ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY VÝVOJE SOUDOBÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ GEOGRAFIE ZEMĚDĚLSTVÍ Hospodářsky vyspělé země (HVZ), kapitalistické země nJe agrární struktura v tržních ekonomikách standardní? nAgrární struktura je vícerozměrný fenomén zahrnující strukturu vlastnictví a užívání pozemků, organizačně právní formy provozování zemědělské výroby nVelikostní složení zem. výrobních jednotek i některé další aspekty nAgrární struktura se ve všech svých důležitých znacích v různých světových regionech a v různých zemích zpravidla výrazně liší nV Asii například připadají na rolníky, kteří obdělávají pouze vlastní pozemky, více než čtyři pětiny zem. půdy, zatímco v severní Americe činí analogický podíl necelé dvě pětiny (převážnou část půdy zde obhospodařují farmáři, kombinující vlastní pozemky s pronajatými) nPrůměrná výměra zem. půdy americké farmy je více než stonásobná v porovnání s průměrnou výměrou, na které hospodaří japonský rolník a více než desetinásobnou proti průměru v západoevropských zemích nAgrární struktura v různých regionech, ale ani v jednotlivých zemích v rámci příslušných regionů, není jednotná, a tedy ani standardní nO standardní agrární struktuře je však možné hovořit v tom smyslu, že v HVZ (EU-15 a další země v rámci OECD) převažují zemědělské jednotky typu rodinných rolnických hospodářství (rodinných farem), převážně provozovaných na vlastní půdě a s vlastní (rodinnou) pracovní silou nRodinná farma (Family Farm) – zem. podnik různé velikosti, kde: ¨vlastník řídí svůj zem. podnik sám, příslušné práce vykonává sám nebo s pomocí rodinných příslušníků ¨ekonomické riziko hospodaření nese převážně rodina vlastníka. Účelem hospodaření je v první řadě zajištění existence vlastníka farmy a jeho rodiny ¨součástí podniku musí být i obytné a hospodářské budovy ¨zem. podnik musí převážnou část krmiv pro svoje hosp. zvířata vyrábět na pozemcích patřících hospodářství a musí mít dostatečnou výměru zem. půdy k využití exkrementů bez narušení ŽP ¨podnik musí být vybaven vlastními mech. prostředky. Tento požadavek nemusí být soleně v případě mezipodnikové kooperace při využívání mechanizace nebo při provádění příslušných prací dalšími podniky za úplatu nVšeobecná dominance rodinných farem se projevuje i v poměrně vysokém podílu samostatně ekonomicky (výdělečně) činných osob na pracovních silách v zemědělství v porovnání s dalšími hospodářskými sektory nSoučasný trend – počet takových farem se neustále snižuje, dochází k růstu průměrné velikosti rodinné farmy, prudce se zvyšují investice do hospodaření (stroje, chemikálie, energie apod.) nNejslabší výrobci jsou tak nuceni farmy likvidovat a rozšiřují počty bezzemků a pomocných dělníků nMezi jednotlivými zeměmi existují značné rozdíly v dílčích strukturálních charakteristikách viz tab. nTypické rodinné hospodářství jako formu zem. podnikání lze již považovat spíše za pozůstatek předchozí historické epochy než za plod soudobé industriální společnosti (postindustriální…) nProč jsou i nadále v těchto zemích FF nadále dominantní? nRozhodujícími faktory ovlivňujícími tuto dominanci, respektive ekonomické přežívání i menších rolnických hospodářství, jsou různá protekcionistická a podpůrná zem. politika vlád nTradiční rolnické hospodářství jako forma podnikání je zejména rodinnou záležitostí. To má vliv na jeho velikost i možnosti její změny, na objem vytvořeného zisku, na schopnost získat finance k zakoupení půdy a vybavení, na typ podnikání rodinné farmy na všechny stránky jejího provozu nFarmy, jež jsou příliš malé na to, aby mohly zavádět nové technologie, nemají naději na existenci jako