu, mezi nimi se mohou tvořit sterilní hyfová zakončení - parafýzy; spory jsou obvykle
vystřelovány z vřecek a vycházejí ven ústím (ostiolem) případně vystlaným perifýzami
apothecium
primárně terčovitá až miskovitá plodnice; vřecka jsou uspořádána v theciu na povrchu plodnice,
parafýzy vytvořeny; vrstva hyf pod theciem tvoří tzv. hypothecium, sterilní okraj apothecia (tvořen
haploidními hyfami) je nazýván excipulum; spory jsou vystřelovány (stimulem bývá vnější podnět,
např. světlo)
Perithecium Apothecium
základní znaky vřeckatých hub
obrázky: © Elizabeth Owen

kromě těchto základních typů rozlišujeme ještě:
• protothecium (jen spleť hyf obklopujících vřecka)
• gymnothecium (intermediární typ mezi proto- a kleistotheciem, má stěnu tvořenu spletenými hyfami
(nikoliv pseudoparenchymem)
• tuberothecium (jak je někdy odlišováno druhotně uzavřené apothecium) a některé další typy
askolokulární typy mají následující typy plodnic:
• myriothecium - polštářovitá plodnice s dutinami, v každé jediné vřecko
• pseudoapothecium - obdoba apothecia askohymeniálních hub
• pseudoperithecium - obdoba perithecia askohymeniálních hub
• thyriothecium - síťovité pseudoperithecium
• hysterothecium - štěrbinovité pseudoapothecium (Lophodermium)
•
situace je podstatně složitější…
základní znaky vřeckatých hub

podle stavby stěn a otvíracího aparátu rozlišujeme vřecka:
• pro(to)tunikátní s jednovrstevnou stěnou bez otevíracího aparátu, spory se pasivně uvolňují po
rozpadu nebo zeslizovatění stěny vřecka
• unitunikátní s dvouvrstevnou stěnou členěnou na exoaskus a endoaskus; obě vrstvy tenké a spojené,
otevírají se současně pórem či štěrbinou („askoapikální aparát“, často s vrcholovým prstencem) -
vřecka inoperkulátní, nebo jsou vybavena víčkem - operkulátní vřecka
všechny obrázky na této straně: www.mycolog.com
základní znaky vřeckatých hub
prototun.gif (2673 bytes)
• bitunikátní se stěnou vícevrstevnou rozdělenou na dvě funkčně rozdílné vrstvy - zde exoascus
praská, endoascus vyhřezne a prodlouží se a teprve ten se později otevírá (vždy inoperkulátní); z
uni- a bitunikátních vřecek jsou spory vymršťovány turgorem buněk

významným systematickým znakem je amyloidita stěny vřecka či askoapikálního aparátu (modré zbarvení
v roztocích jodu) a přítomnost a utváření parafýz
základní znaky vřeckatých hub
v řadě skupin se vyskytují stromata (sterilní útvary, do jejichž povrchu jsou zanořeny plodnice,
obvykle typu perithecií) a sklerocia (obvykle slouží k přetrvání nepříznivých podmínek nebo jako
zásobní útvar, netvoří se v něm plodnice)
© J.H. Petersen
určitý systematický význam má také zastoupení a typ imperfektních stadií

tradiční členění morfologické, podle typu plodnic:
   Plectomycetes (-idae) - kleistotheciální typy
   Pyrenomycetes (-idae) - peritheciální typy (včetně příbuzných typů, i
      pseudoperithecia), "tvrdohouby“
   Discomycetes (-idae) - apotheciální typy (včetně příbuzných typů, i
      pseudoapothecia), "terčoplodé“
podle vývoje plodnice:
   Protoascomycetidae
   Ascohymenomycetidae
   Ascoloculomycetidae
dnes jsou vřeckaté houby členěny na více skupin (tříd), na základě některých anatomických,
ultrastrukturních a zejména v posledních letech i molekulárně biologických znaků
(charakteristiky jednotlivých skupin postavené na morfologických znacích proto v některých
případech nelze vytvořit)
systém vřeckatých hub

pododdělení Taphrinomycotina
třída Neolectomycetes
řád Neolectales
pododdělení Pezizomycotina
třída Eurotiomycetes
řád Eurotiales
řád Onygenales
třída Orbiliomycetes
řád Orbiliales
třída Pezizomycetes
řád Pezizales
třída Sordariomycetes
řád Xylariales
řád Hypocreales
řád Boliniales
třída Leotiomycetes
řád Helotiales
řád Leotiales
řád Cyttariales
řád Rhytismatales
třída Dothideomycetes
r. Catinella
oddělení Ascomycota

