Historie chemie Osnova 1. Význam chemie a její úloha v dějinách lidstva. Starověké období - významná střediska vývoje starověké společnosti, starověké chemicko- technologické znalosti. 2. Chemie Řecka a Říma (období antických představ o složení látek aneb jak souvisí filozofie s chemií) 3. Období alchymie - úloha alchymie ve vývoji chemie, alchymie čínská, helénistická, egyptská a arabská. 4. Evropská středověká alchymie, soustava látek, významní alchymisté a alchymistické spisy, významní čeští alchymisté. 5. Období iatrochemie a pneumochemie – vznik chemie jako vědy, období kvalitativní chemie - 17. a 18. století 6. Období kvantitativních zákonů a základů chemie přerod chemie v exaktní vědu. Vývoj chemie v 19. století , osvícenství a počátky novodobé chemie. Lavoisier a následovníci. 7. Období kvantitativních zákonů a základů chemie, přerod chemie v exaktní vědu. 8. Vývoj pojmu atomová váha, vývoj názorů na slučování atomů. 9. Vývoj názorů na stavbu atomu. Objev radioaktivity, modely atomu, periodizace prvků. 10. Vývoj českého chemického názvosloví. 11. Alfréd Nobel a nositelé Nobelových cen za chemii. 12. Jedy v historii. 13. Historie chemické výroby v České republice a její současnost. 1. Význam chemie a její úloha v dějinách lidstva Vývoj na zemi Periodizace vývoje chemie § Starověké (protochemické období) do přibližně 4. stol.n.l. § Období antických představ o složení látek § Alchymické období alchymie egyptsko-řecká (helénistická) alchymie arabská alchymie ranného a pozdního středověku § Vznik chemie jako vědy a její kvalitativní rozvoj – do konce 18. století § Období sjednocování chemie - iatrochemie, pneumochemie, flogistonová teorie a antiflogistický systém Lavoisierův § Vznik kvantitativní chemie a její diferenciace – 19. století § Nejnovější období – od začátku 20. století Jiná pojetí periodizace (podle V. R. Novotného) § Počáteční období chemie § vývoj názorů na strukturu hmoty asi od 12. stol. př.n.l. do vytvoření Daltonovy atomové teorie v r. 1807 § Období vzniku chemie jako exaktní vědy § do formulování Mendělejevova periodického zákona v r.1869 § Období systematické chemie § do vytvoření Bohrova modelu atomu v r. 1913 § Období fyzikalizace chemie § do prvních aplikací kvantové teorie v chemii – vlnově mechanický výklad chem. vazby – Heitler, London 1927 § Období kvantové chemie § 1927 - dosud Malá lekce dějepisu Doba kamenná Paleolit Mezolit Neolit Eneolit (doba měděná) Doba bronzová Doba železná Pojmy: starověk (antika), středověk (počátek a konec) Starověk (významná střediska vývoje starověké společnosti Mezopotámie, Babylónie, Egypt, Řecko) Starověké chemicko-technologické znalosti Pyrotechnologie (technologie využívající oheň) § využívání ohně při přípravě stravy - zlepšení stravitelnosti, konzervace potravin, zvýšená hygieny § hutnická výroba a slévání kovů § bronz a železo - srovnání vlastností, doba bronzová vs. doba železná ryzí kovy zlato, slitina Au s Ag (= asem - Egypt, élektron - Řecko) měď železo (meteorické železo) rtuť antimon slitiny řemeslné dovednosti § hrnčířství 8. tisíciletí př.n.l. § výroba stavebních materiálů 8. tisíciletí př.n.l. § opracovávání kovů 7.