1
Savci v ČR,
ohrožení a ochrana
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Savci a jejich specifika
• vždy v popředí zájmu lidí (hlavně velcí savci,
šelmy)
• většinou noční aktivita, skrytý způsob života
• poměrně pohybliví (některé druhy migrace –
sezónní, stálé) – velmi nároční na prostor
• hojně využívají podzemní prostor (norující druhy)
• častěji ekosystémoví inženýři (klíčové druhy)
• u některých skupin zimní spánek, složité sociální
chování
• hospodářsky významné druhy (např. hlodavci,
kopytníci)
• časté konflikty s člověkem a jeho ekonomickými
zájmy – hlavně šelmy
• jediní přirození predátoři člověka
• důležité druhy z pohledu laboratorního výzkumu
• často charismatické, vlajkové druhy
Species richness
Počet druhů s malými areály
Schipper et al. 2008 (Nature)
- dnes známo asi 5488 druhů savců
- čtvrtina savců ohrožena vyhynutím, polovina s klesající početností
- nejvíce vážná je situace pro terestrické savce v Asii (lov a zánik biotopů) a
pro mořské savce (intenzivní využívání oceánů)
- zásadní je nyní vytipování zásadních druhů a oblastí (sledování trendů)
- rovněž znám pozitivní účinek cílených ochranářských opatření
SAVCI SVĚTA Savci v Evropě
• v Evropě 219 druhů terestrických a 41 mořských
savců (59 druhů endemických)
• 35 druhů obecně ohrožených (CR, EN, VU)
Saiga tatarica
Monachus monachus
Lynx pardinus
Savci v Evropě Savci v ČR
• u nás 88 druhů (včetně nepůvodních), 1 druh pravděpodobný, 3
druhy vyhubené
Červený seznam ČR: 6 CR, 5 EN, 6 VU, 1 NT – (17 druhů obecně
ohrožených)
395/1992 Sb.: 12 KO, 10 taxonů SO (včetně většiny netopýrů), 3 O (25
zvláště chráněných taxonů)
NATURA: příloha II 14 druhů a příloha IV všichni netopýři + 11 druhů z
našeho území
Rhinolophus ferrumequinum
Eliomys quercinus
Lynx lynx
2
Vyhynulé druhy v ČR
- u nás minimálně 3 druhy po roce 1400 (tarpan mnohem
dříve – před 2000–4000 lety)
Pratur (Bos primigenius)
- kromě severu po celé Evropě
- na jihu vyhynul mnohem dříve, v
lesích na sever od Alp přežil do
středověku
- na většině areálu do konce 14.
století
- poslední populace Polsko a Pobaltí
- poslední jedinec zahynul v roce
1627 (Jaktorowka Forest, Polsko)
- u nás bezpečně do 10.–12. století
- přičiny: nadměrný lov, odlesňování,
konkurence volně se pasoucího
skotu, možná i nemoci
- dnes pokusy o vyšlechtění zpětným
křížením (např. Tauros Foundation)
Vyhynulé druhy v ČR
Zubr (Bison bonasus)
- původně rozšířen v Evropě (kromě severu)
až po Kavkaz (dva poddruhy) a dále až po V
Sibiř (u nás není spolehlivě doložen,ale je
předpokládán)
- na konci 19. století dvě poslední populace
- kavkazský zubr vyhuben 1927
- ulovení posledního divokého zubra v
Bělověžském pralese 1919 (v té době 54
zvířat v zajetí)
- od té doby záchranný program (včetně zvířat
ze zoo) – dnes 1800 jedinců ve volné přírodě,
dalších 1400 v zajetí (2004)
- reintrodukce: Polsko, Litva, Bělorusko,
Rusko, Ukrajina, Slovensko (Bieszczady –
200 jedinců – horská populace)
- příčiny vymizení: destrukce biotopů,
odlesňování, nadměrný lov, přemnožení jiných
kopytníků - jelenů (nedostatek potravy),
fragmentace populací (dnešní populace má
omezené množství genů), choroby
Vyhynulé druhy v ČR
Norek evropský (Mustela lutreola)
- původně od Z Evropy po Ural a Kavkaz
- v nižších a středních polohách, v blízkosti vod
- od poloviny 19. století pokles populace o 85 %!