třída Neolectomycetes
řád Neolectales
obsahuje jedinou čeleď s jediným rodem             Neolecta - stopkatá apothecia vzhledu
  zástupců ř. Helotiales (zvl. r. Spathularia), kam byl dříve také řazen
parafýzy chybí, kyjovitá vřecka s osmi sporami, jež jsou aktivně uvolňovány
anamorfní stadia nejsou (?dosud) známa
zřejmě půdní saprofyté
existence rodu Neolecta podporuje hypotézu, že výchozí typy vřeckatých hub mohly být vláknité houby
tvořící plodnice, nikoliv kvasinkovité typy
http://www.uoguelph.ca/~gbarron/SAC%20FUNGI/neolecta.htm
taxon links
oddělení Ascomycota
http://tolweb.org

taxon links
pododdělení Pezizomycotina


taxon links
pododdělení Pezizomycotina
třída Eurotiomycetes
(zhruba odpovídá bývalé skupině „Plectomycetes“)
protothecia nebo primitivní kleistothecia s prototunikátními vřecky
časté anamorfy
v nejnovějších zpracováních uznáváno několik řádů, ve dvou významnějších okrajově i „makromycety“
řád Eurotiales (incl. Elaphomycetales; 49/928)
převažuje nepohlavní rozmnožování (u řady zástupců výhradní způsob rozmnožování), zástupci převážně
mikroskopičtí
saprofytické či parazitické houby (na živočiších i rostlinách)
pokud plodnice vyvinuty, tak typu kleistothecií, případně protothecií, obvykle do 1 mm velké
výjimku tvoří čeleď Elaphomycetaceae

čeleď Elaphomycetaceae (jelenkovité; 2/27)
Elaphomyces (jelenka)
podzemní kleistothecia („pulverothecia“) až několik cm
silná peridie, prototunikátní vakovitá vřecka brzy zanikají, „gleba“ záhy prachovitá
tmavé kulovité ornamentované výtrusy
imperfektní stadia nejsou známa
ektomykorhizní lesní druhy, aromatické à vyhrabávané zvěří
(dříve používány jako afrodiziaka)
u nás nejhojnější E. muricatus (jelenka pestrá)
© B. Dolenský

Miller et al. (2001)
již. Amerika (Guayana 2001) - Pseudotulostoma volvatum houba byla původně považována za zástupce
břichatek
molekulární analýzy à Elaphomycetaceae
http://www.huh.harvard.edu/research/msmith/images/Pseudotulostoma%202.jpg

Onygena_corvina_Zavrel
plodnice protothecia nebo kleistothecia, vřecka primitivní, prototunikátní, kulovitá
za zralosti se stěny vřecek rozpouštějí, askospory volně uvnitř peridie, tzv. „mazaedium“
imperfektní stadia obvykle přítomna
saprofyté nebo koprofilní druhy, často s enzymy umožňujícími rozklad celulózy nebo keratinu
většina zástupců mikroskopických (významní z lékařského hlediska – dermatomykózy)
výjimkou je rod Onygena (kaziroh) z čeledi Onygenaceae (23/134)
stopkatá kleistothecia velikosti několika mm
zástupci jsou saprofyté na rozkládajících se rozích, kopytech, paznehtech aj. (keratinofilní)
O. corvina (k. ovčí) – ptačí peří, vývržky, hadry
O. equina (k. koňský)
řád Onygenales - kazirohotvaré (52/271)

taxon links
třída Sordariomycetes
patří sem většina peritheciálních hub - pyrenomycetů
vřecka inoperkulátní, unitunikátní, askohymeniál-ního typu
dřevní, terestričtí či koprofilní saprotrofové, paraziti rostlin i živočichů aj.
makroskopičtí zástupci stromatičtí
tři skupiny (zřejmě monofyletické), v současnosti hodnocené na úrovni podtříd
podtřída Xylariomycetidae s jediným řádem
Xylariales - dřevnatkotvaré (209/2487)
makroskopická stromata, v nich zanořena černá perithecia
vřecka zpravidla s amyloidními prstenci, spory často tmavě zbarvené
imperfektní stadia častá
saprofyti či paraziti rostlin

čeleď Xylariaceae (dřevnatkovité; 85/1343)
stromata stopkatá nebo bochníčkovitá, vzácněji rozlitá, často se současnou tvorbou konidií na
povrchu, obvykle temně zbarvená
výtrusy tmavé, ± elipsoidní, jednobuněčné, s nápadnou klíční štěrbinou
převážně dřevní saprofyti, vzácněji paraziti dřevin
Xylaria (dřevnatka) – stopkatá stromata, na řezu bílá
X. hypoxylon (dřevnatka parohatá) – parohovitě větvená stromata
X. polymorpha (dřevnatka mnohotvará) – široce kyjovitá stromata
IMG_6289 xylaria2.jpg (22972 bytes)
www.mycolog.com

