Transport látek, osmóza
Pro výměnu látek mezi buňkou a okolním prostředím  je rozhodující
polopropustná plasmatická membrána (semipermeabilní)
Způsoby transportu látek přes membránu:
§ Prostá difúze
§ Transport iontovými kanály
§ Aktivní transport:
     primární
     sekundární
§ Endocytóza, exocytóza
transport

nProstá difúze:
n      látky rozpustné v lipidech pronikají prakticky volně. Kromě toho pronikají membránou také
některé malé molekuly jako např. kyslík, oxid uhličitý a voda.
n
nIontové kanály:
n      jsou póry v membráně tvořené molekulami proteinů. Uvnitř těchto pórů (otvorů) je vodné
prostředí a kanály mohou změnou konformace proteinů přecházet mezi stavem zavřeným a otevřeným.
iontový kanál
kanály stále otevřené
(př. pro vodu, aminokyseliny nukleotidy)
kanály řízení chemicky, napěťově, nebo mechanicky

nAktivní transport
nPrimární: probíhá proti elektrochemickému gradientu, což vyžaduje přísun energie. Typickým
příkladem je sodíko – draslíková pumpa.  Tento systém je tvořen membránovým proteinem, který je
schopen štěpit ATP a získanou energii využívá pro transport
n v jednom cyklu se přemístí:
n 3 Na+ ven z buňky a 2 K+ dovnitř
n
n
n
n
n
n
n
n
nSekundární: samotný transport je pasívní, ale je spřažen s jiným transportním systémem, který
spotřebovává energii. Transport dvou látek stejným směrem se nazývá symport, opačným směrem
antiport. Typický je symport glukózy spolu s Na + ionty na apikálním pólu enterocytů.
Na K pumpa

nEndocytóza, exocytóza
n
nJde o transport pomocí membránových váčků, tzv. vezikul. Takto jsou transportována např.
cholesterol  a proteiny. Jedná-li se o pohlcování pevných částic buňkou, děj se nazývá fagocytóza,
pohlcování tekutých kapének nebo koloidních roztoků se nazývá pinocytóza.
endocytoza

nFagocytóza
nje zvlášť důležitá u buněk imunitního systému. Rozlišujeme tzv. mikrofágy (neutrofily a částečně
eozinofily), které fagocytují škodliviny za účelem jejich degradace a zničení. Druhou skupinu tvoří
tzv. makrofágy (monocyty a jejich tkáňové formy – makrofágy, dendritické buňky), které škodliviny
(antigeny) zfagocytují, rozloží na krátké fragmenty a vystaví na svém povrchu, kde jsou
rozpoznávány dalšími buňkami imunitního systému.
n
nVyšetření fagocytózy patří mezi specializovaná imunologická vyšetření. Jednou z vyšetřovacích
metod je tzv. test ingesce partikulí:  krev se inkubuje jednu hodinu se suspenzí částic
(partikulí), následně se zhotoví roztěr a obarví. Vyhodnotí se počet buněk, které fagocytovaly
částice vzhledem k celkovému počtu buněk schopných fagocytózy.
n

nOsmotické procesy vznikají v důsledku toto, že plasmatická membrána propouští vodu, ale
nepropouští látky v ní rozpuštěné. Voda se pohybuje ven nebo dovnitř buňky ve snaze vyrovnat
koncentrace uvnitř a vně buňky.
n
nIzotonické prostředí: roztok o stejné koncentraci jako má cytoplasma
nHypertonické: o vyšší koncentraci
nHypotonické: o nižší koncentraci
n
Osmotické děje na membráně
osmoza

nŽivočišná buňka v prostředí:
n
n hypertonickém: voda uniká ven z buňky a buňka se svrašťuje (plasmorhiza)
n hypotonickém: voda vniká do buňky a ta zvětšuje svůj objem, přičemž může i prasknout. Jev se
nazývá plasmoptýza a v případě červených krvinek osmotická hemolýza.
n
nRostlinná buňka v prostředí:
n
n hypertonickém:  z buňky uniká voda, ale vnější tvar se díky pevné buněčné stěně nemění. Objem
zmenšuje pouze cytoplasma a vakuoly, což se projeví oddělením plasmatické membrány od buněčné
stěny. Přes buněčnou stěnu proniká v tomto případě voda i látka v ní rozpuštěná. Jev se označuje
jako plasmolýza.
n hypotonickém: pronikání vody do buňky a zvětšování objemu  probíhá ale jen do určité míry. Je
totiž limitováno  buněčnou stěnou, která je pevná a další rozpínání buněčného obsahu neumožní.
Nastává zvýšení tlaku v buňce, tzv. turgor, které se ale vizuálně nijak neprojevuje. Pouze při
déletrvajícím působení může dojít k poškození buněčné stěny a k prasknutí celé buňky. Tento jev
nastává např. při praskání třešní za deště, protože dešťová voda představuje vůči cytoplasmě buněk
hypotonické prostředí.

nTrojan a kol.: Lékařská fyziologie, Grada, 2003
nBártová a kol.: Návody k praktickým cvičením z biologie, VFU Brno 2007
nPaleček: Biologie buňky, 1996
nNečas a kol.: Obecná biologie, H&h Jinočany, 2000
n
Použité zdroje a obrázky: