Fyziologie buněčných systémů A. Kozubík J. Hofmanová ÚEB (oddělení/ specializace) 1) Fyziologie a imunologie živočichů Představení kolektivu Současné zaměření Metody a přístupy Východiska 2) Pracoviště AVČR Kasárna, Terezy Novákové 64, Brno - Řečkovice Pracoviště PřF MU ŘEŠENÍ a další postup Diverzifikace na dvou úrovních: 1) Mezioborová (2 systémy), 2) Odborného směřování (2-3 problematiky) Náročné, ale možné Diverzifikovaný systém – pro většinu stabilnější, méně závislý na jakémkoli neočekávaném vývoji BFÚ PřF MU Složení a zaměření oddělení 7 Fyziologie buňky (buněčné signalizace) prof. A. Kozubík prof. J. Hofmanová Dr. V. Bryja Dr. P. Krejčí Dr. J. Procházková Dr. K. Souček Dr. J. Pacherník (Doc. S. Kozubek, Doc. J. Vondráček, Dr. M. Machala, Dr. Vaculová atd.) Imunologie obratlovců a bezobratlých Doc. A. Lojek Doc. A. Žákovská Dr. P. Hyršl (Dr. L. Kubala, Dr. M. Číž, Dr. J. Turánek, atd…) Fyziologie smyslového vnímání Doc. M. Vácha Poznání mechanismů působení látek lipidové povahy, zejména VNMK a jejich derivátů, v mezi/vnitrobuněčných komunikacích podílejících se v regulaci cytokinetiky (proliferace, diferenciace a apoptózy) v kontextu jejich interakcí s - fyziologickými regulátory růstu, - environmentálními polutanty - vybranými farmaky. Jedním z praktických cílů je využít tyto znalosti v rámci přípravy lipidových nutričních preparátů, případně cytostatik. NĚKTERÉ HLAVNÍ CÍLE SOUČASNÉHO VÝZKUMU Organismus jako komplexní hierarchický systém 10 organismální, tkáňová molekulovábuněčná Nelze oddělovat (naopak nutno usilovat) studium na jednotlivých úrovních organizace systému Obtížně realizovatelné v rámci jedné laboratoře Výzkumné cíle a oblasti praktického využití 11 POPULACE NORMÁLNÍCH (NETRANSFORMOVANÝCH) BUNĚK ONKOGENEZE fáze: INICIAČNÍ (INITIATION) PODPŮRNÁ (PROMOTION) „cell signalling“ (cytokiny vs. eikosanoidy) klinická data, matematické analýzy, experimentální ověření ONKOTERAPIE PROGRESIVNÍ FÁZE (PROGRESSION) POPULACE TRANSFORMOVANÝCH BUNĚK Výzkum (vývoj) Aplikovaný (cílený) Základní Výroba Užití Přehled metod a metodologií (ucelený systém) FACS ARIA SORP II FACSCalibur KONFOKÁLNÍ MIKROSKOP LEICA Metodologie využívají nejmodernější zařízení FACSVerse Výhody - Možnost analýz a třídění živých buněk !!! (UV lasery) a jejich postoupení pro další -„Multicolour analyses“ - Optimum poměru automatizace / versatilita Metody používané v laboratoři cytokinetiky BFÚ AV ČR, Brno Legenda: FACS - průtoková cytometrie včetně „cell sortingu“ FM - fluorescenční mikroskopie SM - světelná mikroskopie WB - western blotting FM - fluorimetrie (FluoStar) CM - kolorimetrie (FluoStar nebo Elisa reader) LM - luminometrie (VUVEL, Lojek) PAGE - polyakrylamidová elektroforéza RT-PCR - reverse transcription polymerase chain reaction RG - radiografie ELFO – agarózová elektroforéza POJMY A MODELY Typy buněčných populací 18 TYPY PROLIFERUJÍCÍ expandující, neopouštějí populaci, množí se stacionární c. konstantní Tranzitní populace, ve které se buňky pomnoží c. konstantní populace coby zdroj buněk pro jiné populace c. konstantní NÁDOR BLASTY KRVE K. B. stále ubývá typ průchozí (tranzitní) c. konstantní B. C.N.S. OOCYTY metamyelocyty k. d. erytrocyty granulocyty TYPY NEPROLIFERUJÍCÍ podle Gilberta a Lajthy (1965) Tabulka 1 Dělení buněčných populací podle intenzity obnovy u dospělé myši 1. Statické populace bez známek obnovy během života: neurony všech typů srdeční svalové buňky odontoblasty Sertoliho buňky 2. Velmi pomalu se obnovující buněčné populace: Během života se obnoví jen část populace: hladké svalové buňky gliové buňky osteocyty buňky ledvinných tubulů buňky dřeně nadledvinek hlavní buňky žaludeční sliznice intersticiální buňky Leydigovy buňky hnědé tukové tkáně 3. Rychle se obnovující buněčné populace: A. Ne příliš rychle se obnovující populace. Populace, která se během života zcela obnoví, ale za dobu delší než 30 dní: hepatocyty a litorální buňky epitelová výstelka dýchacího traktu buňky slinných žláz buňky pankreatu buňky v kůře nadledvinek parietální buňky žaludeční sliznice pojivové buňky v kůži B. Velmi rychle se obnovující buněčné populace. Všechny se obnoví za dobu kratší než 30 dní: střevní epitel krvetvorné buňky, prekursory krevních buněk epidermis kornea epitelová výstelka ústní dutiny a esofagu povrchový epitel žaludeční sliznice seminiferní epitelová tkáň C. Buňky nádorové MODELY: Buňky tzv. intenzívně proliferujících populací (zejména b. krvetvorné a b. střevních epitelů). a buňky nádorové Jestliže dojde k celotělové expozici organismu ionizujícím zářením, může dojít k rozvoji tzv. nemoci ozáření – manifestaci tzv. RADIAČNÍHO SYNDROMU. Jeho průběh závisí na dávce ozáření Jestliže dojde k celotělovému vystavení ionizujícímu záření, dochází k rozvoji tzv. RADIAČNÍHO SYNDROMU provázeného devastujícími účinky na organismus (Nevada, USA)Dobový kontext od 40.- 80. léta 20. stol. Radiobilogický výzkum především pro vojenské účely. Důsledky: Utlumení a poškození krvetvorby (intenzívně proliferujících populací) imunitních funkcí a celého organismu. Vznik nádorů včetně leukémií atd. ,smrt. dávka hlavní oblasti postižení Dřeňová forma……………..0.1- 6 Gy…….Kmenové buňky K.D. Střevní forma ………………5 – 10 Gy…….Epitely, zejména střeva Centrálně nervová forma….100 Gy………Viz výše včetně C.N.S. Důsledky: silné poškození intenzívně proliferujících populací, organismu, imunitních funkcí a celého systému: proliferativní choroby, leukémie, smrt. Formy nemoci z ozáření (myš) Využití ozáření jako modelu pro studium regenerace krvetvorných funkcí Princip, volba dávky, volba druhu laboratorního zvířete (myš) Metoda CFU-S 25 Fosfolipidový metabolismus a působení ionizujícího záření (škodlivých faktorů životního prostředí) (EIKOSANOIDY) Zánět, karcinogeneze Regulátor Typy regulací (růstu a buněčných funkcí) 1) Hormonální (endokrinní) regulace – hormon je produkován buňkami žláz s vnit řní sekrecí do krevního řečiště. Ovlivňuje funkce buněk, které mohou být značně vzdáleny od míst syntézy hormonu. Hormon – je tedy produkován za účelem kontroly činnosti buněk než těch, které jej produkují 2) Parakrinní regulace Mechanismus působení spočívá v tom, že růstový faktor (regulátor) – tkáňový mediátor (regulátor místního p ůsobení) je syntetizován jedním typem b. . poté je transportován do extracelulárního prostoru aovlivňuje f-ce buněk v nejbližším okolí. (často jediná možnost vzhledem k velmi krátkému poločasu rozpadu) 3) Autokrinní regulace je možná tehdy, jestliže jsou buňky schopny jak syntetizovat tak i reagovat na určitý (růstový) regulátor. Pozn.: autokrinní model je součástí konceptu vysvětlujícího abnormální regulaci nádorového růstu. Předpokládá, že nádorově změněné buňky produkují stimulační růstové faktory nadměrném množství, na které samy odpovídají. Tak se autostimulují ve smyslu aktivace proliferace. Proliferace: je ekvivalentem buněčného dělení ( tzn. zvýšení počtu kvalitativně totožných buněk) Diferenciace: „rozrůzňování buněk“ (vznik kvalitativně odlišných buněk) Růst zvětšení „objemu“ buňky, buněčné populace (tkáně nebo organismu). Je důsledkem: a) zvětšení velikosti buněk při zachování konstantní velikosti populace b) zvětšení počtu buněk (proliferace) bez změn v objemu buněk c) zvýšení počtu buněk i jejich objemu Apoptóza: programovaná buněčná smrt, nevede k zánětu d) odumírání apoptózou nebo nekrózou Nekróza: neprogramovaná buněčná smrt, je příčinou zánětu (odlišný průběh biochemických reakcí, rozdílná morfologie) 28 Polyklonální charakter kostních buněk Přirovnání kmenové buňky ke stromu 29 The structure of the hemopoietic system Obr. 8. Schéma kvantitativního zastoupení různých prekurzorů krevních buněk v krvetvorné tkáni. 1 Podle Gregorové a Henkelmana (1977) 2 Podle MacVittieho a Porvaznika (1978) 3 Nejsou odvozeny od CFU-S 30 32 33 Dosažení dynamické rovnováhy 34 některá OBECNÁ VÝCHODISKA, DŮLEŽITÁ PRO POSTIŽENÍ CHOVÁNÍ A SMĚROVÁNÍ BUNĚČNÝCH POPULACÍ, Z NICHŽ LZE VYCHÁZET, MOHOU BÝT TATO: - Zachování rovnováhy v nejširším slova smyslu mezi produkcí buněk (intenzitou proliferace) a jejich úbytkem (např. smrtí apoptózou) je podmínkou pro zachování homeostázy na tkáňové úrovni. - Proto změny v intenzitě proliferace, diferenciace a apoptózy po působení jakýchkoli podnětů, jež mohou tyto procesy ovlivnit, lze chápat jako integrální ukazatele porušení této homeostázy. - Vhodný způsob detekce těch změn, které vedou k trvalejšímu porušení rovnováhy mezi produkcí a úbytkem buněk může celkově odrážet nejen poruchy, které jsou základem tzv. proliferativních chorob (nádorových onemocnění), ale být i ukazatelem procesů vedoucích k obnově porušené rovnováhy. - Parametry, jimiž lze postihnout tyto tendence, by proto měly být předmětem zájmu nejen teoreticky orientovaných pracovníků, ale i laboratoří zabývajících se účinky škodlivých látek vnějšího prostředí, šlechtitelských a zejména klinicky orientovaných laboratoří. 36 treatment: ovlivňovaný systém parametry cytokinetiky: VSTUPY modelové systémy in vitro, buňky lišící se růstovou „strategií“, pacient VÝSTUPY „black box“ cytostatika, ozařování, … regulační podněty, atd. ... „0“ proliferace diferenciace apoptóza 37 Rovnováha (homeostáza) 38 Výsledek působení mnohočetných zpětných vazeb 39 Příklad interakce dvou faktorů (data: Eur. J. Pharmacol. 316, 349–357, 1996.) 40 REGULACE „NORMÁLNÍHO“ RŮSTU 1A Schematické znázornění stimulace a inhibice růstu specifickými a nespecifickými faktory. Převaha pozitivního nebo negativního signálu rozhoduje o výsledné stimulaci nebo inhibiciů závisí na metaboluické a růstové aktivitě buněk, typu buněk a dalších podmínkách - viz text. Specifické růstové účinky vnějšího prostředí buněk zahajují specifické růstové faktory (specifické stimulátory) a specifické endogenní inhibitory (chalony). CSF-kolonie stimulující faktor, EGF-epidermální růstový faktor, FGF-fibroblastový růstový faktor, NGF-nervový růstový faktor, MSA-multiplikaci sti-mulující aktivita, cAMP-cyklický 3´5 -guanosinmonofosfát, BSC-1, BHK-1, MCIF, FGRF-specifické inhibitory daných buněčných linií. STIMULACE INHIBICE Startovací inhibitorová síla (odpověď vše nebo nic) R Ů S T Mono- Oligo- Poly- Nesspecifické faktory kumulace katabolitů vyčerpání živin transmem.pot. Em -70 až -90 mV limitní konc. Na+/K+, Ca2+, Mg2+ snížení cGMP~10-8-10-12 mol.l-1 intracel. zvýšení cAMP 10-2-10-5 mol.l-1 extr. katabolické steroidy interferon katecholaminy, adrenalin některé mitostat. hormony ACTH některé prostaglandiny inh. myeloidní leukémie inh. epid. karcinomu, ascitu inh. lymfomu, melanomu epidermální, intestinální inh. FGRF, MCIF inh. Atd. BSC-1, BHK-1 inh spec. inhibitory-chalony spec. endogenní inhibitory spec. intracel. stim. proteiny spec. růstové faktory růstové proteiny, kondic.média poietiny, CSF lektiny (A, conc. A) somatomediny některé prostaglandiny EGF, FGF, NGF, MSA atd. některé hormony - mitogenní inzulín, serotonín hydrokortizon, noradrenalin anbolické steroidy zvýšení cGMP 10-3-10-6mol.l-1 extr. snížení cAMP pod 10-8 mol.l-1 i.c. dodání Ca2+ nad 1,8 mV transmem. pot. Em -10 až -70 mV proteázy, trypsinizace dodání živin odstránění katabolitů Mono- Oligo- Poly- Nesspecifické faktory Startovací stimulátorová síla (odpověď vše nebo nic) Regulace a inhibice růstu normálních a nádorových buněk, Fremuth F., SPN, Praha, 1986 42 Čtyři nejdůležitější skupiny malých organických molekul v buňkách 43 Fosfolipidový metabolismus a působení ionizujícího záření (škodlivých faktorů životního prostředí) (EIKOSANOIDY) Zánět, karcinogeneze D.G.Cornwell and N.Morisaki, Free Radicals in Biology. Vol.6, 1984 44 D.G.Cornwell and N.Morisaki, Free Radicals in Biology. Vol.6, 1984 45 46 D.G.Cornwell and N.Morisaki, Free Radicals in Biology. Vol.6, 1984 mRNA RE proteiny inhibice (NSAID) membránové fosfolipidy jaderné receptory transkripční faktory (NFkB, PPAR, AP-1...) signální kaskáda membránová fluidita PUFA vnitrobuněčné funkce membránové fosfolipidy SIGNÁL (např. cytokiny) sekrece inserce n-6 PUFA (AA, LA) n-3 PUFA Mimobuněčné podněty (cytokiny, hormony, polutanty, záření) eikosanoidy LOX COXP450 kyselinakyselina arachidonováarachidonová ROS lipidová peroxidace genová exprese DNA mRNA RE mRNA RE proteiny inhibice (NSAID) membránové fosfolipidy jaderné receptory transkripční faktory (NFkB, PPAR, AP-1...) signální kaskáda membránová fluidita PUFA vnitrobuněčné funkce membránové fosfolipidy SIGNÁL (např. cytokiny) sekrece inserce n-6 PUFA (AA, LA) n-6 PUFA (AA, LA) n-3 PUFAn-3 PUFA Mimobuněčné podněty (cytokiny, hormony, polutanty, záření) eikosanoidy LOX COXP450 kyselinakyselina arachidonováarachidonovákyselinakyselina arachidonováarachidonová ROSROS lipidová peroxidace lipidová peroxidace genová exprese DNA (stresory) změny metabolismu, buněčného růstu diferenciace a apoptózy lipidové rafty MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY působení ω-3 a ω-6 VNMK (mediátory a modulátory buněčné signalizační sítě) The early acting growth factor which maximises host defense 48 49 50 51 52 „Moudrost člověka lze měřit podle starostlivosti, s níž myslí na věci budoucí nebo na konec.“ G. Ch. Lichtenberg množství informace využitelnost informace (kvantita) (kvalita) čas SYLABUS pro studenty 4. ročníku fyziologie živočichů a obecné zoologie, mol. biologie, chemie životního prostředí a ekotoxikologie, výběrová přednáška pro doktorandy n - Stručný úvod do teorie systémů n - Negativní a pozitivní zpětná vazba n - Základní pojmy, parametry cytokinetiky (proliferace, diferenciace, apoptóza) n - Typy buněčných populací n - Kmenové a diferencované kompartmenty. Totipotentní, pluripotentní, progenitorové, komitované diferencované buněčné populace n - Autokrinní, parakrinní a endokrinní regulace n - Buněčný cyklus a jeho regulace n - Faktory ovlivňující buněčné dělení, cytokiny, růstové faktory a inhibitory, jejich specifita a rovnováha jejich působení n - Struktura plasmatické membrány a její funkce v regulaci buněčné proliferace a diferenciace n - Vysoce nenasycené mastné kyseliny a eikosanoidy n - Transdukce signálů a exprese genetické informace n - Úloha fosfolipidových komponet v transdukci signálů růst modulujících látek n - Mechanismus účinku hormonů a tkáňových mediátorů ( cytokiny a "chalony"). n - Regulace proliferace, diferenciace, apoptózy Krvetvorný systém a jeho funkce n Hemopoéza ( lymfopoéza, myelopoéza, erytropoéza, megakaryocytopoéza ) n Funkce diferencovaných krevních elementů - monocyty, makrofágy - fagocytóza; n Vztah imunitního systému k dalším fyziologickým funkcím ( zánětu apod.) Homeostáza, zdraví a nemoc n Organismus jako hierarchický systém, spolupůsobení nervové, endokrinní a humorální soustavy n Příklady systémových reakcí jako jsou stres, zánět apod. a jejich význam z hlediska zdraví a nemoci n Škodlivé faktory vnějšího prostředí a jejich vliv na zdraví lidské populace Doporučená literatura B. Alberts et al.: Molecular Biology of the Cell, 3rd edition: Garland Publish. Inc., N.York 1994 B., Voet, J.G. Voetová: Biochemie: Victoria Publishing, Praha, 1990 (a kterákoli v současnosti doporučovaná učebnice biochemie), J.E. Darnell: Molecular Cell biology: Eds. Darnell, Lodish, Baltimore, 2nd edition, Scientific American Books Inc., New York 1990 B. Alberts, D. Bray, A, Johnson, J. Lewis, M. Raff, K. Roberts, P. WalterZáklady buněčné biologie – úvod do molekulární biologie buňky:, Espero Publishing, (orig. 1998) J. Krejsek, O. Kopecký : Klinická imunologie:, Nucleus HK, 2004 Pavel Klener a kol.: Klinická onkologie: Galén, 2002 a UK Praha, nakl. Karolinum D.P. Snustand a M.J. Simmons: Genetika:, MUNI press, 2009 N.A.Campbell, J.B.Reece: Biologie:Computer Press, a.s. 2006 Cell Physiology Source Book: ed. N. Sperelakis Academic Press Inc., 1995 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ J. Vácha: Problém normálnosti v biologii a lékařství, Avicenum, Praha 1980 J. Šterzl: Imunitní systém a jeho fyziologické funkce, Čs. Imunol. Společnost, Praha 1993 J. Neuwirt, E. Nečas: Kmenové buňky a krevní choroby, Avicenum Praha 1981 Nabídka studia bcl., dipl. i DSP na našem oddělení (na pracovištích PřF i AVČR v Brně)