samostatné, ekonomicky životaschopné jednotky (nezávislé na státních dotacích) nProblematika velikostních skupin rodinných farem, by vyžadovala zvláštní pozornost nDůležitý je tzv. práh růstu jednotek s určitou plošnou výměrou nV EU dosahuje práh růstu – tj. velikostní předěl, pod který počet podniků klesá a nad který roste – 50 ha nSledovaný práh růstu je v jednotlivých zemích EU – 15 odlišný, n Portugalsko = 20 ha, u jiných je to více než 100 ha nCelkově však v zemích EU -15 nemá velká část zem. podniků optimální úroveň koncentrace, je to do určité míry důsledek CAP EU, „přežívání zastaralých institucí“, jako je např. malá rodinná farma nAdaptabilita rodinných farem - tj. schopnost přizpůsobovat se změněným podmínkám. Toto přízpůsobování se uskutečňuje v různých formách, neznamená stagnaci agrární struktury, ale vede k jejím specifickým přeměnám. Tradiční forma přizpůsobení – je tzv. zemědělství na částečný úvazek. Napomáhá i částečnému uchování pracovních míst v zemědělství, agroturistika (avšak jen v atraktivnějších oblastech) nPro menší rolnická hospodářství má větší význam získávání doplňkových příjmů: ¨buď prostřednictvím druhého zaměstnání (v námezdním poměru), např. v průmyslových provozech na venkově ¨nebo uplatněním volné pracovní kapacity v souběžném, podnikání v řemeslech, v živnostenském sektoru služeb apod. nto může dlouhodobě učinit z rodinné farmy výhodný zdroj doplňkových příjmů – pluriaktivita viz.tab. nPřizpůsobování se požadavkům ekonomie z rozsahu výroby – diskuse – optimální velikost farmy, na jaké půdě je zem. výroba provozována efektivněji – na vlastní nebo v nájmu, počty zaměstnanců, rodinná pracovní síla – námezdní pracovníci nRolníci mohou vyrovnávat nevýhodu menší výměry specializací, která je prostředkem k dosažení vyšší koncentrace výroby nSpecializace v oblasti ŽV , vzrůst průměrného počtu zvířat na 1 podnik nMezi jednotlivými zeměmi EU-15 jsou značné rozdíly v koncentraci chovu hospodářských zvířat: n P – 4 kusy, GB – 64 dojnic n Drůbež – GR – 65 kusů, NL – 15 317 ks Farmářská kooperace – horizontální integrace nVe většině zemí s vyvinutou tržní ekonomikou hraje zem. družstevnictví tradičně velmi významnou úlohu v soustavě vzájemných vazeb mezi zem. prvovýrobou a návaznými odvětvími agrokomplexu nFarmářská družstva – patří do kategorie družstev výrobců, jako organizační spojení více firem, usilující o plynulé zásobování trhu společným produktem, a to i při výkyvech ve výrobě nZemědělské družstevnictví je zde záležitostí farmářských, respektive svépomocných (dodavatelských, distribučních, zpracovatelských aj.) družstev, vytvářených soukromými rolníky. nNapř. v Nizozemí zajišťují družstva farmářů zpracování a odbyt 80-90 % celkové produkce mléka, ovoce a zeleniny, velká tradice je i v severských zemích Evropy, EIR, J, nV USA jsou členy těchto družstev asi dvě třetiny farmářů, podobně i v CDN a AUS nTradiční formou farmářské kooperace je i úvěrové družstevnictví (Kampeličky) nNa druhé straně v kapitalistických HVZ vystupují velcí vlastníci půdy – zástupci finanční oligarchie, církev, šlechta apod. Svoji půdu pronajímají tzv.pachtýřům (podnikatelům v zemědělství), kteří na této půdě provádějí vlastní ZV, za což musí vlastníkům půdy platit tzv. pachtovné. Pachtovné tak představuje druh pozemkové renty nV zemích západní Evropy činí objem propachtované půdy zhruba jednu třetinu, nejvíce v GB až 60 % zem. půdy n Po II. světové válce poklesl podíl drobných pachtýřů a bezzemků a podstatně vzrostl podíl kapitalistických podnikatelů nNa jejich obranu proti půdním vlastníkům byla přijímána řada státních opatření, jako např. stanovená doba pachtovní smlouvy, nárok pachtýřů na