Filosofie ochrany přírody
a současná situace ochrany
přírody u nás
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Historické pojetí přírody a zvířat
• v Egyptě zbožštění řady zvířat, v řecké kultuře příroda
posvátná (sídlo bohů)
• židovsko-křesťanská kultura - desakralizace přírody –
sporné, v ideologii ano (příroda sídlo ďábla), ale v
náboženské praxi ne (svatá místa a prameny)
• René Descartes (1596–1650) - popisné pojetí světa, který
postrádá svatost (zvířata jsou mechanické stroje, jejichž
funkci je třeba pochopit - oddělení těla od duše, kterou
zvířata nemají)
• Francis Bacon (1561–1626) – „příroda je děvka, kterou je
potřeba natáhnout na skřipec a vytlouct z ní všechna
tajemství“
• nacismus – extrémní ochrana přírody - odkazy do
pohanství – obdiv divokosti (kult predátorů - viz Nietzsche) –
návaznost na Darwinův výběr, tvrdé zákony na ochranu
zvířat – proti týrání, práci, experimentům (platné do r. 1997),
v kontrastu vegetariánství
• současná věda - snaha o objektivitu, někdy bez morálního
rozměru - experimenty se zvířaty (x den úcty k laboratorním
zvířatům v Koreji)
Koncept druhu
• koncepce druhu jako individuality (Tomáš Akvinský
1225–1274)
– úbytek jedinců není důležitý jako uchování druhu jako celku
– protikoncepce = hodnota každého jedince jako individuality
• druh jako konstantní jednotka vázaná na jiné druhy
(Carl Linné 1707–1778)
– základní koncept z předdarwinistického období
– když klíčový druh vyřadíme, systém přestane fungovat
– neplatí vždy (někteří invazivci fungují s původními druhy)
– závisí zda se druh chová pouze jako expandující či invazní –
vytlačuje původní druhy z niky
• vznik a zánik druhů (Charles Darwin 1809–1882)
– ve své době obrovská myšlenková revoluce
• vnímání druhu x individuality zvířete
– rozporuplnost antropogenního pohledu - posuzujeme dle jeho
vzhledu, velikosti a zejména sympatií (ohrožený parazit x
panda)
– rozporné vnímání zániku jedince (smrt mravence x tygra)
Hodnota druhu – subjektivní x objektivní
• Konrád Lorenz (1903–1989)
– vizuální harmoničnost a diverzita přírody
– imprinting v mládí, kdy se formuje estetika
– lidé chrání vyšší komplexitu organizmů (ochrana koně
proti hmyzím parazitům, kteří jsou v mikropohledu krásní,
ale velký živočich je komplexnější = krásnější)
• Edward Wilson (1929) - koncept biofilie – nerozdělitelné
pouto mezi člověkem a přírodou (otec sociobiologie)
• James Lovelock (1919) – teorie Gaia – Země jako živý
superorganizmus, schopnost samoregulace systémů (až
mystický základ - vědci kritizují)
Pohledy na ochranu druhů:
• často se chrání kvůli kráse a ne biodiverzitě (biologický
přístup nemusí být jediný legitimní)
• subjektivní parametry (někdy vhodnější než snaha po
vědecké objektivizaci)
• amatér x přírodovědec mají jiný pohled – např. komplexita
organizmů (mikro x makro hledisko) – estetika neměřitelná
• ekonomizace myšlení vede k vyčíslování hodnot druhů –
usnadňuje práci soudům a policii - ale objektivnost
diskutabilní
Hodnotové střety
ochrana přírody x věda
• sociobiologie - Richard Dawkins, Jan Zrzavý
– myšlení podobné ekonomům – tj. nadřazují svoje poznatky
ostatním vědám
– stejně jako Klaus = co se do sociobiologie nevejde, je
nepravdivé, ALE každá věda má vlastní předpoklady (včetně
sociobiologie), což neberou v potaz
– neuznávají etiku - nevysvětlitelná sociobiologií (filosofie
souborem polopravd) – lze z vnějšku studovat, čeho jsou lidé
schopni (Zrzavý)
• Rudolf Carnap – vše, co nelze ověřit nebo odvodit, je blábol (ALE
věda vychází z neověřitelných teorií)
• Larry Laudan– nerozlišuje tolik vědu a zbytek, spíše různé vědní
obory dle jejich předpokladů, různé úrovně teorií – např. evoluční
teorie přežila vše (ale také skrývá část nepotvrditelných
předpokladů)
• kritika hodnotového pozadí environmentalismu - od r. 2003
silná i na západě, v ČR anti-environmentalismus jako mainstream
(náš prezident) – souvislost s růstem důvěry ve vědu?