-6. tisíciletí př.n.l. § výroba kovů z rud 4. tisíciletí př.n.l. § výroba skla 4. tisíciletí př.n.l. § další dovednosti: výroba barev, konzervování potravin, vydělávání kůží, výroba vonných látek a „kosmetických“ přípravků, výroba léčiv a jedů, výroba piva, vína a octa … § nerostná a rostlinná barviva prehistorické malby - pigmenty: černé (saze, dřevěné uhlí, galenit PbS, antimonit Sb[2]S[3], magnetit Fe[3]O[4] červené (krevel Fe[2]O[3], realgar As[2]S[2] žluté (auripigment As[2]S[3] zelené (malachit CuCO[3].Cu(OH)[2] modré (azurit ) hnědé (burel MnO[2]) Pojmy: iindigo, antický purpur, klejt PbO (massicot), olověná běloba, okr, suřík Pb[3]O[4], malachit, spodium, turecká červeň, alizarin, kamence ) 2. CHEMIE ŘECKA A ŘÍMA Období antických představ o složení látek aneb jak souvisí filozofie s chemií základní metody poznání ve starém Řecku POZOROVÁNÍ ANALOGIE HYPOTÉZA opovrhování praktickou činností Rozdělení starořecké filozofie § „předsokratovské období“, naivní přírodní filozofie 600 – 400 př.n.l. nedochovalo se žádné ucelené filozofické dílo po roce 585 př.n.l. – první názorově ucelená škola myslitelů IÓNSKÁ (MILÉTSKÁ) 28. květen 585 př.n.l. datum vzniku filozofie ú vytvořila přírodně filozofické koncepce, jimiž začíná vývoj řecké filozofie ú dosavadní předvědecký obraz světa vycházel z empirie, Milétská škola pátrá po důvodu a principu ú hledá substanci společnou pro rozmanitost světa – společný původ, prvopočátek – ARCHÉ (materiální, homogenní a elementární) THALÉS Z MILÉTU ARCHÉ = APEIRON HYDOR (neurčitá voda), která při zhušťování vytváří veškerou mnohotvárnost přírody ANAXIMANDROS APEIRON (neomezeno) je zbaveno smyslové konkrétnosti, která je vlastní pralátce ANAXIMENÉS ARCHÉ = APEIRON AER = VZDUCH HÉRAKLEITOS Z EFESU podstatou věcí je oheň XENOFANES- pralátka země ANAXAGORAS základem je nesčíslné množství nesmírně malých, nekonečně dělitelných, neměnných částic zvaných spermata ELEJSKÁ ŠKOLA Eleaté dospěli k myšlence stálého a neměnného jsoucna, nevznikajícího ani nezanikajícího, položen základ k formulaci teorie materiálních částic v učení atomistů PARMENIDES EMPEDOKLES položil základ k teorii čtyř živlů: voda, vzduch, oheň, země ATOMISTÉ LEUKIPPOS DEMOKRITOS z Abdér * období rozkrývání rozporů filozofického myšlení, položen základ metafyziky, logiky a přírodní filozofie: Sokrates, Platon, Aristoteles resize_foto_index_v Soubor:Aristoteles Louvre.jpg věnuje se nauce o čtyřech příčinách jsoucna ke vzniku konkrétních věcí je potřeba: ú látka ú forma (tvar) ú účel ú hybná příčina (za nejvyšší považuje boha) střídání látky a formy (každá látka se vyznačuje určitou formou a naopak, změnou formy se mění látka, na začátku celé posloupnosti existovala látka bez formy – pralátka) vychází z Empedoklovy představy o čtyřech živlech, tyto „živly“ však nejsou prvotní, ale jsou kombinací vlastností: OHEŇ teplý a suchý VZDUCH teplý a vlhký VODA vlhká a chladná ZEMĚ suchá a chladná Aristotelovo učení přetrvalo do středověku- mj. filosofický základ alchymie § doba po Aristotelově smrti (322 př.n.l.), stoikové a epikurejci - zájem o člověka a etiku EPIKUROS ze Samu Pojmy: minium, koniin, olověný cukr, bílé olovo, iluminování, galenika (Galenos z Pergamu) 3. Alchymické teorie a vývoj alchymie che14 Etymologie slova alchymie Alchymie exoterická (= praktická) změnila se v chemii esoterická (=mystická, spekulativní) spojení alchymie s okultními naukami (magie, astrologie, náboženské pověry Základy alchymistického učení ú Představa 7 existujících kovů ú Základní teorie stavby hmoty (Teorie čtyř elementů, Teorie rtuti a síry Teorie Tria prima ú Transmutace ú Symbolika ú Řemeslo a lučba ú Smaragdová deska (ideový podklad alchymie) a představy alchymistů o světě Hlavní cíle alchymistů Vznik alchymie a jak se dostala alchymie do Evropy Ve starověké Alexandrii (- založené 331 př.n.l. Alexandrem Makedonský) se alchymie zrodila z kulturního střetu egyptské a řecké civilizace . Vznikla spojením: ú Dovedností metalurgů ú Znalosti lučby ú Řecké přírodní filozofie ú Hermetiky ú Egyptských znalostí a magické praxe ú Mýtů a legend Čínská alchymie představa 5 živlů-wu-sing: dřevo, oheň, země, kov a voda, z nichž je složena veškerá hmota. Později se k nim přidala dvojice dynamických sil, které jsou v protikladu jin-jang. Převládá esoterická alchymie, cílem získání nesmrtelnosti, snaha po výrobě zlata se nerozvinula. Zákaz soukromého ražení mincí nebo výroby falešného zlata, 144 př.n.l. císař Ting Cou Jen (asi 350 – 270 př.n.l.) Wej Po Jang (2.stol. př.n.l.) někdy ztotožňován se zakladatelem taoismu Lao-c´, autor nejstaršího zachovaného alchymistického rukopisu z 2. nebo 3. stol. př.n.l. V Číně byla objevena např. výroba papíru (roku 102 nebo 105 n.l.), černého střelného prachu (682 n.l.), porcelánu, také hedvábí, arsenu, zinku. Z Číny pochází návod na výrobu kyseliny dusičné (863 n.l., v Evropě až roku 1295), výroba alkoholu destilací (až 80%) (670 n.l.) umění destilace, sublimace, krystalizace Čínská alchymie zanikla asi ve 13. století n.l. bez návaznosti na chemii. Arabská alchymie Jabir ibn Haiyan (Geber) sulfomerkurová nauka oheň + vzduch = síra voda + země = rtuť Abú Bakr Muhammad ibn Zakariyya al-Razi (Rhazes) alchymická soustava látek a zařízení Abú Alí al-Husain Ibn’ Abdalláh Ibn Síná (Avicenna) (Kánon lékařství) 4 Evropská středověká alchymie, soustava látek, významní alchymisté a alchymistické spisy, významní čeští alchymisté. Evropská středověká alchymie Isaac Newton Ženy v alchymii: Hypatiá, Kleopatra, Marie Židovka Albertus Magnus (Doctor Universalis)(1193-1280) Roger Bacon (1214 – 1292 ?) Arnald z Villanovy (1235 -1311) Raymundus Lullus (1232/33 ? - 1315) Paracelsus ( Phillippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim 1493 – 1541) Bernardus Trevisanus (1406-1490 ?) Johann Friedrich Böttger ( 1682 - 1719 ) Johann von Kunckel (1630-1703) Hennig Brandt (1630 - 1692) Johann Konrad Dippel (1673 - 1734) Johann Rudolf Glauber (1604 – 1668) Alchymie v českých zemích Alchymisté na dvoře císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600) sám alchymii neprovozoval bohatí mecenáši, které často podpora alchymie dovedla k bankrotu: císař Rudolf II Vilém z Rožmberka (1532–1592) Petr Vok (1539–1611) Albík z Uničova Jan Zbyněk Zajíc z Hasenburku Tadeáš Hájek z Hájků (1525-1600) Bavor mladší Rodovský z Hustiřan (1526-1600) Michael Maier (1568-1622) Daniel Stolcius (1600-1660?) Dobrodruzi a podvodníci: Michal Sendivoj John Dee Edward Kelley Alessandro Scotta Barbora Cilská,vdova po císaři Zikmundovi Význam alchymie: * Objev mnoha významných látek a poznání jejich vlastností (přínosem evropských alchymistů byla především příprava silných minerálních kyselin – kyselina solná, sírová, dusičná, lučavka královská, alkálie (soda, potaš, vápno, salmiak), v objevech nových prvků alchymie nepokročila - dogma počet kovů = počet planet), antimon, dávivý kámen, ledek draselný a jeho výroba * Propracování experimentálních technik a postupů (filtraci, extrakci,sublimaci, destilaci a rovněž různé způsoby žíhání) * Zavedení nových aparátů - chemické přístroje: řada i v současnosti používaných přístrojů byla zavedena alchymisty (destilační aparatury, kelímky, třecí misky, baňky, reagenční lahve atd. * Rozvoj řemeslných výrob (metalurgie, sklářství, keramika, barvířství, léčiva, vonné látky), vznik a rozvoj lékáren * Překlady spisů antických filozofů a jejich uchování do novověku 5. Období iatrochemie a pneumochemie – vznik chemie jako vědy, období kvalitativní chemie - 17. a 18. století příliv zlata a stříbra z nově objevené Ameriky - význam umělé výroby zlata klesá Iatrochemie z řeckého iátros = lékař alchymie má připravovat nikoliv zlato, ale léky Theophrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim (1493 - 1541) rozšířil původní sulfomerkurovou teorii - trojlátková soustava (síra, rtuť, sůl) Laudanum - opium (tišení bolestí) FeCl[3 ](léčba chudokrevnosti) éter (povzbuzující účinky, anestesie) KCl (protihorečnatý lék) Sal mirabilis - Na[2]SO[4] (projímadlo) Andreas Libavius (?1540-1616) Angelo Sala pseudo-Basilius Valentinus (?konec 16. stol.) ve skutečnosti asi neexistující autor, podvrhy (Vítězný vůz antimonu) použití sloučenin Sb v medicíně (proti lepře, vředům, moru, nemocím plic, bolestem žaludku ad.) vinan antimonylo-draselný - dávivý kámen Význam iatrochemie § odstranění mýticko-alegorického alchymického nánosu § rozšíření znalostí o biologicky aktivních látkách § předchůdce moderní farmakologie § v zásadě nepřekročila alchymické teorie Pneumatická a flogistonová chemie § plyny (=duchové) odedávna zajímaly alchymisty § bylo je možné získat v relativně čistém stavu § zákonitosti chování plynů jsou relativně jednoduché Johann Baptist van Helmont (1577-1644) pokus s vrbou Robert Boyle (1627-1691) zákon Boyle - Mariottův (1662/1667) p.V= konst. Flogistonová teorie všechny hořlavé látky obsahují flogiston blíže neurčená těkavá látka při hoření látek se flogiston uvolňuje kovy se skládají z "vápna" (= calx = oxid kovu) a flogistonu zahříváním kovu se flogiston uvolňuje a zbývá "vápno" (oxid) Významní zastánci flogistonové teorie a jejich díla: Johann Joachim Becher (1635-1682) Joseph Black (1728-1799) Henry Cavendish (1731-1810) Joseph Pristley (1733-1804) Carl Wilhelm Scheele (1742-1786) Význam flogistonové teorie první ucelený teoretický systém založený na experimentu flogistonová teorie jednotně vysvětlovala (ovšem chybně): - hoření, kalcinaci (=oxidaci), redukci oxidů - rozpouštění kovů v kyselinách - dýchání živých organismů zaměření na praktické aspekty chemie negativa: přetrvávající empirický a popisný přístup, představa flogistonu je zásadně nesprávná 6. Vývoj chemie v 19. století , osvícenství a počátky novodobé chemie. Lavoisier a následovníci. Období kvantitativních zákonů a základů chemie přerod chemie v exaktní vědu w Michail Vasiljevič LOMONOSOV (1711-1765) w Antoine Laurent de LAVOISIER (1743-1794) w John DALTON (1766-1844) w Amadeo AVOGADRO hrabě z Quaregny a Cerrety((1776-1856) w Jöns Jacob BERZELIUS (1779-1848) w Fridrich WÖHLER (1800-1882) w Justus Freiherr von LIEBIG (1803-1873) w Louis Joseph GAY-LUSSAC (1778-1850) – dělení kationtů (H[2]S) w Alexander von HUMBOLDT (1769-1859) Chemická revoluce - Lavoisier a následovníci Antoine Laurent Lavoisier (1743-1794) - zakladatel moderní chemie zavedení striktně kvantitativního přístupu vyvrácení flogistonové teorie teorie hoření - oxidační teorie Morveau, Berthollett a Fourcroy Méthode de Nomenclature Chimique (1787) (Metoda chemické nomenklatury) Traité élémentaire de chimie (1789) (Elementární učebnice chemie) Martin Heinrich Klaproth (1743-1817)- systematizace minerálů podle jejich chemického složení Torben Olaf Bergmann (1735-1784) 7. Období kvantitativních zákonů a základů chemie přerod chemie v exaktní vědu w Zákon zachování hmotnosti Michail Vasiljevič LOMONOSOV (1711-1765) -1760 Antoine Laurent de LAVOISIER (1743-1794) - 1779 w Zákon stálých poměrů slučovacích Joseph Louis PROUST (prút)(1754- 1826) – 1799 w Zákon násobných poměrů slučovacích w Zákon parciálních tlaků plynů - 1808 John DALTON (1766-1844) w Objemový w Louis Joseph GAY-LUSSAC (gé lysak) (1778-1850) - 1808 Alexander von HUMBOLDT (1769-1859) w Zákon vylučovacích poměrů ekvivalentů při elektrochemických dějích Michael Faraday (1791-1867) w Avogadrův zákon -1814 Amadeo AVOGADRO hrabě z Quaregny a Cerrety((1776-1856) w Zákon stálosti tepelného zabarvení reakce -1840 Herman Heinrich HESS (1802-1850) w Rozvoj atomové a molekulové teorie Dalton, Avogadro Jöns Jacob BERZELIUS (1779-1848) w Nové objevy v oblasti syntézy Fridrich WÖHLER (1800-1882) konec vitalistických představ, syntéza močoviny Justus Freiherr von LIEBIG (1803-1873)- minerální teorie, zákon „minima“, antivitalista w Eduard Buchner – biochemie, enzymologie Pojmy: vitalismus 1860 Cannizarro – Mezinárodní kongres chemiků v Karlsruhe 8. Vývoj pojmu atomová váha, vývoj názorů na slučování atomů. DALTON – formuloval pojem atomová váha (dnes relativní atomová hmotnost) vodíkový základ → H = 1 hypotéza o principu největší jednoduchosti BERZELIUS určil dosti přesně hodnoty atomových vah v roce 1829 z 53 známých prvků určil 12 chybně za základ zvolil kyslík O = 100 Chemický kongres v roce 1888 český chemik Bohuslav Brauner, návrh pro základ O = 16, potvrzeno v roce 1901 na kongresu v Paříži (souhlas Mendělejeva) HUMPREY DAVY (1778-1829) elektrochemická teorie – publikovaná 1807 Jöns Jacob BERZELIUS (1779-1848) – dualistická teorie - 1819 typová teorie Jean Baptiste-André DUMAS (1800-1884) Charles Frederic Gerhardt [žerár] (1819-1856) Introduction à l'etude de chimie par la systéme unitaire (1848) (Úvod do studia chemie podle unitárního systému) nová typová nauka Friedrich August von Stradonitz KEKULÉ (1829 – 1896) 9. Vývoj názorů na stavbu atomu. Objev radioaktivity, modely atomu. Demokritos a Leukippos (atomisté, staré Řecko) domnívali se, že všechna hmota se skládá z nepatrných částeček – atomů – dále nedělitelných (řec. atomos = nedělitelný) vlivem Aristotela a jiných filozofů, kteří se zabývali „pralátkami“ teorie upadla v zapomenutí Robert Boyle (17. století) – Skeptický chemik – návrat k atomismu Isaac Newton – názor podobný názoru Demokrita John Dalton (anglický chemik, 1808) atomová teorie = každý z prvků se skládá z nesmírně malých, dále nedělitelných, stejných atomů (je tolik prvků kolik je různých atomů) Amadeo Avogadro zavedl pojem molekula, dospěl k názoru, že i jednoduché plynné látky existují jako dvouatomové molekuly Lord Kelvin (1824-1907) v roce 1867 „atomy jsou kruhové útvary, které se otáčejí jako kruhy dýmu“ Novodobý vývoj Wilhelm Conrad Roentgen (1845-1923) · paprsky X, 1895 Antoine Henri Becquerel (1852-1908) · objev radioaktivity, 1896 Joseph John Thomson (1856-1940) · objev elektronu, 1897 · isotopie, 1912 Pierre Currie (1859-1906), Marie Sklodowska (1867-1934) · objev Po, Ra, 1898 · pojem radioaktivity Frederick Soddy (1877-1956) · spontánní rozklad radioaktivních prvků, · pojem isotopu, poločasu · výpočet uvolněné energie Ernest Rutherford (1871-1937) · planetární model atomu, 1911 Niels Bohr (1885-1962) · orbitový model atomu, 1922 Max Planck (1858-1947) · nespojitá emise a absorpce záření, 1900 Louis Victor Pierre Raymond de Broglie (1892-1987) · kvantová teorie, 1924 Erwin Schrödinger (1887-1961) · kvantová mechanika (1926) · vlnová rovnice, 1926 Werner Karl Heisenberg (1901- 976) · princip neurčitosti, 1927 Gilbert Newton Lewis (1875-1946), Irving Langmuir (1881-1957), Linus Pauling (1901-1994) · teorie chemické vazby · teorie orbitalů Glenn Seaborg (1912-1999) · transmutace 1941-1951 - syntéza transuranů Periodizace prvků Antoine Laurent Lavoisier (1743-1794) Méthode de Nomenclature Chimique (1787) Johann Wolfgang Döbereiner (1780-1849) · triády, 1817 průměr atomových hmotností prvků ve triádě je přibližně roven atomové hmotnosti prostředního prvku Alexander Émile Béguyer de Chancourtois (1819-1886) · tellurický šroub, 1862 prvky seřazeny ve spirále, prvky s podobnými vlastnostmi na vertikálách Te uprostřed spirály Þ název "telurický šroub" William Odling (1829-1921) · relativně dokonalé uspořádání, 1864 John Alexander Reina Newlands (1838-1898) · pravidlo oktáv Periodická tabulka Lothar Meyer (1830-1895) Dimitrij Ivanovič Mendělejev (1834-1907) seřazení podle stoupajících atomových vah (65 tehdy známých prvků) přeřazení určitých prvků na nové místo podle vlastností, nikoliv podle atomové váhy, předpověď dosud neobjevených prvků. 10. Vývoj českého chemického názvosloví. Historie chemie je úzce spjata s historií chemického názvosloví Stav názvosloví je odrazem našich znalostí Alchymická nomenklatura a její charakter Problémy alchymické nomenklatury složité alchymické značky komplikovaly komunikaci názvy a značky sloužily především k utajení rostoucí počet známých sloučenin vyžadoval rostoucí počet značek názvy a značky se stávaly naprosto nepřehlednými a nezapamatovatelnými chyběla jednotící teorie Vývoj racionálního chemického názvosloví - Lavoisier, Dalton, Berzelius Pokusy o racionalizaci názvosloví Nicolas Lemery (1645 - 1715) Torbern Bergman (1735-1784) De Morveau, Lavoisier, Bertholet, Fourcroy, charakter nové nomenklatury - umožňuje logické utřídění chemických látek a jejich reakcí, název charakterizuje některé vlastnosti látky, jde o slovní označení John Dalton, 1806-1807 vytvořil grafické značky prvků, sestavením značek vytvářel grafické modely sloučenin Jöns Jakob Berzelius (1779 - 1848) chemické značky musí být písmena - snazší psaní a tisk značky z počátečních písmen latinského názvu prvku Vývoj českého chemického názvosloví Jan Svatopluk Presl (1791-1849) (spolu s Josefem Jungmannem (1773-1847)) využití deklinačních schopností českého jazyka Karel Slavoj Amerling (1807-1884) - snahy o plné počeštění názvosloví prvky seřazené podle elektropositivity až elektronegativity: Filip Stanislav Kodym (1811-1884) Vojtěch Šafařík (1831-1902) přímá návaznost na Preslovo názvosloví, vymýcení přehnané snahy po zčešťování, osm koncovek Reforma Sommer-Baťkova a Votočkova Emil Votoček (1872-1950) doposud platné koncovky pro oxidační čísla 11. Alfréd Nobel a nositelé Nobelových cen za chemii. Ascanio Sobrero (1812 – 1888) Objev nitroglycerinu – 1847 Alfred Nobel (1833 – 1896) 1866 – vynález DYNAMITU Baronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von Suttner rozená hraběnka Kinsky z Chynic a Tetova významní nositelé Nobelovy ceny a náš Jaroslav Heyrovský (1890 - 1967) 12. Jedy v historii Jak se hledaly jedy v minulosti? Mathieu Orfila (1787-1853) - zakladatel forenzní toxikologie 1836 britský chemik James Marsh Heinrich Otto Wieland (1877 – 1957) Šípové jedy rostlinné a živočišné Strychnin – 1946 poprvé určena struktura strychninu Sir Robert Robinson (1886 – 1975, britský chemik) 1954 první totální syntéza této látky R. B. Woodward (1917 – 1979, americký chemik) Látky používané jako bojové ve starověku a středověku: střely s náplní HNO[3] a terpentýnového oleje. Prudkou nitrací vznikal hustý dráždivý dým oxid vápenatý jako oslepující a silně dráždivá bojová látka ve stoleté válce Toxický granát (ledek draselný, tetrasulfid tetraarsenu (realgar As[4]S[4]), sulfid arsenitý, jantar, kafr a arsenik, po zapálení se uvolňuje těžký, hustý dým plynů arsenu. Položeny základy biologického boje: do nepřátelských hradů byla vrhána těla zemřelých na mor. Yersinia pestis získala nedávno pozornost jako možná biologická zbraň Moderní chemická válka bojové látky objevené v 18. a 19. století, používané v 1. světové válce difosgen 1887 Willibald Hentschel difenylarzinchlorid 1880 Karl Arnold Michealis perchlormethylmerkaptan 1873 Heinrich Bernhard Rathke chloracetofenon 1871 Carl Graebe bromaceton 1863 Eduard Linnemann ethyldichlorarzin 1881 Wilhelm La Coste methyldichlorarzin 1858 Adolf von Baeyer chlorpikrin (trichlornitrometh an) 1848 John Stenhouse bis (2-chlorethyl) sulfid 1822 César Mansuéte Despretz fosgen 1812 Humphry Davy chlorkyan 1802 Claude Louis von Berthollet kyanovodík 1782 Carl Wilhelm Scheele arzenovodík 1775 Carl Wilhelm Scheele chlor 1774 Carl Wilhelm Scheele Fritz Haber Cyklon B Bojové látky 20. století ■ Difenylarzinkyanid Clark II 1917 ■ Difenyl-aminarzinchlorid Adamsit 1915 ■ Bis(2-chlorethyl)sulfid Yperit 1916 ■ 2-chlorvinylarsinchlorid Lewisit 1918 ClCH=CHAsCl[2] [ ] Tabun, Sarin, Soman Agent Oranže Ricin 13. Historie chemické výroby v České republice a její současnost. Spolek pro chemickou a hutní výrobu Ústí n. Labem – Spolchemie Syntetické pryskyřice: w Základní a modifikované nízko, středně a vysoko molekulární epoxidové pryskyřice w Alkydové a polyuretanové pryskyřice w Kalafunové lakařské pryskyřice w Vodou rozpustné pryskyřice w Finální kompozice z pryskyřic pro použití ve stavebnictví, elektrotechnice a spotřebním průmyslu Základní anorganické sloučeniny: Hydroxid sodný a draselný, chlór, kyselina chlorovodíková, chlornan sodný, epichlorhydrin, allylchlorid, perchloretylen Speciální anorganické sloučeniny: Kyselina fluorovodíková, fluorid sodný, manganistan draselný, oxid hlinitý, umělý korund Spolek je jediným výrobcem sloučenin fluoru v ČR. Syntetický korund Syntetický korund ve formě syntetického rubínu - první šperkový kámen vyrobený uměle. Auguste Victor Louis Verneuil (1856-1913) vynalezl techniku syntézy tavením práškového oxidu hliníku v plameni (nyní známá jako Verneuilova metoda). Synthesia, a.s. člen skupiny Aliachem Spolana Neratovice, a.s. kaprolaktam Otto Wichterle (1913 – 1998) Aktiva Kaznějov kyselina citronová Moravské chemické závody, a.s. – PRECHEZA Přerov BorsodChem MCHZ, s.r.o. Ostrava – Mariánské Hory Lučební závody Draslovka Kolín výroba kyanidu sodného a draselného z tzv. melasových výpalků dodávaných lihovary (téměř veškerý vyrobený kyanid se exportoval do jižní Afriky, kde se používal k těžbě zlata) LOVOCHEMIE Lovosice –člen skupiny Agrofert 1904 – podnikatel Adolf Schram postavil továrnu na výrobu kyseliny sírové a superfosfátu. V současné době podnik vyrábí: ■ dusíkatá hnojiva na bázi ledku amonného, a ledku vápenatého ■ hnojiva s obsahem síry, směs síranu a dusičnanu amonného ■ kapalná hnojiva - vodný roztok močoviny, dusičnanu amonného ■ granulovaný síran amonný Petrochemický průmysl