20060723lan GEOGRAFIE ZEMĚDĚLSTVÍ nGeografie zemědělství nPostavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi nimi nelze vést zcela ostrou hranici n nDefinice: nGeografie zemědělství je disciplína, jež se zabývá z geografického hlediska zemědělskou výrobou n nGeografie zemědělství se zabývá zákonitostmi rozmístění zemědělství n nGeografie zemědělství se zabývá studiem druhů a výsledků využití půdy, systémem rostlinné a živočišné výroby v jejich vztahu ke způsobu hospodaření, faktorům přírodního prostředí, obyvatelstvu a jeho způsobům výroby a ostatním hospodářským odvětvím. Dále se zaměřuje na studium a klasifikaci forem územní organizace zemědělské výroby, na stanovení výrobních typů zemědělství zemědělskou regionalizaci a analýzu zemědělských regionů (RAKITNIKOV 1970) n nPředmětem studia je zemědělská výroba, a to především její rozmístění, na základě jejich jednotlivých forem, zaměření, struktury, intenzity apod. a dále podmínky a zákonitosti tohoto rozmístění n nPři plnění těchto úkolů se při socioekonomicko-geografické interpretaci územních rozdílů zemědělské výroby hodnotí nejen rozdílnost podmínek přírodního prostředí, ale i stupeň intenzity a produktivity výroby nZemědělství n (poněkud v užším pojetí zemědělská výroba) n nje možné charakterizovat jako vědomé obhospodařování půdy za účelem výroby rostlinných a živočišných produktů pro uspokojování potřeb lidské společnosti n nZemědělská výroba je hospodářská činnost, kterou společnost uskutečňuje, organizuje a tedy i rozmísťuje v rámci určitého prostoru, ve společenských a přírodních podmínkách značně regionálně diferencovaných n nZ toho plyne i rozdílná kvalita zemědělské výroby mezi jednotlivými regiony (státy) nSpecifikum zemědělství nZemědělství, jako odvětví materiální výroby, slouží svými produkty především k uspokojování základní existenční potřeby člověka – je zdrojem potravin rostlinného i živočišného původu nutných k výživě obyvatelstva. n nZemědělská výroba se tak podílí rozhodující měrou na vývoji životní úrovně společnosti. n nMimo potravin pro spotřebu v čerstvém stavu a surovin, zpracovaných potravinářským průmyslem, je zemědělství též producentem různých surovin pro jiná průmyslová odvětví. n nZemědělství se vyznačuje velkou závislostí na přírodních podmínkách. Tato závislost má svou příčinu především v objektivní realitě přírodou daného územního rozmístění ploch zemědělské půdy, která slouží zemědělské výrobě jako její základní výrobní prostředek. n nHlavním obsahem zemědělství je biologická prvovýroba, v níž činnost člověka spočívá v usměrňování růstu rostlinných a živočišných organismů. nZemědělská výroba je činností s níž je od určité etapy rozvoje lidské společnosti spojeno: nvědomé a systematické využívání přírodních sil a zdrojů, za účelem… nvznik a rozvoj organizovaných společenských celků, které přesahují rámec původních populačních jednotek (rod, kmen) npostupné vytváření společenské struktury uvnitř nových celků – sociální hierarchie nnutnost vyrovnávat se s vlivy vnějšího prostředí, poznávat je a přizpůsobovat jim svou činnost npostupné vytváření a využívání pojmu času a prostoru jako souboru vzdáleností nprvní faktické změny v rozmístění, spojené s postupným rozšiřováním obydlené části zemského povrchu nzemědělská výroba vytvořila v materiální výrobě i v nadstavbě civilizační základnu, na níž se především v prostoru Evropy začala vyvíjet průmyslová civilizace moderní doby nZákladním předpokladem a výrobním prostředkem zemědělství je půda n nZ celkové rozlohy souše cca 135 mil.km2, bez Antarktidy, je lidstvem využíváno cca 30,1% n nZ této plochy pevniny, přístupných lidským aktivitám, tedy bez ledu má: ¨plných 75,4% nulovou produkční kapacitu (pouště, hory apod.) ¨11,2% - nízkou, 8,2% - střední a jen 5,2% vysokou produkční kapacitu, tj. 7 mil.km2 ¨ nProdukční bezcenná půda zabírá plné ¾, přičemž její rozloha se každým rokem zvětšuje o více než 200 tis.km2 n nZemědělská půda se dělí na půdu ornou a trvalé travní porosty (TTP), tj. louky a pastviny n nPodíl orné půdy na zemědělské půdě tvoří tzv. procento zornění n nK orné půdě jsou řazena především pole, dále též zahrady, ovocné sady, vinice, chmelnice, plantáže a též úhory, pokud ovšem nejsou vyčleněny jako samostatné kategorie nPostavení zemědělství v národním hospodářství nje dáno: nstupněm zajištění výživy obyvatelstva núčastí na zahraničním obchodě nvztahy k ostatním odvětvím npodílem na tvorbě společenského a národního produktu npodílem obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství n nZemědělství – základní výrobní orientace nvýrobní struktura nrostlinná výroba nživočišná výroba n nFunkční (účelové) hledisko při členění struktury zemědělské výroby: nprimární zemědělská výroba – (RV) nsekundární zemědělská výroba – (ŽV, včetně organických hnojiv, zásoby krmiv apod.) nZemědělská výroba produkuje menší část z hrubé hodnoty materiálních statků vytvořených lidskou společností. nNa celkové produkci materiální výroby se podílí 15-20%. nProblém stanovení skutečné produkce – podíl naturální (samozásobitelské) produkce – odhady, zvláště HMVZ nV rámci světového průměru tak existují značné regionální diference n nUvedené hodnoty lze brát n jen informačně, protože…. nAbsolutně objem zemědělské n výroby stále roste, avšak podíl n na materiální produkci se nadále n snižuje. nZV se rozvíjí pomaleji než nprůmyslová výroba, vliv n přírodního prostředí, nižší n produktivita práce apod. nZemědělská výroba musí n respektovat určitý rytmus n výrobního procesu s daleko n menší kontrolovatelností vnějšího n prostředí a vlivů. nAni rychlý růst vkladů do ZV, n nemusí vždy vést ke zvýšení n tempa rozvoje n n n n n n n nRůst zemědělské výroby byl v HVZ vyšší než přírůstek obyvatelstva – růst životní úrovně nV mnoha HMVZ však růst ZV za tímto přírůstkem zaostává, takže objem produkce na jednoho obyvatele je zde často nižší než před 2. sv. válkou – problém hladu ve světě, viz dále nSnižování podílu ZV na produkci materiálních statků je v relaci s objektivním ekonomickým vývojem, který probíhá od první etapy průmyslové revoluce (jen HVZ) nVýznam ZV však nelze hodnotit jen podle podílu na materiální produkci, respektive na národním důchodu, protože význam zemědělství je mnohem širší nV hospodářství státu působí zemědělství jako důležitý stabilizační faktor, předpoklad celkově vyváženého rozvoje nFunkce zemědělství – ekonomická, krajinotvorná, ekologická, osídlovací, atd. – TUZ nV podmínkách celkově vyspělé ekonomiky je ZV typickým nabídkovým odvětvím. nV HMVZ zemích se zpravidla mění v poptávkové odvětví nZaměstnanost v zemědělství nV zaměstnanosti je ZV vedoucím odvětvím, zejména v HMVZ nSkrytá nezaměstnanost nZ celosvětového počtu ekonomicky činného obyvatelstva pracovalo v roce 1983 – 43,5% v zemědělství, v roce 2000 – 45,2%…. nPodíl obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství je zpravidla jedním z ukazatelů hospodářské vyspělosti státu nV průmyslově vyspělých státech n sice klesá počet obyvatelstva činného n přímo v zemědělské výrobě, (zemědělská n prvovýroba), ale na druhé straně pracuje n pro zem. výrobu stále více osob v různých n prům. odvětvích (zem. strojírenství, n výroba hnojiv, chemické prostředky, n výroba krmiv, …) – agrokomplex nV moderní ZV klesají nároky na množství pracovních sil, ale rostou požadavky na odborné kvalifikované síly – problematika zaměstnanosti žen nVe většině HMVZ je stále ZV na nízké úrovni agrotechniky a pak výrobce často vychází ve své činnosti pouze ze svých praktických zkušeností, které často ovlivňuje značný konzervatizmus, který je tak zpravidla i překážkou dalšího rozvoje zemědělské výroby