kompenzaci za vložený kapitál do půdy apod. nStáty tak omezovaly ekonomické pozice velkých pozemkových vlastníků a napomáhaly kapitalistickému rozvoji zemědělství nTakto se vlastně vytvářel systém dvojího vykořisťování, vlastník půdy → zemědělský podnikatel (pachtýř) → námezdní síly v zemědělství nV jednotlivých kapitalistických státech jsou formy vlastnictví, způsob využívání půdy atd. dosti odlišné, což je dáno především rozdílným historickým vývojem v různých zemích, dosaženým stupněm hospodářského rozvoje, postavením dotyčné země v mezinárodní dělbě práce apod. nTato odlišnost je zejména patrná mezi zaoceánskými zeměmi a evropskými státy nTechnický rozvoj vedl v kap. zemědělství k urychlování diferenciačního procesu a zostřoval rozpor mezi malovýrobou a velkovýrobou. nRůst koncentrace výroby a kapitálu se odráží v rychlejším poklesu počtu zem. farem a naopak v koncentraci půdy, hospodářských zvířat, mechanizačních prostředků apod., tedy v posilování větších, často specializovaných podniků, z nichž některé ztrácejí dokonce svou dříve bezprostřední závislost na půdě Vertikální integrace nProhlubování dělby práce, při rostoucí specializaci ZV, má vedle nesporného kladu účinku na vzestup produktivity práce zároveň vliv i na prohlubování a urychlování procesu diferenciace výrobců nNezemědělský kapitál proniká v širším měřítku do dříve tradičních zem. sfér nTyto nové formy vztahů mezi finančním kapitálem a zemědělci jsou souborně nazývány procesem vertikální integrace nTento proces představuje jednu z posledních obecných tendencí rozvoje současného zemědělství HVZ nGlobalizace – v současné době je fungování podniků a tedy i zemědělských, ovlivňováno a ovládáno globalizovaným světem a jeho zákony fungují bez naší vůle. V takovém světě obstojí jen ten, kdo tyto zákony respektuje a nalezne v něm své příznivé postavení, tedy v souladu s pravidly globalizovaného světa nGlobalizovaný svět ovládají korporace, které se prosazují těmito opatřeními: ¨soustavným budováním silných společností ¨podniky musejí neustále expandovat ¨podniky musejí svou existenci stavět na exportu ¨podniky se musejí nově konstruovat ¨podniky musejí řešit druhotnou podnikatelskou činnost nPohled na podmínky globalizovaného světa podle Ministerstva zemědělství USA: ¨Globalizace mění společnost, trh a kulturu ¨Pokrok v informačních a biologických technologiích mění z podstaty rodinnou strukturu a pracovní sílu a tyto změny přenáší do marketingu potravin, do distribuce, obchodu i spotřeby ¨Spotřebitelé již dnes očekávají mnohem více od celého potravinového systému. Očekávají zejména potraviny: výživnější, kvalitnější, rozmanitější a bezpečnější ¨Spotřebitelé budou stále více ovlivňovat co se bude vyrábět a jak budou potraviny dodávány ¨Současné hranice států nebudou bránit obchodu se zbožím. To platí zejména o agrárním obchodu. Snaha USA proniknout do kterékoli země, teritoria ¨Dnešní biologické a informační technologie plně rozšiřují příležitosti farmářů, protože potravinářství HVZ biotechnologie zvládlo ¨Produkce potravin se za padesát let v USA zvýšila dvakrát a počet farem se přitom snížil o dvě třetiny ¨USA mají mnohem větší kapacitu výroby, než odpovídá domácím požadavkům na potraviny. Nadbytečnou produkci proto prodávají spotřebitelům mimo USA ¨USA již dnes prozkoumávají globální trh. Soustřeďují se přitom na střední třídu spotřebitelů ¨USA budou plynule expandovat na otevřeném trhu, který postupně zabezpečí právě jejich vláda ¨Potravinové úkoly svěří americký stát plnou měrou farmářskému a potravinovému systému ¨Amerika musí upevnit své globální vůdcovství v procesu výroby a prodeje potravin nZáměry amerického zemědělství jsou