Daldinia (sazovka)
polštářovitá stromata, na lomu jakoby uhelnatá a soustředně zónovaná
zjištěna symbióza s pilořitkami rodu Xiphydria
D. concentrica (s. kruhatá)
Daldinia_concentrica
Hypoxylon (dřevomor)
bochánkovitá až rozlitá stromata
běžný H. fragiforme (dřevomor bukový) vytváří červenavá stromata na větvích padlých buků
Ustulina deusta Ustulina-deusta-su-acero
Kretzschmaria (syn. Ustulina) deusta (spálenka skořepatá)
až 10 cm velká nepravidelně rozlitá stromata, v mládí bělavá až popelavě šedavá, ve stáří černá a
křehká (jakoby „spálená“), parazituje na listnáčích
www.nasehouby.cz
www.mykoweb.com
www.grzyby.pl

Poronia punctata (trusovka tečkovaná)
ztuha masitá stromata na koňském a dobytčím trusu
velmi vzácný a ohrožený druh, v ČR pravděpodobně vyhynulý
Poronia-puntacta00
Biscogniauxia (káčovka)
okrouhlá terčovitá stromata
B. nummularia (k. penízkovitá) - plochá stromata pod kůrou, hl. buky
B. simplicior (k. ploská) - miskovitá stromata
teplomilná, jen na řešetláku (Rhamnus cathartica)
v ČR chráněná
http://www.leifgoodwin.co.uk/Fungi/0__DSC6491%20Biscogniauxia%20nummularia.jpg

čeleď Diatrypaceae (korovitkovité; 13/229)
stromata tmavá, rozlitá, nepravidelného tvaru nebo okrouhlá
askospory oproti předchozí čeledi bezbarvé nebo nahnědlé, alantoidní (uzenkovité)
saprofyti, příp. paraziti na dřevě (často na tenkých větvích)
Diatrype disciformis (korovitka terčovitá)
velké skupiny drobných okrouhlých stromat na větvích buku
Eutypa spinosa (bradavkatka ostnitá)
stromata rozlitá, s vyniklým ústím,     hlavně na kmenech buků
Diatrype disciformis w_Diatrype_bullata_030425_03mikro
© Pavol Kešeľák

Camarops tubulina (bolinka černohnědá)
tmavá stromata na padlých jedlích, smrcích a bucích, chráněný druh
podtřída Sordariomycetidae
většinou nestromatické houby s jednotlivými perithecii přímo na povrchu substrátu
výjimkou je
řád Boliniales (8/41) s čeledí Boliniaceae (7/40)
dřevní saprofyti, podobní zástupcům řádu Xylariales (kam byli též dříve řazeni)
liší se utvářením askoapikálního aparátu, jeho reakcí s jodem (neamyloidní) a molekulárními znaky

podtřída Hypocreomycetidae
většinou světlá perithecia, parafýzy obvykle chybí
makroskopičtí (převážně stromatičtí) zástupci v řádu
Hypocreales - masenkotvaré (237/2647)
perithecia živě zbarvená, obvykle ponořená v taktéž pestře zbarveném (nikdy černém) stromatu, někdy
tvoří i sklerocia
bezbarvé, často vícebuněčné askospory
převažuje nepohlavní rozmnožování
řád zahrnuje saprofyty nebo parazity různých organismů
významní makroskopičtí zástupci patří do těchto čeledí:
Hypocreaceae
Clavicipitaceae
Cordycipitaceae
Ophiocordycipitaceae
Nectriaceae

čeleď Hypocreaceae (masenkovité; 22/454)
stromata rozlitá nebo polštářovitá, ± masitá
askospory ± elipsoidní, často dvou- či vícebuněčné
význačné anamorfy (rod Trichoderma aj.)
saprofyti nebo houboví paraziti
Hypocrea (masenka)
spory se často ve vřeckách poltí
na houbách či dřevě
H. pulvinata (m. poduškovitá) – staré choroše
hypocrea_pulvinata_(yd)_1
© Yves Deneyer
© L. Rommelaars
© D. Matýsek

Hypomyces (=Apiocrea, Peckiella; nedohub)
mykoparaziti tvořící skupiny perithecií na plsťovitém subikulu na plodnicích bazidiomycetů
H. luteovirens (n. zelený) – na holubinkách �
H. chrysospermus - na hřibotvarých houbách
(často jen anamorfa Sepedonium
chrysospermum)
IMG_6005m
http://www.wishfish.org/wp-content/lobster-mushroom3
H. lactifluorum – v S. Am. na holubinkách a ryzcích
jedlý, tržní („lobster mushroom“)
© J.H.Petersen

