1 ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A OCHRANA PŘED POVODNĚMI Během minulého režimu došlo v krajině k výrazným, v řadě případů negativním, změnám. Právě potřeba společnosti nastalou situaci řešit a zastavit zhoršování stavu životního prostředí vedla v 90. letech 20. století k vytváření prvních koncepcí založených na principu prevence1 a trvalé udržitelnosti. Nejen při povodňové ochraně platí, že spíše než následky nepříznivých stavů by všeobecně měly být řešeny možnosti, jak takovým stavům předejít. Právě proto plánování mezi nástroji ochrany životního prostředí zaujímá důležitou roli. Pro ochranu životního prostředí není důležitá jen samotná koncepce (plán) toho, jak by se životní prostředí mělo utvářet. Důležité je především to, aby na tuto fázi navazovala realizační část. Do té je vhodné v co největší míře zapojit také veřejnost, neboť jak uvádí Pekárek:2 „Účast široké škály subjektů, včetně mnohdy i veřejnosti, odborné i laické, je do značné míry zárukou toho, že představy o určité lidské aktivitě, o její podobě a způsobu provádění, a zejména toho, že tvrzený zájem na jejich realizaci je zájmem skutečně veřejným, budou v míře co největší objektivizovány.“ Koncepční nástroje ochrany životního prostředí lze rozdělit na základě toho, do jaké míry jsou vázány ke konkrétní složce životního prostředí.3 Do první skupiny, ve které není úzká vazba ke konkrétní složce životního prostředí, tak lze zařadit např.  územní plánování,  pozemkové úpravy, 1 Princip prevence představuje odhad, jaké důsledky budou mít lidské aktivity na životní prostředí ještě předtím, než začnou být realizovány. viz POLÁČKOVÁ, M. Několik poznámek k procesním aspektům v oblasti střetů zájmů v území. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 9. 6. 2013]. Dostupné z: . S. 2. 2 PEKÁREK, M. Územní plánování – jeho postavení a úloha při ochraně životního prostředí a jeho vztahy k dalším koncepčním nástrojům ochrany životního prostředí z pohledu práva. [online] [cit. 13. 5. 2013]. S. 1. Dostupné z: 3 Tamtéž, s. 2  plány a projekty systému ekologické stability území (příroda a krajina),  plány péče o vybraná zvlášť chráněná území. Do druhé skupiny, v níž je vyšší dominance určité složky životního prostředí, lze zařadit např.  oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány, lesní hospodářské osnovy,  plány povodí,  havarijní plány – povodňové plány, záchranné plány. V následující kapitole budou nejdříve stručně charakterizovány vybrané nástroje územního plánování s akcentem na jejich možné využití v oblasti povodňové ochrany. Následně bude pozornost věnována plánovacím nástrojům z oblasti vodního hospodářství, a to nástrojům ovlivňujících řešení povodňové ochrany v území. 1.1 Územní plánování „Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.“4 Na rozdíl od předchozích právních úprav se tak územní plánování mnohem více zaměřuje na otázku životního prostředí a není již podřízeno národohospodářským plánům.5 Environmentální pilíř trvale udržitelného rozvoje6 je realizován mj. prostřednictvím nástrojů uplatňovaných ve stavebním zákoně. 4 § 18 stavebního zákona 5 PEKÁREK, M. Územní plánování – jeho postavení a úloha při ochraně životního prostředí a jeho vztahy k dalším koncepčním nástrojům ochrany životního prostředí z pohledu práva. [online] [cit. 13. 5. 2013]. S. 3. Dostupné z: 6 Trvale udržitelný rozvoj je založen na potřebě rovnováhy mezi 3 základními pilíři – ekonomickým, sociálním a environmentálním. Jejich prostřednictvím má docházet k naplňování podstaty trvale udržitelného rozvoje – člověk má využívat zdroje a chovat se tak, aby byly naplňovány jeho potřeby, avšak současně tak, aby umožnil kvalitní rozvoj i budoucím generacím. Územní plánování je jednou z oblastí působnosti veřejné správy, která přispívá ke snižování rizika ohrožení území. „Územní plány sice nejsou realizačními dokumenty, ale způsobem pořízení, který do projednávání zapojuje představitele veřejné správy, vlastníky nemovitostí i ostatní veřejnost, a které schvaluje a vydává zastupitelstvo obce, představují širokou dohodu všech zúčastněných na využití území obce. Součástí územních plánů jsou i návrhy opatření k zajištění účinné ochrany před povodněmi.“7 Nástroje územního plánování jsou dle stavebního zákona následující8 :  územně plánovací podklady,  politika územního rozvoje,  územně plánovací dokumentace,  vymezení zastavěného území  územní rozhodování,  územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území,  úprava vztahů v území. 1.1.1 Politika územního rozvoje Nejvýše postaveným dokumentem územního plánování je Politika územního rozvoje (dále jen „PÚR“). Ta určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. Tento dokument připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj a schvaluje jej vláda. 7 Ministerstvo pro místní rozvoj – Ústav územního rozvoje. Ochrana před povodněmi v územním plánování. [online]. [cit. 9. 6. 2013]. Dostupné z: 8 MAREK, K., PRŮCHA, P. Stavební právo v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 400 s. ISBN 9788087576007. S. 44. Důležitým faktem je, že je závazný pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území9 . V PÚR jsou vymezeny republikové priority. Jedna z nich říká o ochraně životního prostředí následující: „Krajina je živým v čase proměnným celkem, který vyžaduje tvůrčí, avšak citlivý přístup k vyváženému všestrannému rozvoji tak, aby byly zachovány její stěžejní kulturní, přírodní a užitné hodnoty.10 “ S tím pak korespondují i další priority politiky vztahující se přímo k tématu povodňové ochrany či zmírňování rizik. Jako příklad lze uvést požadavek: „Vytvářet podmínky pro preventivní ochranu území a obyvatelstva před potenciálními riziky a přírodními katastrofami v území (záplavy, sesuvy půdy, eroze atd.) s cílem minimalizovat rozsah případných škod. Zejména zajistit územní ochranu ploch potřebných pro umísťování staveb a opatření na ochranu před povodněmi a pro vymezení území určených k řízeným rozlivům povodní. Vytvářet podmínky pro zvýšení přirozené retence srážkových vod v území s ohledem na strukturu osídlení a kulturní krajinu jako alternativy k umělé akumulaci vod.“11 Význam PÚR pro územní plánování na území ČR je zásadní, nejedná se však o dokument, který by zakládal povinnosti adresátům výkonu veřejné správy (nejde ani o správní rozhodnutí, ani o opatření obecné povahy). PÚR má být politicko-strategickým dokumentem, představujícím koncepci územního plánování v ČR na nejvyšší, obecné úrovni.12 1.1.2 Územně plánovací podklady Územně plánovací podklady jsou tvořeny:  územními studiemi, 9 § 31 stavebního zákona 10 čl. 14 Politiky územního rozvoje České republiky 2008 [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008 [cit. 8. 5. 2013]. Dostupné z 11 Tamtéž, čl. 25 12 BAHÝĽOVÁ, L. Politika územního rozvoje. In Správní procesy v právu životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. S. 169–175. ISBN 978-80-210-5362-5.  územně analytickými podklady (dále jen „ÚAP“). Územní studie má za cíl hlouběji zkoumat možnosti a podmínky změn v území. Cílem územně analytických podkladů je poskytnout podklad pro územně plánovací dokumentaci.13 ÚAP obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limitů využití území, záměrů na provedení změn v území a rozbor udržitelného rozvoje území (dále jen „RURÚ“)14 . ÚAP jsou nástrojem územního plánování podléhající pravidelné aktualizaci. Pro území obcí je pořizuje úřad územního plánování, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností. Dále jsou zpracovávány pro území kraje. Součástí RURÚ jsou mj. tyto sledované jevy: záplavové území a jeho aktivní zóny, území určené k rozlivům, objekty protipovodňové ochrany.15 Jak bylo zmíněno již výše, vytváření územně plánovací dokumentace je vázáno územně analytickými podklady.16 Vymezení výše zmíněných pojmů je tak důležité z hlediska možnosti obce regulovat, případně zakázat výstavbu a činnost ve vymezených oblastech. 1.1.3 Územně plánovací dokumentace Do územně plánovací dokumentace řadí stavební zákon:  zásady územního rozvoje,  územní plán,  regulační plán. 13 § 25 stavebního zákona 14 Tamtéž, § 26 15 Příloha č. 1 Vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 500 2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 2. 2. 2013]. 16 Ústav územního rozvoje [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ústav územního rozvoje, 2008- 2012 [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: 1.1.3.1 Zásady územního rozvoje „Zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu. Dále stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití.“17 „Na krajské úrovni lze navrhnout ochranu před povodněmi v ucelených povodích nadmístního významu a stanovit v širších souvislostech, jaká opatření je třeba učinit ve správních územích krajů i jednotlivých obcí, aby byla vytvořena účinná a logická soustava protipovodňové ochrany.“18 1.1.3.2 Územní plán „Územní plán stanovuje základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů“.19 Součástí územních plánů jsou taktéž návrhy protierozních opatření a ochrany před povodněmi. Územní plán je závazným podkladem pro pozemkové úpravy, a to především v oblasti plánů společných zařízení, v němž se navrhují mj. i protipovodňová opatření (více viz kap. 6.2.3). Vychází z něj také další koncepční dokumenty. Je proto nezbytné, aby do procesu jeho návrhu a zpracování bylo zapojeno co nejvíce subjektů, a bylo tak co nejvíce zaručeno, že obsah územního plánu bude skutečně prosazením veřejného zájmu. Na vytváření územního plánu se podílejí obce, pokud samy nejsou pořizovateli územního plánu, dotčené orgány státní správy, vlastníci a uživatelé 17 § 36 odst. 1 stavebního zákona 18 Ministerstvo pro místní rozvoj – Ústav územního rozvoje. Ochrana před povodněmi v územním plánování. [online] [cit. 9. 6. 2013] S. 7. Dostupné z: 19 § 43 odst. 1 stavebního zákona dotčených nemovitostí a v neposlední řadě i veřejnost.20 Právě dotčené orgány mají velmi důležité postavení, neboť stanoviska, která při hodnocení územního plánu vydávají, jsou pro pořizovatele závazná včetně případných podmínek, na něž tyto orgány svá kladná stanoviska váží. Jeho schvalování probíhá za účasti veřejnosti. Jedná se o silný nástroj z hlediska postavení občanů a jejich práva na účast při rozhodování, jak jej definuje mj. i Aarhuská úmluva.21 Jedním z dotčených orgánů je taktéž vodoprávní úřad, který má v této fázi územního plánování mj. možnost regulovat výstavbu a rozmístění aktivit v záplavovém území. Právě respektování záplavového území a přiměřené využívání těchto ploch může mít výraznou preventivní funkci v procesu omezování rizik. V územním plánu jsou vymezena zastavěná území a zastavitelné plochy. Nespadá-li území do jedné z výše zmíněných kategorií, jedná se o nezastavěné území, pro jehož využití jsou restrikce dány § 18 odst. 5 stavebního zákona. Ten nezastavěné území určuje mj. pro účely zemědělství, lesnictví, ochrany přírody a krajiny a zlepšování cestovního ruchu. Zde se tak nabízí možnost využít prostor v nezastavěném území pro realizaci povodňové ochrany. Je ovšem potřebné upozornit na přechodné ustanovení vážící se k umisťování staveb na nezastavěném území22 . Zde je dáno, že „na území obce nebo části území obce, která nemá platný územní plán, územní plán obce, popřípadě územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny, lze do doby vydání územního plánu, nejpozději však do 31. prosince 2020, umisťovat v nezastavěném území i další stavby, jak jsou vymezeny v § 188a stavebního zákona.“ 20 PEKÁREK, M. Územní plánování – jeho postavení a úloha při ochraně životního prostředí a jeho vztahy k dalším koncepčním nástrojům ochrany životního prostředí z pohledu práva. [online] [cit. 13. 5. 2013]. S. 4. Dostupné z: 21 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 124 2004 Sb.m.s, o Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 5. 2013]. 22 § 188a stavebního zákona 1.1.3.3 Vymezení zastavěného území „Účelem stanovení průběhu hranice zastavěného území je vytvořit předpoklady pro dosažení těchto cílů, tj. pro soustřeďování nové výstavby zejména do zastavěného území, jeho hospodárné využívání a pro zvýšení ochrany okolní krajiny.“23 „Na území obce se vymezuje jedno, případně více zastavěných území. Hranici jednoho zastavěného území tvoří čára vedená po hranici parcel, ve výjimečných případech ji tvoří spojnice lomových bodů stávajících hranic nebo bodů na těchto hranicích.“24 Zastavěné území se vymezuje buď:  v rámci územního plánu (dle § 43 odst. 1 stavebního zákona),  samostatným postupem (dle § 59 odst. 1 stavebního zákona),  jako intravilán k 1. 