velmi významné a jsou konstruovány tak, aby dobře fungovalo v podmínkách globalizovaného světa nZemědělství EU, jeho struktura a jeho vývojové tendence podmínkám globalizovaného světa zatím plně neodpovídají. Pokud se nepřizpůsobí těmto podmínkám nemá šance přežít, ani odolat silné konkurenci → CAP EU nPříklady vertikální integrace – koncern Nestle a výroba čokolády nUSA – mění dosavadní potravinový systém. Ten je v RV rozvíjen jako globalizovaný průmyslový systém výroby potravin a ŽV pracuje jako systém průmyslové výroby živočišných produktů. nCelý systém funguje na principu globalizovaného průmyslového celku několika velkých globálních potravinářských shluků (clusters), které plně ovládají farmáře. Ti jsou se systémem plně svázání. Fungují tak, jako by byli součástí shluků, kterým je poskytnuta dílčí samostatnost. Viz obr. nAmeričtí farmáři již nejsou součástí volného trhu nMezi farmami již nedochází ke konkurenci. Farmář neví, jak se produkt mění přes potravinový systém a nedělá žádná rozhodnutí. Za farmáře rozhodují rozhodovací centra, tj. několik (3 až 4) nadnárodních korporací. nTyto společnosti ovládají jak proces zabezpečování vstupů, tak i zpracování a prodeje potravin n nPodobně jako jiné shluky se řídí základními hesly jako jsou např. expanze za národní hranice nebo supermarket pro svět bez hranic. Američtí farmáři jsou v tomto shluku v roli nepatrných a nesvéprávných samostatně fungujících součástí. Ten stanoví farmářům úkol a ceny. Ti ve shluku pracují na základě smlouvy. nDo průmyslového procesu výroby potravin vkládají v podstatě jen svou pracovní sílu a někdy i malý kapitál. Jsou tedy prakticky v roli námezdních pracovníků. nNapříklad korporace ConAgro: nv roce 1997 vedoucí distributor agrochemikálií, hnojiv, osiv v USA,CDN, MEX, GB, CHIL nvlastní 100 sil, 1 000 nákladních lodí, 2 000 nákl. aut atd. nprodukovala krmiva, na jejíchž výrobu navazovala výroba brojlerů, prodává pak jako smažená kuřata přímo do domu npodílí se na zpracování prasat, skotu, ovcí a krůt ndále funguje např. tak, že nakupuje telata v Mexiku, vykrmuje je ve svých feedlotech v USA a poráží v Kanadě nmá zpracovatelské kapacity i v AUS, BZ a RA nspolu s dalšími dvěma korporacemi poráží tři čtvrtiny skotu v USA ndále vyrábí osiva, zpracovává obilí a vlastní mlýny nObr. Systém shluků (clustrů) s centralizací rozhodování n Hospodářsky málo vyspělé země - HMVZ (Rozvojové země) nZemědělské výrobní vztahy prošly v celé historii lidské společnosti velkými změnami, avšak v řadě oblastí světa se měnily jen málo a v mnoha zemích je možné se ještě dnes setkat s formami, které se zrodily v hluboké minulosti nTyto již archaické agrární poměry se nejvíce uchovaly v ekonomicky slabě rozvinutých zemích. Přesto však i tyto země jsou značně nejednotné, co se týká úrovně jejich socioekonomického rozvoje, a proto i v rozvoji výrobních sil a výrobních vztahů zde panuje značná pestrost nVe většině rozvojových zemí je stále ještě typická nejstarší forma výrobních vztahů – občinové zemědělství a s tím spojené zvláštnosti ve využívání půdy. Občinové zemědělství, jako pozůstatek prvobytně pospolné společnosti, je velmi rozšířeno především v zemích tropické Afriky, v řadě oblastí Latinské Ameriky, AUS - domorodci a v mnoha zemích Asie. nVe všech těchto oblastech existují odlišné typy a formy občiny, avšak základní rysy občinového zemědělství jsou pro všechny společné: ¨Veškerá půda, kterou má k dispozici občina pro zemědělství, představuje její celkový majetek ¨Zemědělec, člen občiny, má právo na opracování pozemku, na úrodu, ale ne na to, aby volně vládnul půdou ¨V případě odchodu člena občiny se jeho příděl zem.půdy vrací v celkový