Koncepce kritizující ochranu přírody
• nejostřejší kritik – prof. Klaus
– nejznámější antiekologický prezident - názory vedou k izolaci
(mimo světový kontext nejen ochrany přírody) – v ČR z
důvodu funkce autorita, ale kikinózní sebeprezentace (až
extrémní názory – poradce Hájek popírání evoluce: „nejsem z
opice“)
– neoliberální koncepty (F. Hayek, M. Friedman – čistě
ekonomický pohled) – podnikatelé budou chránit druhy, když
na tom vydělají; příroda se bude chránit, až na to bude (ALE
část druhů a biotopů již zanikne)
– zvířata nemají práva, od kterých odvozujeme jejich hodnotu
(filozof Simon) - vychází pouze z ekonomie
– ekologové pořád varují, že něco dojde, ALE zdražení výrobků
způsobí, že je podnikatelé dodají ve větším, čímž se zlevní
– ekologizmus jako náboženství - přivolává globální katastrofu
(po ní očista), historický stav je rajský, mučedníci při
blokádách, posvátná čistota biopotravin
– zavádění pojmů končících na -izmus – dehonestování
protivníka NGO-izmus atd. (Klausova strategie)
Koncepce kritizující ochranu přírody
• protiargumenty
– chybný přenos předpokladů z ekonomie na
předpoklady ochrany přírody a estetiky – jde o střet
hodnot z dvou oborů
– ALE každá věda má vlastní soubor neověřitelných
předpokladů, na kterých je založena (Karl Popper)
– např. každý uznává hodnotu pravdy jako větší
než hodnotu lži
– ekonomisté kritizují možnost předpovědí do
budoucna (vymírání druhů) - v ekonomii
předpovědi nemožné – opět přenášení
předpokladů do ostatních oborů
– ALE vymírání se opírá o empirickou zkušenost,
částečně predikovatelné
Ochrana zvířat a osobnosti
• v celosvětovém kontextu ovlivnilo ochranu druhů
několik zásadních osobností – pionýrské projekty +
propagace (knihy a filmy, prezentováni jako hrdinové)
• Joy Adamsonová (1910–1980) – Příběh lvice Elsy,
první úspěšný návrat lvů do přírody, popularizace a
ochrana africké divočiny
• Gerald Durrell (1925–1975) – zakladatel ZOO Jersey
v r. 1959 – projekt Archy, kdy zvířata chytal za účelem
rozmnožení a návratu zpět do přírody
• Dian Fosseyová (1932–1985) – průkopnice ochrany
horských goril – konfrontační přístup k místním zabita
pytláky
• Jane Goodallová (1941) - výzkum šimpanzů (NP
Gombe v Tanzánii) - informovanost místních lidí, boj
proti těžařům, propojení s dalšími charitativními
projekty
• David Attenborrough (1926) – popularizace přírody
ve vědeckých a ochranářských souvislostech
• Zdeněk Veselovský (1928–2006) – 30 let vedl Zoo
Praha, propagátor etologie – žák Lorenze, program
pro koně Převalského
Které druhy chránit?
