morfologické
morfologie plodnic, výsledkem umělý systém (Fries, Persoon)
Heterobasidomycetes
Pyrenomycetes
Gasteromycetes
rody: Polyporus, Agaricus, Boletus, Corticium…
HLAVNÍ METODY SYSTEMATIKY MAKROMYCETŮ
Cordier 1870 Fries 1842
anatomické
„boom“ zejména v průběhu 20. století (Patouillard, Donk, Singer, Kühner) –
založeno na anatomii plodnic
později i ultrastrukturní znaky (dolipory, stěna spor apod.)
analýza stavby a struktury rhizomorf (Agerer)
Iofisidou et Agerer 2004
HLAVNÍ METODY SYSTEMATIKY MAKROMYCETŮ
biochemické
různé sekundární metabolity (fenolické látky aj.)
hlavně u Boletales (Besl, Bresinsky), Ramariaceae, Thlelephoraceae
Binder et Besl 2000
HLAVNÍ METODY SYSTEMATIKY MAKROMYCETŮ
molekulárně-biologické
analýza sekvencí DNA
zejména ribozomální geny – sekvence rDNA: ITS (internal transcibed spacer),
LSU, SSU (small subunit)
HLAVNÍ METODY SYSTEMATIKY MAKROMYCETŮ
geny kódující proteiny:
tef1 (translation elongation factor), rbp1, rbp2
(RNA polymerase), MCM7 (DNA replication
licensing factor)
dnes kombinace 5-7 různých genů (projekt
AFTOL) až kompletní genomy
různé statistické metody analýzy
molekulárně-biologické
výhody:
zkoumají přímo genotyp, nikoliv jeho fenotypové projevy (nezávislost na
nemolekulárních znacích)
výsledkem je pravděpodobný fylogenetický strom – kromě identity taxonů může
hodnotit i vývojové vztahy
nevýhody:
mezi autory i „nemykologové“  často mylná určení analyzovaných taxonů
(sekvence z GenBanku – nejasná identita)
těžko srozumitelné klasickým systematikům (řada výsledků nelze podpořit jinými
znaky – i druhová identita)
nehierarchické „klady“ (problém s definicí klasických kategorií, vč. rodů)
„undersampling“ – zejména korticioidní typy (asi budou další „klady“)
HLAVNÍ METODY SYSTEMATIKY MAKROMYCETŮ
Hibbett et al. 1997
většina základních morfologických typů hymeniálních i gasteroidních plodnic
se vyvinula několikrát nezávisle v různých skupinách
pravděpodobné reverze resupinátní   kloboukaté typy
TYPY PLODNIC (BAZIDOMYCETY)
1. agarikoidní pl. (Cortinarius sp.)
2. sekocioidní pl. (Thaxterogaster sp.)
3. gasteroidní pl. (Protoglossum sp.)
Peintner et al. 2001
- pokud dochází ke vzniku hypogeických plodnic, téměř vždy je výsledkem
ektomykoriza
- jde o jednosměrný proces (není možnost reverze)
GASTEROIDIZACE
PŘÍKLADY EVOLUČNÍCH KONVERGENCÍ
Geoglossum
(Thuemenidium) arenarium
(= Sabuloglossum a.)
Geoglossum (T.)
atropurpureum
Geoglossales, Geoglossomycetes Leotiales, Leotiomycetes
PŘÍKLADY EVOLUČNÍCH KONVERGENCÍ
Clavaria fumosa Alloclavaria purpurea
Agaricales Hymenochaetales
- vícekrát reverze saprotrofové a ECM houby i naopak
- výchozí je u bazidiomycetů zřejmě saprotrofie
- u dřevních je rel. konzervativním znakem typ tlení, hnědé tlení je odvozený
znak (Dacrymycetales, část Polyporales, Gloeophyllales, Boletales)
- u mnoha druhů dosud není doloženo (hl. askomycety, kornatce)
EVOLUČNÍ TRENDY – TROFISMUS