Hypocreopsis lichenoides (masenka lišejníkovitá)
laločnatá stromata na živých vrbových větvích
pravděpodobně parazituje na stopkovýtrusných houbách rodu Hymenochaete
v ČR v. vz.
© Leif Stridvall
Podostroma (kyjovenka)
stopkatá masitá stromata na zemi nebo tlejícím dřevě
P. alutaceum (k. plavá)

Claviceps (paličkovice) – paraziti trav, z napadeného semeníku se vytváří sklerocium, ze kterého po
odpadnutí vyrostou stromata s perithecii
C. purpurea (p. nachová) obsahuje jedovaté alkaloidy kdysi hromadné otravy, dnes využívané k výrobě
léčiv
C. paspali – výroba kys. lysergové à LSD
Epichloë typhina (obalka stéblová)
rozlitá bělavá či nažloutlá stromata na stéblech trav; „dusivá plíseň“
čeleď Clavicipitaceae (paličkovicovité; 43/321)
stromata obvykle stopkatá
askospory niťovité, s mnoha přepážkami, fragmentující
obligátní paraziti různých organismů
© E. Charles
02%20canali-Claviceps%20purpurea

čeleď Cordycipitaceae (paličkovicovité; 15/250)
Cordyceps (housenice)
kyjovitá stopkatá stromata, paraziti členovců
C. militaris (h. červená) - housenky a kukly motýlů
Cordyceps militaire
C. ? ignota
© Bryce Kendrick
© E. Charles

čeleď Ophiocordycipitaceae (10/260)
Ophiocordyceps (housenice)
CordycepsEntomorrhiza
O. entomorrhiza (h. střevlíková)
O. sinensis – parazituje na motýlech (čel. Hepialidae) v Tibetu, tradiční léčivo v celé východní
Asii
www.drpinna.com
© T.Low
© M. Junek
http://www.naturalherbalextracts.com/NaturalHerbalExtractPic/Cordyceps_Sinensis_Extract.jpg

Elaphocordyceps (housenice)
kyjovitá stopkatá stromata na plodnicích jelenek
E. ophioglossoides (h. cizopasná) - na jelenkách
IMG_0082m

čeleď Nectriaceae (rážovkovité; 57/646)
stromata chybí nebo nevýrazná, na povrchu většinou červenavě zbarvená
askospory zpravidla vícebuněčné, ale nefragmentující
saprofytické či patogenní na různých dřevinách
Nectria cinnabarina (rážovka rumělková)
jasně červená perithecia na rudimentárním stromatu (nejsou ponořená)
častější růžové polštářky anamorfy Tubercularia vulgaris
na opadlých větvičkách listnáčů hojná
vše © Jens H. Petersen

třída Leotiomycetes
taxon links
± nelichenizované „inoperkulátní diskomycety“
na základě molekulárních znaků sem náleží také padlí (řád Erysiphales) – významní paraziti rostlin
s uzavřenými plodnicemi podobnými kleistotheciím
naopak odtud byla podle recentních výzkumů vyřazena čeleď Geoglossaceae a Orbiliaceae
vřecka unitunikátní, inoperkulátní, otevírají se pórem, spory jsou jedno- nebo vícebuněčné
zástupci saprofyti či rostlinní paraziti, výjimečně lichenizovaní (?Baeomyces)
významné řády:
Cyttariales
Helotiales
Leotiales
Rhytismatales

řád Helotiales (voskovičkotvaré)
jeden z největších řádů vřeckatých hub, zahrnující inoperkulátní diskomycety
časté nepohlavní rozmnožování (různé typy konidií)
někdy sklerocia (výjimečně i stromata)
apothecia přisedlá nebo stopkatá, miskovitá velikosti několik milimetrů až centimetrů, obvykle
dosti tuhé a pružné konzistence
vřecka unitunikátní, inoperkulátní, otevírají se pórem
spory jsou jedno- nebo vícebuněčné, často asymetrické
saprofyti či rostlinní paraziti
čeleď Ascocorticiaceae (1/2)
není vyvinuto apothecium, vřecka se vytváří přímo na tenkém subikulu povlékajícím substrát
nejisté systematické zařazení
Ascocorticium anomalum – saprofytický druh na borce Pinus
© Jens H. Petersen

čeleď Sclerotiniaceae (hlízenkovité; 47/284)
obvykle stopkatá číškovitá apothecia
vždy je vyvinuto sklerocium (nebo stromatizované pletivo hostitele)
spory obvykle jednobuněčné
obligátní či fakultativní paraziti rostlin
(řada hospodářsky významných - Monilinia, Botryotinia)
Dumontinia (Sclerotinia) tuberosa (hlízenka sasanková)
stopkaté hnědavé plodnice vyrůstají z hlízovitého sklerocia ukrytého v zemi
jarní druh parazitující na sasankách
Dumontinia tuberosa Dumontinia tuberosa
© M. Junek