výběr druhů zasluhujících ochranu
• často subjektivní - chráníme je, protože je máme rádi (vlajkové)
• snaha o objektivizaci důvodu ochrany (deštníkové, klíčové, indikátorové druhy)
• vztah ke druhům – domácí (pozitivní) – invazní (negativní) - (druhy šířené s
člověkem – stepní druhy Panonie)
druh nebo populace
• fragmentace habitatů během antropocénu – rychlost změny znemožnila
adaptaci, chybí refugia a migrace znemožněna
• populace hrají zásadní roli pro zachování druhu (použití genetiky)
invazní druhy
• nejsou „naši“ – romantický koncept panensky „čisté“ přírody (Goethe a další
Němci) – konsekvence se zákony o rasové čistotě a ochraně přírody ve III. říši
• úvahy o pozitivním přístupu (křídlatka váže CO2, karas stříbřitý lepší než
kapr?), na vznik nového druhu se nedíváme pozitivně (křídlatka česká)
• ALE na některé invaze se nutíme dívat kulturně pozitivně (asiaté, afričané)
záchrana druhů
• vždy lepší zachránit v původním prostředí (pokud je málo jedinců hrozí, že
náhodně vyhynou)
• záchranné programy – vhodné ALE ze ZOO už se často není kam vrátit,
neuživí se (dravci)
• problém zaměření ZOO na dlouhověké krásné obratlovce
Kulturní konsekvence ochrany druhů
aneb proč projekty přizpůsobovat místním
• přístup v městské a agrární krajině
– vesnice („nutnost“ přírodu využívat – každodenní souboj až
boj o přežití, nutnost nabídnout alternativu)
– město (sledujeme dokumenty v TV – vyšší citlivost k
ohrožení, příroda vzácnější – ochranitelské sklony)
• kulturní tradice regionů
– vlajkový druh dané oblasti podpořen místními obyvateli
– konzumace všech dostupných zvířat (Asie, Afrika, J.
Amerika)
• kompetice s konkurencí
– vybíjení predátorů (pronásledování šelem, symboly z
„přemožených“ jedinců)
– demonstrace síly podmaněním silného soupeře (chovy
dravců a šelem)
Kulturní konsekvence ochrany druhů
- náboženské pozadí vztahu k druhům
– biblické „podmaň si zemi a její tvorstvo“ vzniklé v
kontextu souboje s přírodou v době vzniku
(antropocentrizmus), podpora prům. revoluce
– evangelíci – nucený exodus do nehostinných krajin –
souboj s přírodou = ještě vyhrocenější ničení (kácení
stromů a zasypávání pramenů)
– moderní přístupy (T. Halík) – interpretace „chraň, co ti
bylo svěřeno“
– specifika islámu, buddhismu a přírodních náboženství
(souboj i úcta, posvátné druhy, někdy apatie k utrpení
živých jedinců)
– např. islám (právo lovu nejen panovník = masové
vybíjení), není institut milosrdné smrti jako v Evropě
(naopak dělej jak umíš = další šance?)
– Indie - preferované druhy (kráva) mají nemocnice,
vegetariánství
Konsekvence a problémy OP v ČR
- období před a pozměně režimu
• původní ochranářská hnutí v komunismu na
hranici legality (po sametové revoluci morální
kredit), zájem lidí na řešení problémů
(znečištění)
• změna vlivu na přírodu
– komunismus 50-90. léta - průmyslové znečištění,
scelování (homogenizace krajiny)
– kapitalismus od 90. let - fragmentace krajiny,
znečištění auty (zplodiny prach), opuštění krajiny
(zarůstání)
• v 90. letech vnímání OP ovlivněno
ekonomickou transformací – z pohledu jejích
vůdců vnímána OP jako brzda rozvoje
Střety ochrany přírody při budování
kapitalizmu v 90. letech
• očerňování občanských a ochranářských hnutí ze
strany vlády – zařazení ekologických iniciativ na
seznam teroristických organizací sledovaných
tajnou službou – toto pojetí se daří ve společnosti
udržovat
• od 90. let značná profesionalizace ochrany přírody
– přechod od dobře míněných subjektivních akcí k ochraně
na vědeckých základech – ALE špatná komunikace s
veřejností, nestabilní pozice OP (časté rušení pracovišť)
– zlepšení situace po vstupu do EU – tlak legislativy na
zajištění ochrany přírody a monitoringu (NATURA) –
zapojení vědců ze začátku slabé - s odborností se
vyhlášení lépe prosazovalo (často ale pocitové) - vysoký
status vědy v politice – dosud se nediskreditovala (na
západě ano – jaderný program, eugenika)
Nové perspektivy ochrany druhů
• Evropská divočina - L. Miko – ponechání části území
přírodním procesům; je otázkou, zda návrh projde
• Nová divočina - J. Sádlo + V. Cílek (skládky, brownfieldy,
výsypky)
• radikální disturbance – silné narušení součástí přírodních
procesů + obnovování kulturní krajiny - stav před 100-200 lety
(nutné pro pionýrské druhy a druhy závislé na činnosti člověka
– sysel)
• komunikace s veřejností
– v předchozí době ochrana přírody jako nezasahování a
znepřístupnění území
– při změně paradigmatu třeba vysvětlit (vypalování, pojezd tanku)
• ekosystémové služby – kalkulace přínosu dané krajiny pro
člověka – poskytuje protiargument, ale dosti problematická
• „ekologická stopa“
– kalkulace personálního vlivu na prostředí (ha)
– ekologičnost lze kalkulovat i pro výrobky (zátěž CO2, energie)
• legislativa x skutečný přínos pro přírodu (rozpory ale lze využít)
• zelená politika
– střet různých koncepcí: etický ekolog/pragmatický politik (Patočka
x Bursík)
– po úspěchu zákonitý krach – dobrá perspektiva, protože
environmentální problémy sílí
Současný stav ochrany přírody v ČR
(Summary z předešlých hodin)
Stav populací živočišných druhů v ČR
- poměrně vysoká druhová bohatost v ČR (dána morfologií, historií atd.)