9. 1966.25 V prvním případě, dochází-li tedy k vymezení zastavěného území v rámci územního plánu, je vymezení aktualizováno změnou územního plánu26 . „O návrhu vymezení zastavěného území v územním plánu se nevede samostatné řízení, k návrhu vymezení uplatňují svá stanoviska dotčené orgány v rámci projednávání územního plánu obdobně, jako k jiným částem územního plánu.“27 23 Metodický pokyn: vymezení zastavěného území. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje [online]. [cit. 13. 5. 2013]. Dostupné z: S . 2. 24 § 58 odst. 1 stavebního zákona 25 viz § 2 odst. 1 stavebního zákona, který definuje, že zastavěným územím je zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (dále jen "intravilán"), nemá-li obec vymezeno zastavěné území jedním ze dvou výše uvedených způsobů. 26 Podrobněji k vymezení zastavěného území v rámci územního plánu mj. příloha 7 vyhlášky č. 500 2006 Sb., kde je popsáno, které části územního plánu obsahují zastavěné území. 27 Metodický pokyn: vymezení zastavěného území. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje [online]. [cit. 13. 5. 2013]. Dostupné z: S. 15. Samostatného postupu vymezování zastavěného území se používá za předpokladu, že obec nemá zpracovaný územní plán. Marek, Průcha28 uvádějí, že od tohoto postupu vymezování se očekává především operativnost, což může být praktické zejména u menších obcí, kde se nejeví jako aktuálně nezbytné pořizování a vydávání územního plánu. Vymezení zastavěného území touto formou vydává rada obce v přenesené působnosti formou opatření obecné povahy. Vymezení zastavěného území samostatným postupem pozbývá platnosti vydáním územního plánu. 1.1.3.4 Regulační plán Územní plán řeší problematiku střetu v území a rozložení aktivit komplexně. Pro stanovení podrobných podmínek pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb včetně staveb veřejné infrastruktury, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí, se využívá regulační plán29 . Ten díky své podrobnosti může v zastavěném území nahradit územní rozhodnutí. V procesu vydání regulačního plánu jsou opět zájmy ochrany životního prostředí zajištěny především účastí jednotlivých dotčených orgánů.30 Na rozdíl od předchozí úpravy zákona č. 139 2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229 1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), § 9 již neobsahuje, že „plán společných zařízení může pořizovatel regulačního plánu projednat jako regulační plán; plán společných zařízení může pořizovatel územního plánu projednat jako změnu stávajícího územního plánu v případě, že plán společných zařízení zasahuje do platného územního plánu obce.“ I přes změnu právní úpravy ovšem zůstává úzký vztah mezi územním plánováním a plánem společných zařízení, ačkoli zmíněný paragraf výslovné ustavení nemá a nemá je výslovně ani stavební zákon. 28 MAREK, K., PRŮCHA, P. Stavební právo v teorii a praxi, 2011, op. cit, s. 60–62. 29 § 61 odst. 1 stavebního zákona 30 BĚLOHRADOVÁ, J., POLÁČKOVÁ, M. Územně plánovací dokumentace a jiná OOP dle stavebního zákona. In KOLEKTIV. Správní procesy v právu životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. S 151– 168. ISBN 978-80-210-5362-5. 1.1.4 Územní rozhodování Územní řízení je systematicky řazeno mezi nástroje územního plánování, i když v něm již nejde o samotný proces plánování, ale o konkretizaci záměrů v daném území směřujících k jejich realizaci.31 Jedná se o proces směřující k vydání územního rozhodnutí o záměru žadatele s cílem vymezit určité území pro navrhovaný účel a stanovit podmínky, za kterých lze záměr realizovat. Řízení se zahajuje na základě žádosti. Stejně jako při schvalování územního a regulačního plánu, je i zde důležité, že účastníky řízení jsou mj. dotčené orgány. Ty mají právo ještě v této fázi ovlivnit činnosti realizující se v území prostřednictvím vydání závazného stanoviska. Pro územní řízení platí, že je vždy potřeba posoudit, zda je požadovaný záměr v souladu s územně plánovací dokumentací. Následně platí, že umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak.32 V systému nástrojů územního plánování je územní rozhodnutí z hlediska časového „posledním“ v řadě, v němž bude posouzeno, zda, případně za jakých podmínek, bude možné v území s ohledem na „vypořádání“ střetů zájmů v území umístit záměr.33 Územním rozhodnutím je rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků, 31 VACULÍK, P. Ochrana životního prostředí a územní řízení. In PRŮCHOVÁ, a kol. Stavební zákon a ochrana životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 487 s. ISBN 978-80-210-5667-1. S. 210-224. S. 210. 32 § 76 odst. 1 stavebního zákona 33 PRŮCHOVÁ, I. Územní rozhodnutí jako prostředek řešení zájmů v území. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 9. 6. 2013]. Dostupné z: S. 3–4. v ochranném pásmu.34 V jednotlivých územních rozhodnutích se úroveň ochrany životního prostředí promítá různým způsobem. Mezi nástroje nahrazující územní rozhodnutí lze zařadit územní souhlas a veřejnosprávní smlouvu. Oba nástroje slouží pro zjednodušení a zrychlení dosažení daného cíle. Územního souhlasu se využívá v jednodušších případech35 . Stavební úřad může uzavřít se žadatelem veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu užívání stavby na území, která nahradí územní rozhodnutí36 . Průchová37 konstatuje, že územní řízení není sice jediným nástrojem řešení střetů zájmů v území, ale jeho dominance je významná právě proto, že se jím poprvé autoritativně s bezprostředními dopady do subjektivních práv zainteresovaných účastníků rozhoduje o uspořádání poměrů v území. Role územního rozhodnutí by dle Průchové měla být i do budoucna zachována a od jeho vydávání by mělo být upouštěno jen v odůvodněných „nekolizních“ případech. Použitá literatura BAHÝĽOVÁ, L. Politika územního rozvoje. In Správní procesy v právu životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. S. 169–175. ISBN 978-80-210-5362-5 BĚLOHRADOVÁ, J., POLÁČKOVÁ, M. Územně plánovací dokumentace a jiná OOP dle stavebního zákona. In KOLEKTIV. Správní procesy v právu životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. S 151–168. ISBN 978-80-210-5362-5. MAREK, K., PRŮCHA, P. Stavební právo v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 400 s. ISBN 9788087576007. S. 44. Metodický pokyn: vymezení zastavěného území. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje [online]. [cit. 13. 5. 2013]. Dostupné z: 34 § 77 stavebního zákona 35 Možnosti využití územního souhlasu jsou definovány v § 96 stavebního zákona. 36 § 78a odst. 1 stavebního zákona 37 PRŮCHOVÁ, I. Územní rozhodnutí jako prostředek řešení zájmů v území, 2009, op. cit., s. 10. S. 2. Ministerstvo pro místní rozvoj – Ústav územního rozvoje. Ochrana před povodněmi v územním plánování. [online]. [cit. 9. 6. 2013]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5- publikacni-cinnost-a-knihovna/metodicke-prirucky-a-publikacni-materialy/2011/Letak- povodne-04-2011.pdf PEKÁREK, M. Územní plánování – jeho postavení a úloha při ochraně životního prostředí a jeho vztahy k dalším koncepčním nástrojům ochrany životního prostředí z pohledu práva. [online] [cit. 13. 5. 2013]. S. 1. Dostupné z: POLÁČKOVÁ, M. Několik poznámek k procesním aspektům v oblasti střetů zájmů v území. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 9. 6. 2013]. Dostupné z: . S. 2. Politika územního rozvoje České republiky 2008 [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008 [cit. 8. 5. 2013]. Dostupné z: PRŮCHOVÁ, I. Územní rozhodnutí jako prostředek řešení zájmů v území. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 9. 6. 2013]. Dostupné z: S. 3–4. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 124 2004 Sb.m.s, o Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí Ústav územního rozvoje [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ústav územního rozvoje, 2008-2012 [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.uur.cz/1000- otazek/?action=heslo&id=188&IDtema=28 VACULÍK, P. Ochrana životního prostředí a územní řízení. In PRŮCHOVÁ, a kol. Stavební zákon a ochrana životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 487 s. ISBN 978-80-210-5667-1. S. 210-224. S. 210. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 500 2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů