MINERÁLNÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY
pro vnitřní potřeby Přírodovědecké fakulty
Masarykovy univerzity v Brně
a Univerzity Karlovy v Praze
Mgr. Dana HAVLÍN NOVÁKOVÁ, Ph.D.
Kontakt: dana_novakova@yahoo.com
aktualizováno 2012
0
Obsah
DOPORUČENÁ LITERATURA ................................................................................................. 2
1. ÚVOD .................................................................................................................................... 4
2. LEGISLATIVA........................................................................................................................ 5
3. ZMĚNY CHEMISMU MINERÁLNÍCH VOD........................................................................... 7
4. JÍMÁNÍ MINERÁLNÍCH VOD ................................................................................................ 7
5. KLASIFIKACE........................................................................................................................ 8
6. TYPY STRUKTUR MINERÁLNÍCH VOD............................................................................ 10
7. PLYNY V MINERÁLNÍCH VODÁCH ................................................................................... 11
8. SEDIMENTACE NA VÝVĚRECH MINERALNÍCH VOD..................................................... 12
9. LÁZEŇSTVÍ V ČR ............................................................................................................... 12
10. UHLIČITÉ VODY ............................................................................................................... 14
11. SULFANOVÉ (SULFIDOVÉ, SIROVODÍKOVÉ) VODY.................................................... 32
12. SÍRANOVÉ VODY............................................................................................................. 42
13. FLUORIDOVÉ VODY........................................................................................................ 46
14. RADIOAKTIVNÍ VODY...................................................................................................... 47
15. CHLORIDOVÉ A JODIDOVÉ VODY................................................................................. 49
16. ŽELEZNATÉ VODY........................................................................................................... 55
17. ARZÉNOVÉ VODY............................................................................................................ 56
1
Doporučená literatura
Burachovič, S. – Wieser, S. (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku. Nakl. LIBRI. Praha.
Franko, O. – Gazda, S. – Michalíček, M. (1975): Tvorba a klasifikácia minerálných vôd
Západných Karpát. GÚDŠ. Bratislava.
Franko, O. – Kolářová, M. (1985): Mapa minerálnych vôd ČSSR 1:500 000. GÚDŠ.
Bratislava.
Hanzel, V. (1998): Geologický slovník – hydrogeológia. Vydav. Dionýza Štúra.
Bratislava.
Hynie, O. (1963): Hydrogeologie ČSSR II. – Minerální vody. Nakl. ČSAV. Praha.
Janoška, M. (2011): Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
ACADEMIA. Praha.
Kačura, G. - Květ, R. (1979): Drobné zdroje minerálních vod na Moravě. Krajské
vlastivědné muzeum. Olomouc.
Kovařík, P. (1998): Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezska. Nakl. Lidové noviny.
Jetel, J. – Rybářová, L. (1979): Minerální vody Východočeského kraje. ÚÚG. Praha.
Kačura, G. (1980): Minerální vody Severočeského kraje. ÚÚG. Praha.
Kolářová, M. (1978): Minerální vody Středočeského a Jihočeského kraje. ÚÚG. Praha.
Kolářová, M. – Myslil, V. (1979): Minerální vody Západočeského kraje. ÚÚG. Praha.
Květ, R. – Kačura, G. (1976): Minerální vody Jihomoravského kraje. ÚÚG. Praha.
Květ, R. – Kačura, G. (1978): Minerální vody Severomoravského kraje. ÚÚG. Praha.
Informační systém o minerálních vodách
- pro MZd - Inspektorát lázní a zřídel, vypracováno podle francouzského
vzoru, postupně zpracovávány všechny lokality, dříve v papírové formě
kartotéky a nafocené na microfiších, dnes na CD. Obsahuje naskenované
veškeré zprávy a analýzy, kartotéka zpráv, databáze vrtů... (V. Pelikán, Brno )
- Mzd. – Inspektorát lázní a zřídel www.mzcr.cz
- Svaz minerálních vod http://www.svaz-mv.cz
- Referenční laboratoř příro dních léčivých zdrojů
Odd. minerálních vod, Mariánské Lázně
- ČGS - Geofond /Praha/ - zprávy o hydrogeologických a balneologických
průzkumech, www.geofond.cz
- obecní, městské a krajské úřady
- prováděné průzkumy struktur minerálních vod a pramenů v archívu ČGS:
jednotlivé Vysvětlivky k Souboru geologických a účelových map 1:50 000; Vysvětlující
texty ke geologickým mapám 1:25 000 (jen vybrané listy map) – www.geology.cz
- stáčírny minerálních vod, lázně: Karlovy Vary - Správa zřídel a kolonád
www.splzak.cz , www.ondrasovka.cz, www.mattoni.cz, www.vincentka.cz,
2
www.hanacka-kyselka.cz, www.lazneslatinice.cz, www.podebradka.cz,
www.karlovastudanka.cz……¨
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C4%8Desk%C3%BDch_miner%C3%A1ln
%C3%ADch_vod
- http://www.mineralwaters.org/
- Pitter, P.: Výpočet celkové mineralizace a její význam v hydrochemii:
http://w.chemicke-listy.cz/docs/full/1998_10_772-776.pdf
- O běžně prodávaných minerálních vodách:
http://praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2011/05/10.pdf
3
1. ÚVOD
Minerální vody jsou roztoky chemických látek; jejich mineralizace je výsledkem
mnoha činitelů, které probíhají často současně. Formování minerálních vod různého
složení a zdrojů ve svrchní části zemské kůry je výsledkem interakce mezi různými
horninami a vodami různé geneze v různých geotektonických režimech.
Zvláštnosti ve složení a fyzikálních vlastnostech minerálních vod jsou určeny
kombinací následujících hlavních faktorů:
1/ geneze a složení původních vod, ze kterých se minerální vody formují
2/ litologie kolektoru, ve kterém se voda nachází a přítomnost rozpustných solí
a organické hmoty v horninách
3/ geotektonický strukturní vývoj, paleohydrogeologické podmínky, recentní vodní
výměna a stupeň rozpustnosti solí, které se vymývají z hornin
4/ procesy mladých hlubinných magmatických a recentních vulkanických procesů,
sycení vody plyny termometamorfního a magmatického původu
5/ vývoj neotektonických procesů, které tvoří hluboké zlomy a umožňují vodní
výměnu mezi mělce uloženými kolektory a hlubokými vrstvami zemské kůry
6/ vývoj biochemických procesů v sedimentárních horninách
Minerální vody zemské kůry lze podle původu rozdělit do tvou základních skupin:
1/ infiltrační meteorické vody (pevninského původu)
2/ vody mořského původu
Jen zřídka lze minerální vodu klasifikovat jako jediný chemický či genetický typ vody.
Časté jsou přechody mezi různými typy, dokonce základní zařazení, zda minerální
voda je pevninského či mořského původu, nebývá jednoznačné. Kontinentální
hlubinné oběhy mívají významnou složku vody mořského původu a naopak minerální
vody mořského původu mohou být smíšeny s minerálními vodami kontinentálního
původu. Poměry jsou dále komplikovány tím, že vody obou základních genetických
typů mívají přínos CO2 z téhož hlubinného zdroje. CO2 se součástí minerální vody
může stát v různých stadiích jejího formování.
Relikty mořské vody = synsedimentární podzemní voda bývá mořská voda, popř.
voda slaných jezer, uzavřená při sedimentaci v rozsáhlých nádržích nebo čočkách
v příznivých geologických podmínkách. Velmi vhodné pro zachování mořských
reliktů jsou flyšové sedimenty. Mořské vody se v uzavřených systémech metamorfují,
uchovává se vedle ní také buněčná voda, vytěsněná z organismů sedimentovaných
spolu s horninovým detritem. Z této organické hmoty vzniká saprofikací ropa, zemní
plyn a ostatní uhlovodíky. Tyto vody byly dříve označovány jako "naftové vody",
protože byly objeveny spolu se zdroji uhlovodíků v hlubokých vrtech na ropu.
Pro podzemní vody v prostorové nebo genetické souvislosti s ropnými ložisky se
občas se používá termín „oil-field waters“ - „vody ropného typu“, ale tento termín
se nedoporučuje.
Podzemní vody mořského původu se vyznačují vysokou mineralizací (několik gramů
- několik desítek g.l-1), chemickou facií Na-Cl, zvýšeným obsah jodidů, amoniaku,
kyseliny borité, nízkým obsahem síranů do 100 mg.l-1, rozpuštěným metanem,
obsahem ropných látek a aromatických kyselin (benzen, toluen, xylen).
4
Pochody v soustavě voda – hornina: rozpouštění, hydratace, hydolýza, oxidace,
redukce, rozpouštění kyselinami.
Metamorfóza: výměna iontů, redukce sulfátů, rozpouštění
Hlubinný přínos: přínos plynů – CO2, H2S, vysoká teplota
Tvorba minerálních vod může probíhat v různých etapách - např. jednoetapově
(např. prostá voda se v průběhu oběhu obohacuje látkami uvolňovanými
z horninového prostředí) nebo více etapově (např. postupně zvyšování teploty
a mineralizace, metamorfóza, obohacování CO2 , výstup k povrchu...).
2. LEGISLATIVA
Norma ČSN 86 8000 O Minerálních vodách byla nahrazena
- zákonem č. 164/2001 Sb. (Zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích
přírodních minerálních vod vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech
a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon).
Zákon stanoví podmínky pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj
přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod určených zejména
k dietetických účelům, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst.
Hodnocení a využívání přírodních zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod osvědčení
podle zákona.
- vyhláškou 423/2001 Sb. (Vyhláška MZd., kterou se stanoví způsob a rozsah
hodnocení přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a další
podrobnosti jejich využívání, požadavky na životní prostředí a vybavení přírodních
léčivých lázní a náležitosti odborného posudku o využitelnosti přírodních léčivých
zdrojů a klimatických podmínek k léčebným účelům, přírodní minerální vody
k výrobě přírodních minerálních vod a o stavu životního prostředí přírodních
léčebných lázní (vyhláška o zdrojích a lázních).
+ příloha č. 1 k vyhlášce č. 423/2001 Sb. Kritéria pro hodnocení zdrojů minerálních
vod, plynů a peloidů
Přírodní minerální vody se hodnotí:
a/ podle celkové mineralizace jako minerální vody:
- velmi slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l.
- slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 50 až 500 mg/l.
- středně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 500 mg/l
až 1500 mg/l.
- silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l až 5 g/l.
- velmi silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším než 5
g/l.
b/ podle obsahu rozpuštěných plynů a obsahu významných složek jako vody:
- uhličité nad 1 g oxidu uhličitého/ l vody.
- sirovodíková (starší název sirná) nad 2 mg titrovatelné síry (sulfan disociovaný
v různém stupni a thiosírany) / l vody.
5
- jodidové (starší název jodové) nad 5 mg jodidů/l vody.
- ostatní, např. se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité (nad 70 mg/l vody),
fluoridů (nad 2 mg/l vody).
c/ podle aktuální reakce vyjádřené hodnotou pH se vody rozdělují jen tehdy, jde-li
o vody:
- silně kyselé – s hodnotou pH pod 3,5.
- silně alkalické – s hodnotou pH nad 8,5.
d/ podle radioaktivity jako vody radonové s radioaktivitou nad 1,5 kBq/l vody
způsobenou radonem 222Rn
e/ podle přirozené teploty u vývěru jako vody:
- studené s teplotou do 20 °C
- termální, a to
do 35 °C vody vlažné
do 42 °C vody teplé
nad 42 °C vody horké
f/ podle osmotického tlaku:
- hypotonické s osmotickým tlakem menším než 710 kPa (280 mOsm).
- isotonické s osmotickým tlakem 710 – 760 kPa (280 – 300 mOsm).
- hypertonické s osmotickým tlakem nad 760 kPa (300 mOsm).
g/ podle hlavních složek (tj. složek, které jsou v součtu součinů látkové koncentrace
a nábojového čísla všech aniontů zastoupeny nejméně 20%, rovněž tak
pro kationty). Typ vody se charakterizuje v pořadí od nejvíce zastoupených složek,
a to nejprve pro anionty potom pro kationty.
h/ podle využitelnosti jako léčivé, pokud jich lze na základě odborného posudku
využít k léčbě.
i/ podle vlastností jako stabilní, pokud jejich teplota, celková mineralizace a obsah
volného CO2 kolísá pouze v rámci přirozených výkyvů (zpravidla ne více než ± 20%)
a typ vody stanovený podle písmene g/ se nemění. U vod, jejichž léčivost se opírá
o určitou složku chemismu (např. J, obsah titrovatelné síry) nebo o radioaktivitu,
nadřazuje se hodnocení stability této složce s kolísáním ne více než ±30%.
Minimální hodnoty nesmí klesat pod kritérijní hodnoty.
- Vyhláška MZd 275/2004 (o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnosti
balených vod a způsobu jejich úpravy) - sladění legislativy se právem Evropského
společenství.
Přírodní minerální vodou se zde označuje i balená voda, která obsahuje nejméně
250 mg.l-1CO2.
6
3. ZMĚNY CHEMISMU MINERÁLNÍCH VOD
Minerální vody mohou vykazovat během času určité změny. Jsou způsobeny např.
kolísáním barometrického tlaku, což se projevuje u proplyněných minerálních vod
snížením vydatnosti zdroje. Změny teploty minerálních vod souvisejí se změnami
teploty ovzduší.
Kolísání chemického složení minerálních vod je ve většině případů spjaté s kolísáním
vydatnosti. Trvalé snižování mineralizace svědčí o vyčerpávání chemických látek
nebo o vyčerpávání statické zásoby minerální vody.
Vliv atmosférických srážek se projevuje prakticky u všech zřídel, mnohdy
se zpožděním několika měsíců.
Změny antropogenního původu:
- způsobem jímáním (většina zdroje se čerpá), tzn. voda přirozeně nevyvěrá
na zemském povrchu, ale je jímána z hloubek před tím, než se smísí v mělké
připovrchové zóně s prostou vodou
- nadměrnou expoloatací se snižuje celková mineralizace nebo obsah původní
složky a v minerální vodě převažuje prostá podzemní voda
- kontaminace minerálních vod (bakteriologická, chemická)
4. JÍMÁNÍ MINERÁLNÍCH VOD
Správně provedené zachycení vývěrů minerálních vod přispívá ke stabilizaci jejich
vlastností a tím ke stabilizaci léčebných účinků. Jímací technika se postupně vyvíjela:
u starších méně využívaných pramenů lze ještě dnes najít jednoduché zpevnění stěn
vývěru kameny, dřevěným roubením, fošnami a pod. Hlubší zachycení se provádělo
studnami, vystrojené dřevem, které pod hladinou podzemní vody mělo velkou
trvanlivost, ale v pásmu kolísání hladiny podzemní vody podléhalo rychle
rozkladným procesům. Proto se rozšířilo vystrojování studní kameny, ale
pro betonové konstrukce byla většina minerálních vod agresivní. K utěsnění
nežádoucích přítoků prosté podzemní vody se používal dusaný jíl. U některých
cenných minerálních vod s malou vydatností se často kombinovaly různé způsoby
jímání (jímací kužele, drény...). V poslední době se většina minerálních vod jímá vrty,
vystrojenými především nerezovou ocelí nebo plastovými zárubnicemi. Protože
odběr minerální vod bývá nárazovitý, zpravidla je voda akumulována ve vodojemech.
Aby u některých druhů minerálních vod nenastávaly změny fyzikálních a chemických
vlastností, konstruovaly se tak, aby prostor nad hladinou byl co nejmenší, případně
se používají plovoucí stropy. Dnes se nad hladinou udržuje inertní atmosféra, popř.
CO2 pod tlakem.
7
5. KLASIFIKACE
Minerální vody se z balneologického hlediska rozdělují a hodnotí zejména podle:
- koncentrace rozpuštěných plynů
- celkové mineralizace
- hlavních iontových složek
- biologicky a farmakologicky významných součástí
- přirozené teploty při vývěru
- radioaktivity
- osmotického tlaku
Minerální vody obsahující při vývěru alespoň 1000 mg.l-1 volného CO2 se nazývají
uhličité (dříve nazývané „kyselky“).
Vody obsahující při vývěru alespoň 1 mg.l-1 sulfidické síry se nazývají sulfanové,
resp. sulfidové.
Podle hlavních iontových složek se vody zařazují do tříd podle převažujícího aniontu
a do skupin podle převažujícího kationtu (podobná Alekinova klasifikace):
1. třída: vody hydrogenuhličitanové
2. třída: vody síranové
3. třída: vody chloridové
4. třída: vody s jiným převládajícím aniontem
1. skupina: vody sodné
2. skupina: vody hořečnaté
3. skupina: vody vápenaté
4. skupina: vody s jiným převládajícím kationtem
Vody obsahující při vývěru nejméně 5 mg.l-1 jodidů se nazývají jodidové (jodové).
U fosilních vod mořského původu dochází k metamorfóze jejich složení výměnou
iontů a biochemickými procesy. Např. při rozkladu mořských organismů se voda
obohacuje sloučeninami jodu a amoniakalním dusíkem. Např. minerální vody
z oblasti Karpat obsahují jodidy a bromidy v koncentraci až 150 mg.l-1 a NH4
+
v koncentraci až 300 mg.l-1.
Vody obsahující při vývěru nejméně 10 mg.l-1 železa se nazývají železnaté (název
vody železité vody je nesprávný. Větší koncentrace železa mohou být způsobeny jen
železem v oxidačním stavu II, které se po vývěru oxiduje na FeIII a je příčinou tvorby
rezavě zbarvených sraženin a povlaků na okolních materiálech.)
Vody obsahující nejméně 0,7 mg.l-1 arsenu se nazývají arsenové.
Pokud vody obsahují ve větší koncentraci některé další biologicky nebo
farmakologicky významné látky /např. F, Cu, Mo, Zn, Li, Sr, Ba, Si/ lze je označit jako
vody se zvýšeným obsahem příslušné látky.
Vody o teplotě při vývěru vyšší než 25 °C se v literatuře někdy označují jako termální
(termy).
8
Hypertermální voda je voda, jejíž teplota převyšuje určitou dohodnutou mez,
v různých klasifikačních systémech různou (nejčastěji je dolní hranicí 40 °C).
Termální vody /termy/ mohou vznikat pouze v oblastech, které umožňují sestup
podzemních vod do potřebné hloubky a následující rychlý výstup, k čemuž je nutný
velký tlakový gradient. Obecně se hovoří o tzv. geotermálních vodách. Tyto vody
s vyšší teplotou lze využít nejen v balneologii, ale i odvětvích vodního a tepelného
hospodářství.
Prostá termální voda /akratoterma/ je voda, která má charakter minerální vody
pouze díky své zvýšené teplotě, zatímco obsahem rozpuštěných plynů
a anorganických látek se neliší od prostých podzemních vod a nesplňuje ani jiná
kritéria pro zařazení k minerálním vodám. (Jánské Lázně, Teplice, Čachovice
u Kadaně).
Při průměrném geotermickém stupni asi 30 – 37 m na 1 °C dosahuje teplota hornin
kritické teploty vody asi v hloubce 10 km. I když voda při výstupu k povrchu část
tepla ztrácí, lze na základě teploty vody přibližně indikovat hloubku, ve které bylo
její složení formováno.
Vzhledem k vyšší teplotě bývá u termálních vod koncentrace rozpuštěného CO2
poměrně nízká, avšak CO2 v plynech doprovázejících vývěr vody na povrch může být
značný a objemově může několikanásobně převyšovat jeho množství rozpuštěné
ve vodě. Chemický problém geotermálních systémů spočívá v tom, že při teplotních
změnách a dekompresi již v průběhu výstupu a po vývěru na zemský povrch
se porušuje vápenato-uhličitanová revnováha a vylučuje se CaCO3, což může vést
ke kolmataci pórů okolního horninového prostředí a tvorbě inkrustací v potrubí.
Zvláštní skupinu tvoří křemičité termy, které se vyskytují např. v Karlových Varech,
s koncentrací křemíku přes 30 mg.l-1.
Podle osmotického tlaku se minerální vody dělí na hypotonické, izotonické
a hypertonické. Izotonická je voda s takovým obsahem rozpuštěných látek, kdy
vykazuje stejný osmotický tlak jako fyziologický roztok NaCl o koncentraci 9,5 g.l-1.
Starší klasifikace, které popisovaly genezi minerálních vod uváděly (Gazda 1974):
- vody petrogenní, jejichž chemismus je v úzké korelaci s mineralogickopetrografickým
charakterem prostředí jejich oběhu a detailněji se dále dělily na:
karbonátogenní, sulfátogenní, silikátogenní, sulfidogenní, halogenní,
hydrosilikatogenní, přechodné a polygenní.
- vody marinogenní - typický Na-Cl chemický typ
- vody smíšené - vznikly smíšením perogenních a marinogenních vod
9
6. TYPY STRUKTUR MINERÁLNÍCH VOD
Hydrogeologická struktura obecně je geologicky-tektonicky a hydrologicky vymezená
jednotka, na kterou je vázaná podzemní voda s jejími vlastními podmínkami (přirozenými,
přirozeno-umělými) pohybu a tvorby (Franko 1975).
Struktury minerálních vod je možno řešit a klasifikovat z různých hledisek:
- Podle geologického prostředí s různým typem propustnosti na struktury
s pórovitou, puklinovou, krasovou a kombinovanou propustností.
- Z hlediska hydrodynamického dělíme struktury s volnou nebo napjatou
hladinou podzemní vody.
Struktury minerálních vod z hydrodynamického hlediska obsahují sestupnou
a výstupnou část a je možno je rozdělit na oblast:
- infiltrační
- akumulační
- vývěrovou
Podle zastoupení jednotlivých výše uvedených oblastí v strukturách minerálních vod,
je dělíme na struktury:
- otevřené
- polootevřené
- polouzavřené
- uzavřené
Otevřené struktury mají jak infiltrační, tak akumulační a vývěrovou oblast, takže jsou
stále doplňovány přirozenou infiltrací a odvodňované v přirozených pramenech
a skrytých vývěrech. Odtékají z nich dynamické zásoby, tzn. vody s intenzivní
výměnou. Struktury mají ale i statické zásoby, které je možno exploatovat vrty.
Příkladem jsou struktury termálních vod vázané na mesozoické karbonáty.
Polootevřené struktury mají jen infiltrační a akumulační oblast, ale nejsou přirozeně
odvodňované. Minerální vody se odtud jímají vrty nebo báňskými díly.
Polouzavřené struktury mají jen akumulační a vývěrovou oblast, nejsou z počátku
doplňované přirozenou infiltrací , ale až v místě vývěrové oblasti. Takové struktury
obsahují nejdříve jen statické zásoby, postupně dynamické. Vody je možno jímat
přirozenými vývěry, vrty ve vývěrové oblasti i mimo ní. Tyto struktury jsou
představovány kolektory paloegenních a neogénních psefitů a psamitů nehluboko
uložené (Darkov, Číž). Geneticky patří tyto vody k marinním synsedimentárním
vodám s postupně se zvětšujícím podílem petrogenních vod.
Uzavřené struktury mají jen akumulační oblast a nejsou doplňované přirozenou
infiltrací a nemají ani přirozené vývěry. Je však třeba poznamenat, že absolutně
uzavřené struktury neexistují, protože kapilární propojení s vodami nadloží
10
až povrchu existuje i přes mnoho metrů mocné komplexy. Vody lze z těchto struktur
exploatovat jen vrty a jde o těžbu statických zásob.
Další klasifikace:
Hynie (1963) klasifikuje struktury podle způsobu formování minerálních vod na:
- struktury v sedimentárních horninových komplexech s jednoetapovým formováním
studených, ryze vadózních minerálních vod
- struktury geotermálních zřídel s víceetapovým (dveojetapovým, trojetapovým)
formováním terem
- struktury minerálních vod, které pochází z fosilních reliktů mořské vody
Castany (1968) dělí struktury na:
- velké hydrogeologické bazény
- vrásové horské systémy
- příkopové propadliny
- aluviální sedimenty
- oblasti fundamentů
- krasové zóny
Ivanov et al. (1971):
- artéské bazény
- vrásové hydrogeologické oblasti
- hydrogeologické masívy
- naložené vulkanické bazény
Franko (1975) se vývěrové struktury dělí na oblasti:
- odkryté
- poloodkryté
- polozakryté
- zakryté
7. PLYNY V MINERÁLNÍCH VODÁCH
Zdroje plynů v minerálních vodách jsou částečně v ovzduší, odkud pronikají
do podzemních vod, ale větší část vzniká uvnitř litosféry.
Typy plynů:
- biochemické
- atmosférické
- chemické
- radioaktivní
Při většině reakcí se tvoří více plynů současně. Nejrozšířenější a nejvýznamnější
plyny v minerálních vodách jsou CO2, H2S, CH4, N2, O2 a H2.
Atmosférický vzduch, který prošel vodními roztoky do podzemní sféry se
od vzduchu v atmosféře liší. Uplatňuje se menší rozpustnost kysliku než dusíku
11
ve vodě, obsah kyslíku rychle klesá jeho vysokou chemickou aktivitou ve srovnání
s dusíkem a je spotřebováván na oxidační reakce.
Významnou složkou plynů minerálních vod jsou plyny vzniklé při metamorfóze
hornin zejména krystalických břidlic.
Podle převládající složky ve směsi plynů minerálních lze rozlišit 3 základní asociace:
a/ plyny s výraznou převahou CO2 – původem převážně z vulkanické činnosti, popř.
metamorfní plyn
b/ plyny s význačným obsahem H2 S organogenního původu. Tvoří se při rozkladu
síranů desulfurikačními baktériemi. Dále CH4, CO2, N2
c/ plyny atmosférického původu – převaha N2
8. SEDIMENTACE NA VÝVĚRECH MINERALNÍCH VOD
Vývěry minerálních vod doprovází vznik různých usazenin, popř. osídlení minerálních
pramenů specifickou biocenózou.
U vývěrů uhličitých minerálních vod dochází k sintrování, vzniku travertinů, pěnovců
a pod; v případě horkých minerálních vod vzniká aragonit.
Usazování elementární síry lze sledovat u sirovodíkových pramenů oxidací H2S.
K vylučování zřídelních usazenin přispívají u sirovodíkových pramenů některé
rostliny, řasy a baktérie (podobně u železnatých vod).
9. LÁZEŇSTVÍ V ČR
Česká republika je mimořádně bohatá na minerální prameny, které jsou využívány
od hluboké historie (archeologické nálezy).
V České republice je přibližně 35 lázeňských míst. Lázeňská místa a jednotlivé
zdroje minerálních vod za přírodní léčivé zdroje nebo přírodní minerální vody jsou
vyhlašovány oficiálně Ministerstvem zdravotnictví ve vyhláškách.
Schválené množství využitelných zdrojů přírodní minerální vody v rámci republiky
je 190 l.s-1, z čehož je využíváno pouze 160 l.s-1 (údaje Mzd z r. 2001).
Minerální vody se využívají v balneologii vnitřně (pitné kůry, injekce), ke koupelím,
výplachům, inhalacím atd. Minerální vody působí chemicky (výměna látek) a fyzikálně
(teplota).
Mimo minerální vody se v lázeňství využívají i humolity (rašeliny, slatiny, slatinné
zeminy), bahna a plyny (CO2). Lze se setkat i s názvem "peloidy".
Humolity:
Rašeliny vznikají rozkladem rostlinné hmoty (převážně rašeliníku) v prostředí prosté,
popř. slabě mineralizované vody.
Slatiny jsou organickou hmotou, která vznikla humifikací - tlením rostlinných
zbytků, především travin a rákosovin, kterými zarůstají rybníky, mrtvá ramena řek
a vodní nádrže.
12
Ložiska slatin jsou prosycena vodou, většinou se značným obsahem rozpuštěných
solí. Slatina se může tvořit i v prostředí minerálních vod (Františkovy Lázně).
Působením železitých bakterií vzniká v ložiscích těchto slatin velký obsah pyritu - při
skladování zvětrává.
Slatinné zeminy jsou slatiny s významným podílem anorganického materiálu,
s obsahem organických látek v sušině menším než 50%.
Bahna vznikají převážně sedimentací materiálu anorganického původu. Jsou často
obohaceny z vývěrů termálních a minerálních vod sírou na sirná bahna.
Přírodním zdrojem plynu se rozumí plyn vyvěrající z podloží buď v doprovodu
přírodní minerální vody nebo samostatně, popř. separovaný z uhličité minerální
vody. Přírodním oxidem uhličitým je plyn, který obsahuje nejméně 90% CO2,
pro aplikaci plynových injekcí nejméně 96% CO2.
Působení klimatu v lázeňských místech
Zdroje minerálních vod jsou často vázány na hlubinné zdoje a tektonické poruchy.
Po nich se minerální voda a plyny (např. CO2) dostává k povrchu. K výronům plynů
dochází často do koryt řek (lze pozorovat bublinky - Luhačovice, Teplice nad
Bečvou). Tektonickými poruchami se do ovzduší dostává z geosféry také množství
prvků (Na, K, Ca, Mg, Zn, Fe) a jejich koncentrace ve vzduchu jsou tak významné,
že mohou mít i biologický vliv na organismus (zkoumáno v Karlových Varech).
Klimatické lázně
V klimatických lázních se nenachází zdroje minerálních vod, ale lokalita má
výjimečně příznivé klima. V minulosti byla provozována léčba různými metodami
např. Lázně Jeseník - Priessnitzovy metody - léčba vodou, léčba žinčicí - Rožnov
pod Radhoštěm atd..
Slatinné lázně
K léčbě jsou využívány slatiny a slatinné zeminy (Lázně Bohdaneč, Lázně Bělohrad,
Lázně Velichovky..).
13
10. UHLIČITÉ VODY
Oxid uhličitý v uhličitých minerálních vodách je obvykle hlubinného původu; vzniká
pravděpodobně vlivem postvulkanických exhalací a termometamorfních procesů
pochodů krystalických a sedimentárních hornin /např. termický rozklad karbonátů/;
jako výsledek chemických reakcí v oxidačním pásmu hornin nebo jako produkt
biochemických procesů.
Ačkoli uhličité minerální vody Českého masívu a Západních Karpat patří k rozdílným
provinciím, je pro ně společné to, že jsou vázané na kenozoický vulkanismus
(neovulkanity).
Uhličité minerální vody Českého masívu jsou součástí rozsáhlé středoevropské
provincie, která se táhne z Francie přes pohoří Eifel, Rhön a Harz, Smrčiny a dále
do Polska.
Topografické rozložení je podmíněné vztahem k výrazným labilním zónám
na rozhraní jednotlivých bloků platformy českého masívu. Na SZ je
to podkrušnohorský zlom /ohárecká riftová zóna/, který je dlouhý 100-150 km
a široký 10-20 km. Na ohárecký rift jsou vázány uhličité minerální vody v chebské
a sokolovské pánvi (Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Karlovy Vary...)
Na lužický zlom, probíhající napříč Evropou ve směru SZ – JV, jsou vázány vrstevní
akumulace uhličitých minerálních vod např. Poděbrady.
Uhličité minerální vody Západních Karpat jsou součásti nejrozsáhlejší, evropskoasijské,
resp. alpsko-himalájské zóny uhličitých vod. V Evropě jsou tyto vody
rozšířené v Itálii, na území bývalé Jugoslávie, ve Francii, Švýcarsku, Rakousku,
na Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Turecku, na Kypru
a na území bývalé SSSR (Kavkaz). I v Západních Karpatech je topografické rozšíření
uhličitých minerálních vod podmíněné hluboko zasahujícími zlomy na rozhraní
jednotlivých bloků. Na celém území se k nim přidávají seizmicky aktivní zlomy
(záhorsko-humenský hlubinný zlom, resp. bradlové pásmo, který odděluje vnější
Karpaty od vnitřních a v Moho-diskontinuitě je v této zóně pozorovaný více než 10
km skok) a další méně významné zlomy (nezdenický). Na toto pásmo a jeho okolí
jsou vázány uhličité m. vody n a východním Slovensku, v Pováží a Trenčína.
Uhličité vody Českého masívu a Západních Karpat patří k vodám atmosférického,
atmosféricko-smíšeného a marinně-smíšeného původu.
K atmosférickému původu patří minerální vody v širším okolí Mariánských lázní,
v západosudetské a moravsko-slezské oblasti, v Nízkých Tatrách, záp. části
Slovenského Rudohoří, ve flyšovém pásmu, v bradlovém pásmu (Trenčín a okolí),
v panonských a vnitrokarpatských pánvích na Slovensku.
Uhličité vody atmosféricko-smíšeného původu se vyskytují v pánevních strukturách
ve flyšovém a bradlovém pásmu. Typickými představiteli těchto vod jsou uhlišité
vody v cenomanu české křídy (Poděbradská zřídelní struktura), uhličité m. vody na
Slánsku a Lounsku, studené uhličité m. vody v chebské a a teplé uhličité m. vody
v sokolovské pánvi.
14
Uhličité m. vody marinně-smíšeného původu jsou rozšířené v Západních Karpatech v
panonských pánvích na Slovensku a ve flyšovém pásmu (luhačovická provincie
minerálních vod).
Léčebné indikace uhličitých minerálních vod:
UHLIČITÉ KOUPELE
- vstřebávání CO2 pokožkou, během koupele dochází k roztažení cév,
poklesu krevního tlaku a po proceduře k vyrovnání - cílený trénink krevního
oběhu
- uklidňuje se nervový systém
SUCHÉ UHLIČITÉ KOUPELE PLYNOVÉ
- suchá koupel probíhá v místnosti, kde je vysoká koncentrace CO2 u
země asi 60 cm nad podlahou
- CO2 se vstřebává povrchem kůže
- choroby oběhu dolních končetin
PLYNOVÉ INJEKCE
- jedna aplikace 50-100 ml CO2
- vstřebává se pod kůží
- artrózy, poruchy prokrvení, zánět žil, choroby srdce
- rozšíření cév, uklidnění nervového systému
Po vývěru minerální uhličité vody na povrch se CO2 z vody uvolňuje; ve studních
nebo v okolí pramenů uhličitých vod v uzavřených místnostech se uvolněný oxid
uhličitý shromažďuje u dna. Pozor při průzkumech pramenních jímek a ostatních
jímacích zařízení!
V některých lokalitách uhličité minerální vody jsou zachyceny nejen prameny a vrty,
ale i samovolně vyvěrají např. ve dnech říčních koryt, kde je možno pozorovat
unikající CO2 (Luhačovice, Teplice nad Bečvou).
15
Lokality uhličitých minerálních vod v jednotlivých geologických jednotkách
postupně od SZ k JV ČR
Uhličité vody se vyskytují téměř ve všech geologických útvarech a v různých typech
hornin. Podmínkou jejich vzniku je vhodná struktura, zejména přítomnost hluboko
sahajících zlomů, umožňující přívod hlubinného CO2.
Krkonošsko-jizerský masív
U osady Proseč nad Nisou se nacházela plnírna Vratislavické kyselky. Zdrojem
minerální vody byly vrty HJ-8 a TV-4. Území je tvořeno libereckou žulou a patři k z.
okraji krkonošsko-jizerského variského žulového masívu. Hynie (1963) považuje
zvyšený obsah kobaltu a niklu za příznak původu mineralizace z předvariských,
tj. kaledonských krystalických břidlic pláště žulového masívu. Minerální vody
vystupuje po drcené permokarbonské melafyrové žíle, která byla odkryta
ve výkopové jámě u plnírny a provrtána šikmým vrtem SV-1 (nepravá mocnost 4,25
m). Hlubinný dosah, tedy možnost výstupu hlubinného CO2, potvrzuje výskyt
hydrotermálního křemene, který tmelí podrcený melafyr.
Původní pramen Rudolf byl znám od roku 1864. Už v r. 1894 byla minerální voda
v prameni Rudolf úředně vyhlášena za léčivou (výnosem 18 880 bývalého c. a k.
mistodržitelství). Původně byla využívána i pro lázeňskou léčbu. Asi do roku 1915
byl provozovatelem plnírny Wuddrak a spol., později Josef Weber. Kyselka se plnila
pod značkou Weberovka.
V současnosti plnírna uzavřena od r. 2008.
Jánské lázně: minerální uhličitá voda se jímá z vrtů Janův a Černý, oba zachycují vodu
ze shodného pásma, které se nachází v hloubce 700 – 1400 m. Minerální voda je
přírodní prostá hydrouhličitanovápenatosodného typu - termální (vlažná). Její
vlastnosti jsou dány místem její akumulace v čočkách zkrasovatělých krystalických
vápenců. Celková mineralizace se pohybuje okolo 300 mg.-1 s rozhodujícím podílem
vápníku. Teplota v místě vývěru je 27,5 °C. Obsah volného oxidu uhličitého, který
vystupuje po vzestupné cestě termy spolu s malým obsahem radonu se pohybuje
okolo 6 mg.l-1.
Lázně Libverda: uhličitá minerální voda využívána ke koupelím a pitným kůrám.
Podkrušnohorská oblast - sever
Za hlavní hlubinný přívod CO2 do celé podkrušnohorské oblasti je pokládán
litoměřický zlom. Při jeho křížení s hlubinným zlomem brandovským je známa
skupina kyselek v okolí Loun a v Břvanech. Při křížení litoměřického zlomu
s říčanským zlomem byla vrtem zjištěna uhličitá minerální voda v Košticích; dále k SZ
je na říčanském zlomu uhličitá voda v Bílině. její bezprostřední výstup v údolí řeky
Bíliny je podmíněn lokálními podmínkami stavby území, kde povrch hrásťovitě
uloženého krystalinika vychází až k erozní bázi.
16
Klášterec nad Ohří
Uhličitá voda v Kláštereci nad Ohří vystupuje při křížení kladenského zlomu
s krušnohorským zlomovým pásmem. Výskyt uhličitých solanek s celkovou
mineralizací nad 50 mg.l-1, zjištěných v permokarbonských kolektorech vrtem
v Brňanech je pravděpodobně ve spojitosti s blízkostí zdického zlomu. Podobně
se váže výskyt uhličité solanky ve vrtu v Bechlíně na blízkost průběhu cínoveckého
zlomu.
Při okraji Doupovských hor vyvěrá v čedičích uhličitá minerální voda u Kojetína.
Jižně od krušnohorského zlomového pásma vyvěrají v rulách uhličité vody v Kláštěrci
nad Ohří a v Bílině. V krystalickém podloží vznikají též kyselky vyskytující se v pruhu
krušnohorského směru, od Očihova a Vrutku přes Liběšice, Tvršice a Břvany
do Loun. V těchto lokalitách se uhličité vody akumulují jednak v permských
horninách (Očihov, Vroutek, Liběšice) a jednak v křídových kolektorech (Břvany
a pravděpodobně též Tvršice).
V Lounech je známa skupina vrtů jímajících uhličité minerální vody akumulované
v křídových sedimentech a termální uhličitá voda, zjištěná hlubokým vrtem
v hydrotermálně metamorfované žule tiského typu.
Výše uvedené kyselky buď vystupují jako prameny nebo byly zjištěny v relativně
mělkých vrtech, hlubokých do 200 – 300 m v různých typech hornin.
Je využíván např. zdroj Luna v areálu dětské léčebny. V obci Očihov u Loun
je provozován prodej minerální vody ze soukromého vrtu.
Bílina
Bílinská uhličitá minerální voda vystupuje po puklinách v biotitických a dvojslídných
ortorulách s přechody do migmatitů a představuje nejvýchodnější výskyt uhličité
minerální vody v krušnohorské soustavě. Mineralizace miner. vody vzniká v rule
působením vody s rozpuštěným CO2 na alumosilikátové systémy. Zvýšení obsahu
chloridových a fluoridových iontů je vázáno na rozklad slíd. Hloubka tvoření kyselky
je řádově několik set metrů.
Lázně Bílina nefungují, v provozu je pouze stáčírna Bílinské kyselky a Zaječické
hořké vody.
Teplice
Nejvýznamnějšími zdroji uhličité minerální vody v Teplicích je Pravřídlo a Horský
pramen.
Teplické termální vody vyvěrají v kře teplického křemenného porfyru jižně
od okrajového zlomu podrušnohorské propadliny. Jejich vznik a oběh je vázán
na teplický křemenný porfyr, který je porušen soustavou zlomů krušnohorského
směru a zlomů sudetského směru, po nichž probíhal pohyb v menší míře,
ale docházelo k rozevírání puklin.
Za oblast infiltrace se pokládá krušnohorská kra křemenného porfyru, kde
po otevřených zlomech dochází k sestupu, proudění podzemní vody. Při pohybu
v puklinovém systému se ve velké hloubce formuje termální voda. Terma Horského
pramene je v nejvyšší fázi svého výstupu obohacována vodami z bazálních křídových
17
slepenců a brekcií, popř. z nejvyšší části křemenného porfyru, kde jsou akumulovány
minerály, které se tam vysrážely v místech původního rozptylu termy při jejím míšení
s vodami s převahou iontů Ca2+, SO4
2- a HCO3
-. Výsledkem je obohacování termy
zvláště radonem.
K radikální změně zachycení pramenů došlo pro průvalu vod na dole Döllinger
v r. 1879. Došlo ke snížení výtlačné hladiny termy a proto bylo nutno jímat minerální
vodu hlubšími díly.
V letech 1967 – 1973 byl vybudován nový vrt Tp-28, hluboký 972 m, který zachytil
puklinu s vystupující termální vodou.
Podkrušnohorská oblast – západ, krystalinické oblasti
Oblast studených uhličitých minerálních vod je podmíněna výstupy CO2
po tektonických liniích převážně Českého lesa. Za hranicemi ČR jsou známy uhličité
minerální vody z oblasti Vogtlandu, kde jsou lázeňsky využívané zdroje v Bad Elster
a Bad Brambach, v okolí Neu Alberreuth a ve Smrčinách lázně Alexandersbad.
Na našem území jsou uhličitých minerálních vod na S od chebské pánve
v krystaliniku Smrčin ve v. části Ašského výběžku (Doubrava) a v okolí Plesné
a v krystalinickém hřbetu mezi chebskou a sokolovskou pánví.
Jižně od podkrušnohorského prolomu jsou četné vývěry uhličitých minerálních vod
patřící do mariánskolázeňské zřídelní oblasti, samotné Mariánské lázně a Lázně
Kynžvart. Hojné uhličité minerální vody se vyskytují na náhorní plošině Slavkovského
lesa a na Tepelské plošině se zdroji v Pramenech, Louce (u Bečova) a u Číhané.
Lázně Kynžvart - dnes dětská léčebna (zlepšení imunitního systému).
Louky u Bečova - Grünská kyselka (grün=louka), stáčena firmou Karlovarské
minerální vody, a.s. jako Magnesia, která má vysoký obsah hořčíku.
Oblast minerálních vod pokračuje k východu k Otročínu, Konstantinových Lázní
a na Tachovsko.
Mariánské lázně
Studené minerální vody v Mariánských lázních a okolí mají teplotu 7-11 ℃, obsah
CO2 až 3200 mg.l-1. Režim uhličitých minerálních vod je napojen na oběh prostých
podzemních vod, minerální vody vznikají v místech trvalého příronu juvenilního CO2
(vznikajících při magmatických procesech). Pásmo tvorby minerálních vod je v
hloubce několika desítek metrů až 200 m, odkud minerální vody vystupují k povrchu
po propustných puklinách.
V širším okolí Mariánských lázní vyvěrá přes sto minerálních pramenů, chemické
složení jednotlivých zdrojů minerálních vod je pestré, byly rozlišeny 3 základní
chemické typy. Ve městě samotném je kolem čtyřiceti zdrojů. První jména pramenů
uvádí roku 1766 Johann Josef Zauschner: Ambrožův pramen (podle tepelského opata
Ambrože), Křížový pramen (podle vytesaného dřevěného kříže, který stál vedle
pramene), Rudolfův pramen (podle korunního prince a následníka trůnu Franze
Josefa I. - Rudolfa) a Mariin pramen (podle mariánského obrazu, visícího v blízkosti
18
pramene). Všechny zde vyvěrající léčivé prameny jsou studené minerální uhličité
vody, jejichž teplota kolísá mezi 7 a 10 stupni Celsia. Relativně vysoký je obsah
dvojmocného železa (10 - 40 mg/l). Okolnost, že tyto tak rozdílné prameny vyvěrají
na malém území, dokonce často těsně vedle sebe, je balneologickou raritou. Výrazná
rozdílnost v chemickém složení pramenů umožňuje ovlivnit již samotnou pitnou
léčbou celou řadu nemocí různých orgánů. Množství vody ordinované pro pitnou
kúru se pohybuje podle diagnózy a stavu pacienta - zpravidla 3/4 litru denně.
Minerální prameny se užívají také k inhalacím a k minerálním koupelím. Koupele
snižují krevní tlak, zlepšují činnost srdce i ledvin, zlepšují prokrvení mozku a dolních
končetin.
Chebská pánev
Uhličité minerální vody v chebské pánvi jsou vázány na sedimenty spodního písčitojílovitého
souvrství, ve slojovém pásmu a v bazálních částech cyprisového souvrství
františkolázeňské a oldřichovsko-pochlovické dílčí pánve. V blízkosti příčné
dislokační zóny (Nebanice – Hájek) jsou uhličité vody přítomny v celém profilu
terciérní výplně pánve, včetně pliocénu. Cyprisové souvrství má v chebské pánvi
zajímavou funkci – obecně je považováno za izolátor, avšak tuto funkci vykonává
dokonale jen v jádrech tektonických ker, kde není příliš rozpukáno. Naopak,
v místech tektonického postižení jeho propustnost rychle stoupá a např. v okolí
Jesenické přehradní nádrže je průměrná transmisivita okolo 4,2. 10-4 m2.s-1.
Hlavní cestou přívodu uhličitých minerálních vod z krystalinického podloží pánve
je kontakt granitů smrčinského masívu a fylitů arzberské skupiny v místech křížení
s příčnými mladšími zlomy sz. – jv. směru. Uhličité vody, vzniklé mísením s vodou
geneticky odlišných typů, vytvářejí v bazálním kolektoru centrální části chebské
pánve kolektor minerálních vod poměrně nepravidelného tvaru. Mladá příčná
tektonika umožňuje odvodnění minerálních vod napříč celým sedimentárním
profilem až na povrch. Vytváří se složitý hydraulický systém v rozdělených
tektonických krách s rozdílnými podmínkami cirkulace vod. Existence četných
přelivů spodního kolektoru do svrchní hydrodynamické zóny a dosud neporušený
hydraulický stav pánve umožnily vnik spojeného rovnovážného hydraulického
systému s odvodněním podzemních vod v místech regionální erozní báze.
Uhličité vody v neogénu chebské pánve jsou studené, bez jiných specifických složek
nebo místy s vyšším obsahem železa.
Františkovy lázně
Uhličité minerální vody S-C-Cl typu s maximální hodnotou celkové mineralizace 23
g.l-1, vyvěrající v okolí Františkových lázní, jsou charakteristickými vysokými obsahy
železa a SiO2. Fratiškovy lázně leží na území chebské pánve, 4 km od Chebu,
v nadmořské výšce okolo 450 m n.m.
Geneze pramenů je vázána na štěrky a písky spodního jílovitopísčitého souvrství,
ve Františkových lázních zastoupne převážně písčitou facií.
V současné době je ve Františkových lázních využíváno 22 jímacích objektů
s minerální vodou, z nichž 11 vrtů jímá minerální vodu ze sedimentů slojového
19
pásma a spodního jílovitopísčitého souvrství a zbývajících 11 objektů tvoří mělce
zachycené prameny.
Prameny se podle lokalizace vzhledem k lázeňskému centru dělí na skupiny
východní, centrální a západní. Balneologicky je nejvíce využita a skupina centrálních
pramenů. Minerální vody se využívají pro léčení ženských chorob, nemocí oběhového
a pohybového ústrojí a poruch látkové výměny.
Jednotlivé prameny minerálních vod mají různou celkovou mineralizaci, rozmanitý
je poměr jednotlivých iontů, odlišná intenzita sycení CO2 a rozdílné tlaky v jímaných
kolektorech. Teplota uhličité vody se pohybuje od 8,4°C u mělkých objektů a 13°C
u vod jímaných vrty.
Vybrané prameny:
- východní skupina: Natáie, Herkules, Štěpánka, Žofie, Bossův
- centrální skupina: Cartellieri, Železnatý, Palliardi, Solný, Luční, Nový,
František, Loiman, Luisa, Studený, D-XIV, Adler, Glauber III, Glauber IV-
západní skupina: Kostelní, Glauber I, Glauber II, Sluneční, Západní
V současné době stáčí a lahvuje firma Minerální vody Františkovy Lázně, a. s.,
minerální vodu pramene Štěpánka pod obchodním označením Steffany.
V pokračování východní skupiny pramenů jsou známy výskyty uhličitých minerálních
vod u Kaceřova, Hluboké, Mlýnku, Hrzína a Skalné na hranicích se SRN. Při jižní
hranici chebské pánve jsou evidovány vývěry u Ždírnice a Milíkova. Západně
od Chebu je pramen v Krapicích.
Hájek – Soos
Území národní přírodní rezervace leží asi 6 km od Františkových lázní. Soustřeďuje
se zde velké množství vývěrů uhličitých minerálních vod a výronů CO2.
Obě části mají stejnou vrstvu humolitu, v severní části vzniklo ložisko rašeliny, v jižní
části, téměř bezodtoké, se vytvořily podmínky pro vznik křemeliny (diatomitu). Stálý
přítok minerálních vod způsobil zvýšení salinity, která umožnila život rozsivek.
Celková vydatnosti podzemních vod je zde 9 - 10 l.s-1 a jde o vody uhličité
se střední celkovou mineralizací a chemismem podobným františkolázeňským
vodám. Bylo zde zjištěno na 200 výronů minerálních vod a suchého CO2.
Je zachycen pouze jeden vývěr – Císařský pramen.
Sokolovská pánev
Uhličité minerální vody v neogénu sokolovské pánve dosahují teplot 35 – 36 °C
a vystupují z podloží sokolovské pánve v okolí Jehličné a Královského Poříčí. Tvoří
akumulaci ve starosedelském souvrství na bázi terciérních sedimentů na ploše kolem
6 km2. Centrum výstupů těchto vod je v místech, kde se křižuje příčná elevace
podloží s podélnými zlomy a vytváří tak nejpříznivější podmínky pro výstup
termálních vod s hlubokým oběhem, sycených CO2. Obsah CO2 v minerální vodě
přesahuje 1500 mg.l-1, běžně kolem 2000 mg.l-1, byly zjištěny i obsahy nad 4000
mg.l-1.
20
Termální uhličité minerální vody v neogénu sokolovské pánve patří ke stejné
hydrochemické skupině jako vody františkolázeňské a karlovarské; liší se však
teplotou, stupněm mineralizace, vyšším obsahem alkalických zemin a nižším
obsahem SiO2.
Termální vody bazálních terciérních sedimentů sokolovské pánve jsou odvodňovány
čerpáním v dole Marie Majerové, kde byly poprvé zjištěny při hloubení šachty
a ražení chodeb ve sloji Josef v letech 1898 – 1901. Průvalové vody měly při
maximální vydatnosti 170 l.s-1 teplotu 28 - 31°C. Po průvalu (se zpožděním
3 měsíců) došlo v Karlových Varech k pozvolnému poklesu vydatnosti karlovarských
pramenů. Vztah karlovarských termálních vod k průvalu uhličitých termálních
na dole M. Majerová byla studována řadu let, byly zatopeny důlní prostory a vytvořil
se nový režim podzemních vod. Ochranná opatření pro lázně Karlovy Vary vycházejí
z možnosti ovlivnění karlovarských vod čerpáním uhličitých vod v sokolovské pánvi.
Hlubinný důl Marie (Marie Majerová) byl pro těžbu uzavřen v r. 1991.
Uhličité termální vody v sokolovské pánvi se nevyužívají, protože jsou čerpány
zároveň s důlními vodami.
Uhličité křemičité termy
Nejvýznamnější a světově proslulé vody v Západočeském kraji jsou křemičité uhličité
termy Karlových Varů. Vyvěrají v j. části karlovarského žulového masívu jižně
od okraje podkrušnohorského příkopu v místě křížení výrazného poruchového
pásma, které prochází územím karlovarských terem od J k S s tzv. karlovarskou
vřídelní linií sz. – jv- směru.
Výskyt minerálních pramenů v Karlových Varech je omezen na úzké pásmo v údolí
řeky Teplá. Termální prameny se dělí na 2 skupiny odlišné podle podmínek vývěru
a teploty na – vřídelní (soustředěny kolem hlavního pramene) Vřídla pod kostelem sv.
Magdaleny. Mají vysokou teplotu a velkou vydatnost.
Druhá skupina – tzv. malé karlovarské prameny – jsou rozptylem hlavního
výstupového proudu termy ve vřídelních pramenech. Mají nižší teplotu a malé
vydatnosti.
Minerální vody v Karlových Varech jsou nejteplejší v Českém masívu, dosahují
až 72 °C s mineralizací kolem 6 g.l-1. Vyznačují se nízkým obsahem železa,
zvýšeným obsahem fluoridů a SiO2. Obsah plynné složky – CO2 – a objemově
několikanásobně převyšuje množství minerální vody.
21
Kyselka
KDE TO ŽIJE, TAM JE MATTONI!......
Lázně Kyselka leží na pravém břehu řeky Ohře poblíž jejího soutoku s Lomnickým
potokem v nadmořské výšce kolem 340 metrů. Ve svahu vrchu Bučina je zachycen
vývěr nejznámějšího pramene Otto. Zřídelní struktura je v Kyselce odvodňována
prameny Alžběta, Josef, Otto a Löschner. Prameny Kyselky jsou typem mělčí zřídelní
struktury s třífázovým formováním minerální vody, s příronem CO2 ve druhé fázi.
První fází geneze minerální vody je pomalý sestup vádózní vody tj. dostává se pod
povrch vsakováním srážkových vod a mineralizuje se z okolních hornin. Sestupné
proudy vody se vzdouvají na linii východního pokračování ohareckého zlomového
pásma. Zde se proudy mísí s CO2, který sem proniká od jihu z Doupovských hor.
Proplyněná minerální voda pak získává další mineralizaci z horské žuly
karlovarského žulového masívu. Minerální voda se tvoří v hloubce cca od 125 do 230
metrů; je slabě mineralizovaná hydrouhličitanosodná studená.
Roku 1867 si vývoz Ottova pramene od hraběte z Neubergu pronajal karlovarský
vývozce minerální vody Heinrich Mattoni (1830 - 1910). O 6 let později Mattoni
získal celou Kyselku koupí od hraběte Černína; zahájil velkorysou výstavbu lázní a
vývoz Ottova pramene. Nechal v Kyselce vybudovat moderní stáčírnu a expedici
minerálky s obytnými budovami a sklady. Následovaly stavby lázeňských domů,
hotelů, promenád, kolonády a vodoléčebného ústavu. Mattoni investoval též do
nového jímání pramenů. V roce 1894 vystavěl železniční linku Vojkovice nad Ohří Kyselka.
Vývoz Mattoniho kyselky vystupňoval z 250 000 lahví v roce 1867 na 10
miliónů lahví ve svém úmrtním roce 1910. Již kolem roku 1880 patřila Mattoniho
kyselka k nejznámějším minerálním vodám světa.
Až do roku 1945 bylo rozesilatelství tzv. „kysibelské vody“ v majetkovém držení
akciové společnosti Heinrich Mattoni AG. Po druhé světové válce byl podnik
zestátněn a provozován jako závod karlovarské firmy Západočeská zřídla. Ta byla po
roce 1989 přeměněna na akciovou společnost Karlovarské minerální vody, jejíž divizí
je v současnosti moderní stáčecí závod v Kyselce, vybudovaný na sklonku
osmdesátých let. Jeho výrobní kapacita umožňuje pokrývat stále vyšší poptávku po
Mattoniho kyselce.
Lázeňský komplex budov kromě stáčírny je ale už v dezolátním stavu, stejně jako
vývěr minerální vody pro veřejnost.
Majetkové poměry areálu jsou komplikované, jsou snahy o záchranu lázní.
Firma Karlovarské minerální vody, a.s. lahvují minerální vodu Mattoni a Magnesiu.
22
Permokarbon (středočeský)
Další skupinou uhličitých minerálních vod jsou vody Na-Cl typu – uhličité solanky
až rosoly např. z vrtu Be-1 Bechlín (v granitu a dioritu a spodním šedém souvrství
permokarbonu) a ve vrtu Br-1 Brňany (ve spod. červeném a svrch. šedém i červeném
souvrství permokarbonu). Ve vrtu Ko-1 Koštice, hlubokém 1100 m, byl zastižen přítok
vody Na-Cl typu s celkovou mineralizací přes 10 g.l-1.
Uhličité vody, silně mineralizované, Na-Cl typu byly čerpány i z úseku 905 – 1135 m
na výzkumném vrtu ve Stránce (u Mšena) z pískovcových poloh sp. červeného a sp.
šedého souvrství permokarbonu. Vydatnost obzoru byla velmi nízká.
Uhličité minerální vody se vyskytují na Slánsku v hlubokých uzavřených tektonických
krách.
Česká křídová pánev
Uhličité minerální vody se vyskytují v rozsáhlém území mezi Hradcem Králové
a Pardubicemi na východě a Libání a Českým Brodem na západě. Vytvářejí souvisou
akumulaci vázanou na bazální křídové pískovce cenamanu. Hydrodynamicky jsou
součástí celého hydraulického systému podzemních vod bazálního křídového
kolektoru.
Uhličité minerální vody se vyznačují obsahem CO2 nad 1g.l-1, zvýšenými obsahy síranů
a mírně zvýšením obsahem chloridů.
Nejvýznamnější oblast těchto minerálních uhličitých vod je Poděbradská zřídelní
struktura. Do této oblasti nepatří pouze lázeňské exploatační objekty přímo v lázních
ve městě Poděbrady, ale i objekty v širším okolí, využívané pro plnírnu minerální vody
firmy Poděbradka či k odběru minerální vody pro veřejnost. Celková velikost zájmové
oblasti dosahuje asi 900 km2.
Uhličité minerální vody jsou studené, slabě mineralizované, smíšeného typu. Původem
jsou to infiltrační vody, s pásmem vzniku převážně v sedimentech cenomanu,
kde dochází k sycení vod CO2 a k přeměně jejich chemismu, projevující se zvýšením
obsahu alkálií a koncentrací některých prvků (Li+, Sr+) .
Oxid uhličitý je pravděpodobně produktem procesů postvulkanické činnosti; vysvětlení
jeho přívodní cesty (vzhledem k rozsáhlosti akumulací kyselek v hlavní křídové pánvi
a hydrodynamickým podmínkám v cenomanském kolektoru) jsou dodnes
problematické.
Chemismus podzemních vod v cenomanu závisí na hloubkové
a paleohydrogeogeografické pozici na okrajích pávne, v místech výchozů
cenomanských sedimentů na povrch, náleží podzemní vody hydrogenuhličitanovému
typu smíšeného kationtového složení a nízké celkové mineralizace, nepřesahují
zpravidla 0,5 g.l-1.
V Poděbradech a okolí jsou vyvrtány desítky vrtů na minerální vodu. V okolí jsou
to např. vrty v Sadské, vrt Sadka u dětské léčebny, vrt Jáchymka, vrt BJ 16 v Koutech,
vrty v Dymokurech, vrt Barborka v Nymburce, vrt BPV 1 v Malém Vestci, vrt HT 1
v Hořátvi, vrt J 238 v Kostelní Lhotě, vrt u Velkých Chvalovic.
23
Podkrkonošský perm, poorlický perm
1. Uhličité minerální vody, které se projevují přírodními samovolnými vývěry na povrchu;
přívod CO2 je vázán na okrajové zlomy labského riftu:
- na Náchodsku a v okolí Metuje (Hronov, Malá Čermná, Lázně Běloves, Náchod) a
Olešnice (Třtice).
- vázané na kyšperský zlom v okolí Moravské Třebové (Linhartice, Bílá studně).
- na hranicích s PLR a blízko hranic: Kudowa-Zdrój, Duszniki-Zdrój, Polanica. Zdrój,
Bobrowniki Stare, Gorzanów a Dlugople-Zdrój.
2. Uhličité minerální vody, které jsou jímány pouze vrty; CO2 vystupuje hlubinným
zlomem – rovenským zlomovým pásmem:
- Libáň, Hlušice, Zadražany, Luková, Nové Město, Mlékosrby, Písek, Kosice, Chudeřice,
Sopřeč, Křičeň, Žižkovec, Všestary, Sezemice, Lázně Bělohrad
Lázně Běloves
Vývěry minerálních vod jsou vázány na okrajové zlomy ssz. výběžku hrásti
dobrošovského hřbetu, která je tvořena krystalinikem - novoměstskými fylity a
vystupuje uprostřed sedimentů permu. Hrásť je omezená dvěma zlomovými liniemi
směru SZ-Jv a systémem příčných zlomů směru SSV-JJz a SV- JZ, probíhající údolím
Metuje. Uvnitř fylitů vystupuje ložní žíla křemenného porfyru směru SV-JZ o mocnosti cca
20-50 m. V jádru fylitové klenby vystupuje jv. od Bělovsi masív novohrádecké žuly.
Minerální vody vystupují z krystalinického komplexu po tektonicky predisponovaných
zónách - zejména na křížení zlomů různého směru - v nejvyšší části proříznuté úkolím
Metuje a rozptylují se do štěrkových údolních náplavů.
Výsledky průzkumu plynů v půdě prokazují, že tektonické linie, po kterých vystupuje
z hloubky oxid uhličitý, nejsou propustné po celé délce, ale že mají funkci komunikační
pouze v některých prostorově omezených úsecích.
U běloveských uhličitých minerálních vod lze rozlišit 2 základní skupiny zdrojů:
- prosté až slabě mineralizované C-Ca-Na až C-S-Na-Mg minerální vody
o celkové mineralizaci 0,4 - 1,0 g/l (Ida, Ivan, Obecní, Jakub)
- slabě až středně mneralizované C-S-Na-Ca až C-Na-Ca minerální vody
o mineralizaci 6,1 - 6,8 g/l (Hedva, S-8, studna u celnice, Boženka a František)
Minerální vody s vyšší mineralizací představují minerální vodu primárního složení,
získávající mineralizaci v hlubších částech permských sedimentů a v jejich fylitovém
podloží, zatímco málo mineralizované jsou vody krystalinika doborošovského hřbetu
nebo vody tvořeneé až ve zvodni údolních náplavů jejich sycením CO2 a nebo mohou být
výsledkem mísení více mineralizovaných vod s prostými vodami. Specifickým rysem
běloveských minerálních vod je vysoký obsah arzénu.
24
V r. 1840 byl otevřen pramen nazvaný IDA, název byl dán na památku uzdravení těžce
nemocné princezny Idy ze Schaumburg - Lippe, která sem přijela z Německa, aby zkusila
minerální prameny, jako poslední prostředek ke svému uzdravení.
Minerální voda Ida byla stáčna už od r. 1908. Staré vrty byly postupně prohlubovány
a hledány nové zdroje minerální vody.
Zatím z ne dobře objasněných důvodů, které mají být soudně projednávány, zakoupila
dne 28. 5. 2002 slovenská společnost INTERFOOD Ltd. ochrannou známku "Běloveská
kyselka Ida". Tato společnost zavedla stáčení minerálky z pramene černínské firmy
s názvem Ida a zajistila i distribuci minerálky do českých obchodních řetězců. S kvalitou
původní Idy nemá téměř nic společného. Původní stáčírna je stále mimo provoz. V r.
2011 byla zahájena rekonstrukce jímkynad Jakubovým pramenem, ze kterého se
lahvovala Běloveská kyselka Ida.
Minerální vody vázané na kyšperský zlom a jeho jv. pokračování
Mezi významné projevy saxonské tektogeneze patří i kyšperský zlom a jeho
pravděpodobné jv. pokračování v pásmu nectavsko-konických zlomů.
Linhartice u Moravské Třebové
V minulosti ve východní části Linhartic byla několika mělkými studnami na levém břehu
Třebůvky jímána prostá hydrogenuhličitanová vápenatá studená železnatá minerální
vody. Vývěr minerální vody byl pravděpodobně vázán na širší pásmo pararelních zlomů
směru SZ-JV pokračující od Radkova dále k SSZ jako v. okrajový zlom orlické pánve
(kyšperský zlom). Původní vývěry minerální vody v údolní nivě byly kvalitativně značně
ovlivňovány míšením s prostými podzemními vodami v průlinovém kolektoru fluviálních
náplavů. K zachycení kvalitnějšího zdroje byl v roce 1876 vyhlouben nedaleko původní
mělké studny vrt hluboký 22,4 m, který byl ukončen v glaukonitických pískovcích
perucko-korycanského souvrství. Voda byla stáčena do lahví a distribuovala se pod
označením Kaiserin Elizabeth Quelle.
Vývěry uhličitých minerálních vod jsou zmiňovány také na lokalitách Budětsko a Ochoz.
Vývěry jsou vázány na kulm rozstáňského souvrství, který byl při saxonské tektogenezi
porušen systémem nectavsko-konických zlomů v nejasném jv. pokračování kyšperského
zlomu.
V současné době zůstal zachován pouze primitivně zachycený vývěr v údolní nivě potoka
Pilavka v Budětsku. Vývěr uhličité minerální vody (s obsahem volného oxidu uhličitého
až 2,2 g.l-1) v Budětsku představuje nejjižnější dokumentovaný vývěr kyselky v celé
oblasti kulmu. Je pravděpodobné, že v okolí stávajícího vývěru v Budětsku existoval větší
počet podobných vývěrů, které ale postupně zanikaly při poklesu intenzity dotace
hlubinného oxidu uhličitého nebo zatesňováním jeho výstupních cest.
25
Moravská brána
Uhličité minerální vody Moravské brány tvoří víceméně souvislou vrstevní akumulaci
v bazálních klastikách spodního badenu mezi z. okolím Přerova a Ostravskem
s nejvýznamnější lokalitou kyselek Moravské brány - s lázněmi Teplice nad Bečvou.
Teplice nad Bečvou
Před rekonstrukcí pramenů byla voda pro lázeňskou potřebu odebírána ze dvou studní Staré
studny (ve sklepě pod lázeňskou budovou) a Nové studny (na promenádě).
Vedle těchto dvou podchycených vývěrů bylo mnoho nekontrolovaných úniků minerální
vody v řečišti řeky Bečvy.
Nejdůležitějším činitelem v režimu pramenů teplické kyselky a ve funkci starých studní
byl vodní stav Bečvy a stav podzemní vody ve štěrcích, která je s vodou v Bečvě v úzké
souvislosti.
První vrtné práce s cílem jímat minerální vodu v oblasti Teplic nad Bečvou byly
uskutečněny ve 30. letech tohoto století. Vrt R I, hluboký 60,4 m prošel silně
zkrasovělými vápenci. Ve snaze eliminovat vliv blízké řeky (14 m) se autoři rozhodli
utěsnit vývěry kyselky v přilehlé části řečiště unikátní Joostenovou metodou (TB 25) – kdy
chemickou reakcí přímo ve vrtech vznikla nepropustná hmota, těsnící fluviální štěrky řeky
Odry.
B
Podle údajů Hynie (1963) byla využitelná vydatnost zdroje R I 7,6 l.s-1, zdroje R II 4 l.s-1.
Na zdroji R I byla teplota 22,5 ℃ a obsah volného CO2 2126 mg.l-1; minerální voda
ve zdroji R II (142 m hluboký) měla teplotu 22,2 ℃ a obsah CO2 1736 mg.l-1.
V 70. letech byl proveden další hydrogeologický průzkum v souvislosti se stanovením
definitivních ochranných pásem zdrojů minerálních vod (Řezníček 1978). Byly realizovány
čerpací zkoušky na zdrojích minerálních vod, odvrtány hluboké vrty BJ 101, BJ 102, BJ
103 a opakovaně byly chemicky analyzovány minerálních vod i dalších objektů v okolí
lázní.
Uhličitá minerální voda v Teplicích nad Bečvou je hydrogenuhličitanová, vápenatá, slabě
mineralizovaná, hypotonická. Má zvýšenou teplotu, ale protože nepřesahuje hodnoty
25ºC nelze ji klasifikovat jako termální.
Zbrašovské aragonitové jeskyně
Jeskyně leží pod svahem Zbrašovského vrchu na levém břehu řeky Bečvy, nedaleko
lázeňské kolonády v Teplicích nad Bečvou. Jejich jedinečnost spočívá v tom, že jsou
výsledkem krasovění pod vlivem minerálních vod, vyskytují se v nich plynová jezera
a na stěnách minerál aragonit.
Jeskyně jsou vytvořeny v devonských vápencích Hranického kras a je možno zde najít
několik světových unikátů:
- gejzírové krápníky - kuželovité útvary, několik decimetrů vysoké, s kráterovitou
prohlubní a středovým kanálem uvnitř,
- stalaktity s keříčkovitými výrustky aragonitu (kosočtverečné formy uhličitanu
vápenatého) a kulovité útvary načervenalého kalcitu (onyxu).
26
V nejnižších částech jeskyně se drží souvislá hladina plynného oxidu uhličitého, která
je tak obdobou známé Psí jeskyně u Neapole. Díky těmto teplým výronům a vývěrům
oteplených minerálek se v jeskyních udržuje stálá teplota kolem 15 °C, což je nejvyšší
teplota ze všech jeskyní v České republice.
Sv. úsek Moravské brány - Oderská brána
Vývěry uhličitých vod byly využívány k lahvování v Jeseníku nad Odrou. Uhličité vody se
zde formují až v údolních náplavech Luhy, do nichž proniká hlubinný CO2 po tektonických
zónách sz-jv. směru, které predisponovaly dnešní morfologii Oderské kotliny a směr toku
řeky Odry v úseku Odry - Jeseník nad Odrou. Proto mají minerální vody jen velmi nízkou
celkovou mineralizaci (0,26-0,33 g.l-1) a náleží hydrochemickému typu C-Ca-Cl a C-CaNa.
Obsah volného CO2 je 1738 mg.l-1, minerální voda je studená (teplota vody 10,5 ºC).
V roce 1912 byla zachycena uhličitá voda studnou Zita, zřejmě z téhož období pochází
i studna Herma a studna U lípy.
Vyhlášení ochranných pásem je obtížné, vzhledem k mělkému zachycení zdroje existuje
potenciální nebezpečí kontaminace struktury produkty zemědělského původu (obsah
dusičnanů v podzemní vodě ze studny Herma 46,2 mg.l-1) nebo znečištěnými
povrchovými vodami. Jsou vyhlášena prozatimní ochranná pásma a je snaha o opětovné
fungování plnírny.
Přerovsko - paleozoický podklad karpatské předhlubně
Vznik uhličitých vod je vázán na příron CO2 hlubinného původu. K výstupu CO2 dochází
na exponovaných místech křížení hlubinných zlomů a puklinových zón. K vlastní tvorbě
uhličité vody dochází v různých hloubkových úrovních za různých litologických
podmínek, které vedou k odlišnému výslednému chemismu.
Uhličité vody na Přerovsku se formují v paleozoickém podkladu většinou málo mocných
sedimentů miocénní karpatské předhlubně. Odtud se dostávají buď puklinami
a netěsnostmi do mělkých podzemních vod nebo do výronů na zemský povrch (lokality
Předmostí, Domaželice, Nové Dvory, Prusy, Přerov, původní vývěry v Horních Moštěnicích,
Želatovicích) nebo se akumulují v kolektorech miocénu, kde jsou jímány vrty (Brodek
u Přerova).
Převážná část uhličitých vod na Přerovsku formuje v hlubších polohách v karbonátových
horninách devonu, popřípadě nejnižšího karbonu, jak tomu nasvědčují zvýšené teploty
vody (Tučín, Horní Moštěnice, Brodek u Přerova) a zvýšená mineralizace.
Výskyt travertinových kup - např. Kokory.
27
Moravskoslezský kulm
Moravský Beroun-Ondrášov
Text, který je nejstarším písemným dokladem o existenci pramene, který byl využíván po
celá staletí nejen jako zdroj pitné vody, ale také jako léčivý pramen a byly u něj vystavěny
v 17. století lázně. Český překlad:
"V roce 1260 po Kristu byl tento pramen objeven Zdislavem ze Sternberga,
opatřen kovovou obrubou a předán svému určení. Všichni obyvatelé tohoto
kraje pijí tuto velmi známou vodu a lidé přicházejí ve velkém množství, aby
pomocí této vody ozdravěli, jelikož se jedná o vodu, která pomáhá léčit mnohé
nemoci. V roce 1350 bylo roubení kolem pramene obnoveno.
Stephan ze Sternberga"
Ondrášov – Domašov nad Bystřicí: zdroj slabě mineralizované, studené, hypotonické,
uhličité C-Ca-Mg typu s obsahem volného CO2 2,5 – 3 g.l-1. Minerální vody vznikají v
horninách moravskoslezského kulmu – moravickém a hornobenešovském souvrství,
přínos CO2 po zlomech sudetského směru. Zdroje minerálních vod v Ondrášově: Marie
Terezie, Josef, Lázeňský pramen, Elitis; H 1 – H 3; HS 1 – HS 3, HJ 4, 5, 6; BJ 7 – 10, 11,
21; BVJ 22 – "Astra".Zdroje v Domašově nad Bystřicí: S 1, S 2, Bj 12, BJ 101, BJ 102, S 3, BJ
103 Salacia (Salicia). Zdroje minerálních vod jsou přečerpávány – dochází k degradaci
struktury.Od roku 1954 se Ondrášovka lahvuje ve formě ochucené minerální vody.
Horní Moštěnice
Minerální voda pochází z devonských dolomitických vápenců, jež jsou překryty
neogénními jíly o mocnosti 30-50 m a několikametrovými kvartérními náplavy. V místě
jímání sledují výstupové cesty tektonickou zónu sv. směru. Voda vzniká v podloží
neogénu v rozpukaných, popř. zkrasovělých uhličitanových horninách nebo už v jejich
podloží sycením CO2 hlubinného původu. Oxid uhličitý vystupuje pravděpodobně na
křížení puklinových zón směru SZ-JV a SV- JZ.
Pravděpodobně koncem 17. století při hledání uhlí byl naražen zdroj uhličité vody. Výskyt
v obci však byl znám již dávno, neboť ve studnách založených mělce, se vyskytují slabě
uhličité vody.
Za první republiky byla v obci jímána uhličitá voda a distribuována pod názvem Moštěnka.
Do r. 1957 byla uhličitá voda jímána z hloubky 25 m. V letech 1957 - 58 provedly
Moravské zeměvrtné závody Brno dva jímací vrty M 1 a M 2.
Dnes je prodávána pod názvem Hanácká Kyselka, jímá se ze 6ti vrtů, nejhlubší má 265 m.
Další lokality vývěrů uhličitých minerálních vod: Zátor, Lichnov, Janské Koupele,
Ondrášov, Velká Šťáhle (těžba CO2) a Těšíkov (Těšíkovská kyselka).
28
Ostravsko
V Ostravě- Mariánských horách, v dole Ignát (později Důl Jana Švermy) byl naražen zdroj
uhličité minerální vody: bývalá Mariánskohorská kyselka.
Jesenicko
V údolí Střední Opavy byly dokumentovány výskyty uhličitých minerálních vod
podchycených mělkými pramenními jímkami. Výskyt těchto vod je vázán na poruchové
pásmo okrajového zlomu lugika, které se v Hrubém Jeseníku rozšiřuje do šíře téměř 8 km
s tím, že funkci hlavního zlomu přejímá zlom bělský (Karlova Studánka, zaniklý zdroj
kyselky v Ludvíkově a Suchá Rudná v místní části Kyselka).
Karlova Studánka
Minerální vody v Karlově Studánce jsou uhličité, hydrogenuhličitanové, vápenatohořečnaté,
slabě mineralizované, železnaté, studené, hypotonické minerální vody.
Původní jímky Karel, Bezejměnný a Antonín; později jímka Vilém (jejich hloubky od 1,7 –
3,3 m). V roce 1923 byl zachycen betonovou jímkou nejzápadnější zdroj minerální vody
(jediný ze starých zdrojů se samovolným přetokem) označovaný jako Trubkový pramen.
Další průzkum byl proveden v r. 1931, při kterém bylo vyhloubeno patnáct sond, z nichž
šest zachytilo minerální vodu. Při těchto pracích byl vybudován zdroj Norbert. V r. 1950
byly vyhloubeny vrty S-1, S-2 a S-3, z nichž třetí zůstal nedokončen, protože zastihl
pouze rozptýlené výstupní cesty minerální vody v kvartérních sedimentech bez přelivu
nad terén.
Celkový režim minerálních vod zřídelní oblasti Karlovy Studánky lze souhrnně
charakterizovat těmito zákonitostmi:
1. veškerá voda je atmosférického původu, infiltruje na svazích Hrubého Jeseníku
a proudí směrem do údolí Bílé Opavy,
2. cyklické změny úrovní hladin (vydatností) a obsahu CO2 jsou závislé na velikosti
atmosférických srážek. Nejvyšších úrovní hladin, resp. vydatností je dosahováno
v období březen - květen po jarním tání,
3. minerální voda nemá přesně vymezené pásmo tvoření vzhledem k tomu, že je zde
značný nadbytek CO2 oproti množství vody. Minerální vody se tvoří ve větších hloubkách,
kde se plyn dostává do styku s vodou. Část minerálních vod pak vzniká při bázi
kvartérních sedimentů,
4. minerální i prosté podzemní vody jsou ve vzájemné hydraulické spojitosti.
Flyšové pásmo Západních Karpat na Moravě
Nejvýznamnější vývěry uhličitých vod na Moravě jsou v lázních Luhačovice. Přírodní
uhličité minerální vody, které zde vyvěrají, náleží k provincii uhličitých vod jihovýchodní
Moravy, která se vzhledem k nejvýznamnějším výskytům označuje jako luhačovická
provincie. Jedná se o skupinu výskytů uhličitých vod na linii nezdenického zlomu mezi
Březovou pod Lopeníkem a Biskupicemi (na zájmovém listu se nachází kromě Luhačovic
i lokalita Rudice s drobnými vývěry uhličitých vod). V prodloužení této linie se na
Slovensku vyskytují uhličité a termální vody v Pováží.
29
Minerální voda se původně jímala přirozenými vývěry (Alosika, Amandka, Antonínka,
Čítárna, Jubilejní, Janovka, Ottovka, Vincentka a Ústřední), které se nacházely v údolní
nivě Luhačovického potoka. Výjimkou je pouze pramen Aloiska na úpatí Velké Kamenné,
který se nachází 35 m nad úrovní údolní nivy. Později byly navrtány první vrty - Elektra
a Gejzír.
Minerální voda je přírodní, středně mineralizovaná jodobromová, hydrogenuhličitanochlorodivo-sodného
typu, se zvýšeným obsahem lithia a kyseliny borité, studená,
hypotonická.
Prameny jako zdroje minerálních vod postupně přestaly vyhovovat hygienickým
požadavkům, byly přestavovány a rekonstruovány. Velkým problémem byla v minulosti
zastaralá kanalizační síť, která byla navíc přetěžována v letních měsících, kdy byla plně
obsazena ubytovací zařízení u luhačovické přehrady nad lázněmi. V důsledku havárie
pravobřežního kanalizačního sběrače koncem ledna 1987 byla silně bakteriologicky
kontaminována zřídla Čítárna, Jubilejní a Ústřední.
Protože vlivem nadměrné exploatace mělkých vývěrů docházelo k postupnému zřeďování
minerálních vod a kontaminaci, přistoupilo se v roce 1987 k průzkumu tzv. druhé
zvodně. Pod tímto názvem se rozumí veškerá podzemní voda (minerální i prostá)
ve flyšových horninách pod kvartérním pokryvem.
Byly vybudovány vrty řady BVJ 301 - BVJ 306 (Nová Jubilejní, Nová Vincentka, Nová
Janovka, Nová Ústřední, Bystrica a Vladimír). Jejich hloubky dosahují 30 - 50 m a nadloží
kolektoru minerálních vod tvoří nesouvislé polohy jílů a jílovců. Hladina ve vrtech je
napjatá s negativní výstupnou úrovní a pokud nejsou přetěžovány nadměrnou exploatací,
možnost antropogenní kontaminace je minimální (Řezníček 1987).
V 90. letech byl vybudován nový vrt (BJ 331), který zajistil nejen minerální vodu,
ale prokázal také, že zdroje uhličitých minerálních vod je možno jímat i z míst mimo
údolní nivu. V roce 1998 byly jako nové přírodní léčivé zdroje vyhlášeny Vincentka II. a
Jaroslava (BJ 331).
Nejnovějším luhačovickým pramenem je Pramen sv. Josefa vedle kostela (2002).
Geneze:
Metamorfované marinní fosilní vody na vody naftového typu jsou v důsledku příhodných
litologicko-tektonických poměrů vynášeny z hloubek k povrchu. Oxid uhličitý
postjuvenilního původu stoupá po puklinách a tektonických poruchách do vyšších poloh,
přitom se setkává v různých hloubkách se zdroji mineralizovaných naftových vod. Pro
ně je typická složka Na-Cl, snížený obsah SO4 (pouze desítky mg.l-1) a relativně zvýšený
obsah jodidů, bromidů, bóru, amoniaku, kyseliny borité a aromatických a plynných
uhlovodíků. Při kontaktu vody s CO2 vzniká kyselina uhličitá, která metamorfuje složení
vody tím, že působí na okolní flyšové horniny (obsahující 20-25% karbonatický tmel),
rozpouští je, způsobuje iontovou výměnu hydrolýzou alumosilikátů a iontovýměnnými
pochody z nich uvolňuje sodík a draslík, vázaný na pelity mořského původu nebo
na alumosilikáty. Tím vzrůstá zastoupení složky Na-HCO3
- a Ca-HCO3
- a ta se stává
hlavní složkou minerální vody.
Protože podíl složky Na-Cl a Na-HCO3 je přibližně stejný a obsah Ca-HCO3 představuje
10 - 15 mval%, klasifikujeme minerální vody z hlediska geneze jako petrogenní vody
30
směsného původu, hydrosilikáto-marinogenní s podílem karbonátogenní složky. Vody
jsou v konečné fázi ředěny prostou infiltrující podzemní vodou z aluviálních náplav
Luhačovického potoka. Pokud vystupují z hloubek k povrchu - např. po puklinách nebo
vrtem a nemísí se s prostými vodami, jejich mineralizace dosahuje hodnot od 10 do 15
g.l-1. Ve většině případů se však s prostou vodou mísí a výsledná mineralizace
se pohybuje od 2 do 8 g. l-1.
Vývojové trendy (v 30ti leté řadě chemických analýz) obsahů sodíku a chloridů, jako
primární marinní složky v luhačovických minerálních vodách, jsou klesající. Nepatrný
vzrůst byl zaznamenán pouze u Gejzíru a Pramene Ústředního, Vincentka má obsahy
poměrně stabilní. Klesající tendence nejenom obsahů Na a chloridů, ale i celkové
mineralizace, znamenají ředění minerální vody prostou vodou v důsledku nadměrné
exploatace.
Drobné výskyty uhličitých minerálních vod se nachází na lokalitách Rudice, Nezdenice
a Záhorovice, Bánovská kyselka u Nezdenic. Nedosahují chemických parametrů uhličitých
minerálních vod v Luhačovicích, ale jsou využívány místními obyvateli.
Suchá Loz
Vývěr minerální vody v obci Suchá Loz je znám pod názvem "Lozanka". Minerální voda
vyvěrá z flyšových sedimentů bělokarpatské jednotky magurského flyše. Je řazena
k uhličitým vodám, které jsou vázány na nezdenický zlom a neovulkanity.
31
11. SULFANOVÉ (SULFIDOVÉ, SIROVODÍKOVÉ) VODY
Podmínkou pro vznik sulfanu a jeho iontových forem je přítomnost síranů,
sufátoredukujících bakterií a alespoň malého množství organických látek, nezbytných
pro činnost těchto bakterií. Tyto organické látky mohou pocházet ze živic nebo
organické hmoty uchované v sedimentech. Koncentrace sulfidické síry může značně
kolísat během roku a v určitém časovém období může klesnout i pod uvedený limit pro
sulfidové vody (tj. pod 1 mg.l-1). Sulfidové vody mají typický zápach, bývají zakalené
elementární sírou a mohou obsahovat kolony slufátoredukujících a sirných bakterií.
Sulfanové minerální vody se v České republice se vyskytují v několika odlišných
hydrogeologických jednotkách:
- permokarbonu podkrkonošské pánve
lázně Fořt (součást obce Rudník u Vrchlabí). Minerální voda C-S-Na typu, studená.
Lázně funkční do r. 1922, zanikly po založení chemického závodu na výrobu umělého
hedvábí v těsné blízkosti lázní. Pramen ale fungoval dále.
Minerální voda vyvěrala v horninách podkrkonošského permu, v místech, kde se údolí
potoka křižuje s předpokládanou tektonickou linií s. - j. směru. Na V od linie
vystupuje rudnický obzor - slepence, pískovce, prachovce a jílovce s vložkami
bitumenózních slínovců až jílovců, které se dříve v Rudníku těžily pro obsah sulfidů
mědi. Obsah sirovodíku zřejmě pochází z rozkladu síranů v redukčním prostředí
bitumenózních pelitů; Na-HCO3 charakter nasvědčuje hlubšímu oběhu
po tektonických poruchách s. - j. směru. Z chemické analýzy z r. 1973 - obsah
sirovodíku kolem 1 g.l-1.
- Český masív
Výjimečnými minerálními vodami jsou oteplené sulfanové vody vznikající mimo rámec
sedimentárních hornin v žulovém masívu v Bludově a na styku keprnické ortorulové
klenby s koutským svorovým pásmem ve Velkých Losinách. Zvýšená teplota vody
ukazuje na hlubší oběh a relativně rychlý výstup minerální vody po otevřených
poruchách. Protože krystalinikum postrádá zdroj organické hmoty, jak je tomu
v sedimentárních oblastech, byl původ sirovodíku dosud velice nejasný. Ukazuje se,
že při jinak stejné tvorbě H2S ze síranů redukcí desulfurikačními baktériemi a za
dalších podmínek, z nichž nejdůležitější je nepřítomnost organické hmoty, je nutno
uvažovat o povrchovém recentním původu organických látek (v podstatě pocházející
z lesních porostů) z míst, kde infiltrují vody doplňující pásmo tvorby
nízkomineralizovaných minerálních vod. Děje se tak v poruchových pásmech sz.
směru, které ve vyšších polohách umožňují koncentrovaný sestup vod z okolního
povodí a v nižší poloze na křížení těchto poruchových pásem s poruchovými liniemi
a otevřenými cestami jiných směrů, pak vlastní výstup vody jako ve spojité nádobě.
Výskyty vázané na třebíčský masív jsou známé ojedinělé výskyty – Okrašovice
a Pozďátky (dnes 0zaniklé zdroje).
32
- paleozoikum (devon)
Sulfanové minerální vody vázané na devonskou strukturu, pokrytou málo mocným
souvrstvím neogénních sedimentů, představují lázně Slatinice. Obohacení minerální
vody o chloridy a organicku hmotu je zde připočítáno buď migraci z podložních
devonských hornin nebo laterální migraci z kulmu po významných zlomových
poruchách nebo z neogénních sedimentů.
- mesozoikum (jura)
Na karbonátový vývoj jury v karpatské předhlubni jsou vázány sulfátové vody,
dosahující parametrů minerálních vod.
Lokality: Mušov, Pasohlávky (hluboké vrty)
- neogén karpatské předhlubně a Vídeňské pánve
Sulfanové minerální vody mají vyšší obsah síranových iontů, jejich vydatnost
je nízká a přívod organické hmoty je vázán na zlomy, kterými proudí plynné
organické látky z neogénních, příp. podložních hornin (flyšových).
Lokality ve Vídeňské pánvi: Čejč, Čeložnice, Lanžhot, Milotice, Moravský Písek,
Podivín, Vacenovice.
Lokality v karpatské předhlubni: Pornice I – III, Slavkov, Vřesovice, Výšovice,
Skalka (kulm+neogén karp. předhlubně)
- flyšové pásmo Západních Karpat
Geneze sirovodíkových minerálních vod je spojená s přítomností metanu, jehož
zdrojem jsou hlubinná ložiska uhlovodíků. Metan mění podmínky ve zvodni tak,
že vzniká prostředí vhodné pro rozvoj desulfurikačních bakterií, které redukují
sírany, obsažené v podzemní vodě, na sirovodík. Původ síranů je petrogenní,
vznikají oxidací sulfidů železa (např. pyritu), které jsou charakteristickou složkou
flyšových hornin.
Celkem ojediněle se sulfanové vody vyskytují ve ždánicko-podslezské jednotce
(Šitbořice, Želetice).
V dalších jednotkách flyšového pásma Západních Karpat na Moravě: Bělov, Bratřejov,
Brumov, Břestek, Březolupy, Buchlovice, Halenkov, Hovězí, Javorník, Korytná,
Kostelec u Zlína, Lhotsko, Lípa, Lipová, Lutonina, Malenovice, Napajedla, Nezdenice,
Nový Hrozenkov, Podhradí, Podolí, Pradlisko, Prštné, Salaš, Slopné, Strání, Rybí,
Valašská Polanka, Veletiny, Velké Karlovice, Velký Ořechov, Veřovice, Vizovice,
Vlachovice, Zádveřice, Želechovice nad Dřevnicí.
Některé sulfanové vody jsou vázány na kvartérní sedimenty údolních niv řeky Dyje
a Moravy. Pro kvartérní sedimenty je typická příměs organické hmoty, buď
přinesené splachem ornice nebo ve formě rostlinných zbytků (kmeny stromů), které
se usazovaly v pomalých tocích, mrtvých ramenech a pod. Existenece organické
33
hmoty v kvartérních sedimentech (xylolity a rašelina) s vodou obsahující sírany
určuje podmínky pro životní činnost aerobních i desulfurikačních baktérií.
Lokality: Ostrožská Nov Ves, Petrov, Sedlec a bývalá studna v Brodu nad Dyjí
Luhačovice
Zdroj sirovodíkové vody nemá s uhličitými minerálními vodami nic společného. Má
zcela odlišnou genezi, formuje se převážně z vadózní vody. Minerální voda má
celkovou mineralizaci kolem 550 mg.l-1, obsahuje1,3 mg.l-1 H2S v doprovodu ostatních
plynů (metan). Teplota dosahuje okolo 10,5 mg.l-1.
LOKALITY SIROVODÍKOVÝCH MINERÁLNÍCH VOD V JEDNOTLIVÝCH GEOLOGICKÝCH
JEDNOTKÁCH
Český masív
Bludov
Lázně Bludov, a.s., v samostatném lázeňském areálu situovaném na z. okraji obce
Bludov využívají prostou, síranovo-chloridovou sodnou, hypotonickou, silně alkalickou
přírodní minerální léčivou vodu se zvýšeným obsahem fluoru a se zvýšenou teplotou
(24,2 oC).
Balneologicky využívaná minerální voda s hlouběji založeným oběhem se formuje
z atmosférických vod, infiltrujících do hornin tektonicky silně postižené skupiny Branné
při z. okraji keprnické skupiny v oblasti Olšan. Pomalé proudění podzemní vody je
vázáno na zónu bušínského zlomu probíhající údolím Moravy až k Bludovu. Výstup
podzemní vody z hloubek kolem 500 až 600 m (vzhledem ke geotermickému stupni
předpokládaná hloubková úroveň formování vod) k povrchu je limitován jednak
zatěsněním tektonické zóny v cementačním pásmu, jednak možností
nekontrolovatelného rozptylu vod hlubšího oběhu do mělkého kolektoru v kvartérních
fluviálních sedimentech údolí Moravy. K laterálnímu rozptylu od bušínské poruchy
směrem k SV do levobřežní části údolní nivy Moravy dochází u vystupujících
podzemních vod jen v oblasti rozšíření šumperského masivu, jehož granodiority jsou
oproti jz. ležícím metamorfitům křehčí a tudíž i prostoupené otevřenějším systémem
tranzitních cest.
Pozitivní výtlačná piezometrická úroveň minerálních vod bludovského typu je dána
na jedné straně nadmořskou výškou infiltračního území a hydraulickými odpory
na tranzitních cestách, na druhé straně odpory na výstupních cestách a v úrovni terénu
v místě výstupu. Tam, kde v přírodních podmínkách může docházet k volnějšímu skrytému
vývěru podzemní vody hlubšího oběhu do mělkého kolektoru v kvartérních
fluviálních sedimentech, může být zaznamenána i negativní výtlačná úroveň.
34
Polootevřenost bludovské zřídelní struktury působí jako přírodní faktor její ochrany.
Díky dlouhodobé době setrvání infiltrovaných atmosférických vod ve struktuře
(stanovení přesné doby zdržení metodou radiouhlíku 14C nebylo úspěšné s ohledem
na chemické složení vody; Šilar 1990) dochází k samovolnému odbourávání případného
bakteriálního znečištění, které může být atmosférickými vodami vnášeno
i do horninového prostředí.
Velké Losiny
Lázně Velké Losiny (v balneologické literatuře známých též pod názvem Gross
Ullersdorf) patří mezi nejstarší a nejznámější moravské lázně s nejdelší tradicí v léčení
nemocí nervových a nemocí dýchacího ústrojí. Vedle zdroje prosté sirné termální léčivé
přírodní minerální vody je hlavním léčebným prostředkem též rehabilitace a fyzikální
léčba.
Sirná terma se formuje po sestupu srážkových vod do hloubek kolem 1 km. V prostředí
silně metamorfovaných hornin keprnické jednotky dochází vlivem značné doby setrvání
vody v podzemí (řádově tisíce let) k jejímu ohřevu na teplotu kolem 37 ºC a ke změně
jejího chemického složení. Výsledkem je vznik termy s vysokým stupněm alkality (pH
asi 9,5), nízkou celkovou mineralizací (0,3 g.l-1) a zvýšeným obsahem mobilizovaného
SiO2 a fluoru. Iontové složení je charakterizováno u kationtové části naprostou
převahou sodných iontů (průměrně 70 mg.l-1), v aniontové části převahou karbonátů a
hydrogenkarbonátů. Významnou součástí minerální vody jsou sloučeniny aktivní síry,
reprezentované hydrogensulfidem HS-. Z balneologického hlediska lze za
nejvýznamnější považovat obsah sloučenin a aktivní volné síry (3-6 mg.l-1).
Minerální voda všech zdrojů, ať již přirozených výstupních cest (Eliška, Marie, MarieTerezie
a do roku 1975 Karel) či vrtů (BJ-11 až BJ-16, BVJ-211) má velmi stálé
chemické složení. Během osmdesáti let, po které byly prameny sledovány, nedošlo
v iontové oblasti k žádným významným změnám.
Využitelné zdroje sirných minerálních vod ve zřídelní struktuře Velké Losiny:
- teplé sirné minerální vody o teplotě vyšší než 35 ºC - Žerotín (BVJ-211/III):
21,0 l.s-1
- vlažné sirné minerální vody o teplotě 25 – 30 ºC - Petr (BJ-15):1,5 l.s-1, Dobra
(BJ-16): 1,5 l.s-1
- studené sirné minerální vody o teplotě 10 – 12 ºC - Karel: 0,1l.s-1
Slatinice
Stavba lázní započala v roce 1731 a to přímo u léčebného pramene, kde byly dokonce
položeny základy. Stavba nebyla nikdy dokončena. Jedním z hlavních důvodů bylo, že
stavba na mokré půdě, skoro močále, by si vyžádala daleko větší náklady.
Proto byl nakonec nový lázeňský dům postaven až v r. 1733 na současném místě.
35
Pro balneologické účely jsou využívány sirné hydrogenuhličitano-chloridové, vápenatohořečnato-sodné,
hypotonické léčivé minerální vody o teplotě kolem 15 °C s celkovou
mineralizací 0,6 až 0,65 g.l-1.
Hydrogeologická stavba slatinické zřídelní struktury a geneze minerální vody není
i přes řadu novodobých průzkumů dosud beze zbytku objasněna. Na základě
stávajících dostupných poznatků lze konstatovat, že k přirozenému vývěru minerálních
vod k povrchu dochází v místě vyklínění sedimentů badenu, z jejichž podloží tak
vystupují světle šedé jemnozrnné vilémovické vápence s přítomností prvků krasovopuklinové
porozity. Toto hydrogeologické prostředí je hlavní akumulační a výstupní
oblastí minerálních vod, přičemž infiltrační oblast balneologické struktury lze očekávat
na jižněji situovaných výchozech vápenců čelechovického paleozoika.
Hydrochemický charakter minerální vody odpovídá litologickému charakteru prostředí
jejího formování. Prostá minerální voda neobsahuje - vyjma vyšších kocentrací chloridů
a sodíku a zvýšené teploty (14 až 16 °C) - významnější složky, které by dokumentovaly
větší hloubku založení jejího oběhu nebo výraznou dotaci z hluboko uložených
kolektorů okolních hydrogeologických struktur. Obsah sirovodíku není u všech jímacích
a průzkumných objektů stejný (Lázeňský pramen 1,1 mg.l
-1
, jímací vrt BJ-9 2,7 mg.l
-1
)
a značně kolísá během roku v závislosti na měnících se podmínkách infiltrace. Původ
volného sirovodíku v minerální vodě není spolehlivě objasněn.
Mušov
Vrt Mušov – 3G je situován v karpatské předhlubni a v podloží miocénních sedimentův
jurských sedimentech byl zaznamenán vydatný přítok minerální vody (vydatnost byla
naměřena 7 l.s-1). Voda dosahovala na ústí vrtu teploty 47 °C.
Minerální voda je typu Na-Cl, s obsahem jodidů 0,6 mg.l-1, bromidů 4,1 mg.l-1
a sirovodíku 6 - 14 mg.l-1. Voda je proplyněna metanem (86,07 %) se stopovým
obsahem etanu.
Vídeňská pánev
Přítomnost metanu je spjatá s hlubinnými ložisky uhlovodíků a mění podmínky
ve zvodni tak, že vzniká prostředí pro rozvoj desulfurikačních bakterií, které redukují
sírany, obsažené ve vodě na sirovodík. Původ síranů je petrogenní, vznikají oxidací
sulfidů železa (např. pyritu), které jsou charakteristickou složkou flyšových hornin
a sedimentů vídeňské pánve.
Sedlec
Sirovodíková minerální voda v Sedlci byla jímána studnami, hlubokými 7,5 – 8,3 m.
Minerální voda byla pravděpodobně dotována hlubinnými chloridovými vodami a dále
obohacována o sírany, které pocházejí z pyritu, roztroušeném ve flyšových
sedimentech. Obsah sirovodíku se udržoval stále na vysoké hodnotě kolem 10 mg.l-1.
Minerální vody byly využívány hlavně na léčebné koupele.
36
Petrov
K balneologicky nejvýznamnějším výskytům patřila lokalita Petrov, kde byly sirovodíkové
minerální vody s obsahem až 8 mg.l-1 zachyceny několika mělkými studnami
ve fluviálních náplavech údolní nivy Moravy.
V r. 1999 byl proveden průzkumů a byly zjištěny zásadní poznatky, díky kterým
minerální vodu nelze balneologicky využívat:
- sulfanové vody jsou vázány pouze na I. zvodeň v kvartérních náplavech řeky
Moravy a jejího levobřežního přítoku Radějovky a plošně je výskyt omezen
na území mezi hřbitovem a dnes devastovanými lázeňskými objekty
- maximální koncentrace sulfanu byly dokumentovány mělkým vrtem BV 2 přímo
u plotu hřbitova směrem k lázeňskému areálu
- vody II. zvodně, které se nacházejí ve vrstvách neogenních sedimentů, mají
artéský režim a nepodílejí se na dotaci mělké zvodně v kvartérních sedimentech.
V daných litologických a hydrogeologických podmínkách dochází k tvorbě
sulfanu z organické hmoty mikrobiální činností a geochemickými procesy
ve velmi mělké podpovrchové zóně v hloubkách 0 – 10 m. Vody II. zvodně
se vyznačují totální absencí sulfanu. S ohledem na skutečnost, že zdroji
minerální vody je I. zvodeň, která je v hydraulické spojitosti s řekou a je
bakteriologicky znečištěna, nelze minerální vody využívat.
Čejč
Vydataným zdrojem sirovodíkové minerální vody je pramen Heliga. Kvalita minerální
vody zdroje Heliga byla s ohledem na obsah biologicky aktivní síry mimořádně dobrá.
Obsah H2S činil minimálně 20 mg.l-1, což byla hodnota v rámci sirovodíkových pramenů
na Moravě absolutně nejvyšší. Dnes je upraven, slouží místním obyvatelům.
Milotice
Zámecká studna v Miloticích, hluboká 4 m, obsahuje minerální vodu s obsahem
sirovodíku 20,0 mg.l-1 (chemická analýza z r. 1976). Vydatnost studny je velmi malá
a voda se v současné době používá na zálivku v zámecké zahradě.
Pramen sirovodíkové vody se nacházel v blízkosti obce Milotice pod kopcem Čertobrd.
Minerální voda vyvěrá do neudržovaného mokřadu, takže původní místo vývěru nelze
určit.
Lanžhot
Zdrojem termální minerální vody opuštěný naftový vrt Ln-16 původně hluboký 2050 m.
Karpatská předhlubeň
Lázně Skalka u Prostějova
Lázně v obci Skalka, v počáteční etapě rozvoje jako majetek Akciového pivovaru
v Prostějově, využívaly již od roku 1939 přírodních vývěrů sirných vod v místní lokalitě
zvané Bařisko. Už samotný název tohoto místa naznačuje, že zde již dříve v minulosti
37
docházelo ke skrytým i zjevným vývěrům podzemních vod, které napájely rybník
v místě dnešního koupaliště a lázeňského sadu.
Pro lázeňské účely byly využívány nejprve přírodní vývěry Julinka a Jan, později také
první vrty Cyril-Metoděj a Svatopluk vyhloubené v roce 1938. Z důvodu zestárnutí
výstroje a následného poklesu vydatnosti přirozeného přelivu na jejich zhlaví byly tyto
dva vrty v roce 1968 nahrazeny novými vrty P-1 Vojtěch a P-2 Karel, pro něž však
zůstalo na lokalitě vžito původní označení Cyril-Metoděj a Svatopluk.
Hydrogeochemické formování a následný vývěr minerálních vod ve Skalce jsou
podmíněny příznivými strukturními a litologickými vlastnostmi horninového prostředí
a hydrogeologickými podmínkami v místě vývěrů, na jehož stavbě se podílejí badenské
sedimenty v převažujícím pelitickém vývoji s izolační funkcí (vápnité jíly s ojedinělými
vložkami písků, v okolí Skalky v mocnostech do 5 m) vystupuje povrchově izolovaný
výskyt ("skalka" - od této geologické stavby se odvozuje i název obce Skalka) pískovců
a drob myslejovického souvrství s výraznou puklinovou porozitou a s relativně volným
prouděním podzemních vod ve svrchní zóně navětrání (do hloubek kolem 20 m)
a především na tektonické zóně zsz.-vjv. směru, která Skalkou prochází. Pouze polohy
středně zrnitých polymiktních písků bazálních poloh badenu - ve Skalce v mocnostech
okolo 5 m - formují významné průlinové kolektory, přičemž nadložní pelity vystupují
v roli stropního izolátoru a vytvářejí podmínky pro vznik artéských kolektorů.
Z hydrogeochemického hlediska je důležitý nález kyzové břidlice ve vrtu P-1 Vojtěch
v etáži 33 až 33,1 m, protože pyrit na puklinách hornin paleozoika (a na tektonických
zónách ?) je pravděpodobným zdrojovým materiálem pro tvorbu sirovodíku jako
základní balneologicky cenné složky minerálních vod ve Skalce.
Minerální vody v lázních Skalka jsou výhradně atmosférického původu. Při infiltraci
do horninového prostředí prošly tyto vody sedimenty neogénu karpatské předhlubně,
což rozhodujícím způsobem určilo jejich hydrogeochemický charakter (vyšší obsahy
sodíku a chloridů). Jejich balneologicky nejcennější složka - sirovodík - pochází
z hydrogeologického masivu hornin spodního paleozoika, které obsahují kyzové
břidlice.
Zřídelní struktura byla v minulosti zjevně přirozeně odvodňována protlačováním již
hydrogeochemicky zformované minerální vody privilegovanými cestami přes sedimenty
pelitické facie badenu (důkazem je existence bývalých bažin v místní trati Bařiny
při úpatí výchozů hornin paleozoika).
Pornice
Na Kojetínsku se vyskytuje přirozený vývěr sirovodíkové vody "V prdlavé louce",
zachycený trubkou v břehu Švábského potoka jjz. od osady Pornice u dvora Švábsko.
Pramen má vydatnost okolo 0,08 l.s
-1
, celkovou mineralizaci 0,73 g.l
-1
a voda je Ca-
Mg-HCO3
typu. V r. 1976 byl uváděn obsah H2S v tomto prameni 0,85 mg.l
-1
.
V Pornici se dále nachází studna, kde byl zjištěn obsah H2S 0,50 mg.l
-1
s celkovou
mineralizací 0,85 mg.l
-1
vody Ca-HCO3-SO4
typu. V blízkosti této studny se dříve
nacházely malé lázně s koupelemi.
38
Vřesovice
Nejednotné údaje o výskytu sirné minerální vody pocházejí z Vřesovic. Uváděný pramen
na pravém břehu záhybu regulovaného potoka Vřesůvky s. od Vřesovic s vydatností
přirozeného přetoku 240 až 300 l.min-1 je pravděpodobně pozůstatkem artéského
přelivu z jednoho ze dvou vrtů vyhloubených v roce 1934.
O možném rozsahu výskytu sirných minerálních vod v kolektoru bazálních klastik
i ve velké vzdálenosti od přirozeného vývěrového centra ve Skalce svědčí dosud
nepublikované výsledky průzkumného 163 m hlubokého hydrogeologického vrtu pro
městské lázně v centru Prostějova, který po navrtání písků v hloubce 130 m vykazoval
přetok vlažné sirné vody.
Vrtem pro cukrovar v Bedihošti hlubokým 306 m byla v roce 1933 navrtána
sirovodíková voda výrazného chloridového sodného typu o teplotě 25 °C.
Západně od Tučap v blízkosti národní přírodní rezervace Tučapská skalka
se vyskytovala ve studni studená (11
o
C) voda hydrogenuhličitanového vápenatého typu
s obsahem metanu 2,8 mg.l
-1
a se stopami po sirovodíku, jejíž celková mineralizace
v roce 1975 dosahovala 2,2 g.l
-1
.
Flyšové pásmo Západních Karpat
Lázně Leopoldov - Buchlovice (Smraďavka)
Minerální voda vyvěrá při z. úpatí svahu Dlouhé řeky ze zlínských vrstev račanské jednotky
magurského flyše. Vrstvy tvoří flyšově se střídající vápnité jílovce a arkózové pískovce.
K výstupu dochází po puklinách; minerální voda se pak rozptyluje v málo mocných
svahových a fluviálních sedimentech Dlouhé řeky. Směr puklin je zhruba SZ-JV, souhlasný
s příčnou tektonikou a se směrem toku Dlouhé řeky v místě vývěru. Voda obíhá v nepříliš
velkých hloubkách - svědčí o tom nízká mineralizace. Při průchodu marinními sedimenty
se výměnou iontů prostá voda relativně obohacuje o sodík. Migrující plynná živice sytí tuto
vodu obsahující též sírany, které jsou při životní funkci desulfurikačních baktérií
redukovány na sirovodík.
Lázně zrekonstruované, nově fungující.
Kostelec u Zlína
Minerální vody vyvěrají ze zlínských vrstev jednotky magurského flyše (stř. až svr. eocén),
typických flyšových hornin složených ze střídajících se jílovců, zčásti vápnitých a pískovců.
Lze předpokládat, že k výstupu minerálních vod dochází po zlomech ssz-jjv. směru, příčně
porušujících flyšový komplex. V zóně rozvětrávání paleogénních hornin a ve svahových
sedimentech, popř. ve fluviálních údolních sedimentech se marinní vody z flyše rozptylují
v prostých mělkých podzemních vodách.
39
Prameny "V kapli" a "U vily" - minerální voda je slabě mineralizovaná, sirná,
hydrogenuhličitano-sírano-vápenato-sodného typu, studená hypotonická.
Lázně v provozu.
Ostrožská Nová Ves
Studny minerální vody jsou vyhloubeny ve fluviálních sedimentech v údolní nivě řeky
Moravy a lze předpokládat, že nedošly do podložních pontských sedimentů. Minerální vody
vznikají zřejmě v nehlubokém prostředí nasyceném prostými vodami, s nimiž jsou ve stálé
spojitosti. O typickou složku - H2S - se obohacují redukcí síranů ve vodě při činnosti
desulfurikačních baktérií za využití organických látek, kterými mohou být kvartérní xylolity
nebo rašeliny.
Lázně v provozu.
Vizovice
V okolí Vizovic je známa řada sirovodíkových pramenů, na některých bývaly před r. 1948
lokální lázně. Dnes nefunkční.
Minerální voda vyvěrá ze zlínských vrstev račanské jednotky, které jsou budovány flyšově
se střídající jílovci, zčásti vápnitými a pískovci. Minerální voda vzniká z infiltrovaných
prostých vod, které při oběhu získávají výměnou iontů převažující složku sodnou, vedle
hlavního aniotnu prostých vod (HCO3
-) a podružně i sírany. Vody jsou syceny z hlubin
migrující živicí (metanem), která dodává potřebné organické látky pro rozvoj
desulfurikačních baktérií.
Šitbořice
Sirovodíkový minerální pramen Štyngar - o vzniku jeho názvu se nese pověst o německém
šlechtici, který se napil vody z pramene a pravil: "Das stinkt!" ("To smrdí!"). Užívá se také
název Štengar.
Lázeňská budova je opravena a nabízí řadu léčebných a rekreačních možností.
40
Ostatní drobné zdroje sulfanových minerálních vod ve flyšovém pásmu Západních Karpat
Lokalita Datum
odběru
pH
Celková
mineralizace
/g.l-1/
Chemický
typ
Obsah
H2S
/mg.l-1/
Bělov - pramen 14.7.1959 7,00 1,23 - 0,1*
Malenovice Sirnaté
lázně
22.9.1995 6,99 4,43 Na-C-Cl 4,2
Malenovice Pod
lázněmi
22.9.1995 7,04 4,09 Na-C-Cl 0,4*
Malenovice U
rybníka+
22.9.1995 7,01 0,71 C-Ca-S 3,35
Prštné-Louky
(pramenní jímka)
22.9.1995 7,15 2,87 Na-C-Cl 0,55*
Prštné-Louky
(studna)
22.9.1995 7,37 3,43 Na-C-Cl <0,10*
Velké Karlovice 1 30.6.1976 8,5 0,2 - 6,4
Velké Karlovice 2 27.7.1977 7,2 0,3 - 1,2
Rybí 31.7.
1976
9,0 0,51 C-Ca-Na 5,2
Veřovice 31.7.1975 7,4 0,34 C-Ca-Na 0,5*
Bílá-Baraní 21.5.1976 8,4 0,25 - 1,4
Bílá-Velká
Smradlava
20.5.1976 8,4 0,34 - 3,6
Bílá-přítok Velká
Smradlava
2.5.1977 6,4 0,31 - 1,2
Bílá-Salajka 1986 6,0 0,35 - 0,6*
Hovězí 23.7.1975 8,8 0,3 - 0,6*
N. Hrozenkov 22.7.1975 7,9 0,5 - 1,6
Stanovica 22.7.1975 7,7 0,2 - 1,3
Halenkov 24.7.1975 7,6 0,6 - 2,5
Šitbořice 2. 5. 2000 7,23 3,5 Na-S-C 5,5
Želechovice 21.6.1972 7,2 0,56 - 3,5
Prádlisko 18.7.1959 6,9 1,22 - 1,5
Bratřejov 16.7.1967 7,5 0,86 - 1,1
Březolupy 14.7.1959 7,6 1,13 - 0,1*
+ zdevastované zdroje minerálních vod
*některé minerální vody ztratily postupem času obsahy sirovodíku
41
12. SÍRANOVÉ VODY
Základní zdroj větších koncentrací síranů může být dvojího druhu. Jedním z nich
je rozpouštění CaSO4 (sádrovce a anhydritu) a druhým je oxidace sulfidů. Tento druhý
zdroj je typický pro důlní vody z okolí těžby uhlí, které obsahuje rozptýlené množství
pyritu či markazitu a z okolí těžby sulfidických rud.
Rozpustnost uvedených síranových minerálů je značná a v závislosti na iontové síle
vody a tvrbě iontových asociátů (sulfatokomplexů) se koncentrace síranů může
pohybovat v jednotkách až desítkých g.l-1.
Pro síranové vody (síranovo-sodné a síranovo-hořečnaté) byl používán název "hořké "
vody.
Příklady základního složení síranových vod:
Obsah /mg.l-1/
lokalita
celková
mineralizace
/mg.l-1/
sírany HCO3
- Na+ Mg+
Šaratice 25030 17328 615 4588 2010
Zaječí (Zaječická) 36018 23828 1090 2200 5482
Mariánské Lázně (Ferdinand I) 10683 3173 3050 2870 140
Síranové vody se v ČR jsou vázány na oblasti:
České Středohoří – Bylany, Zaječice u Mostu, Lenešice, Zaječice u Jirkova a ostatní.
Vznik síranových vod je vázán na soubor příznivých faktorů zejména z hlediska
hydrofyzikálních vlastností hornin, jejich mineralogicko-chemického složení
(přítomnost pyritu, Mg-Ca karbonátů, popř. sorbovaného Na+ a Mg2+ v horninovém
komplexu), geomorfologických a klimatických podmínek (vysoký výpar a relativně nižší
srážky). Pelitické horniny se vyznačují velmi nízkou propustností, a proto je oběh
podzemní vody vázán jen na málo mocné pásmo podpovrchového rozpukání
a navětrání a nepokračuje do hlubší zóny neporušené horniny s izolačními vlastnostmi.
Srážkové vody se vsakují pouze do této relativně málo mocné zóny, kde díky obsahu
rozpuštěného kyslíku vzdušného původu v infiltrující vodě dochází k oxidaci
roztroušeného pyritu, obsaženého v křídových slínovcích i v neogenních jílech. Vznikají
tak železnaté ionty (které oxidují na trojmocné a srážejí se ve formě limonitu)
a kyselina sírová, která snižuje pH a rozkládá Mg-Ca karbonáty. Jelikož je v této oblasti
výpar vyšší než množství srážek, popř. vsak, dochází v suchých obdobích ke vzlínání
a zvyšování mineralizace podzemní vody. Při obsahu síranů nad 1,2 g.l-1 začíná
krystalovat sádrovec a zvyšuje se tak koncentrace Mg iontů, které při minimální
rychlosti proudění nejsou odplavovány. Podzemní voda se tak stále obohacuje Mg
ionty. Proces tvorby síranových vod popsal Dvořák (1975) rovnicemi:
2 FeS2 + 2 H2O + 7 O2 = 2 FeSO4 + 2H2SO4
CaCO3 . MgCO3 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2H2O + 2 CO2
12 FeSO4 + 6H2O + 3O2 = 4 Fe2/SO4/3 + 4 Fe/OH/3
42
Polabí (mezi Jičínem, Poděbrady a Pardubicemi): Kobylice, Lukovna, Michnovka (zanikly
nebo se změnily); Skřivany, Hoděšice, Myštěves, Slahostice, Holice-Javůrka, Sopřeč.
Síranové vody jsou vázány na povrchové partie v oblasti labské slínovcové facie české
křídové pánve. Vznikají v mělké připovrchové rozvětralé zóně slínů a slínovců
v místech, kde dochází k určitě stagnaci infiltrovaných vod a koncentraci síranových
solí, vzniklých při oxidaci pyritu obsaženého ve slínech a za působení produktů jeho
rozkladu na uhličitany alkalickcýh zemin. Obsah rozpustných solí je nepřímo závislý na
propustnosti hornin a zůstává zachován jen v plochých depresích bez kvartérního
pokryvu.
Barrandien
- Praha: Svatováclavský pramen na Karlově náměstí, Podolský pramen v Podolí;
prameny Eva, Adam, Lidka a Jindřich na Vinohradech
- pramen Čeperka (Unhošť), Miličín u Benešova
Většina těchto pramenů zanikla nebo změnila chemismus a celkovou
mineralizaci.
- lokality Slemeno, Tutlek, Doudleby nad Orlicí - podobný chemismus jako ale
mají i zvýšený obsah fluoridů
Mariánské lázně
- některé ze zdrojů jsou uhličité minerální vody, ale mají zvýšené obsahy síranů:
Ferdinand I, II, VI; Lesní, Křížový III, IV
mineralizované vody, které nedosahují parametrů minerálních vod, ale mají zvýšený
obsah síranů: okolí Boskovic - Valchov, Obora; Jihlavsko - Helenín, Staré Hory,
Jezdovice, Slavice
Flyšové pásmo Západních Karpat na Moravě
- Šaratice a okolí (Krumvíř, Otnice)
LOKALITY SÍRANOVÝCH VOD V JEDNOTLIVÝCH GEOLOGICKÝCH JEDNOTKÁCH
České Středohoří
Skupina SO4-Mg vod
Území síranovo-hořečnatých vod se rozkládá na hranici katastrů obcí Zaječice,
Korozluky, Sedlec a Vtelno.
Zaječice (okr. Most)
Jímací studny v Zaječicích jsou vyhloubeny ve svrchnoturonských slínovcích. Směrem
k S vystupují neogenní písčito-jílovité sedimenty s křemenci, tvořícími vrcholovou část
kopce Tanečník (Křemencový vrch). Směrem k V jsou křídové slínovce překryty
neogénními tufity a tufitickými jíly, v jejichž nadloží je separátní pánvička u Koroluk,
43
vyplněná jíly slojového souvrství. Na j. a zvláště na z. straně jsou slínovce překryty
kvartérními fluviálními sedimenty nivy Zaječického potoka pravobřežního přítoku
Srpiny. Složitost geologické pozice byla příčinou celé řady nepřesných nebo mylných
vysvětlení geneze minerálních vod. Podle názorů Dvořáka (1975) vznikají síranové vody
ze vsakujících atmosférických vod při pomalém průsaku minimálně propustnými
slínovci. Dochází k oxidaci vtroušeného pyritu. Vzniklá volná kyselina sírová
se rozkládá na vápenato-hořečnaté karbonáty a uvolněný oxid uhličitý dále podporuje
zvětrávací procesy. Z roztoku se sráží jednak limonit, jednak sádrovec (při obsahu
SO4
2- nad 1,2 g.l-1). Minerální voda se dále může obohacovat ionty Mg z Mg-Ca
karbonátů, popř. ionty Na ze sorpčního komplexu jílových minerálů. Při téměř
rovinném reliéfu se v podmínkách sníženého odtoku a zvýšeného výparu minerální
voda obohacuje síranem hořečnatým a sodným; síran vápenatý se vysráží jako
sádrovec. V suchých obdobích vznikají na půdním povrchu výkvěty síranů, popř.
karbonátů Mg a Na. Při deštích znovu přecházejí do mělké podzemní vody. Vznik ryzích
síranových vod je v Zaječicích umožněn přítomností hořečnatých karbonátů a nízkým
obsahem sodíku ve svrchnoturonských slínovcích za specifických morfogických
a klimatických podmínek.
Minerální voda je stáčena a prodávána.
Ostatní zdroje síranových vod v této oblasti:
Sedlec – studna
Korozluky – vrt
Bečov – studna
Dobroměřice – pramen s. od Červeného vrchu
Hnojnice, Koštice, Oblík, Třtěno, Raná, Vojničky, Vtelno, Židovice, Milá, Steklík,
Chomutov (Kamencové jezero)
Zaječice u Jirkova (okr. Chomutov)
Vznik minerální vody je zde podmíněn oxidací pyritu z hornin slojového souvrství
kyslíkem rozpuštěným v prosakující srážkové vodě. Vzniká kyselina sírová (nízké pH
1–2 se zachovává i v místě vývěru). Sírany tvoří téměř 90% z celkového obsahu aniontů.
Na kontaktu s organickou hmotou rašelinové polohy dochází za součinnosti
desulfurikačních baktérií k částečné redukci síranů a vzniku sirovodíků.
Do současné doby se zachovala v lázeňském parku původní jímka Karolina, později
údajně zvaná Železitý pramen. Je roubena dubovými fošnami, o straně 1 m ve vnitřním
čtvercovém půdorysu (do hloubky 0,8 m). Novější jímka je údajně zvaná Sirný pramen.
Lenešice (okr. Louny)
Dnes již nevyužívané zdroje síranových vod, dříve plněné do lahví pod jménem
Regulátor. Studny jsou při j. okraji zvednuté křídové kry budované středoturonskými
slíny a slínovci. Je to stejná hrásťovitá struktura, v jejíž centrální části vyvěrají kyselky
v Břvanech. Výskyty silněji mineralizovaných vod jsou však známy i z území j.
od Lenešic, které je tvořeno slíny a slínovci stáří svrch. turon-coniak, překrytými
fluviálními štěrky Ohře. Zdroje minerální vody se zde stále nachází, avšak z neznámých
důvodů zanikla plnírna a využívání vody.
44
Flyšové pásmo Západních Karpat
Šaratice
"Pijte Šaratici, zrychlí váš krok."
Název minerální vody je odvozen od lidového pojemnování obce Šaratice, v níž jako
v jedné z prvních v okolí byla jímána "hořká" voda. Od té doby se voda stejného typu
získává i na dalších místech. Plnírna je v Sokolnicích a v současné době se těží na 5
polích: Šaratice, Nesvačilka, Těšany, Újezd a Luže.
Výskyt vod šaratického typu je vázán na paleogenní sedimenty ždánicko-podslezské
jednotky, která byla nasunuta na mladší neogénní sedimenty. Vlastní zdroje šaratických
vod jsou vázány na vrstvy spodního a středního eocénu, na tzv. podmenilitový eocén.
Vrstvy podmenilitového eocénu mají převážně jílovcový vývoj. Pískovce a slepence tvoří
jen neprůběžné, lokálně omezené plochy. V oblastech těžebních polí leží zasolené
sedimenty mělce pod povrchem. Tvoří je jíly, slínité jíly až slínovce s obsahem
dolomitizovaných vápenců, resp. dolomitů, někdy i magnezitů s konkrecemi limonitu
a čočkami nebo vrstvičkami sádrovce. V povrchovém pásmu do hloubky asi 5-10 m
jsou jen velmi slabě propustné. Hlubší obzory, které představují břidličné jíly, jsou již
zcela nepropustné.
Minerální voda vzniká postupným pochodem: infiltrující prostá voda rozpouští
při průsaku sádrovec za vzniku síranově vápenatého typu vody, která je však hned
metamorfovaná výměnou iontů vápenatých za sodné, sorbované na pelitech, resp. na
Mg obsažený v dolomitech. Složení výsledné vody je proměnlivé podle lokálních
podmínek se mění i s časem, tak jak jsou vyluhovány a postupně snižovány obsahy
účinných složek. Koncentrace vody pak závisí i na množství infiltrujících vod v časovém
období.
V Šaraticích byla minerální voda plněna do lahví od konce 19. stol. (1896). Voda
z bývalého Šternova (nyní součást Újezda) byla postupně plněna pod jmény: Otnica,
Moravia a Šternovka. Od roku 1948 byla výroba sjednocena pod názvem Šaratica. Počet
studní v jednotlivých těžebních polích je různý (většinou se pohybuje v desítkách)
a postupem doby se mění; jakmile se minerální obsah sedimentů v okolí jímacího
objektu vylouží, studny se opouštějí.
Jímací studny v těžebních polích jsou uspořádány šachovnicovitě. Hloubka studní
se pohybuje od 5 do 8, max. 13 m, podle lokálních podmínek. Studny jsou zděné
z pálených cihel nasucho, mají průměr 1,8 m a při povrchu jsou kuželovitě zúženy
a převedeny do dvou kameninových rour o průměru 0,6 m, vyvedených 0,5 m nad
terén a uzavřených litinovým poklopem s odvětráním. Z jedné studny se získává ročně
asi 3000 l vody, která se čas od času odčerpává do cisterny a odváží do plnírny.
Veškerá získaná voda se plní do lahví po předchozí úpravě mineralizace vody. Dociluje
se toho míšením jednotlivým různě mineralizovaných studničních vod nebo při nízkých
mineralizacích zahušťováním v odpařovačích.
Šaratická minerální voda je silně mineralizovaná síranová, sodno-hořečnatá,
hypertonická.
45
13. FLUORIDOVÉ VODY
Přírodním zdrojem fluoru ve vodách mohou být některé minerály, např. fluorit /CaF2/,
kryolit /Na3AlF6/ a apatit /Ca5(PO4)3F/. V menším množství je fluor obsažen v žulách
a slídách, jejichž zvětráváním a vyluhováním přechází do podzemních. Je obsažen také
v těkavých složkách magmatu.
V podzemních vodách bývá zvýšená koncentrace fluoridů vázaná obvykle
na hydrochemické typy HCO3-Na, resp. SO4-Na. U většiny minerálních vod s větší
mineralizací bývají koncentrace fluoridů do 1,0 mg.l-1 celkem běžné.
Hydrogenuhličitano-sodné vody se zvýšenou koncentrací fluoridů – a to v rozmezí 7
až 15 mg.l-1 - se nacházejí např. v cidlinsko-lábské oblasti.
Příkladem minerálních vod se zvýšenou koncentrací fluoridů může být také Mlýnský
pramen (Karlovy Vary) s 6,0 mg.l-1, pramen Karel (Velké Losiny) s 6,5 mg.l-1 a Vincentka
(Luhačovice) s 2,8 mg.l-1.
Ve Východočeském kraji je převážná většina minerálních vod se zvýšeným obsahem
fluoridů součástí bazální zvodně křídové pánve (především v cenomanských
pískovcích). Největší počet výskytů vod s vyšším obsahem F- náleží již zmíněným
uhličitým minerálním vodám cidlinsko-labské akumulace, u nichž jsou však obsahy Fpoměrně
nízké (v rozpětí 2,6 – 3,8 mg.l-1) a balneologický význam fluóru je tu zastíněn
významem CO2. Nejvyšší obsahy fluoridů jsou však příznačné pro některé vody bazální
zvodně křídové pánve bez zvýšených obsahů CO2.
Lokality mineralizovaných vod bez CO2: Chotělice, Loučná Hora, Bohdaneč, Kladruby
nad Labem.
Vrty v cenomanu ve východním křídle ústecké synklinály mezi Rychnovem nad Kněžnou
a a Kostelcem nad Orlicí s anomálním chemismem, S-Na typu se zvýšeným obsahem F-:
Doudleby nad Orlicí, Slemeno, Tutleky, ...
Mineralizované vody C-Na typu se zvýš. obsahem F-: Častolovice, Kostelec nad Orlicí,
Záměl – v bazální zvodni křídově pánve v ústecké synklinále. Vyšší obsahy F- (3,0 -
3,6 mg.l-1) má i terma u Batňovic.
46
14. RADIOAKTIVNÍ VODY
Český masív je geologickým celkem velmi bohatým na výskyty radioaktivních vod.
Relativně vysoké obsahy jsou ojedinělým zjevem. Prostých, slabě mineralizovaných vod
z puklinových a suťových pramenů povrchově rozdětralé zóny krystalinika a hlavně
žulových masívů, obsahující koncentrace radonu nad hodnotu 1,5 kBq/l, je větší počet.
Jáchymov
První radonové lázně na světě byly založeny roku 1906.
Základním přírodním zdrojem lázní jsou léčebné prameny získané ze 12. patra
jáchymovského dolu SVORNOST. Jejich vody obsahují radon a jsou přiváděny přímo
do jednotlivých léčebných domů. V současné době se používají k léčebným účelům čtyři
prameny. Je to Pramen akademika Běhounka, pramen Curie, pramen C-1 a nově
navrtaný pramen Agricola.
Charakteristika radioaktivní vody: termální vody s obsahem radonu. Jsou v nich stopy
iontů železa, manganu a lithia. Dále obsahují SO , HCO a další izotopy prvků, jako
218Po, 214Pb, 214Bi, 226Ra. Teplota pramenů při jímání je 28-36 °C.
4 3
Celková kapacita pramenů je cca 400 l.min .-1
Prameny jsou jímány do základní nádrže, odkud jsou vedeny štolou Curie
do jednotlivých lázeňských domů.
Moldanubikum
Jsou známy výskyty: na Prachaticku, Pelhřimovsku, u Českého Krumlova.
Zaniklé Lázně sv. Markéty u Prachatic (Margarethenbad) s prameny radioaktivní vody
byly patrně založeny už Římany. Byly využívány prameny: Markéta, Patriarcha
a Generál. Dnes jsou v dezolátním stavu, nachází se zde pouze pramen sv. Markéty
v altánku u zdevastovaných budov bývalých lázní. Dnes zde funguje hotel s wellnes
službami, ale minerální vody pravděpodobně nevyužívá.
Křídová pánev
Podzemní vody cenomanu mají v jeho okrajových částech j. křídle české
permokarbonsko-křídové pánve místy rovněž zvýšené obsahy radonu a uranu, které
však nedosahují hodnot nutných pro označení vody jako radioaktivní.
Původ radonu je přičítán zejména pegmatitickým a leukokratním faciím těles
granitoidů.
Krystalinikum Krkonoš a Orlických hor
Studené radioaktivní /radonové vody/ se vyskytují ve velkém počtu pramenů, ale mají
značný rozptyl, většinou nízké a kolísavé vydatnosti.
47
Mladkov v Orlických horách
Velká Úpa v Krkonoších
Horský pramen v Teplicích a podzemní vody bazálních křídových slepenců a brekcií,
popř. v navětralé rozpukané části podložního teplického křemenného porfyru mají
původ radioaktivity vázány na zrudnění v slepencové a pískovcové poloze v těsném
nadloží křemenného porfyru. Další akumulace radonových vod je známa z bazálních
svrchnokřídových pískovců cenomanského stáří v lužické faciální oblasti.
Proces vzniku těchto akumulací je vysvětlován tak, že z podzemní vody C-Na typu,
s pH 7,5, obsahující rozpuštěné radioaktivní složky, se při kontaktu s kyselejšími
vodami S-Ca vylučují mimo jiné uranové minerály; z nich se v současné době obohacují
podzemní vody radioaktivními složkami.
48
15. CHLORIDOVÉ A JODIDOVÉ VODY
Základní druhy hornin a půd obsahují průměrně 10 mg až 500 mg chloridů v 1 kg.
Jejich zvětráváním a vyluhováním přecházejí chloridy do vody. Větší koncentrace
chloridů ve vodě pocházejí z ložisek komanné soli – halitu nebo z ložisek draselných
solí – sylvínu, karnalitu a kainitu. Sloučeniny chloru mohou být také vulkanického
původu (HCl).
Minerální vody chloridové v ČR mají původ většinou v marinních synsedimentárních
vodách.
Permokarbon, český masív
Minerální vody Cl-Na typu (sycené CO2) z hlubokých vrtů v Bechlíně, Brňanech,
Košticích, které prošly do permokarbonských sedimentů.
V oblasti permokarbonských depresí mezi Slánskem, Poohřím, maršovicko-bezdězskou
elevací a v. okrajem permokarbonu v podloží české křídy (Jenichov, Malý Újezd)
Vrt Beřovice – Bř2, Slaný Sa-10.
Některé obzory vod permokarbonu mají zvýšené obsahy fluoridů, lithia, stroncia, barya,
kyseliny borité a kyseliny křemičité.
Příkladem slaných vod se zvýšeným obsahem bromidů jsou Na-Cl vody z pískovcových
a slepencových poloh spodního šedého a spodního červeného souvrství permokarbonu
ve Střemech. Tyto vody mají doud nejvyšší zjištěnou mineralizaci z podzemních vod
v sedimentech permokarbonsko-křídové pánve. Extrémně vysoké jsou obsahy Br-, Sr2+,
Ba2+ a některých kovů.
Některé slané vody obsahují Br v množství, které by bylo dostačující pro jeho
průmyslovou těžbu (Slánsko).
Vody Na-Cl typu nebo jodobromové minerální vody se vyskytují prakticky v celém
stratigrafickém profilu na kontaktu Českého masívu a Západních Karpat:
Vídeňská pánev, karpatská předhlubeň, flyšové pásmo Západních Karpat
- krystalický fundament pod karpatskými příkrovy
Podzemní vody krystalinika oblasti jv. svahů Českého masívu byly dosud zjištěny
v hloubkách od 600 do 3500m. Zvodnění je vázáno na modifikované kolektory
zvětralého povrchu paleoreliéfu nebo na tektonická pásma. Mocnost zvětralé
a navětralé zóny dosahuje několika desítek metrů; místy přesahuje 100 m. Podzemní
vody jsou zde Na-Cl typu v rozsahu mineralizace 2,5 – 68,7 g.l-1 (vrt Kozlovice SV-1,
interval přítoku 1955-2281 m). Vody Na-Cl typu jsou vyvinuty v části území do úrovně
–1000 až – 1200m.
49
- paleozoikum v Karpatech
1. karbonátový komplex a bazální klastika devonu
Tento komplex s kolektory puklinového a krasového typu je vyvinut ve větší části
v širokém intervalu hloubek od povrchu až do několika tisíc metrů. Hydrogeologicky
byl prozkoumán do hloubky kolem 4000m.
Charakter mineralizovaných vod se mění od okraje Českého masívu směrem k JV
od typu Na-Cl s mineralizací do 1,8 g.l-1 přes vody Na-Cl typu s mineralizací do 15
g.l-1 až k typu Na-Cl s mineralizací od 15 – 143 g.l-1.
Příklady vrtů s přítoky mineralizovaných vod z karbonátového komplexu: Dřevohostice
1; Němčičky 1,2; Uhřice
2. terigenní komplex sp. karbonu
Údaje o podzemních vodách terigenního komplexu byly získány v prostoru ložiska
Uhřice a ve vrtech Nesvačilka 3 a Újezd u Brna 1. V závislosti na hloubkové pozici patří
podzemní vody kulmu k typu Na-Cl s mineralizací od 1,5 do 70 g.l-1 a více. Přítoky
puklinových vod jsou zpravidla vázány na polohy pískovců a slepenců.
3. molasový komplex svrch. karbonu
Sedimenty svrch. karbonu se vyskytují v j. části nesvačilsko-bílovického prolomu, byly
prozkoumány od 200 do 4000m. V rozsahu hloubek od 0,2 do 10 km se mění
mineralizace od 0,6 do 95 g.l-1.
- mesozoický karbonátový komplex
Terigenní karbonátový komplex sedimentů jury je vyvinut na území jihomoravského
bloku a nesvačilského příkopu od rakouských hranic po linii Rousínov-Ždánice.
Podzemní vody v sedimentech jury byly zjištěny vrty v rozsahu hlubek od 550 do 3350
m. V nejhlubší strukturní pozici se nacházejí v osové části nesvačilského příkopu – vrty
Bulhary 1 a Kobylí 1.
Vody typů Na-C, Na-Cl s mineralizací nepřevyšující 1,5 g.l-1 se vyskytují v z. okrajové
části jury před věstonickým zlomem. Vody mají zvýšené obsahy síranů a Ca; velmi
nízké obsahy jodidů, bromidů, amoniaku a HBO2.
Vody typu Na-Cl s mineralizací od 2,5 do 15 g.l-1 se vyskytují v hloubkách od 750
do 1400 m.
Podloží pánevního zvodněného systému karpatské předhlubně bylo zastiženo
hlubokými geologickými vrty v různých hloubkách, které se generelně zvětšují od SZ
k JV, kde byly zastiženy v maximální hloubce 2525m ve vrtu Mikulov-1. Je tvořeno
rozpukaným a navětralým krystalinikem Českého masívu, na které směrem k JV
postupně nasedají jurské sedimenty vyvinuté ve dvou faciích oddělených mušovskou
zónou – karbonátové na Z a pelitické na V. Karbonátová facie jury je tvořena komplexy
vápenců a dolomitů s patrnými vlivy krasovění, a podložním dolomitizovaným a písčitým
vývojem. Pelitickou facii budují jílovce a slínovce.
Na propustná souvrství karbonátové facie jury jsou vázány mineralizované termální vody detailně
prozkoumané ve vrtech Mušov-3G a Pasohlávky-2G, které zastihly polootevřenou
hydrogeologickou strukturu s napjatou hladinou podzemní vody. Teplota podzemní vody na počvě
50
vrtu Mušov-3G v hloubce 1 450 m dosahuje 49,7 °C, po chemické stránce náleží podzemní voda
do subfacie Na – Cl – C o celkové mineralizaci 2 200 mg.l-1 (obsah I- 0,6 mg.l-1, Br- 4,1 mg.l-1
a H2S do 14,0 mg.l-1). Maximální vydatnost vrtu Mušov-3G při volném přelivu činila 7 l.s-1,
čerpací zkouška prokázala využitelnou vydatnost až 12 l.s-1, u vrtu Pasohlávky-2G dokonce 51
l.s-1. Vyhláškou MZd č. 290/1998 Sb. byl hydrogeologický vrt Mušov-3G vyhlášen jako přírodní
léčivý zdroj a voda v něm označena jako přírodní slabě mineralizovaná sirná minerální voda
chlorido-sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů, termální, hypotonická. Vysoká vydatnost
obou vrtů dává předpoklady pro lázeňské i rekreační využití, které je v současné době navrženo
v územním plánu obce Pasohlávky.
Sedimenty neogénu karpatské předhlubně jsou v oblasti jv. svahů Českého masívu zastoupeny
vrstvami sp. miocénu (egenburg – ottnang), karpatu a sp. badenu.
V intervalu hloubek 1200-3400 m nasycují sedimenty jury vody typu Na-Cl
s mineralizací 15 – 20 g.l-1 a více.
- terigenní komplex autochtonního paleogénu
Sedimenty autochtonního paleogénu vyplňují kaňony vranovického a nesvačilského
příkopu a vyskytují se v hloubkách 263 – 2763 m.
Jsou zde přítomny vody Na-Cl typu s mineralizací 5 – 56,6 g.l-1 (vrt Těšany 1).
Neogén karpatské předhlubně
1. Komplex egenburgu – ottnangu
Sedimenty nejstarší výplně karpatské předhlubně jsou vyvinuty jen na území
jihomoravského bloku a záp. uzávěru nesvačilského příkopu k JZ od linie MikulovRousínov-Ždánice.
Vycházejí na povrch v jz. části území a noří se k JV do hloubek
až 1700 m (vrt Mikulov 1).
Vody Na-Cl typu se nachází jen v úzké zóně a jejich mineralizace dosahuje hodnot
od 1 – 12 g.l-1.
Od hloubek 600-800 až 1000 m jsou přítomny vody typu Na-Cl s mineralizací do 28,7
g.l-1 (vrt Dunajovice 19).
Obsahy jodidů ve vodnách sedimentů eggenburgu-ottnangu kolísají od 1,5 do 46
mg.l-1, obsahy bromidů závisí na hloubce od 5 do 90 mg.l-1.
2. Komplex karpatu
Sedimenty karpatu tvoří 2 velké oblasti, spojené úzkým koridorem mezi Rajhradem
a Bučovicemi.
Vody Na-Cl typu se nachází v úzké zóně v hlubších částech (300 – 2200 m) a dosahují
mineralizace od 3 – 20 g.l-1 a více.
Ve vodách karpatu byla zjištěna zákonitost výskytu vod typu Na-Cl s ineralizací nad 20
g.l-1 v bezprostřední blízkosti ložisek ropy a plynu nebo v zóně ropoplynonosnosti.
3. Spodní baden
Badenské sedimenty karpatské předhlubně, zastoupené sedimenty bazálními
klastickými a pelitickými, lze vyčlenit několik lokálních depresí s tendencí zahlubování
51
k SV. Pohořelická deprese – mocnost vrstev sp. badenu 350 m, rousínovsko-vyškovská
deprese 600 m, přerovská deprese více než 800 m, kunčická deprese kolem 900 m,
bludovická deprese přesahuje mocnost 1200 m.
Vody Na-Cl typu jsou vázány na prostor dětmarovické a bludovické vymýtiny (dosahují
celkové mineralizace až 10-60 g.l-1) v Lázních Darkov a vrtech pro Sanatoria
Klimkovice.
Lázně Darkov
Území města Karviná je velmi významné i z hlediska balneologického výskytem unikátních
přírodních léčivých zdrojů - silně mineralizovaných chloridovo-sodných jódových
hypotonických vod se stopovými koncentracemi barya a stroncia.
Přírodní léčivé zdroje - silně mineralizované (s celkovou mineralizací nad 20 g.l
-1
) chloridové
sodné jódové hypotonické vody (minimální obsah jodidů pro možnost balneologického
využití činí 20 mg.l
-1
) - jsou vázány na neogenní sedimenty autochtonního pokryvu
paleozoika v karpatské předhlubni. Maximální mocnosti badenských sedimentů jsou ověřeny
v depresích paleozoického reliéfu - v dětmarovickém a bludovickém výmolu. Při bázi výmolů
jsou prakticky souvisle vyvinuta polymiktní klastika. Mocnost těchto nezpevněných sedimentů
granulometrického složení od jemnozrnných písků po balvany kolísá v závislosti na způsobu
uložení od desítek metrů až po více než 200 m. V nadloží klastik je vyvinuta pelitická facie
spodního badenu o mocnosti až 900 m, v níž se nepravidelně vyskytují čočky písků
a písčitých slínů, jež jsou kolektory stejných léčivých minerálních vodů jako bazální klastika.
Lázně Darkov, které leží v těsné blízkosti dobývacího prostoru Dolu Darkov, jímají minerální
vodu z hlavního obzoru, který není v dané lokalitě v přímé hydraulické spojitosti s těžebně
exploatovaným karvinským souvrstvím. Původně se předpokládalo, že lázně budou zničeny
poklesy, způsobenými poddolováním území a proto byl vybudován náhradní lázeňský areál –
Sanatoria Klimkovice.
Klimkovice – Polanka nad Odrou
Struktura Polanka nad Odrou o ploše 40 km
2
je zdrojem jodobromových vod pro rehabilitační
zařízení Sanatoria Klimkovice, které bylo vybudováno na lokalitě Hýlov v území mezi
Klimkovicemi a Zbyslavicemi a zahájilo provoz v roce 1994. Doprava minerální vody z jímacích
vrtů do areálu léčebny, který se nachází v oblasti rozšíření hradecko-kyjovického souvrství,
je řešena specielním přívodním potrubím.
Všechny písčité polohy pelitické facie badenu jsou kolektory vysoce mineralizovaných vod
vyhraněného typu Na-Cl s balneologicky významnými obsahy jodidů a bromidů. Jde
o marinogenní vody vytěsněné z jílů pelitické facie do kolektorských poloh v procesu filtrační
konsolidace.
Celková mineralizace vod je ověřena v rozpětí od několika g.l
-1
až do 50 g.l
-1
a podléhá
výrazné prostorové zonálnosti. Obsahy jodidů (až 50 mg.l
-1
) i bromidů jsou přímo úměrné výši
mineralizace. Vody jsou syceny plynem, jehož podstatnou složkou je metan. Tlaky nasycení
jsou blízké tlakům vrstevním a lze očekávat i lokální akumulace volného plynu.
52
Paleogén flyšového pásma Západních Karpat
Vody Na-Cl typu se ve flyši karpatských příkrovů vyskytují ve 3 blocích:
1. nikolčicko-kurdějovský hřbet
2. na jv. svahu středomoravského bloku
3. na j. svahu elevací příborsko-těšínského hřbetu
Mezi chloridové vody patří i uhličité minerální vody v Luhačovicích (viz uhličité
minerální vody).
Vídeňská pánev
Vídeňská pánev je také místem výskytu jodobromových vod, které jsou vázány
na produktivní i neproduktivní kolektory neogénu vídeňské pánve ropoplynonosných
oblastí. Pro tyto podzemní vody je charakteristická Na-Cl facie, zvýšený obsah jodidů,
bromidů, organických látek a aromatických kyselin.
Jsou to synsedimentární vody bez možnosti doplňování prostými podzemními vodami,
uzavřené v prostorově omezených písčitých polohách (čočkách) uvnitř převládajících
jílovitých sedimentů.
Výskyty podzemních vod ropného typu s významnými obsahy jodidů (42,5 - 50,7
mg.1-1) jsou vázány především na psamitické facie souvrství lábských písků. Podzemní
vody stejné celkové mineralizace i obsahů jodidů se nacházejí i v kolektorech
sedimentů eggenburgu-ottnangu (i lokálně vyšší jednotlivé obsahy jodidů) a sarmatu,
ale koncentrace jodidů v podzemních vodách kolektorů lábských píscích vykazují
nejmenších změn.
Lábský obzor dosahuje největší mocnosti v oblasti mezi Josefovem a Prušánkami, kde
má i z hydrogeologického hlediska příznivý litologický vývoj (písčité polohy o celkové
mocnosti 30 - 65 m) i když z hlediska akumulace živic se jeví jako negativní.
Jodo-bromové vody odpovídají parametrům minerálních vod a jsou využívány
ke koupelím v balneologickém oddělení nemocnice v Hodoníně. Dříve byla
jodobromová voda exploatována z vrtů H 13, 18 a 19 v Lužici, kde se čerpala
z kolektorů sarmatu a karpatu. Minerální voda byla upravována a dopravována
do hodonínské nemocnice potrubním zařízením na vzdálenost cca 6 km.
Obsahy jodidů - nejvýznamnější složky pro balneologické využívání - jsou v okolí
Hodonína v hloubce 300 - 600 m od 10 do 40 mg.l-1, mezi Hodonínem a Lužicemi
kolem 40 mg.l-1. V oblasti Poddvorova jsou obsahy 40 - 50 mg.l-1 ve vodách v hloubce
1500 - 1800 m. V oblasti Josefova obsahy 45 - 55 mg.l-1 v hloubce 1800 - 1900 m,
v hloubce 2180 - 2182 m jsou 130 mg.l-1, hlouběji obsah jodidů klesá na 35 mg.l-1.
Celková mineralizace těchto hlubinných vod se pohybuje od 10 - 15 g.l-1.
Lázně Hodonín využívaji vydatný zdroj jodobromových vod z kolektoru lábských písků
středního bádenu ze tří balneologických vrtů u Josefova, kde byly zjištěny nejvyšší
obsahy jodidů - 130 mg.l-1 ve vrtu Jo-5.
53
V průzkumu v r. 1990 bylo zjištěno, že v katastru obce Vracov a okolí je možno navrtat
termální vodu o teplotě 30 až 40 ℃a to vrty do sarmatu hlubokými 600 - 900 m. Podle
mineralizace - 9 g.l-1 - jsou středně mineralizované, chloridovo - sodné, jodové (obsah
jodidů je nad 5 mg.l-1) a podle teploty jsou teplé (30 - 40 ℃).
Chemismem vody a především obsahem jódu (32 mg.l-1) je voda zcela srovnatelná
s minerální vodou využívanou v lázních Hodonín, tedy srovnatelná s vodami
darkovského typu.
Minerální jodobromovou vodu využívají i nové lázně Lednice.
54
16. ŽELEZNATÉ VODY
Vody obsahující při vývěru nejméně 10 mg.l-1 železa se nazývají železnaté (název vody
železité vody je nesprávný. Větší koncentrace železa mohou být způsobeny jen
železem v oxidačním stavu II, které se po vývěru oxiduje na FeIII a je příčinou tvorby
rezavě zbarvených sraženin a povlaků na okolních materiálech).
Nejrozšířenější železnou rudou je pyrit FeS2; po něm následuje hematit Fe2O3, magnetit
Fe3O4, limonit Fe2O3. H2O a siderit Fe CO3. Železo je v malém množství obsaženo také
v řadě přírodních alumosilikátů. Pouhým rozpouštěním uvedenách minerálů, aniž by
docházelo k chemickým reakcím, se vody obohacují železem jen málo. Rozpouštění
napomáhá přítomnost CO2 a huminových látek. Mimořádně vysoké koncentrace železa
lze najít ve vodách obsahujících kyselinu sírovou, která vznikla oxidací sulfidických rud.
V mechanizmu oxidace pyritu a jiných sulfidických rud se uplatňují jak chemické, tak
i biochemické procesy. Biochemická oxidace probíhá za přítomnosti chemolitotrofních
mikrobů Thiobacillus a Ferrobacillus.
Formy výskytu rozpuštěného a nerozpuštěného železa ve vodách závisejí na hodnotě
pH, oxidačně-redukčním potenciálu a komplexotvorných látkách přítomných ve vodě.
Železo se vyskytuje ve vodách v oxidačním stupni II nebo III. V bezkyslíkatém
redukčním prostředí podzemních vod a v povrchových vodách u dna nádrží a jezer
se vyskytuje železo v oxidačním stupni II.
Železnaté vody jsou po vývěru a provzdušnění charakteristické vznikem rezavých
sraženin a povlaků hydratovaných oxidů železa. Železo je v minerálních vodách
nežádoucí příměsí. Vylučování hydratovaných oxidů působí potíže ve veškerém
lázeňském provozu. Vlastnosti železnatých vod závisí na převládajícím aniontu.
Hostašovice (u Valašského Meziříčí) : prameny železnaté a sirovodíkové minerální vody
se nacházejí cca 4 m od sebe.
V literárních podkladech jsou uváděny údajné výskyty minerálních vod na Krnovsku
a Osoblažsku.
55
17. ARZÉNOVÉ VODY
Arsen se v přírodě vyskytuje zejména ve formě sulfidů - arsenopyritu FeAsS, realgaru As4S4,
auripigmentu As2S3. V malém množství doprovází téměř všechny sulfidické rudy a je častou
součástí různých hornin a půd, jejichž zvětráváním se dostává do podzemních
a povrchových vod.
Protože arsen je v malých množstvích značně rozšířen, je běžnou součástí podzemních
i povrchových vod. Jde obvykle o koncentrace v jednotkách až desítkách μg. l-1.
Za přirozené pozadí v podzemních vodách se považuje koncentrace asi 5 μg.l-1. Minerální
vody karlovarských pramenů obsahují průměrně asi 150 μg.l-1 arsenu, minerální voda IDA koncentrace
kolem 740 μg.l-1. Pramen Glauber III ve Fr. Lázních obsahuje asi 800 μg.l-1
arsenu.
Mikulov u Hrobu (okr. Teplice)
Na jižním konci Mikulova z. od silnice do Hrobu byl ještě v r.1964 možný vstup do štoly,
kde poblíž vchodu byla jímka do níž přitékala ze zadní části štoly arzénová voda. Štola
nebyla udržována a postupem doby portál zchátral natolik, že štola byla od r.1961
do konce 90.let 20.stol. nepřístupná.Voda se kumuluje v důlních prostorech ražených
ve kře krušnohorské červené ruly západně od tělesa křemenného ryolitu. Červené ruly jsou
muskovitické až dvojslídné ortoruly, zčásti migmatitlcké. Polohy bohatší biotitem, jimiž
pronikají hydrotermální rudní žíly, mají někdy okatou texturu. U Mikulova byl těžen žilný
arsenopyrit, Původní erární doly byly opuštěny kolem r.1848, ale soukromníci v nich občas
těžili až do konce 19.stol.
K využívání vody zřejmě nikdy nedošlo, ačkoli obsah arsenu byl opravdu jedinečný.
Srovnání s jinými evropskými arsénovými minerálními vodami:
zdroj obsah As
Ronsegno ( jižni Tyrolsko ) 39,9 mg.kg-1
Mikulov 7,3 mg.l-1
San Orsola (Itálie) 7,3 mg.kg-1
Bourboule-Croizet (Francie) 6,0 mg.kg-1
Srebrnica (Bosna) 4,6 mg.kg-1
Levico (Jižní Tyrolsko) 4,5 mg.kg-1
56