fond, ale v případě smrti člena občiny je k dispozici dědicům nV různých částech světa hraje občinový systém hospodaření rozdílnou roli nV zemích Latinské Ameriky (především MEX, Stř. Amerika, Andské země), kde je občina záležitostí indiánů, ji patří především chudé a nejméně úrodné půdy (např. vysoko v horách) nV tropické Africe však zaujímá občinové zemědělství stále ještě velké plochy, často větší část území státu nVe většině občin převládá naturální (samozásobitelské) hospodářství, které je doprovázeno poměrně velkým zemědělským přelidněním, skrytou nezaměstnaností, nevhodnou rozdrobeností zem. půdy, nevhodným využíváním zem. půdy a samozřejmě hladem nPlocha občinových půd se stále zmenšuje, tak jak se stále jejich větší část vyvlastňuje a stává součástí plantážnictví, v různých formách nV občinách se rovněž vytváří majetková diferenciace, vzniká tzv. občinová šlechta (náčelníci, vůdci kmenů apod.), kteří využívají fakticky více půdy, než řadoví členové občiny. nZ mnoha vnějších faktorů, které způsobují rozdílnost občin, je nejvýznamnější systém daní, především pak při přechodu k peněžním daním, kdy občina je nucena se zúčastnit trhu nTrh pak obvykle diktuje její specializaci, často i exportní nPronikání tržnosti do občinových vztahů tak podmiňuje její odumírání, i když v mnoha regionech je ještě občinové zemědělství velmi stálé nV zemědělství řady rozvojových zemí se ještě někde uchovaly přežitky otrokářských výrobních vztahů. Nejčastěji je možné se s nimi setkat ve formě tzv. domácího otrokářství, např. v muslimských zemích Přední Asie, severní Afriky a v některých zemích jižně od Sahary nNěkteré z těchto přežitků je možné sledovat také v regionech plantážního zemědělství v zemích západní polokoule nAvšak všude se tyto prvky otrokářství nacházejí mimo zákon a existují pouze ve starých obvykle utajených formách. n nVelmi široce jsou v rozvojových zemích rozšířeny i rozličné formy feudálních a polofeudálních výrobních vztahů nNezřídka zem. půdy náleží přímo feudálnímu státu (Maroko, Nepál, Saudská Arábie), církvi (katolické země Latinské Ameriky), muslimské státy v severní Africe, Blízkého východu apod., nebo jednotlivým statkářům, kteří patří do monarchistických kruhů, či do počtu státní aristokracie nFeudální vlastnictví půdy je téměř vždy spojenu s drobným zem. využíváním půdy nNa jedné straně zde existují velké statky majitelů půdy a na druhé straně hospodářství nájemných pracujících nJe pak pravidlem, že rodiny nájemných pracujících pracují po určitou dobu v týdnu pro majitele velkostatků a teprve ve volném čase mohou pracovat na svých drobných pozemcích nTento systém hospodaření je nejvíce dochován v zemích LA, kde existuje nemálo velkých statků (haciendy), které si uchránily pozemky i charakter vedení hospodářství ještě z koloniální doby nNapříklad v horských regionech pak haciendy obvykle zaujímají lepší půdy u vodních toků, chudší půdy na svazích jsou pak dány k dispozici nájemným pracujícím – peonům, (Mexiko). nNejčastější úlohu v rozvojových zemích dneška hraje drobné tržní hospodaření. nJeho existence je výsledkem a jedním z ukazatelů rozkládání občin, ale také rozrušování feudálních výrobních vztahů nZavlečení zemědělců rozvojových zemí do výroby tržních produktů, zvláště exportních kultur, začalo v koloniální době a uskutečňovalo se různými metodami ekonomického přinucení nVelkou roli sehrálo především zavedení peněžních daní, které nutilo zemědělce pěstovat ten druh tržní zem.produkce, který nacházel odbyt na trhu, především zahraničním nZde je možné hledat prameny vzniku a rozvoje monokulturního tržního zemědělství řady rozvojových zemí. nRozvoj drobného tržního hospodaření a