- dodnes zbytkové populace v S Španělsku a Z
Francii, v Dunajské deltě, Ukrajině, Rusku, (v Pobaltí
už ne)
- od nás není mnoho údajů – potvrzené
Jindřichohradecko, Českobudějovicko, okolí Brna
- poslední doložený u nás 1896 Jindřichohradecko
- u nás neznámé příčiny vymizení (ani se moc nelovil)
- příčiny vymizení: ztráta biotopů, exploatace krajiny,
norek americký (Mustela vison), choroby, znečištění
vod, hybridizace s tchořem a další
- norek americký se u nás v přírodě ve větším
množství objevil až v průběhu 20. stol.!,podobně i
jinde v Evropě se začátek mizení nekryje s expanzí
nepůvodního norka
- od 90. let celoevropský záchranný program – n.
americký ale znemožňuje reintrodukci (hlavně
kompetice, větší agresivita, blokování rozmn. cyklu)
Hlavní příčiny ohrožení savců
• exploatace a fragmentace krajiny
(zemědělství, infrastruktura, zástavba půdy,
regulace toků, intenzivní technologie) –
zmenšování zachovalých, přírodě blízkých
území
• zánik a degradace reliktních stanovišť
• pronásledování z ekonomických důvodů
• doprava a jiná náhodná úmrtí (nástrahy
civilizace)
• pytláctví (problém v rozvojových zemích)
• sportovní lov – obornictví
• znečištění prostředí
• důsledek: ve střední Evropě v hojném počtu
jen hodně přizpůsobivé nebo hospodářsky
nevýznamné druhy (např. synantropní,
kulturofilní)
Savci a doprava
• v roce 2005 připadalo v průměru na 1 km2
krajiny ČR asi 700 m silnic a dálnic, na kterých
se denně ujelo 1750 km, v roce 2010 evidováno
přes 55 000 km silnic
• fragmentace prostředí (migrační bariéry, tříštění
areálů, genetika), likvidace biotopů, hluk a
imise, usmrcování živočichů
• nejvíce postižení pohyblivější, migrující nebo
lovící obratlovci (ježci, los, šelmy, ptáci,
obojživelníci) – sezónní či pravidelné střídání
biotopů, dlouhé migrace
• na četnost kolizí mají vliv technické parametry
silnice (např. bariéry, počet pruhů, provoz) a
lokální poměry z pohledu populací zvířat
(populace migrujících druhů, okolní biotopy
atd.)
Savci a doprava
• policejní statistiky: u nás každoročně evidováno 6200–8500 nehod se
zvěří (roky 2003–2006)
• nejvíce kolizí na dálnicích a na silnicích 1. třídy, pak na menších silnicích
(přepočteno na celkovou délku ale naopak)
• jarní a podzimní zvýšení počtu nehod
• u nás doprava jistě ovlivňuje populace obou druhů ježků, losa, vydry,
zajíce, srnce a d.
3
Savci a doprava
- např. vydra říční: populace v ČR 2500 jedinců,
úmrtnost na silnicích 150–300 jedinců ročně
- např. mortalita zajíce na silnicích skoro 10x
převyšuje jeho odstřel myslivci
Ochrana průchodnosti
krajiny pro savce
• doprava (silnice, železnice),
průmyslová a sídelní infrastruktura,
oplocené pozemky, zemědělská
krajina a d.
• důležité jsou ekologické sítě
zajišťující kontinuitu (např. pro velké
savce – šelmy, kopytníci – většina
chráněných, proxy)
Koncepce (tříúrovňová):
• migračně významná území (MVÚ) –
propojuje velké územní celky,
zásadní pro zachování populací
• dálkové migrační koridory (DMK) –
liniové krajinné struktury (délka v
desítkách km, šířka cca 500 m) –
napojení na okolní státy
• migrační trasy (MT) - detailní řešení
překonání kritických míst v rámci
migračního koridoru
Místa s největší kumulací bariér
Jádrová místa pro výskyt velkých savců
Ochrana průchodnosti krajiny pro savce
Mapa migračně významných území
Dálkové migrační koridory
- pro vymezení sítě migračních koridorů byly zpracovány modely habitatových
preferencí vybraných druhů a modely krajinného potenciálu pro trvalý výskyt a
pro migraci těchto druhů (+ nálezová data)
- cílem mapa migračně významných území, mapa dálkových migračních koridorů
- např. pro velké šelmy nejdůležitější bariéry: Praha–Brno, Plzeň–Rozvadov
- podklad pro územní plánování a investiční záměry
Ochrana průchodnosti krajiny pro
savce
Technická řešení migračních objektů