Ciboria (jehnědka) – stopkatá hnědavá apothecia vyrůstají ze stromatizovaného pletiva hostitele
Myriosclerotinia (hlízenka) – protáhlá sklerocia ve stoncích sítinovitých a šáchorovitých rostlin
M. caricis-ampullaceae (h. vodní) - pouze na Carex rostrata a C. aquatilis
apothecia v časném létě
vzácný boreomontánní druh
Encoelia (kornice) – přisedlá, zprvu uzavřená, kožovitá apothecia prorážející borku
saprofyti na různých dřevinách
E. furfuracea (k. lísková, k.otrubičnatá)
časně na jaře na odumřelých větvích lísek
 © Jens H. Petersen
© R. Bover
C. amentacea (j. olšová) – časně zjara na olšových jehnědách

čeleď Hyaloscyphaceae (brvenkovité; 74/933)
drobná pohárkovitá až plochá apothecia, excipulum zpravidla dlouze chlupaté (chlupy bezbarvé či
zbarvené)
stromata či sklerocia chybí
saprofyti na rostlinném materiálu, vzácněji paraziti
virgL calyL caly2S
Lachnellula willkommii (brvenka modřínová)
oranžová, na okraji bíle brvitá apothecia
způsobuje rakovinné nádory
Lachnum (=Dasyscyphus, chlupáček)
L. virgineum (ch. bělostný)
vše © Jens H. Petersen

Vibrissea truncorum (míhavka vodní)
oranžová stopkatá apothecia
vzácně v horských potocích, v ČR §
trunL
čeleď Vibrisseaceae (míhavkovité; 6/59)
přisedlá nebo stopkatá konvexní apothecia
spory niťovité, septované, fragmentující
růst na promočeném až ponořeném dřevě nebo zbytcích bylin
© J.H.Petersen

čeleď Helotiaceae (voskovičkovité; 117/826)
velmi široká a heterogenní čeleď
stromata chybí, plodnice přisedlé či stopkaté, relativně pestře zbarvené, většinou menších rozměrů
spory bezbarvé, elipsoidní až protáhlé, někdy vícebuněčné
obvykle saprofyti (pozemní, dřevní, na zbytcích rostlin), ale i mykorizní (Hymenoscyphus ericae -
erikoidní mykorizy)
Bisporella citrina (voskovička citronová)
drobná jasně žlutá přisedlá apothecia
velké skupiny na tlejícím dřevu
Chlorociboria aeruginascens      (zelenitka měděnková)
měděnkově zelená krátce stopkatá apothecia
růst na dřevě, které zbarvuje zeleně
IMG_6118m

Hymenoscyphus (voskovička)
drobná stopkatá číškovitá apothecia
na tlejících zbytcích rostlin
H. fructigenus (v. žaludová)
http://www.orchis.webzdarma.cz/Ascomycetes1/Hymenoscyphus%20fructigenus.JPG
Ascocoryne (čihovitka)
masitá až želatinózní apothecia
na tlejícím dřevě
A. cylichnium (č. větší)

palu2L
Mitrula paludosa (čapulka bahenní)
bílý „třeň“, plodná část žloutková
ponořené zbytky rostlin a jehličí v čistších potocích, v horách hojná
Ascotremella faginea (mozkovka rosolovitá)
mozkovitě zprohýbaná rosolovitá apothecia
dřevní druh zachovalejších lesů
v ČR §
IMG_6273m
© J.H.Petersen

řád Leotiales
nově vyčleňován z příbuzného ř. Helotiales
čeleď Leotiaceae (patyčkovité; 7/34)
stopkaté, živě zbarvené plodnice
spory septované
saprofytické pozemní druhy
Leotia lubrica (patyčka rosolovitá)
gumovitá dužnina, olivová plodná část, stopka žlutá
terestricky na vlhkých místech v lesích
Microglossum (pazoubek)
olivové až modrozelené plodnice
tvar podobný jako u čel. Geoglossaceae
terestricky na vlhkých místech v lesích
M. viride (p. zelený) – vlhká místa v lesích
vz., v ČR §
© Michael Wood.
IMG_5593m

čeleď Bulgariaceae (klihatkovité; 4/7)
velká černohnědá gumovitě masitá apothecia, skoro černé výtrusy
Bulgaria inquinans (klihatka černá) – saprofyt na čerstvě padlých kmenech a větvích listnáčů, růst
ve skupinách
Holwaya mucida (voskovička černavá)
saprofyt na tlejících kmenech listnáčů, především lip, vzácný druh
nápadná anamorfa (Crinula caliciiformis)
© Jan Běťák

řád Rhytismatales
štěrbinovitá apothecia (hysterothecia)
někdy stromata
niťovité spory
většinou paraziti rostlin
čeleď Rhytismataceae (55/728)
Rhytisma acerinum (svraštělka javorová)
stromata na listech javorů
Colpoma quercinum (štěrbinatka dubová) - skupiny apothecií na větvích dubů
www.mycokey.com
© Jan Kramoliš

čeleď Cudoniaceae (2/21)
dříve řazena do řádu Helotiales, ale molekulární a některé mikroanatomické znaky ji umisťují mezi
Rhytismatales
stopkatá apothecia s rozlišenou plodnou částí, růst na zemi v jehličnatých lesích
Cudonia circinans (kulatěnka horská)
spathularia_flavida_616
Spathularia flavida (lopatička kyjovitá)
© Martin Kříž

řád Cyttariales
čeleď Cyttariaceae (1/10)
monotypická čeleď s jediným rodem Cyttaria
vytváří bizarní masitá stromata se zanořenými                                  plodnicemi
apotheciálního typu
rozšíření omezeno na jižní polokouli, zástupci parazitují na pabucích (Nothofagus)
některé druhy tvoří tradiční složku jídelníčku původních obyvatel
Cyttaria gunnii Cyttaria gunnii cyttariaespinosae-bygotzpalfner
© Goetz Palfner
© Heino Lepp
© 2003 The Hidden Forest

Geoglossaceae (jazourkovité; 6/48)
stopkatá, obvykle tmavá apothecia s nejasnou hranicí mezi plodnou a sterilní částí (parafýzy i na
třeni)
spory septované, niťovité, pigmentované, ve vřeccích paralelně, parafýzy taktéž tmavě zbarvené
donedávna řazeny do ř. Leotiales, ale vývojově značně izolované
saprofyti na zemi, obvykle na mechatých místech (rašeliniště, vlhké louky aj.), citlivé indikátory
znečištění (hnojení)
Trichoglossum, Geoglossum (jazourek)
taxon links
třída Geoglossomycetes
jediný řád s jedinou čeledí
IMG_6333m

taxon links
třída Dothideomycetes
patří sem většina askolokulárních typů
vřecka bitunikátní
jedna z největších skupin vřeckatých hub
převážně mikroskopické houby
plochá apothecia na tlejícím dřevě
askospory zachycovány ve slizu na povrchu thecia, šíření pomocí členovců
zvláštní znaky naznačují příslušnost spíše k třídě Dothideomycetes (potvrzeno molekulárně)
Catinella olivacea (ploskovička olivová)

třída Orbiliomycetes
řád Orbiliales s jedinou čeledí Orbiliaceae (12/288)
8623
malá skupina
drobné apotheciální askomycety, plodnice voskovité konzistence, světlých barev, nanejvýš několik mm
velké
vřecka malá, inoperkulátní, uťatá, na bázi rozeklaná
saprofytické druhy, zejména na tlejícím dřevě, některé anamorfy dravé – nematofágní (anam. rod
Arthrobotrys, Dactylella, Drechslerella - obr.)
donedávna řazeny do řádu Helotiales, ale na základě molekulárních analýz umístěny do samostatné
třídy
zástupci: rod Orbilia (kruhovka)
© M. Junek
antago2
http://plpnemweb.ucdavis.edu/nemaplex/images/antago2.jpg
orbilia_delicatula_sp
http://jlcheype.free.fr/images/Ascomycetes/orbilia_delicatula_sp.jpg
taxon links

„operkulátní diskomycety“
někdy tvoří sklerocia, nikdy však stromata
apothecium obvykle poměrně křehké konzistence
tvar: miskovité, přisedlé či stopkaté, u odvozených typů kuželovité nebo čepcovité se zprohýbaným
či jamkatým povrchem a sterilním třeněm nebo dokonce druhotně uzavřené (a pak obvykle podzemní)
plodnice
vřecka unitunikátní, operkulátní
vždy jednobuněčné spory
u řady druhů známa pouze teleomorfa
saprofyté na půdě nebo organických zbytcích, také anthrakofilní a koprofilní druhy a významní
mykorizní symbionti
taxon links
třída Pezizomycetes
s jediným řádem
Pezizales (řasnatkotvaré)

čeleď Ascobolaceae (hovníkovité)
čeleď Pezizaceae (řasnatkovité)
čeleď Discinaceae (desticovité)
čeleď Morchellaceae (smržovité)
čeleď Helvellaceae (chřapáčovité)
čeleď Tuberaceae (lanýžovité)
čeleď Pyronemataceae (syn. Otideaceae, Aleuriaceae; ohnivkovité)
čeleď Rhizinaceae (kořenitkovité)
čeleď Caloscyphaceae (krasočíškovité)
čeleď Sarcoscyphaceae (ohnivcovité)
čeleď Sarcosomataceae (masečníkovité)
taxon links
třída Pezizomycetes
s jediným řádem
Pezizales (řasnatkotvaré)

čeleď Ascobolaceae (hovníkovité; 6/130)
masitá, poměrně živě zbarvená, obvykle velmi drobná (do 1 cm) apothecia
vřecka amyloidní, spory ve vřeckách dvouřadě uspořádány, často s fialově zbarveným episporem
koprofilní, příp. anthrakofilní saprofytické druhy
Ascobolus_furfuraceus(mgw-02)
© M. Junek
Ascobolus furfuraceus (hovník obecný = otrubičnatý)
http://fungi.myspecies.info
© M. Wood

čeleď Pezizaceae (řasnatkovité; 31/230)
apothecia často rel. veliká, tlumených barev, přisedlá nebo krátce stopkatá (také uzavřená,
podzemní – r. Pachyphloeus, Terfezia, Kalaharituber aj.)
vřecka amyloidní (příp. druhotně ztráta)
mykorizní a saprotrofní druhy
Peziza (řasnatka = kustřebka)
miskovité, ± přisedlé hnědavé plodnice
polyfyletický rod
P. badia (ř. hnědá )
Sarcosphaera coronaria (baňka velkokališná)
v mládí kulovité, duté podpovrchové plodnice
v dospělosti se hvězdovitě rozevírají a odhalují fialové rouško
vzácně v lesích na vápnitých půdách
jedovatá
IMG_0808m
© E. Walravens

čeleď Discinaceae (desticovité; 5/60)
stopkatá, terčovitá až mozkovitě zprohýbaná (vz. uzavřená) apothecia
rouško hnědavých odstínů
askospory často ornamentované a s apikálními výrůstky
zpravidla jarní, pozemní nebo na tlejícím dřevě rostoucí druhy
Discina perlata (destice chřapáčová)
terčovité tabákově hnědé plodnice       s kratičkým třeněm
zjara na tlejících pařezech jehličnanů
chutná jedlá houba
Hydnotrya (oříškovec)
podzemní uzavřená apothecia, vzácně v lesích mykoriza
H. tulasnei (o.Tulasneův)

Gyromitra esculenta (ucháč obecný)
červenohnědý klobouk
spory elipsoidní, hladké
na jaře v jehličnatých lesích
prudce jedovatý (gyromitrin)
G. gigas (u. obrovský)
okrově hnědý klobouk
spory vřetenovité, s apikálními výrůstky
okolo tlejících pařezů jehličnanů
po uvaření jedlý
© K. Tejkal

G. infula (u. čepcovitý)
slabě laločnatý klobouk, hladký třeň
na tlejícím dřevě, hl. jehličnanů
podzimní druh, podezřelý
IMG_0371m
Pseudorhizina sphaerospora
(ucháčovec šumavský)
třeň na bázi vínově zbarvený, výtrusy kulovité
na tlejících kmenech jedlí a smrků v horských lesích v časném létě
velmi vzácný, §
foto T. Papoušek

čeleď Morchellaceae (smržovité; 4/50)
plodnice členěné na třeň a klobouk, příp. terčovité (Disciotis) [hypogeické - r. Imaia]
výtrusy hladké, elipsoidní
jarní druhy
Morchella (smrž)
žebernatý klobouk přirůstá ke třeni na bázi
větš. mimo les – sady, zahrady, staveniště...
nedořešená vnitrorodová taxonomie
oblíbené
jarní
houby
Verpa (Ptychoverpa) bohemica (kačenka česká)
klobouk přirůstá ke třeni na vrcholu
obří spory (až 80 µm) po dvou ve vřeckách
časně zjara v osikových či jasanových hájích, obvykle na vápenci
velmi chutná

čeleď Helvellaceae (chřapáčovité; 6/65)
terčovité až sedlovité plodnice, obvykle se třeněm, známy i uzavřené typy (Balsamia)
askospory hladké
v lesích na humózních půdách
pravděpodobně všichni zástupci mykorizní
H. crispa (chřapáč kadeřavý)
bělavé plodnice s laločnatým křehkým kloboukem
Helvella acetabulum (kališník obecný)
pohárovité tuhé plodnice s krátkým žebernatým třeněm

čeleď Tuberaceae (lanýžovité; 7/110)
apothecia podzemní, silně modifikovaná (tzv. tuberothecium)
povrch často hrbolatý či bradavčitý, na řezu labyrintická struktura
vřecka zjednodušené stavby, druhotně inoperkulátní, ± vakovitá, tlustostěnná, obsahující 8 nebo
častěji méně spor
výtrusy výrazně ornamentované
mykorizní druhy, zoochorie
4 sequestrate evolution.gif (27453 bytes)
Choiromyces venosus (bělolanýž obecný)
velká (až 15 cm) světle okrová plodnice
vřecka osmivýtrusá
hlinité půdy
www.mycolog.com

vysoce hodnocené pěstované houby (lanýžárny)
nejvíce ceněné jsou T. magnatum (až 3000 €/kg) a T. melanosporum
Tuber (lanýž)
žlutorezavé, hnědé až černé plodnice
ve vřeckách jen 1-4 spory
T. aestivum (l. letní)
černá bradavčitá askomata
teplomilné doubravy (v ČR §)
© M. Mikšík