- hlavní faktory ovlivňující přežití druhů: destrukce a fragmentace krajiny (včetně
novodobých fenoménů – např. doprava, větrné elektrárny…), zánik tradičního hospodaření,
zarůstání krajiny, moderní technologie (eutrofizace, změny ve společenstvech), invazní druhy,
ekonomismus a zájmy obyvatelstva, lhostejnost
Bezobratlí – ochranářsky významné druhy přežívají ve fragmentech
- původní reliktní stanoviště (ideálně pod územní ochranou)
- velká část závislá na dřívějším hospodaření člověka v krajině (sekundární
bezlesí) - dnes na managementu (ten s různým úspěchem, není možné nahradit
původní velkoplošně mozaikovité hospodaření)
Obratlovci – hojné jsou především přizpůsobivé druhy (generalisti), případně druhy
nekonfliktní, druhy vázané na hojné biotopy…
- u ryb fragmenty původních populací (nutná ochrana zbývajících lokalit)
- u obojživelníků a plazů – pokračující úbytek v celosvětovém i národním měřítku,
který se nedaří příliš zastavit, jen omezená přizpůsobivost rychlým změnám
- u ptáků a savců – v posledních asi 20 letech nárůst populace četných chráněných
druhů (odezva na ochranářská opatření včetně legislativy), na druhou stranu se
nedaří zastavit úbytek běžných druhů; relativně přizpůsobiví živočichové, ale ve
střední Evropě pod enormním tlakem civilizace a cíleného pronásledování – z toho
důvodu populace zranitelné
Zajímavou alternativou nová divočina (nestabilita vlivem disturbancí)
Současný stav ochrany přírody v ČR
Současný stav společnosti v souvislosti s OP
Pozitivní aspekty – rozvinutá legislativa (především díky 90.
letům a vstupu do EU), zatím ještě funkční MŽP a AOPK ČR,
všeobecně relativně vysoké „ekologické“ povědomí (často ale
jen např. třídění odpadů apod.), média částečně slouží jako
postrach (nejen korupce, ale i porušování jiných zákonů)
Negativní aspekty – komunismus - oddělení člověka od půdy
a krajiny; ekonomismus – nástup od 90. let, pokračující
odtržení člověka od přírody (konzum - supermarkety + TV),
vše je dnes ovlivněno ekonomickými aspekty
- vztah lidí k přírodě – především na vesnici se výrazně
nezměnil vztah jednotlivce k přírodě (min. v posledních 200
letech - pořád si lidí rádi střelí), celkově všude lhostejnost,
neznalost souvislostí, preference krátkodobého zisku místo
dlouhodobého přínosu (s takovými lidmi se dnes politikům
dobře pracuje)
- antienvironmentalismus - zelené názory považovány za
nebezpečné, radikální, nepřípustné, omezující svobodu (vliv
vlády V. Klause a ODS)
- dnes stupňování (až militantní) – probíhá cílená likvidace OP
– na politickou objednávku (MŽP, podobně Slovensko) –
slučování a likvidace fungujících pracovišť, snižování rozpočtu
OP, dosazování politických kreatur a laiků na důležitá místa,
to vše za podpory obyvatelstva
Nedostatky fungování OP
• nedostatečná komunikace s médii, zájmovými
skupinami, veřejností (např. EVL, odůvodnění
postupů)
• nestabilita zodpovědných orgánů (časté střídání,
rušení apod.)
• stále větší politizace AOPK ČR (až zrušení)
• nejednotnost názorů, postupů (vs. jednotný názor
masy rybníkářů, zemědělců, lesníků, myslivců…) –
nutné zdokonalení metod (legislativa, management,
praktické aspekty OP)
• OP stále jen minoritním zájmem hrstky nadšenců –
nutná aktivní účast celé společnosti
• „zelení paraziti“ – špatné nastavení rozdělování
„zelených“ peněz (zakázky vyhrávají velké neodborné
firmy), nedostatečná kontrola a postihy, „odborníci“ na
objednávku
Jaké jsou reálné možnosti ochrany v současnosti:
- využívat národní legislativu – ZCH druhy, územní ochrana,
zákony, ČIŽP
- využívat mezinárodní legislativu – NATURA 2000, směrnice
- využívat zpracované mezinárodní metodiky – např. IUCN
- zapojení každého jednotlivce ve smysluplné ochraně
konkrétních lokalit a populací druhů (síť zásadních lokalit
známá, monitoring v místě pobytu, zaměření na aktuálně
ohrožené lokality či populace – např. antropogenní biotopy,
okraje měst, NP Šumava a d.)
- možnost spolupráce s ochranářsky zaměřenými
organizacemi (např. ČSO)
- zapojení každého jednotlivce do postupné přeměny postoje
lidské společnosti k ochraně přírody (nemyšleno k třídění
odpadu; viz další slajdy)
- spíše hledání kompromisů než velké změny ve společnosti,
kličkování ve složité byrokracii, ekonomických a politických
zájmech (tzv. veřejný zájem)
- velmi cenná účast každého jednotlivce a jejich spolčování („v
zákopech“) – nutná účast vzdělaných lidí (interdisciplinární
spolupráce)
Současný stav ochrany přírody v ČR
Výzvy v ochraně přírody v ČR
- cílená osvěta a práce s jednotlivými skupinami
obyvatelstva (důležitá ale zpětná vazba)
- environmentální výchova od základních škol, rozvoj
současných organizací s celorepublikovým dopadem
– cílem zodpovědnost dalších generací za přírodu a
krajinu - žít jakoby na přírodě záleželo („udržitelný
rozvoj“), (problém s výchovou doma)
- razantní politická síla – nejlépe environmentálně
motivovaná politická strana se schopnými politiky,
prosazení a udržení zásadních legislativních opatření
a fungujících struktur bez diktátu politické moci (např.
NATURA 2000)
- média – nutné zapojení nejsledovanějších
mediálních kanálů – nejlépe mediální agentura
věnující se této práci, nová média – to vše nutné pro
komunikaci a aktivní zapojení veřejností (v
současnosti volné pole působnosti) – pro komunikaci
s běžným člověkem důležitý vhodný výběr argumentů
a metod k propagaci ochrany přírody (viz BROZ)
- velmi důležitá role environmentálních hnutí jako
nositelů občanské inteligence (upozornění na zásadní
problémy – včetně radikalismu), např. Hnutí Duha,
NeseHnutí, Greenpeace a d.
- nutné domluvit se, na čem v OP opravdu záleží –
napříč organizacemi (Fórum ochrany přírody)
- posilování pozice vědeckých ochranářsky zaměřených
společností (např. ČSO, ČSE, ČBS, ČSPE a další) –
jejich zapojení při řešení konfliktních situací nadále
nutná
- užší zapojení vědecké komunity do ochranářských
témat (podpora Conservation biology, Restoration
ecology a dalších proti současným trendům) – nutné
především zapojení na úrovni vysokých škol
- cílená spolupráce s nejproblematičtějšími zájmovými
skupinami („manažéři krajiny“, „průmyslníci v přírodě“,
„obhájci tradiční exploatace“ – lesníci, zemědělci,
rybníkáři, myslivci, rybáři, lovci) – specializované
organizace
- vhodné propracování problematiky ekosystémových
služeb a jejich zavedení do legislativy a databází –
převedení hodnoty přírody a krajiny (včetně
přítomnosti jednotlivých druhů) na peníze – kvůli
současnému ekonomismu
Výzvy v ochraně přírody v ČR