- oplocení v klíčových místech a
navedení k průchodu
- mostky, propustky – spíše pro menší
druhy, synantropní, noční, podzemní
- silnice na pilířích nebo v tunelu –
vychází z reliéfu, možné v klíčových
lokalitách (nákladné)
- ekodukty – bez limitace pro vegetaci
- musí být dostatečně velké (min. 80 m
široké), jsou nákladné (až stovky
miliónů)
- před stavbou ekoduktů nutný pořádný
výzkum území, ekodukty nejlépe na
místech přirozených migrací
- u nás se teď od budování upouští,
zaměření na navádění pod dálnice
České problémy s ekodukty
- v Evropě se staví běžně, prokázáno
využití širokým spektrem bezobratlých i
obratlovců (velcí savci jako deštníky)
- u nás zatím 10 ekoduktů (většinou
nefunkční, na nesmyslných místech –
např. pražský okruh, změny v územních
plánech)
- u nás nejdražší ekodukty v Evropě (2x–
4x; 250–500 mil. Kč)
- problém se zpochybňováním smyslu
výstavby ekoduktů
- bohužel neexistuje státní koncepce a
spolupráce resortů, není zaveden
monitoring účinnosti (v jiných zemích
standardem)
- nutné sjednocení metodik, spolupráce
resortů, zavedení monitoringu účinnosti,
zajistit ochranu průchodnosti v rámci
územního plánování
Příklady
zbytečných
ekoduktů
4
Velké šelmy
• jedno z největších témat ochrany přírody v Evropě
• velké šelmy vždy předmětem velkého zájmu, ale
hlavně dlouhodobě démonizovány a
pronásledovány
• na počátku středověku ještě všude v Evropě běžné,
od 15. století systematické pronásledování
(doraženi v 18.–19. století) – lov, přeměna biotopů,
odlesňování
• medvěd, vlk a rys – po více než 100 letech se i k
nám pozvolna vrací
• klíčové druhy pro obnovu přírodních ekosystémů
Evropy – regulační, selekční i sanitární funkce u
populací kopytníků (v Evropě se podílejí na jejich
přirozené mortalitě z 67 %, u srnce 85 %, u jelena
80 %, u losa 59 %, u prasete 25 %)
• často selektivní výběr slabých či poraněných
jedinců (selekce zdravých jedinců – i trofejních),
likvidace mršin – hlavně v přirozených lesích, ale i v
hospodářských (nutná rovnováha)
• velký význam v obnově přirozených lesních
ekosystémů: rovnováha s kopytníky, ochrana lesa
před přemnoženými kopytníky, změna chování
spárkaté zvěře (více plachá, pohyblivá –
nezpůsobuje tak silný bodový okus), regulace
menších šelem
• jejich význam nelze nahradit lovem (málo účinný,
jen bodový a občasný), ochrana před okusem
dřevin stojí ročně na pozemcích Lesů ČR 350 mil.
Kč Území výskytu vlka a prasečího moru
Návrat velkých
šelem
• návrat velkých šelem značně
problematický – rozdílné názory (města
vs. venkov, oblasti s nepřetržitým
výskytem šelem vs. střední Evropa),
socioekonomické střety, u nás obecně
přirozené obavy (nebezpečná zvířata)
• největší problém má vlk – má nejhorší
pověst, včetně mediálních kampaní,
trestných vlčích výprav atd.
• o něco lépe na tom rys – toho ale
nesnáší myslivci, protože je jejich
konkurencí (nově vznikající populace
často rychle vyhubeny – např. v
Beskydech, Jeseníkách či Labských
pískovcích – v letech 1969–2003)
• nejvíce tolerován medvěd, ač pro
člověka nejnebezpečnější
• problémy hlavně kvůli chovu hosp.
zvířat a myslivosti (velké šelmy uloví v
oblastech výskytu asi 1 % hosp. zvěře
ročně)
• v celé Evropě řada iniciativ
zaměřených na návrat velkých šelem
Z anonymní ankety AV ČR
mezi myslivci a studenty
myslivosti
Současné příčiny ohrožení velkých
šelem (společné):
- nelegální (či nadměrný) odstřel –
hlavně myslivci, většinou zcela
bezdůvodné
- odmítavý postoj veřejnosti
- zabití na silnicích – velmi pohyblivá
zvířata
- genetická izolovanost populací
- fragmentace biotopů
- přímé vyrušování
- změny prostředí
- hybridizace (s potulnými psy, u vlka)
- nedostatek potravy
- choroby
Velké šelmy – příčiny ohrožení Medvěd hnědý (Ursus arctos)
• 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: CR; IUCN: LC;
NATURA (92/43/EEC): příl. II + IV; Bern: příl.
II; CITES: příl. II
• dříve souvislý výskyt po celé holarktis
• v Evropě hlavně rozsáhlé lesy – 4 hlavní
populace: SV Evropa (Rusko, Pobaltí),
Skandinávie, Karpaty, Alpy a dinárské
hory (+ menší izolované populace)
• u nás dnes Z okraj karpatské populace
• hlavně lesy – ve střední Evropě ve
vyšších polohách, v nepřístupném terénu
s úkryty
• v Čechách vyhuben v průběhu 17. až 19.
století (naposledy Šumava 1856, poté
neověřený výskyt), na Moravě déle
(poslední 1893 Hukvaldy), poslední
rozmnožující se populace na Šumavě a v
Krušných horách
• novodobá pozorování po 2. světové
válce, šíření až po roce 1960 v
souvislosti s růstem slovenské populace,
dnes Beskydy (stále 2–5 jedinců;
prokázáno zimování, chybí údaje o
rozmnožování), vzácně toulky do
vnitrozemí (až Náchodsko)
• všežravec, preferuje rostl. složku (za den 10-15
kg rostl. hmoty), často žere mršiny, med, masitá
strava (8–12 kg najednou) – kořist si často
schovává a brání
• nejnebezpečnější pro člověka – např. Z Karpaty:
99 setkání člověka s medvědem (75 bez
kontaktu, 16 zraněn člověk, 4 zabit medvěd, 4
zabit medvěd a zraněn člověk)
• hysterie,když se někde objeví, hlavně problém s
habituovanými jedinci – např. „Míša z Brodské“
(2000)
• od nás známa kolize s dopravou, z Evropy často
i železnice
Možnosti ochrany: klidová území (min. desítky
km2) s vysokou lesnatostí a přirozenou skladbou
lesa (potravní nabídka, možnosti úkrytu–nepravý
zimní spánek), populace závislá na přísunu
slovenských (700 jedinců) či polských (100
jedinců) medvědů – migrační koridory, osvěta,
zajištění hosp. zvířat, „protimedvědí“ kontejnery
Medvěd hnědý (Ursus arctos) Vlk (Canis lupus)
- 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: CR; IUCN: LC;
NATURA (92/43/EEC): příl. II + IV; Bern: příl. II;
CITES: příl. II
-původně běžný holarktický druh, dnes areál
roztříštěn
- ze všech šelem vždy nejvíce
pronásledován (hlavně kvůli ohrožení hosp.
zvířat)
- v Evropě dnes hlavně na východě:
Skandinávie, Balkán, Karpaty, Apeninský a
Pyrenejský pol. (v současnosti šíření na
západ)
- rozsáhlejší lesní celky, oblasti s nízkou
hustotou lidských sídel (smečky i samotáři),
potulky (běžně do 30 km, až 200 km za den)
- u nás začaly populace klesat a mizet v 18.
a 19. století (např. Brdy 1750, Šumava 1891)
– na Moravě déle (asi 1914 u Jablunkova)
- novodobě po 2. světové válce (S Morava),
nárůst od 70. let (často ale úniky ze zajetí –
např. 1976 na Šumavě skupina vlků ze zajetí
v NP Bavorský les, naposledy 2002
Kraslicko, záměny se psy)
5
• Moravskoslezské Beskydy – stálý výskyt
po roce 1995, dále Javorníky, Vsetínské
vrchy – dnes 5–17 jedinců, (+zatoulanci
Jeseníky, Šumava)
• v potravě dominuje zajíc, jelen, prase,
srnec, ale i psovité šelmy (loví
nejdostupnější kořist)
• napadení člověka vlkem z Evropy v
posledních několika stoletích
nepotvrzeno (kromě jedinců s vzteklinou)
• křížení s domácími psy, hybridi plodní a
nerozeznatelní (celkově ale poměrně
vzácné), spíše záměny (pozorování,
stopy, škody na hosp. zvířatech)
Možnosti ochrany: velká klidová území s
výskytem druhu (desítky až stovky km2,
zajištění chovu hosp. zvířat, osvěta
(informační kampaně – myslivci,
chovatelé zvěře, obyvatelstvo), naše
populace závislé na přísunu ze
Slovenska (350–400 ex.) či Polska (600–
700 ex.) – migrační koridory, mezinárodní
spolupráce
Vlk (Canis lupus) Rys ostrovid (Lynx lynx)
- 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: EN; IUCN: LC;
NATURA (92/43/EEC): příl. II + IV; Bern: příl. III;
CITES: příl. II
- dříve lesy celé Eurasie, dnes areál
nesouvislý
- plošně v severní Evropě, ve střední
rozptýlené populace ve vyšších polohách
(někde i díky reintrodukcím)
- samotářský, teritoriální (teritorium u nás
kolem 350 km2 (samci větší)
- nejvíce citlivý na změny prostředí,
smíšené lesy středních a vyšších poloh s
bohatým podrostem a častými skalními
útvary (ve stř. Evropě se nevyhýbá ani
kulturním smrčinám)
- důležitá dostupnost potravy – specializace
na srnce (obvykle 1 kg naráz), lov na
číhané (často z vyvýšeného místa),
nepronásleduje déle jak 20–100 m, ke
kořisti se vrací, mršiny většinou nežere
- u nás zmizel nejdříve z nižších poloh, v
18. století ještě běžněji ve vyšších
polohách, vymizení v průběhu 19. století (J
a Z Čechy) až na začátku 20. století
(Beskydy)
• opětovný výskyt spojen s migrací ze Slovenska
po roce 1945 (Beskydy až Český les),
populace v Beskydech a Jeseníkách ale v 70. a
80. letech opět vystříleny
• v 80. letech vzrůst migrace ze Slovenska –
základ současné populace
• povedené reintrodukční projekty v Bavorském
lese (1970–1972) a na Šumavě (17 či 18
vypuštěných jedinců původem ze Slovenska;
1982–1989) – nárůst populace v Z a J Čechách
• v 80. letech i vznik populace v Labských
pískovcích (do roku 2003 vymizela)
• 1993–1994 ilegální vypuštění 4 rysů v Podyjí a
2 v Moravském Krasu – zvířata ze zoo
• nejvíce rysů u nás v 90. letech: 100–150
jedinců, dnes celkem 90–96 jedinců
• u nás dnes hlavně: SV Morava (Beskydy,
Javorníky, Vsetínské vrchy), Jeseníky a JZ
Čechy (Šumava, Český les, Novohradské hory,
Třeboňsko, Blanský les, Plánický hřeben, Brdy,
Slavkovský les, Doupovské hory), nejhojnější z
našich velkých šelem
Rys ostrovid (Lynx lynx)
• stále silný tlak ze strany pytláků
• nelegální lov se např. na Šumavě
podílí z 80 % na mortalitě rysů (např.
z 16 telemetrovaných jedinců
pravděp. 8 zastřeleno)
• pytlačení ve všech oblastech
výskytu, v letech 1995–1999 získáno
pro měření 47 lebek
• anonymní anketa mezi myslivci: 37
% myslivců se setkalo se zástřelem
rysa, 10 % se k němu přiznalo, žádný
pytlák nedopaden (odhad: za
posledních 20 let u nás zastřeleno
500 rysů)
• z velkých šelem nejvíce zabíjen na
silnicích (na Šumavě 6 % mortality)
• možnosti ochrany: územní ochrana
(desítky km2, lesnatost, potrava),
zajištění chovu hosp. zvířat, osvěta
mezi myslivci, migrační koridory
Rys ostrovid (Lynx lynx)
Velké šelmy – situace v ČR
• v ČR podle vyhlášky 245/2002 Sb. zákona 449/2001
Sb. všechny tři druhy zvěří, již nelze lovit
• přežití šelem u nás závisí do značné míry na postoji lidí
vlastnících zbraně
• náhrady škod (na životě nebo zdraví fyzických osob,
na hospodářském zvířectvu, na včelstvech a
včelařských zařízeních, na nesklizených polních
plodinách či trvalých porostech a na uzavřených
objektech nebo movitých věcech v uzavřených
objektech) podle zákona 115/2000 Sb. hradí stát
(krajské úřady)
• náhrada přiznána pokud byla zvířata v uzavřeném
objektu, pod dohledem osoby či pasteveckého psa,
škody nutné nahlásit do 48 hodin, nutné zajistit stopy
• způsob výpočtu výše škody je uveden ve vyhlášce č.
360/2000 Sb.
• proplacené škody v ČR meziročně kolísají, od 2003: 12
000–165 000 Kč za rok
• v současnosti se připravuje Program péče pro velké
šelmy u nás (na 10 let)
• v ochraně velkých šelem se hodně angažuje Hnutí
Duha (např. www.selmy.cz) - vlčí a rysí hlídky,
monitoring, návrhy biokoridorů, poradna pro chovatele
hosp. zvířat, manuál na setkání s medvědem
• odměna za dopadení pytláka (100 000 Kč)
Velké šelmy - situace na Slovensku
• pro naše populace velkých šelem zásadní situace a
ochrana na Slovensku
• i zde tyto druhy legislativně celoročně chráněny
• v jejich ochraně se angažuje Lesoochranárské
zoskupenie VLK
• příslušné orgány v posledních letech povolují odstřely –
v rozporu se směrnicí o stanovištích, i když si
Slovensko a další, většinou východoevropské země,
vyjednaly výjimku (jejich populace jsou vyjmuty z
přílohy IV, ale ne z přílohy II!)
• kvóty pro odstřel vycházejí z mysliveckých statistik, ne
ze systematického monitoringu populací!
• medvěd – tzv. regulační lov (v případech kdy škodí či
ohrožují) – odstřel povolován MŽP na základě žádostí
(desítky ročně, např. 2007: 51 povolených odstřelů;
VLK: 51 úspěšných žalob)
• vlci se mohou lovit od roku 2009 v období 1.11.–15.1.
(2012/2013), v posledních letech s kvótou 120–150
vlků (stanovuje MZe podle žádosti krajských lesních
úřadů) – např. v sezóně 2011/2012 zastřeleno 135
vlků, jen v malé oblasti blízko našich hranic lov zakázán
– část okresu Čadca, např. Beskydy ale nechráněny
(Hnutí Duha podalo v roce 2011 stížnost k Evropské
komisi)
- odhad populace vlků na Slovensku 130–410 jedinců
(v jedné sezoně zabito 39–63 % populace)
- u nás se poslední dobou objevují méně
6
Velké šelmy – pobytové stopy
Vlk
- přední končetiny 5-tiprsté, stopa jen 4-prstá s otisky dlouhých drápů,
podlouhlejší než psí, větší mezera mezi dlaní a prsty, zadní stopy štíhlejší,
přímka mezi předními a zadními prsty (často jen u zadních), stopní dráha v linii
(čárování), trus o průměru 4 cm s kusy kostí a chlupy (typický pach), u kořisti
těžké rozeznat od toulavých psů!
vlk pes
Rys
- oválné stopy, nepravidelné, bez drápů, dlaňový polštářek je na horním
vrcholu mírně vyhloubený nebo rovný, mezi prsty více místa, trus
válcovitý s chlupy, páchne kočičinou, větší kořist načíná od kýt
Velké šelmy – pobytové stopy
Medvěd
- snadno rozeznatelné stopy, pětiprsté, trus různorodý (hromada či řídké lejno
– podle potravy), značení stromů (drásání a vyhryzávání kůry) – rovnoběžné
otisky drápů, záhryzy, chlupy, kořist otevírá břišní dutinou a vyžírá přednostně
vnitřnosti
Velké šelmy – pobytové stopy Kočka divoká (Felis silvestris)
• 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: DD; IUCN: LC; NATURA
(92/43/EEC): příl. IV; Bern: příl. II; CITES: příl. II
• z původního souvislého areálu od britských ostrovů
po střední Asii zůstalo v Evropě ostrůvkovité
rozšíření (reintrodukce)
• listnaté a smíšené lesy vrchovin a pahorkatin
(optimum do 400 m n.m., členitá území – úkryty ve
stromech či skalách), loví i v otevřené krajině (v
horských jehličnatých lesích jen vzácně), limituje ji
příliš sněhu, teritoriální (okrsek 50–350 ha),
přirozeným predátorem rys
• potravou hlavně drobní hlodavci, dále zajíci, ptáci a
d.
• v Čechách původní populace vyhubena na přelomu
18. a 19. století, na Moravě možný výskyt dodnes –
chybí ale informace
• neúspěšná reintrodukce na Šumavě (70. léta), ale v
Bavorsku úspěšná – možnost šíření k nám
• dnešní možné lokality: Bílé Karpaty, Podyjí (na
rakouské straně prý od roku 2007; chlupové pasti dřevěné
kolíky potřené výtažkem z kozlíku – kočka
prokázána podle DNA z nalepených chlupů),
plánován mezinárodní projekt
• zásadní potvrdit výskyt u nás
Stepní šelmy
• v současnosti na našem území dva druhy stepních šelem, u kterých
chybí údaje – nejsou uspokojivě známy ani ekologické nároky druhů –
ochrana závisí na případném monitoringu druhu
Tchoř stepní (Mustela eversmannii)
• 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: EN; IUCN: LC; NATURA (92/43/EEC):
příl. II + IV; Bern: příl. II
• u nás nížiny (Polabí, jižní Morava, JZ Čechy), ve druhé polovině
20. století značný úbytek, dnes potvrzen z jižní Moravy (Z okraj
areálu)
• kulturní stepi, lov hlodavců (hlavně sysel a křeček), žije v norách
• příčiny úbytku: změny zem. krajiny, úbytek hlavní kořisti
Šakal obecný (Canis aureus)
• v posledních desetiletích expanze areálu směrem na SZ (po
prudkém úbytku v 1.polovině 20. století a ochranářských
opatřeních) – od 80. let záznamy ze střední Evropy
• záznamy ze Slovenska a Rakouska (90. léta), u nás potvrzen v
roce 2006 (Uherskohradišťsko), 2010 Břeclavsko
• v Maďarsku a na Slovensku už mezi lovnou zvěří
• i naši myslivci hned zareagovali v médiích – panika
• LN: „Likviduje poměrně velké množství zvěře včetně spousty
chráněných druhů,“ dodává. Ochránci přírody a myslivci se se
šakalem potýkají především na Balkánském poloostrově. „Tam s
ním mají obrovské problémy, je to vrcholový predátor,“ říká
Kostečka.“
Vydra říční (Lutra lutra) –
konfliktní chráněný druh
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: VU; IUCN: NT; NATURA
(92/43/EEC): příl. II + IV; Bern: příl. II; CITES: příl.
II
• vlajkový druh ochrany mokřadů (je u nás
předmětem ochrany v 26 EVL)
• široce rozšířený palearktický druh, zasahující i
do orientu (v celém areálu dnes mezery –
někde i vyhubena – např. Švýcarsko,
BeNeLux)
• u nás byla hojná do počátku 20. století, poté
téměř vyhubena
• od konce 80. let opětovný nárůst populace,
který pokračuje (díky ochraně, zlepšování
kvality prostředí)
• u nás donedávna 3 izolované populace (SZ
Čechy, J Čechy, SV Morava)
• v posledních letech propojení populací, ale
české a moravsko-slovenské populace zatím
ne, bariéra toku genů (2006)
• dnes těžiště v JZ Čechách, dále SZ Čechy,
Vysočina, Karpaty (trvalý výskyt na 60 %
území ČR)
• repatriace v Jeseníkách (1997–2003)
• naše populace odhadována na 3200
dospělých jedinců (rok 2010)
1989–1992
2006
1997–2000
2011
7
Vydra říční (Lutra lutra)
• tekoucí i stojaté vody, doupata v březích, teritorium 15–80 km toku nebo 1–50 km2 kolem
rybníků (u nás do 28 km2, u samic menší) – podle potravy, důležité stromy v břehovém pásmu
• odkládání trusu na viditelných místech (kameny pod mosty)
• limitace druhu potravou, dostupnými úkryty a migračními koridory
• v průměru 3 rybníky za noc; obvykle solitérní zvířata, kromě rodinek
• dnes hustota vyder větší v rybniční krajině než v oblastech podhorských toků
• vydra je potravní oportunista, ryby tvoří ¾
potravy vydry – větší podíl v zimě
• nejčastěji ryby 5–15 cm, spotřeba do 1 kg
denně, v zimě až 1,5 kg
• např. Vysočina – 19 druhů ryb (nejdostupnější)
• dále ptáci, obojživelníci, plazi, hmyz, ovoce
• přirozená regulace populací ryb (dnes jen
velmi omezeně, střety s rybářstvím) – na
zvýšené množství ryb reaguje nárůstem
početnosti
• z hosp. hlediska největší vliv na chovných
pstruhových tocích a menších rybnících
• na Vodňansku i kapři o průměrné váze 3,5 kg
a délce 49 cm, z nich zkonzumováno v průměru
27 % hmotnosti (zhruba 1 kg)
• nechávání velkých zbytků ale není příliš časté
• kromě primárních i sekundární škody – stres
ryb – ty více nemocné a s menším přírůstkem –
chybí ale informace
• vydra nijak neg. neovlivňuje žádné chráněné
druhy živočichů (např. raci, škeble)
• rybářům nejvíce vadí stresování ryb a
nechávání velkých zbytků
Vydra a ryby
Vydra v ohrožení
Příčiny ohrožení druhu:
Hodně informací díky sběru mrtvých vyder –
koordinuje ALKA Wildlife, o.p.s. spolu s AOPK
ČR, nálezová databáze (dnes přes 350 údajů)
1. Kolize s dopravou
- potulky až 20 km za noc, migrace za potravou
či pářením (i mimo toky)
- nejčastěji zjištěná příčina úmrtí na silnicích,
hlavně dospělci (samci 57 %) – nejvíce konec
léta a jaro, mladí jedinci jen ojediněle (u nás se
vydry dožívají průměrně 4,6 let; nejstarší 15 let)
- problémy s překonáváním silnic celoplošné
(hustá síť drobných toků), kritičtější oblasti a
úseky: CHKO Třeboňsko (R34, R24), R52 –
Novomlýnské nádrže, R35 – Zubří (Vsetín)
• kritická místa: hráze rybníků bez podchodu,
nevhodné mosty, vysoké jezy v zastavěném
území
• opatření: instalace dřevěných lávek pod mosty,
rampy u jezů, naváděcí oplocení atd.