zesílení daňového útlaku tak přispěly k rozvoji pachtovních vztahů v řadě rozvojových zemí. V systému pachtovních vztahů v řadě rozvojových zemí vystupují různí zprostředkovatelé a lichváři – vykořisťovatelé zemědělců. Tito představují důležitý prostřední článek nV systému vztahů mezi drobnými zem.producenty a kapitalistickým monopolem či státní společností. nV průběhu ekonomického rozvoje řady těchto zemí se tak zrodily kapitalistické výrobní vztahy v zemědělství. Přičemž v řadě formálně nezávislých zemí měl proces rozvoje kapitalismu v zemědělství často svérázné formy, takže se zformoval v mnoha konkrétních formách kap. zem. podniků. nJednou z takových forem je např. plantážní hospodářství, které hraje velkou roli v jižní a JV Asii, LA, tropické Africe nKapitalistické plantážnictví patří hlavně zahraničnímu kapitálu, ale s přibývajícími toky nezávislosti jednotlivých zemí se stále více prosazoval kapitál místní nPlantážnictví je nutné chápat ne jako technologickou kategorii, ale především i jako kategorii sociální. Plantážnictví představuje zem. podniky, které jsou zaměřeny na tržní produkci tropických a subtropických plodin, přičemž v podnicích jsou vytvořeny kap. výrobní vztahy, které jsou často doplněny a zatíženy celou řadou feudálních přežitků nMezi nejvážnější patří podmíněnost práce na plantážích, která zahrnuje minimální časovou lhůtu prací, částečná výplata v naturáliích, svázanost plantážního dělníka s administrativou, nezřídka je dělník spojen s hospodářem i pachtýřskými vztahy Skupování nejlepší půdy nDnešní tragédie zemí třetího světa je úzce spojená se stále větším exportním zaměřením, z kterého však vůbec neprofiluje místní populace nTrendem posledních desetiletí je postupný zánik malých farem, které na vzdor těžké práci a nízké efektivnosti, poskytovaly velké populaci malých rolníků možnost na přežití nNa jejich místě vznikly velké latifundie, které se vyznačují silně mechanizovaným zemědělstvím a minimální potřebou pracovní síly Současné problémy 3.světa nDrobným rolníkům, kteří jsou v podstatě vyháněni ze svých pozemků, metodami na hranici, a často i za hranicí, kriminality, nezbývá nic jiného, jako se usadit v slumech na předměstích mamutích aglomerací nTak se ocitají v nepoměrně horším postavení, jako byli původně, protože ztratili možnost obživy nNa rozdíl od zemí např. západní Evropy, které dokázali pohltit tento exodus vesnického obyvatelstva do měst, v 50. a 60. letech, 20.století a poskytly jim práci nDnešní velká města na jihu však takovou možnost neposkytují Současné problémy 3.světa nNejtypičtějším příkladem je boom pěstování sóje GMO v některých zemích Jižní Ameriky, která je určená především na export do Evropy nDalším znepokojujícím fenoménem, především v Afrických zemích, je skupování obrovských ploch nejlepší půdy zahraničními investory, nTato půda však nebude sloužit na výživu místní hladovějící populace Kritika pravidel volného obchodu nZ tohoto volného obchodu profitují především nadnárodní operátoři a spekulanti nNadějí pro obyvatelstvo třetího světa jsou obchodní bariéry proti dovozům z vyspělých zemí, často dotovaným, nA také vlastní výroba zemědělských komodit potřebných pro výživu nI když často metodami, které jsou označovány za archaické a jsou vysoce náročné na manuální práci Kritika pravidel volného obchodu nTyto metody, ale dokonale respektují místní přírodní podmínky a na rozdíl od tzv. moderních, např. monokultura sóji, jejíž pěstování je spojené se silnou mechanizací a chemizací, jsou udržitelné a v podstatě biologické nA především můžou za určitých podmínek, např. dostupnost výhodných úvěrů, poskytnout živobytí místnímu hladovějícímu obyvatelstvu