T. melanosporum (l. černovýtrusý, l.perigordský)
T. magnatum (l. piemontský)
„bílý lanýž“, hlavně s. Itálie
http://www.kollewin.com/blog/tuber-magnatum-pico/

čeleď Pyronemataceae (syn. Otideaceae, Aleuriaceae; ohnivkovité; 80/660)
apothecia různé velikosti, ± miskovitá nebo terčovitá
často živě jasně zbarvená (karotenoidy)
vřecka inamyloidní
saprofytické, příp. i mykorizní druhy
Scutellinia (kosmatka)
malé miskovité oranžové plodnice
okraj tmavě štětinatý
na zemi či tlejícím dřevě
Scutellinia_crinita
Aleuria aurantia (mísenka oranžová)
velké oranžové plodnice
podél cest na holé zemi, jedlá
http://myco-cheype.chez-alice.fr/imagesw/scutellinia_crinita.htm

Otidea (ouško)
apothecia excentricky rozčísnutá, žluté, oranžové až hnědé barvy
Geopyxis carbonaria (zvoneček uhelný)
pohárkovité stopkaté plodnice
na spáleništích v jehličnatých lesích
Humaria hemisphaerica
(bělokosmatka polokulovitá)
mléčně bělavé, vně hnědě chlupaté plodnice
humózní listnaté lesy

Geopora (= Sepultaria; hrobenka)
apothecia v mládí podzemní a uzavřená
písčité půdy
Genea (zemnička)
trvale uzavřené hypogeické plodnice s dutinou ústící na povrch
G. sphaerica (z. kulovitá)
© Vladimír Kunca
Paurocotylis pila - původní na Novém Zélandu, šíří se v z. Evropě
G. sumneriana
© S.Peruzzi

čeleď Rhizinaceae (kořenitkovité; 2/3)
Rhizina undulata (kořenitka nadmutá)
apothecia hnědá, na okraji světlejší, polštářovitě vydutá, naspodu s početnými rhizomorfami
vřecka inamyloidní
v jehličnatých lesích, obvykle na starých spáleništích
rhizina_undulata_156
© J. Gaisler
http://mycosmpm.fr/images/Spores_Rhizina_undulata_X1000.jpg
© Pantáta

čeleď Caloscyphaceae (krasočíškovité; 2/2)
jasně žlutá apothecia, vně modrozelenající
kulovité spory
Caloscypha fulgens (krasočíška žlutá) - saprofyt na jedlovém jehličí

čeleď Sarcoscyphaceae (ohnivcovité; 13/100)
apothecia tuhá, přisedlá nebo častěji stopkatá, jasných barev
saprofyti na tlejícím dřevě
Microstoma_protractum
Sarcoscypha (ohnivec)
krátce stopkatá miskovitá apothecia
časně zjara na ležících větvích listnáčů
Microstoma protractum (ohnivec zimní)
dlouze stopkaté plodnice, okraj zubatý
ponořené dřevo
S. austriaca (o. rakouský)
Cookeina - (sub)tropy
http://www.cegep-sept-iles.qc.ca:8080/raymondboyer/Asco_Pezize_vive.htm

čeleď Sarcosomataceae (masečníkovité; 10/60)
apothecia přisedlá, ztuha kožovité, případně želatinózní konzistence, obvykle tmavá
saprofyti na tlejícím dřevě nebo na zemi, často jarní druhy
Pseudoplectania (ušíčko)
černé plodnice na dřevě n. na zemi
P. melaena (u. černavé)
tlející kmeny jedlí, §
Pseudoplectania_vogesiaca Urnula_craterium
Urnula craterium (urnička pohárkovitá)
černé „urničky“ na ponořeném dřevě
časně zjara, vzácně v list. lesích
http://www.cegep-sept-iles.qc.ca:8080/raymondboyer/Asco_Pezize_terne.htm

Sarcosoma globosum (masečník kulovitý)
velké (až 10 cm) tmavé kulovité plodnice, uvnitř s rosolovitým obsahem
brzy na jaře ve vlhkých smrčinách
extrémně vzácný a ohrožený druh v celé Evropě
v ČR nezvěstný
UM_3_KYG_20050501
http://mycoweb.narod.ru/fungi/News/News_archive_200505.html
Plectania melastoma (ohnivec černý)
ztuha gumovitá apothecia, na okraji rezavě zrnitá
jarní druh na dřevě ležících větví