• vyšla metodika „Vydra a doprava“
(http://www.alkawildlife.eu/download/brozura_vydra_final.pdf)
Místa opakovaných úhynů vyder na silnicích v ČR
2. Násilná smrt
- pronásledování pro škody na
rybách a kožešinu (dříve více)
- nelegální odstřel z nenávisti
(rybáři, myslivci)
- železné čelisťové pasti, ubití
- otravy karbofuranem (v posledních
5 letech 14 vyder)
3. Regulace a znečištění řek
- zánik vhodných biotopů – hlavně
vybetonovaná koryta
- negativně působí i kácení stromů
podél toků
- kumulace polutantů (např. látky na
bázi PCB, těžké kovy)
Vydra v ohrožení
Vydra – ochrana v ČR
• u nás se ochraně a výzkumu vydry věnuje AOPK
Havlíčkův Brod, Stanice ochrany fauny AOPK ČR v
Pavlově, Český nadační fond pro vydru, ALKA Wildlife,
ÚBO AV ČR
Nespecifická ochrana – agro-envi programy (např.
Německo), kompenzační systémy, ochrana soustavou
NATURA 2000
- v ČR: budování podchodů, zprůchodňování (lávky)
- náhrada škod (115/2000 Sb.) – možná pokud se vydra
v době a na místě vzniku škody prokazatelně zdržovala,
škoda na sádkách a líhních pokud byly zajištěny proti
vydře, nutný znalecký posudek – u nás žádosti hlavně z
Jihočeského kraje a Vysočiny
- využívá menšina rybářů, ti si nemyslí, že by zákon řešil
problém, stále vidí řešení v regulaci počtů, zároveň, že je
postup k náhradě škod příliš obtížný
- osvěta – hlavně SOF v Pavlově, ČNFV
Specifická ochrana – záchranné programy
- v ČR chov vyder v zajetí (SOF Pavlov a některá zoo) péče
o poraněné vydry a jejich návrat, zapojení jedinců
do evropského programu
- repatriace v Jeseníkách – v letech 1997–2003
vypuštěno 29 zvířat do čtyř povodí – cílem vytvoření
„nášlapného kamene“, úspěšně založena populace, ale
asi by došlo k propojení i bez projektu, problémem
vypuštění nepůvodních samic (zřetelně geneticky jiné
než naše populace)
Náhrady škod v ČR
8
• u nás zpracován a schválen Program péče – pro roky 2009–2018, měl by
zahrnovat komplexní řešení
• cílem zajistit nezhoršení stavu z hlediska velikosti populace a plochy areálu
• hlavní opatření: osvěta cílových skupin (rybáři), minimalizace neg. vlivů
dopravy, další výzkum biologie druhu (sběr mrtvých jedinců, analýza vlivu
norka amerického, trus na genetiku, vliv vydry na populace a stres ryb),
ekonomické nástroje a informování o nich, důl. též pravidelný monitoring
• řeší se i optimalizace řešení střetů s rybáři, vypracování nové jednodušší
metodiky k náhradě škod
• potvrzen recentní bottle-neck (v letech 1970–1995) – v důsledku toho
současná efektivní velikost populace ČR nízká – zranitelná (v případě
regulace možný rychlý kolaps populace, při malém počtu odlovených zvířat
zase regulace neefektivní)
• geneticky u nás 3 populace: jižní Čechy, SV Morava, Jeseníky (vypuštěné)
Vydra – ochrana v ČR